JakeTheDog komentáře u knih

Jakub Stanjura - Srpny

Gaslighting je velice zákeřnou formou manipulace, při které jsou zpochybňovány vzpomínky, schopnosti a celkové vnímání reality. Oběť přestává důvěřovat vlastním schopnostem a stává se závislá na manipulátorovi. S tímto se musí potýkat i dospívající Daniela, jejíž matka je bezcitná manipulátorka, které je podřízená celá rodina. Během vysoké školy Daniela konečně uniká z toxického prostředí domova. Nachází si partnera Štěpána a doufá, že se dokáže vypořádat se svojí minulostí. Je ovšem Štěpán ten pravý člověk, se kterým dokáže žít šťastný život?

Jakub Stanjura, prostřednictvím příběhu Daniely poodkrývá děsivou problematiku gaslightingu. Ukazuje postupný a plíživý rozklad vlastní sebehodnoty, správnosti úsudku a zpochybnění zažívané reality. Nejhorší je zmíněna plíživost a nenápadnost, ze kterých plyne nepochopení okolí, pro které se něco tak zdánlivě nevýrazného a těžko pojmenovatelného stává malicherností. Domácí nási.í ale není pouze o modřinách.

Stanjura do knihy zpracovává i další témata týkající se mezilidských vztahů. Zdůrazňuje především zásadní důležitost komunikace a potřebu sdílení a pochopení ze strany blízkých. Celé vyprávění je velmi citlivé, intimní a dává prostor především Danieliným pocitům a myšlenkám. Je jen škoda, že autor témata jen popisuje a nesnaží se přicházet s vlastními otázkami a myšlenkami.

Srpny jsou velmi emotivní a rozhodně se nejedná o příjemné  čtení. Stanjura napsal realisticky působící příběh, nepřekračující hranici sentimentality. Díky tomu v sobě tato tenká kniha ukrývá silné a autenticky působící emoce. Celým vyprávění se navíc táhne tíživá a nepříjemná atmosféra, symbolizovaná horkým, dusným srpnem.

Předností knihy je i její obrazotvorný a místy až poetický styl. Autor používá krátké a úderné věty. Do jedné krátké věty dokáže vměstat velké množství významů a z mého pohledu nemá vyprávění žádné hluché místo. Svojí obrazotvorností skvěle dokresluje atmosféru probíhajích scén a Danieliných pocitů.

Téma disfunkčních mezilidských vztahů je v české literatuře velice časté. Srpny dle mého názoru patří díky své formě mezi to nejlepší, co bylo na podobné téma v české literatuře napsáno.

Hodnocení 4/5

3 19.10.2023

Myeczisław Wojnicz přijíždí v roce 1913 do obce Görbersdorf, kde se nachází vyhlášené sanatorium pro pacienty s tuberkulózou. Tou trpí i Wojnicz. Po svém příjezdu se ubytovává ve výlučně pánském penzionu a je svědkem tragické události. Tou je úmrtí manželky majitele penzionu, kterému obyvatelé věnují až pozoruhodně malou pozornost. Wojnicz se postupně seznamuje s dalšími muži v penzionu, kteří společně diskutují nad různými tématy.

Empusion začíná jako jednoduchý příběh o životě několika pacientů, v jednom horském sanatoriu. S každou novou stránkou se ovšem začínají nabalovat další a další vrstvy. Kniha se pozvolna rozšiřuje a houstne. Zprvu jednoduchá témata nabývají postupně na komplexitě a přibývá velké množství symboliky. Témata se v závěru propojují a dávají vzniknout komplexní a netradiční četbě.

Témat je v knize velké množství. Nejzásadnějším je způsob, jakým lidé vnímají svět kolem sebe. Nakolik je lidské vnímání subjektivní? Existují jiné reality, které člověk není schopný vnímat? A proč lidé vnímají svět hlavně černo-bíle?

Obyvatelé penzionu mezi sebou sdílejí extrémně misogynní názory. Všechny tyto názory pocházejí z knih uznávaných, klasických autorů, jejichž výčet je uveden na konci knihy. Olga Tokarczuktak poukazuje na absurdnost názorů, které se v méně extrémních formách vyskytují i dnes a daří se jí napsat feministickou knihu, s výlučně mužskými postavami.

Autorčin styl je naprosto precizní a nemám mu co vytknout. V knize se nachází několik popisných pasáží, které patří mezi spisovatelkou špičku. Skvěle evokují atmosféru hor a lesů, během začínajícího podzimu. Lidé si často stěžují, že kniha není horor, jak je uvedeno na obalu, s čímž souhlasím. Celým vyprávěním se sice táhne pocit tajemna, ke strachu má ale daleko. Autorka ovšem nepíše žánrovovou literaturu

I přes nesporně vysoké kvality jsem ale přeci jenom od knihy Olgy Tokarczuk čekal trochu více. Po emoční stránce na mě neměla žádný dopad. Také mi místy připadala poměrně rozvláčná a některá témata malinko nedotažená. V součtu se ale rozhodně jedná o velice dobrou knihu s výbornou stylistikou, myšlenkami, jazykem a za přečtení určitě stojí.

Hodnocení 3,5/5

1 19.10.2023

Mary Karr - Klub lhářů

Americká básnířka Mary Karr nás ve svých memoárech přenáší do jejího raného dětství, které se ovšem rozhodně nedá nazvat příjemným. Marry vyrůstala s o pár let starší sestrou Lecii, v rodině psychicky nestabilní matky alkoh.ličky a s otcem, který tráví většinu času prací v rafinerii a nebo v pánském klubu nad lahví alkoholu. Oba mají své dcery sice rádi a záměrné jim neubližují, zároveň ale mají k ideálním rodičům hodně daleko a především matčiny záchvaty šílenství vytváří extrémně krizové situace. Marry a Lecia se tak o sebe musí starat především sami. Z obou sester postupně vyrůstají samostatné a zároveň velice svérázné děti.

Většina knihy se odehrává v poměrně krátkém časovém odbdobí, od roku 1961, do roku 1963 a sleduje Marry od jejích šesti, do osmi let. Život obou sester byl ovšem natolik bouřlivý, že i na ploše takového krátkého období má autorka stále co vyprávět.

Celá kniha je takovou kombinací smíchu a pláče. Autorka své zážitky vypráví s obrovskou dávkou sarkasmus a černého humoru. Humor je ovšem poměrně ostrý a rozhodně není pro každého. Kniha často přechází i do své druhé polohy, ve která dokáže být velice pochmurná a smutná. Při vyprávění těžkých zážitků je autorka vážná a svojí upřímnou výpovědí, bez jakékoli sentimentality, dokáže silně zasáhnout a upřímně dojmout. Mary Karr střídá tyto dvě polohy naprosto přirozeně, obě polohy se vzájemně doplňují a celý takto vzniklý kontrast skvěle funguje.

Kniha je velice dobře čitelná, dobře srozumitelná a má velice rychlý spád. Autorka šetří s popisnými pasážemi, když už je ale použije, tak krásně dokreslují atmosféru. Kniha ale přeci jenom není po jazykové stránce úplná špička a například podobně laděná kniha "Pod skleněným zvonem" od Sylvie Plath je dle mého názoru v tomto ohledu lepší.

V knize jsem postrádal nějakou nosnou myšlenku a mě osobně po této stránce nepřinesla nic nového. Pak jsou tu ale lidé, kteří se dokáží s vyprávěním Mary Karr ztotožnit a kniha k nim promluví i na hlubší, osobní úrovni. Je pro mě naprosto pochopitelné, že se pro takové čtenáře může jednat o jednu z nejlepších knih v jeho životě, s velkým terapeutickým rozměrem.

Mé hodnocení 4/5

2 28.09.2023

Sedmnáctiletá Sally se cítí svázaná svým okolím. Má pocit, že ji nikdo nechápe a že nemůže být sama sebou, ale že musí především uspokojit očekávání blízkých. U Sally se postupně rozvinou psychické poruchy a rodiče jí proto umístí do léčebny. To je ale přesný opak svobody, po které touží a z léčebny brzy utíká. Liss je přes čtyřicet let. Žije sama na velkém statku, který se pro ní stává spíše vězením. Má za sebou těžkou minulost, která se na ní hluboce podepsala a její život postupně upadá do letargie. Z té ji ale vytrhne Sally, se kterou se náhodně setká na své vinici. Souběhem různých náhod se nakonec Sally ocitne u Liss na statku, kde začne trávit začátek podzimu.

Babí léto, sběr brambor, jablek, pomalu padající listí, vůně rozorané půdy. Zapadlý statek plný tajemných zákoutí, kde z člověka opadnou starosti vnějšího věta. To vše na čtenáře dýchne od první stránky. V prostředí začínajícího podzimu, na jedné malé vesnici, se postupně otevírá komorní a intimní vyprávění o osamělosti a o dvou životem ztracených ženách. Obě si celý život připadají jako stromy, které vyrůstají v nevyhovující půdě, avšak přesně podle přísně stanovených norem, kterých musejí za každou cenu dosáhnout. Postupem času tak v sobě vzájemně nacházejí spřízněnou duši. Vše ale není jen idelické. Začíná se objevovat také dávno pohřbená minulost.

Staré odrůdy jsou srozumitelně a čtivě napsanou knížkou. Autor používá jednoduché věty, kterými funkčně buduje atmosféru podzimní vesnice a knížka tak jako celek krásně plyne. Autor se ale nebojí ani vyhrocených okamžiků, které také dobře fungují. Největší přednost spatřuji v tom, s jakou citlivostí dokázal popsat intimitu přátelského vztahu obou hlavních postav.

Trochu mi naopak vadila místy pokulhávající realističnost a lehká naivita některých částí příběhu. Starým odrůdám se také nevyhnula některá klišé. Sám mám rád košatější věty a na můj vkus byla kniha místy až moc podřízená čtivosti. Nejsou to ale výtky, které by citelně kazily zážitek z knížky.  Se Starými odrůdami jsem si užil dva příjemné večery a doporučuji je všem, co hledají srozumitelnou, čtivou knížku o sbližování dvou osamělých duší.

Hodnocení 3,5/5

Na severovýchodě Číny se nachází zapadlý, chudý region Náhorní Pustiny. V jeho středu se nachází městys Velká Ohrada. Zde žije rod Šang-kuanů, který tvoří matka Lu, jejích osm dcer a vysněný syn Zlatko. Zlatkův porod odstartuje mnohovrstevnatý příběh, který sleduje historické proměny Číny, počínaje třicátými lety a konče devadesátými lety 20. století. Na pozadí těchto historických proměn se odehrává příběh rodu Šang-kuanů a především syna Zlatka, do kterého jsou vkládány velké naděje. Zlatko je ovšem povahou slaboch a celý jeho příběh je groteskní životní poutí ztraceného člověka.

Mo Jen napsal jednu z nejpodivnějších, nejvíce fascinujících a také nejodpudivějších knih, co jsem kdy četl. Celá kniha je směsí magického realismu, kombinovaného s historickou fikcí, groteskou a satirou. To vše vyhnané do záměreného extrému a absurdity. Formou satiry, která se mnohdy zvrhává v absurdní frašku, poukazuje na obrovskou krutost a nespravedlnost čínské historie, z pohledu chudých obyvatel jedné malé obce. S tím je spojená i enormní explicitnost, s jakou autor popisuje lidské utrpení a násilí. Knížka je doslova jako horská dráha. Na jedné stránce jsem byl upřímně pobaven, na další doslova zhnusen a na další zase ohromnen krásou autorova stylu.

Kniha totiž mezi vší groteskní absurditou, satirou a krutostí, nabízí i vážné a mnohdy velice dojemné chvíle. Autorův styl je doslova úžasný. Na mnoha stranách vytváří poetické a velice krásné okamžiky, plné velmi živelného, sugestivního, barvitého a neuvěřitelně obrazotvorného vyprávění. Celým románem se táhne apokalyptická a beznadějná atmosféra, která mnohdy přerůstá ve výjevy čirého šílenství a zoufalství. Je velice pozoruhodné, s jakou lehkostí autor střídá vtipné, krásné, dojemné a odpudivé momenty.

Kniha je velice komplexním dílem. Obsahuje obrovské množství metafor a symboliky. Jejich základní pochopení je podstatné pro porozumění celému příběhu.

V závěru knihy jsem byl už trochu vyčerpaný, vzhledem k její hutnosti a délce. Také jsem si neodnesl žádnou výraznější myšlenku. I přes to se jedná o fascinující a úžasnou četbu, která je ale bohužel jen pro velice malý okruh čtenářů.

Hodnocení 4/5

3 14.09.2023

Ben, Marion a jejich syn David žijí na klasickém americkém předměstí. Pomalu se blíží léto a hlavně Marion touží na nějaký čas zmizet. Už jí totiž unavuje nekonečný stereotyp a otravní, šmírujicí sousedé. Najde inzerát, který nabízí možnost pronájmu obrovského, honosného domu uprostřed přírody na celé léto a za směšně nízkou cenu. Celá rodina se nakonec v domě ubytujte a to i přes velice podivné majitele. Postupně se ovšem začíná ukazovat, že vše není tak ideální, jak se na první pohled zdálo a že dům skrývá tajemství, které postupně doléhá na všechny členy rodiny.

Před čtenářem se tak rozehrává klasická variace na příběh o strašidelném domě. Jednou z důležitých vlastností dobrého horo.ového příběhu jsou dobře zpracované postavy. K čemu je totiž strašení, když se člověk nebojí o postavy? Tento aspekt funguje v knize na výbornou. Autor věnuje postavám velkou pozornost, každé dává vlastní, fungující osobnost a výborně vykresluje jejich vzájemné vztahy. Hlavně vztah Bena a Marion působí velice autenticky. Jejich neustále vzájemné popichování dodává vztahu na uvěřitelnosti a také dává vzniknout mnoha vtipných okamžikům.

Neméně důležitým aspektem horo.u je také atmosféra, pocit strachu a napětí. Toto se knize bohužel daří o poznání méně. Začátek vyprávění je přitom velice dobře rozehraný. Dům působí tajemně a sám jsem byl zvědavý na jeho tajemství. Zhruba od třetiny se ale "OBĚTINY" s každou další stránkou stávají více a více předvídatelnými. Autor opakuje stále stejné motivy a nijak nevybočuje. Knížka se tak pomalu stává přímočarým, zdlouhavým vyprávěním a ztrácí na veškeré atmosféře a napětí, které tak dobře vybudovala na svém začátku. Neustále jsem čekal na nějaký zvrat, který vyprávění trochu povzbudí. Ten ovšem nikdy nepřišel.

Při čtení jsem musel myslet na jednu starou českou klasiku. Na Neviditelného od Havlíčka. Ten se také odehrává ve starém domě a také sleduje postupný rozpad osobnosti postav a je mnohem děsivější a celkově mnohem atmosféričtější, i přes to, že nemá mysteriózní linku a není horo.em.

Kniha si určitě své fanoušky najde. Mě ale i přes slibný začátek zklamala

Hodnocení 2/5

2 10.09.2023

Jana si během svých osmnácti let života prošla mnohými útrapami. Během druhé světové v.lky ji zemřeli oba rodiče a jen díky své pevné vůli se o sebe dokázala postarat. Po konci v.lky se na ní zdánlivě usmálo štěstí. Adoptoval si ji zabezpečený a bezdětný pár. Jana je nadšená, i přes těžké okolnosti jejího dospívání jí nezmizala radost ze života a se svými novými rodiči Robertem a Karolínou zažívá druhé dětství. Postupem času ale začíná zjišťovat, že vše není tak ideální, jak se jí na první pohled zdálo a před očima se jí rozplývá sen o novém, šťastném životě.

Jarmila Glazarová ve svém psychologické románu ukazuje manželský vztah naprosto rozdílných povah, který je na jedné straně tvořen fanatickou závislostí a na druhé straně soucitem. Karolína je kvůli své závislosti slepá sama k sobě a žije v sebeklamu. To se týká i jejího vztahu k Robertovi, který vnímá jako dokonalý a odmítá si připustit cokoli jiného. Robert ke Karolíně cítí soucit a nechce jí ublížit. Zároveň ale postrádá naplnění a svůj smutek potlačuje nekonečnou prací. V této doslovné pasti se ocitá citlivá Jana, na kterou dopadá obrovská tíha.

Vlčí jáma není dějových román. Zaměřuje se na vcelice hluboký psychologický rozbor postav. Detailně popisuje jejich vývoj, který směřuje k naprosté citové vyprázdněnosti. Jedná se o pomalou proměnu, dějící se mezi lidmi, kteří k sobě chtějí cítit lásku, ale kvůli rozdílným povahám to není možné. V knize se postupně rozvíjí temná a velice tíživá atmosféra, která každou další stránkou nabývá na síle. Postupně se z četby stává pochmurný zážitek plný sílící b.znaděje.

Styl knihy je doslova úžasný. Jarmila Glazarová používá velice poetický jazyk, kterým přidává na síle už tak výrazným emocím. Autorka dokáže popsat nádhery lesů, luk a svěžího jarního počasí. Zároveň ale dokáže popsat intenzivní b.znaděj a citové strádání. To vše s takovou silou, se kterou jsem se setkal jen u malé hrstky jiných autorů.

Vlčí jáma je výjimečná knížka, kterou budu ještě velmi dlouho vstřebávat. Doporučuji ji především čtenářům, kteří hledají poetický styl, intenzivní psychologický rozbor postav a silné emoce.

Hodnocení 5/5

8 29.08.2023

Bezejmenný muž se probouzí na okraji jednoho Islandského fjordu. Neví kde je a co se děje. Je bez vzpomínek a nikoho nezná, ani sám sebe. Potkává se hrstkou obyvatel fjordu a zjišťuje, že ho někteří dobře znají. On na ně ale nemá žádné vzpomínky, jen mlhavý pocit, že miloval jednu ženu. Má také časté záblesky, při kterých se zastaví čas a před očima se mu odehrává život současných, ale i dávno minulých obyvatel fjordu. Všechny je spojuje jedna věc, touha po lásce, která je jako prudké světlo v mnohdy temném životě na izolovaném severu.

Stefánsson přináší komplexní příběh tvořený mnoha propojenými liniemi. Seznamuje nás s postavami, které žijí a nebo kdysi žily na severu Islandu. Prostřednictvím jejich životů se otevírá úžasný příběh o lidských pocitech, touhách a především lásce a volbě. Je lepší následovat magnetickou střelku srdce a nebo raději spoléhat na rozum? Knížka je také o hledání životního světla ve chvílích, kdy se člověk cítí obklopený tmou. Autor vybízí, aby se život žil, nejen přežíval a to i přes to, že se v životě nedá vyhnout smutku. A možná, že jen díky němu chápeme hodnotu štěstí.

Nikdo nedokáže psát o lidských pocitech, touhách a lásce tak krásně a zároveň výstižně jako Stefánsson. Jeho příběhy jsou vyjímečné v tom, že čtenáři ukazují na čem v životě nejvíc záleží. Jeho obrazotvorný styl na pomezí prózy a poezie je naprosto úžasný. Se slovy doslova kouzlí a celému vyprávění dodává magický nádech. Svým stylem nechává čtenáře zapomenout na svět kolem sebe a prožít úžasnou pouť lidskými osudy. Knížka dokáže být klidná, téměř až nehybná. Zároveň ale i bouřlivá, zasněně melancholická a ohromně emotivní.

Věřím, že má hodně čtenářů spisovatele, u kterého cítí, že jeho knížky promlouvají přímo k němu, že se dotýkají něčeho hluboce osobního v něm samém. Já mám takové spisovatele dva. První je Herman Hesse a druhým je právě Stefánsson.

Tohle je ta knížka, kterou budu doporučovat každému. Knížka, na kterou nezapomenu a budu si v ní číst, když mi nebude zrovna nejlépe a budu potřebovat povzbudit. Knížka, která vystihuje lidskou duši a smysl života, tak jak ho chci sám žít...

Hodnocení 5/5

10 17.08.2023

Chaim Potok - Jmenuji se Ašer Lev

Ašer Lev je známým malířem. Dokonce je jedním z pouhých dvou slavných židovských malířů. Jeho život ale rozhodně není nijak jednoduchý. Vždy byl citlivým člověkem, vyrůstajícím v prostředí velice ortodoxní židovské komunity, která považuje emoce za něco, co je člověku na obtíž a jejich projevy chápe jako znak nevyzrálosti. Ašer Lev proto není zvyklý dávat své pocity najevo. Už od malička ale nachází úlevu v malování, které je pro něj jediným způsobem, jak své emoce projevit a postupně objevuje svůj obrovský talent. Ten je ale trnem v oku jeho otci, který stejně jako téměř celá jeho komunita považuje malování za hřích, který odvádí lidi od víry.

Ašera a jeho otce rozděluje, ale zároveň i spojuje jedna důležitá vlastnost. Tou je nutnost následovat své životní poslání. Pro Ašera je to malování, které je pro něj nejdůležitější věcí v životě. Jeho otec naopak celý život zasvětil pomoci jiným židům, kteří jsou stíhání za svůj původ a malování svého syna považuje za něco, co zásadně odporuje jeho výře. 

Kniha je velice spjatá s kulturou ortodoxní židovské komunity, ukazuje její fungování a přibližuje její vnímání náboženství a umění. Poselství celé knihy ale dalece přesahuje židovskou kulturu a je univerzálně přenositelné. Celý příběh je totiž především o hledání a prosazení své vlastní identity navzdory nepřízni okolí, o touze po svobodě, důležitosti životního poslání a o síle lidské vůle.

Většinou knížky se táhne chladná a pochmurná atmosféra. Mnohdy dokáže být velice tíživá. Životní pouť Ašera Leva je plná osamění a touhy po rodičovské lásce a pochopení.

Styl mi v mnohem připomíná severské autory. Kniha je psaná krátkými větami a poměrně úsporným jazykem. Veškeré emoce se odehrávají, nepřímo, mezi řádky. Tento styl skvěle dokresluje emočně chladné prostředí, ve kterém Ašer vyrůstá. Některé věty na mě ale působily až příliš stroze. Popisné pasáže se v knize vyskytují spíše zřídka, vždy jsou ale skvělé, vystihují momentální okamžik a dobře budují jeho atmosféru.

"Jmenuji se Ašer Lev" je výborná knížka, kterou doporučuji každému čtenáři, kterého zajímají silné příběhy o dospívání a hledání vlastní identity.

2 17.08.2023

Spojené státy prošly nejhorší krizí za celou dobu jejich existence. Lidé přicházeli hromadně o bydlení, neměli přístup ani k základním potravinám a ve společnosti panovala hluboká beznaděj. Trvalo to několik let, než se situace začala zlepšovat. Spojené státy v té době hledali někoho, na koho by mohli hodit vinu. Tímto viníkem se stala Asie, především pak Čína. Proto vyšel v platnost PAKT, který tvrdě diskriminuje asijské obyvatelstvo a trestá sebemenší zájem o asijskou kulturu. V této době vyrůstá dvanáctiletý Ptáček, kterého před třemi lety opustila maminka. Ptáček zatím ještě nechápe,  že se maminčina báseň "Naše ztracená srdce" stala hlavním symbolem odporu proti PAKTU a proto se musí skrývat.

Autorka ukazuje, jak by mohla vypadat budoucnost, pokud by měli neomezenou moc populistické, silně nacionální politické strany, které  podporují nenávist vůči menšinám. Hlavní způsobem, jakým si vynucují poslušnost je hrozba odebrání dětí. To se týká i malého Ptáčka, jehož maminka je Američanka čínského původu. Aurorka tímto způsobem zpracovává především téma rasismu a segregace v současném světě. Neméně důležitá je také osobní rovina příběhu Ptáčka a jeho rodičů. Jejím prostřednictvím zpracovává téma rodičovství a ukazuje dilema mezi silnou láskou k dítěti a nutností boje za spravedlnost.

Knížka sice zpracovává témata, která jsou aktuální především v USA. Většina z nich je ale přenositelná i na Českou republiku. I u nás je mnoho osob, kterých se kniha bohužel velice týká.

Styl Celeste NG vyniká především v tom, s jakou hloubkou a autenticitou vystihuje psychologii a emoce postav. Často to dělá pouze nepřímo, mezi řádky a skvěle si dopomáhá popisy okolní scény, kterými pocity postav moc hezky dokresluje a také prahlubuje celkovou atmosféru. Autorčin styl je opět nádherný a je ideální kombinací čtivosti a komplexnosti. Knížka je také velice dojemná a v mnoha pasážích dokáže opravdu zasáhnout.

Celeste Ng napsala opět výbornou knížku, která je skvělá jak po stylistické stránce, tak i po tématické. Její předchozí knihy byly o fous lepší, ale i tak jde o skvělou četbu, kterou rozhodně doporučuji.

Hodnocení 4/5

4 18.07.2023

Petra Klabouchová - U severní zdi

"Muž s dírou v srdci " žije osamělý život v malé, zašlé garsonce na starém sídlišti. Nemá přátele, ani partnerku, pro okolí je neviditelný a na první pohled žije nudný život. Jediné pro co žije je pomsta. Pomsta bývalí agentům StB, kteří zab.li a m.čili mnoho nevinných lidí. Jednou z nich byla i jeho matka. V domově důchodců u svaté Anny mají zase velký problém s jednou z klientek. Ději se kolem ní nevysvětlilné, téměř až paranormální jevy, které si místní personál nedokáže vysvětlit. Obě linky se pravidelně střídají a s přibývajícími stránkami do sebe plynule zapadají.

Kniha se odehrává v roce 2011, velkou část ale tvoří vzpomínky na padesátá léta a především lidské osudy spojené s akcí "kámen". Kniha obsahuje mnoho popisů krut.stí, které byly prováděny na politických věznich a to i včetně žen a jejich malých dětí. Autorka popisuje snahu režimu zlomit člověka sebráním veškeré svobody, naděje a důstojnosti. Tyto scény jsou emočně velice náročné. Zároveň jsou znázorněny s úctou a respektem a snaží se především o připomenutí událostí, na které se téměř zapomnělo. Kniha se snaží nahlédnout také do povah dozorců. Co je motivovalo? Jak mohli dělat něco tak hrozného? Jak je možné, že v civilním životě žijí spořádaným a šťastným životem? A byli všichni stejní?

Petra Klabouchová dokázala skvěle vyvážit čtivost s propracovanou stylistikou. Kniha dokáže být poklidná, dojemná a poetická, zároveň ale také rychlá, úderná a tvrdá. Autorka dokáže ve správnou chvíli zdůraznit určitou maličkost, použít příměr, nebo metaforu a skvěle tímto způsobem budovat atmosféru, naprosto čtenáře pohltit a  nechat ho prožít širokou škálu pocitů. Čtenář si projde hlubokým smutkem, dojetím, ale také frustrací a upřímným naštváním. Mnoho scén má schopnost nechat v mysli hluboký otisk. Rytmikou textu v akčnějších pasážích zase buduje pocit naléhavosti. Díky tomu všemu si knížku užije jak čtenář, který vyhledává osobitý, propracovaný styl, silnou atmosféru a hluboké emoce, tak i čtenář, který hledá čtivý, úderný a napínavý příběh.

"U severní zdi" je opravdu výborná knížka, kterou jednoznačně doporučuji a řadím jí mezi nejlepší knihy letoška

Hodnocení 5/5

4 29.06.2023

Fiona Mozley - Království Elmet

John má pověst nejsilnějšího a nejdrsnějšího muže v okolí. Dříve se živil jako vymahač u lichváře a dnes si vydělává především jako boxer v nelegálních zápasech. John má ovšem i svojí druhou stranu. Je to také milující otec, který chce pro svého syna a dceru jen to nejlepší. Proto jednoho dne vlastnoručně postaví dům v jednom opuštěném remízku, do kterého se s dětmi přestěhuje a doufá, že je tak ochrání proti násilnému světu, ve kterém sám žije. V dnešním světě se ale nedá tak snadno zmizet a rodinný klid nebude trvat věčně.

Knížka vypráví o snaze vybudovat vlastní izolovaný svět s vlastními pravidly, ve kterém se dá žít soběstačný život v klidu a pohodě. Tato snaha je ovšem spíše zoufalou tohou a velice rychle přicházejí problémy.
Hlavním tématem a iniciátorem všech událostí je n@silí, které tvoří velkou část Johnova života.

Témata ovšem spíše načrtává, nejde příliš do hloubky a v mém případě se knížce nepodařilo předat výraznější myšlenku. To samé se týká i emocí. Autorka se snaží budovat vztahy uvnitř rodiny a ukazovat jejich pouto a touhu žít společně na jednom místě. Připadá mi ale, že by autorka mohla být více intimní a vztahy více prohloubit. Do postav jsem se tak nedokázal pořádně vcítit a po emoční stránce na mne knížka příliš nefungovala. Tématicky je mi přitom velice blízká. Tempo se ovšem změní v poslední třetině, která je velice intenzivní a emotivní. Je proto velká škoda, že si mě kniha nedokázala více získat ještě před poslední částí.

Velkou předností knihy je její styl. Autorka velice dobře vyvažuje lyrické pasáže s méně stylizovanými, realisticky pojatými pasážemi. Tímto způsobem dokáže vybudovat atmosféru v popisnějších částek a zároveň působit jako autentický příběh o jedné izolované rodině.

Království Elmet byla fajn jednohubka, která mě ale mimo poslední kapitoly ničím výrazně nezaujala. Osobně bych knize přidal pár desítek stránek, které by se zaměřili na prohloubení postav a jejich vztahů.

Hodnocení 3/5

1 22.06.2023

Victor Hugo - Bídníci

Je možné na Bídníky pohlížet pouze jako na naivní a idealizovaný příběh o lásce a o boji dobra se zlem. Ve spoustě věcí jsou také poplatní době napsání. To vše je do jisté míry pravda, byla by ale velká škoda je hodnotit pouze tímto pohledem. Victor Hugo byl možná omezen dobou, v níž žil, dokázal ale velmi dobře snít i mimo ni a v lecčems ji předejít. Vytvořil komplexní a co se týče zkoumání lidské povahy univerzální knihu, ve které si dokáže snad každý najít to své. I v dnešní době dává podněty k zamyšlení nad obecně rozšířenými představami o lidské povaze a svědomí, o povaze práva, spravedlnosti, lásky, náboženství a politiky.

Bídníci vypráví příběh Jana Valjeana, který ukradl bochník chleba, aby nakrmil hladovějící rodinu. Při krádeži je přistižen a je odsouzen na pět let na galejích . Z věznice ovšem několikrát uprchne a vyslouží si tím prodloužení trestu na 19 let. Po propuštění je Jan Valjean pokořený a nenávidí celý svět. Brzy se ale setkává biskupem, který mu projeví obrovskou a nečekanou laskavost. Ve Valjeanově svědomí se odehraje velký obrat, který změní celý jeho následující život plný velkých událostí a nečekaných zvratů.

Bídníci ovšem nejsou pouze příběhem Jana Valjeana. Důležitou součástí je také historicko - filosofická část, která velmi často přesunuje děj na druhou kolej a zabývá se historickými reáliemi tehdejší Francie a filosofickým zamyšlením nad lidským životem a fungování společnosti. Tyto části tvoří pocitově kolem 40 % knihy a pro některé současné čtenáře mohou být překážkou (autor například na 50 stranách popisuje fungování jednoho klášteru) .

Victor Hugo psal velice krásným, květnatým a elegantním jazykem, který přirozeně plyne a svými dlouhými, poetickými popisy vytváří doslova nádherné momenty. Styl knihy je úžasný a sám o sobě je důvodem, proč jsem si užíval celých 1400 stran. Navíc nepůsobí ani příliš archaicky a je čitelný i pro dnešního čtenáře.

Stojí za to číst Bídníky i v dnešní době? Já jsem přesvědčený, že ano. Zkoumání lidské povahy, krásný jazyk, poutavý příběh plný zvratů, obsáhlá historická exkurze do Francie 19. století. To vše jsou důvody, proč dát Bídníkům alespoň šanci.

Hodnocení 4/5

Barbora má téměř vše co vždy chtěla. Má hodného manžela, který jí nadevše miluje, společně mají tři dcery a jednoho syna. Snad jen peníze se místy nedostávají tak jak by chtěli a proto začíná chodit do uhelných dolů společně s otcem i 14letý syn. Šťastný život je ale nečekaně přerušen obrovským neštěstím. Tím je výbuch v uhelných štolách, během kterého zemřelo 235 lidí. Neštěstí postihne i Barboru, které v šachtě zemře manžel i syn. Barbora ovšem nemůže dlouho truchlit, protože se musí postarat o své dcery.

Karin Lednická před námi otevírá rodovou ságu, která začíná důlním neštěstím v roce 1894 a končí první světovou válkou a následným Československo - Polským konfliktem. Autorka bere reálné historické události a lidské osudy, které přepisuje do přístupného a čtivého románu. Zaměřuje se především na postavy a děj vypráví jejich perspektivou. Postav se střídá několik a každá odkrývá trochu jiný pohled na život a tehdejší společnost. Zmínil bych především postavu Julky, skrz kterou je znázorněna počínající ženská emancipace v konzervativní a nábožensky založené společnosti. Z mého pohledu ale kniha klouže spíše po povrchu a připadá mi, jako kdyby se v rámci přístupnosti bála jít v tématech více do hloubky. To platí například pro historické události, které nejsou hlouběji rozebrané. Velká část textu je věnovaná vnitřním myšlenkám postav, které jsou povětšinou zjednodušené a částo popisují pocity, které vyplývají z kontextu. I po emoční stránce na mě kniha působí, že se snaží dojmout, ale pouze do určité "bezpečné" míry.

To samé se týká i stylu celé knihy. Ten je primárně čtivý, nenáročný a celý text na mě působí jako taková promyšlená sázka na jistotu, bez většího zapojení kreativity.

Karin Lednická dle mého názoru napsala knihu, která se snaží být primárně přístupná co největšímu počtu čtenářů. Tento přístup je naprosto v pořádku a chápu vysoká hodnocení knihy. Pro mě ovšem nepřináší nic, co bych nečetl u jiných autorů (mimo skvěle zvolené historické zasazení). Šikmý kostel je pro mne dobrým, ale nijak vyčnívajícím čtenářským zážitkem.

Hodnocení 2,5/5

12 06.06.2023

Jérõme Bonnetto - Jistota skal

Ségurian je svérázná horská vesnice se čtyřmi sty obyvateli, která žije podle vlastních pravidel a tradic. Do této vesnice se stěhuje Guillaume. Doufá, že zde nalezne svůj vysněný způsob života. Zakládá si ovčín a stává se pastýřem podle starých způsobů. Toto se ovšem nelíbí obyvatelům vesnice, pro které je Guillaumův příchod narušením jejich zážitých pořádků. Mezi obyvatelemi vesnice a Guillaumem se rozhořívá konflikt, který postupně eskaluje.

Guillaumo je dobrácký člověk, ochotný kompromisu. Jeho styl života obyvatele Ségurianu neomezuje. I přes to je vnímán jako nový element, který jen svojí přítomností a svérázným přístupem narušuje zaběhnutý řád věcí. Obyvatelé Ségurianu se bojí, že se jejich životy změní už jen tím, že mezi nimi bydlí člověk, který žije jiným způsobem a odmítají to přijmout. Kniha takto poukazuje na strach ze změn, jehož příčinou je primárně neopodstatněný strach z nového a neznámého. Toto téma má velký přesah a je možné ho aplikovat na mnoho současných problémů.

Kniha také ukazuje eskalaci konfliktu, který postupně přerůstá do absurdních rovin, ze kterých není úniku. Je lepší se bránit i za cenu eskalace, nebo sklonit hlavu, přiznat porážku a nejistě doufat, že tím bude vše ukončeno?

Styl knihy je silně poetický a využívá velké množství dobře pochopitelné symboliky a metafor. V mnohém mi připomněl knihy od Jóna Kalmana Stefánssona. Oproti jeho knihám je styl "Jistoty skal" bohužel méně zdařilý. Dokáže nabídnout krásné, poetické momenty. Zároveň má ale i slabší místa, na kterých text trochu drhne. Především některé metafory působí, jako by byly do textu přidány vyloženě na sílu a ruší příjemný zážitek z četby. Kniha se také snaží budovat napětí, což se jí v mém případě tolik nepodařilo. Vývoj události je totiž vzhledem k tématu snadno odhadnutelný. Nechci ale vyznít moc kriticky. V knize určitě převažují dobré momenty.

"Jistota skal" je fajn jednohubka, která se příjemně četla a hodnotím ji jako nadprůměrnou knížku. Bude se líbit čtenářům, kteří mají v oblibě poetickou četbu, kombinující přírodu, lidské osudy a silné téma. Jen je potřeba počítat s nějakými nedokonalostmi.

Hodnocení 3,5/4

2 29.05.2023

Antonio di Benedetto - Zama

Rok 1790, kdesi na okraji španělské koloniální říše.

Čekání. Každý z nás na něco čeká. Na novou pracovní nabídku, na ideálního partnera, na to že jednou bude určitě líp.

Stejně tak to má i hlavní protagonista románu, úředník v jedné z španělských kolonií v Jižní Americe, ješitný egoista jménem Zama. Zama svoji pracovní pozici nemá rád, připadá mu, že neodpovídá jeho schopnostem a navíc je kvůli ní daleko od svojí ženy a dítěte, žijících ve Španělsku. Zama neustále čeká, až budou vyslyšeny jeho opakované žádosti o přeložení. Je opětovně ujišťován, že se svého přeložení brzy dočká, to však s plynoucími lety stále nepřichází. Jeho život koloniálního úředníka je rámován neustálým a ubíjejícím vyčkáváním, které Zamu stahuje až na uplné dno.

Se Zamou je ovšem nemožné sympatizovat. Je to egoistický, ješitný a zákeřný muž, který od svého okolí požaduje veškerou pozornost a úctu. Také je velkým misogynem a rasistou. Většinu dobrých skutků dělá pouze za účelem pochvaly a uznání jiných. Kniha ovšem dává náznaky, že takový nebyl vždy, ale že jsou tyto vlastnosti postupně více a více prohlubovány samotou a neustálým čekáním.

Zama je existenciální román, který otevírá několik zásadních témat. Primární je zmíněné čekání a nenaplněný život. Je dobré mít očekávání? Je lepší spoléhat na osud, nebo být aktivní? Jak na člověka působí opakované nenaplnění nadějí a slibů? Jsou naše očekávání reálná? A není lepší se po nějaké době nadějí raději vzdát a budovat nový život? Velkým tématem je také mužské ego. Zamovo ego je jedním z aspektů, které mu brání žít lepším životem, dělá z něj místy groteskní postavičku a ještě více ho uvrhuje do jeho osamělosti. Na pozadí hlavní linky se také otvírá téma španělského kolonialismu a jeho tyranství.

Zama je poměrně náročnou knihou. Styl Antonia di Benedetta je velice květnatý, používá archaické obraty a velké množství symbolů a metafor. Celou knihou se také táhne dusná atmosféra špinavé a upadající kolonie na "konci světa". Kniha není čtivá. Vyžaduje čtenářovu pozornost, ochotu nad knihou přemýšlet a nahlížet mezi řádky. Pozornému čtenáři se odhalí svojí hloubkou a krásným, precizním jazykem.

Hodnocení 4/5

1 26.05.2023

Nebe - Mieko Kawakami

Hlavním protagonistou, kterého čtenář poznává pod přezdívkou "šilhavec" je čtrnáctiletý student. Do třídy s ním chodí také spolužačka Kodžima. Oba spojuje to, že jsou obětí stupňující se šikany. Kvůli ní k sobě cítí vzájemné pochopení, postupně mezi nimi začne vznikat silné pouto a jejich vzájemný vztah se stává jedinou věcí, která jim dokáže dodat pocit radosti.

Kawakami povyšuje knihu z pouhého fiktivního příběhu o teenagerech na psychologickou studii. Proč lidé šikanují? Jaké to má následky pro oběť? Proč to oběť snáší? V knize je na šikanu pohlíženo dvěmi diametrálně odlišnými způsoby. Kojima ji vnímá jako formu vědomě přijímaného mučednictví, která je pro ni způsobem, jak duševně vyrůst. Jiná postava na ní pohlíží jako na důsledek lidské slabosti, lidských pudů a také dílo náhody. Hlavní protagonista se nachází na rozcestí a snaží se najít vlastní cestu.

Autorka vybízí hlavního protagonistu, aby si sám vybudoval vlastní pohled na svět. Knížka tak předává myšlenky, které svým sdělením dalece přesahují téma šikany a jsou aplikovatelné na celý lidský život. Knihu je tak možné vnímat i jako cestu sebepoznání. Velmi podnětné je také zamyšlení nad tím důležitostí vzhledu v lidské společnosti a nad způsobem, jak lidé pohlíží na odlišnosti oproti standartu.

Velká část knihy se skládá z filosofického zamyšlení nad výše zmíněnými tématy a kvůli myšlenkové komplexitě se jedná o poměrně náročné čtení. Naproti tomu styl knihy není komplikovaný a je snadno čtivý.

Důležitou složkou jsou také emoce. Na několika místech je názorně popisován průběh šikany a její průběžná eskalace. Tyto momenty jsou opravdu nepříjemné a já sám jsem cítil opravdový smutek nad bezmocí hlavních protagonistů a vztek nad krutostí jejich spolužáků. Zároveň jsou v knize i velice hezké a dojemné momenty sbližování hlavních postav. Autorka také využívá krátké, přesně cílené popisy, které v pravou chvíli prohlubují atmosféru.

Nebe je skvělé a má téměř všechny aspekty, které v literatuře hledám. Silné emoce, hluboké zamyšlení, působivá atmosféra. K dokonalosti postrádám jen trochu výraznější styl. To je ovšem maličkost a knihu výrazně doporučuji.

Hodnocení 4/5

4 19.05.2023

(SPOILER) Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta - David Mitchell

V roce 1799 připlouvá do Japonska mladý úředník Jacob de Zoet. Vzhledem k trvající izolaci Japonska je zakázán vstup všem cizincům na japonské území. Proto je zřízeno několik malých obchodních stanic na ostrůvcích poblíž japonských měst. Ty slouží jako jediné místo styku mezi Japonci a okolním světem. Jedním z nich je i nizozemská obchodní stanice Dedžima. Ta je spojená mostem s Nagasaki, do kterého je cizincům zakázán vstup. Na Dědžimu vstupuje i Jacob de Zoet, který má za úkol odhalit korupci minulých ředitelů stanice. Jakob se pomalu seznamuje s chodem stanice a s jejími obyvateli. Jedním z častých návštěvníků Dedžimy je také  studentka medicíny Orito, do které se Jakob rychle zamiluje.

Díky striktnímu dohledu japonských úředníků a velice malé rozloze Dedžimy, je tato stanice pro všechny obyvatele určitou formou vězení. Kniha ukazuje různé formy omezování lidské svobody na příkladech bělošských obyvatel Dedžimy, jejich otroků a také na samotných Japoncích, kteří nesmějí opustit svoji zemi. Dalšími důležitými tématy knihy jsou nevyzpytatelnost osudu a lidské svědomí. Všechna zmíněná témata se spolu vzájemně proplétají. Autor ovšem témata zpracovává spíše povrchově a jsou především osou, která propojuje dějové linie.

Po dějové stránce je kniha velice rozmanitá. Výrazná je především detektivní a romantická linka. Vyprávění má ale také několik dobrodružných, a dokonce i mysteriózních částí. Místy je děj ovšem trochu schématický, což se týká především romantické linky, která se nevyhýbá klišé a působí spíše jako eskalátor pro jiné události.

Velkou předností je výborný styl Davida Michella. Ten je velice čtivý a vtahující. Autor používá krátké popisné věty, které téměř "jakoby mimochodem" vkládá do probíhajících scén a rozhovorů. Většinou jde o popis nějaké drobnosti, která výborně dotváří atmosféru probíhající scény.

Číst "Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta" bylo velice zábavné a díky atmosféře také poutavé. Jako celek má ale kniha z mého pohledu jisté nedostatky. Mé hodnocení sráží lehká schématičnost, nedostatek hlubších myšlenek a jedna z dějových linek, která mi do knihy příliš nezapadala.

Hodnocení 3,5/5

2 17.05.2023

Emile Zola - Zabiják

Gervaisa je dvacetiletá dívka, která se společně s přítelem Lantierem a jejich dětmi stěhují do Paříže za lepším životem. V Paříži se jim ovšem nedaří a Lantier po nějaké chvíli Gervaisu opouští. Ta se ovšem nevzdá, poctivě pracuje a daří se jí uživit sebe i děti. Po nějaké době se seznámí s Coupeem, se kterým se rychle ožení a po svatbě žijí slušným, spokojeným životem. Narodí se jim dcera, Gervaisa si pronajímá obchůdek a začíná si plnit vlastní sny. Štěstí je ovšem vrtkavé a spadnout na dno je velice jednoduché.

Jedním z hlavních důvodů pádu většiny postav je alkohol.Ten je způsobem, jak snáze přijímat tvrdou realitu chudého, dělnického života v Paříži na počátku druhé poloviny 19. století. Napříč dělnickou třídou tak vzniká začarovaný kruh, ze kterého je téměř nemožné uniknout.

Hlavním tématem je způsob, jakým člověka ovlivňuje prostředí ve kterém žije. V Zabijákovi je to především společenské postavení. Zola předkládá myšlenku, že je lidský osud předem dán faktory, které ho ovlivňují už od narození a určují i jeho budoucí život. Toto postihuje všechny postavy v románu. Ty se snaží žít spořádaným životem, který je ale narušován vnějšími vlivy. Celá tato filosofie souvisí s determinismem, který předpokládá, že je vývoj celého světa předem dán

Zola popisuje pád člověka, který přijde o naději a sebeúctu. Především díky nim je člověk schopný projít různými těžkostmi. Bez nich se rychle zlomí, rezignuje a upadá na dno.

Naturalistické popisy dnes nepřekvapí jako v době vydání. V současné literatuře jsou zobrazené větší krutosti. I přesto se Zolovi povedlo vytvořit fascinující naturalistický román, který svojí intenzitou předčí i mnohá současná, explicitnější díla. Kniha buduje atmosféru především popisy. Zola měl výborný cit pro popis věcí a situací tak, aby se čtenář co nejvíce vžil. Využívá například kontrasty, díky kterým vyniká všeprostupující úpadek. Čtení je také velice emotivní. Bylo smutné pozorovat postavy, které žily spokojeným životem a následně zažily pád na naprosté dno.Především poslední třetina je velice intenzivní a znepokující.

Zabiják je velice poutavou knihou se stále aktuálním přesahem, která má co říct i dnes.

4/5

10 01.05.2023

Weronika Gogola - Po troškách

Veronika je mladá dívka, která vyrůstá v devadesátých letech v jedné malé polské obci jménem Olšiny. Světu kolem sebe ještě úplně nerozumí, ale o to raději ho prozkoumává. Vypráví nám o svém životě, který je plný nových objevů, kamarádů, příbuzných, ale bohužel také nemoci a smrti. O smrti jí táta říká, že "když se o někom hodně mluví, tak on jakoby žije" a proto nám bude vyprávět i o ní.

Kapitoly nejsou řazeny chronologicky, ale jsou časově roztříštěné a sledují Veroniku zhruba od mateřské školy, až po první stupeň základní školy. Každá kapitola je rámcovaná smrtí nějakého člověka. Smrt je hlavním motivem celé knihy a je zásadním předělem Veroničina dospívání.

Autorka používá několik technik, kterými se snaží navodit autenticitu dětského vyprávění. Primární je naivní perspektiva, se kterou Veronika nahlíží na svět. Výrazným prvkem je také neschopnost zůstat u jedné myšlenky. Veronika vypráví co jí zrovna přijde na mysl. Povídá příhodu ze života, kterou po chvíli přeruší jinou, tu chvíli rozvíjí a pak se opět vrátí zpět k té původní. V textu jsou také používaná vyplňová slova, které ještě přidávají na autenticitě dětského vyprávění.

Kniha je velice různorodá co se týče emocí. Během vyprávění vzniká spousta vtipných situací, které se povětšinou zakládají na naivní perspektivě, s níž vypravěčka pohlíží na svět dospělých. Díky tomuto pohledu také často vynikají různé absurdnosti, kterých se dospělí opakovaně dopouští. Vyprávění dokáže přejít i do smutné a dojemné polohy, když se vypravěčka poprvé setkává s těžkostmi života. Těmito momenty je především setkání se samotou a smrtí. V těchto chvílích se autorka snaží předat hlubší myšlenky a zdánlivě mimochodem předává skvělé zamyšlení nad lidským životem a smrtí. Během čtení jsem z knihy také cítil lehký sarkasmus. Přirovnal bych ho k pomyslnému koření, které přidává na spádu a lehce zostřuje humor.

Také jsem vyrůstal koncem devadesátých let na vesnici, takže jsem při čtení cítil i velkou dávku nostalgie. Knížka mě na svých 150 stránkách chytila za srdce a doporučuji všem, kteří chtějí zábavnou, dojemnou a chytrou knihu, psanou netradiční formou.

Hodnocení 4/5

17.04.2023