katchamccall komentáře u knih
Tyhle úchylný psychohorory miluju. Ale chápu, že to není pro každého. Kniha mohla být delší, ale i tak mě pan Lee přesvědčil, že psát umí.
Chtěla jsem dát pouze 3*, pač hlavní příběh měl nesympatickou postavu a absolutně ničím nepřekvapil. Tudíž taková hororová průměrovka. Ale pak jsem došla k povídce Figuríny a ta hodnocení vyhajpovala na 4* ( kdo pracuje v OC, pochopí )
(SPOILER) Za mě naprosto úžasný příběh. Trochu vybočím, ale za mě tato kniha byla lepší než Šepot. Zasazení skutečných tragických událostí do příběhu je horor sám o sobě a když se k tomu přidá mrtvá Sněhurka, šelma a sama smrt, prostě WOW.
Kniha se mi nabízela všude na netu v podstatě sama. Tak jsem ji dala šanci. Četla se dobře, nic složitýho. Postavy by si zasloužily víc propracovat, pač jsem k žádný neměla emoce. A dějově to začlo fakt slibně, ale ... žádný "ty vole" nebo "no to nene" se nekonalo. Prostě tak od půlky asi čtenář tuší, jakým směrem se příběh vydá a kdo v něm bude hlavní postavou.
Dlouho se mi nestalo, že bych nešla spát, dokud nedočtu. Od začátku do konce příjemné napětí, můj oblíbený krváček v podobě létajících vnitřností a indiánská mytologie byla třešnička na dortu.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Čekala jsem nějakou super nadpřirozenou vyvražďovačku, kde poteče krev a končetiny budou lítat vzduchem. Dostala jsem příběh, při kterém tekly slzy a vzduchem lítala sprostá slova. Největší nestvůry jsme my lidé.
Kniha mi byla doporučena se slovy "... nejlepší kniha od autorky". Nesouhlasím. Nezasmála jsem se ani jednou a to mám smyslu pro humor na rozdávání, ale tohle mi nesedlo. Škoda. 3* dávám za čtivost, jako u všech knih od IHM.
Přiznám se, že jsem se ke knize stavěla dost skepticky. Přece jen nezapadám do věkové kategorie, pro kterou je primárně určená, ale to nevadí. Přečíst by si ji měl každý dospívající, rodič, pedagog, spolužák, kamarád, prostě kdokoliv. Osobně jsem hlavní postavě Cilce úplně nerozuměla ve všem, asi to bude tím, že vykreslení její povahy se totálně míjí s mojí. A to i s mojí šestnáctiletou povahou. Ale nemění to fakt, že autorka krásně a čtivě vykreslila situace, které jsou problém. Upřímně, jsem ráda, že mám už dospívání za sebou.
A to nebylo vůbec špatný. Konec vyloženě nabízí další příběh hlavního hrdiny, který bych si určitě s chutí přečetla.
Tolik bolesti v jedné knize, psané bez servítek. Jak snadno se zapomíná. Zahrnula bych knihu do povinné četby, protože o 50. letech se ví, ale nemluví. Ne dost. O připomínku toho, jak jsme jako národ selhali, přece nikdo nestojí. K čertu s tím. Jen doufám, že jsme se jako Češi aspoň trochu ponaučili z minulosti. Jsou chvíle, kdy se stydím za to, že jsem člověk. Kéž by tato kniha byla jen fikce a já na ní za pár dní zapomněla. Ale to se nestane.
Fantazie se stává skutečností a zasahuje do běžných životů. Nečekejte monstra, hektolitry krve a nechutnosti. Tato kniha servíruje nepříjemné, občas absurdní situace, které nikdo nechce zažít. Jako každá kniha obsahující sbírky povídek, některé jsou skvělé, některé slabší, ale jako celek to hodnotím pozitivně.
(SPOILER) Na knihu mě nalákal název a zvrhlosti tam bylo na můj vkus akorát. Možná bych snesla trochu víc. Sice tam byli místy menší nesrovnalosti, pár postav by si zasloužilo víc propracovat, ale jako celek mě to uspokojilo. V první části knihy jsem měla jasno, kdo je vrah. Což jsem pak musela přehodnotit a udělala jsem správně. Druhá polovina, závěrečné rozuzlení a úplný konec se mi trefili přímo na moji čtenářskou notu. Happy end se nekonal a vrah dopaden nebyl. Jen už asi trestal se svolením. Určitě doporučuji. Byl by z toho skvělý seriál.
Ze začátku jsem se tetelila blahem. Trochu něco jiného, než na co jsme u Darcy zvyklí. Ale zhruba od půlky napětí opadlo, žádné lehké mrazení a přejde to do průměrné detektivky. Konec nějakou dobu tušíte. Ale za ten začátek 3*.
Každý, kdo se aspoň trochu zajímá o true crime, příběh Čikatila zná. Jistě, to co prováděl, byl hnus největšího kalibru, ale mě asi víc sr*li soudruzi. Takovej bordel může být fakt jen v Rusku.
Příběh o životě a smrti vyprávěný poeticky. Na konci vás čeká tíha na hrudi a opuštěnost. Můj mozek a především moje srdce tuto knihu bude dlouho zpracovávat.
V první části je takové mrazeníčko, mlha, divný dům, divní staříci. Pro mě horor začal v druhé části, v reálném světě. Pravda, hlavní hrdinka není zrovna sympaťanda, ale bylo mi jí pak hodně líto. A konec? Je jen na vás, čemu uvěříte...
Divná kniha. Křup. Asi jsem mimo její vlnu. Křach. Cesta metrem je pro cvoky. Omitkadrobkykachlicky.
Tohle je život. Něco tak reálného jsem už dlouho nečetla. Víc k tomu nemám co napsat. Prostě si to přečtěte.
Podle hodnocení jsem čekala fakt bombu, ale dostavilo se zklamání. Knihu jsem ani nedokázala dočíst. V první řadě neskutečně nesympatické postavy. Takové ploché, iritující. Děj měl potenciál, ale z mého pohledu špatně uchopený. O nějakém napětí nemůže být ani řeč, což mi docela chybělo. Časem zkusím od autorky jinou knihu, ale teď si dám pauzu, aby se ten negativní dojem otupil.
S knihami HP jsem vyrůstala (v roce 2000, kdy u nás vyšel první překlad, mi bylo 11 let), četla je pořád dokola, Draco je má nejoblíbenější postava a každou zimu si dělám filmový HP maraton. Potterheadka každou buňkou v těle. Tudíž jsem se na tuto autobiografii neskutečně těšila a ani trochu mě nezklamala. Tom čtenáře zavede do svého dospívání, zákulisí natáčení, stěhování přes oceán a nechá nahlédnout do své 13. komnaty. Vše popisuje s lehkostí, nadhledem a vtipem. Rozhodně doporučuji i menším nadšencům. Vlastně, doporučuji všem, co umí číst.