Marekh komentáře u knih
Jedná se o moji první přečtenou knihu od této autorky a asi poslední. Jedná se o psychologický thriller. Jedná se o autorčin první thriller.
Hlavní postavou je KLÁRA, která se odstěhovala z rodného městečka ve východních Čechách do Německa. Když zemře její táta, Klára se navrací do Česka, aby vyřídila pohřeb. Setkává se také s její mladší sestrou ELOU a dalšími lidmi z minulosti.
Střídají se různé úhly pohledu hlavních postav. Na počátku každé kapitoly se nacházejí jména jako RUSALKA, MELUZÍNA, SUDIČKA aj. Myslím si, že autorka by udělala lépe, pokud by místo těchto jmen zvolila jména hlavních postav. Pro mě by to bylo mnohem přehlednější, takto mi to spíše narušovalo četbu, abych se zamyslel, o kterou postavu se jedná, i když z kontextu to lze následně určit. Možná to chtěla autorka nějakým způsobem okořenit, ale mě to nesedlo.
Postupem času se všechno vysvětlilo a děj gradoval.
Myslel jsem si, že mě kniha bude více bavit. Popravdě řečeno jsem chtěl na počátku knihu odložit a už se k ní nevracet, ale nakonec jsem pokračoval dál, ale nebylo to pro mě úplně to pravé ořechové. Kniha má pěkná hodnocení, tak jdu proti proudu čtenářů.
Autorka používá často anglické výrazy.
V knize jsem našel překlepy.
Jedná se o povídku, kterou lze přečíst během krátké chvíle.
Kniha se mi líbila a myslím si, že si knihu mohou přečíst i děti.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Nachází se v ní křídový papír a černobílé a barevné ilustrace.
Hlavní postavou je mladá dívka SAGE WINTERSOVÁ (16 let), která má sestru ROSEMARY, která je její jednovaječné dvojče. Její biologický táta ukončí vztah s její mámou a odstěhuje se z jejich domácnosti a Sage vyrůstá se svým nevlastním tátou ALANEM, se kterým se příliš nerozumí. Její máma a nevlastní táta ji řeknou jednoho dne, že Rosemary zemřela na zápal plic. Po letech však Sage zjistí, že Rosemary je stále naživu a je umístěna do státní školy Willowbrook. Rodiče lhali Sage, aby se zbavili Rosemary. Nechápal jsem, jak to její máma mohla dopustit, aby její vlastní dítě poslala do tohoto pekla! Sage se jednoho dne rozhodne, že půjde vyhledat svou sestru Rosemary do Willowbrooku.
Musím říci, že o státním zařízení Willowbrook jsem slyšel úplně poprvé a běhal mi mráz po zádech, když jsem se dočetl o tom, co se dělo v tomto psychiatrickém zařízení. Jak nelidsky a nedůstojně se zacházelo s dětmi a dospívajícími dětmi a dalšími lidmi. Příběhy z tohoto prostředí příliš nevyhledávám, ale tohle byla skutečně síla. Zařízení tohoto typu existovalo v USA a autorka vychází ze skutečných reálií.
Kniha byla napínavá. V příběhu se nachází také sériový vrah. Dokázal jsem určit, kdo tímto pachatelem je, což se moc často nestává.
V závěru se nachází AUTORČINA POZNÁMKA a PODĚKOVÁNÍ.
V této knize se nachází 10 povídek od 10 českých spisovatelek, které jsou tváří nakladatelství Motta. Nakladatelství požádalo autorky, aby napsaly povídku jiného žánru, než obvykle píšou. Autorky se pustily s chutí do psaní a následně vznikla tato kniha povídek.
Z této antologie znám 6 autorek, od kterých jsem již v minulosti četl některé knihy (M. Klevisová, S. Wilková, B. Šťastná, J. Poncarová, M. Blahová, P. Klabouchová). Od 4 autorek jsem prozatím nečetl žádnou knihu (L. Šilhová, J. Jašová, Z. Hamerová, K. Mandausová), ale časem něco vyzkouším.
Povídky jsou krátké a v povídkách nalezneme různé žánry – příběh z 1. světové války, thriller, vtipná sci-fi, psychologický horor aj.
Celkově se povídky četly dobře. Převažovaly povídky, které se mi líbily.
Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Kde domov můj (dojemný příběh), Pod čarou (hodně napínavé a překvapivé), Není na co čekat (pěkná povídka ze života), Nemůže se nic stát (o hlubinách mateřské duše), Teorie krásné Amélie (na zamyšlení, pociťoval jsem napětí), Sedmdesát dva hodin (odloučení manželů, válka).
Méně se mi líbily tyto povídky: Stepford (sci-fi, humor), Selhání dokonalého muže (humor).
Líbilo se mi, že když skončila povídka od konkrétní autorky, tak následoval autorčin krátký medailonek (na jedné straně) včetně knih, které napsaly. Jsou v něm také graficky znázorněny některé knihy, které napsaly. Možná na této straně se mohly nacházet také fotografie autorek. Prostor pro fotografie by určitě byl.
Od autorky jsem již četl knihu SOBĚSTAČNÝ, která se mi líbila a následně knihu KARNEVAL ZVÍŘAT, která se mi bohužel moc nelíbila, i když si myslím, že popis českých hudebních umělců v Německu je pravdivý, ale na mě kniha působila místy nudně a nezáživně. Nicméně jsem nad autorkou nezlomil hůl, protože Soběstačný se mi líbil, a tak jsem se rozhodl přečíst její prvotinu PROČ VŠICHNI ODCHÁZEJÍ, která vyšla poprvé v roce 2016 u nakladatelství Togga. V roce 2024 vyšlo nové vydání v nakladatelství Paseka. Četl jsem vydání od Paseky.
Proč všichni odcházejí můžeme zařadit mezi novelu a v této novele se nacházejí autobiografické prvky.
Novela je vyprávěna pohledem mladé holčičky ZUZANY (autorky), která navštěvovala první stupeň základní školy. Vzpomíná na svého tátu, který psal scénáře k filmům (např. Sestřičky, Smrt krásných srnců, Vlak dětství a naděje), na babičku a dědu z tátovy a matčiny strany a na různé zážitky, které prožila, když byla malá. Zuzana se od útlého mládí učila hrát na violoncello, k tomu ji vedl její táta. Zuzana má 2 starší sestry.
Zuzana si našla také kamarádku MONIKU, se kterou si psaly dopisy. Líbila se mi jejich komunikace v klasické písemné podobě. Autorka jako malá holčička psala také detektivky a básničky, což je určitě velice zajímavé a v této knize se o tom dočteme.
Příběh je hořkosladký a v této novele nalezneme i velmi smutné okamžiky, nad kterými nejednomu čtenáři ukápne slza. Závěr knihy mě docela rozhodil a dostal do kolen. Někdy stačí několik vět a člověk nemůže uvěřit tomu, co si zrovna přečetl. V knize nalezneme také humorné okamžiky.
Myslím si, že pokud máte rádi Zuzanu Dostálovou, a chtěli byste se dozvědět více informací o jejím životě a její rodině, tak tato kniha je k tomu ideální.
Kniha je krátká a dá se přečíst během jednoho dne (knihu jsem přečetl za 2 dny). Kniha má 6 kapitol a kniha se mi líbila.
Navštívil jsem autorčinu besedu na Knižním festivalu v Ostravě 2024, kde autorka četla ukázku z knihy Proč všichni odcházejí. Časem si určitě přečtu další knihy od této autorky.
Kniha má pěknou obálku.
Hlavní postavou je chlapec CHARLIE READE, který navštěvuje střední školu. Hraje fotbal a baseball. Žije se svým tátou, který pracuje v pojišťovně. Jeho mamka zemřela na mostě, když ji srazilo auto.
Charlie jednoho dne potká svého souseda HOWARDA BOWDITCHE, kterému zachrání život. Howard spadl ze žebříku a Charlie mu zavolá záchranku. Howard je samotář, nestýká se s lidmi, má fenku německého vlčáka RADAR. Na jeho pozemku se nachází zamčená kůlna. Mezi Charliem a Howardem vznikne přátelství. Bohužel Howard zemře a přenechá dům Charliemu.
V kůlně se nachází portál do jiného světa a tento svět je v ohrožení spolu s naším světem. S Charliem se společně podíváme do tohoto světa, ve kterém narazíme na různé lidi a bytosti a zažijeme spoustu dobrodružství. V tomto světě se nachází 2 měsíce. Tento svět prostupuje šedivina, kvůli které jsou lidé postiženi.
Líbilo se mi, jak se Charlie zachoval v určité situaci a tím pádem si získal moje sympatie. Provedl také řadu skutků, na které nebyl pyšný, ale uvědomuje si svoje chyby a snaží se je napravit.
V knize nalezneme odkazy na různé pohádky včetně Nekonečného příběhu.
Kniha je bichle, ale kniha se četla dobře a bavila mě. Zpočátku byl pomalý rozjezd, než se dostaneme do jiného světa, ale u Kinga to není nic překvapivého. V knize nalezneme také humor.
Na počátku každé kapitoly se nacházejí černobílé ilustrace, které jsou pěkné. Samostatný přebal je také pěkný.
Jak nakonec dopadne Pohádka? Většinou mají pohádky dobrý konec, ale bude tomu i v tomto případě? To se dozvíte, pokud si přečtete tuto knihu.
Hlavní postavou je NINA RIVOVÁ, která pořádá každý rok večírek na oslavu konce léta. Nina je surfařka a modelka. Její manžel je tenista. Nina má 3 sourozence – JAYE, který je surfingový šampion, HUDA, který je fotograf a nejmladší sestru KIT. Všichni jsou dětmi legendárního zpěváka MICKA RIVY.
Román má 2 části. V první části se střídají kapitoly ze současnosti a z minulosti. V druhé části se nacházejí kapitoly jen ze současnosti. Je to román o partnerských, rodinných a mezilidských vztazích.
Každý z hlavních hrdinů má nějaké tajemství, které postupně bude poodhaleno. V románu se nachází také překvapivé okamžiky. Kniha se četla stejně dobře jako ostatní knihy, které jsem četl od autorky. V druhé části se nacházelo více vedlejších postav, takže v nich jsem se mírně ztrácel. Zajímavé bylo, že v románu se nachází také postava CARIE SOTO, o které jsem už něco věděl, protože jsem četl před knihou MALIBU V PLAMENECH knihu CARIE SOTO SE VRACÍ.
Jedná se o příběh mladé ženy OKSANY, která se svou malou dcerou opustila Ukrajinu kvůli válce na Ukrajině, která vypukla 24. 2. 2022. Oksana bydlela v Oděse, ve kterém došlo k bombardování.
Autorka se celý život zabývá uměleckými projekty, píše rusky a ukrajinsky, měla na starosti různé programy, dělala kurátorku, vymýšlela příběhy a scénáře. Má znalost angličtiny na úrovni B2 a němčiny na úrovni A1. Znalost angličtiny ji také pomohla při cestě.
Kapitoly jsou krátké a střídají se pohledy ze současnosti a z minulosti. Sledujeme útěk Oksany ze svého bydliště až po příjezd do Česka. Je děsivé si něco takového prožít na vlastní kůži. Člověk si to vůbec nedokáže představit.
V knize se dočteme o různých významných osobnostech z Ukrajiny a něco málo z historie. Autorka také zmiňuje rok 2014, kdy to začalo vřít mezi Ukrajinci a Rusy. Dočteme se něco málo o městech Oděsa, Lvov, Užhorod a dalších.
Jedná se o autorčinu prvotinu. Myslím si, že textu po stylistické stránce by ještě prospěla nějaká úprava, aby se lépe četl. Chtělo by to ještě vybrousit do lepší podoby. Nicméně samotný příběh byl zajímavý a čtenář se můžete dozvědět, jak takový útěk ze dne na den vypadal a co všechno autorka musela podstoupit, aby dojela do Česka a jak to následně pokračovalo. Dočteme se o různých hrůzných událostech, při kterých zemřeli lidé včetně dětí!
Myslím si, že je dobře, že autorka tuto knihu napsala. Získáváme pohled ženy, která musela uprchnout ze svého bydliště, aby si zachránila svůj a dcerčin život.
Oceňuji, že autorka v knize napsala 2 básně. Rovněž jsou v knize pěkné barevné ilustrace.
Knihu hodnotím na 70 %.
Tento díl se zaměřuje, jak udržovat napětí příběhu, jak vést dialogy postav nebo jak vystavět zápletku. Rozebírá jednotlivé literární útvary (povídka, novela, román, článek, reportáž, rozhovor, fejeton, recenze, glosa, úvaha).
V kapitole 15 (Rada na závěr) autorka uvádí, že existují další žánry jako je esej, medailon, kritika, nekrolog, editorial a další a v případě zájmu už nebude pro čtenáře problém si vyhledat definice a podle toho se řídit při psaní daného žánru. Myslím si však, že i tyto žánry mohly být v této knize uvedeny, poněvadž prostor by na to byl. Druhý díl je mnohem kratší než první díl (208 s. vs. 144 s.). Samozřejmě lze to vyhledat na internetu, ale takto to mohlo být všechno pohromadě na jednom místě a čtenář by to měl jednodušší a kompletně v této příručce.
Myslím si, že kniha je přínosná a každý čtenář si v ní nalezne informace, které potřebuje.
Kniha je rozdělena do 2 částí – PŘÍBĚH a ŽURNALISTIKA. Myslím si, že část Příběh mohla být více rozpracovaná. Část ze žurnalistiky byla zajímavá. V závěru knihy se nachází POHLEDY Z PRAXE, ve které jsou uvedeni 4 lidé (Lída Veselá, Tomáš Pigula, Inna Václavová, Naďa Klevisová), kteří odpovídají na 4 otázky. Jedná se o spisovatele, novináře, překladatele.
Kniha obsahuje praktické ukázky.
Od autorky možná ještě časem vyzkouším knihu JAK NA TVŮRČÍ PSANÍ.
Citáty:
Správná kniha „by měla být z jedné třetiny tvořená akcí. Druhou třetinu by měly tvořit dialogy a třetí popis; 25 procent akcí by se mělo odehrát v první třetině knihy, krize prvního činu by se měla zvrátit ve druhém skutku.“
Povídka mívá méně než 7 500 slov.
Tato kniha je určena nejen začínajícím spisovatelům, ale také čtenářům, kteří se zajímají o psaní. Tento díl je především zaměřen na jazykovou a stylistickou část.
V knize nalezneme témata jako Jak se shromáždí a utřídí materiál, Osnova, Čemu se při psaní vyhnout, Jazykové jevy všeho druhu, Metody oživování textu, Naučný text, Když píšete pro děti aj. Součástí knihy jsou také rozbory, ve které se nacházejí praktické ukázky.
Myslím si, že kniha je inspirativní a může být užitečná pro všechny, kteří se chtějí zlepšit ve psaní textu. Člověk někdy napíše nějaký text a pořádně si neuvědomí, že se dopustil stylistických chyb. Tímto způsobem může chyby eliminovat a dávat pozor, abych se jich příště nedopustil. Tuto příručku můžeme mít po ruce, a pokud si nejsme s něčím jistí, můžeme do ní nahlédnout a inspirovat se.
Je vidět, že autorka je odbornice na oblast tvůrčího psaní. V průběhu knihy a také v kapitole Rozbory to jasně dokládá. V této části se nacházejí různé texty, které následně autorka opravuje s náležitým vysvětlením, co je v textu špatně a dává příklady správných tvarů. Čtenáři se můžou nad jednotlivými texty zamyslet, jestli jsou správně napsány či nikoliv a jaké změny by případně udělali. Je to praktické cvičení. Některé texty jsou zarážející a na první pohled mi neseděly, u jiných částí jsem nic špatného nepostřehl, a přece jen se v nich nacházely chyby. Texty jsou na různá témata – historie, příroda, pohádka, čokoláda.
Myslím si, že nejdůležitější ze všeho je pro začínající spisovatele zajímavý příběh, který má čtenářům co říci. Samozřejmě během psaní se dopustí autor rozličných chyb – gramatických, stylistických a jiných. Ale pokud je příběh zajímavý a klasické nakladatelství mu dá zelenou, tak autorovi přicházejí na pomoc redaktor, korektor a další lidé, kteří pracují na knize. Tím chci říci, že autorův rukopis projde mnoha rukama a tito lidé opraví různé chyby a nedostatky, což autorovi velmi pomůže a umožní mu dostat knihu na knižní trh s co nejméně počtem chyb.
Přemýšlel jsem o tom, jestli může být užitečný kurz tvůrčího psaní pro začínajícího spisovatele, který vede lektor. Myslím si, že autorovi takový kurz může pomoci a určitě nebude na škodu takový kurz absolvovat, pokud je autor nováček a se psaním nemá žádné zkušenosti. Autorovi může kurz přinést rozhled, uvědomit si strukturu příběhu a používání jazyka. Neméně podstatná je kreativita, která se nedá naučit a je to jedinečná schopnost každého autora, jak si s celkovým příběhem pohraje. Pochopitelně záleží na každém jednotlivci, jestli mu takový kurz bude k užitku nebo nikoliv.
Od autorky jsem již četl knihu AŽ UVIDÍŠ MOŘE a byl jsem zvědavý na knihu DESETKRÁT A DOST. Časem si přečtu knihu TY CHLADNÉ OČI a další knihy, které autorka vydá.
Hlavním tématem je seznamování lidí po padesátce a ve vyšším věku. Seznamka je v dnešní době moderní, ale hodně lidí si myslí, že je spíše určena pro mladší lidi, ale není tomu tak. Myslím si, že lidé touží po lásce v jakémkoliv věku a můžou se zamilovat v jakémkoliv věku. Seznamky přinášejí také rizika a je třeba být v dnešní době velmi obezřetný.
Autorka tímto románem chtěla upozornit na tématiku seznamek pro starší lidi. Zároveň se zabývá tématem pečovatelských ústavů pro seniory a s jejími názory souhlasím. Vybočila ze své tvorby, ale myslím si, že to není na škodu. Autor přece nemusí pořád psát knihy na stejná nebo podobná témata a čas od času může vybočit, pokud kniha stojí za to. Jak sama autorka uvedla, je ráda, že napsala tuto knihu. Na tuto knihu jsou však různé názory.
Kniha je odpočinková, ze života. Kapitoly jsou krátké. Nalezneme v ní také humor. Knihu jsem přečetl na jedno posezení. Knihu hodnotím jako lepší průměr.
Hlavními postavami v tomto románu jsou BRIANA, která je pečovatelka v domově pro seniory, MARKÉTA, která je novinářka a TAMARA, která je majitelkou seznamky. Všechny ženy se poznají se sympatickým mužem JIŘÍM, který vždy po desáté schůzce zmizí. Ženy se vzájemně seznámí a zajímá je, kdo je ve skutečnosti Jiří a co se přihodilo, že se s nimi nesešel, jak slíbil.
Román se odehrává částečně v řeckém městečku Parga.
Na počátku každé kapitoly se nachází citát týkající se seznamování, vztahů apod.
V románu nalezneme také chatovou komunikaci, takže se mi kniha hodila také do Čtenářské výzvy na DK.
Hlavní postavou je třicetiletý muž, který zjistí, že brzy zemře, poněvadž má nádor na mozku. Pracuje jako pošťák. Má kočku, která se jmenuje Zelí. Setkává se s Ďáblem, který mu nabídne, že mu život prodlouží, ale má to háček. Za každý den jeho života navíc musí ze světa něco navždy zmizet. Co hlavní hrdina nechá zmizet, aby si prodloužil o jeden den život a jak to nakonec dopadne s hlavním hrdinou? To už se dočtete v tomto románu.
Při četbě románu se můžeme zamyslet nad tím, co je v životě důležité a co nikoliv. Čemu bychom se měli více věnovat a co naopak na druhé straně omezit.
Byla to kniha na jedno posezení. Autor píše úsečně, ale od první strany mě to vtáhlo do příběhu. V románu se vyskytují také smutné okamžiky, které mě nenechaly chladným a přišlo mi líto, co se všechno stalo. V románu nalezneme také špetku humoru, zejména při rozhovorech hlavního hrdiny s Ďáblem a prvky fantasy. Kniha byla příjemným zpestřením a určitě má přesah.
Kniha má pěkný přebal.
Jaroslav Kalfař se narodil v Česku a ve věku 15 let imigroval do USA. Knihu napsal anglicky a tato kniha byla přeložena do češtiny Veronikou Volhejnovou.
Hlavní postavou je ADÉLA, která je nevyléčitelně nemocná. Rozhodne se, že navštíví svou dceru TEREZU, která bydlí v USA. Tereza je vědkyně, zabývá se výzkumem nesmrtelnosti. Adéla opustila Terezu při jejím narození a po čtyřiceti letech se s ní má setkat. Adéla má ještě syna ROMANA. Adéla umírá za záhadných okolností v USA.
Kapitoly se střídají z pohledu současnosti (rok 2029 a další) a minulosti (1978 a další). Líbily se mi kapitoly z natáčení filmu Válka s mloky.
Myslím si, že Adéla udělala chybu, když se vzdala své dcery Terezy po jejím narození, ale z druhého hlediska Terezu předala do dobrých rukou adoptivního páru ze zahraničí. Je to životní rozhodnutí a člověk neví, jak by se zachoval v její situaci. Zarazilo mě také chování jejího syna Romana. Vykonal jednu věc, která se velmi těžko odpouští.
Autor se zabývá tématem imigrantů z Ukrajiny, tak také imigrací muslimů do Česka. Je to určitě téma na zamyšlení. Řeší také téma uprchlíků v USA, vztahy mezi USA a Evropou.
V románu nalezneme také prvky sci-fi. Tato linka byla zajímavá a líbila se mi.
Od autora jsem již četl knihu KOSMONAUT Z ČECH a o něco více se mi líbila tato kniha než Stručná historie věčného života. Viděl jsem také film Kosmonaut z Čech.
Obálka knihy byla vytvořena za pomoci nástroje umělé inteligence Midjourney.
Pavel Tomeš je spisovatel, nakladatel, stand-up komik, šachista a fanda faktoriálu.
Kniha obsahuje 13 povídek. Povídky se můžou číst chronologicky, anebo v libovolném pořadí. Záleží na čtenáři, jaký způsob si vybere. V jednotlivých povídkách nalezneme narážky na postavy z jiných povídek. V knize nalezneme spoustu humoru.
Převažovaly povídky, které se mi líbily. Nevzpomínám si na povídkovou knihu, ve které by se mi líbily všechny povídky, a tak tomu bylo i u této knihy.
Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Měla babka, Jeden den s igelitkou, Pežot Lux, Facka, Schrödingerová, Můj fot byl prepper, Co byste poradili začínajícím autorům?
Nejméně se mi líbily tyto povídky: Chrám i tvrz i klub i sokolovna, Chuť mezi řádky, Vánoce na Bé dva.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Líbila se mi také PŘÍLOHA, ve které nalezneme různé dodatky a úkoly k jednotlivým povídkám. Je to příjemný bonus pro čtenáře.
Nevzpomínám si, že bych ve svém životě četl knihu povídek takto zajímavým a nevšedním způsobem zpracovanou. Myslím si, že čtenáři povídky čtou, i když v menším množství než klasické romány, ale rozhodně stojí za to povídky vydávat. Čas od času si povídky přečtu a tato kniha patří k těm lepším povídkovým knihám, které jsem četl.
Hlavní postavou je důstojník Státní bezpečnosti MARTIN GAVENDA, který vyšetřuje případ zmizelých dětí v Ružomberku. Vrací se ke své minulosti a nemůže se s ní vyrovnat. Vstoupil do služeb StB, přispěl k odsouzení hodně nevinných lidí, kteří následně zemřeli. Je ve službách KSČ, věří v její roli ve společnosti, ale zároveň si uvědomuje, že strana má své vlastní postupy, pokud se něco nedaří. Už od počátku vyprávění mě zaujalo, že Martin bere hodně tabletek na spaní.
Jedná se o kombinaci thrilleru, krimi, hororu a historie. Děj příběhu se odehrává v Československu v 60. letech 20. století.
Kniha ve mně vyvolala pocitu strachu a napětí a z četby jsem měl nepříjemné pocity. Kniha byla čtivá.
Od autora jsem již četl více knih a kniha HLUBINA patří k těm lepším knihám, které jsem četl. Určitě si přečtu další knihy, které autor vydá.
Jedná se o moji první přečtenou knihu od této autorky.
Autorka žije v Havlíčkově Brodě a každoročně pořádá Podzimní knižní veletrh.
Jedná se o fiktivní příběh na pozadí skutečných česko-finských vztahů.
Hlavní postavou je česko-německá spisovatelka DOROTHEY ILLINGOVÁ, která se seznámila se zakladatelem samostatného Finska – CARLEM GUSTAVEM EMILEM MANNERHEIMEM.
Román je vyprávěný ze současnosti (2022) do minulosti (1877), což je dost neobvyklý postup a popravdě řečeno mi nějakou dobu trvalo, než jsem se do něj dokázal začíst. Postupem času se mi kniha četla lépe. Říkám si, jestli by nebylo lepší, pokud by autorka zvolila klasický postup – vyprávění z minulosti do současnosti. Přemýšlel jsem nad tím, že tímto stylem vyprávění to musí být náročnější jak pro samotnou autorku, která musí mít všechno promyšlené, tak také následně pro čtenáře, kteří si přečtou tuto knihu. Každopádně je to zase něco jiného a třeba některým čtenářům to sedne více než mě. Některé postavy se mi také pletly.
Kniha se nečetla příliš snadno, ale z druhé strany to nebyla úplně špatná kniha. V románu jsem se dozvěděl řadu zajímavých informací o Finsku včetně její historie a o vztazích mezi Finskem s dalšími zeměmi.
Možná by nebylo na škodu, pokud by se v knize nacházel rodokmen, aby se čtenář mohl zorientovat ve všech postavách. Mě osobně by to určitě pomohlo.
Na zadním přebalu je uveden citát Aleny Mornštajnové: „Málokdo dokáže psát tak čtivě a zajímavě jako Markéta Hejkalová. Ve své nové knize nás vezme do naší minulosti způsobem, který není v knihách obvyklý, a přiblíží nám mimo jiné i skutečné události a velké postavy z historie Finska – země, o níž stále ještě nevíme tolik, kolik by si zasloužila.“
Časem třeba vyzkouším další knihu od Markéty Hejkalové. Knihu STOLETÍ NA VLNÁCH hodnotím na 70 %.
Od autorky je to moje první přečtená kniha.
Hlavní postavou je žena ve středních letech HANKA (42 let), která se rozvede se svým mužem FRANTOU a rozhodne se, že si pořídí chaloupku na vesnici. Zpočátku je to spíše barabizna, ale postupně ji zvelebuje, aby se tam dalo bydlet. Má také zvířata, o které se musí starat – kozu, kočky, slepice a Rumburaka. Rumburak byl legrační. Kdo je Rumburak? O tom se už dočtete v tomto románu.
Hanka má 2 malé děti – TADEÁŠE a TEREZKU. Společně s nimi žije babička ANDĚLKA (88 let), která je velmi čilá a je s ní legrace.
Hanka už nechce ve svém životě žádného muže, protože je zklamaná. Chce žít v klidu a v pohodě a věnovat se svému domu a svým dětem. Jednoho dne se však seznámí se sňatkovým podvodníkem VÁCLAVEM, který si říká různými jmény – Leon, Tomi, Andreas, David. Jeho cílem je okouzlit ženy, aby z nich vytřískal co nejvíce peněz. Jestli se mu to podaří také u Hanky se už dočtete v této knize.
Kapitoly jsou krátké a střídají se z pohledu Hanky (Já) a Václava (On).
Jedná se o humoristický román, který má čtenáře pobavit. Je to odpočinková kniha, která se četla dobře. Možná si časem ještě přečtu autorčinu novinku ŠÍLENÁ BABIČKA.
Jedná se o autorův debutový román. Autor má osobitý styl vyprávění a je připodobňován ke francouzskému spisovateli ÉDOUARDOVI LOUISOVI, od kterého jsem již četl některé knihy.
Román ROZLOŽÍŠ PAMĚŤ není určitě jednoduché čtení, ale autor rozhodně umí psát a na prvotinu to není špatná kniha. V textu se objevuje několik převzatých pasáží. Knize bych udělil 90 %.
Kniha je rozdělena do 7 částí. Děj románu se odehrává v Přerově.
V románu se nachází hodně témat – homosexualita, rasismus, šikana, alkoholismus, domácí násilí, předsudky, práce, vzdělání, politika a jiné. Určitě je důležité o těchto tématech mluvit a stále je připomínat.
Autor používá vyprávění ve 2. osobě jednotného čísla, na což jsem si zpočátku musel zvyknout, ale bylo to zajímavé. V knihách se s tímto typem vyprávění příliš nesetkávám, velmi zřídkakdy. Střídají se části z minulosti a z přítomnosti.
Hlavní postavou je MAREK, který žije se svou mamkou DANOU a babičkou v jedné domácnosti. Jeho táta je opustil a odstěhoval se do Ameriky. Popisuje svoje zážitky ze základní školy, seznámení se spolužákem MARIÁNEM. V románu se dočteme o celé jeho rodině – tátovi, mámě, dědovi a babičce a krátce o dalších členech rodiny.
Je smutné, že ve školách dochází k šikaně a z knihy si můžeme odnést to, že bychom neměli být lhostejní k tomu, pokud ve školním kolektivu dochází k šikaně, ať už má různé podoby. Neměli bychom to přehlížet a stát stranou, i když není snadné zaujmou postoj a bránit slabšího. Marka mi bylo líto, poněvadž se se šikanou osobně setkal. Bylo mi líto rovněž Mariána, ke kterému se ostatní spolužáci chovali špatně.
K některým částem jsem se musel vrátit, abych je pochopil, ale asi všechno jsem nepobral, něco mi určitě proklouzlo mezi prsty. Určitě jsem našel zajímavé části, které jsem si mohl poznamenat, ale nakonec jsem si nic nevypsal.
Při četbě tohoto románu se na mě přenesly pocity z minulosti, protože na některé popisované události si pamatuji a nebyly to příjemné okamžiky (alkohol, násilí, strach). Spíše bych je chtěl vymazat zpaměti, ale ony jsou někde hluboko zasunuty v mém vědomí a při pomyšlení na ně mě mrazí po celém těle.
V románu se nacházejí témata, nad kterými se můžeme zamyslet, o kterých můžeme diskutovat s ostatními a mít je neustále na paměti. Snažit se nezůstat pasivní, pokud můžeme někomu pomoci a cítíme z osobního přesvědčení, že děláme správnou věc, přestože jsme v menšině.
V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ.
Musím se přiznat, že autorku jsem do letošního roku neznal. Zúčastnil jsem se besedy na Knižním festivalu v Ostravě 2024 a tímto způsobem jsem se dozvěděl o autorce a její tvorbě. Kniha HOTEL ATLANTIC byla moje první přečtená autorčina kniha.
Román sleduje putování uprchlíků, kteří se do Palestiny plavili na lodi Atlantic. Hlavní postavy a jejich příběhy jsou smyšlené, ale cesta a historické události, které ji provázejí, se však skutečně odehrály.
Z 2. světové války mám načteno hodně knih, ale o tomto příběhu jsem se díky autorce dozvěděl úplně poprvé. Bylo hrozné, jak uprchlým Židům, kteří chtěli vstoupit na území Palestiny, to bylo znemožněno, a pokud dostali povolení, tak to trvalo dlouhou dobu a během tohoto procesu byli umístěni do vězení.
Kapitoly se střídají z různých úhlů pohledů a přeskakuje se z minulosti do současnosti. V románu se vyskytuje hodně postav (FERDA, CHARLOTTA aj.). V knize se nachází hodně smutných okamžiků. Kniha je docela bichle, ale celkově se kniha četla dobře.
Z závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ, SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV, MÍST A OSOBNOSTÍ a ZDROJE.
Jedná se o první přečtenou knihu od Petry Langové. Časem bych si chtěl přečíst knihu PRÁZDNINY ZA TREST.
Hlavní postavou je zdravotní sestřička BÁRA, která se jednoho dne probouzí v nebi. Nepamatuje si, proč a jak zemřela. Po čase se znovu vrací do života, aby napravila své chyby.
Námět knihy je zajímavý. Člověk si říká, co se stane, když člověk zemře a jestli půjde do nebe nebo do pekla. Do nebe v autorčině představě bych se chtěl dostat. Líbila se mi také zmínka o svíčkách. Vzpomínám si, že o svíčkách mi vyprávěla babička a říkala mi, že každý člověk má svoji svíčku. Některá svíčka hoří dlouho, jiná svíčka krátce a podle toho se odvíjí, jak dlouho bude člověk na světě.
V románu nalezneme lásku, napětí a humor.
Obálka knihy je pěkná.