markej komentáře u knih

Tři dospívající chlapci Petru, Magare a Cheta žijí na blíže neurčeném ostrově zahaleném záhadnou mlhou. Do běžného světa se dostávají jen tehdy, když jedou pracovat pro svého šéfa Karakadzila. Tomu pak předávají svůj úlovek a on hochy na oplátku zásobuje andělským prachem, který jim způsobuje opojné stavy.

Všechno se změní, když Petru potká Marju a skamarádí se s ní. Petru se díky Marje naučí číst a stále více si uvědomuje, že život na ostrově už není pro něj to pravé. Podaří se mu uniknout a vymanit se z Karakadzilova vlivu?

Tento krátký román asi nebude pro každého čtenáře, místy je psán metaforickým, poetickým jazykem, až někdy váháte, zda to, co je vyprávěno, je, či není realita. Ono na tom však v důsledku vlastně ani nezáleží, důležité je poselství knihy: a to že každé dítě (potažmo člověk) touží po blízkém intimním vztahu, ať se jedná o vztah mezi rodiči a dětmi, mezi kamarády, či o vztah milostný.

Ne úplně všední je i forma, místy jsou kapitoly velmi krátké a vždy začínají na samostatné stránce, čili takto vzniká i zajímavá grafická úprava, a ač má kniha skoro 220 stran, není vlastně tak dlouhá, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Za mě je to určitě knížka, která vybočuje, ale na kterou se až tak snadno nezapomíná.

Hodnocení: 4,5* z 5*

2 29.05.2023

Rok 1916, první světová válka, anglický venkov. Protože její rodiče potřebují odcestovat, přijíždí dvanáctiletá Klára na venkov za svou tetou, která pracuje v panském domě jako hospodyně.

Klára je smutná, stýská se jí po rodičích i po bratrovi, který bojuje ve válce, navíc zapomněla mamince předat důležitou obálku z ministerstva války, již teď stále nosí při sobě stále neotevřenou, tudíž neví, jaké obsahuje zprávy. I teta se chová daleko chladněji než při minulé Klářině návštěvě a k tomu všemu se z panského skleníku ztrácí vzácné exotické ovoce.

Příběh, který obsahuje i detektivní zápletku (kterou jsem dlouho neodhalila ani já), je určen dětem od 10 let, ale potěší i dospělého. V dnešní době je to, že je knížka zasazena do období války, bohužel dost aktuální a místy vykresluje skutečně tíživý obrázek toho, jak krutá a hrozná válka dokáže být, jak bere lidem domovy i jejich rodinné příslušníky.

Hodnocení: 5* z 5*

3 24.05.2023

Co že se té Veronice vlastně stalo? Spousta nepěkných věcí, s nimiž by se nejeden člověk těžko vyrovnával. Bohužel, Veroničin příběh byl zpracován tak, že mě nijak zvlášť nezasáhl, text po mně tak nějak sklouznul a myslím, že za pár dní ani moc nebudu vědět, o čem vlastně byl. Občas jsem si říkala, že tohle místo je docela zajímavé, ale pak se za sebou řetězily spousty odstavců, jež mi připadaly naprosto hluché.

Mrzí mě to, ale podle mého názoru tuhle knížečku (je krátká, má 140 stran) můžete s klidným srdcem minout, protože když si ji nepřečtete, nic moc se nestane.

Hodnocení: 2,5* z 5*

4 23.05.2023

Druhý díl série, v níž vystupuje literární redaktorka a de facto amatérská vyšetřovatelka Susan Ryelandová a detektiv Atticus Pünd.

Román je koncipován úplně stejně jako předchozí díl Mnoho strak věští vraždu. Susan se namočí do vyšetřování případu, který se nějakým způsobem váže na jednu z detektivek s Pündem, jež Susan redigovala. Po úvodní části tedy následuje celý román s Atticusem a ve třetí části se všechno prolne, vysvětlí a objasní.

Mně se tohle schéma knihy v knize moc líbí, všechno se brilantně doplňuje, prolíná, skládá do ucelené mozaiky. V textu je i spousta sofistikovaných hříček, narážek, malinkých tajemství, které možná ani všechny neodhalíte, nebudete-li číst pozorně, a tato hra autora se čtenářem mě rovněž moc baví.

Jestliže máte rádi mnohovrstevnatá díla a anglický styl detektivky, kde se příběh odehrává v kulisách malebného britského venkova, určitě se do románu pusťte. Doporučuju číst postupně od prvního dílu a nenechat se odradit rozsahem (1. díl má téměř 450 stran, Večernice pak skoro 570 stran).

Hodnocení: 5* z 5*

8 21.05.2023

Desetiletá Magdalena (maminka jí říká Mojenka) bydlí na vsi za Prahou, sice nemá kamarády, ale má skvělé rodiče a s maminkou sdílí lásku k přírodě, zajímají ji všemožní živočichové, rostliny a pozorování všeho živého jak u nich na zahradě za domem, na louce, u řeky Berounky, tak v brdských lesích.

Všechno se trochu změní, když se u maminky objeví vážná nemoc

Mojenka je přesně ta knížka, která je vhodná pro děti i dospělé, protože každý se v ní bude soustředit na něco jiného, děti zaujmou hlavně Mojenčina dobrodružství, dospělí zřejmě budou stále čekat na nějakou informaci o mamince a o tom, jak se s nemocí pere Zmínek o mamince v knížce nakonec až tolik není, ale když se objeví, jsou hodně silné, aspoň pro mě byly

Některé pasáže se možná někomu budou zdát až moc didaktické, mně ovšem jako dospělé čtenářce nevadily, dozvěděla jsem se spoustu nových informací, líbil se mi i jemný humor a jazyková hravost Mojenka má třeba originálně pojmenované různé odstíny zelené, jeden z nich se nazývá meška, což je podle mechově zelené

Velmi oceňuju, jak je zpracovaný konec knihy, zajímalo by mě, jak ho vnímají menší děti, jestli si domyslí to, co není řečeno Já osobně jsem na konci fakt hodně brečela

Hodnocení: 5* z 5*

6 18.05.2023

Čtrnáctiletý vypravěč trpící strabismem (šilháním) žije se svou nevlastní matkou a věčně nepřítomným otcem a ve škole je obětí šikany. Když jednoho dne nalezne v lavici dopis od spolužačky Kodžimové, která je z kolektivu třídy rovněž vyřazena a spolužáci se jí smějí, zareaguje na její výzvu, sejde se s ní a začnou se přátelit.

Zpočátku je přátelství vypravěče a Kodžimové nesmělé, ale postupně se otvírají jeden druhému a rozumí si. Zlom nastane, když se vypravěč odhodlá ke konfrontaci s jedním spolužákem, který ho sice přímo nešikanuje, ale jeho ubližování netečně přihlíží. Spolužák Momose hlavnímu hrdinovi vykládá svou teorii o tom, že vypravěč si vlastně za šikanu může sám tím, že se s ní snadno smiřuje, že se od začátku chová jako oběť, že ostatním dovolí, aby s ním jednali s despektem, a že svou pasivitou si může za mnohé sám. Jak se k celé věci hlavní hrdina postaví a jaké to bude mít důsledky, už prozrazovat nebudu.

Knížka je zajímavá v tom, že místy až filozoficky řeší otázku šikany, oběti, morálky, svědomí. Já jsem se při jejím čtení bohužel potýkala s tím, že některé pasáže pro mě byly hodně intenzivní, hodně na mě působily, ale pak zase následovaly kusy textu, které se mnou nedělaly vůbec nic, a já přemýšlela, proč tam vlastně jsou. Připadalo mi, že několik zajímavých motivů je v knize nadhozeno, ale pak už se nijak nerozvíjejí dál, proto jsem moc nechápala, proč se vlastně objevily.

Nakonec knihu hodnotím jako průměrnou a jsem zvědavá na další čtenářské reakce. Zatím nemůžu srovnávat ani s autorčiným předchozím románem Prsa a vajíčka, který mám sice doma, ale ještě jsem ho nečetla.

Hodnocení: 3,5* z 5*

3 16.05.2023

Kamarádi Núr a Sal žijí v Americe, oba pocházejí z pákistánských rodin a právě mají před maturitou. Zároveň ale řeší spoustu osobních problémů jak ve škole, tak v rodině, a ačkoli se snaží sebevíc, všechno stejně vždycky nejde podle plánu a život hrdinů se v jedné chvíli obrátí úplně naruby

Knížka je určena především pro teenagery, ale zklamaný nebude ani dospělý, čtení ubíhá rychle (posledních 100 stran jsem doslova hltala, ty mají blízko až k thrilleru). Střídá jak vyprávění Sala, tak Núr, občas se ozve i hlas Salovy matky, jež Núr považuje za svou adoptivní dceru a která vzpomíná na své dětství a mládí prožité v Pákistánu.

Tahirová napsala velmi čtivý a hluboký příběh, v němž se řeší závažná témata, místy si říkáte, že tohle všechno je jen jeden velký zmar, ale přece jen zazáří paprsky naděje.

Dávám plný počet hvězd, ovšem neodpustím si dvě poznámky: v textu se objevuje několik překlepů a i pár gramatických chyb (přivlastňovací přídavné jméno od ženského jména Jamie je Jamiin, ne Jamiein, únavou se můžeme ztrhat, ne strhat) a nenadchla mě ani obálka, v tomto případě ale platí o to víc, že se kniha podle obalu nemá soudit, příběh je totiž skvělý.

Hodnocení: 5* z 5*

2 14.05.2023

Tohle byla taková nádhera!

Julie se se svým tatínkem, který má opravit maják, a maminkou, která je mořská bioložka a pátrá po vzácném žraloku grónském, na léto vydává na jeden z ostrůvků patřících do souostroví Shetlandy na úplném severu Skotska.

I když zpočátku to vypadá, že léto bude fajn (Julie se dokonce spřátelí se stejně starým klukem Kinem), postupně nastávají problémy, jak s Kinem, tak s maminčiným výzkumem i se samotnou maminkou.

Tahle knížka v sobě obsahuje nejen dobrodružství, ale otevírá i závažná témata, která nebudu blíže specifikovat, abyste nepřišli o překvapení. Oceňuju, jak je knížka napsaná, protože plně uspokojí mladšího čtenáře (řekla bych tak děti od 10 let), tak dospělého, každý bude nahlížet na zobrazenou realitu trochu jinak, ovšem čtenářský zážitek bude plnohodnotný pro dítě i dospělého. Mně na konci dokonce ukáplo i pár slziček

Velice se mi líbilo i to, jak je zde pojat vztah mezi rodiči a dětmi, a to v tom smyslu, že si v rodině všichni důvěřují a jejich vztah je velmi otevřený a upřímný, což umožňuje oběma stranám vylíčit své pocity, obavy, nálady a v důsledku toho si víc porozumět a pochopit jeden druhého, ale i sebe sama.
Zmínit samozřejmě musím i grafickou úpravu, knížka je plná ilustrací vyvedených pouze v černé, bílé a žluté barvě a je to skutečně krása nesmírná.

Taky jsem říkala, že jsem se celou tu dobu pokoušela dostat k mámě. Ale teď mám pocit, že to byla chyba. Myslím, že tím, jsem si o ni celou dobu akorát dělala starosti a zajímala se jen o to, o co se zajímala ona, jsem ztrácela sama sebe. Máma a já nejsme tatáž osoba a to je v pořádku. (str. 198)

Hodnocení: 5* z 5*

2 09.05.2023

Druhý díl ságy rodu Caldwellů. Tentokrát se odehrává v letech 19101926 . Dědička rejdařské společnosti Harriet žije v San Francisku a je vdaná za Jordana, s nímž vychovává syna Adriana, jehož otcem je ovšem Frank Maynard, jenž rozjíždí filmový byznys v rychle se rozrůstajícím Hollywoodu.

Tento díl měl stejně jako ten první poněkud pomalejší rozjezd, ale jak jsem se začetla, jen nerada jsem román odkládala, podobně jako u předchozí knihy. Více poznatků jsem tentokrát načerpala z oblasti tehdejšího němého filmu, který se postupně transformuje na zvukový. Ohledně rejdařství v knize tolik nových informací nepřibylo.

Tuhle ságu jsem si oblíbila a moc se těším na třetí díl.

Hodnocení: 4,5* z 5*

2 08.05.2023

Téměř padesátiletý Evžen Knobloch působí jako houslista v Českém filharmonickém orchestru a se svými kolegy se právě vydává na turné po Německu. Tím se spouští tragikomická groteska ze života českých interpretů vážné hudby. Ti nevedou intelektuální řeči o hudbě, nýbrž se baví obhroublými vtípky a přízemními historkami, bydlí ve špatných hotelích, vyspí se s tím, kdo je zrovna svolný, perou si ponožky a spodky v hotelových umyvadlech, hlasují o tom, zda se zastaví u Lidlu nebo u Primarku. Protože šetří své honoráře, živí se z vlastních zdrojů paštikami, instatními jídly či rybičkami ve sladkokyselém nálevu, v lepším případě jim jeden kolega na pokoji uvaří guláš či roštěnky, nebo v remosce dokonce upeče buchty, všechno jídlo zalévají litry alkoholu. Na pódiu ovšem dokážou skvěle zahrát skvosty vážné hudby (včetně Karnevalu zvířat, který má v kontextu knihy dvojí smysl) a vyvolat v posluchačích takovou euforii, že jim tleskají vestoje.

To všechno bych brala, kdyby se tahle šablona neopakovala tolikrát za sebou. Na 260 stranách se odehrává pořád to samé a pro mě to bylo bohužel natolik únavné, že jsem často celé pasáže jen přelétávala očima a de facto přeskakovala, což u jiných knih opravdu nedělám. Posledních 50 stran mi přineslo jistou čtenářskou satisfakci, takže jsem byla ráda, že jsem knihu neodložila, nicméně já osobně bych daleko uvítala, kdyby ty dvě pasáže byly více vyvážené a těch prvních 260 stran se zkrátilo klidně na polovinu.

Bohužel ani nemůžu říct, že by mi příliš přirostl k srdci Evžen. Ještě bych chápala jeho bezmeznou dobrotu, která hraničí s hloupostí, ale milostná linka jeho příběhu mi připadala opravdu až moc naivní, jako z nějakého teenagerovského románu. Problém jsem naneštěstí měla i s ostatními mužskými postavami, na mě jich tam bylo velmi mnoho, někteří muzikanti se mi opravdu pletli. K přehlednosti v mém případě nepřispělo ani to, že někdy byl dotyčný označován křestním jménem, jindy příjmením, takže počet těch jmen, ve kterých jsem se měla orientovat, se ještě navyšoval.

Počítejte s tím, že tenhle román je úplně jiný než minulá autorčina kniha Soběstačný, který si mě získal. Karneval zvířat to bohužel nedokázal, je mi líto.

Hodnocení: 3,5* z 5*

9 06.05.2023

Novela islandské autorky popisuje poslední životní fázi téměř osmdesátileté ženy. Ta se stále snaží prožívat svůj život tak, aby jí tolik neutíkal mezi prsty, aby úplně nerezignovala, i když je to těžké, protože zdraví už jí neslouží tak jako kdysi, její vrstevníci postupně umírají a ona sama moc nerozumí světu, v němž žije a na nějž se stále častěji dívá z okna svého bytu přes dvojité sklo. Přes pokročilý věk se seznámí s mužem, s nímž se chystá přestěhovat do společného bytu v pečovatelském domě, ale osud rozhodne jinak.

Dvojité sklo zpracovává téma, které se mě osobně v posledních letech dotýká stále více a více téma stáří. Bohužel, bilance není příliš optimistická: ačkoli se snažíte sebevíc, na některé věci už zkrátka nestačíte a nakonec stejně zůstáváte se svými problémy a neduhy hlavně sami. A v tom pro mě tkví důležité sdělení připravme se na to, že stáří nebude lehké, že budeme osamělí, často i někomu na obtíž, a snažme se to pak všechno snášet s co největší grácií.

Hodnocení: 4* z 5*

1 04.05.2023

Když jsem při brouzdání jihlavskou knihovnou objevila prvotinu Jana Štiftera Kathy, měla jsem velkou radost, protože jsem vůbec nevěděla, že ji mají, a protože knížka už běžně nejde sehnat...

Kathy je novela složená z krátkých kapitol, které přeskakují v čase a tvoří pestrou (a často až naturalisticky vykreslenou) mozaiku ze života Kateřiny, jež se narodila na jihočeské vesnici a provdala se v Českých Budějovicích za Němce Johanna.

Knížka se odehrává v první polovině minulého století, takže už tušíte, s čím se Kathy musela potýkat: s tím, k jaké národnosti se přihlásí, jakým způsobem se postaví k nacistické propagandě a jestli bude po válce odsunuta.

Pro tuhle knížečku platí, že je malá rozsahem, ale velká dosahem, vešlo se do ní všechno. Nejvíc mě zaujal ten způsob vyprávění, přesouvání se v časových rovinách, přičemž jste si příběh hodně dotvářeli sami ve své mysli, skládali dílek k dílku, až vznikla celá skládačka.

Příběh vychází ze skutečné události, a když si uvědomíte, kolik takových bylo, lehko na duši vám z toho nebude, ale opět je to něco, co si musíme připomínat pořád a neustále.

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

Shea v dětství prožila jednu nepěknou událost a snaží se s ní teď v dospělosti vyrovnat i tím, že se zabývá odloženými či nedořešenými kriminálními případy... Nyní náhodně potkává Beth Greerovou, která byla před 40 lety podezřelá z dvou vražd, ale tehdy byla osvobozena... Shea Beth osloví a doufá, že přijde vraždám na kloub, navštěvuje domnělou vražedkyni v jejím domě, kde se dějou zvláštní věci...

Její vina je psychologicko-mysteriózní thriller, který neuhání rychlým tempem kupředu, ale pomalu odkrývá události a hodně se věnuje svým hlavním dvěma ženským hrdinkám... Za mě by tam ta mysteriózní složka být ani nemusela, někoho ovšem zase naopak naláká... Ačkoliv jsem dost věcí odhalila sama, čtení jsem si užila a bavilo mě moc...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

4 02.05.2023

Mallory je sice mladá dívka, ale už si stihla leccos odžít... Je už skoro dva roky čistá, protože prošla odvykací léčbou a má možnost začít znovu jako chůva pětiletého Teddyho. Je jasné, že po idylickém začátku musí přijít nějaké problémy. Teddy začne kreslit zvláštní obrázky, aniž by o tom věděl...

Tenhle thriller měl spád, příběh byl vyprávěn svižně, ale zase ne moc uspěchaně, objevilo se v něm nejedno nečekané tajemství... Suma sumárum doporučuju...

Hodnocení: 5 * z 5 *

5 28.04.2023

Rozhovory Aleše Palána vždycky přečtu velice rychle, protože ty často neobyčejné, zvláštní a bolavé příběhy mě prostě pohltí a nepustí.

Tentokrát kniha obsahuje rozhovory s pěti ženami, které přibližují svůj (často nadmíru problematický) vztah se svou matkou, popřípadě se samy jako matky představují a vykládají o tom, jaké matky jsou a jaké matky by být chtěly.

Často zmiňovanými slovy jsou alkohol, drogy, promiskuita, sexuální zneužívání, dluhy, exekuce, psychické onemocnění.

Nejvíce se mě dotkly třetí a čtvrtý příběh, o transumělkyni Dorotě a prostitutce Lauře.

Na knize spolupracovala i Palánova dcera Anna a musím říct, že její styl vedení rozhovoru mi byl ještě bližší než jejího tatínka, u jehož rozhovorů jsem si i v minulosti nejednou řekla, že bych se chtěla zeptat na něco trochu jiného, než se ptal on, že by mě spíš zajímalo to, co nakonec nezaznělo Fotografie tentokrát nafotila Libuše Jarcovjáková, ale musím přiznat, že mě až tak úplně neoslovily

Hodnocení: 5* z 5*

2 25.04.2023

Musím přiznat, že ačkoli už jsem knížku přečetla před nějakou dobou, stále na ni vlastně nemám moc ucelený názor, převládají ve mně rozporuplné pocity.

Dvaapadesátiletá spisovatelka Sylvie Novak vydává svou knížku feministických esejů, líčí, jak to chodí ve spisovatelském řemesle, řeší konflikty a soužití se svými dospívajícími dětmi, stejně jako vlastní život a vztahy: moc se nedokáže vyrovnat s tím, že stárne a přestává být atraktivní pro muže.

Tato základní témata mi připadala zajímavá, problém byl ovšem místy se způsobem zpracování. Někde jsem totiž měla dojem, že se text utápí v jakýchsi pseudointelektuálních výlevech, někde mi zase vadila podle mého zbytečná vulgarita nebo způsob, s jakým se hrdinka vyrovnává se svým vzrůstajícím věkem (respektive bych nemusela znát všechny detaily z jejího sexuálního života). Také mi moc nesedla závěrečná scéna s dcerou Juditou, přijde mi nelogické, že Sylvie, která se dokáže k lecčemu rázně vyjádřit, v případě dceřiny hysterické scény vůbec nijak nezasáhne.

Celkové vyznění knihy na mě osobně působí až satiricky: všichni si v knize hrají na intelektuály, kteří vedou hlubokomyslné řeči o literatuře, umění, politice, společenském klimatu, ekologii, feminismu, ale ve skutečnosti jsou to taky jenom obyčejní lidi, kteří se pachtí všemožnými způsoby za jakýmkoliv výdělkem, mají komplexy ze svého vzhledu a věku a nechají se vést hlavně svými sexuálními pudy.

Petra Hůlová debutovala románem Paměť mojí babičce, to byla za mého mládí literární událost a já z knihy byla nadšená, následovala novela Přes matný sklo, ta už mě tolik nenadchla. Poté jsem měla s autorčinou tvorbou dlouhou pauzu (respektive pár knih jsem začala číst, ale nedočetla) a naposledy jsem četla knihu Zlodějka mýho táty, ta mě zaujala tím, jak nenalakovaně líčila strasti střídavé péče o děti a úskalí patchworkových rodin. Zlodějku bych vám doporučila, Nejvyšší kartu můžete zkusit, jste-li zvědaví, co všechno česká literatura nabízí, ale že bych vám řekla tohle si musíte přečíst, to asi úplně ne

Hodnocení: 3,5* z 5*

7 24.04.2023

Román Kde všechno začíná je odpočinkovým čtením o třech sestrách, kterým umře maminka, a ony se musí vyrovnat s touto ztrátou a vyřešit dědictví, přičemž se odhalí nejedno tajemství, jak se dá očekávat

Knížka splnila moje očekávání, mám takovéhle příběhy jednoduše ráda. Všechny tři sestry byly velice silné osobnosti (byť byla každá jiná), jež si se svým životem dokážou poradit, i když chvilkově propadnou sebelítosti, byly velice dobře vykresleny.

Od autorky jsem četla i román Dáma z dobré rodiny, v němž přibližuje život americké bojovnice za ženská práva Alvy Vanderbiltové, ten se mi taky moc líbil a s radostí ho můžu doporučit.

Hodnocení: 4* z 5*

1 16.04.2023

Alena Mornštajnová tentokrát napsala intimní, komorní příběh hrdinky, která skrývá jedno velké tajemství, kvůli němuž pak dělá věci, jež mají dalekosáhlé následky, ovšem jichž si jako malá holka nemůže být vědoma.

Nic moc víc vám prozradit nemůžu, jen že autorka zpracovává téma, které už je v poslední době v literatuře dost běžné, někomu se možná bude zdát, že už ho bylo dost, ale je to stejné jako třeba s příběhy z druhé světové války: prostě si je stále musíme připomínat, abychom nezapomněli...

Nebudu ani přirovnávat k dalším knihám, napadá mě jich jen v českém literárním prostředí hned několik, ale jejich zmíněním bych také leccos prozradila...

Les v domě je knížka o složitých rodinných vztazích, o tom, jak zvláštně to v některých rodinách chodí, o tom, že cokoli prožijete, nesete si s sebou a nemůžete se toho zbavit.

Paní Mornštajnová je suverénní spisovatelka, jejíž styl psaní a vyprávění mi nanejvýš vyhovuje, v téhle knížce se navíc v úplně poslední větě odhalí další tajemství, které jsem já osobně vůbec nečekala.

Knížku jsem zhtla za dva dny, vřele doporučuju, i když čtení to není lehké.

Hodnocení: 5 * z 5 *

12 16.04.2023

S Édouardem Louisem máme poněkud složitější vztah. Četla jsem jeho prvotinu Skoncovat s Eddiem B., sice mě zasáhla, ale nebyla jsem z ní úplně odvařená jako někteří jiní. Autorovu druhou knihu Dějiny násilí jsem po pár stránkách odložila, nějak ke mně tehdy asi nepřišla ve vhodnou chvíli. Z novely Kdo zabil mého otce jsem zatím asi nejnadšenější, i když v tom asi hraje roli, že z autobiografické prvotiny už znám kontext příběhu, jemuž se autor věnuje.

Louis se zaměřuje vyloženě jen na svůj vztah k otci, jenž je velice komplikovaný, neboť otec, který sám pochází ze sociálně slabé vesnické rodiny, nedokáže po většinu života vystoupit ze svých stereotypů a smířit se s tím, jaký je jeho (homosexuální) syn.

Knížka mě zasáhla ze dvou hlavních důvodů: sama jsem prožila dost zvláštní vztah se svým vlastním tatínkem, který zemřel v mých 25 letech (tedy před 20 lety), takže jsem přišla o šanci ten vztah nějak změnit a samozřejmě mě kolikrát napadlo, zda vůbec by k tomu někdy došlo.

Druhý aspekt, který ve mně silně rezonuje, je ztotožnění se s tím, co prožívá hrdina ve své rodině a ve svém rodilém vesnickém prostředí. Sama totiž už skoro 20 let žiju v jedné vysočinské vsi, v níž ve volbách vítězí Miloš Zeman či Andrej Babiš a v níž se dennodenně setkávám s netolerancí a nerespektem vůči všem možným menšinám, vůči všemu nezvyklému nebo tomu, co nějak vybočuje ze zajetých kolejí. Proto mi příběhy z hrdinova života nepřipadají nijak přitažené za vlasy nebo zveličované, jsem přesvědčena o tom, že přesně takhle se mohly odehrát.

Jediné, z čeho jsem trochu na rozpacích, je závěrečný oddíl knihy, v níž autor obviňuje francouzské politiky z toho, že svými rozhodnutími zabíjejí lidi. To mi bohužel trochu připomíná moje místní spoluobčany, kteří na politiky nadávají, ať už je ve vládě kdokoliv (často ten, kterého si oni sami zvolili).

Když na to dnes myslím, mám pocit, že [] byla tvoje existence existencí negativní. Neměl jsi peníze, nemohl jsi studovat, nemohl jsi cestovat, nemohl sis plnit sny. V jazyce vyjadřují tvůj život skoro samé zápory. [] Tvůj život dokazuje, že nejsme to, co děláme, ale že jsme naopak to, co jsme neudělali, protože nám to společnost neumožnila. (str. 32)

Mnozí asi vědí, že kniha je zdramatizovaná a v pražské Venuši ve Švehlovce v ní exceluje Daniel Krejčík.

Hodnocení: 4* z 5*

5 12.04.2023

Čas od času dostanu chuť na pořádnou fantasy, ale protože jsem na tenhle typ literatury už prostě stará, většinou to mé čtení probíhá následovně: zprvu jsem úplně nadšená, protože se mi líbí, že jsem se přenesla do nějakého jiného, zvláštního světa (samozřejmě když je ta kniha dobrá), pak tak nějak v půlce mé nadšení opadne, protože se ve fantasy vždy řeší dost podobné věci, a pak už ji tedy dočtu, když jsem začala...

Úplně stejný průběh to mělo i u Železné vdovy. Zprvu nadšení, líbilo se mi prostředí, které vychází z čínské mytologie, začala jsem fandit silné ženské hrdince, nastalo i nejedno překvapení, které jsem nečekala. Pak nadšení trochu opadlo, ovšem vzhledem k tomu, že v tomhle románu akce střídá akci, četla jsem s přestávkami dál, jenže jak jsem si dělala přestávky, ke konci už jsem se do všech těch možných hrdinů a druhů energií a válečných strojů tak nějak zamotala, až jsem místy ztrácela ponětí o tom, kdo je kdo a kdo má co za úkol a jak funguje.

Všechno tohle je ale spíš moje vina, jednak nejsem cílový čtenář a jednak byla chyba, že jsem četla s přestávkami, pak se mi do příběhu daleko hůř zase naskakovalo. Věřím však, že mladší čtenáře knížka nadchne, stejně jako neutuchající příznivce fantasy bez ohledu na věk. Tohle byl první díl série, já si ty další asi nechám ujít, ale jak říkám, že to pouze mea culpa, mea maxima culpa...

Hodnocení: 4* z 5*

3 11.04.2023