puml komentáře u knih

Zatím nejslábší počin od Austera, co jsem četl. Anotace vypadala slibně, ale jedná se spíš než o román, o traktát, který je v jistém ohledu zajímavý a často nutí k zamyšlení, ale chybí tomu nějaká ostřejší linie příběhu, která by tomu dala trochu spád a potřebné grády. Celkově dost rozpačitý dojem nevynahradí ani vcelku zajímavě vykreslené dystopické prostředí pozvolna upadajícího světa. Těm, co mají rádi Paula Austera a dystopickou literaturu, bych to ale doporučil. V rámci žánru se jedná o zajímavý příspěvek a román nemá moc stránek. Ostatním, co Austera neznají, bych pro seznámení doporučil spíš Knihu iluzí, Leviatana nebo Za pokus nic nedáte.

2 20.11.2014

Parádní komiks, který má sice poněkud banálnější zápletku, ale zato to vynahrazuje skvělou atmosférou, která je daná především výbornou kresbou Gene Ha.

04.11.2014

Výborný román, který nepostrádá napětí a zajímavou zápletku. Řekl bych, že je to jeden z nejlepších a nejčtivějších Austerových románů. Postavy románu, až na hlavního protagonistu Davida Zimmera, vesměs působí jako iluze a přízraky, které se náhle objeví, aby stejně rychle zmizeli bez dalšího vysvětlení, a to je právě kouzlo Austerova románu, že zbytečně vše nevysvětluje, ale nechává prostor pro čtenářovu imaginaci, aby si sám některé události spojil dohromady. Jedná se o opravdu mistrně prokomponovaný román, ve kterém je vše jako ve snu, a většina událostí má iluzivní charakter bez jasných kontur. Vše se jako by rozplývá v mlze a mnoho možných událostí a vysvětlení tak zůstane jen v náznaku. Mysterióznost románu podporuje i fakt, že film Vnitřní život Martina Frosta, který je v příběhu zmíněn, a jehož autorem je Hektor Mann, je zatím posledním Austerovým filmovým počinem. Doporučuji.

4 04.11.2014

Zasloužená Litera, i když žádná cena není dost pro tohle, řekl bych unikátní svědectví ze "srdce temnoty" černého kontinentu a pak z Haity. Bez zbytečných kudrlinek a příkras líčí Trachta všední život lékaře na misích v těch nejzapadlejších a nejzbídačenějších koutech světa, přitom ale neztrácí potřebný nadhled, empatii a mnohdy i obdiv ke svým pacientům. Před touhle knížkou vypadá většina vítězů Litery a všechny ty povětšinou rozplizlé pitvy partnerských vztahů a soužití jen jako zbytečná veteš zabírající místo v regálech knihoven. Myslím, že to je jedna z mála knih, o které se bude mluvit i za pár desítek let, jako o svým způsobem iniciační a kultovní četbě. Doporučuji.

5 19.10.2014

Ďábelský román; jako románová verze nějaké temné bluesové balady od Roberta Johnsona. Jakoby se řeka Mississippi rozhodla vyprávět to, co mělo zůstat navždy utajeno. Skryté vášně, segregace, vidláctví v té nejryzejší podobě, žvýkání tabáku, plivání, postávání ve stínu místního koloniálu a pití místní pálenky, černý humor, všudypřítomné dusno a vlhko, strach a takzavné chlapáctví a nakonec na tu dobu jeden vcelku všední lynč, který se trochu vymknul kontrole. Jeden z nejlepších "jižanských" románů v českém překladu a zároveň výprava do srdce temnoty jihu Spojených států. Smekám před mistrným vypravěčstvím Lewise Nordana i před neméně kvalitním překladem Marcela Arbeita. Doporučuji.

2 02.10.2014

Není to vůbec špatný román, dokonce bych řekl, že některé postřehy autorky tnou takříkajíc do živého a jsou univerzální. Postupy developerů a stavebních firem tu jsou sice vylíčeny poněkud naturalisticky s přídechem absurdity, ale zas tak daleko od pravdy to není. (Jsem z Liberce a ten je bouráním památek, zastavováním a neprůhledností zakázek bohužel nechvalně proslulý, jen tu chybí takováhle drsná parta potvor:-)) Příběh má tah a popisy mizejících varšavských čtvrtí a ulic jsou velmi sugestivní i pro přespolního. Přátelství "ošuntělých" varšavanek bylo jak z nějakého komixu či béčkového filmu, a i když se dalo předpokládat, jak to všechno skončí, tak jsem se četbou opravdu bavil. Chutniková svěle mísí žargon ulice s vysokou literaturou, místy až existenciálně laděnou, zvlášť kapitola o Bronce byla opravdu skvěle napsaným svědectvím o posledních věcech člověka. Skoro bych si přál aby Chutnikowá napsala pokračování. Potenciál tam je:-)

3 01.10.2014

Skvělá sci-fi s rychlým spádem děje a výbornou originální zápletkou. Zpočátku spíše akční jízda se postupně mění ve filozoficko náboženský traktát ve Vonnegutovském duchu se spoustou černého humoru, sarkasmu a ironickými šlehy, které tnou i po více jak padesáti letech stále do živého. Ke konci pak nezvykle melancholické se skvělým Salem v hlavní roli. Doporučuji.

7 22.09.2014

Není to vůbec špatná kniha, ale vedle takové DeNirovy hry od Rawi Hageho, kterou jsem četl krátce předtím, mi tahle kniha přišla jako slabý odvar se spoustou odkazů na jinou literaturu. Příběh je dost jalový a i poměrně lehce předvídatelný. Ne příliš originální syrský příspěvek k antiutopické a absurdní literatuře. O samotné Sýrii a tamních poměrech, jak jsem očekával, se toho z knihy zas až tak moc nedozvíte. Respektive se dozvíte, že autor četl Orwella, Kafku, nejspíš Kunderu a snad i Havla a další autory, a že z této četby dokázal vytěžit tento útlý, nepříliš nápaditý román, ve kterém je to samé, jako v tolika jiných a lepších dílech, jen v obměněné podobě.

3 20.09.2014

Pro mě osobně zatím nejlepší Jehošua. Krásný příběh pro našince z lehce exotickým a dobrodružným nádechem. Co mě ale především zaujalo byl autorův styl, který se k příběhu jako tento skvěle hodil. Na jedné straně jemná a subtilní psychologická drobnokresba postav a jejich niterných prožitků a na druhé straně román přibližující rozličné podoby židovství, včetně nejrůznějších obřadů - jako by to byl text sepsaný nějakým sefardským mystikem. Krásně se to četlo, ale chce to se opravdu soustředit. Není to kniha do metra ani někam kde je rušno. Ideální při četbě této knihy se ukázalo večerní ticho a šum moře. Doporučuji.

4 20.09.2014

Skvělá povídková kniha, především první polovina, povídky z fotbalového prostředí a o různých podobách fotbalové obsese jsou skvěle napsané a čtou se jedním dechem. Druhá polovina jsou povídky na různá témata, Plenderleith je skvělý vypravěč, takže jsem se taktéž nenudil, ale přeci jen to nebylo úplně ono, často dost absurdní a vykonstruované pointy, ale jinak dobře napsané. Skvělá plážová četba na dovolenou. Povídky o fotbale za 5 hvězd; ty ostatní za lepší 3. Doporučuji.

1 20.09.2014

Opulentní, snová, dechberoucí jízda napříč Bejrůtem a následně Paříží. Román, ve kterém se snoubí prvky noiru s imaginací inspirovanou starou arabskou poezií a obrazností Koránu a Bible. Naturalisticky podané scény násilí a všudypřítomného zmaru, ve kterém je jistá jen smrt. Přátelství dvou mladíků, kteří se chtě nechtě zapletou do válečného konfliktu občanské války v Libanonu, ve které naproti sobě stojí křesťané a muslimové - mnohdy ze stejných rodin. Hage skvěle popisuje tu nepřehlednost a nejasnost, to, že nelze říct kdo je na té správné a kdo na té špatné straně; to jsou pojmy, které zde ztrácí na významu. Román, ve kterém je jedna s nejsugestivnějších válečných scén, kterou jsem kdy četl. Na poměrně krátkém prostoru dokázal Hage vytvořit komplexní román se spoustou postav a množstvím nečekaných zápletek. Výborně je také vystižená psychika hlavních postav, především pak Bassama, na kterém se postupně ukazuje ona permanentní ostražitost, paranoia a strach vlastní mnohým vojákům a civilistům, kteří si prošli válkou. Román, který ukazuje, co dělá z lidí válka a jak těžce se tito lidé vrací do "normálního" života a že je vlastně nemožné jim naším "západním" pohledem rozumět. Temný a v mnohém stále aktuální gritty-noir z Libanonu a jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední roky četl. Doporučuji

4 09.09.2014

Básně plné melancholie a zvláštní nostalgie: pocitu který je typický především pro Rusko a ruskou literaturu a jemuž se říká toska.

05.09.2014

Poutavě líčené příběhy vzniku dvanácti knih, které ovlivnily (a stále ovlivňují) zásadním způsobem světové dějiny. Výběr je to subjektivní a nezapře svého autora. Já jsem si knihu půjčil především kvůli kapitole o vzniku fotbalových pravidel a dostalo se mi množství zajímavých informací o vzniku fotablu a jeho počátcích ve formě v jaké ho dnes známe. Tato kapitola mi přišla nejzajímavější. Dobrá je také kapitola o Magna chartě ale některé další knihy jsou prezentovány dost jednostranně, jako napříkald kapitola o překladu Bible s názvem Bible krále Jakuba, která dle autora pomohla rozvířit debaty jež přispěly ke zrodu demokratických zřízení. Nevím, ale faktem je, že autor se v této kapitole staví k tématu dost jednostranně a vidí v tomto překladu Bible jen samá pozitiva (především tedy jazyková a estetická) a prakticky žádná negativa, která sebou šíření Bible (potažmo jejího anglického překladu) do jiných kultur nevyhnutelně nesla. Ale jinak dobře napsané a nenudící.

1 02.09.2014

Vassalli mě opět nezklamal a ukázal, proč patří v současnosti mezi nejoceňovanější italské spisovatele. Věcným stylem se spoustou nečekaných zkratek podává Vassalli obraz Itálie a jejího maloměšťáctví na počátku 20. století a ukazuje je se všemi paradoxy na životě bohémského básníka Dino Campany. Expresivní popisy kopírující Campanův život i styl a množství překladů z Orfických zpěvů, které prostupují Vassalliho text se mísí se strohým a lakonickým popisem často vyhrocených situací, které Campana doslova přitahoval. Básník a rozervanec tělem i duší a bohém, na kterého dobře sedí úryvek z básně Blázen od Bohuslava Reynka:

Blázen jsem ve své vsi,
znají mne smutní psi,
bílí psi ospalí,
plynoucí do dáli,
žádný z nich neštěká:
těší mne zdaleka,
jsou to psi oblaka,
běží a nekvílí.

3 29.08.2014

Hodně depresivní jízda, která popisuje Aljašské prostředí - které je pro mnohé synonymum nedotčenosti, krásy a snad i dokonalého prostředí pro život - jako velmi nepříjemné a skličující místo plné skrytého šílenství a zástupu ztroskotanců nespokojených se svým stávajícím životem a blouznících o lepším životě někde jinde a nějak jinak... Moc naděje Vann v knížce nedává, ale neřekl bych, že je děj plochý, a že je to psychologicky slabé, to ne, spíš je to hodně jednostranné. Jako nějaký temný sen Davida Lynche nebo bratří Coenů. Nebo snad jako některé romány a povídky Thomase Bernharda - stylově mistrné, ale plné osamělosti, šílenství a myšlenek na sebevraždu. Jako nějaká temná islandská sága. V tomto případě příběh o skrytých a dávno zapomenutých touhách, o snech, které se ukazují být destruktivní a mají za následek jen bolest a odcizení. Rozhodně nedoporučuji zamilovaným párům a vůbec lidem, kteří řeší nějaké partnerské rošády. Ale jinak se jedná po Ostrově Sukkwan opět o vynikající román a Vann je určitě jedním z nejoriginálnějších a zároveň nejtemnějších autorů současné angloamerické literatury. (Ne)doporučuji.

Z doslovu Lukáše Merze: "Konfrontuje nás s vlastními nenaplněnými sny a připomíná tragický konflikt mezi tím, kým jsme a kým bychom chtěli být."

PS - Teď ještě aby se toho chytli Coeni nebo někdo podobný. Byl by to skvělý film.

9 27.08.2014

Výsostná civilní poesie, ke které je radost se vracet. Za pozornost také stojí vynikající úprava knížky, což je u nakladatelství Dauphin již pravidlem.

1 21.08.2014

V současné záplavě blábolu takzvané angažované poezie, jsou básně žižkovského barda Viktora Žižkova syrové, vtipné a zároveň hledí na Žižkov a jeho genia loci s potřebným nadhledem. Ironické, jízlivé hospodské postřehy ze Žižkova, se kterými nemůžu než souhlasit. Doporučuji

PS - Vtipem, rumem a zvětralým pivem nasáklé jsou také vynikající Žižkovovi texty pro kapelu Mnichovo smradiště.

2 21.08.2014

Výborně napsaný román ze současnosti, který popisuje jednu americkou středostavovskou rodinu. Jednotlivé charaktery jsou skvěle popsané a Franzen je vynikající vypravěč, který nestaví na efektnosti, ale vše se snaží podávat s až úzkostlivou pečlivostí a jednoduchostí. Psychologie hlavních postav je vystižená opravdu skvěle. Pokud se Franzenovi vyčítá myšlenková tezovitost, je také třeba říct, že se jedná o román a ne o ekologickou studii, takže některé kontroverzní úvahy jsou zcela v intencích celkového vyznění díla, jež se nesnaží o nějakou ekologickou agitaci, ale především o vystižení určité schizofrenie v jednání postav, která vychází z touhy po úspěchu, nezávislosti a svobodě. Svoboda za níž se ale skrývá množství lží, ústupků, kompromisů a kontroverzních rozhodnutí. Jestli má být Franzenova kniha studií, pak je to studie současného měšťáctví, žel studie v mnohém pravdivá a neradostná. Doporučuji.

Podobné knihy:
Benoit Duteurtre - Rebelka, Cesta do Francie
Sebastiano Vassalli - Archeologie přítomnosti
Emanuel Carrére - Limonov

13 19.08.2014

Výborná knížka, která ve své kritice "západní" společnosti neztrácí na aktuálnosti i po více než 50 letech. Jen mi trochu vadil tendenční výklad provozu psychiatrické léčebny. Sám jsem chvíli na psychiatrii pracoval jako asistent sociální pracovnice a realita se značně liší od děsuplného a jen a jen omezujícího prostředí, které v tomto případě navozuje Velká sestra. I popis elektrošoků jsem vnímal spíš jako určitou metaforu a společenskou kritiku; a samotná lobotomie je čistě literární záležitostí - takový pěkný strašák. Vykreslení sadistických sklonů ošetřovatelů a nevinné ustrašenosti pacientů jde na ruku celkovému vyznění díla o potřebě mnohdy sisyfovského, ale o to nutnějšího boje proti Kombajnu, jehož hlavním představitelem je zde postava Velké sestry.

PS - Vzpomínám si na případ povídky, ale předvším pak filmu Rekviem pro panenku, jenž zdánlivě popisuje realitu provozu jedné léčebny u nás někdy před rokem 1989. Ve filmu jsou ošetřovatelé démonizováni, což jistě svědčí dramatičnosti děje, ale realita byla poněkud jiná. Samotný film pak uškodil některým pracovnicím léčebny natolik, že se museli své práce vzdát. Sám režisér filmu Filip Renč se po letech ošetřovatelkám omluvil.

5 03.08.2014

Výborná kniha rozhovorů s předními českými překladateli. Svým způsobem ojedinělá publikace, která dává nahlédnout do praxe překladatele se všemi vydavatelskými peripetiemi, a to jak za komunistického režimu tak po roce 1989. Jen škoda, že jsou rozhovory leckdy tak krátké a stručné, někteří překladatelé by stáli za víc času, ale chápu, že snahou bylo dát spíše jen jakýsi vhled do různých poloh překladatelství, než o komplexní zachycení osudu překladatele v celé jeho šíři. Zajimavá je konfrontace mladších překladatelů s těmi nejstaršími, kteří stáli mnohdy na počátku moderního českého překladu. Jedinou slabinou je absence několika "zásadních" překladatelů jakými jsou: Oldřich Král, Miroslav Uličný, Vladimír Mikeš, Petr Zavadil, Radovan Charvát, Martin Hilský, Kateřina Hilská, Radek Malý, Antonín Líman, Vlasta Winkelhöferová, Karel Fiala, Denis Molčanov, Pavla Lidmilová, Vlasta Dufková a mnoho dalších. Bylo by to určitě minimálně na jedno pokračování... Doporučuji.

4 27.06.2014