tereza0319
komentáře u knih
Perník
Helen Oyeyemi
Toto zjevení se řadí do nejužší špičky dobrého, co jsem letos přečetla. Magický realismus, literární narážky, ironie, absurdita, nesmyslná smysluplnost, nádherně divné. Nechápu nic, a strašně se mi to líbí. No a to Česko, to je třešnička na dortu. Možná mi ten způsob psaní připomíná Sedmou funkci jazyka Laurenta Bineta.
Advent
Jarmila Glazarová
Glazarová používá tak neobvyklá spojení při popisu přírody, nic originálnějšího jsem snad nečetla. Jestli si ten román někdo nechá ujít kvůli nálepce „komunistka", nebo kvůli tomu, že je to „staré", obrovsky prohloupí. Není to staré, je to nadčasové. Katarzi jsem neočekávala, a když přišla, strašně jsem si ji užila. A to, jak probírá lidi a situace asi z miliardy různých úhlů... Vypadá skvělá literatura nějak jinak? No a strýc Dracula, ten mě prostě dostal. :-D
Srdce je osamělý lovec
Carson McCullers
Takový talent pro popis postav s jejich dobrými a temnými stránkami zároveň, a to ve dvaadvaceti letech... Nedá se než smeknout.
Milovaná
Toni Morrison
Jako historický román by mi to přišlo černobílé, ale v doslovu jsem se dočetla, že autorka to jako historický román nezamýšlela, ani si nedohledávala fakta, že to prostě měl být boj dobra se zlem. Zaujalo mě, kolik jsme toho kdysi věděli, například o traumatu, a dokázali si sami pomoct (Baby Suggs), ale dneska už jsme to všechno zapomněli. Magický realismus se mi tam líbil a taky strašně moc ta symbolika barev.
Stehlík
Donna Tartt
Předně obdivuju autorčin přehled v mnoha oblastech lidské činnosti, poradila si s truhlařinou, uměním, rozborem traumatu, dokonce zvládla se ctí i slovanské jazyky. Překvapily mě četné zmínky o Češích a Praze. Ale to, díky čemuž člověku ten román tak přiroste k srdci, je její neuvěřitelný talent popisu. Čehokoli. Pokud jde o mě, nejvíc jsem si užívala popisování Pippy, jak třeba působí její dotek, nebo jak to po ní voní v koupelně, nemohla jsem se toho nabažit, možná proto, že to byl popis milované bytosti. Nerozumím komentářům, jež označují Borise za špatného člověka, nemám pocit, že by Thea využíval, naopak by za něj položil život, takových přátel rozhodně není moc. Souhlasím se čtenářem Camelotem, že si kniha hraje na víc intelektuální, než ve skutečnosti je, na druhou stranu dokázala zprostředkovat hodnotu lidství a to, jaký smysl má v životě umění.
Golem
Gustav Meyrink (p)
Přidávám se k množství těch, kteří očekávali ekšn ve stylu Císařův pekař, a tak byli poněkud rozčarováni. Temná a tajemná atmosféra funguje dokonale, ale já jsem si k nikomu nedokázala vytvořit vztah, bylo mi jedno, co se postavám stane, a to přesto, že jsem poslouchala starý záznam Vltavy s hereckými esy. Nicméně uznávám, že to je velmi kvalitní dílo, ty myšlenky a čtenářská náročnost - žádná oddechovka to není.Konec se mi moc líbil, myslím, že není jediného čtenáře, který by ho čekal. Uvidíme, třeba se s Golemem ještě někdy střetneme.
Anna v Redmonde
Lucy Maud Montgomery
(SPOILER) Zdá se mi, že se paní Montgomery necítila ve vysokoškolském prostředí úplně silná v kramflecích, tak ho zkondenzovala na chlapy a večírky, proč ne, ale já Annu čtu kvůli popisům přírody a jejímu poetickému vidění světa, a tady bylo obojího zoufale málo. Když přišlo na Anin vztah ke kočce, zůstala jsem v nepříjemném ohromení. Lidi jejího typu přece milují zvířata, zachraňujou i mouchy, No řekněte, jestli ne. A ten chloroform, to snad nemyslela autorka vážně, o věšení psa nemluvě. Anna navíc v knize vede až moc debilních keců učitelek. Jediné, co jsem v tomto dílu opravdu ocenila, byl popis Rubyina umírání a úvahy o něm, klobouk dolů, jaká nadčasová věc. Ale vlastně i to, jak si myslela, že Gilberta nemiluje, protože měla v hlavě idealistické představy, to jsem si říkala, jo to znám.
Pravidla vkusu: Jak se společnost rozhoduje, co je v kultuře hodnotné
Ondřej Špaček
Když coby dotazovaná skupina figurují pouze studenti UK, tak aby to bylo fér, měla se knížka jmenovat Pravidla vkusu střední třídy v Praze. To, že spektrum dotazovaných není širší, mě mrzí, protože téma je zajímavé, a navíc je podáno srozumitelnou formou. Nejvíc mě zaujal pohled na české školství, na to, jakým způsobem nás hluboce ovlivňuje.
O princezně, která se zachránila sama
Amanda Lovelace
Tomu, kdo si prošel takovými traumaty, to může pomoct. Zajímavých myšlenek a obrazů tam ale je po čertech málo. Jestli se tomu dá říkat poesie, Rupi Kaur jí má ve svém díle určitě víc.
Totožnost
Milan Kundera
Vždycky jsem oceňovala, jak Kundera dokázal vdechnout svým postavám život, a s jakým pochopením o nich psal, přestože vždycky zdůrazňoval, že pro něj představují jen věšáky na ideje. Tady mi poprvé připadají umělé, těžko uvěřitelné. Vadilo mi, že byl autor nucen v tak koncentrovaném díle svoje postřehy o světě podávat jako nezpochybnitelné pravdy, které by jinak mohl nějak argumentačně podložit. Tím ale neříkám, že s nimi nesouhlasím, nebo že nestojí za zamyšlení, to rozhodně ano. Vím, že spoustu toho, co píše, nemyslí vážně, a chce provokovat, ale tentokrát mi to nesedlo, až jsem z toho v šoku.
Město vidím...
Daniela Hodrová
Paní Hodrová měla teda paměť... Kdoví, co vidí teď, určitě je to úchvatné. Oproti jejím ostatním knihám ve mně tato asi nezanechá trvalejší dojem, ale ještě pořád mám s ní co objevovat.
Pulp fiction: kompletní historie mistrovského díla Quentina Tarantina
Jason Bailey
Myslela jsem si, že se dozvím o všech narážkách, odkazech a druhých plánech, o kterých jsem předtím neměla ani tušení, a budu se tak od té chvíle na film dívat úplně jinak. Jenže jsem zjistila, že jsem neviděla a neznám nic z toho, na co film odkazuje, takže se na film budu dívat úplně stejně. To ale není problém pečlivě zpracované knížky, ale jen můj, proto dávám plný počet, a přeju si, abych mohla Pulp Fiction zhlédnout očima prodavače videokazet.
To
Stephen King
Obdivuju, jak se ten King do toho pořád pouští, do toho boje se zlem, protože si myslím, že s ním nebojují jen jeho postavy, ale zároveň i on sám, to nemůže být lehká práce, podle mě se to už projevuje na jeho vzhledu. Jedna věc mě vytáčela už v knížce o atentátu na Kennedyho, a teď zase. A to, že autor pracuje jako brilantní, precizní literární řemeslník: sem přihodíme trochu strachu, okořeníme nějakou úchylkou, proložíme vtipem a vrstvy zasypáváme sexem. To vše v takové míře, aby se to líbilo co největšímu počtu lidí, popřípadě aby je to pohoršovalo, a mohli se vzájemně o svém spravedlivém pohoršení ujišťovat. V této knížce mu na můj vkus dost ujela ruka, co se týče sexuálních scén. Geniálně to funguje a já mu to nezávidím, jen mě štve ten jeho způsob. Čas od času má nějakou poznámku o životě, pronesenou jakoby mimochodem, která ukazuje, že spisovatel hodný toho jména opravdu je. A ještě jednou klobouk dolů za ten neustávající boj s lidským stínem, tam se opatrně jet nedá a překračování čehokoli společensky přijatelného je nepochybně nutné.
Život Vernona Subutexe 3
Virginie Despentes
Přesto, že se toho stane spousta, působí třetí díl nejméně dějově ze všech. Mně to nevadilo, naopak, užívala jsem si vnitřní pochody postav, jejich názory, které ve výsledku vytvořily společenské mnohohlasí. Myslela jsem si, že se v dnešní rozkouskované době společenský román v pravém slova smyslu už nedá napsat, Virginie Despentes mě elegantním způsobem vyvedla z omylu. I když je vyznění ponuré, můžeme se opřít o ironický humor, nakonec nám autorka nějaké východisko a naději přece jen poskytuje, a to není málo. Nemyslím si, že by závěrečná sci-fi linka byla samoúčelná, podle mě ještě zvýrazňuje význam hudby a přátelství. Jazykově tradičně skvělé, libovala jsem si i po této stránce. Strašně mě mrzí, že už to skončilo, a že u nás není Subutex víc zpropagovaný.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Nejvíc jsem oceňovala, jak přesně autor dokázal popsat pocity exota lidské společnosti a životnost jeho postav, člověk si na ně mohl skoro sáhnout.
Malá lhářka
Pascale Robert-Diard
Už jsem si párkrát všimla, že i když francouzský styl psaní působí na první pohled bezemočně (vlastně i včetně Kundery), konečný výsledek je silný, takže ty emoce tam teda asi celou dobu jsou, jenom bublají pod povrchem. A tak jsem to měla i u této knížky. Líbilo se mi, jak je všechno neutrální, autorka nikomu nenadržuje, všechno se překlápí hned na jednu, hned na druhou stranu. Spousta úhlů pohledu, říkáte si - co si o tom já jako čtenář mám vlastně myslet? Průběh soudního přelíčení je zárukou napínavosti. A ten konec - to je pro mě taková feferonka na dortu. Nenápadně kvalitní literatura.
Táto izba sa nedá zjesť
Nicol Hochholczerová
Jak čtu ty citace, docházím k názoru, že knížku je třeba číst v originále, jinak je to prostě jiný příběh. Poetické. Omleté téma podané nestereotypně.
Srpny
Jakub Stanjura
Velké plus vidím ve volbě tématu u nás ještě málo zpracovaného. Kdyby byly postavy pojaty plastičtěji a děj rozvíjen pomaleji, jejich jednání by asi dostalo větší smysl, takhle mi to přišlo, jako když si někdo přečte učebnici psychických poruch a poučky se snaží mermomocí naroubovat na postavy. Rozklad Danieliny osobnosti mi připadá příliš překotný, ale musím uznat, že závěr je hutný a syrový.
Srpnová neděle
František Hrubín
Po přečtení jsem v tom měla zmatek, zkusila jsem rozhlasové zpracování, ale nejsem na tom o nic líp, spíš hůř. Tak dám ještě šanci filmu.
