VáclaV111
komentáře u knih
Winterbergova poslední cesta
Jaroslav Rudiš
Na český překlad Rudišovy knihy jsem čekal s napětím a musím napsat, že mě nezklamal, právě naopak. Je to podle mého názoru kniha, díky které se Jaroslav Rudiš zařadil mezi světové autory. Román oceněný již v Německu si zcela určitě získá čtenářskou pozornost také u nás.
Jak knihu stručně charakterizovat? Nejlépe slovy autora, viz str. 246, cituji: „Jeden den s vaším otcem, a budete o Hradci Králové vědět všechno. A o Sarajevu. O historii železniční dopravy v Rakousku - Uhersku. A o krematoriu v Liberci, o tom taky hodně vypráví. A o mrtvolách.“
Rudišovi se podařilo podívat „skrz historii.“ Jako čtenář se budu k Winterbergově poslední cestě vracet, neboť při prvním čtení člověk nemůže pochopit všechny významy textu. Právě proto je tato kniha výjimečná.
Zpěv straky
Dana Beranová
Zpěv straky je kniha, která je literárně zdařilá, bez zbytečné vaty,
napínavá od prvních stránek do konce. Příběh o naději ve světě plném násilí, válek a bezpráví. Je to mystický příběh ženy Heniky s podivuhodným osudem v mládí, toužící po jiném světě. Ačkoliv nemá moc svět změnit, snaží se svými prostředky udělat
život aspoň o kousíček lepší, snesitelnější.
Ač nejsem pravidelný čtenář fantasy, tentokrát jsem byl vtažen do děje!
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Výborná kniha! Moc se mi líbila. Dobře napsané postavy, zachycená atmosféra a pomalé odtajňování života Liss. Líbilo se mi, jak autor vystihl nalézání vztahu dvou žen, které se potkaly náhodou.
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Kdybych měl stručně charakterizovat knihu mladé slovenské
autorky, tak bych musel napsat, že je to román o tradicích v oblasti
Podlasí mezi Polskem a Běloruskem, ale i o dospívání dívky,
pozorující postavy a život kolem sebe. Určitou roli, i když ne hlavní,
hrají v knize šeptuchy - ženy, které dovedou léčit.
Román mě zaujal a těším se na další knihy mladé slovenské autorky.
Pampeliškové víno
Ray Bradbury (p)
Musím napsat, že nostalgické návraty do dětství mám hodně rád. A
tak jsem se s chutí začetl, vzpomínal na své dětství a nechal se nést
prázdninovým časem, který je nenávratně ztracen.
Pampeliškové víno, které vyrábí Douglasův dědeček, je hřejivým
pohlazením po duši vnímavého čtenáře, nezapomínajícím, že i jemu
bylo kdysi deset
Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
Možná železnice přišla o výborného mašinfíru, výpravčího nebo minimálně o průvodčího, neboť Jaroslav Rudiš by tuto profesi jistě zvládal stejně bravurně , jako když o železnici píše. Jenže všechny plány mu zkřížila oční vada a brýle.
Kniha Návod k použití železnice přináší řadu postřehů z vlaků, nádraží a krajiny kolem kolejí prakticky z celé Evropy, kudy Jaroslav Rudiš projel. Představuje lidi na dráze, třeba pracující v jídelních vozech nebo ty, kteří nás vozí, všechny ty, kteří milují železnici stejně jako autor. Kniha má i výhodu, že ji můžete otevřít kdekoliv a stále jste na cestě, stále poznáváte nová prostředí, lidi, cestující o jakých Rudiš s ohromným pozorovacím talentem píše.
Listopád
Alena Mornštajnová
Myslím si, že autorka napsala lepší knihy. Postavy jsou buď kladné nebo záporné, ale nic mezi tím. V životě to bývá jinak. Pochopitelně je to "kdyby," Porovnával jsem to s knihou Ivy Tajovské "Než se rozdělíme" a myslím si, že Tajovská mi vychází jednoznačně lépe.
Běsa
Dita Táborská
Kniha mě zaujala, výborná je i část tzv. "ukrajinská." A originální je epilog „ručně“ psaný deník Běly Vránové, který se její dceři po různých peripetiích dostává ke čtení.
Četl jsem nejprve "Malinku," ale vůbec to nevadilo. Vřele doporučuji!
Křik straky
Dana Beranová
Řekl bych, že v pokračování osudů léčitelky a čarodějky Heniky udělala autorka krok vpřed. Křik straky udržuje čtenáře v napětí (líbí se mi , jak je napsané drama v jámě, i když je to drsné, ale ne samoúčelné vykreslování hrůz). Postavy jsou živé, pravdivě napsané. Bez vaty. Líbí se mi, jak autorka umně zakomponovává i problémy kolem zdravotnictví, léčení, i když se děj odehrává ve středověku, dokáže psát o aktuálních problémech jako je válka, migrace, epidemie.
Pokud chce čtenář vidět nějaké světlélko na konci tunelu, tak mu autorka nabízí na str. 320: Musí přece téhle zemi vrátit víru v dobro a možnost dovolat se pomoci.
Knihu vřele doporučuji!
Šalina do stanice touha
Iva Hadj Moussa
Kniha je podle mého názoru oddychovým čteným, jakousi
groteskou, rozhodně se nejedná o velkou literaturu, myslím si, že o
to nakonec ani autorce nejde. Prostě normální knížka pro pobavení,
ale vracet se k ní nebudu. Nechápu, že kniha byla oceněna jednou z cen Miloslava Švandrlíka za humoristickou knihu roku 2020.
A lampa ještě hořela
Iva Tajovská
Výborně napsaná kniha, retrospektivní pohled stárnoucí ženy na velkou část 20.století. Autorka na osudu jedné rodiny popisuje dějiny. Nejen I. světovou válku, ale i II. světovou válku na osudech obyčejných lidí, jejich starostech, radostech, nenaplněných láskách, osobní statečnosti. Reálie Pardubic a třeba i život aviatika Jana Kašpara jsou zajímavě vykresleny. Na pozadí řízené demolice starého hotelu Veselka v roce 1972 a tajemství staré skříňky se odvíjí poutavý příběh. Kniha se mi líbila a nedokázal jsem se od ní odtrhnout. Dovedu si ji představit i jako námět pro zajímavý filmový scénář!
Než se rozdělíme
Iva Tajovská
Kniha mě velmi zaujala. Její protiválečné vyznění! Dotýká se citlivých témat jako rozdělení Československa, spolupráce s StB, bombardování bývalé Jugoslávie. Postavy jsou lidsky uvěřitelné!
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Není to tak trochu definice ztracené generace žen, které mají vlastně všechno, ale neumí si ničeho vážit, vidí problémy tam, kde nejsou, neumí se omezit ve svých nárocích či obětovat pro druhé a konečně začít žít? Pokud na toto chtěla autorka upozornit, tak její kniha splnila účel.
Přiznám se, že jsem od Rudčenkové po zkušenostech s její poezií čekal víc.
Navrátilka
Donatella di Pietrantonio
Román je zajímavou sondou života na italském venkově, postavení dětí v rodině a jejich dalších perspektiv a začlenění do života dospělých. Autorka píše přesvědčivě a role vypravěčky dospívající dívky je výstižná. Hledání pravdy hlavní hrdinky a tápání mezi dvěma světy!
Zajímavá pasáž je na str. 131, kde líčí, jak své sestře tahá dětský zub vidličkou.
Med z bodláčí
Sara Paborn
Osobně mám pocit, že knížka je někdy až příliš zdlouhavá, očekával jsem i nějaké vyvrcholení, ale život sám není jen výjimečný, většinou přináší spousty banalit, ze kterých vystupující zajímavé okamžiky jako vzácné ostrůvky.
Na druhou stranu autorka vytvořila živý příběh, se špetkou humoru ukazuje na složitost mezilidských vztahů, boří hranice mezi pozorovatelkou a vypravěčkou, takže mezi nimi vzniká pouto napříč generacemi.
Vlčice
Tereza Schillerová
Román o ženách Terezy Schillerové je zajímavou sondou do světa jedné rodiny a především jejich ženských protagonistek.
Kniha je čtivá a časovými posuny vyvolává napětí a celou řadu námětů k zamyšlení, jak svým chováním ovlivňujeme okolí, resp. jak jsme okolím ovlivňováni, často nuceni reagovat na zbytečné „starosti,“ zatímco to podstatné nám uniká.
Pastýřka snů
Iva Tajovská
„Když se nechala pohltit dychtivostí létat, byla jedna z prvních, ta touha se šířila jako epidemie, každý měsíc, týden a den se objevovali další, předháněli se, kdo se udrží ve vzduchu déle, doletí výš a dál.“ (citace z knihy str. 78)
Iva Tajovská ji vlastně pro českou veřejnost Boženu Laglerovou vzkřísila, přiznám se, že i mně nebyla česká průkopnice známá.
Kniha mě zaujala spádem příběhu a uveřitelnosti postav. Úchvatná je jedna z prvních scén, kdy se Božena potká s ženskou v chatrných hadrech, která jí předpoví budoucnost. Oceňuji, jak autorka pomalu odkrývá všechna zákoutí pařížského pobytu, její lásku k Vratislavovi až po hořké finále na počátku 1. světové války v lazaretu.
Tajovská se umí vcítit do pocitů hlavní hrdinky a přenést je prostřednictvím textu čtenářům. Svou knihou dává naději všem, kteří si nevěří a předčasně opouštějí svoje sny, že i ta nejbláznivější přání se, pokud člověk obětuje vše, dají splnit. Knihu vřele doporučuji.
Knihu jsem četl právě v době, kdy se běžel další ročník Velké pardubické. Na jeho startu se objevila dvacetiletá Lenka Neprašová s koněm Her Him. Možná symbolicky další dívka, která navazuje na odvahu Boženy Laglerové. Že by další námět pro Ivu Tajovskou či její následovnice?
Agónie
Jan Mrkvička
Není vlastně kniha analýzou našeho současného světa pár minut před zánikem civilizace?
Hledám tě
Zuzana Petráčková
Kniha předestírá čtenáři čtyři zajímavé historické příběhy, navíc vlastně propojené i tím pátým, který končí v závěru. Všechny děje spojuje vyprávění dvou žen v nemocnici, kde starší Marie vypráví mladší Heleně o svých předchozích životech.
Asi nejvíc se mi líbí druhý příběh ze Skotska (začíná rokem 1297), ale i úvodní příběh před naším letopočtem je výborný, kdy nás autorka zavádí až do doby a vlastně smrti „Velkého Caesara“, ale hlavní hrdinka příběhu utíká z Říma, aby našla svobodu a lásku v neznámých krajích kdesi ve střední Evropě.
Chyť toho králíka
Lana Bastašić
Kniha mě zaujala se všemi retrospektivními pohledy na svět dospívání dvou bosenských dívek. Zajímavý styl a postupné poodhalování. Snad jen ten závěr mě trochu zklamal, čekal jsem víc, ale "i cesta může být cíl."
