veriszv
komentáře u knih
Omrzlina
Zuzana Čupová
Originální příběh pro děti okolo šesti let, u kterého se budete bavit taky.
Knížka je krásně graficky zpracovaná, takže potěší duši i oko. A bavila se u ní celá rodina! Je to neotřelý, pohádkový a má to ekologický podtón, ale jen tak lehce nenásilně.
Jo a ta obálka, to chceš v knihovně!
Pomocnice
Freida McFadden
Thriller, který by mě před deseti lety opravdu hodně bavil, dneska už po všech těch přečtených thrillerech je to absolutní průměr.
Spořádaná rodina, kde to už na druhý pohled úplně nehraje. A vy jen čekáte odkud ten kostlivec nakonec vypadne, i když pokud máte přečteno hodně thrillerů, dojde vám to poměrně rychle…
Nenáročný jazyk, svižný děj, mix všech možných klišé,…
Nicméně jako podzimní, nenáročné, spotřební čtení proč ne.
Pod sněhem
Petra Soukupová
Příběhy, které píše sám život, skvěle zachycená každodennost, uvěřitelné a propracované postavy.
Pod sněhem mi ale přesto přišla jako jeden ze slabších kousků. Nějak mi tam chyběla gradace a nějaké uzavření.
V audiu to ale byla fajn oddechovka a nahlédnutí do jedné rodiny.
Letní světlo, a pak přijde noc
Jón Kalman Stefánsson
Kniha působí trochu povídkově, což dává vyniknout jednotlivým emocím, které rozhodně dokáže vzbudit a u každého osudu jsou trochu jiné. Někdy je to smutné, někdy to člověka dost naštve, někdy je to prostě jenom zvláštní,…
Navíc jazykově je to opravdu výborný text!
Nevšední čtenářsky zážitek.
Přízraky noci
Kateřina Ševčíková
Autorka se moc hezky inspirovala pověstí o Krokovi a jeho dcerách.
Příběhem nás provedou čtyři postavy, takže máme čtyři úhly pohledu, jeden cíl, ale čtyři odlišné důvody k jeho naplnění.
Jednotlivé postavy jsou zajímavé, každý je úplně jiný a střídání jejich pohledů dává příběhu dobrou dynamiku. Chybělo mi ale trochu větší rozpracování jejich charakterů a vztahů mezi nimi.
Mrzí mě taky, že nebylo tolik prostoru věnováno samotnému světu a jeho fungování, protože tu byl trochu nevyužitý potenciál.
Moc se mi ale líbilo, že měla autorka odvahu na závěr, jaký zvolila.
I přesto, že mi několik věcí vadilo, je mi autorčin styl sympatický a po právě vyšlém pokračování - Temnoty hlubin, ráda sáhnu.
Co tě nezabije
Aňa Geislerová (p)
Nejsem povídková a ani bych sama asi nesáhla po knížce známé herečky, ale kniha se ke mně dostala tak jsem to prostě zkusila.
A bylo to vlastně velmi příjemné překvapení, čímž se opravdu omlouvám za předsudek “známá herečka píše.
Téměř každá povídka mě zaujala a ještě teď mi jich spoustu leží v hlavě. Je to napsáno lehce, svižně, ale přitom je na nich něco zvláštního, možná lehce znepokojivého, co vám utkví v paměti.
Jediná výtka je asi to, že pokud často čtete povídkové sbírky, tak 7 z 10 povídek, už bylo publikováno v jiných sbírkách. Je tedy možné, že koupíte knihu s novými povídkami, ale nové pro vás budou jen tři. Tak pozor na to!
Má sestřenka Rachel
Daphne du Maurier
Daphne du Maurier skvěle buduje atmosféru a umí si se čtenářem pořádně pohrát. Napínavé je to od začátku do konce, a to i přes pomalejší tempo vyprávění. Během poslechu jsem byla několikrát přesvědčena, ze už vím, jak to bylo a bude, a pak mě autorka zase vyvedla z omylu. Navíc ten tísnivý pocit, který na vás dopadá s každou další kapitolou! Krom atmosféry to ale stojí hlavně na bravurně propracovaných postavách, které vám budou pít krev. Nebo alespoň mně teda jo.
Zkrátka obdivuhodný vypravěčský styl autorky vám nedá spát.
K tomu všemu ještě v audiu jako třešnička na dortu Matouš Ruml. To, že je skvělý interpret, vím už dlouho. Ale Má sestřenka Rachel je nejlepší kousek, který jsem od něj slyšela!
Zkrátka tuhle lahůdku si dejte, nebude litovat.
Láska za mizerných dní
Ewald Arenz
Bavilo mě, že hlavní hrdinové už měli něco odžito, bavily mě jejich hravé dialogy, zamilovala jsem se do vedlejších postav - do Jana, do Jule i do Clařiny matky, která radši četla než vychovávala.
Bavila mě lehkost s jakou autor opět píše, a opět jsem propadala jeho jazyku a měla tendenci si podtrhávat každou druhou větu.
Líbilo se mi i to, jak se autor rozhodl knihu ukončit. Možná to bylo trochu mimo, ale proč ne? Není trocha toho klišé stejně to, co si nakonec v životě všichni přejeme?
Co bych tam tentokrát vlastně ani nepotřebovala, bylo jaro. Zatím každá Arenzova kniha se odehrává během jiného ročního období. Zatímco podzim i léto na mě působily přirozeně, tady mi to jaro přišlo trochu na sílu, zkrátka už jen tak pro formu. Na zimní román, pokud bude, se ale stejně už teď moc těším.
Země nomádů
Jessica Bruder
Když jsem se do knihy pouštěla, myslela jsem si, že bude o lidech s notebookem připojených k síti, kteří můžou pracovat odkudkoli. Ve skutečnosti je to ale kniha o lidech, kterým nevyšel americký sen, a tak škrtli tu největší položku ve výdajích - bydlení.
Reportáž je opravdu skvěle zpracovaná a dívá se na nomádství velmi komplexně. Výhody a nevýhody bydlení v dodávce, otázka rasy, zdravotních problémů a péče, sezónních prací, budoucího stárnutí nebo třeba spojitosti s bezdomovectvím. Bylo to velmi obsáhlé, místy možná až moc a klidně bych nějaké pasáže trochu zkrátila. I tak to ale bylo velmi zajímavé čtení, které určitě doporučuju!
Kdyby
Simona Votyová
Nápad knihy mi přišel velmi zajímavý. Půl knihy napíše matka, půl knihy napíše dcera. Každá jinou variantu příběhu, kterou určuje jedno velké životní rozhodnutí…
Nicméně z příběhu o znásilnění a jeho důsledcích se stal mix témat, která byla sice zajímavá, ale ani jedno nakonec nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasloužilo. Spoustu věcí působilo příliš na sílu, neuvěřitelně. Korunu tomu celému pak nasadil v obou případech naprosto za vlasy přitažený závěr.
Víc uvěřitelná, i když zároveň víc ponurá mi přišla verze od Sabiny. Asi proto, že jsme příběh viděli převážně očima hlavní postavy a dokázala jsem se na něj tak nějak víc naladit. Ve verzi od Simony nahlížíme z pohledu více postav, což přináší nové podněty, ale zároveň to na mě působilo roztříštěně.
Zkrátka nadšená bohužel nejsem.
Všechno je v pohodě
Cecilia Rabess
Tohle mě tak moc bavilo! Přišlo mi to trochu jako kdybyste nakombinovali Chimamandu Ngozi Adichie, Sally Rooney a seriál The Bold Type, takže fakt skvělý kombo!
Myslela jsem, že to bude trochu míň o lásce a trochu víc o politice a sociálních problémech, nicméně mi nakonec vůbec nevadilo, že vztah tu hrál tak velkou roli. Koneckonců se toho na něm autorce podařilo říct spoustu, i když v trochu odlehčenější formě než jsem čekala.
Jess i Josh mi oba lezli na nervy. Každej v něčem jiným. Josh byl místy až moc uhlazenej, nalinkovanej a zahleděnej do sebe. Jess byla místy dost pokrytecká a místy všechno až moc hrotila. Nakonec jsem jim ale oběma vlastně fandila.
Jelikož se kniha z velké části odehrává před americkými volbami v roce 2016, je dokonce velmi aktuální.
Zkrátka tohle je určitě doporučení!
Hory, mlha, láska a já
Tessa Randau
Krátká knížečka, která je zamyšlením nad vztahy.
Občas je fajn, se pokusit nahlédnout na vztah z nadhledu a taková túra v horách, k tomu může pomoct.
Myslela jsem, že se v této knize bude ukrývat příběh. Ten tam sice byl, ale spíš jako podpůrná berlička pro jednotlivé myšlenky.
Knížka tak na mě místy působila trochu moc na sílu, uměle a spíš jako taková příručka, co se snaží tvářit jako příběh.
Pokud máte tento typ knih rádi, proč ne. Mě to příliš nenadchlo.
Hledání Phoebe
Gavin Extence
Phoebe je obyčejně neobyčejná holka, která každičkou věc v životě musí do detailu rozebrat a udělat si na ni analýzu, aby se jí ve světě líp orientovalo.
Je totiž autistka, některé věci jsou pro ni tedy složitější než jiné, třeba konverzace se spolužáky nebo vztahy.
A jako čtenáři budete podle mě Phoebe mít fakt rádi, protože je prostě skvělá!
Kniha otevírá důležitý témata, řeší dospívání, přátelství, víru, vztah k rodičům i k sobě samotným.
Nejdojemnější potom je, že ji autor napsal pro svoji dceru autistku.
Druhý dech
Daniel Krásný
Tohle bylo skvělý čtení!
Autor nás nejprve seznámí s postavami, které jsou velmi uvěřitelně vykreslené, a potom začne pozvolna budovat tajemnou atmosféru, která vám nedovolí knihu pustit z hlavy.
Prostředí reklamní agentury mě ohromně bavilo a autorovi se to s tím napětím podařilo skvěle skloubit.
Jazyk byl odlehčený, hravý a plný zábavných metafor a přirovnání.
V textu je opravdu velká spousta filmových hlášek a popkulturnich odkazů, což může na někoho působit rušivě, já jsem si to naopak užila. (Miluju, že nechyběla ani bába pod kořenem.) Čeho bych ubrala, tak to byly odkazy na konkrétní značky.
Po zběsilé jízdě přijde nečekaný a opravdu originální závěr, který to zas ještě posunul o něco výš. Skvělý!
Zkrátka u tohoto zajímavého žánrového mixu se rozhodně nudit nebudete!
PS: Pokud jste zvažovali, že se do knihy pustíte a odradila vás nálepka horor, tak to zvažte ještě jednou. Já horory nesnáším, ale tohle jsem si fakt užila. Není to horor v právem slova smyslu.
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Je to klasický Zibura, se svým klasickým humorem a i když ho mám moc ráda, tentokrát mi to nějak nesedlo do nálady, což je teda můj problém a mám pocit, že za to kniha nemůže.
I přesto, pokud autorovy knihy čtete, časem je to trochu repetitivní. Je tu sice spousta nových zážitku, ale chtě nechtě se některé opakují a zkrátka mě to už nějak nechytlo.
Pokud ale na autorovy knihy nedáte dopustit, tahle vás taky nezklame.
Kolik barev má štěstí
Phyllida Shrimpton
Mezigenerační příběh sledujeme chvíli z pohledu Algernona, chvíli očima jeho vnučky Anny. Je tak krásně vidět sžívání nově přeskládané rodiny. Vynikají pohledy jednotlivých generací na stejnou situaci a nade všechno je zdůrazněná potřeba správné komunikace, která jim ale ne vždy jde.
Vydáme se i na výlet do minulosti a pochopíme tak některé dědečkovy vrtochy.
Místy je to vtipné, místy smutné, místy dojemné. Vyprávění má pomalejší tempo, ale moc jsem si ho užila. Nejvíc se mi líbilo vykreslení postav a jejich postupná proměna, díky čemuž kniha působila opravdu uvěřitelně.
Řadím na poličku k příbehům Oveho, Arthura Truluva, Bláznivé jízdě a Dámskému klubu půlnočního plavání. K příběhům plným laskavosti, co pohladí a zahřejí na duši.
Jeřabinový dům
Marie Hajdová
Knihu jsem poslouchala v audiu s Klárou Oltovou a byla to fajn volba.
Nicméně jsem doufala v trochu větší gradaci nebo nějaký posun postav. Kniha ale místo toho dost klouže po povrchu, postavy jsou stále stejné, jen se plácají v něčem jiném a v knize se vlastně nic nestane. Prostě s těmi lidmi jen prožijeme nějakou část jejich nespokojeného života.
Možná to byl záměr, dát jen nahlédnout, ale mně to nějak nestačilo.
Přestaň mi lhát
Andrea Contos
Anotace zněla skvěle, takže jsem se opravdu těšila, ale prvních asi 150 stran je dost zdlouhavých a poměrně zmatečný styl vyprávění tomu taky nepomáhá.
Navíc jsou tu poněkud černobílé postavy bez nějakého vývoje, takže ve mně nedokázaly vzbudit žádné emoce.
Na druhou stranu autorce se povedlo nachystat čtenářům pár nepředvídatelných překvapení, což bylo super.
Druhá polovina knihy se pak poměrně rozjela a konečně to mělo spád. I přes ten zvláštní styl vyprávění mě to konečně chytlo.
Celá zápletka je sice poměrně neuvěřitelná, ale to prostě thrillery bývají, takže tady mhouřím oko.
Sečteno podtrženo, já se mezi fanoušky této knihy nezařadím, ale třeba vám kniha sedne více než mně.
Pacanka
Klára Elšíková
Chápu sdělení o přerodu holky se syndromem hodné holky na skutečně “hodnou holku, která začne naslouchat sama sobě, ale vlastně mě to zas tolik nenadchlo.
Je to explicitní, je to syrové a s ničím se to nemaže. Stejně jako bezejmenná hrdinka, která se prostě protlouká životem, který naplňuje hlavně sexem a chlastem. Jakousi naléhavost textu ještě zvýrazňuje du-forma, která se podle mě vždycky trochu víc zarývá pod kůži. Ale stejně to i přes to všechno, pro mě bylo jaksi prázdné. Prostě se v tom plácáme s hlavní hrdinkou, která těsně před koncem prozře a pak je ten konec…
U mě se nadšení nekoná…
Jablka ze stromu nepadají
Liane Moriarty
Rodina, kde zmizí žena a hlavním podezřelým je manžel tu už sice byla několikrát, ale autorka to podává tak, že je to zase trochu něco jiného.
Knihu jsem poslouchala v audiu s Terezou Bebarovou a byla to skvělá volba. Už jsem dlouho žádnou Moriarty nečetla, takže jsem zapomněla, jak je ve svých knihách ukecaná. I přes jistou rozvláčnost píše ale tak, že mě to prostě baví číst!
Je tu poměrně dost postav, ale žádná není plochá a všem tak trochu nahlédneme do hlavy, což je super. Místy jsou jejich myšlenky celkem vtipné, takže i když tím autorka zase někam odbíhala, vlastně mi to nevadilo.
Jasně, celá zápletka je trochu střelená, ale mě to postupný odhalování všech tajemství a možností fakt bavilo!