Nejnovější komentáře
Ochránce
„"Klasický" Koontz - napätie, svižné tempo. Záver trochu pritiahnutý za vlasy, no každý nech si urobí záver sám. Určite stojí za prečítanie.“
— wlado
Nikdo není sám
„Z mé strany zbytečně dlouho odkládaná kniha. Příběh mě okamžitě vtáhl a jen velmi těžko se mi od něj odcházelo. Myslím, že pokud bych měla čas, dám knihu i na jeden zátah, tak moc mě příběh bavil. Na druhou stranu je velmi smutné si přiznat tu hrozitánskou podobnost se svým vlastním životem a pocity, které občas řeším. Jak říká můj tatínek se smutkem v očích: "Rodiče si hold nevybíráme".
Ač knihu hodnotím 5*, přeci jenom musím podotknou.
Za prvé: hlavní hrdinové mě svým chováním někdy pěkně štvali.
Za druhé: světlo na konci tunelu v samotném závěru knihy je sice krásný konec knihy, ale po předešlém ději by k němu vedla ještě pěkně dlouhá cesta.
Příběh se musí vnitřně dotknou každého, jelikož témata, která se tady řeší jsou ze života. Tato kniha se autorce povedla, doporučuji!“... celý text
— cérka
Pán hory
„U Pána hory jsem dosáhla na svůj osobní rekord v počtu přečtených stran za jeden den. Dosáhla jsem na 350 stránek a to svědčí o čtivosti i kvalitě této knihy.
Pán hor je skvělá detektivka z pera mistra krimi, je prosycena temným a zlověstným prostředím a seznámila jsem se při ní s nevšední vyšetřovatelkou Leo Askerovou. A doufám, že se s Leo setkám zas při jejím dalším případu ! Bravo !“... celý text
— zuzana2599
Mickey7
„Mickey Barnes je člověk pro ty nejnebezpečnější, život ohrožující, úkoly. Jestliže při jejich plnění zemře, je reinkarnován v novém těle se starými vzpomínkami a připraven na další misi. Jenže teď, po sedmém zmrtvýchvstání, se situace tak trochu vymkla ze zavedeného řádu věcí. Edward Ashton napsal dobrodružnou kolonizační sci-fi s poměrně zajímavým nápadem „postradatelného člověka“, který však podle mého vytěžil jen z poloviny. Ve snaze po dramatičnosti totiž namísto toho, aby myšlenku rozvíjel a budoval, zabředl do Mickeyho duality a hra na peška, který chodí okolo, ho natolik uchvátila, že to začalo být místy až nudné. Utajování dvojčat v uzavřené komunitě bylo až dětsky úsměvné, ale těžce nevěrohodné (zvláště vezmeme-li do úvahy, že velitel stanice byl podezřívavý, paranoidní ras). Ono těch naivních momentů je v knize ostatně více než dost, a tak jsem hodně přemýšlel, zda je Edward Ashton takový neumětel, nebo si ze mě jen dělá srandu a není třeba ho brát vážně. Vlastně jsem se doteď nerozhodl, co z toho je správně...“... celý text
— ludek.n
Až nás pravda spojí
„Cista konina, nie kniha. Ako takeho chlapa ako je Collin by som pri sebe nezniesla! Citova padavaka, nerozhodný tridsať rocny chlap, nic len riesil co ked ma pravdu Carolin, co ked ma pravdu Tonny alebo jeho babka. Boha jeho!to ze bola Eleanor chudobna a prinutena kradnúť, ze zila v strachu a bola tyrana s nej este nerobi podradného cloveka.Nepacila sa mi kniha,bolo to slabe, postavy uplne ne prepracované, dej sa vliekol a hlavne autorka sa nas snazila presvedčiť ze kazda zena si zasluzi byt popoluskou. Ale prave naopak v tejto knihe je len poukázané ze ked si na dne a si len zobracka, mozes mat srdce zo zlata a cistu dusu aj tak su peniaze, moc a postavenie viac. Nic ine sa v tej knihe ani neukazuje iba to co je dobre pre meno Wainovcov. Ps:všimli ste si ze v kazdej jednej knihe je hl. hrdinka znasilnena a tyrana?“... celý text
— LenkaNovotna32
Let do nebezpečí
„Rutinní let 714 Kanadské společnosti příležitostných letů z Winnipegu do Vancouveru se vinou špatného jídla proměnil v dramatický boj o život. Otravou jsou postiženi jak cestující, tak posádka a do pilotního křesla čtyřmotorového kolosu musí usednout bývalý válečný pilot, který však seděl v kokpitu bojové stíhačky naposledy před dvaceti lety. Odborník na letectví John Castle dodal specifikace a technické podrobnosti, bestsellerista Arthur Hailey přidal charaktery, dramatickou zápletku a vlastní příběh. Výsledkem je jeden z nejúžasnějších katastrofických thrillerů všech dob. Úderný, realistický, přesvědčivý, krystalicky čistý, úsporný v použitých výrazových prostředcích, přesto s neuvěřitelnou vypovídací schopností. Pánové se s ničím nepárali a zaměřili své úsilí na autentickou reportáž. Okamžitě jste na stejné vlně a přímo na palubě onoho nešťastného letu 714. Společně s Georgem Spencerem, doktorem Bairdem a letuškou Janet Bensonovou prožíváte všechny dramatické chvíle jejich nočního dobrodružství. Tohle je slabikář všech katastrofických příběhů, dokonalý a i po letech neuvěřitelně čtivý.“... celý text
— ludek.n
Vzducholoď Nine
„Díky zkratu v odpalovací soustavě jaderných střel se svět propadl do absolutní zkázy. O jediné nezasažené místo - jižní pól - teď soupeří poslední skupinky přeživších. Jedna operuje s gigantickou komerční vzducholodí, druhá s motorovou lodí a dvěma bitevními vrtulníky. Autor bestsellerů Thomas Block rozehrává v Antarktidě sovětsko-americký duel se vší pompou a černobílým viděním světa. Postavy v tomto díle jsou totiž bezvýhradně archetypy a jejich vývoj (pokud k němu vůbec dojde) se děje formou kotrmelců. Jistě mi dáte za pravdu, že k tomu, poznat kdo je tady za zlého a kdo za hodného, člověk mnoho důvtipu nepotřebuje. Karty jsou rozdány hned zkraje a málokdo v následující hře dostane trumfy navíc. Na druhou stranu proč chtít víc, než může kniha nabídnout? V tomto případě je k mání jednoduchý, bezelstný a přímočarý příběh, který se dá bez mrknutí oka zařadit mezi napínavé kovbojky, v nichž jsou akorát honáci dobytka, předáci, pistolníci a indiáni nahrazeni inženýry, piloty, vědci a vojáky.“... celý text
— ludek.n
Za zamčenými dveřmi
„Chvíli mi trvalo než jsem se do knihy zacetla. Pomocnice se mi líbila víc. Každopádně takový konec jsem nečekala. Těším se na další knihu této autorky.“
— evin84
Muž, který zemřel
„Pointou krátkého příběhu je, že netělesná láska je láska od mrtvoly. Kultivovaný jazyk však úplně nepřehluší primitivnost obsahu sdělení. Pokud by autor nevolil bud´/anebo, dalo by se s tím pracovat lépe.“... celý text
— Koškin
Konec všech věcí
„Tajemné uskupení nespokojenců Ekvilibrium rozsévá v řadách Koloniální unie, stejně jako ve Shromáždění, pochybnosti a nejistotu. Jejich diverzní akce jsou stále drzejší, odvážnější a směřují k jedinému cíli: totálnímu rozvratu. Dokáží zástupci napadených mocností odvrátit zkázu, nebo podlehnou? John Scalzi dovedl sérii Koloniálních válek ke svému závěru, ale při vší úctě k němu, tohle je už opravdu jen labutí píseň, která si neví rady ani sama se sebou, natož aby přinesla ještě něco zajímavého a podnětného. Už to vlastně ani není souvislý příběh, ale jakési střípky, které spadly pod stůl a teď se tváří jako plnohodnotné vyprávění. Všechno, čím tahle série na začátku ohromovala a poutala pozornost je nenávratně pryč. Zbylo jakési mnohomluvné rétorické cvičení, které postrádá jakýkoli pevný bod a cíl, ke kterému by směřovalo. Chybí napětí, gradace i smysl toho všeho. Je to nablýskané a opulentní, ale dokonale prázdné. Nad hladinou tuhle knihu drží jen Scalziho vybroušený styl a jeho dar vyprávěčství. Bez nich by to byl propadák non plus ultra.“... celý text
— ludek.n
Rozkol
„Koloniální unie doplácí na rozhodnutí, která v minulosti udělala, a ocitla se na samé hranici zhroucení. Namísto vojenské síly teď spoléhá na diplomatická jednání. Jenže ani ty často nejsou bez nebezpečí, že strhnou čekající lavinu, která pohltí všechno a všechny v dosahu. Tím spíše, že na scéně se objevila nová neznámá síla. John Scalzi si pro své páté pokračování Koloniálních válek ponechal z předchozích dílů jen základy a začal stavět nový příběh s novými hrdiny a ve zcela jiném duchu. Kniha nabobtnala, ale bohužel pouze slovy, ne hodnotou. Vyprávění ztratilo mnohé z toho, co bylo vlastní jeho předchůdcům: napětí, drive, humor, emoce. Rozkol působí nemastně, neslaně, jako nastavovaná kaše, u níž je důležité jen to, aby jí bylo hodně. A tady jí je tolik, že doslova přetekla z hrnce a v zárodku zadusila všechny zajímavé momenty. Sem tam se ještě blýskne střípek zlata, ale jinak je to jen zoufalé hledání východiska ze slepé uličky. Nebýt tradičně skvělého finále, pohřbil bych Rozkol ještě hlouběji ke dnu knihovny.“... celý text
— ludek.n
Příběh Zoe
„Jmenuje se Zou Boutin-Perryová a je modlou pro jednu rasu mimozemšťanů, kteří se od ní učí, jak být sami sebou. Teď se však rozhodla, že s tím, co představuje, je konec. Nyní bude záležet už jen na tom, kdo doopravdy je. A John Scalzi nám předkládá její příběh, její verzi Poslední kolonie, to, jak viděla boj o roanockou kolonii ona sama. Převyprávět už jednou řečené tak, aby to bylo stále atraktivní a poutavé, je bezpochyby náročné a pro mnohé spisovatele věc, do níž by se nepustili ani za zlaté tele. John Scalzi to riskl a ještě si to ztížil tím, že svůj příběh vypráví z pohledu dospívající dívky, vystavené zásadním životním rozhodnutím. Tenhle druhý vstup do stejné řeky mu vyšel, i když musím přiznat, že zpočátku jsem nevěřil, že to dokáže. John Scalzi je však mistrem finálových partů, a tak i v Příběhu Zoe mě dostal posledními kapitolami. Díky nim jsem mu odpustil i některé hluché pasáže při onom obracení sena z Poslední kolonie. Každopádně pořád mi dává smysl sérii Koloniálních válek číst, pořád je to skvělé dobdrodružství, pořád mě to baví...“... celý text
— ludek.n
Pochybná kouzla pro cynické čarodějky
„Podle anotace jsem od knihy čekala něco, ale dostala jsem něco úplně jiného. Já čekala čarodějnictví a možná i trochu fantasy, ale nakonec se jednalo o současnou young adult knihu s LGBTQ+ tematikou. Není to zákonitě špatně, jen bych tuto informaci ráda znala předem. Vy už alespoň budete vědět.
Kniha se čte velmi rychle, protože kapitoly jsou prokládány povídáním o jednotlivých tarotových kartách. Kromě výše zmíněné tematiky se v knize dotkneme také témat šikany, začlenění do společnosti, první lásky, lásky obecně a přátelství.
Já osobně knihy s LGBTQ+ tematikou nevyhledávám, ale občas nějakou přečtu a tato rozhodně patřila mezi to lepší, co jsem v tomto žánru četla. Vše je citlivě podáno a na konci se z knihy můžeme všichni ponaučit.
Jsme v Salemu. Máme zde sedmnáctiletou Eleanor, která pracuje v krámku s čarodějnickými suvenýry, aby se postarala o sebe a svou nemocnou mámu. Eleanor je vyvrhelem salemské společnosti a postupně se dozvídáme, proč. Bylo mi jí doopravdy líto, protože to, jak se k ní chovala Chloe a později Harrison a jeho parta bylo doopravdy zlé. A Eleanor nakonec přijala vše, co a jak se stalo, a nebránila se.
A zde přichází na scénu Pix, která Eleanor pozve do sněmu mladých čarodějnic, které se spolu pravidelně schází a “kouzlí. Eleanor v čarodějnictví nevěří, ale tak moc si přeje někam patřit, že tomu dá šanci. Znovu se otevírá lidem a začíná jim pomalu zase věřit. Ve vzduchu visí nová přátelství a možná také nová láska.
Pokud ale bude chtít Eleanor doopravdy začít znovu, bude muset přiznat svou minulost a na to ještě není připravená. A co když i čarodějnice mají nějaké své tajemství, které se týká Eleanor? Bude se minulost opakovat?“... celý text
— michaelakoc
Poslední kolonie
„Kolonie na Roanoke měla být podle plánů Koloniální unie postradatelnou vějičkou na zdánlivě nezastavitelnou flotilu Shromáždění. John Perry se svou ženou Jane, bývalou členkou zvláštních jednotek, se rozhodli tyhle plány změnit, a co víc, otočit zbraň proradného střelce proti němu samotnému. John Scalzi pokračuje ve své spanilé jízdě Koloniálními válkami. Zpočátku jsem si sice myslel, že to bude jeden další tuctový příběh o osídlování ztracené varty kdesi na konci vesmíru, o slastech a strastech hrstky lidských kolonistů v nehostinném prostředí planety, jejíž flóra a fauna nebude příliš přátelsky nakloněna lidským vetřelcům, jenže všechno bylo nakonec jinak. Scalzi vytáhl těžký kalibr a do hry zapojil oba hlavní hrdiny předchozích dílů, kteří sešlápli plynový pedál nebezpečně blízko podlaze. Dojímavé finále, které má i přes svou slzotvornost daleko do kýčovitosti, už bylo jen třešničkou na dortu. Podle mého se Poslední kolonie povedla a neztratila nic z napínavosti svých předchůdců.“... celý text
— ludek.n
Brigády duchů
„Existují lidé, kteří jsou ochotni zaprodat vlastní rasu, zradit všechno, v co věřili a vydat nepříteli všechna vojenská tajemství, která znají. Pochopit důvody takového zrádce, může být cesta k záchraně lidstva. Pokud už není pozdě. John Scalzi nepokračuje v rozvíjení příběhu hlavního hrdiny Johna Perryho z předchozího dílu, přestože jinak využívá všechny ostatní nástroje a výdobytky ze svého vesmíru. Pozornost místo toho upřel na zvláštní jednotky Koloniálních obranných sil, tak zvané brigády duchů, především pak na jejich nového člena Jareda Diraca, který má ve svém mozku ukryty znalosti a vzpomínky zrádce Charlese Boudina. Na pozadí připravovaného konfliktu se tak rozehrává partie, která má atributy napínavého souboje myslí. Oproti předchůdci ubylo bojových scén i sarkastických hlášek, což však neznamená, že by četba ztratila dramatický náboj nebo nadhled. Na první pohled je kniha vážnější, zadumanější a více než na jedince se zaměřuje na celá společenství, ať už lidská nebo mimozemská.“... celý text
— ludek.n
Rezavé panny
„Oduševnělé, pocitové, procítěné a niterně ospravedlňující jednání hlavní hrdinky.
Stále s někým a o něco bojující hlavní hrdinka Phoebe byla nepochopená.
Kniha má neobyčejný námět a potenciál, se kterým se dalo lépe pracovat, kdyby například autorka zapracovala historii ocelárny a jejích dělníků, a tu proklestila strachem, aby čtenáři měli s čím se setkat a těšit se z další četby.
S dívkami se něco děje, něco u nich vevnitř roste, puká, dívky získávají nové vlastnosti, rozkládají a mění se fyzicky.
Tohle se mohlo stát už dříve, anebo třeba něco jiného, napadá mě zaplavení nebo vyhoření ocelárny a jiná její likvidace či poškození. Ocelárnu již na začátku mohla autorka vynést velice zajímavě a poutavě jako temnotu nebo bránu do temnoty.
Všechny "nakažené" jednají jako celek, jako jeden člověk, cítí se navzájem a cítí, jak se druhá rozhodne; dívá se zaujatě jedna, dívají se zaujatě všechny. Jsou samy sebou, ale zároveň něčím jiným.
Příběh je o nezměrném přátelství a sounáležitosti.
Není to horor, protože ten má ve svém podání vyvolat pocit strachu a děsu, není to horor ani z poloviny, alespoň já se nebála, protože prvky hororu zde nejsou obsaženy. Je to spíše městská fantasy, ačkoliv ze začátku příběh měl hororový nádech a já se díky němu těšila na horor, případně dark fantasy.
Příběh je ale imaginativní a originální, proto dávám čtyři hvězdy.“... celý text
— veronika4001
Válka starého muže
„Poté, co se lidstvo vydalo ke hvězdám, stalo se i jednou z válčících stran ve vesmírném konfliktu, v němž nejde o nic méně než o planety, vhodné k osídlení. Boj je brutální a neúprosný. John Perry ve svých pětasedmdesáti napřed navštívil hrob své ženy a potom narukoval do Koloniálních obranných sil, aby se na této válce podílel. John Scalzi, jak připomíná noticka na obálce, následuje tradici Roberta A. Heinleina a jeho Hvězdné pěchoty. Činí tak v duchu velkého mistra, ale je přitom dostatečně sám sebou, aby to nebyla jen obyčejná kopírka. Tam, kde Heinlein používal technokratickou psychologii velkých slov, pojmů a myšlenek, Scalzi nasadil emoce, lehkost a nadhled. Jeho Válka starého muže má drive a solidní odpich, zrychlení přitom udržuje konstantní od začátku až do konce. Sarkastické hlášky koření vojenský dril a dokáží udržet hladinu čtenářových endorfinů na vysoké úrovni, i když se zrovna nebojuje. Kniha se čte nadmíru dobře, nikde neškobrtá ani se nezastavuje. Těším se na další pokračování.“... celý text
— ludek.n
Zapomeňte na neděli
„Jedna z těch knih, která ve mě po přečtení dlouho doznívala. Jaká dramata se mohou skrývat v životech těch okolo...“
— qydko
Kontrakt 3
„Tahle rodina je moje srdcova záležitost. Při čtení této knihy, jsem si připadala, jako když se vracím domů.
Napínavá knížka psana z pohledu Ashley, Richarda a Luca.
" Abys se mnou sdílela moje příjmení.
Vezmi si mě, Ashley."
Luc je dokonalý, můj další knižní přítel.“... celý text
— B.Garden
Děti Duny
„Třetí díl ságy se svou rozkročenou strukturou a množstvím "hráčů" v příběhu opět přibližuje prvnímu dílu a podle mě je stejně dobrý. Čtvrtý díl je pak zase podobný druhému.
Z těchto, které jsem četl, jsou liché díly dějově více strhující, protože v nich dochází k dejinným změnám v impériu a sudé díly, které jsou komornější, stáví na akcích předcházejícího dílu a tematicky rozvíjí jejich důsledky.“... celý text
— Klajnik
Zářivá noc hvězd a ledu
„Obálka i začátek knihy ukazovaly spíše na romantický příběh, do kterého se mi moc nechtělo.
Ovšem nabízí celkem originální pohled ze strany kapitána a posádky Carpathie, která první připlula na pomoc. Nikdy jsem se nad tím nezamýšlela, jakou to chtělo kuráž a rozhodnost kapitána lodi, co vše se muselo připravit na pobyt přeživších na (oproti Titaniku) nevelké Carpathii, následně vyřešit místo přistání a připravit se na otázky vyšetřovatelů tragédie Titaniku.
Kniha nejde úplně do hloubky a do velké psychologie postav, ale možná je to lepší, i tak to rvalo srdce.
Líbil se mi doslov a poznámky autorky, kde je možné se více dozvědět o osudu reálných postav i samotné Carpathie.“... celý text
— Awča
Už jsou tady Velikonoce
„Po obědě vzal děda jedno z uvařených vajec nachystaných na barvení a rozkrájel ho na takový počet kusů, kolik jich je u stolu. Všichni dostali svůj díl a vložili si ho do úst. Prý má každý myslet na každého z rodiny. To proto, aby v následujícím roce neztratil svou víru ani cestu. Cestu svým životem, cestu ke své duši, cestu, která ho i z rozcestí vždy přivede domů.
To byl tak mile a laskavě napsaný příběh. Doslova balzám pro duši. Hned bych se do těch pradávných dob vzájemné pospolitosti, soudržnosti, lásky, úcty jeden k druhému a staročeských tradic, tak jak je to všechno popsáno v této knížce, vrátila, aspoň na chvíli.“... celý text
— Kokoska92
Kdyby tak na mě někdo někde čekal
„Před několika lety jsem od autorky četla román Prostě spolu, který se mi moc líbil. Kvůli čtenářské výzvě jsem proto ráda sáhla i po této knížce. A nelituji...
Povídky Anny Gavaldy jsou jako jednohubky, které sice slupnete rychle, ale zanechají vám dobrou chuť na jazyku, příjemně v žaludku a zahřejí u srdce. A po snědení litujete, že už došly...“... celý text
— Andyska007
V kleci
„Tak tohle ne. Začátek byl slibný, ale brzy se to zvrhlo. Zajímavé téma, ale chabé, stylisticky nevyzrálé zpracování.“
— Janek
Tahle země není pro starý
„Filmová adaptace je tak dobrá i proto, že tato kniha je napsaná tak, že ji lze velmi snadno lze převést do jiného médie (narozdíl třeba od Duny). Nemám k tomuto neo-westernu moc co nového říci, páč kniha je prakticky totožná s filmem (resp. film je stejný jako kniha - akorát že film je prostě ještě působivější díky hercům, obrazu a zvuku.)“... celý text
— Klajnik
Kamenná opice
„Říkala jsem si celou dobu, jsem tak nedůvtipná, nebo proč mi nedochází, o co tam jde, proč Duch honí po souši uprchlé migranty? Na konci jsem uspokojeně seznala, že tentokrát jsme s Lincolnem Rhymem géniové dva. Malinko se divím, že Rhyme zase nepodstoupil operaci, a moc nechápu, proč Sachsová se zákrokem, který mu může pomoct zase hýbat rukama, tak zuřivě nesouhlasí, když s ním chce mít dítě. Bez těchhle úmyslů bych to chápala, operace je pro Lincolna další riziko. Ale když s ním chce založit rodinu - jak by to dítě zvládali, když ona je chronická artritička, takže její pohyb jde taky pomalu do háje, a její přítel na vozíku může hýbat jedním prstem? Nakonec ale dospěli k poměrně rozumnému odkladu všech plánů, a další díl tak slibuje zase hlavně policejní honičku a detektivní práci a za to jsem nakonec ráda. K osobním životům ať se autor vrátí klidně až za dalších pět dílů, mně by nechyběly. Kniha je opět napsaná úžasně, ocitáme se zase úplně jinde, v prostředí čínských uprchlíků, kteří se snaží vylodit v New Yorku, oškubaní a hlavně pronásledovaní svým převozníkem. Děj se odehrává v malých bytech v čínské čtvrti a pak taky na pláži, ve vodě a pod vodou - mimořádně zajímavá a děsivá kapitola -, kde Sachsová loví důkazy. Velmi doporučuju, jako všechny předchozí díly.“... celý text
— Margherita_N
Kláru si chce koupit každý
„Jak lehce dokážeme odsoudit někoho koho neznáme? Kde je hranice mezi tím být dobrý a zlý? Jak se popasovat s těžkostmi, které nám život přináší? Co nás čeká po smrti? Proč děláme závěry u situací o kterých pořádně nic nevíme?
Tato útlá kniha obsahuje jeden příběh ale velkou spoustu moudrých vět.
Občas jsem se v ději zasekla, je zde dost zvratů a některé počínání postav je velmi zvláštních. Velmi se mi líbili otazky v knize kladené, které mne nutili i dost přemýšlet nad životem.
Knihu jsem.jiste nečetla na posled, ihned si ji objednávám a věřím, ze při dalším čtením mi kniha ukáže zase něco jiného.
"Máme plnou hubu keců o lidství, ale čím dál sofistikovaněji se dokážeme masově zabíjet."
"Když se mi totiž v životě
přihodilo něco zdánlivě špatného, často se později ukázalo, že
mě to něčemu naučilo, nebo rovnou posunulo ke štěstí.
A když ne, tak potom je nutné uvažovat proč se to stalo. Pokud
totiž nepochopíš, proč se ti tyhle věci dějí, budou se opakovat až
do tvého zmaru."
"Nikomu nezačinej
pomáhat kvůli falešné touze zavděčit se Bohu, protože on má
obličej rozdělený na dvě zcela opačné půlky. Takže pokud chceš
pomáhat chudobným a trpícím, tak jenom s myšlenkou dostat
lidstvo do bezpečného středu, ne sebe do ráje."“... celý text
— marketa9239
Stravitelná ekonomie
„Zajímavý nápad, který občas fungoval výborně, občas trošku kulhal a propojení pokrmů s ekonomickými jevy bylo trochu násilné. Myslím si, že po přečtení nerozumím ekonomii o nic víc, ale rozhodně jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací nejen o potravinách, ale také o historii a složitosti a propojenosti světa. V každém případě to byla velmi čtivá kniha.“... celý text
— dagmar7365
Tajné milostné dopisy Olivie Morettiové
„Další kniha, která dokáže zvednout vlnu emocí. Krásné prostředí, prosluněná Itálie a trochu smutný příběh nenaplněné lásky. Bylo mi líto Rafa, jehož láska k Olívii byla velice nesobecká a na Olívii jsem měla trochu zlost, i když chápu, že myslela především na blaho svých dcer. Na konci příběhu jsem měla slzy v očích. Kniha určitě stojí za přečtení.“... celý text
— anovy64
Pomocnice
„Já jí tak fandila a joo dala to. Navíc mít takovou zaměstnavatelku, já už bych dávno práskla dveřma a zdrhla pěkně daleko. Skvělý příběh, skvělá knížka.“... celý text
— lalela