Nejnovější komentáře
Příliš pozdě
„Jelikoz nemam CoHo nactene vse, tak mi tahle kniha sedela. Asu jsem nesnasela a parkrat jsem si rikala, ze ne ne ne prosim ne… Luke a Sloan supr, a pak me zarazilo, jak to chodi se soudem, protoze ano… tak to bohuzel je… tahle se radi k tem lepsim od CoHo. Aspon za me.“... celý text
— Ticiana
Diablova hviezda
„Tento diel ma bavil ale myslím, že veľkú zasluhu na tom mala nova kamoška policajného zboru Beáta.
Dokonca som sa aj dobre nasmiala. Ale samozrejme hluche miesta a zbytočne omáčky nechybali ani tu.
Prepad banky na začiatku knihy bol výborné opísaný, následná časť - vražda Anny, kde hlavným podozrivým bol sam Hole bola tiež dobrá. Sice som sa trošku strácala a nebola si celkom istá čo vôbec Harry rieši - či banku, či Annu - nakoniec sa to všetko pekne vykreslilo a dalo dokopy.
Takze som zvedavá na ďalšiu časť“... celý text
— TerkinKnižnySve
Moje vina
„Knihu jsem četla hned, když vyšla a byla pro mě velkým překvapením. Noah i Nicka jsem si hrozně oblíbila a při jejich střetech skoro nedýchala. Jenom jsem v několika chvílích Noah tu její nevinnost úplně nevěřila. Ale chemie kterou mezi sebou měli byla úžasná.
V dnešní době už jsem zhlédla i film a byla jsem z něj zcela znechucená.
Další díly jsem zatím nečetla, asi si nechci kazit dojem z tohoto, protože se mi opravdu hrozně moc líbil.“... celý text
— alnovka82
Stín ve dveřích
„Tentokrát dávám o hvězdičku méně, i když kniha mě vlastně bavila.
Jenom nebyla tak TOP jak Timova ostatní díla.
Nejzajímavější byla první část, to byla typická Rakerovka...akorát to
vysvětlení bylo dost za hranou uvěřitelnosti...“... celý text
— gordon13
Dvě tváře lásky
„,,Byl jsi slepý vůči všemu. Dokonce i vůči ženě, která tě bezmezně milovala a myslela to s tebou dobře."
Příběh,který byl o více druzích lásky, příběh kde minulost dostihla přítomnost. Matylda byla super ale za to Kuba zaslepený mateřskou láskou ji bohužel nevěřil. A to pokazilo tak nádherný vztah. Chyběl mi tu epilog...třeba o rok později...“... celý text
— petulkapeta
Vražedná naděje
„Série Madison H. mě neskutečně chytla. Moc jsem nečekala, že bych ještě
objevila nového autora, který mě něčím oslní. Knih vychází obrovské
množství, ale většina těch nových jsou hrozné slátaniny a autoři parazitují
jeden na druhém. Wendy Dranfield příjemně překvapila a vývoj jejích
postav je uvěřitelný a zábavný. Čtvrtý díl "Vražedná naděje" je prakticky
bezchybný! Opravdu jsem si čtení užila!!“... celý text
— gordon13
Generálové legionáři
„Pre mňa určite zaujímavá kniha na doplnenie informácií o čs. légiách v Rusku. Spokojnosť.“
— Martin1974
Gazely
„Kniha mě trošku zklamala. Asi jsem čekala od pana spisovatele víc. Zatím nejslabší z jeho knih. Překombinované, neuvěřitelné, místy nezáživné,.. Třeba z Nejlepšího víkendu něco 15 roků lásky jsem byla nadšená…“... celý text
— marcela9850
Platforma
„Jedna z nejhezčích knih o lásce co jsem četl, přičemž autor dává jasně najevo, že vrchol lásky vidí v jejím fyzickém naplnění.“
— Polenta
Má chudinka Jane
„Chtěla bych dát víc hvězd, protože se to nečetlo špatně. Jen to bylo hodně "omezené" linkou Jany a Rochesterem. Daleko sympatičtější a zábavnější byly vedlejší postavy Alexandera Blackwooda a Charlotte a Brana Brontëových. Nápad s duchy mě bavil, slepota Charlotty také, nemotornost jejího bratra. Jen ten vztah Jany byl prostě divný. A šťastný konec pro Janu byl vytažený z paty.“... celý text
— ciaram
Věc Makropulos
„Zajímavá hra s nadpřirozenou tematikou a geniálními úvahami o dlouhověkosti a životu samotném.“
— evasmem
Tahle kniha ti změní život
„Musím se přiznat, že tahle kniha mě extrémně zaujala svojí anotací. Knihy mě doprovází téměř celý můj život. Už od malička si pamatuju, jak jsem se těšila za babičkou do postele na to, jak mi bude před spaním číst. A tohle těšení mě pronásleduje do teď. Miluju čtení, miluju příběhy a věřím, že knihy dokáží ovlivnit životy. Proto jsem se nechala zlákat touto knihou. A dobře jsem udělala!
Nejenže jsem se přesvědčila o tom, že čtení je jeden z nejlepších koníčků, ale i přesně o tom, že jeden příběh, či dokonce jedna věta, dokážou změnit osudy.
Některé příběhy v knize mě fascinovaly více, některé méně, ale všechny mají společné jednu krásnou myšlenku. A tedy, že literatura mění naše životy k lepšímu!
Z knihy jsem unešená, díky bohu, že někdo o čtení a literatuře píše podobné knihy. Protože přesně tohle na knižní scéně chybělo.
Ať už jste milovník knih, stejně jako já, nebo jste příležitostný čtenář, knihu Vám doporučuju všemi deseti. Věřím, že budete nadšeni.“... celý text
— Jane2016
Kožené srdce
„Občas se mi do ruky dostane autorův výtvor o tom, jak to chodí na kriminálce při vyšetřování. Nejen způsob řešení dvou izolovaných a poté jejich objasnění případů, ale také humor v rozhovorech a při výsleších, mi udělalo radost při čtení.“... celý text
— konicekbily
Svedené a rozpustilé
„Divím se nízkému hodnocení,mně kniha bavila.Připomíná to knihy Aleny Jakoubkové-doporučuji“
— essene
Dokud nás smrt nerozdělí
„Bylo to překvapivě lepší,než jsem čekala)“
— essene
Nenávist
„Uplynuly více než tři (literární) roky a Carter vrací do hry inteligentního, ale zvráceného Luciena Foltera, kdysi spolužáka Roberta Huntera. Zloba byl velmi vydařený (6.) díl Carterovy série, což jej možná vedlo k oživení "ověřeného" padoucha. Ale žádné obavy, Carter se ne nezbytně opakuje a ani Hunter neslevuje ze své mise. Carter naopak stupňuje rozsah pátrání, do kterého zapojuje téměř všechny myslitelné americké bezpečnostní složky. Je to ale Hunter z Losangeleského policejního sboru, který nese nejvyšší riziko i nejvyšší ztráty, a jehož inteligence má jako jediná šanci vypátrat vražedného uprchlíka. Velmi vydařená, psychologicky propracovaná a technologicky informačně bohatá ;-) část Hunterovské krimi série.“... celý text
— Rihatama
Carrie Soto se vrací
„Taylor Jenkins Reid opět ukazuje, proč je jednou z mých oblíbených autorek – dokáže skvěle zachytit lidské emoce, ambice i to, co jsme ochotni obětovat, abychom dosáhli úspěchu.
Hlavní hrdinka Carrie Soto je postava, na kterou nezapomenete. Je ambiciózní, tvrdohlavá a ochotná pro vítězství obětovat vše. Pro ni není nic důležitějšího než vítězství. Celý život zasvětila tenisu, takže těžce nese, když její rekord překoná mladší soupeřka.
Příběh se odehrává v delším časovém období a postupně odhaluje, jaká Carrie opravdu je. Na začátku velmi chladná, uzavřená a neústupné, až postupně se ukazuje i její zranitelnější lidštější stránka, která je plná emocí, nepochopení a zmatku. Její cesta k osobnímu růstu a hledání rovnováhy mezi kariérou a osobním životem je velmi komplikovaná, ale zároveň uvěřitelná. Postupně jí dochází, že v životě jsou i jiné věci, které mají svou hodnotu. Tento proces hledání a vykoupení je jedním z nejsilnějších aspektů knihy.
Velkou roli zde zaujímá vztah Carrie s jejím otcem, který ji celý život trénoval. Je to emotivní a složitý vztah, který ale krásně ukazuje, jak silné může být rodinné pouto i mimo tenisové kurty.
Autorka vystihla prostředí profesionálního sportu. Detailní popisy zápasů, tréninků a sportovní atmosféry dodávají příběhu autentičnost a napětí. Kniha přináší i pohled do mysli sportovce, kdy musí čelit nejen fyzickým omezením, ale i vlastním pochybnostem.
Kniha Carrie Soto se vrací není jen příběh o sportu, ale i vnitřním boji člověka. Pokud máte rádi silné ženské hrdinky a příběhy o překonávání překážek, tato kniha by vám neměla uniknout.“... celý text
— Wajny
Reparát z lásky
„Knihu Reparát z lásky jsem přečetla během pár dnů a opravdu jsem si ji užila! Podle anotace jsem očekávala klasickou romantickou komedii, zaměřenou především na vztah dvou hlavních postav. O to víc mě příjemně překvapilo, že romantická linka zde nebyla úplně v popředí. Místo toho byl kladen větší důraz na hlavní hrdinku Persi, její osobní růst a sebelásku.
Persi je velmi netradiční hrdinkou v žánru romcom – je plus-size, má nízké sebevědomí a toxickou rodinu. Líbilo se mi, jak se postupně mění, otevírá se novým možnostem a učí se přijímat sama sebe. Její cesta k tomu, aby se konečně postavila za sebe, byla silná a inspirativní, a já jsem jí moc fandila!
Samozřejmě na to není sama, má vedle sebe někoho, kdo jí pomáhá. Nate, její sexy soused a svobodný otec (Lilah byla neskutečně roztomilá), byl skvělou postavou. Ocenila jsem jeho zralost a promyšlený přístup ke všemu. Navíc jeho role falešného přítele působila uvěřitelně.
Závěrečné drama mi přišlo trochu zbytečné. Přestože chápu ten strach (sama jsem to zažila), nebylo nutné to řešit tímto způsobem. Stačilo by si prostě promluvit.
Reparát z lásky stojí určitě za přečtení! Kniha zaujme svou čtivostí, pohledem na mezilidské vztahy a citlivým zpracováním vážnějších témat. Nabízí skvělou kombinaci humoru, vážnějších témat a romantiky.“... celý text
— Wajny
Dívka beze jména
„V první řadě děkuji za změnu interpreta. Paní Hybnerová mi k Josie sedla daleko lépe. Byla to rychlá a zatraceně napínavá jízda. Josie má skvělý tým, opět se do vyšetřování plete její soukromý život (skoro jako by jiné postavy neexistovaly) :o) Tne jí do živého rozhodnutí Misty (milenky zemřelého manžela), ztratí se jí přítel, který se začal citově odtahovat, tým ji drží nad vodou i proti starostce. Vlivní muži si dovolují, co chtějí. Ale byl to uvěřitelný mix, jen doufám, že autorka nebude pokračovat ve valení balvanů jednoho za druhým na záda své vyšetřovatelky. Jednou to přestane působit věrohodně, protože by se normální člověk už sesypal. Ale teď za 100 %.“... celý text
— ciaram
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
„Cestopis o hodně vzdálených zemích (Nepál a Čína) ... opravdu odlišné kultury popsané ve skvělém autorově pojetí...“
— Ronnie68
Jeden za druhým
„Opět originální, velice napínavé a čtivé. Odhalení pachatele a závěrečná dohra byla famózní. Ani jsem nedýchal. Všem co čtou Cartera, pokračujte. Těším se na další, 6. díl .............>“... celý text
— Anry63
Obrázky z přírody
„Moje prvni oblibena encyklopedie. Diky ni jsem si tyhle knizky zamilovala. Ted jsem ji cetla dceri, od zavatku do konce a byla nadsena, jako kdysi ja :)“
— LunaL.
Jiříkovo vidění: Jak přimět slepici, aby začala snášet kachní vejce
„S cílem zabránit globálnímu klimatickému kolapsu, autor, povoláním vědecký pracovník v oblasti materiálové fyziky, rozpracovává koncepci jednotné daně na uhlík obsažený ve fosilních palivech. Vychází z návrhu J.E. Hansena koncipovaného pro USA s tím, že se jej snaží aplikovat v celoplanetárním měřítku. V zásadě jde o velice zajímavou myšlenku, jejíž prosazení je však v dohledné a pravděpodobně i vzdálené budoucnosti vysoce nepravděpodobné. Hlavním problémem by bylo zapojit do takovéhoto obřího projektu většinu zemí, zejména těch nejlidnatějších a současně méně vyspělých, jejichž ekonomika je postavena na fosilních palivech. Jako příklad může sloužit Čína: tam se za dva roky spotřebovalo tolik cementu, jako v USA za celé 20. století a její produkce oceli činila dvě třetiny produkce celosvětové. V obou případech jde o energeticky vysoce náročné procesy, které se bez spalování uhlí či jiných fosilních zdrojů (zatím) neobejdou. A stejný vývoj můžeme očekávat v Indii, dnes nejlidnatejší zemi světa. I tam by se Indové rádi dostali na stejnou úroveň jako v Číně, ovšem jejich hlavním energetickým zdrojem je uhlí. A co Rusko, podle senátora McCaina benzinová stanice převlečená za stát? Myšlenka, že by rozvinuté země přispěly rozvojovým do takové míry, aby se jejich ekonomiky alespoň částečně vyrovnaly, je iluzorní. V knize je uvedena spousta příkladů a návrhů, jak omezit produkci CO2 v mnoha průmyslových odvětvích i v domácnosti, ale bohužel konkrétní čísla vesměs chybí. Některé návrhy jsou poněkud bizarní - např. kácení stromů v deštných pralesích jako zdroje řeziva pro dřevostavby (co má nohy, z místa těžby uteče) - to by se ekologům asi nelíbilo. Rovněž problematika zemědělství a produkce potravin je pojednána velmi stručně a bez jakékoliv kvantifikace. Jak ukončení produkce biopaliv sníží intenzitu zemědělství? Jak se zvýší množství organických hnojiv, když budou pravděpodobně omezeny stavy skotu kvůli produkci metanu? V knize se píše o budoucím "nevyhnutelném zastavení růstu populace". Poslední výhled OSN říká ale něco jiného: do roku 2050 má vzrůst celosvětová populace na 9,7 mld, do roku 2100 na 10,4 mld. Proponované omezení produkce umělých hnojiv (energeticky vysoce náročná syntéza amoniaku ze vzdušného dusíku a zemního plynu) by tak s velkou mírou jistoty vedlo k hladomorům. I tak stojí knížka za přečtení, zejména její první část, pojednávající o příčinách a důsledcích globálních klimatických změn.“... celý text
— Lenka.P7
Přiveď mě zpátky
„Velmi čtivá kniha.“
— Ishir
Zlatá značí osud
„Knížku jsem četla už kdysi, než byla vydaná a ted po dlouhé době jsem měla chut zkusit ji, když je vydaná. A pro mě to zase byla topka jako kdysi. Oba hlavní hrdiny jsem si prostě zamilovala.“... celý text
— pogmanka
Dcery Jidášovy
„Jidášovy dcery, poslední díl série Jidáš, je naprostá jízda! Kniha mě od začátku vtáhla a nedala mi vydechnout. Autor opět skvěle pracuje s napětím a příběh nabírá na intenzitě s každou stránkou.
Děj je plný zvratů a nečekaných momentů, což z něj dělá neuvěřitelně čtivé dílo.“... celý text
— vihar
Volá Berlín
„Moc pěkná kniha, válka je viděna optikou civilistky v Berlíně.
Mladá Američanka pracuje v zahraničním vysílání propagandistického rozhlasu. Zajímavé byli pohnutky její, i ostatních kolegů - cizinců. Ke konci byla kniha napínavá, závěr se mi moc líbil.“... celý text
— Awča
Červená ľalia
„Čtivé zakončení série. Celkově mě bavila historická linka s duchem, klidně mohla být ještě delší.“
— Evkaha
Prostě já
„Ač se to z kraje nezdá, věřte, že kniha se vám bude líbit.
Není to žádná planá romance a já ji moc doporučuji.“
— evineckY
Nepatrná ztráta osamělosti
„Prvotina Eliho Beneše je strhující. Navzdory spoustě přečtených knih s válečnou tematikou mě každá další dobře a věrohodně napsaná zasáhne a otřese s mými „jistotami“. Tahle ovšem měla těžkou konkurenci – ve stejné době se ke mně dostal i Lustr pro papeže, a to byla snad ještě větší darda.
Každopádně Nepatrná zráta je kniha, kterou bych nechtěla minout. Fungování poválečného Československa; nikdy mě nenapadlo uvažovat o kategorii německých židů ve smyslu odsunu, to je přece absurdní. (Jenže v poválečném Československu těch absurdit bylo mnohem víc.) Hudba v rádiu – opravdu už tehdy byla tak povinně jednotvárná? Tiskoviny a jejich jednotící linie; začalo to takhle brzy? Kam zmizely ty tisíce odevzdaných předmětů v rámci židovské obce? Prostě kromě samotného příběhu se mi vnucovala spousta otázek, které jsem si doposud nikdy nepoložila . . .
„Pánbů není jeden, říkala Erna, Pánbů je nejspíš dvojice. A dost rozhádaná, většinou to pak odnesou děti.““... celý text
— broskev28