Nejnovější komentáře
Hadrové panenky nelžou
„Mě se moc líbila jako všechny díly, zajímavý konec
Těším se na další, doufám,že to nebude trvat tak dlouho jako tento díl“
— uzivatel42014
Prorokova smrt
„Ne dočetla jsem děs“
— uzivatel42014
Falešný prorok
„První díl docela šel,ale tenhle nic moc přeskakovala jsem stránky opět moc politiky“
— uzivatel42014
Prorokova zima
„Tak měla jsem větší očekávání ,trochu zklamaná je tam moc politiky“
— uzivatel42014
Nenasytní mrtví
„Zrovna jsem otočil na další stránku a periferně jsem si všiml, že jsem v 50% knihy. V tu chvíli mě přepadla úzkost. Další díl je v podstatě přečtený a ten další je v nedohlednu. To bylo včera. Opravdu už dlouho se mi nestalo, že bych při čtení dostal úzkost z toho, že kniha končí.
Tento díl jsem přečetl jedním dechem a považuji ho za jeden z nejlepších titulů od Darcy“... celý text
— kazatell
Chalupa
„Takový příběh ze života.... pro mne trochu nemastný, neslaný, který se ale v pohodě může stát, takže vlastně velmi blízký a čtivý.“
— Baška29
Pavouk
„Jelikož cca za měsíc vychází další díl s Joonou, bylo na čase přečíst si zatím poslední díl.. co dodat, já to miluju. Baví mě to, idkyz je to kolikrát přitažené za vlasy, jenze je to čtivé, napínavé, stránky lítají, zajímají mě postavy, jak se vyvíjejí..“... celý text
— Iva B.
Ursulina
„Hodně zvláštně napsaná kniha.
Myslím způsob. A to ten, že ho hrdinka někomu vypráví.
Domnívala jsem se, že pro mě námět - příšera - nebude to pravé, navíc když je to spíš detektivka než thriller, aspoň mi to připadá.
Ale říkala jsem si, že s chutí zjistím, jak to s ní vlastně je.
Nejspíš mě kniha chytla opravdu hodně tak v půlce, druhá půlka mě bavila o mnoho více a když už jsem věděla, jak to je, řekla jsem si ano, opravdu zajímavý příběh.
Ovšem nevěděla jsem, že úplný závěr a možná poslední slovo knihy mě dovedou až k slzám.
Takže napínavé, zajímavé a dokonce i dojemné.
Nemohu jinak než doporučit.
A přečtu si i druhý díl.“... celý text
— Pavlína2019
Stela v zemi tučňáků
„Pěkná kniha se krásnými ilustracemi. Příběh byl hezký, takový realistický, spíše tedy pro větší děti. Líbil se mi popis cesty na Antarktidu, to bylo zajímavé .“... celý text
— adela2316
Boží bojovníci
„Náš nepoučitelný Reinmar už není zas tak nepoučitelný. Rozhodně v tom umí chodit lépe než v prvním díle.
Inkvizice, církev a mocní na něj mají spadeno, chtějí ho vidět hořet, jenže Reinmar dávno není ten studentík, který byl snad až směšně jednoduché sousto, stal se tím, z čeho byl viněn, z opakované lži se stala pravda, přidal se k herezi a jeho duši církev exkomunikovala. Jenže mu to mohlo pramálo vadit, teď stál na husitské straně, nebezpečná hra, pravda, jenže to má velkou výhodu... Reinmar už proti mocným není sám, za jeho zády stojí kromě jeho věrných přátel Samsona se Šarlejem i přední hejtmani kalicha.
Reinmar mezitím musí zkusit získat pomoc pro Samsona, aby našel svůj vesmír. Vypadá to však, že obr poznal kouzlo lidské lásky a plány o odchodu se tím značně kříží. Rainmar má také milou, statečnou Nicolettu, o které soudí, že mu možná povila syna... jsou to jen klevety? To musí teprve zjistit. Je však potřeba uzavřít i minulost, konkrétně děsivé záležitosti ohledně Adély Sterza, a Reinmar přísahá krutou pomstu.
V patách má při tom Pomurnika, jeho černé jezdce a mnoho šedých eminencí v tajných službách a před těmi všemi se bude muset pokusit svou Nicolettu ochránit.
Nyní již pojďme společně vstříc k Lux perpetua - světlu věčnému.“... celý text
— Morana107
Dvanáct povídek o poutnících
„Další letošní návrat k dílu kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze (1927–2014), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982), jednoho z mých nejoblíbenějších autorů. Vedle románů, novel, scénářů a reportáží psal GGM i povídky, sbírka Dvanáct povídek o poutnících (1992) u nás poprvé vyšla v roce 1996 a tehdy jsem ji četl poprvé. Teď jsem se k ní vrátil. Pamatoval jsem si, že se mi kniha velmi líbila a dvě povídky mi docela utkvěly v paměti – nyní se mi potvrdilo, že jsou ty povídky pořád moc pěkné a zvláště ty dvě, na které jsem si pamatoval, prostě úžasné, ale taky z nich má čtenář díky až kafkovskému ději úzkostný pocit...
Jak napovídá název, postavy z povídek jsou na cestách, na pouti, v cizích městech, jako třeba latinskoamerický prezident v exilu na léčení v Ženevě, pasažér se "spící krasavicí" v letadle, bývalá prostitutka už léta žijící v Barceloně, kde chodí na svůj již zakoupený hrob, žena z Latinské Ameriky přijíždějící do Itálie, kde touží vidět na vlastní oči papeže atd.
Překrásná povídka Přišla jsem si jen zatelefonovat vypráví o ženě, které se na cestě za manželem porouchá auto a ona se vinou nedorozumění ocitne v nemocnici pro duševně choré v bývalém klášteře, kam si přišla jen zatelefonovat manželovi... Neméně úžasná poslední povídka Stopa tvé krve ve sněhu je příběhem novomanželů na svatební cestě z Madridu do Paříže, která se pro ženicha stane až kafkovskou noční můrou a bludištěm, zatímco jeho manželka leží v nemocnici... Návrat k Márquezovým povídkám jsem si užil a jsem za něj/za ně moc rád.“... celý text
— milan.valden
Modlitba za matku
„"Dohledni na mou matku, prosím. "
Krátká modlitba, kterou vysloví mladá Korejka před Michelangelovou Pietou ve Svatopetrske bazilice ve Vatikánu.
Devět měsíců předtím : Slunný den v jihokorejském Soulu. Pět sourozenců očekává příjezd rodičů ze vzdáleného městečka. V jednu chvíli stojí So-njo v podzemní dráze za svým manželem. O minutu později jako by se do země propadla.
Členové rodiny společně s policií zorganizují intenzivní pátrání po ztracené ženě, které ale nikam nevede. Během té doby se začínají vynořovat na povrch složité rodinné vztahy.........
Zajímavý příběh, jen mi trochu vadil otevřený konec. Knihu jsem objevila v knihobudce, a ačkoli čekala přes rok, než na ni přijde řada, rozhodně nezklamala.“... celý text
— Nofar197
Úpadek a pád římské říše
„Nedočteno. Proč to? No, začnu trochu zeširoka…
Edward Gibbon byl člověk, alespoň dle dostupných informací, který trpěl nedostatečnou láskou své matky (zemřela v jeho devíti letech) a díky lásce ke knihám a vlivu několika lidí okolo něj (například jednoho jezuity) konvertoval ke katolicismu. Otec ho poslal do Švýcarska, bašty protestanství, zřejmě na převýchovu. Po půldruhém roce mu bohatý šlechtický otec pohrozil, že pokud se nevrátí do lůna anglikánské církve, že ho vydědí. Různé články římské víry, napsal, zmizely jako sen. Svatbu s jeho jedinou životní lásku mu opět zakázal otec ("Vzdychl jsem jako milenec, poslechl jako syn.") a pak už se věnoval jen knihám a poslančení. Díky zděděným penězům mohl.
Gibbon byl tudíž frustrovaný deprivant a oikofob, nenáviděl křesťanství a vlastní civilizaci na něm založenou (byl to i zednář), a to se propisuje do jeho díla a jeho objektivity. Bohužel.
Kniha je tudíž plná kritizujících, zesměšňujících a útočných poznámek vůči křesťanství a církvi, obsesivního vyzdvihování pomýleného narativu, že to vlastně křesťané způsobili zánik Říma a krom toho je tam ještě hodně žlučovitých poznámek k židům. Naopak, kapitolu o Mohamedovi, tu by i fanatický muslim nenapsal lépe. Ten krutý válečník, oportunista, lhář, bandita, vrah a bezskrupulózní vykradač cizích náboženství (judaismu a křesťanství) ať dělal, co dělal, byl to dle Gibbona svatý muž, vždy měl pravdu, každý úskok, každá krutost, porušování smluv, loupežnictví, mučení a vlastní etické přešlapy, to vše bylo relativizováno nebo pozoruhodnou mentální gymnastikou dokonce opěvováno.
Gibbonův počin je navíc několikanásobně rozsáhlejší než český výbor z díla, který vyzobává zdánlivě bez ladu a skladu jen některé pasáže či kapitoly, které tím pádem na sebe nenavazují. Zdánlivě – ježto to vyšlo za minulého režimu, není nepravděpodobné, že to bylo citlivě fokusované s cílem trefit se do společných nepřátel, na nichž se tehdejší komunistická ideologická linie s Gibbonem shodla – do křesťanství, zvláště pak katolického a židů (Izraele) a naopak vyzdvihnout Gibbonův nekritický přístup k islámu (spousta muslimů v SSSR a arabský svět podporovaný Moskvou). Nevím, možná se mýlím a důvody jsou jiné, ale takto se mi to jeví.
Ono vyzobávání jednotlivých pasáží je také zhůvěřilostí samo o sobě – chápu, že dílo je to opravdu rozsáhlé, ale pro čtenáře je to v podstatě k ničemu. Jako kdybych psal dějiny druhé světové války, ovšem vynechal roky 1940, 41 a 44, produkci tanků a zbraní, pakt Ribbentrop-Molotov, Lend-Lease, Velkou Británii, zázrak u Midway a pak to vydal? No, kolegové historici by se mi asi smáli, že čtenář z tohoto okleštěného kadlubu bude řádně zmaten.
To vlastní dílo, i když ovlivněno jeho názory, by zřejmě mohlo stát za přečtení, protože literární a vědeckou kvalitu a rozsáhlost této monografii upřít nelze, ale v kombinaci s českým, reálně socialistickým výborem, je to špatné, špatné, špatné.“... celý text
— Jenda...I/I
Bodyguardka
„Hrozně báječné čtení plné napětí, emocí a legrácek, jako na horské dráze. Kdo by nechtěl zajet do Texasu a pobýt nějaký čas na ranči s koníky a milými lidmi? Užila jsem si každou stránku a teď budu knihu půjčovat všem v okolí. :D
Ať se jde Bobby vycpat a krásnou ptačí budku všem :D :)“... celý text
— Ančísek
Snadno & rychle
„Za me je to dobry zdroj inspirace, ale už se mi u několika receptu stalo, ze velmi hrubě neseděl čas pečení. V několikati troubách, takže troubou to není. Většinou ten čas musím zdvojnásobit, což, pokud s tím nepočítáte, může docela zásadně ovlivnit plánování čehokoliv po vaření.“... celý text
— 6857
Chaloupky
„Moc nerozumím tomu nízkému hodnocení. Asi hodnotili i ti čtenáři, které odradil těžší začátek. Za mě opět bravurní autorova kniha. Klobouk dolů.“
— denisa7430
Jů a Hele
„roztekane.. obycejne az nudne.
Bud se spisovatel chlubi, nebo stezuje. Pribeh nebavi.
Brek, chlouba, vztek…
Nechapu jak se sam muze srovnavat s Kunderou..bohuzel ani tahle kniha autora nevynese …“... celý text
— Marina1
Kdyby ze světa zmizely kočky
„Pro mě poslední nesplněné téma Čtenářské výzvy, docela dlouho odkládané, ale nakonec příjemné čtení. Po celou dobu jsem si říkala, že to bude na pěkné 3*, protože se přiznám, že jednotlivé věci, které ďábel nechal mizet, mě nechávaly celkem chladnou. Ale konec to celé vylepšil, dojal mě a líbilo se mi, v jaké chvíli autor příběh ukončil. Určitě vede k zamyšlení, co je v životě opravdu důležité.“... celý text
— Gibis
Druhý život pana Roose
„Druhý život pana Roose je třetí knihou ze série inspektor Gunnar Barbarotti. Osobně jsem předchozí knihy nečetl a tak tento román nedovedu posoudit v kontextu celé série, ale posuzuji ho jako samostatnou knihu.
Ústředním příběhem je existencionální krize nebo chcete-li krize středního věku pana Roose. A to vede k tomu, že se nám hlavní hrdina začne chovat mimo své obvyklé zaběhlé vzorce. Což v kombinaci s náhodným setkáním s osobou opačného pohlaví :-) vyustí ve více či méně předvídatelnou zápletkku.
Detektivního příběhu na tom pro čtenáře mnoho není a tak asi jedinou postavou, která pátrá po tom co se děje, je nešťastná paní Roosová. Nejedná se tedy o klasické krimi schéma. Avšak i přes odlišné očekávání se mi příběh líbil a nepřišel mi vůbec hloupý. Závěr ne mne působil lehce depresivně a bezvýchodně.
Podle mého názoru se tento román vymyká z klasického detektivního žánru. To ve výsledku nevadí, protože se jedná o slušně napsaný příběh. Dávám čtyři hvězdy.“... celý text
— parxel
Dcera Rudozimy
„Skvělá fantasy, sympatická hlavní hrdinka a výborný děj. Fantasy čtu docela dost, takže už mi nepřijde jednoduché najít nějakou hodně dobrou, ale tahle byla.“... celý text
— Netae
Jeřabinový dům
„Podle komentářů tady vidím, že kniha se čtenářům buď líbila hodně, anebo vůbec. Podle mě to je jednohubka, hodící se přesně do tohoto podzimního času, ke které se zachumláte s čajem pod chlupatou deku. Vyhledala jsem si ji záměrně pod záložkou Podobné po přečtení knihy Chalupa. Chtěla jsem se prostě znovu ponípat ve složitostech vztahů, ale taky v tom zdánlivě klidném a jednoduchém vesnickém životě. Tady se navíc autorce moc pěkně podařilo vylíčit krajinu a atmosféru Rychlebských hor.“... celý text
— boeink
Kde zpívají raci
„Kde zpívají raci je moc hezký román. Ústředním tématem je soud s dívkou obviněnou z vraždy, která vyrůstá sama na okraji společnosti. A tak se soudní líčení stává zároveň i soudem o tom, zda někoho odstoudíme na základě důkazů a nebo na základě toho, jak je vnímaný ve společnosti.
Osobně si myslím, že se jedná o moc hezky odvyprávěný příběh. Autorka velmi dobře vystihla pocity, které prožívá hlavní hrdinka. Hodně se mi také líbila závěrečná pointa, protože dávala smysl a přitom působila věrohodně.
Kde zpívají raci považuji za velmi kvalitní román. Oceňuji zejména prolnutí soudního procesu s morálně sociálním dilematem. Jednoho dne se k této knize moc rád vrátím, protože mne hluboce oslovila. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi silné lidské příběhy. Dávám plný počet hvězd.
P.S. Podle románu byl rovněž natočen stejnojmenný film. Zajímavostí je, že do role hlavní hrdinky byla obsazena Daisy Edgar-Jones. Tuto herečku můžete znát se seriálu Normální lidi, kde rovněž ztvárnila roli lehce nespolečenské dívky. :-)“... celý text
— parxel
Elita
„Nejhorší je, že se na Americu ani za její neskutečnou nerozhodnost a nestabilnost citů nemůžu zlobit, protože jednak i mně bylo jednou sedmnáct, jednak jsem naprosto stejná dodneška.
V lecčem mi nastavovala zajímavé zrcadlo.
Po prvním přečtení, v roce 2015, jsem zde na DK psala, že mě dvojka neuchvátila tolik co jednička. S výrokem svého někdejšího raně náctiletého já musím nesouhlasit - Elita mi přijde mnohem zajímavější, dynamičtější, akcí nabitější. Nelze Selekci vyčítat absenci toho, co jsem vyjmenovala, to je holt nejspíš úděl prvních dílů, v nichž autor seznamuje čtenáře se světem, který stvořil, ale kdybych měla říct, jaký z oněch dílů mě bavil více, vybrala bych si bez váhání Elitu.
A teď už se těším na grandiózní konec série, pamatuji si, že jsem První měla vždy nejraději, tak jsem zvědavá, zdali se můj vztah k závěrečnému dílu nějak promění.“... celý text
— láskyplnáTerez
Všude samí lháři
„Ale jo, šlo to... Jen jsem měla pocit, že už jsem něco podobného četla.
Shari je mistryně ve zvratech a i tady u té knihy jsem si říkala: co? jak?
Jen škoda toho useknutého konce, mohlo se to ještě víc rozvinout, byla bych zvědavá, co všechno ještě vypluje na povrch.
Takže na otázku: "Chce se tu vůbec někdo dozvědět pravdu?", říkám že já jo.“... celý text
— petra3242
Jože Plečnik - průvodce po stavbách v České republice
„A to jsem si myslela, jak to kolem Hradu neznám... Ty nádherné jižní zahrady jsem zatím ani vočíčkem nezahlédla. To musím co nejdřív napravit!
Krásná malá publikace.“... celý text
— kolacky
Hleď, prázdnota
„Pekný príklad ako by mal vyzerať moderný horor. Jednoduché, ale nápadité zápletky, dobrá atmosféra, prirodzený jazyk aj správanie sa postáv. Občas viazne pointa, ale v konečnom vyznení to nevadí. K vyvolaniu strachu stačia jednoduché a fungujúce postupy. Žiaden krvavý a samoúčelný splatter, ale veľa psychiky a zla pochádzajúceho z človeka.“... celý text
— Pampalini
Čarodějnická kniha Baby Jagy
„Poutavě a příjemně napsané povídání o lidových zvycích na Ukrajině, hezky se to četlo, včetně pohádky která je vlastně známá.“
— Evkae36
My (navíc novela Epic)
„Po krásném prvním díle jsem si říkala, že si druhý odpustím, ale nedalo mi to, a dobře že tak. Bylo hezké číst, že ne vždy je vše jenom růžové a že na vztahu je třeba pracovat. A taky, že jenom láska někdy prostě nestačí.
Ale kluci jsou prostě božani a já je miluju a strašně jsem jim přála, aby to vše ustáli.
A ta novela navíc...ach, to byla skvělá tečka.
Takže opět plný počet hvězd....“... celý text
— alnovka82
Slunce je také hvězda
„Kniha obsahovala dílčí věci, které samy o sobě byly skvělé: kapitoly s vysvětlením konkrétního pojmu či části historie, pohled na situaci vedlejší postavou... Líbilo se mi, že vše v knížce bylo propojeno s něčím dalším a nakonec se zjistilo, že vše dává smysl. Ale přes to všechno se mi jako celek knížka nelíbila a nečetla se mi dobře. K postavám jsem si nedokázala utvořit pouto a překotně rychlý nástup jejich vztahu pro mě nebyl ani špetku uvěřitelný. Některé věci byly klišovité a tak přeslazené, že je nešlo číst. Mnohé dějové zvraty byly taktéž přitažené za vlasy. Prostředek knihy jsem jen prolistovala a několikrát během čtení jsem váhala, zda knížku úplně neodložit. Snad mi sedne jiná autorčina knížka. K této se již vracet nebudu, nemám z ní dobrý pocit a nebylo v ní nic stěžejního, co by mi z jejího čtení udělalo pozitivní zážitek.“... celý text
— Sariklen
Jak byl Fiškus malý a ztratil se
„Knížka je skvělá, s nádhernými ilustracemi.“
— Ivana11