Lamanai komentáře u knih

Pokud chtěla Rowlingová někoho zmást pseudonymem, že je muž, tak z této knihy čouhá ženskost, kam se podíváte. Názvy barev v rozmezí daleko mimo chlapské spektrum, pitvání sebenepatrnějších náznaků emocí, popisy módních doplňků by unudily i Armaniho cvičeného kapesního slona (žádného neměl, je to jen metafora ;-). Nejzáživnější je asi třetí čtvrtina, tam má knížka spád, jinak je neuvěřitelně rozvleklá. Klamání tělem jsem autorce nesežral. Tři hvězdy dávám hlavně za to, že se snažila být originální a našla jiné téma, než a jaká narážím v jiných detektivkách. Zápletku pod tlakem zamaskovat vraha trochu přepískla, ale je tam vidět úsilí, zkusit to po svém. Dvě hlavní postavy mi byly sympatické. Psaní pod pseudonymem vnímám spíš jako vypočítavý marketingový tah než výraz skromnosti.

10 19.01.2015

Musím souhlasit s dalšími názory. Jsem jazykář, takže učebnice potkávám denně. Němčinu se snažím "zlomit" opakovaně a konečně snad s úspěchem. Ale SSD mě bohužel zklamala v jedné zásadní věci - hlavní část A, B, C neobsahuje klíč ke cvičením a tedy ani poslechům. Ten je podle všeho asi k dispozici v učitelské knize. Takže pro samouka nepoužitelné. V úvodu knihy jsem přitom našel zmínku, že je také pro samouky vhodná. Je to škoda. Také ten systém dělení do sekcí mi nepřijde moc přehledný. Obrázky se snažily být hravé, ale často znepřehledňují text a ztěžují orientaci. Jazykovou kvalitu zrovna v němčině zatím nedovedu posoudit. Nejse si jist, jestli by mě bavilo se podle té knížky učit v kurzu nebo ve škole, ani jako náctiletého.

4 18.01.2015

Nechal jsem knížku objednat do knihovny a hned po zakoupení si ji odchytil. Neměl jsem žádná konkrétní očekávání, spíš jsem byl zvědavý a snad i mírně nedůvěřivý (vidět obálku v knihkupectví, nenapadlo by mne po výtisku sáhnout). Tak já vám to tedy povím, i když dost zmateně, skrze bezprostřední dojmy, jo? TO JE VÁM TAKOVÁ NÁDHERA!!! Jsem okouzlen, co okouzlen, očarován! Nadpřirozený prvek mi nepřijde nikterak nevhodný, není to žádné fantasy, je to poezie v próze, magický realismus. Citlivě vyprávěný příběh, respektující rytmus přírody i její vrtochy, stejně jako krajinu lidské duše. Bez souzení či zášti, s pochopením pro slabosti a krásou v živých podrobnostech. Fialová stužka coby záložka provázející celou knihou je moc milou drobností, oživující a vtahující přímo do stránek. Krásný jazyk (až na pár drobností obrovská poklona také panu překladateli). Teď jsem jen dost zvědavý, jak budu v knihovně vysvětlovat ty proslzené stránky :-) Halajovi! Ach!

12 23.11.2014

Na jediný zátah. To je rozhodně pochvala, protože čtu dost pomalu. Hodně přímé řeči a vzdušné stránky, vlastně to hltáte velkými sousty. Vyprávění nijak nedrhne, je zajímavé, napínavé, psychologie postav uvěřitelná. Eisner neřeší technologické provedení, ale bere příběh jako odpověď na hypotetickou otázku. Staví postavu Erny přímo do hlavního víru historického dění. Dozvídáme se zajímavé podrobnosti o začátku pohnutých třicátých let, o Evě Braunové a dalších. Pozoruhodné a čtivé.
Jinak, též souhlas s Tydvikem. Přemýšlel jsem o tom větší část knihy.

2 16.11.2014

Na to jde snad říct jen "Fíha, to je mazec." Zprvu to vypadalo jako takový Londonovský výlet do divočiny s dramatickým nádechem a deziluzními prvky, ale ta katarze je tam hodně divoká. Obzvláště ve spojitosti s doslovem, který dokresluje novelu obrazy z Vannova života. Beru to ale hodně jako vnitřní čištění autora (i když se tomu sám brání) a přijde mi, že by se čtenáři ty věci měly pospojovat i bez doslovu. A to se u mě nestalo, ať už to vězí přímo ve čtenáři či v podání knihy.

2 15.11.2014

V polovině knížky jsem si říkal, proč vlastně čtu zase příběh z prostředí a doby, které už byly tolikrát tak skěle zpracované a zanechaly stopy hluboko, hluboko uvnitř. Ne že by příběh Miky byl slabý, ale cítil jsem z něho silnou fabulaci a morálně, lidsky i fyzicky roztříštěnou Varšavu a její neuvěřitelně silné lidi vnímal jen jako kulisu příběhu. Také jsou tam věci příliš doslovně doříkané, myšlenky se opakují a do slov modelují to, co je zřejmé. Nápad s kabátem a loutkami je parádní a také proto udržel mou pozornost. A jsem rád. Protože výpověď z druhé strany, kdy se karta obrací, je mnohem uvěřitelněji napsaná. Knížka je velmi chytře vymyšlená. Ale právě tam, kde autorka uměle spojuje příběhy, vzniká v těch třecích plochách jen umělá jiskra. Knížka i tak rozhodně stojí za přečtění - nečernobílý pohled, síla lidské vůle k přežití, krásné momenty s loutkami a naděje, kterou dávají, odcizení, jehlice traumat neúprosně propichující maso několika generací, jednoduchý náznak toho, jak se vyprávěním může překrucovat skutečnost, ale také krásná síla příběhů...

Několik ukázek:
„Neustálý hlad a krutá zima v některých probouzely to nejhorší a v jiných to nejlepší.“
„Smrt není nějaký podmračený chlápek s kosou... smrt je severní vítr, mraky plné sněhu, který pohřbí všechno živé. Je to zima, co ti spálí plíce, zláme kosti a obere tě o duši. Donutila by tě zabíjet za místo blíž u ohně...“
„Ale jak jsme mohli stvořit tak krásné básně a hudbu, a zároveň takhle hrozná jatka?“
„Než se vrátil, většinu Norimberka už uklidili a postavili nové, ošklivé domy. Připomínaly narychlo nalepenou náplast na ránu.“

4 11.11.2014

Opomíjené téma, silný příběh, podmanivé podání, díky kterému knihu doslova zhltnete. Zatímco německé zločiny se bezprostředně po skončení války začaly zcela správně pranýřovat, zrůdné činy Sovětů procházely bez povšimnutí, dokonce za zpěvů oslavných hrdinských chorálů v pozadí, v dalších "spřátelených zemích" pre-socialistického bloku. Vykořeňování rodin, deportace nepohodlných, rozbíjení morálky, tvrdé zlomení člověka a stavění systému na práskačství a zradě - v tom byl (nejen) Stalin přeborník. Víc takových knih, zvláště v době, kdy se z mocenské agrese opět stává standard.
Příběh ale nenese jen svědectví. Přináší také poselství o nezlomnosti víry a síle lásky, dokonce i "lásky k nepříteli". Bez zaváhání doporučuji k přečtení a nechávám si čtenářské dveře otevřené k novému silnému tématu.

13 06.10.2014

První půlka knihy mě moc nebavila, možná to ale bylo i mým rozpoložením. Pak se to celkem rozjelo, ale když už se mi začínala líbit pointa, najednou knížka skončila a vlastně mne rovnou odkázala na další díl. Ten si po pauze zase rád přečtu, ale přesto tuto část beru jako takový mezistupínek, spíše než plnohodnotný příběh. Čím dál lepší mi ale přijde nadhled a kousavý humor, vtipná originální přirovnání a práce s jazykem. Znát je i kvalitní redakční práce, v celé knize mne vyrušila jen jedna drobná stylistická nesrovnalost.

2 03.10.2014

Já prostě musím dát plný počet. I když z dnešního pohledu už je kniha trochu zastaralá, v době, kdy svazky Velké encyklopedie her byly pro mě jako pro dítě téměř nedostupné, utvářela velkou část mého dětství. Hlavně jsme hráli hodně her jen s papírem nebo jsem si vyráběl různé deskovky. Ach, prostě nostalgie. Kromě toho se tam dá najít leccos zajímavého i dnes.

2 19.09.2014

Ještě kousek před koncem jsem si myslel, že dám knize jen 4 hvězdy. Autorka sleduje životní příběhy několika severokorejských uprchlíků, kombinuje leckdy až beletristickou formu s faktografickými údaji, staví proti sobě autentické ústní výpovědi a oficiální propagandu země. Někde dává do kontrastu fakta a emoce tak, že už mi to připadalo jako zbytečná eskalace už tak velmi dramatických událostí. Nejde ani tak o fakta samotná, nikdy bych si netroufl říci, že je autorka záměrně zkresluje, spíše o americký smysl pro dramatičnost a intenzitu příběhu, lehce, i když pravděpodobně jen podvědomě vystylizované poskládání útržků informací. V některých pasážím mi přišlo, že překlad malinko ujel, ale to chci ješt ověřit srovnáním s originálem. O pěti hvězdách mě nakonec přesvědčil závěr knihy. Předkládá poznámkový aparát s odkazy na další zdroje informací k tématům jednotlivých kapitol - netušil jsem, že je k problematice tolik dostupné literatury. Tady bych jen ocenil uvedení názvů děl také v originále, kvůli snazší dohledatelnosti (drobounká výtka překladateli), ale najdu si je v anglické verzi. Na začátku knihy mi chybí upozornění (možná jsem ho ale přehlédl), že se vzadu poznámkový aparát nachází, asi by mi tyto informace více pomohly postupně, po dočtení jednotlivých kapitol. Skvělé jsou ovšem také dva autorčiny doslovy, doplňující akutální dění, a český komentář překladatele, který má sám s KLDR bohaté osobní i profesní zkušenosti. Troufnu si tvrdit, že by mohl pomoci doplnit obraz i samotné autorce. I když je titul napsán z pohledu Američanky, kterou očividně šokuje i dost „méně závažných“ fakt, které nás, díky blízkým zkušenostem z doby před sametovou revolucí často nechají takřka chladnými, tento dojem po několika kapitolách velice rychle zmizí. Otřesné události a do současnosti přetrvávající alarmující sociální situace v nás vyvolávají mnoho znepokojivých otázek. A to je u knihy s takovým tématem velice důležité.

8 14.09.2014

Údajně vyšla ve více jazycích, nemáte někdo zkušenost s japonskou verzí? Jak dobře jsou pohádky zpracované?

Poutavé a v balancování mezi životem a smrtí, láskou a odtažitostí, tajemstvím a přízemností plné takové zvláštní něhy. Jsem zvědav, jak se s tématem popasovala Sofia Copolla ve svém veřejností celkem dobře přijatém zfilmování. Rád bych také vyzdvihl velmi dobrý překlad Martiny Neradové, kvůli němuž váhám, zda si ostatní autorova díla přečíst v originále nebo v češtině.

1 23.08.2014

Líbí se mi, že Vargas Llosa upozorňuje na téma, které bylo dlouho opomíjené, na nevšední životní osud člověka, který se (alespoň podle knihy samotné) vlastně nenechal zlomit. Boj proti bezpráví v Africe, Amazonii i v Británii v době, kdy bezpráví bylo bráno z pohledu jeho činitelů bráno jako privilegium. A postavit se mu vyžadovalo víc než jen sílu, odvahu a charakter. Na druhou stranu mám autora hodně rád a nebyl mi úplně blízký až reportážní tón knihy. Také linie mi tentokrát připadaly slaběji propletené, nejednou i poněkud zmatečně. Pěkný byl ale epilog, který mi obvykle přijde jako nadbytečný. Tady ne. Ba naopak. Ale nebudu prozrazovat, za přečtení knížka určitě stojí a průměrná trojka jí sluší :-)

12.08.2014

No vida. Mám velkou radost, že tu máme takovou autorku. Autorku světového formátu. Hlavně ze začátku mi kniha hodně připomněla Chinu Miévilla (začal jsem Vilmě Kadlečkové pro sebe říkat "česká China Miévillová"), ale pak se dala vystopovat také inspirace odjinud, třeba u Franka Herberta, a dokonce díky dochucení kousavým humorem i u Pratchetta, Vonneguta nebo Adamse. Například postava Prastaré je výborná. Konec je možná až jako by moc jednoduchý (co se strastiplnosti cesty hlavního hrdiny týče), ale jen to vlastně otevírá zvědavé otázky pro druhý svazek v sérii. Na ten se těším. Čtyři hvězdy dávám hlavně proto, že je vidět stádium jakési přípravy na to, co bude dál, a protože se těším, že další díly budou ještě výživnější.

2 11.06.2014

Je to vlastně prastarý známý příběh o tom, jak je potřeba projít svět bahnem i osvěžující lagunou, aby člověk pochopil, že poklad jeho života najde doma v krbu. Ale neméně odvěké vyprávění o bílém muži, který vystoupí z lodi na pobřeží, kde pak tisíc let neporoste tráva. O mizení tradic a kouzla z tohoto věta, pokrytého do posledního čtverečního centimetru mobilním signálem a satelitním příjmem. Dobrodružství silně zatížené pesimismem, ze kterého se těžce dýchá. I když se tam malinký kousek naděje přece jen zablýskne. Překážely mi jen dvě věci - ne úplně pečlivá redakce knihy, ve které se objevuje řada překlepů, chybějících teček, posunutých čárek - ruší to. A pak Formánkova Er-forma a kapitola o tom, že při psaní je příběh třeba zasadit do známých kulis a v nich si hrát, že se skutečnost a čirá fabulace mají prolínat. I když mám tušení, že většina knihy smyšlená není, sráží to pro mě její uvěřitelnost. Přesto jsem příběh přečetl jedním dechem za den a jedno odpoledne. Je v něm řada krásných myšlenek, jen trochu rozcuchaných... synem Větru?

2 20.05.2014

Mně se to strašně líbilo, ale přesto jsem to nedočetl. Docela paradox. Za polovinou knihy už mi vadilo, jak je pohled jednostranný. Na druhou stranu to docela chápu. Ale hodně zajímavé.

Prosba na ty, kdo to přečetli: napíšete mi ve stručnosti do zprávy, jak to dopadlo? Je to trochu hloupý, ale nemám moc sílu to dočítat :-(((

20.04.2014

Mno. Ne že by tahle knížka sama o sobě byla špatná, to spíš v celkovém kontextu autorčiny tvorby už malinko klopýtá, když čtete tituly postupně. Styl a humor Frenchové se zlepšuje, zdá se mi. Jenže jako by jí docházela témata, vlastně je to jen naruby otočený pořád stejný motiv party mladých lidí s nestandardními vztahy a pouty. Zase dovedený o kousíček dál. Co mi ovšem vadí, je strašlivá ukecanost. Chvíli dobrý, ale nemohu si pomoci od pocitu, že by tahle detektivka mohla být o polovinu kratší (minulá stejně tak). I tak, bavilo mě to, jen jsem se v tom plácal dost dlouho. Teď autorka chystá novou knížku, tak snad už opustí omílané téma studentských soudržných partiček.

3 04.02.2014

No jo, přitažené za vlasy jako každá knížka s konspirační teorií. Nápad i tak zajímavý, ale autor by se dle mého názoru měl držet detektivek, které od něj mám docela rád, i když ho neřadím mezi absolutní špičku.

24.12.2013

Krylovy glosy jsou sice často docela trefné a jazyk vybroušený, ale přesto z toho jeho zahořklost vyčnívá až příliš. Zajímavé k přečtení to je, nicméně zejména ve druhé polovině už se hodně opakují podobné motivy nebo variace na ně.

4 19.12.2013

S Frenchovou to mám hodně zvláštně posazené. Někdy mi vadí děj přitažený za vlasy (Podoba). Skvělou V lesích mi zkazila nedořešenost jednoho z případů. Váhal jsem, zda se do Na Věrnosti vůbec pustit. Nakonec jsem neodolal a jsem rád. Tři hvězdy dávám jen proto, že spíš celou dobu tušíte, kdo je pachatel a bráníte se přijmout, že by to bylo tak jednoduché. Občas se Frenchová v rodinných sporech příliš vyžívá a asi ve dvou pasážích mi to tedy drhlo. Ale na druhou stranu - úžasný jazyk (četl jsem v angličtině), nádherný cynický humor, jako obvykle skvěle vystavěná atmosféra a moc hezká sociologická studie nejen Frankovy rodiny, ale vůbec celé jedné části irské společnosti. Takže - výborně jsem se bavil a neuspokojen jsem zůstal spíše z pohledu čtenáře detektivky, tam to zůstalo někde v půli cesty. A do Ztraceného přístavu jdu zas, protože mě zajímá autorčin jazyk a styl vyprávění mě baví.

6 18.12.2013