lulucinax
komentáře u knih
Severka
Nina Špitálníková
První kniha, kterou jsem poslouchala a byla moc fajn, jsem ráda, že jsem se do audioknih konečně pustila.
Co se týče knihy, tak to byl hodně drsný příběh ze Severní Korei. Najdete v ní popis režimu, propagandy a manipulace lidí již od útlého věku.
Hlavní hrdinky mi bylo ze začátku líto, ale postupem času mi začala Severka lézt na nervy a já byla ráda, že je konec.
Pacient
Sebastian Fitzek
Mám z ní rozporuplné pocity, jsem nadšená i zhnusená, protože tématem je ubližování dětem, když budu hodně mírná. Bez těch nechutných popisů bych se obešla.
Co jsem se dívala, většina autorových knih je podobného tématu, co má sakra za problém? Když si odmyslím téma, tak je to skvěle napsaný psychothriller, kde o napětí není nouze a vy hltáte jednu stránku za druhou.
Nevím, jestli ho ještě budu zkoušet, možná až za hodně dlouho. Takové čtení úplně nevyhledávám, ale pokud vám nevadí, určitě můžu doporučit. Čte se skvěle.
Přítel Stesk
Zuzana Nováková (p)
Kniha malého formátu, ale velkého smutku. Pokud se chcete dostat do deprese, tak vřele doporučuji.
Kniha vypráví příběh Viktorky, jejíž tatínek je ve vězení kvůli komunistickému režimu a kvůli tomu to nemá ona, ani její rodina vůbec jednoduché. Navíc je na ni její matka hnusná a upřednostňuje syny z nepochopitelných důvodů.
Bylo mi jí moc líto a trochu mě překvapil konec, čekala jsem, že to dopadne jinak. Opravdu na vás dopadne tíživá situace doby a Viktorčiných pocitů a nálad, tak pozor na to. Už jen ta obálka je dost depresivní.
Prostě vztahy
Honza Vojtko (p)
V knize se dočtete jaké různé vztahy můžeme mít kromě těch partnerských - vztahy v rodině, s přáteli, jinými lidmi, ale i vztah k času, penězům, věcem nebo tělu či smrti.
Stejně jako předchozí knihy Vztahy a mýty nebo Vztahy a pasti vás kniha donutí zamyslet se nad sebou, nad svými vztahy, co je ovlivňuje a proč tomu tak je.
Jestli máte takové knihy rádi, tak vřele doporučuji, knihy autora jsou velmi dobře napsané a skvěle se čtou. Navíc jsou doplněny o konkrétní případy z jeho terapeutovny.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Soubor několika povídek odehrávající se napříč stoletími dřívějšími i budoucími. Nejrozsáhlejší je povídka, která dala název celé knize, a ve které se vypráví o choleře. Nebylo to lehké čtení a připomněla mi pandemii Covidu. V dřívějších podmínkách muselo být vše o dost drsnější.
První povídka mě zas nečekaně rozesmála a poslední se odehrává v budoucnosti a rozhodně je zajímavá a týká se reprodukce. Takže povídky jsou velmi rozmanité. Autor píše moc čtivě a stále vás zajímá, co bude dál.
Dokonalý trávník
Christa Lung
Skvělá příručka pro ty, kteří si chtějí založit trávník. Obsahuje rady do začátku, jak připravit půdu, jak zasít a proč je důležité hodně zalévat.
Dále, jak se o trávník starat, jak často ho sekat, ale také jaké plevele vám tam můžou růst, jak proti nim bojovat. Zkrátka vše, co se dá o trávníku napsat.
Přestože ji napsala německá autorka, informace v knize platí i u nás a jsou relevantní, porovnávala jsem s více zdroji. A to jsem ji koupila ve výprodeji.
Nebudeme se snažit o dokonalost, chceme trávník využívat a nejen se na něj dívat, nicméně první měsíc je tráva láva! Tak pozor na to. (Tzn. nevstupovat, pokud nemáte děti a nevíte :D)
Hurá na řeku
Nicholas Oldland
Moc pěkný příběh o bobrovi, losovi a medvědovi, kteří vyrazili na řeku a neumí se domluvit. Myslíte, že se jim to podaří? Umí se vaši děti domlouvat? A umíte to vy? Někdy je to pořádná fuška :D
Určitě stojí za přečtení, je to krátký příběh na jeden večer s povedenou pointou a má moc hezké ilustrace.
Nejkrásnější pohádky před spaním
Dagmar Krejčí
Soubor pohádek na večerní uspávání. Četli jsme napřeskáčku, protože některé jsou kratší a některé delší.
Najdete tam pohádky české i cizí, více známé - klasické a několik jsem jich vůbec neznala. Ilustrace jsou moc hezké.
Překvapilo mě, že dost pohádek bylo krutých a někdy i ten konec například Malá mořská víla. Vůbec jsem netušila, že to takhle končí nebo si to nepamatuju. Proto je asi věkové doporučení od šesti let, ale četla jsem i skoro pětileté dceři.
Většina pohádek tak přinese spoustu otázek od dětí , tak se na to připravte.
Cesta je pes
Petr Šesták
„Jak vypadá lidské cestování očima psa?
Hmm, celkem nuda. Čekala jsem více dobrodružství, když je to kniha pro děti. Pejsek cestuje se svým páníčkem po Evropě v karavanu, komentuje cestu a dění a potkává další psy. Mým dětem se kniha celkem líbila a ilustrace fajn.
Co se povedlo? Vyprávění vždy začínalo novým dnem, takže ideální čtení na večerní uspávání. I když nějaké kapitolky byly delší. A oceňuji mapu, kde se dala sledovat cesta.
Sem tam jsem pochytila pár vtipů pro rodiče, ale nějaké vtipné pasáže se tam našly i pro děti, ale nebylo jich bohužel mnoho. Od autora jsem četla Vyhoření, které bylo skvělé a humorné, ale z téhle knihy jsem zkrátka zklamaná.
Jeřabinový dům
Marie Hajdová
Hlavní hrdinka prožívá nelehké období a tak nějak neví co se sebou, co dál a plácá se v tom na celých 264 stranách. Dějová linka její tehdejší kamarádky Janiny mě bavila o trochu více a ani ona si nemyslí, že žije šťastný život.
Bylo to o vztazích a trochu o emocích, ale nějak mě to moc nechytlo a místy i dost nebavilo. Pořád obracíte stránky a čekáte co se stane a ono se nestane nic a už jste na konci :D
Naštěstí stránek nebylo moc a četla se dobře, jen šla nějak mimo mě.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Kniha o lásce mladého muže ke svému učiteli. Autorka velmi dobře zachytila pocity zamilovaného člověka, co cítí, jak přemýšlí, jak má v hlavě zmatek a všemu přisuzuje nějaký význam. Náladu dokreslují i popisy přírody. Trochu jsem se bála, že to bude na mě až moc lyrické, ale řekla bych, že to bylo akorát :)
Kniha se četla lehce, přestože byla použita i druhá osoba jednotného čísla. Trochu jsme s holkama bojovaly ve společném čtení s koncem, protože není úplně jednoznačný, ale nakonec jsme s pomocí Google map vyhodnotily závěr snad dobře :D
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
Nebylo to špatné, jen to asi nebylo pro mě. Příběh o skoro padesátiletém Johanesovi se četl dobře, nijak extra mě neiritoval. Hlavní hrdina se v tom svém životě trochu plácal a kdo ne, že? A to plácání s kamarády mělo celkem dost hluchých místo, ale nejspíš to tak mělo i vyznít. Nicméně pár vtipných momentů se tam rozhodně objevilo.
Líbilo se mi, že to nechtěl vzdát, protože je lehké se oddat pohodlnosti a svůj život jen přežívat.
Měl moc pěkný vztah se svou dospívající dcerou a její peripetie bral s klidem. Jako oddychovka fajn a těm, co mají vztah k muzice (konkrétně metalu) se to bude líbit rozhodně víc.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Já mám děti, jsem za to moc ráda a chtěla jsem si přečíst knihu o ženách, které je nemají a co je vedlo k tomu rozhodnutí, na které má každý právo a rozhodně si do toho nemá od nikoho kecat.
Námět super, ale zpracování dost pokulhává. Přepis rozhovorů se mi zdál doslovný, takže se dialogy špatně četly. Výběr žen nepokládám vůbec za šťastný, polovina z nich tíhla k ezoterice a byla podivně trhlá.
Dále tam byl lesbický pár, který měl mezi sebou věkový rozdíl jedné generace, což bylo dost zarážející a jejich výpovědi také. Čekala jsem "normální" ženy, které zkrátka necítí potřebu mít děti. Abyste mě špatně nepochopili, proti lesbám vůbec nic nemám. Spíš nechápu, proč autorka zvolila samé extrémy? Proč nenašla nějaké obyčejné ženy, se kterými se hodně žen může ztotožnit? Takhle to vypadá, že takové ani neexistují. Pak tu jsou samozřejmě ženy, které děti mít nemohly (čti jedna) - hned ten první a byl fajn. Ještě mě trochu mrzí, že třeba autorka se nesvěřila se svým příběhem.
Celkově mě tyto životní výpovědi nudily a přišli nezajímavé, také se často přeskakovalo tématem sem a tam.
Labuť a lovec
Jiří Březina
Tahle novinka od českého autora splnila má očekávání a mile mě překvapila. Podle anotace bych po ní nesáhla, období mezolitu? Ani pořádně nevím, kdy to bylo. Ale autorův styl psaní a jeho detektivky mám moc ráda, tak jsem neodolávala dlouho.
Navíc Edice Tvář, to je záruka dobrého čtení.
Je to příběh o lovci a labuti, jak už název napovídá. No nechci vám prozrazovat víc. Líbilo se mi, že nelze předpovídat, jak bude děj pokračovat, protože je to příběh z daleké minulosti a stejně jako u autorových detektivek jsem byla napnutá, co se stane.
Tuto jednohubku můžu jen doporučit, četla se velmi dobře, lyrické popisy tam jsou, ale není jich mnoho, kdo by se toho bál.
Zasněžené příběhy
Michal Unar
Soubor pěti povídek od méně známých českých autorů mě mile překvapil. Všechny povídky byly velmi čtivé, neotřelé a originální a tak různorodé. Třeba thrillerovou povídku nebo povídku z přelomu 12. století jsem vážně nečekala. První povídka mi připomněla romantické útěky Julie Caplin. A poslední dvě povídky byly pohádkové až zázračné.
A kdy jindy než o Vánocích bychom měli věřit na zázraky? :)
Po přečtení ve vás zůstane takový hezký pocit a ten bude ještě hezčí tím, že výtěžek z prodeje knihy jde na opuštěná či týraná zvířata.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Nejnovější "vztahovka" od Petry Soukupové. Nevím proč, ale úplně mi nesedí styl psaní autorky, ale její knížky pořád zkouším, protože o rodinných dramatech čtu celkem ráda.
Teď k samotné knize. Anotaci máte v komentáři a já si vždy u takové knihy říkám, proč lidé zůstávají v toxických vztazích, proč se pořád doprošují, přestože se k nim druzí (rozuměj rodina) chová tak hnusně. Samozřejmě, že je těžké se úplně odříznout, ale minimálně by se nad tím člověk měl pozastavit a popřemýšlet, zda mu ten člověk stojí za vlastní zničené duševní zdraví.
Takže ano, tahle knížka vás bude štvát.
Konec mi přišel dost useknutý. A celkem mi vadily i chybějící uvozovky u přímé řeči. Nečetlo se mi to moc dobře. Nicméně, pokud budu číst (a já myslím, že asi jo) ještě nějakou knihu od autorky, bude to za delší dobu.
Stepfordské paničky
Ira Levin
Na první pohled ideální městečko, ve kterém by chtěl bydlet každý. Jenže jak už to bývá nic není dokonalé, i když se to může na první pohled zdát. A z idylky se vyklube hororové scifi.
Kdysi jsem viděla film, ale kniha je také skvělá, možná i lepší. A nejsem si tak úplně jistá koncem filmu, protože jsem na závěr knihy byla překvapena. Rozhodně kniha patří k těm, u kterých se zamyslíte, protože má přesah. Je krátká a napsána velmi napínavě, takže ji slupnete jak malinu, ani nevíte jak.
Co se děje v Podpostelí?
Hana Lehečková
Občas náhodou objevím poklad a tohle je jeden z nich. Na autorku jsem přišla díky jejímu románu Poupátka, který také mohu doporučit.
Trochu jsem se obávala, že děti ze čtení budou mít zlé sny, ale zbytečně. Příběhy jsou skvěle vymyšlené, nápadité a neotřelé.
Ideální na čtení před spaním, jelikož příběh vždy začíná tak, že jsou holčička nebo kluk v posteli v pyžamu a teď by měli spát. Délka jedné pohádky akorát, ilustrace povedené a určitě si ji zase někdy přečteme, protože dětem se podpostelová dobrodružství také moc líbila.
Péťa umí vyprávět
Marta Galewska-Kustra
Již páté dobrodružství Péti, kterého jsem si s dětmi moc oblíbila.
Nyní Péťa vypraví jaké to bylo, když se mu narodil nový sourozenec. Miminku se v knize říká Mimi, takže nevíte jestli je to holka nebo kluk, ale to není podstatné. Připravte se na nálož otázek, jak z knihy, tak i od svých dětí :D - tudíž lepší číst přes den.
Tak jako předchozí knížky, je kniha skvěle napsaná, má líbivé ilustrace a tvrdé stránky, takže můžete číst bez obav i s menšími dětmi.
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
Skvělý dobrodružný příběh o Kubovi a jeho plyšákovi zaujme i rodiče. Ze začátku jsem se trochu vyděsila, protože řeší i závažné rodinné otázky, které vyvolaly u dětí další a další otázky, ale pak se rozjelo Kubovo dobrodružství.
Některé pasáže byly strašidelnější a některé hodně dojemné. Autorka úžasně vykreslila Zemi Ztracených a hltali jsme hlavně se synem stránku za stránkou.
A vůbec nevadilo, že jsme ho četli teďka na jaře. Až děti malinko povyrostou pořídíme Harryho Pottera a docela se na předčítání těším.
