sibumi
komentáře u knih
Velké léto
Ewald Arenz
Tato kniha mě hodně bavila. Kouzlo tohoto příběhu podle mě spočívá v tom, že se jedná o období, které jsme si všichni v různých podobách zažili a můžeme si dovolit být nostalgičtí. Škola, první láska, (na první pohled) bezstarostné léto. Autor má navíc jedinečný styl, umí s lehkostí popsat i to, co se může jevit obtížné, ale skvěle to dokresluje atmosféru a dává příběhu úplně jiný rozměr, například mě zaujal popis určité melodie. Také si myslím, že autor musel vycházet do jisté míry z vlastních zážitků a pocitů z období dospívání. Pochází také z početné rodiny a v té době nebyl nejlepší žák, byl hodně s kamarády venku (pro zajímavost jsem se podíval na jeden rozhovor s ním). V neposlední řadě mě oslovilo i období bez internetu a mobilů a jak to v té době všechno také fungovalo. Beate mě trochu rozčilovala a moc jsem ji hlavnímu hrdinovi nepřál, ale nad tím zavírám oko. Plný počet hvězdiček dávám i za příjemný a jednoduchý konec.
Služebná
Alicja Sinicka
Podle mě je zde kniha trochu podceněná, myslím, že splňuje vše, co jsem od thrilleru očekával. Autorce se povedlo něco, co se mi u knihy jen tak nestává. Atmosféra mě úplně pohltila, měl jsem z toho opravdu špatné pocity, jako kdyby se to skutečně dělo. Závěrečný zvrat a rozuzlení se mi líbilo. Jediné místo, kde jsem se trochu ztrácel, byl přibližně prostředek knihy, kde se hlavní hrdinka snaží všemožnými způsoby uniknout. Toho bylo moc a bylo to trochu přeplácané. Klidně by kniha snesla o pár stránek méně. Také jsem se úplně nedokázal vžít do toho, že děj se odehrává v létě, kdy je hezky, teplo, světlo. Naopak mi to připadalo dost temné. Líbilo se mi polské prostředí, které je podobné našemu. Určitě to bylo uvěřitelnější než kdejaké americké bestsellery.
Všude samí lháři
Shari Lapena
Moje první kniha od této autorky. Myslím si, že obálka slibuje víc, než najdeme uvnitř. Většina obsahu se věnuje pátrání po devítileté holčičce, víceméně hodinu po hodině. Na druhou stranu jsem potřeboval vědět, co za tím vším stojí, jakou motivaci mají postavy. Kniha se ale úplně špatně nečetla. Je to hodně v americkém stylu, kde lidé fungují a uvažují asi trochu jinak, celkově trochu přitažené za vlasy. Navíc mi úplně nesedl český překlad, za mě trochu divně použitá slova a poskládané věty, takže zároveň asi i moje poslední knížka od této autorky.
Krutý měsíc
Jana Jašová
Budu trochu srovnávat s předchozí autorčinou knihou „Znič to jméno“, kterou jsem také četl. Krutý měsíc se mi líbil mnohem víc. Bylo zde méně hlavních postav, děj byl mnohem přehlednější a čtivější od samého začátku. I když bylo celkem jasné, k čemu to spěje, na konečné rozuzlení a vysvětlení jsem byl i tak zvědavý. A nezklamalo. Magnesia Litera za detektivku roku je zasloužená a věřím, že se autorka bude tohoto žánru držet i dál.
Pohřeb na přání
Anthony Horowitz
Půjdu trochu proti proudu. Mě to opravdu nebavilo, a to mám detektivek načtených hodně. Moje pocity z knížky byly trochu jako na horské dráze: chvíli nadšení, že je to jiné a chytře vtipné, pak zase zklamání nad neuvěřitelnou nudou a zdlouhavým zbytečným textem. Bylo to pro mě moc ukecané. Dlouhé popisy nebo rozhovory, které nikam nevedly. Konečné rozuzlení a vysvětlení ve stylu Agathy Christie bylo sice fajn, ale ani tak to nezachránilo. Dočteno jen díky tomu, že jsem některé pasáže jenom tak rychle přeletěl, což běžně nedělám.
Tropické noci
Jakub Fránek
(SPOILER) Zajímavý počin, který mě hned zaujal. Anotace řekne o příběhu víceméně vše. Z dvou set stránek v hlavě Eduarda na mě taky trochu padla depka, to ale jen ukazuje na autorův um vytvořit uvěřitelnou postavu. Bylo mi divné, že si hlavní postava ze svého dětství nic moc nepamatuje nebo si neuvědomuje, že něco udělal nebo neudělal. Je to až moc okaté nad rámec běžného zapomínání, které se stane každému. Může to poukazovat na nějakou psychickou diagnózu.
Pláňata
Petra Dvořáková
Řekl bych, že česká próza má svá specifika: často bolestivá a hluboká témata k zamyšlení. Není to jako detektivka, která umí mít i pořádný spád, tady se příběh spíš vleče, zabředává do míst, která nejsou vůbec příjemná. Říkal jsem si, kam tenhle příběh vede. Nijak zvlášť mě to nechytlo, možná to bylo z důvodu, že jsem cca o desetiletí mladší než autorka a tuto dobu jsem nezažil. Přišlo mi, že autorka zařazuje své vlastní vzpomínky na to, jaké to bylo dospívat na přelomu změny režimu, a vytvořila k tomu opravdu toxické rodinné prostředí. Zajímavé završení příběhu se konalo. Nejdřív jsem chtěl dát jen tři hvězdičky, protože jsme se už několikrát přesvědčili, že Petra Dvořáková umí víc. Za konec dávám hvězdičku navíc.
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
Autorce se podařilo vtáhnout nás do příběhu profesionální tenistky nenásilnou a čtivou formou. Dokázala vytvořit vlastní uvěřitelný svět. Líbila se mi celková propracovanost postav. Bohužel jinak mě kniha úplně nenadchla. Carrie mi většinu příběhu přišla nesnesitelná: namyšlená, protivná, arogantní. Vzhledem k tomu, že je to hlavní postava a setkáváme se s ní prakticky na každé stránce, je to trochu problém. Konec její obraz aspoň trochu vylepšil.
Návrat nežádoucí
Lenka Potůčková
Tato kniha mě zaujala hlavně proto, že se jedná o část naší historie zpracovanou formou beletrie. Zajímá mě, jak žili naši předkové, s čím se museli potýkat a jaká byla konkrétní doba. To zde do určité míry najdeme. Na druhou stranu příběh za mě neměl moc spád. Bylo to jako číst něčí deník nebo kroniku, a to mě zase tolik nebaví. Nebo to opravdu zajímavé zaniklo v přehršli textu. První polovina knihy byla určitě silnější a zajímavější. Druhá polovina se hrozně vlekla a byla zbytečně dlouhá. Informace, které jsme už věděli, se zbytečně několikrát opakovaly.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Skvělá oddychovka, která nejde odložit. Postav relativně málo, takže mi dost vrtalo hlavou, kdo a proč za tím vším vězí. Konec rozhodně překvapí.
Skryté obrázky
Jason Rekulak
Podobných příběhů jsem už pár přečetl, námět je vlastně hrozně jednoduchý: prostřednictvím nějaké osoby komunikuje duch, aby objasnil důvod svého zmizení. Tato kniha je výjimečná tím, že je skvěle odvyprávěna, to Američani opravdu umí, četla se mi velice rychle. Snad jen konec mě úplně nenadchnul. Těch mohl autor vymyslet nespočet, nakonec se rozhodl pro ten, který použil. Závěrečná kapitola vše ale dostatečně vysvětluje. Za mě to je příjemná oddechovka, já jsem se tedy zase tak nebál.
Vodník
Tereza Bartošová
Oproti prvotině "Klekánice" je Vodník dle mého názoru mnohem výš. Lepší jazyk, více postav, propracovanější, čtivější. Trochu mi připomíná detektivky paní Klevisové. Zdá se mi, že autorka má vždy záměr poukázat na nějaké morální téma. Také se mi líbí reálnost prostředí.
Klekánice
Tereza Bartošová
Místy mi vadil použitý jazyk, používání přechodníků a podle názvu jsem také čekal asi trochu více mytologie a duchařiny - toho je ale v knize jako šafránu. Musím uznat originální námět a rozuzlení. Už mám ve frontě další autorčinu knihu.
Srpny
Jakub Stanjura
Zajímavá prvotina, skvěle napsané, čtivé, osobně se mi přítomný čas čte trochu hůře. Ke konci knihy si už člověk nebyl jistý vůbec ničím. Dobře rozehrané, trochu psycho.
Podivná Sally Diamondová
Liz Nugent
Na takový příběh jsem delší dobu nenarazil a přesně to jsem potřeboval: vtáhnout do děje od první stránky a nepustit až do té úplně poslední. Je až neuvěřitelné, co všechno si Sally prožila, a říkám si, jestli se autorka alespoň částečně neinspirovala osudem, který se mohl opravdu stát. Děj je velmi propracovaný, všechny nitky se spojují a rozpojují v pravý čas. Kniha by měla být dávána za příklad třeba v kurzech tvůrčího psaní, jak napsat opravdový trhák. Rozmýšlel jsem se, jestli neubrat hvězdičku za pasáže, které mi připadaly trochu přitažené za vlasy (nebudu prozrazovat), ale nakonec dávám plný počet.
Kniha krve
Kim de L'Horizon
Přijde mi, že nejlepší příběhy jsou ty, které autor*ka sám*sama prožije a umí je náležitě odvyprávět. Tato kniha je toho skvělým příkladem. Barvitý a osobitý styl se relativně dobře čte. Slova vám vniknou do hlavy a roztočí vaše myšlenky a představivost všemi ne*možnými směry, které udělají konec všem dosud zaběhnutým stereotypům vyprávění příběhů.
Velká poklona českému překladu. S čím vším se překladatelka potýkala se dozvíte v její předmluvě. Pro zajímavost jsem si některé pasáže přečetl také v originále (relativně velká část knihy je dostupná jako náhled na stránkách některých německých online knihkupectví).
Kniha krve určitě stojí za pozornost.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Detektivky paní Klevisové mě hodně baví a ty z českého prostředí ještě víc. Navíc mám rád přírodu, takže se v jejích popisech dokážu úplně zrelaxovat a do dané lokace alespoň ve svých představách přenést. Příběh byl zajímavě vystavěný a hlavně dotažený do konce. Vraha jsem potom viděl už skoro v každém, a tak jsem se raději nechal samotným rozuzlením překvapit.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Okolo téhle knihy jsem docela dlouho chodil - než jsem si ji koupil, než se na ni dostala řada. Už jenom podle názvu je to přesně kniha, která mě nemohla minout a nezaujmout. (+) Líbilo se mi rychlé střídání kapitol, příběh měl spád, strukturu, jazyk autorky mi sednul a příběh se mi dobře četl. (-) Před časem jsem knihu začal číst, ale odložil jsem ji, teď jsem se k ní po delší odmlce vrátil. Ale můj pocit je pořád stejný: jako by tomu něco chybělo. Větší propracovanost, více detailů. Asi jsem měl jiná (větší) očekávání.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Tenhle příběh mi sednul, líbilo se mi hlavně vykreslení venkovského prostředí, úplně na mě dýchla melancholie z vlastního dětství na vesnici. Jsem rád, že v našich českých vodách vzniká podobných knih stále více. Také se mi líbilo, že jsme byli ušetřeni explicitně popsaných vražd, z příběhu mluví spíše něco neuchopitelného, nadpřirozeného, co si zahrává s naší vlastní fantazií, to se autorce opravdu povedlo. Některé drobnosti mi přišly podobné s knihami, které jsem už četl (stejně jako autorka jsem fanoušek Kinga a dalších hororových autorů). Některé pasáže byly příliš zdlouhavé, naopak konec bych rozšířil, ten autorka zřejmě nechala na domyšlení čtenářem. Prohřešky odpuštěny, zavděčit se nedá všem, za mě čtivý příběh, bohatý jazyk, s bonusem několika zajímavostí o slovanské mytologii.
Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
Na tuto knihu jsem narazil úplnou náhodou v knihovně, autorka pro mě byla dosud neznámá. Trochu nešikovně jsem začal posledním dílem trilogie, ale vůbec to nevadilo, příběh je ucelený, čtivý, postavy propracované a uvěřitelné. Zajímavý příběh z konce neveselých 50. let 20. stol. se mi moc líbil, autorka pracuje s velkými detaily a je zajímavé si o tom přečíst - jsem ale rád, že jsem tu dobu nezažil. Plusy dávám za venkovské prostředí, které mám v knihách rád a kvůli tomu mě zaujala i anotace, a také za lehce detektivní zápletku. Přečtu si určitě i ostatní díly. 90 %.
