SSTknihy komentáře u knih

Dlouho jsem odolávala, ale nakonec si mě Bílá Voda strhla do své náruče a nepustila, dokud jsem nedočetla poslední stránku.
Příběh je to mnohovrstevný, obsáhlý, rozkročený přes desítky let až do současnosti. Každý si v něm najde to své. Je docela jedno, jestli vás víc zaujme Lena, jejíž osudová cesta příběh rámuje, nebo příběhy jednotlivých řadových sester, dějinné události, církevní problematika nebo vztahy a rodinné vazby. Vše je chytře propojené, jedno dokresluje druhé, jednotlivé střípky do sebe postupně zapadají jako mozaika.
Někoho možná budou rušit vložené pasáže v podobě různých (více či méně fiktivních) dokumentů. Mě naopak poskytovaly pohled zvenčí, z jiného úhlu a dokreslovaly celkovou situaci.
Bílá Voda stojí za přečtení a stojí za zamyšlení. S hodnocením jsem neváhala.

137 30.11.2023

Tahle kniha má obecně vysoké hodnocení a z velké části si ho i zaslouží. Je to poetický příběh, prodchnutý krásnými obrazy přírody. Zároveň silný příběh ženy, která se musela postavit předsudkům konzervativní maloměšťácké společnosti v 50. letech minulého století. Čelit osamělosti, nepochopení, nástrahám fyzické lásky i nově se probouzejících citů a díky tomu bolestně poznávat samu sebe, své přátele i nepřátele.
Pro mě byl ale zklamáním samotný závěr knihy, který převrací mnohé naruby a svým způsobem nutí čtenáře k přijetí něčeho, s čím vlastně nemusí vůbec souhlasit. "Holka z bažiny" si získala obdiv, soucit a lásku - otázka ale je, zda těžký život, překážky a protivenství mohou omluvit vše...

130 13.12.2023

Lidská bolest může mít nekonečné množství podob. Živená navíc lhostejností a strachem dokáže zničit i poslední zbytky štěstí a naděje. Kde není láska, zbývá místo jen pro černočernou tmu. Ano, bohužel takové příběhy nejsou ojedinělé a dějí se pořád. A ne vždy vede z temnoty přímočará cesta ven.
Takový je i příběh Cácory. Autorka ho podává jednoduše, bez zbytečných odboček, často jen v náznacích, ale o to působivěji. Možná by si zasloužil ještě pár stránek navíc, možná špetku naděje v tom moři beznaděje, lemované jen další bolestí, nenávistí a zlobou.

123 22.02.2024

„Dokud žijeme, ukrýváme v sobě budoucnost s nepřeberným množstvím možností a možných scénářů“.

Díky anotacím a komentářům jsem tušila, co mě čeká, takže úvodní část nebyla překvapením. Pak se ale děj rozvinul nečekaným způsobem a musím říct, že mě tahle „hra na životy“ začala bavit. Asi každý alespoň jednou v životě zatoužil vědět, jaké by to bylo, kdyby udělal jiné rozhodnutí, vydal se jiným směrem, potkal jiné lidi, v jiné době. Snít není na škodu. Problém nastává ve chvíli, kdy neustálá touha po něčem lepším přehluší prožívání přítomného okamžiku. Příběh je vlastně takovým návodem, jak přestat neustále hledat to, co bychom mohli mít rádi a naučit se mít rádi to, co máme. I když čtenář tuší, že příběh vede k happyendu, hlavní hrdinka si musí prožít dost krušných chvilek, než pochopí a učiní konečné životní rozhodnutí.

Tak tohle je stálice na mém knižním nebi. Od chvíle, kdy jsem se poprvé začetla do těch magických veršů, které mě jako mávnutím kouzelného proutku přenesly do tajemného, až mystického světa, byla jsem zřejmě navždy ztracena. Snad už tenkrát jsem za těmi zdánlivě jednoduchými, lehce plynoucími verši tušila krásu českého jazyka a geniálně vystavěné příběhy, před kterými musí i dnes slavní Hollywoodští mistři hororů blednout závistí.
Navíc tahle kytice "ozdobnou stužkou svázaná", skrývá mnohem víc vzácných a zajímavých kvítků. Jsou to hluboké a děsivě pravdivé lidské příběhy. No, řekněte, v které jiné knize najdete pohromadě vášeň, smutek, bolest, lásku, pokání, smrt, strach, radost, touhu, zlobu, marnost, víru i naději?
S každým dalším výtiskem, který zařadím do své knihovny, si stále znovu a znovu potvrzuji krásu Kytice. Znovu a znovu nalézám nové otázky i odpovědi, vzrušení i poučení, zábavu i inspiraci pro chvíle rozjímání.

Ó, jak já paní Agathu miluju! Přečetla jsem každou její knihu a mnohé i víckrát, a ona mě stejně vždycky dostane. Pokaždé, kdy už už začínám být pyšná na to, jak jsem chytrá, ukáže mi, že to celé byl jen její záměr a důmyslná hra kočky s myší. Deset malých černoušků patří rozhodně k tomu nejlepšímu a hlavně nejdůmyslnějšímu, co napsala. A ani čas na tom nic nezmění.

115 13.11.2024

Jsou příběhy a lidské osudy, které by neměly být nikdy zapomenuty. Měli bychom si je stále připomínat, aby paměť nezačala selhávat a nepřikryl ji milosrdný závoj zapomnění. Protože takové zlo, by se zapomenout nemělo. To, co se dělo v 50. letech bylo zvěrstvo. Je dobře, že vznikají knihy jako je právě tahle. Jednotlivé příběhy by klidně mohly fungovat i samy o sobě, ale takhle to tvoří hezky ucelený rámec a dá se to číst opravdu jako detektivka. Jen mrazí, když si uvědomíte, že tohle není výplod žádného severského literárního autora, ale skutečnost...

114 18.04.2024

U dobrých příběhů bývá první setkání nejdůležitější. Ještě dnes si pamatuju, jak jsem se smála v tramvaji nahlas a každému tuhle knihu doporučovala. Já vím, žádná vysoká literatura to není, ale stvořit tuhle partičku byl prostě geniální nápad. Myslím, že by i Tím Burton se svými bizarními postavičkami záviděl. O dalších knihách v sérii bylo rozhodnuto předem - prostě Aristokratka má v mé knihovně navždy čestné místo :-)

114 15.06.2023

Příběh rodiny Allbrightových je stejný jako aljašská příroda – drsný, nemilosrdný, divoký, ale zároveň úchvatný, nádherný a dechberoucí. Je tu všechno - velká láska, velké přátelství, velká bolest, velké zklamání i velká naděje. Nádherný silný příběh, který se vám zaryje pod kůži, stejně jako ta aljašská divočina. Leni je téměř antická hrdinka, jejíž bolestný přerod z bezstarostného dítěte v dospělou a silnou ženu budete sledovat se zatajeným dechem. Budete jí držet jí palce, povzbuzovat jí, umírat s ní strachy, prožívat bolest zlomeného srdce i plakat dojetím a štěstím. Velká samota je jednoduše velký román!

111 10.04.2024

Příběh mladičké Victorie, která si stejně jako klidný a tichý potůček opatrně razí cestu životem a postupem času a prožitými událostmi se mění v silnou, mohutnou a sebevědomě plynoucí řeku. Příběh o ženě, která se dokázala postavit společnosti, rodině, přírodě i sobě samé. Příběh psaný lehce, a přitom sugestivně a s takovou vášní pro detail, že mi po jeho přečtení zůstávají před očima obrazy, jako bych viděla nádherný film.

111 30.03.2024

Jednoduché a výstižné podobenství. Totalitní svět v celé své zrůdnosti. Při čtení má člověk pocit, že autor přímo popisuje události naší, ne až tak vzdálené minulosti. Ale má to jeden háček – Farmu zvířat napsal George Orwell v roce 1945! Jak prorocké! Tahle "bajka" stojí za přečtení, už jen jako jistý druh varování, jak snadno lze druhé manipulovat...

110 23.01.2023

Horší než samotné zlo, je předstírat, že ho nevidíme... Zapřít své milované, nechat se pohltit strachem, odmítnout pomoc, když je jí nejvíc třeba. Netečnost, která přerostla v hlubokou lidskou bolest a utrpení.
Hlavní hrdinka se každý den vydává na svou cestu lesem, urputně sbírá houby, které ve skutečnosti nesnáší. Snaží se přežít a najít v sobě sílu začít znovu normálně žít. Ale stejně jako podhoubí, které bují pod lesním povrchem, i zlo se rozpíná do nedozírné dálky a splétá síť, ze které se jen těžko uniká.
Velmi silný příběh, který vás s každou další stránkou vtáhne víc do temných zákoutí lidské duše. Na dně Pandořiny skříňky zůstala naděje opravdu až u samého dna.

109 29.10.2024

Záhada Blair Witch uprostřed beskydských lesů. Partička přátel, u které je hned od začátku jasné, že to s tím kamarádstvím nebude zas až tak růžové, poslední společná dovolená, kterou by si ve skutečnosti většina z nich raději odpustila a průšvih visící jasně ve vzduchu od chvíle, kdy se objevila ta podezřelá odbočka v lesích...
Musím přiznat, že mě to bavilo, i když do konce mě hnala spíš zvědavost, jak z toho autorka vybruslí než samotný děj. Nutno říct, že se jí to docela slušně podařilo a nechybí ani lehce znepokojivý závěr.

108 18.04.2024

Tahle detektivka mě bavila z jednoho prostého důvodu – vždy, když jsem si říkala, že už mi to začíná být úplně jasné, ukázalo se, že stejnou cestou se vydala i autorka. Jenomže místo odhalení nebo chycení pachatele se jenom otevřely další dveře, další možnosti, další kombinace. A tak jsem musela číst dál a dál, dokud jsem nebyla na úplně poslední stránce a mohla si konečně oddechnout. Je fakt, že konec už byl trochu moc překombinovaný, ale celkový dojem mi to nezkazilo.

105 02.11.2024

Když je nemocná duše a tělo strádá... Příběh ženy, kterou životní trápení, psychické problémy, lidská zloba a fyzické utrpení z nemocí dovedly až k těžké posedlosti a na samou hranici žití.
Zvolená ich-forma vyprávění dává čtenáři možnost nahlížet na události pohledem hlavní hrdinky a nechat se tak stáhnout do hlubin jejího vnímání světa a reality. Pokud přistoupíte na tuhle hru, pomalu se vám s každou sebranou, usušenou a odevzdanou bylinou poodkryje malý střípek Aniny minulosti a příčin i následků jejího strádání. Magická, náročná a bolavá cesta. Krásné čtení.

103 05.10.2024

Působivý příběh obyčejného člověka, otce od početné rodiny, který se rozhodne nezištně vykonat dobrý skutek navzdory následkům, které mu takový čin s největší pravděpodobností přinese. Nesentimentální poselství lidskosti a lásky k bližnímu. Přestože se příběh odehrává v Irsku v polovině 80. let minulého století, svou atmosférou jako by na vás dýchly staré časy Dickensovy Vánoční koledy.
Z historického hlediska pak zajímavé upozornění na nechvalně proslulé Magdaleniny prádelny, které přinesly utrpení a bolest tisícům nevinných žen.

103 09.01.2024

Originální, vtipné a roztomile naivní vzpomínky na normalizační sedmdesátá léta, nahlížené optikou malé školačky, která ještě úplně nechápe, co se kolem ní děje, a tak si přirozeně vytváří vlastní závěry. Jejím hrdinou je Hrdý Budžes, trápí se kvůli svému vzhledu, touží po barevných fixách a netuší, proč maminka najednou místo hlavních rolí hraje v divadle pouhé štěky. Mezi řádky nám tak Helenka Freimanová Součková nevědomky servíruje tragikomickou mozaiku doby, která ani s odstupem času neztratila nic na své obludnosti.

103 18.09.2023

Pěkně drsný thriller, který fakt nepředstírá, že když je někdo hajzl, domluvíte se s ním po dobrém. Případy oddělení Q jsou jednoduše skvělé. Perfektní mix napětí, záhady, akce a humoru. Navíc psané svižně a velmi čtivě.
Po shlédnutí filmové verze už si hlavního hrdinu nedokážu představit jinak než jako Nikolaje Lie Kaaseho.

102 05.09.2023

Nenechte se ošálit poetickou atmosférou s nádechem nostalgie, která na první pohled panuje ve vyhlášeném nevěstinci Café Groll. Anděl svádí ďábla, ďábel anděla, ale za krajkovými podvazky a hedvábnými košilkami se skrývá tvrdý byznys a neúprosná realita všedního dne. To vše nahlíženo pohledem mladého začínajícího lékaře, jehož touhy, očekávání i první životní prohry se prolínají z životními osudy budějovických obyvatel 20. let minulého století.
Vzpomínková část běží paralelně se současností, odehrávající se na počátku 50. let, kdy už začíná být jasné, že z krásných nostalgických časů zbude sotva pár zaprášených vzpomínek a zažloutlých fotografií. A co víc - nezapomeňte, že staré hříchy vrhají dlouhé stíny a nikdy nevíte, jak vám osud (nebo spíš ďábel) zamíchá karty.

101 16.01.2024

Byli tři, byli nerozluční, byli jako jedno tělo. Mělo to tak být navždy. Žádná síla nemohla přetrhnout tohle pouto ani pokazit jejich plány do budoucna. Samozřejmost dětských snů ale krutě naruší osudové nehody, nečekané události a smutná realita všedních dnů. Přátelství musí projít těžkými zkouškami, aby se ukázalo, jestli je to pouto opravdové, nebo jde jen o nostalgickou vzpomínku na dětská léta.
Příběh o přátelství, o tajemstvích v nás, o obavách z odhalení a odevzdání se druhým. Román o nejistotě, bolesti, strachu a pochybnostech. O hledání správné cesty i sebe sama. Velký příběh o lásce ve všech možných podobách.
Těch 600 stránek je možná trochu moc. To důležité se odehrává až v poslední čtvrtině a dojít tam si žádá hodně trpělivosti. Možná se budete dokonce cítit trochu podvedeni ze způsobu, jakým si autorka se čtenáři zahrává. Nakonec ale všechno do sebe zapadne a ten čtenářský zážitek za to stojí.

101 21.10.2023