Nejnovější komentáře

„Průměr - on je Hollywoodský sen každé ženy a smrt jeho bratra-dvojčete jím silně otřásla. Novopečená uchazečka o místo řádné agentky filmově hvězdy mu má dělat chůvu - doslova stín. Křížence mezi au-pair, bachařem a posluhovačkou. Samozřejmě podlehne jeho kouzlu a šéf ji vyhodí. Hvězda jde do sebe a požádá ji o ruku. Šéf ji vezme zpátky a bulvár plesá. Chybí mi pár stránek, ale je to rychlé, trochu povrchní a vlastně i dost otřepané. Dá se.“... celý text
— Senza Jenka

„Zapeklitá kniha, snažím se jí dát ještě šanci, ale ale. Těch ale je tu nějak moc. Za prvé přímá řeč nemá v některých částech (očividně cíleně) uvozovky, což je podle mého názoru zvěrstvo u jakékoli knihy. Dál mi tu chybí atmosféra, kterou tolik oplývají knihy slavných sester Brontëových, jež údajně byly inspirací pro tuto prapodivnou píseň. Ovšem ty nesázely text bez ladu a skladu a neorientovaly se tolik na smrt; z jejich děl (melancholickým kulisám navzdory) ve výsledku sálá život. Zde autorka spíš zpívá jen o té smrti (až patologicky). Zatím raději bez hodnocení. Aktuálně nejsilnější emoce, kterou ve mne kniha vyvolává, je údiv. Údiv, že toto někdo v této podobě vydal. (Nedočteno, vráceno. Obálka i zavádějící anotace jsou možná poutavé, ale kniha je vyloženě ošklivá. A to už jsem četla lecos. Nelze hodnotit kladně a nelze s tímto ztrácet čas. Čtení by mělo přinášet radost a dělat svět - alespoň ten čtenářský - o něco lepším místem.)“... celý text
— nemer

„Tuhle knížku už mám doma skoro dva roky, ale až teď, pár týdnů před dalšími americkými prezidentskými volbami, na ni přišel ten správný čas. O tom, komu bych jako Američan dala svůj hlas, jsem měla jasno už před jejím přečtením a nic se na tom nezměnilo, ale minimálně mi to pomohllo ne snad úplně pochopit opačnou volbu, ale aspoň se na volby optikou druhé strany podívat. Zároveň jsem si hodně rozšířila obzor mého vnímání Ameriky vůbec. Spousta informací pro mě byla nová, třeba typicky americké učení dějepisu pomocí příběhů, stěhování po cele zemi nejen za prací nebo vysokoškolským vzděláním, ale i za vzděláním mladších dětí, uvědomění si, že Amerika vděčí za status hospodářské velmoci kromě jiného historicky také otroctví. Jak sám autor v předmluvě doporučuje, hodně jsem googlila, abych si našla o nakousnutých tématech něco víc. A tak jsem objevila Stahl House, tak podobný mé milované vileTugendhat, který mě nadchnul stejně jako Cliff House se svou pestrou historií a úžasnými lázněmi Sutro Baths. Při čtení kapitoly Trumpova volební noc jsem byla skoro stejně napnutá jako při sledování přímého přenosu v noci před 8 lety. A nejsilnější pro mě byla kapitola Střelné zbraně s popisem "cvičení mimořádných událostí". Martina Řezníčka si velmi vážím jako moderátora a zpravodaje a i jeho knižní prvotina mě hodně bavila. "Tak, milá Ameriko, ať má jednou i tvůj příběh happy end! Máš ho přece tak ráda. Godspeed!"“... celý text
— Renatka11

„Dvojka ji sice lehce pomalejší a rozvláčnější než jednička, nicméně zodpovídá řadu otázek a dává nám nahlédnout do útrob mysteriózního městečka Pines měrou vrchovatou. Nadto závěr dává předzvěst brutálně našlapaného a záživného finálního dílu, který snad konečně rozhřeší střet hlavních dvou protagonistů.“... celý text
— Miliarda

„Kniha byla docela dobrá až na moc dějů a zápletek, stačila by mi klidně jedna zápletka,ale jinak dávám plus“
— Mikiem

„Znáte ten pocit, když čtete knihu, blížíte se ke konci a instinktivně zpomalujete, protože ji prostě nechcete dočíst?)) Nemohla jsem se od čtení této knihy odtrhnout. Je napsaná tak nádherným jazykem a slohem, že se okamžitě stanete její součástí . Doporučuji všem a moc se těším na další autorčinu knihu!“... celý text
— Koudy411

„Jsem rád, že se mimo jiné čtenář má možnost seznámit s dokumenty, o kterých nanejvýš může někde slyšet. To se týká např. Atlantické charty, jež je občas zmiňována, ale s jejím textem jsem měl možnost se setkat teprve tady.“... celý text
— rickiwolf

„Přečteno jedním dechem, i když nějaké výhrady mám. Taryn byla podle mého zralá pro psychiatra, hodně nesympatická osoba. A ten konec byl poněkud překombinovaný. Navíc nemám ráda, když je příběh vyprávěn na přeskáčku, chvíli před, chvíli po.“... celý text
— Julka5259

„Anotace nelže - skalním sci-fistou nejsem, jen jsem se chtěl dozvědět o žánru něco víc. Sympatická publikace, která se nebojí relativní věkovitosti žánru a snaží se ji i za cenu úsporných opatření (méně kreseb a více textu v bublinách) přiblížit každému zájemci v tomto netradičním hávu. No trvalo mi to pár dní než jsem to přelouskal, ale výsledný dojem byl vcelku dejinně ukončený a komplexní. Je to výpravné, takže příběh i zajímavý. Jsem vskutku sváteční sci-fista. Mými vyvolenci jsou Clifford Simak, Martin Petiška, Jules Verne, bratří Strugačtí a ještě pár. Dialogy v bublinách jsou úderné, děj je krásně vykreslený, kniha má slušný rozsah. Dával jsem si na čas a každou stránku si vychutnal. Mám rád pěkné knihy (a tato jí je), protože moje čtenářské ego rádo speciality. Stvořit dějiny science fiction v komiksu byl výborný nápad a já jsem hrdým majitelem jednoho (legálního) výtisku. Pět hvězd“... celý text
— Pablo Kral

„Princip opakování zajisté zdůrazňuje pointu, ale tady bylo zmínek o potřebě rovnováhy až přespříliš...což ovšem nic nemění na faktu, že mnoho myšlenek je originálních a inspirujících a jsem ráda, že se je autor odhodlal sdělit.“... celý text
— karaliene

„Stejně jako u Knihonoše jde o velmi roztomilé, uklidňující čtení. Žádné velké zvraty, pracuje se zde s atmosférou, ale i s příběhem. Je to taková pauza s vůní čerstvého pečiva uprostřed nabitého dne, která vám vymaže vrásky.“... celý text
— AraVulpecula

„Povedená kniha. Četla se mi hezky. Všechna nedorozumění která se mezi hlavními hrdiny odehrála si "k velkému překvapení :-)" vykomunikovali a pak šťastný konec...“... celý text
— Akvabela

„Když vidím křestní jména dvou méně ikonických Parkerových detektivů, tak jsem ráda, že Spenserovo se nikdy nedozvíme. Jesse a Sunny, vážně? Měli spolu i aféru, ale není se co divit, jelikož ve fiktivním městě Paradise š... kámen cihlu a po alkoholickém policejním šéfovi se sápe každá sukně, co projde kolem, šanci mají i ty, které u monogamního Spensera pohořely (ale z literárního hlediska je to vážně trapné). Jesse sám je pouhý derivát originálu, má totožné obsese jako Spenser (Parkerovo první a nejznámější alter ego), to jest baseball, poezii, Massachusetts a psychologii. K tomu problém s pitím a otravnou ex-manželku, která dělá kariéru zásadně přes postel (na konci tohoto dílu se jí už zbaví, hurá!). Sunny má podobně komplikovaný vztah s ex-manželem, miluje klasickou poezii a na terapie chodí k Susan. Na to, jak mi obě tyto série přijdou zbytečné, má 'Noční jestřáb' alespoň zajímavý nápad a neobvyklé provedení, 250 stran bez jediné vraždy, znásilnění, napadení nebo mučení. Akce a jedné mrtvoly se dočkáme až na úplném konci, ale se šmírákem se to dalo vyřešit jinak. Děj posouvají dopředu výhradně dialogy, ve kterých ale chybí humor i občasná lakonická hloubka, typická pro Spensera. Když jeden dělá totéž už příliš dlouho... Jinak je voyeur samozřejmě profesor angličtiny. Parker se očividně vidí jako Spenser/Stone, ale neutuchající pohrdání akademickým světem u tohoto bývalého profesora angličtiny by stálo za rozebrání na pohovce.“... celý text
— Calypso

„Tohle byla naprosto famózní kniha. Bavila mě od začátku do konce a nemohla jsem se absolutně odtrhnout. Velice se mi líbilo zpracování, jednotlivé alternativní vesmíry a celá ta idea a atmosféra knihy. Další věc, co se mi líbila, byla ta přítomnost filozofického dumání a jak skvěle to bylo na sobě vše propojení. !Ale, co autorovi neodpustím je ten konec. Posledních pár kapitol se těšíte z toho, že si hrdinka vybrala alternativu, kterou ji zkrátka přejete, a celé to jde během pár stránek stranou. Nicméně i tak musím konstatovat, že to bylo velice pěkně ukončené.“... celý text
— Lestiluc

„Dal jsem si to během čekání na 3. díl Almy. A byl jsem překvapený tou vyprávěcí situací. Celé se to odehrává v jakémsi horečném tempu, kde je čtenář neustále zmatený vypravěčovými poznámkami. V něčem mi to připomínalo vyprávění, jak je znám od Strugackých. Plno náznaků, sarkasmu, ironie, spousta poznámek dojde zpětně, bylo by záhodno dat si to po dočtení ještě jednou, aby člověku došli všechny skutečnosti i náznaky. Klíčové momenty se přitom odehrávají nějak bokem, odbudou se jedním slovem, větou (od začátku k tomu, jak se malý Jack ocitne mezi piraty, to trvá 3 strany; konec jedné z hlavních postav zabere dvě věty...). Neumím si představit, že tohle čtu jako kluk.“... celý text
— R47

„Na knize rozhodně oceňuji, ze se pokouší vztáhnout se k nějakému tématu a jít na dřeň. Kniha představuje spíše takové krátké zamyšlení, obraz. Postavy ani příběh nejsou více rozvinuty. Každý si má nejspíš nad knihou sám přemýšlet, rozvíjet možné cesty a vzít si, co sám potřebuje.“... celý text
— DodyF

„Tenoučká knížka, která neurazí. Ale za mě je moc tenká. Určitě bych snesla i delší.“
— Emik87

„Příjemné počtení, které jsem si užila. Je to sice přepis, ale nevadilo mi to.“
— Emik87

„Důležité čtení o polozapomenutých stránkách nedávné historie, o nichž se školním osnovám může leda tak zdát. A přesto tak důležité z pohledu paralelní "národní historie", ale i z dnešní perpektivy! I přes hutnost encyklopedických informací se odvíjí (ne)obyčejný příběh několika sousedů; příběh lásky i přátelství, jež nezajímá religionicita, demografie ani politikaření, které je nakonec nemilosrdně odsoudí k věčném zániku. Imaginární příběh tolika jednotlivců zmítaných dějinným tornádem, kdy slovo "nespravedlnost" přestalo mít význam...“... celý text
— Petra21

„Pražské mordy jsou objemná kniha, ke které jsem si rychle utvořil takový hezký vtah, a to navzdory jejímu obsahu. Knihu s fantastickým množstvím fotografického materiálu, popisující prvorepublikové zločiny, jsem si (dá-li se to tak říci) rychle zamiloval. S jejím čtením jsem nepospíchal, času dost, chci říct, že každý případ (a že jich nebylo málo) jsem si vychutnával jako by šlo o nějaké supertajné dokumenty. Dosud neznámé a nepublikované snímky dodávaly skvělý grafický šmrnc celé tlusté knize. Já jsem při čtení této rarity mnohdy ani nedýchal a jen užasle vyhlížel rozhřešení případu. Při neuvěřitelné pestrosti trestných činů za první republiky jsem se často přistihl, že jsem případem hraničně saturován a musím si před dalším dát pauzu. Opravdu hrozné a kuriózní věci se děly. Knihu bych neprodal (a asi ani nepůjčil) ani za padesát kop grošů. Tak moc si jí vážím. Dávám pět hvězd“... celý text
— Pablo Kral

„Knihy v této sérii mi přijdou takové oddechové. Tento díl mi přišel zajímavější než předchozí. Ale je to čtivé a místy i celkem napínavé. Dal jsem 5 hvězd, ale určitě znám i zajímavější knihy.“... celý text
— marekB78

„„Porazil jsem démony, čaroděje, monstra z jiné dimenze a nakonec mě sežere přerostlý medvídek Pů.“ „Kdo potřebuje slepé děti?“ Kladivo se bohužel po dokončení první série dostalo do slepé uličky. Vzhledem k událostem v posledním díle „Poslední stádium“, kdy došlo k zajímavému zvratu, se vlastně celý příběh prozatím pozastavil. Druhá série do dnes nevznikla a jen bůh a Pavlovský vědí, zda vůbec nějaká bude. No a aby si čtenář nemyslel, že bylo na Čaroděje zapomenuto, rozhodl se pan spisovatel Jiří Pavlovský napsat příběh, který se datuje do dob, kdy parta Kladiva byla ještě celá. Toto je další příběh, který mohl být klidně zařazen někam mezi třetí až desátou knihu první řady. Malá ochutnávka: Zatím poslední dítě, které osleplo, nemělo ani oči zavázané páskem. Jen je mělo zavřené. Holčičky brala slepou bábu vážně – nefixlovala. Když měla mít zavřené oči, měla zavřené oči. Když je pak otevřela, nechápala, proč stále vidí tmu. Dospěla k názoru, že něco udělala špatně, že prostě zapomněla, jak se otvírají oči. Slepý hon začíná nejznámější dětskou hrou Slepá bába. Ať zvedne ruku, kdo jí nikdy nehrál . . . zajímavé. Ovšem pracuje se tu z podstatou této i jiných „her“. Jedná se o její hlubokou minulost a proč vlastně vznikla tato říkanková hra. Líbí se mi, kam až byl tvůrce schopen zajít do minulosti, aby to tak nějak každý pochopil. Že za to může Němcová nechápu, ale pana Erbena jsem se vždycky bál. Například z jeho Zlatého kolovratu se mi na hlavě ježí vlasy do dnes. Citát: Když člověk bojuje s nevidomými, neměl by u toho mluvit. Kladivo na čaroděje – Slepý hon je dobrodružný, napínavý a strašidelný příběh. Rychle se to četlo, děj byl zajímavý a nebyl čas se zastavovat. A když už jste si konečně prošli celou slepou bábou a poznali i kohouta v koutě, vytasil na nás pan spisovatel možné pokračování. Ke konci se totiž objevuje další zajímavý námět, který by určitě stál za zpracování do literární podoby. Tento příběh ze série Kladiva na čaroděje rozhodně doporučuji. I pro ty, kteří třeba nikdy z této řady nic nečetli. Citát: Někdy prostě nejlepší způsob, jak bojovat se zlem, je nechat ho vyhrát.“... celý text
— Terva

„„Za těch posledních pár dnů jsem prožila všechny emoce, co lidstvo zná. Kála jsem se, bála jsem se, přemejšlela jsem a truchlila, ale teď jsem NASRANÁ!“ Z přebalu této komiksové knihy je jasné, že Joe Hill, (který má na svém účtu Košík plný hlav) kolem ledničky jen procházel, kouknul do ní a zase jí zavřel. Dodal k tomu jen: „Tak to klidně vydejte, ale napište tam někam moje jméno.“ Tohle už totiž z Joem Hillem nemá nic společného. On to jen schválil. Takhle nějak dopadl jeho otec Stephen King s komiksovou sérií Americký upír. Tak že jsem si Ledničku plnou hlav koupil tak nějak automaticky, protože jsem si naivně myslel, že Joe Hill k tomu napsal scénář. A opak je pravdou. On k tomu napsal jen komentář. Citát: Brody Island je většinou pěkný místečko, stačí se jen vyhejbat žralokům a motorkářům. Hned na počátku jsem se musel pousmát. Jedna situace vás navnadí na Čelisti. V jedné chvilce se totiž ocitáme na Brody Islandu, kde řádí velký bílý žralok a shodou okolností místní policejní náčelník před rokem uhořel v lodi. Pozdrav Stevenu Spielbergovi je snad jasný. Pak už to ovšem je spíš masakr hlav a žralok je jen taková návnada pro čtenáře. Sekyra Yggdrasilu má své kouzlo a jako vrchol blaha je fakt, že po ní zůstávají mluvící hlavy. Tak že masakr dobrej, napětí super a zábava nezná vrcholu. Scénář se povedl. Rio Youers si s tím pohrál. Citát: Některý věci jsou možná moc hloupý na to, aby umřely. Co se týče kresby, ani tady nemám námitky. Tom Fowler to příjemně nakreslil a Bill Crabtree to nádherně vybarvil. Navíc, jako bonus, najdete mezi každou kapitolou dvě celostránkové alternativní obálky. A je opravdu čím se kochat. Ovšem nejbrutálnější jsou scény sekání hlav a pak košíková se žraločí hlavou. To je opravdu barevný červený masakr. A když to pak ty hlavy ještě komentujou – no prostě i bez Joa Hilla tohle zábava byla. Citát: Tys mi usekla hlavu, ty zavšivená píčo! Neřeknu ti ani hovno!“... celý text
— Terva

„Boží. Miluju Basta. Je to krátký, ale milý. A teď, Patricku, mi řekni - kde jsou ksakru Dveře z kamene?!“
— Terie

„Ačkoliv nejsem matematik (nemám ty správné neurony), knihu Problémy pro třetí tisíciletí jsem ze zvědavosti sháněl dlouhá léta, až se mi to jednou podařilo. Antikvariát bez problémů zafungoval. Tato publikace nastiňuje sedm otázek matiky, jež odolávají věkovitému i supermodernímu rozhřešení. Osobně jsem ji s nadšením pojal jako exkurz do teritorií, kde sice nemám co pohledávat, ale urvat byť jen kousíček z pochopení každého problému bylo pro mne veliké vítězství. Miluju nevyřešené záhady supermoderní vědy. U úvodních pěti problémů jsem se trochu chytal, ale u poslední - Hodgeovy domněnky, jsem to vzdal. Jen zopakuji, že kniha je velmi náročná i pro studenty matematiky, ale Keith Devlin se snažil zjednodušovat až nad únosnou míru, takže jsem si tento unikát, tuto raritu mohl po dočtení pohodlně zařadit do knihovny a čekat až se mi utvoří ten kompetentní chuchvalec neuronů v mozku. Knihu si považuji až tak, že mám k ní láskyplný vztah. To je vše, co jsem chtěl říct. A ještě jedno - za tu Hodgeovu domněnku strhávám jeden bod, ale to zas tak nebolí. 4*“... celý text
— Pablo Kral

„Právě jsem dočetl tuto knihu. Lze napsat jediné - autorka píše skvěle.“
— ivoiro

„Detektivka, která pohladí po duši. Moc se mi líbilo vykreslení střetu města a vesnice.“
— rilajaan

„Po předchozích dílech, už člověk lehce očekává zápletku v ústavu pro choromyslné. Jen je vždy k němu doveden jinou cestičku. Orla a Abe si užili rozhodně své.“... celý text
— monika3332

„Tahle kniha mě hodně bavila, ale byly tam místa, které mě mírně nudily. Konec jsem asi úplně nepochopila a taky mám pár otázek, který by mě zajímaly a bojím se, že zůstanou nezodpovězeny. Těším se v listopadu, až vyjde první díl série Jess & Theo. A doufám, že se ještě setkáme s Damiánem.“... celý text
— FejKýý

„"...a ustavičně cosi závažného nevědět./W.S." Citát v knize je šitý na míru i komentářům tady... Naštěstí je nečtu vůbec nebo až po přečtení. Nemám frustrace z tématu knihy - 50.léta jsou naše děsivá historie a vzhledem k roku 2024 si je málokdo reálně pamatuje - ale z komentářů k ní... Např. čtu tohle ale nečtu válku a jiné hrůzy, musím napsat hodnocení ale opíšu anotaci, neřeším životní příběh postav ale řeším ne/injekce ne/bavit se,... ACHJO Za sebe děkuji autorce, že se pustila do tak náročné doby a navíc ještě i tolik možných variant zobrazených nejen na hlavní postavě Adě, a to vše na pozadí zajímavě využitých reálií. Opravdu výjimečné (a nápadité) bylo sledovat důsledky odpovědi na jednu otázku.... V reálném životě by přece nejeden z nás chtěl znát scénář co by kdyby ;-))“... celý text
— Josh