Nejnovější komentáře
The Paris Review - 60. roky
„Rozhovory so slávnymi spisovateľmi, od väčšiny z nich som čo - to čítal. Z rozovorov ma najviac oslovili : Borges, Burroughs (aj keď ten mi pripadal trochu šialený), Celine, Kerouac (veľmi utáraný), Miller, Nabokov, Singer...“... celý text
— Gracian1964
Križiak
„Dobrý historický román o tretej križiackej výprave, s množstvom skutočných reálnych postáv a s niekoľkými vymyslenými, plus reálne udalosti.“
— Gracian1964
Lucie, postrach ulice
„"Z pravěku"
Viděla jsem v dětství film, pak ho četla v knižní podobě.
Lucie je malá holka žijící s mamkou a taťkou v paneláku. Nastupuje do 1. třídy , měla by se těšit, ale pravdou je, že se ji mezi děti moc nechce. Nemá kamarády, cítí se sama , ostatní jí do party nechtěji vzít . Do doby než objeví kouzelnou formulku. Z ní se nevyklube nikdo jiný než dobře známé postavičky- Formeláci, Malej a Velkej, jak si je pojmenovala Lucka. Spolu jdou nejen do školy, ale povede se jim vylekat dědu, který má pocit, že trpí halucinacemi :)“... celý text
— simca9342
Mozek jako noční netvor
„Mozek je tajemnou součástí našeho těla a mnoho věcí se deje podvědomě. A spánek sám o sobě je mnohem více než fyzická potřeba.
Kniha obsahuje mnohé zajímavé případy. Některé jsou zajímavé více jiné méně. Kniha se mi nečetla dobře z důvodu písma a knihtisku zvolila bych výraznější písmo ale nevadí. Kniha se skládá z praxe tak z teorie. Myslím že si v ní každý dokáže najít své.“... celý text
— DreamerX9
Ve stínu moci
„Z tých pár podozrivých sa dalo vydedukovať, kto asi za tým všetkým stojí, cez to všetko ma záver prekvapil. Podľa mňa vydarená časť, aj keď tie predchádzajúce boli samozrejme lepšie.“... celý text
— Flowerka
Není to moje dcera
„Moc pěkný příběh, opravdu ze života. Někdy je lepší nekalkulovat a neplánovat.“
— cleopatra11
Ještě než zabije
„Kniha měla spád, ale plná překlepů a chyb ten konec byl moc rychlý. Kdo byl vlastně Strašákový vrah a proč zabíjel.“
— Martina1805
Dlouhé stíny
„Začátek knihy hezký, příběh dětí které spojí určité tragédie a vznikne mezi nimi silné přátelské pouto. Babička od Kathy a teta Treye jsou sympatické paní, které dávají lásku všem třem dětem a tvoří tak jakousi rodinu. Avšak jedna zášť zlomí tohle nerozlučné trio až do jejich dospělosti. Konec knihy je napínavý ale škoda, že urychlený a navíc to autorka podle mě celé moc zbytečně překombinovala.“... celý text
— KerliDepp
Poslední řecké léto
„Zpočátku mne kniha nijak moc nebavila, nemohla jsem se začíst. Rozhovory mezi Beth a Heidi byly dost nudné, pořád se omílalo totéž. Beth byla rozvedená, ale vypadalo to, jakoby nebyla. Heidi mne občas štvala, že se snažila Beth vnucovat své myšlenky a plány.
Nakonec se její vnucený plán na dovolenou v Řecku ukázal jako to nejlepší, co mohla pro Beth udělat. Obě si dovolenou užívaly. Beth se vrátila o deset let zpátky, kdy tady spolu byly a prožila velkou lásku s Řekem Alexem. Náhoda je zavedla opět na ostrov Korfus, a další náhoda ji přivedla zpět k novému setkání s Alexem. Její kamarádka Heidi se svými lesbickými sklony si tu našla také lásku „na první pohled“. Byla jí Alexova sestřenice Elektra, což obě kamarádky zpočátku nevěděly.
V druhé části se mi kniha zalíbila a rychle jsem ji dočetla. Nakonec to byl hezký romantický příběh lásky dvou lidí z různých zemí s neuzavřeným koncem, ale plný naděje do budoucnosti pro oba.“... celý text
— Rose-Mary
Nezkrotná Angelika
„Akčnější díl, skvělé popisy orientu a historie.“
— Malinali
Mocnější než meč
„Postupně se mi celá série líbí méně a méně. Tak, jak jsem byla ze začátku nadšená, už tento pocit při čtení vůbec nezažívám. I tento díl je hlavně o politikaření a intrikách kolem akcií..., osobní příběhy hlavních postav tak ustupují do pozadí. V některých případech dokonce jen zmínka zajímavé zápletky na pár stránkách a pak nic (viz Seb). Asi se časem pustím do dalšího dílu, ale jak jsem již zmínila, ten pravý požitek ze čtení jako u prvních dílů již prostě nemám. Tentokrát jen 2,5*“... celý text
— L.Helena
Angelika a král
„Za mě lehce slabší roztahaný díl z celé série.“
— Malinali
Vraždy na Grabštejně
„Takovou historickou šarádu vymyslet muselo dát ohromnou práci. Obávám se však, že mnoho obdivovatelů tato kniha asi nezíská. Na to je zde příliš mnoho bláznivin a dějových kotrmelců. Čtivost určitě nezachrání ani přítomnost historických osobností typu Clam-Gallasů, Egona Schieleho ani mima Osena. Nevěřím, že si tato kniha najde početnou čtenářskou obec.“... celý text
— čef
Rudá špionka
„Souhlasím, čte se to krásně. Četba na jeden max dva dny. Ovšem čekala bych větší detail a více o činnosti špionky.
Přeskočilo se v dějí spoustu let.“
— Vlaďkaa4
Prudký vzlet
„Příběh Hailee a Chase mě oslovil už v prvním díle. Na konci knihy nastal doslovný šok, když do sebe vše zapadlo a Hailee se chtěla zabít. A i když jsem doufala, při čtení prvních pár stránek druhého dílu jsem se tiše modlila, aby to Chase stihl včas. Bylo úžasné sledovat jejich cestu. A i když mě tento díl provázel šílený smutek a strach, že ti dva si sice jsou souzeni osudem, ale nejsou předurčeni spolu zůstat, malý plamínek naděje stále hořel.
Miluji Happyendy. A v této knize se mi dostalo všeho, co od pěkného emocionálního románu očekávám. Jsem až přecitlivělá, co se týče vcítění se do pocitů jiných, ať už skutečných, či smyšlených příběhů. Takže mě už nepřekvapí, když valnou část knihy probulím. A to se přesně tady dělo. Takže pokud od příběhu očekáváte napětí, směsici citů od lásky, strachu, úzkosti, deprese, poznání a vůle jít si za svým snem, směle do toho. V této knize je od všeho přehršel!“... celý text
— Tess_BooksNerd
Tvář baroka
„Tuto knihu nám daroval Bůh. Pokusím se zde vyložit, jak jsem k tomuto přesvědčení dospěl. Cituji z kapitoly, která se věnuje náhodě v životě barokního člověka:
"Ale pozorujeme-li náhodu v kontextu...barokního života poněkud pozorněji, nemůže nám ujít rozdíl, který ji dělí od náhody, se kterou jsme se setkávali v renesanci. V renesanci hrála náhoda spíše jakousi pasivní roli. Záleží na člověku, aby ji zaktivizoval, aby z ní učinil složku dějotvornou... V baroku naopak náhoda pomáhá hrdinovi, jest mu dána, nemusí se za ní pachtit, nemusí se snažit, aby ji uchvátil za hřívu rozevlátou okamžikem. Její kořen není v antické Štěstěně,...nýbrž v Bohu, který v ní uskutečňuje nějaké svoje rozhodnutí, vyvěrá z řádu Bohem stanoveného a není tedy vlastně ani náhodou v plném slova smyslu....náhoda chápaná...jako něco ne určeného pouhým sběrem vnějších okolností, ale odvěkou vůlí Boží. Pochopte, že takto chápané náhodě - náhodě nazírané v proudu Věčnosti, muselo se v baroku dostat nejen místa, ale přímo být vyklizeno široké pole."
A nyní si představte situaci, v jaké autor tuto svou poslední knihu psal. Celoživotně byl zvyklý vědecky pracovat, vše co napsal si musel ověřit v pramenech, srovnávat nejrůznější písemné informace a podobně. A najednou takovýto člověk ztratí zrak. Veškerý způsob, jakým byl zvyklý pracovat a jaký jako seriózní vědec pokládal za nutný, byl ztracen. A on sedá k psacímu stroji, k onomu stroji, na kterém dříve napsal stovky a tisíce stran textu, a po hmatové paměti píše tuto knihu, při které ho Boží náhoda donutila, aby při psaní čerpal jenom z toho co již má ve své hlavě. S pomocí svého přítele (toto slovo prosím chápejme v klasickém, ciceronském slova smyslu, ne tak jak je v současnosti zničeno nekonečným frázovitým omíláním coby eufemizmu za milence či v ženském rodě za milenku) spisovatele Františka Křeliny je potom text opraven a upraven do konečné podoby.
Tak se nám dostal dílem barokně chápané Boží náhody naprosto ojedinělý text psaný vysoce erudovaným vědcem, který nemohl při jeho psaní nahlédnout do jediného písemného pramene. Bůh zde zařídil a nepochybně mu i pomáhal, aby napsal jenom to, co mohl napsat ze své hlavy, ve které se spojily vzdělání, zkušenost a genialita.
Nějaký podrobnější souhrn či výtah z této knihy není možný. Kniha je přecpána velmi hodnotnými na sebe navazujícími informacemi, které jsou jakoby "sourozenci" výše citovaného textu o náhodě. Ten citát o náhodě jsem vybral proto, že perfektně sedl na charakteristiku knihy. Jakýkoliv jiné citace nebo upozornění na nějakou jinou informaci by sice mohly zaujmout, ale nezapadalo by to do kontextu mého popisu knihy. Knihu je třeba číst důkladně a opakovaně, a ony informace si v ní samostatně takto nalézat. Kniha Tvář baroka Zdeňka Kalisty nám potom nesmírně obohatí naše nazírání nejen na barokní dobu, ale vlastně na celý život.“... celý text
— Legens
Všetky cesty vedú sem
„Opäť niečo tak krásne, príbeh mladej dievčiny, ktorá potom ako ju využije jej expriateľ, skončí v garážovom byte, v ktorom nie je vítaná.
Vďaka peniazom sa jej podarí majiteľa presvedčiť, aby jej ho prenajal na mesiac.
Z mesiaca sa stane oveľa viac. V dedine spozná veľa ľudí aj vďaka práci v obchode, kde sa zamestná.
Všetko vyzerá byť skvelé.
Zmení sa to potom, ako sa jej začne ozývať minulosť a bude sa jej snažit zas zasiahnuť do života.
Ako sa k tomu postaví? A čo jej vzťah s majiteľom domu a jeho synom?
Naozaj jedna top kniha od autorky.
Môžem určite len a len odporúčať :)“... celý text
— Majka1979
Unesená dědička
„Tohle je taková jednohubka. Ze začátku jsem byla skeptická, protože jsem se bála, že to bude stejně jako Zrádná touha. Vlastně to bylo stejné, ale mě to i tak moc bavilo. Nessa mi přišla v prvním díle taková nemastná neslaná. Tady ovšem ukázala jak dokáže být laskavá a dobrosrdečná. Není drsná jako Aida v prvním díle, ovšem bavila mě stejně. O Mikovi ale musím říct, že ten mě bavil víc než Callum. Opravdu jsme tu svědky jak se z netvora stává člověk.
Tenhle díl mě možná i bavil o něco víc než první. Hlavně se mi líbilo zakomponování tance. Ten mě v knížce hrozně bavil. Určitě bych Nessino představení ráda viděla naživo.“... celý text
— Holubka
Invaze: Ruská krvavá válka a ukrajinský boj o přežití
„Ačkoliv pokrývá válku cca 10 měsíců, které byly plné úspěchů (pro méně chápavé- ukrajinců) , tak další "neúspěšný rok" dává naději tím, že je vše proměnlivé a nefatální..i proto je dobré knihu číst v dobách třeba i pro Ukrajinu ne zcela příznivých...moc fajn shrnutí jednoho roku, těším se na případné pokračování“... celý text
— Christo
Ten pravý
„Po prvním pěkném díle s Liv a Finem, přichází na řadu Wes a Rebecca-druhá ze čtyř kamarádek, které přežily střelbu na škole. Nádherný romantický příběh, který má hlavu a patu. Konečně žádný zazobaný arogantní pracháč a naivní mladá holka, ale sympatičtí třicátníci, rozvodová právnička a kuchař. Po druhém díle si přidávám autorku do oblíbených a budu vyhlížet další její knihy. Jo a pasáž s mytím autobusu byla... Ach, po čertech sakra žhavá.“... celý text
— Wabinka
Ta druhá
„Líbila se mi a četla jsem jí na jeden zátah.Trochu mi to připomínalo Reqiem pro panenky + ta reinkarnace)))“
— essene
Plán
„Stále nechápu, kde vzala Sabrina tu sílu. Žasnu, jak Tucker zvládl na ni netlačit, nevnucoval jí svůj názor (např. na setrvání v domácnosti s Rayem a babi) a respektoval její vlastní tempo, které potřebovala na to, aby mu mohla naprosto důvěřovat.
Chytlo mě to, byla jsem upřímně napnutá. Vzbudilo to ve mně silné emoce – Raye bych vlastnoručně vykastrovala a chování budoucí tchýně mi zvedalo krevní tlak – takže to muselo být dobře napsané!
Trochu mi vadila ta sladká klišé, že Garrett s Loganem navštívili kurz péče o dítě (zase nám ty slaďouše hokejisty tak necukrujte, paní autorko, netlačte tolik na pilu, abyste čtenáře dojala a rozesmála) a po tisící omleté klišé „nevíme, jak postavit postýlku“.“... celý text
— Bergerac16
Mozkodlab: Fifíkovská variace
„Mozkodlab halt musí lidé buď milovat nebo nenávidět. Jiná možnost není. A tak je to spravne, tak to ma byt :)“
— IgorIndruch
Sundáš mi kalhotky?
„Autor má smysl pro absurdní srandu. Špičkové :-)“
— Jura Jurax
Sherlock Holmes a Ztracená závěť
„Výborná knížka. Watson mi tentokrát přišel maličko natvrdlejší, ale třeba jsem měl jen já světlou chvilku.
Každopádně chválím dobrý příběh i styl, příjemná povídka. Četl jsem již čtyři dříve vydané knížky série, tato je asi „nejnormálnější“. Žádné přehnané fantastično.“... celý text
— Thregadge
Humorné příhody očima odvážného otce
„Špičková sranda - autor má dar lehce absurdního humoru ...“
— Jura Jurax
Moje nejoblíbenější jednorázovka
„Autorky mám opravdu ráda, ale toto bylo za mne slabší.
Akademické prostředí mi úplně nesedlo a občas mi přišlo, že se dospělí lidé chovají jako puberťáci.
V první polovině knihy jsem měla chvilky, kdy mě to fakt nebralo a četla jsem to s mnoha přestávkami. Druhá polovina už odsýpala a četla se parádně.
Reida jsem si úplně nedokázala představit, což ale souvisí s mým ne zcela oblíbeným akademickým prostředím. Můj mozek mi vykresloval všechny 4 kamarády jako nerdy a ti prostě sexi nebývají.
Mel mi byla sympatická od začátku. Její neschopnost se otevřít chápu a líbilo se mi, že se dopracovala k řešení svého stavu.
Celá záležitost se seznamkou je podána jako lehčí téma a díky tomu je příběh romantický a bez velkých zvratů.“... celý text
— Katebe
Až léto skončí
„Pětatřicet je starší muž? Kdo ty anotace píše, prokrista?! Chápu, jak je to myšleno, ale ta formulace je celkem zavádějící. Asi jako trailery k filmům, ty toho taky většinou nakecají... No nic, ke knize!
Ona je často střevo na pěst, on se k ní místy chová, jako by ji vychovával, což vlastně dává smysl, vzhledem k jejímu věku, akorát že to pak působí skoro až incestně. Škoda. A to jak Noah trval na tom odloučení, aby se děvče vybouřilo a ujasnilo si, co doopravdy chce, tak to je vyloženě uvěřitelné, no. Ale podané je to čtivě, to zase musím autorce přiznat.
Jo a taky musím vyzdvihnout obálku. Konečně týpek v triku.“... celý text
— LenkaStr
Fraktální šum
„Tak tohle bylo opravdu zvláštní čtení. Zkraje jsem se vůbec nemohla začíst a nudila jsem se, protože jsem si nedokázala oblíbit jedinou postavu, potom jsem najednou hltala jednu stránku za druhou, protože jsem byla napnutá jak kšandy, co že teda ti naši hrdinové naleznou na konci své cesty, a v závěru totálně frustrovaná, protože tohle všechno kvůli... kvůli čemu vlastně?
I přes nízké hodnocení ale musím uznat, že kniha ve mně nějakým nepochopitelným způsobem rezonuje. Vlastně jsem asi vůbec nečekala, že to bude až tak temné, ale ta tíživá atmosféra cizí nehostinné planety se autorovi povedla na jedničku. Jen škoda toho závěru.“... celý text
— Sarah11
Řekni něco legračního
„Uf, tohle mi moc nesedlo. Zpočátku mě poměrně dost iritovala Rana, jednak svojí lehkomyslností ohledně toho pošahaného spolubydlícího, ale hlavně tím, jak se cukala Landonovi ukázat. Ta křeč, v jaké ohledně toho byla, mi vůbec nepřišla adekvátní. Když odhlédnu od tohohle a budu příběh hodnotit jako celek, musím říct, že mi přišel zpracovaný docela uspěchaně, chemie mezi hrdiny pro mě nefungovala a celkově to na mě působilo spíš jako takové klouzání po povrchu. Emočně se to trochu zvedlo, až když začali analyzovat ty adopce, ale celek to už moc nezachránilo.“... celý text
— LenkaStr