Nejnovější komentáře

„Povídky od nejlepších světových autorů žánru. Ale bohužel jeden z nejhorších překladů, co jsem kdy viděl.“
— Yopie77

„Přečetla jsem obě její knížky a mně se četly krásně. Obě knihy mě vtáhly, témata mi byla blízká. Závidím jí silného tátu ochránce, který ji podrží, kdykoliv to potřebuje. Řekla bych, ze s takovým pilířem v zádech se člověku riskuje a vydává za voláním srdce snadněji než těm nemilovaným.“... celý text
— rejka79

„Skvělý námět, který nechal vzniknout velmi depresivní knize s koncem, který vyznívá prakticky beznadějně. Když se ale člověk zamyslí nad Jimmyho monologem v 51. kapitole, tak musí dát zapravdu tvrzení, že politické reprezentace se často střídají, ale státní aparát je stále pevně na svém místě. A pokud v něm není něco v pořádku, tak následky mohou být dalekosáhlé a zničující. Jsem zvědavý, kam se bude příběh dále vyvíjet. Cyrus s Evie mají v ruce opravdu špatné karty…“... celý text
— TeaPeter

„Na tuhle knihu jsem byla zvědavá, ale po pravdě mě moc nenadchla. Příběh nebyl vyloženě špatný, jenže mu něco chybělo. Možná ještě jeden rozměr, který by mě vtáhl do děje a nepustil.“... celý text
— Lenka_S

„Třetí díl byl opět super, opravdu mi přijde, že s každým dílem se mi tato série líbí čim dál víc - což se často nestává. Hlavní postavy byly super, chemie se mi mezi nimi líbila a s otevřeným koncem jsem počítala. Jednu hvězdičku ubírám za to, že tam podle mě mohl být trochu větší prostor pro usmíření Granta a Zizi, přecijen trošku víc prostoru si to zasloužilo a myslím, že jim autorka mohla dopřát trochu víc erotiky, přeci jen se na to jistě spousta čtenářek určitě těšila. Moc se těším na další díl (i když trochu zklamání, že tam nebude Jess a Ian). Pěkné, čtivé, zkrátka doporučuji!“... celý text
— Elize

„Mé první setkání s Ladislavem Heryánem a díky za něj. Jeho texty a myšlenky jsou po všem možném kázání a nařizování jak věřit, v co věřit a co dělat a nedělat velmi osvěžující. Jsem si jistá, že i nevěřící člověk si v nich najde hodně pravdy.“... celý text
— maryska09

„Tuto knihu jsem již kdysi dávno četla. Vím, že mě tenkrát hodně zaujala, tak jsem se do ní pustila ještě jednou. Ani podruhé nezklamala.“
— Allla9

„Známá esejistka Susan Sontag se ve svém posledním knižním eseji (vydaném v roce 2003) vrací k tématu fotografie, o kterém pojednávala již v knize O fotografii z roku 1977. Některé ze svých úvah tak mohla s odstupem téměř 30 let znovu promyslet a revidovat je. S bolestí druhých před očima se zaměřuje na válečnou fotografii. Sontag se zde věnuje významům zachycení války, násilí, krutosti či násilné smrti. Vzbuzují v nás tyto fotografie smutek, hněv, nebo slouží našemu voyeurismu? Může fotografie hrůz aktivizovat lidi, nebo je v důsledku otupuje? Pořizuje válečný fotograf autentický záznam války, nebo ho víceméně vědomě stylizuje? Je k něčemu sledovat hrůzy války z pohodlí domova? Sontag se zamýšlí nad řadou dalších velmi komplikovaných otázek o ambivalenci fotografie války. Podněcuje tak přemýšlení i u čtenáře a apeluje na kritické čtení fotografií (Kdo ji vyfotil? Proč? Co předcházelo dané scéně na fotografii? Co následovalo?). Sontag na závěr dochází ke konečnému zjištění - ať je válečná fotografie jakákoliv, nikdy jejího diváka nepřenese v celé komplexnosti do vldané války. Fotografie je tak jen dílčí vodítko, které má ale silnou moc ovlivňovat osobu, která si ji prohlíží.“... celý text
— memphisz

„Při poslední návštěvě knihkupectví mi do oka padla tahle hrůzu nahánějící kráska. Je od mého oblíbeného autora strašidelných příběhů R. L. Stinea. Jeho knihy provázely část mého dětství, hlavně díky edici Stopy hrůzy, kterou jsem na základce hltala a i později jsem se k autorovým knihám ráda vracela. Na Doteky hrůzy jsem se okamžitě vrhla a vrátila jsem se s nimi úplně v čase. I když jsou příběhy určené spíše mladším čtenářům, tak i já si je užila dosyta a parádně se hodily k dnešnímu zamračenému a propršenému dni. Pokud se (vy nebo možná spíše vaši potomci) rádi bojíte, tak tohle je ta pravá kniha pro vás. Z nostalgie nemůžu dát míň než plný počet!“... celý text
— Varjohukka

„Pokud se ještě pořád nemůžete smířit se sychravým podzimním počasím, určitě Vás potěší tato krásná novinka, která Vás znovu přenese do léta. Mě byla knížka poskytnuta v rámci spolupráce s @knihydobrovsky ,za což jim moc děkuji. Je překrásná jak obálka, ořízka a také ilustrované detaily na začátku každé kapitoly. Bylo to moje první setkání s autorkou a musím říct, že mě velmi oslovil její styl vyprávění a určitě si přečtu i další její knihy. Mrzí mě ale, že knížka nenaplnila moje očekávání. Ze začátku jsem měla docela zmatek ve jménech a moc mi tedy ani nepomohlo střídání minulosti a současnosti. Za mě by tam ta minulost až tak být nemusela. Děj pro mě začal být  zajímavější až u posledních cca 100 stran. V těch už příběh ukázal svou krásu, tajemství, emoce a hlavně proč je důležitá komunikace a jak nedocenitelné je přátelství. Líbilo se mi, jak všechny postavy byly vzájemně odlišné a přitom dohromady tvořily tak skvělou partu kamarádů. Upřímně nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale vím, že se k ní ani nebudu vracet.“... celý text
— monikasbookclub

„Moje první zkušenost s autorem. Bylo to dlouhé ale zajímavé. Místy až brutální. Zajímavý doslov. Jsem zvědavá na další díly“
— Janinkniznisvet

„Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet... se nenachází rybníček, ale česká verze Blair Witch, variace na Kariku, moderní bestiář Šumavy a hrátky na found footage za socíku. Zní to zvláštně, ale díky suverénnímu stylu Klabouchové román drží kompaktně při sobě a dodá i uspokojivé finále. Což, přizneme si, není v tomto žánru pravidlem. Ač hype nemám rád, v tomhle případě je oprávněný. Ignis Fatuus je atmosférické, značně děsivé, mile gore a perfekcionisticky vypiplané dílko, za kterým musí být kvanta hodin rešeršní práce. Jen se obávám, že při příští návštěvě kamarádky ze Sušice výlet do lesů nejspíš oželím.“... celý text
— Svatoslav

„Neznám knihu Paní Dallowayová, ani osud Virginie Woolfové. Dočíst tuto vleklou mikrosondu do myšlenkového života tří žen pro mě byla velká výzva a také jistý druh utrpení. Čekala jsem na zvrat jako žíznící v poušti na kapku vody. Ani jedna ze tří hrdinek, které se babrají ve svém životě a myšlenkovém světě, zabředávají do svých vnitřních pocitů, si nezískala moje sympatie. Každé bych ráda řekla, aby se probudila a začala žít. Krásný a barvitý jazyk je zde vyplýtván v příběhu, který nikam nespěje. Nebo jsem to celé nepochopila a jsem moc jednoduchá na to, abych knihu docenila.“... celý text
— Vendes

„Krásná povídka s vánoční atmosférou. Ovšem kromě vůně pečeného cukroví, ucítíte také hořkou pachuť z reality života mnoha žen a dívek, které se ještě v devadesátých letech minulého století musely potýkat s tyranií, kterou byste zasadili spíš do období středověku. Je zde čtivě vykresleno pokrytectví církve a také to, že ve vztahu mezi Bohem a člověkem, by neměl stát jiný člověk, protože to, že se převlékne do kněžského roucha ho nezbaví zlé lidské podstaty.“... celý text
— Steiniglovka

„Některé stránky by měly zůstat nepopsané, ať jsou sebe temnější. Alespoň to by se dalo tvrdit o druhé polovině knihy, která svým twistem hází veškerou úvodní snahu do hlubinné temnoty. Autoři měli na zlatém podnose atmosférický námět. Usedlost Pohádka. Roubal. Found footage. Satanismus. Bohatě stačilo ingredience promíchat a mohl vzniknout chutný žánrový pokrm. Bohužel museli do původní receptury přidat vlastní ingredience a jak to dopadlo? Jirka Babica by mohl vyprávět.“... celý text
— Svatoslav

„Od autorky jsem přečetla knihu Kavárna v Kodani a moc se mi líbila. Nadšeně jsem si koupila Cukrárnu v Paříži a hodně mě zamrzelo, že je to jak přes kopírák (s drobnými změnami). Od začátku je jasné, jak to bude probíhat a jak to dopadne. Téměř jsem knihu nedočetla, jak mě to nebavilo. Opravdu velké zklamání.“... celý text
— Cherry1905

„Vynikající inspirační knížka pro přemýšlení o designu vaší zahrady. Na spoustě fotografií člověk najde koncepty a nápady, které se mu líbí. Velmi oceňuji nápad s připodobněním částí zahrady k pokojům v domě. I nám toto nastavení mysli pomohlo v tom, abychom si zahradu trochu předělali a lépe uspořádali. Tahle knížka je u nás putovní, vždycky ji půjčuji někomu, kdo teprve zahradu zakládá, aby se mohl inspirovat. Na knihy autora navazují i hodně zajímavé placené e-kurzy pro ty, kteří potřebují s tvorbou a návrhem zahrady trochu víc pomoct.“... celý text
— jitka_dankova

„Napínavé až do konce. Byť ten konec se dal čekat, mě ten závěr nepřekvapil, spíš jsem celou dobu čekal, kdy to přijde. No jo no, kdyby se pořád držela intuice a nenechala se zblbnout, tak by to tak nedopadlo. Však bylo celou dobu jasné, o co mu jde. Proč by mu gestapo vyhodilo barák do povětří, ti by ho spíš někde na služebně odkráglovali. Tohle je styl odboje. Nechápu, že tu většina píše, že ten závěr nečekal. Asi se nechali zblbnout srdceryvnými výjevy gestapáka, stejně jako hlavní hrdinka :D Škoda jen, že si autorka nedala práci s tím více popsat ten svět. Ale přečteno skoro jedním dechem. Dobrá jednohubka.“... celý text
— Langosh

„Vynikající inspirační knížka pro přemýšlení o designu vaší zahrady. Na spoustě fotografií člověk najde koncepty a nápady, které se mu líbí. Souzním s názory autora ohledně používání opravdových materiálů a jejich stárnutí a ohledně používání lokálních surovin. Tahle knížka je u nás putovní, vždycky ji půjčuji někomu, kdo teprve zahradu zakládá, aby se mohl inspirovat. I když jsou některé ty věci nákladné, je dobré na začátku vědět, jestli je jednou člověk na zahradě chce, a časem k tomu v designu směrovat (a nechat si na ně místo ;-) ).“... celý text
— jitka_dankova

„Kniha se mi líbila...nějak nevím, co víc napsat :). Prostě fajn detektivka, děj se krásně posouvá a graduje a díky krátkým kapitolám velmi čtivé.“
— Petronelka123

„„Je nespornou etickou pravdou, že všichni lidé mají právo na rovné šance vlastního vývoje. Tuto pravdu lze však až příliš snadno převrátit v nepravdu, že totiž všichni lidé jsou si ve svých možnostech rovnocenní.“ V době vydání bylo Konradu Lorenzovi semdesát. Měl za sebou osudovou prohru svojí vlasti v II. světové válce a režimní převrat. V bipolárním světě rozervaném mezi tím, co sám považoval za podobně masové, nivelizující ideologie ignorující genetiku – komunismus a kapitalismus –, psal kritiku současné společnosti z biologických pozic. Podle Lorenze vznikly smrtelné hříchy naší civilizace degenerací instinktů nebo jiných přirozených sklonů. Tak třeba genetický úpadek (hřích č. 5) podle něj vyvolává neochota přejemnělé „pseudodemokratické“ společnosti, šokované nacismem, vyřadit zločince z přirozeného výběru. Tím se však stává jediným selekčním faktorem, který působí ve prospěch „obyčejné dobroty a slušnosti“, výběr sexuální; čili nechceme amorálního partnera. Kromě toho v celé knížce Lorenz útočí proti behaviorismu (hříchu č. 7), tedy přeceňování získaných vlastností na úkor vrozených, které charakterizuje komunismus i demokratismus (a odlišuje je od nacismu akcentujícího dědičnost). A behaviorismus podle autora vyvolává právě i ochranu zločinců (v domnění, že to společnost jim ukřivdila, ne oni jí) a víru v jejich napravitelnost. Je to nepatrná knížečka (vznikla z rozhlasových proslovů), a přesto obsahuje množství myšlenek. Některé z nich jsou vynikající. Kromě těch dobře známých (autodomestikace člověka, neotenie, velkoměstský život jako zdroj frustrace a přetížení naší přirozené družnosti) jsem tu našla i skvělý postřeh, že fyzika vnucuje biologii experimenty i tam, kde by bylo namístě spíš pozorování a popis (a nejen biologii, dodávám – pokusy redukovat veškerou poznávací činnost na experiment se vyskytují i ve vědách, kde už vůbec nemají co dělat, třeba v historiografii). Celkově je Osm smrtelných hříchů směsí Lorenzovy podrážděnosti z 1. objektivních průšvihů (přelidnění, devastace přírody, degenerace vkusu), 2. toho, že ve válce světonázorů nakonec zvítězily americká a sovětská ideologie člověka bez osobnosti a s vykořisťovatelským vztahem k přírodě, 3. měnícího se světa a zániku starých hodnot, do nichž se narodil a které měl rád (studentské bouře v roce 1968 v něm na čas úplně zlomily víru v mládež). Občas je snadné mu dát za pravdu, jindy je to těžší. Navíc si asi nepomohl tím, že nejprve vstoupil do NSDAP a po válce dělal, jako by v ní nebyl; na levicového čtenáře bude příliš pravicový, na pravicového příliš pokrytecký. Na jednu stranu inspiroval rakouské Zelené, na druhou stranu po válce prohlašuje, že liberální demokratismus je právě tak nežádoucím výkyvem do extrému jako nacismus (přičemž stejně zní neskutečně kryptofašisticky :D). A pak je tu ještě styl: klopotný, krolomný a oplývající takovým tím německým druhem složitosti, který nevyváží ani slabikářově velké litery, jimiž je knížečka tištěna. I já jsem váhala s hodnocením, ale poslední kapitola o povaze přírodních věd u mě rozhodla, že to bylo podnětné čtení. A navíc mám pro Lorenze prostě slabost.“... celý text
— JulianaH.

„Velmi čtivé a napínavé ! Děsivý příběh, člověk celou dobu doufá... závěr jsem odhadla, ale úplný konec mě dostal. Rozhodně stojí za přečtení, doporučuji !“... celý text
— TeriLoch

„Dala jsem 4*, kvůli příběhu hlavního hrdiny, příběhu vyšetřovatelů, vraha. S jeho odhalením by ale autor pohořel na zkoušce u slovutného pátera Knoxe... se snad zpronevěřil celému jeho desateru:) Takže, kdo chce jasnou a srozumitelnou detektivku, knihu raději neotevírejte. Jdu na třetí, snad mi tam objasní "jak"...“... celý text
— siena

„bavilo hodně :) docela zajímavá vize :)“
— Merlin_CZ

„Kniha jakožto prvotina autorky je velmi povedená. Oceňuji opravdu bohatou slovní zásobu a rozmanité obraty. Psychologické popisy (například stavy deprese) jsou důvěryhodné, stejně jako postavy a to, že nejsou černobílé. Líbí se mi název, který podle mě odkazuje jednak na stavy mámy, ale také plavání Liny. Kniha je zajímavá i tím, že je psána z pohledu více postav, každá má na to svůj náhled, od každé se dozvídáme něco nového a zároveň se nejedná o zmnožení reality (jedna situace není popisována z pohledu tří postav - což je dobře, jinak je to nudné v některých jiných knihách). A také je podle mne neobvyklé postavy pozorovat v rozpětí tolika let, což je za mne dobré, dozvídat se toho o nich tolik a jak se mění. Osobně bych jen změnila délky vět - někdy na sebe zbytečně navazují, spíše je ale použito více krátkých vět - což při čtení vyznívá, jako by tyto věty měly v sobě určité napětí, byly "akční". To je však názor a přístup každého čtenáře. Sama jsem v knize několikrát viděla něco, co jsem sama zažila, a proto i tak ne příliš veselá kniha byla pro mě možná ještě o něco bolestivější. Jsem velmi ráda za nadějný konec, který je zde naznačen.“... celý text
— L111

„Tak tato kniha byla absolutní zvrácenost, neskutečný hnus, který chvílemi překračuje všechny meze, a přesto vás nutí číst dál. Je to jedna z těch knih, které vás pohltí a nepustí, dokud nedočtete poslední stránku. Nejvíc děsivé na tom je, že je to podle skutečné události. Skutečný horor je totiž často samotná realita. Doporučuji k přečtení, ale varuji, že je to jen pro opravdu silné povahy.“... celý text
— vihar

„Kniha na jednu stranu strašně únavná. Není se, co divit, jelikož ukazuje malý vzorek dějin ve specifickém měřítku. Autorovi velká pochvala za precizní práci, která je dobrá, ale vyčerpávající. Určitě je skvělé, že tato kniha existuje.“... celý text
— Kopta

„Příjemná četba života rodiny paní Albrightové na pozadí nejčernější kapitoly našich dějin ve 20. století. Přiznám se, že pasáže o tehdejší politice mě nezaujaly tolik jako život autorčina otce, Josefa Korbela, poněkud nespravedlivě zapomenuté postavy meziválečné a poválečné historie. V Terezíně jsem nedávno našel pamětní desku zemřelým příbuzným paní Albrightové, což podnítilo můj zájem o tuto knihu. Paní Albrightovou, první ženu v mnoha vysokých amerických politických funkcí, rodačku ze Smíchova a českou vlastenkyni jsme dodnes patřičně neocenili, přičemž právě ona s Václavem Havlem představovali onen étos 90. let a naději v lepší budoucnost. V knize jsem opět našel několik pasáží, které by byly platné i v dnešní době. Zvláště autorčiny postřehy o Rusku v sobě nesou temné proroctví, které mnozí naši politici ignorovali. S postupem času vnímám výmluvy politiků, včetně našeho díky Bohu již bývalého prezidenta, že Putinovy úmysly nemohl přece nikdo předpokládat. Je to lež. Celé zástupy novinářů včetně paní Albrightové na toto nebezpečí upozorňovaly. "Moskevské úřady se snaží vracet na své místo Stalinovy pomníky a ve školách vyučují pozitivní dějiny neboli rusocentrickou verzi historie. Máloco dokáže poškodit budoucnost více než když se děti učí odmítat minulost. V Evropě kalí vodu extremistické strany, jež nad oddanost demokratickým hodnotám stavějí národní identitu... Součástí života v současnosti není jen šovinismus, fanatismus a rasismus, ale i mučení, etnické mučení a genocida... Nezbývá než připustit, že jsme schopni se chovat neslýchaně krutě, nebo s ohledem na spravedlivé mezi námi přinejmenším v jistém stupni morálně zbaběle. Ve většině z nás je kousek zrádce, kousek kolaboranta, něco talentu pro ústupky zlu i nádech necitelného vězeňského dozorce. Kdo z nás nikdy neponižoval druhé když ne slovy a činy, tak alespoň v myšlenkách. Od porodnice až na smrtelnou postel si v sebou neneseme jenom něhu a světlo. někdo z toho usuzuje, že potřebujeme vládu silné ruky, ideologii, jež vše vysvětlí nebo poukaz na historickou křivdu, která může posloužit jako úběžník našich životů. Jiní se obírají minulost a jsou zoufalí, že se nejsme schopni poučit, čímž nás ovšem kladou na roveň laboratorním zvířatům, jež běží a běží v otáčivém kole a nikam se nedostanou... Pravdu nesmíme přestat hledat."“... celý text
— Rilian

„Kromě samotné bitvy i hezký popis okolního prostředí a situace. Opět super kniha pro dějepis. Napsaná čtivě a záživně.“
— Kopta

„Určitě super úvod do tématu. Ukázka, že šílenství nemusí bujit jen v totalitě. Kniha přínosná i jinak než historicky. Za mě super.“
— Kopta