Nejnovější komentáře
Řbitov zviřátek
„Moje nej od S.K. a ten starý film juj dokonce jsem se trochu bála a to je co říct.“
— šlejfířka
Na množství nehleďte: Invaze
„Kniha pomyslně utahuje realitu blízkých let, která může nastat. Minimálně v rétorice Evropy vůči Rusku a válce na Ukrajině se autor trefil, stejně jako v predikci spojenectví Ruska a Číny (členství Íránu je možnost, stejně jako jiných států, které ideově inklinují k ruskému populismus či mají s Ruskem silné obchodní vazby a jsou na něm závislé).
Knihu zde mnozí označují jako oddechové čtení, které má však blízko ke skutečnosti. Řekl bych, že ona oddechovost spočívá v nízkém náročnosti se orientovat na bojišti a pochopit různé technické parametry vedení moderního válčení. Militaristé a fandové do zbraní tak asi zapláčí. V textu nenajdeme žádné technické údaje, rozbor taktiky či užívání vojenského žargonu. Tohle není vojenská příručka! :D
Nebylo bez zajímavosti sledovat realitu mobilizaci českých vojáků, kterou jsem tak mohl pouze v té či oné podobě narazit na stránkách několika málo knih jiných tuzemských autorů (Strnadův efekt a knižní série Nad českými zeměmi slunce nezapadá a možná i Křižník Thór)
Pokud bych měl knize obsahově vyčíst něco, zřejmě by šlo o nesrovnalosti v taktice. Ukrajinské bojiště dvacátých let je v reáliích knihy minulost stará deset let. Víme (a předpokládám i autor), že východní konflikt předznamenal velké nasazení dronů, jak zasadit nepříteli ránu bez ohledu na početní převahu. Nelze proto nevěřit, že by se v napjaté době budoucnosti armády nepoučili ze zkušeností Ukrajiny a nezačlenili do svých řad větší množství autonomních bojových prostředků.
Kniha se mi opravdu dobře četla, ale pro svou určitou míru zjednodušení se mi hlouběji do podvědomí nezapsala, přesto ji považuji pro své zaměření a fakt, že pochází od českého autora za vzácnost. Titul by mohl obstát jako preqvel ke knihám Křižník Thór a volného pokračování Čínská hra o dvou tazích od Františka Novotného, odehrávající se v budoucnosti za pár desítek let, ve které Čína dobila Evropu a opanovala většinu světa.“... celý text
— woita
Mariňáci
„Tak tuhle knihu doporučuji. Nechybí akce, napětí, pitomé chlapské kecy, když vidí pěknou ženskou (byly ale vtipné). Tahle parta mariňáků si získala mé sympatie. Perfektní popisy boje, kterým rozumí i fanoušek Jane Austenové :-), jako jsem já. Konec se mi líbí nejvíce, jak si velmi nízká šarže poradí i s takovým zvířetem jako je ....“... celý text
— Lenosh
Vaše odvážne nové Ja
„Opäť jedna z tzv. motivačných kníh, ktorá stojí za to. Názov síce vôbec nie je (aspoň teda podľa mňa) atraktívny, skôr naopak, obsah však milo prekvapil. Ide o zrozumiteľne a priamo formulované užitočné princípy, ktoré sa oplatí v živote nielen poznať, ale aj dennodenne aplikovať. Chválim aj dobré členenie knihy, ako aj autora, že vždy zdôraznil silu intuície ako nášho kompasu.“... celý text
— Lessana
Čínská hra o dvou tazích
„Křižník Thór byla neskutečná jízda, která představila svět budoucnosti za cca 50 let, svět s reálnou možností nastolení. Novotný kromě rozvratu západní enklávy ve své vizi nastínil i technický pokrok v oboru automatických strojů (alias umělé inteligence a robotů). V Křižníku Thór taková budoucnost mohla být nevyslovenou možností, ale v Čínské hře o dvou tazích šlo o denní rutinu a zkušenost poručíka "Lazara" Frýdla. Byl z toho cítit silný cyberpunkový nádech. Svět nicméně neovládaly zlotřilé korporace, ale jedná rasa, jedna strana, jeden národ pod rudým praporcem. Na vše – od práce, po společenský život až po to, co sleduje člověk na internetu – dohlížel obrovský státní aparát, který kontroloval své občany téměř na každém kroku. Jedinou výjimku tvořili občané, kteří se vzbouřili vůči nového světovému řádu a utekli do divočiny a oblastí zamořených jaderným spadem.
Ve křižníku Thór byla narůstající síla Číny vidoucí na každém kroku. Nutila mě klást si otázky kolem vlivu Číny na svět. Jisté odpovědi se mi mohlo dostat v úvodní povídce "Jenkins, Bonzaček a vlci" ve zmínce o Stoletém maratónu a také ke konci, kde plukovník Wang krátce ale trefně rozebírá a dává vinu západní (evropské) civilizace za většinu pohrom na tomto světě (války, ekonomický aparát, genocidy, ekologie). Čína, jako uzurpující velmoc, tak nebyla hlavním tématem, jak by se mohlo z názvu a události zdát, a vlastně tím defacto nebyla ani umělá inteligence, jak jsem se domníval já, ale celé vyústění bylo vcelku nečekané, nicméně nemohu se rozhodnout zda-li v pozitivním či negativním duchu.
Na knize jsem musel ocenit Novotného zajímavý mix žánrů. Cyberpunk se mísil s noir a typickou českou kriminálkou, přičemž následně atmosféra přešla na rádoby postapokalyptickou notu, když Frýdl s Ester zavítali do radioaktivní Zóny kolem Temelína vystřižené jak ze Stalkera: lidé žijící v enklávách, rozpadlé a sotva fungující výdobytky minulosti, rozmach přírody tam, kde kdysi dlel člověk. Trochu jsem však postrádal Novotného jedinečný rukopis patrný na technických detailech a popisnostech příběhového pozadí.
A ještě jeden malý prvek musím ocenit. Hlas dědy Filipa byl nedílnou součástí Frýdla a jeho společník. Reflektoval názorově staré časy (naši současnost), vtipně komentoval některé události a poskytoval náhled, který mohl být nápomocen v Lazarově práci. Byl to ten druh hlasu, jež tradičně slýcháváme v noirovych detektivkách. Bohužel jeho hlas se příchodem Ester ve zhruba druhé polovině děje vytratil.“... celý text
— woita
Pozorovatel smrti
„Geniální jako vždy. Chris Carter má prostě talent. Sice bych brala víc "scén", kde Robert mluví, ale i tak jsem byla nadšená. Snad si autor s dalším dílem pospíší, protože já už se nemůžu dočkat.“... celý text
— Shanib
Tajné experimenty cestování časem
„Názvy jako Filadelfský experiment a navazující projekt Montauk znalým konspiračních teorii něco říkají. Když prvně někdo uslyší o tomto (údajném) druhoválečném experimentu s neviditelností, má téměř tendenci tomu uvěřit (já v mladším věku nebyl výjimkou). Z toho nakonec těžil i béčkový, nicméně skvělý, film "Filadelfský experiment" (1984). Po přečtení této knihy, ale pochybuji, že by kdo ještě byl ochoten tomu věřit, a to určitě ne díky vědeckému přístupu, podloženým faktům a datům, kterým se autoři vyhýbají, ale díky formě, kterou je psána, a nepodloženým tvrzením ...
Kniha se nesnaží (neznalého) čtenáře nijak komfortně uvést do příběhu a osudu lodi USS Eldridge (což se dozvídá spíše v průběhu a ve zlomcích) a spíše ho vrhá do dění kolem základny Montauk. Autoři zkrátka asi předpokládali, že již čtenář disponuje jakýmsi přehledem a pouze rozšiřují historku o nové a "fascinující" poznatky (...). Když se však začnete více pídit po detailech a dalších zdrojích, výpovědích a údajných důkazech, začne to být "zajímavé"...
V knize jsou zmíněný dílčí technické detaily projektu Montauk, však nejsem natolik znalý, abych vůbec byl schopen posoudit jejich realizaci, uvedené efekty či proveditelnost (viz např. příloha A), tudíž tuto část ponechám bez komentáře. Co však alespoň z pohledu laika v základu nastudováno mám je povaha času a jeho výklad vědeckými metodami. V kapitole věnované povaze času jsem se o tomto jevu moc nicméně nedozvěděl snad jen to, že se máme v současnu nacházet v jakési časové smyčce a je možno se z ní vyvázat sněním...
A pokračujme v bludech dále. Projekt se měl prý v některých základních aspektech opírat o mimozemské technologie, které nám byly poskytnuty minimálně dvěma různými druhy. Tato mimozemská intervence je v textu vždy uvedena jako údajná, což budí ještě více otázek o důvěryhodnosti celého vyprávění. Podobně si stojí zmínky o Árijcích a nacistech, tzv. Alternativě 3, kolonii a pyramidách na Marsu, nebo pojmy jako věková regrese, elektromagnetická signatura živých bytostí nebo generátor nulového času. Zkrátka čím více se textu vršilo, tím více to znělo jako céčkové sci-fi z doby minulé, do kterého autor přidal cokoli, co si myslel, že zaujme a naláká diváky bez ohledu na konzistenci obsahu. V řadě momentů jsme z toho měl pocit, že událostí mnohdy vzájemně vylučují a zapadají do sebe, jako když se opice snaží nacpat kulatý předmět do hranaté díry.
Kromě technické stránky je zmíněna i řada nezvyklých kriminálních, environmentálních a jiných události z okolí základny, které by měly být zdokumentované a ověřitelné (novinové články, záznamy o nezvyklém výkyvu počasí, statistiky vzestupu zločinu či zmizení děti). Bylo by zajímavé zjistit, zda byl takový průzkum uskutečněn a který by mohl podpořit tvrzení autorů...
Kdo se zaobírá konspirací kolem Filadelfského experimentu si knihu zaručeně přečte a zřejmě pochytí nové dílčí informace. Ale berte na vědomí, že nejde o literaturu faktů, ale pseudovědeckou změť blábolů. Osobně radím se této knize spíše se vyhnout či si ji vypůjčit, než-li za ni platit (jako já :D)!“... celý text
— woita
Jak se stát nikým: Probuzení pro skeptiky
„Jiří Charvát ve své knize Jak se stát nikým propojuje neurovědu, filozofii a praktické vhledy do povahy mysli. Tato kniha je neuvěřitelně čtivá, a to nejen díky vytříbenému jazyku, který Jiří používá, ale také díky jeho schopnosti přetvořit složitá témata do přístupné a často humorné podoby. Vtahující příběhy, slovní hříčky a inteligentní humor vám nedovolí se odtrhnout.
Byla jsem zaskočena, jak brilantně autor dokáže vysvětlit složité fyziologické procesy mozku. Kniha vás zároveň vede k hlubšímu pochopení toho, jak naše mysl funguje, jak se tvoří naše „já“ a proč je toto „já“ spíše iluzí než realitou.
Na konci knihy na vás čeká třešnička na dortu: co dělat s poznáním o nedualitě? Nabízí praktické rady, jak aplikovat získané vhledy do každodenního života a jak díky pochopení iluze jáství nalézt klid a svobodu. Kniha přináší nejen intelektuální obohacení, ale také praktickou hodnotu.“... celý text
— Ma-ya
Sexuální výchova na 120 % 3
„Žádná změna oproti předchozím dílů: stále je to edukativní a vtipné.“
— woita
Drtič
„Jako... nebylo to spatny. Celkem dobre se to cetlo, ale dlouhe odborne popisy policejniho technika a odbornika pres Office jsem proste preskakovala. Kniha se snazi zavest vas do prostredi, kde se pestuje vino. Vsude samy sklipek, chodby, luxusní domy a krasne pocasi a vyhledy. K tomu inteligentni seriovy vrah. Bohuzel konec zmatecny a nevyrceny, abychom si ho docetli v dalsi knize...
To me mrzi. Az tak, ze nevim, zda se po ni budu v knihovne shanet“... celý text
— Kalokagathia
Sexuální výchova na 120 % 2
„Oproti prvnímu dílu žádná změna: Načrtává další "žhavé a pikantní otázky" a poučně s humorem vlastním na ně odpovídá. Je to episodické, což ne každému musí vyhovovat, zvláště pokud bychom očekávali hlubší propojování sexuální výchovy s životem dívek. V hodnocení bych se opakoval, takže není důvod neocenit mangu stejným počtem. Skvělé!“... celý text
— woita
Ztracené střípky
„Tim opět nezklamal, kniha má grády a napětí, které je pro Weavera specifické. Líbí se mi jeho styl psaní.
Jo, ten konec byl zvláštní, čekala jsem na konci ještě nějaký zlom, který v Timových knihách bývá, myslíte si, že už to má vyřešené, ale nakonec je všechno úplně jinak, ale tady to dopadlo tak nějak divně :-).
Líbí se mi, že je napsaná pohledem hledané osoby. Nesouhlasím, že kniha do série Davida nepatří. Zařadila jsem si ji před knihu Poslední sbohem, protože ta je jakýmsi pokračováním o Rebece a hledáním její matky.“... celý text
— Lenosh
Neslušný návrh
„Prečítanie tejto knihy vnímam dosť rozpačito, nakoľko som vyšla zo svojej komfortnej zóny. V podstate sa to čítalo ľahko a celkom bez hluchých/nudných miest, ale prišlo mi to miestami až prehnane naivné. Inak to bolo asi v poriadku a nejako zvlášť to neľutujem, len to nie je môj šálok kávy. :D“... celý text
— Veronika33
Sexuální výchova na 120% 1
„Odvážná nevážná manga o vážném. Tuto mangu bych zavedl jako učební pomůcku pro školy. Dnešní doba po něčem takovém téměř volá, a to jak hravě a jednoduše seznámit omladinu s tématy, které za mého mladého školního života byly jako tabu. V tomto kontextu je tato manga progresivní, jelikož hovoří hravou formou o přirozenosti, kterou jsme se naučili vnímat jako něco vážného a nevhodné normální mluvy. Děje se tak, aniž by se to zvrhlo k explicitnímu zobrazení a přitom zůstává lehce nad věcí.
A ještě poznámka pro úchyly: Nejde o žádnou H-mangu, je to více situační komedie ! :-)“... celý text
— woita
Mrtvé ticho
„Vesmírný horor evokující Vetřelce či Horizont událostí? Polovina pravdy. Osobně bych spíše to přirovnal částečně k filmu Loď duchů. Ale v jádru jde o matení v tom, co čtenář ve skutečnosti dostane.
Atmosféra prvního kontaktu s lodí duchů je příhodně depresivní a téměř vtáhne do centra dění. Zprvu sledujeme, jak malá LINA krouží kolem obrovské, zcela mrtvé lodi a její reflektory pronikají temnotou k ošlehanému plášti. Clair a její posádka vidí jen matné siluety a když se nabídne výhled na promenádní palubu, spatří náznak toho, co je čeká později v útrobách lodi: Pod vyhlídkovou kopulí se vznáší obrovský kus zamrzlé vody z velkého bazénu s torzy lidských těl a vybavení.
Po této pochmurné podívané se osádka LINY rozhodne vstoupit na palubu. Žádná gravitace, žádná atmosféra, žádná energie. Jen omezení dána prostředím, vlastních smyslů a těsným skafandrem. Očima Clair a snímajících kamer spatřujeme náznaky chaosu, které jsou v přímém rozporu s luxusem, který Aurora nabízela. Postupné ohledání odhalí nápisy psané krví, tělo ženy pod postelí či jiné s připevněnou čepelí k paži. Záhadu přiostřuji chybějí záchranné moduly či znehodnocené palubní záznamy a podivné technické výkyvy. Vyvrcholením hrůzy se může jevit balet plujících těl v hlavním atriu.
Clair s ostatními mají po něčem takovém na výběr: zanechat Auroru svému osudu, oznámit její nález vedení Veruxu nebo se jí pokusit zachránit a přivést zpět domů a shrábnout odměnu...
Kdo by očekával, že děj v tomto momentu začne jenom gradovat, toho musím zklamat. Nedlouho na to dojde k násilnému přerušení a veškeré napětí se vytratí. Clair se ocitá na Zemi v držení Veruxu, čímž se vlastně vracíme do přítomnosti a k samotnému začátku knihy. Tehdy jsem začal o kvalitách knihy vážně polemizovat. Nešlo o to, že by autorka neuměla vtáhnout do děje, vyvolat hororovou atmosféru nebo vykreslit řádně postavy (např. Voller byl možná pitomec každým coulem, jež měl ale koule, čímž mi imponoval). Zkrátka najednou celá tajemná atmosféra byla tímto narušením vysáta do mrazivého vakua nezájmu, což prohloubila i podivná schopnost Clair vidět duchy a vcelku plochý původ krvavých události na Auroře.
(!!! SPOILER !!!) Ani jsem se nemusel moc snažit, abych byl schopen odhadnout to, co stálo u změny chování u cestujících na palubě výletní lodi. Kdyby namísto zařízení MAW byl zdrojem šílenství nový motor Aurory, podobně jako v Horizontu události, možná by to, i přes určitou klišovitost, vyznělo lépe (!!!SPOILER!!!). V kontextu tohoto technického vysvětlení, schopnost Clair nazírat do duchovního světa a vídat mrtvě vyznělo téměř bezpatřičně.
Jak mám po tomto všem Mrtvé ticho vůbec hodnotit? Je to opravdu těžké. Knihu je vhodno přečíst na jeden zátah a nepřerušovat (hlavně zpočátku) dobře nalajnovanou nu jízdu. V opačném případu nadšení zmizí, jakmile se děj překlene do přítomnosti, tato pachuť setrvává až do konce.“... celý text
— woita
Příběhy z vánočního lesa
„Sbírka 24 pohádek, které je možné číst v průběhu Adventu a odpočítávat tak dny do Štědrého večera nebo samozřejmě i libovolně v průběhu zimy.
Příběhy jsou doplněny překrásnými ilustracemi, a protože je tu i relativně hodně textu, doporučuji ji zejména na večerní předčítání pro čtyřleté a starší děti. Zkrátka takové, které opravdu poslouchají vyprávění a nepotřebují u toho prohlížet spoustu obrázků. Ilustrace jsou decentní a opravdu krásně příběh doplňují. Každá pohádka si v sobě nese poselství o tom, jak by se člověk měl chovat a přečtete ji přibližně za pět minut.
Celý koncept se mi opravdu moc líbí a rozhodně doporučuji, pokud máte doma malé děti.“... celý text
— veruptackova
Noční labuť
„Někdo by Labuť označil za román, někdo za novelu, někdo za sbírku povídek. Já jsem se cítila, jako bych četla Zaklínače. I přesto, že se jedná o poměrně uzounkou knížečku, tak každá strana je prosycena informacemi i akcí. Postavy jsou pestré, mají osobnost, cíle, tužby... což je fantastické! Kdo jste již něco od autorky četli, tak vás mohu ujistit, že i zde se můžete těšit na nějakého toho minotaura! Hlavní postava - Nix - je taková Xena na steroidech. Místy leze člověku na nervy, ale vzápětí s ní soucítíte a chcete, aby se z toho maléru dostala. Vůbec se nemusíte bát, že budete v knize ztracení, byť začneme někde uprostřed, tak autorka vás vším hezky provede.“... celý text
— cestina_s_linus
Vladivostop - Zápisky z cesty na Dálný východ
„Pekne, rychlé počteníčko, jen škoda, že není více květnaté, myšleno více zabroušeno do života běžných i neběžných Rusů..ale i tak klobouk dolů..“
— flare
Pět přání pana Murraye McBridea
„Přemýšlím, co napsat k tomuto příběhu, díky kterému mohutně buší mé srdce, silně se rozpínajíc nad přátelstvím těch tří a ještě teď zpracovává, co způsobil jeho závěr...pro někoho možná jen stařec, umírající chlapec a srdečná dívenka.
Autor však v jejich podání poukázal na podstatu života a jak cesty každého z nás jsou nevyspitatelné.
Někde tam nahoře máme každý z nás vepsáno kudy a jak dlouho povedou, ať už tomu věříme či nikoliv.
Pro jednou zase nezapomenutelný příběh!“... celý text
— Martule44
Svědectví
„výborná kniha :)“
— Merlin_CZ
Oběť ve stínu
„Starej dobrej John Sandford. Bloody brilliant. Slovy Databaze - FIVE STAR cteni.“
— london.calling
Moc rituálů: Symbolika a vláda ve středověku
„Rituálna prezentácia výkonu moci v stredoveku zohrávala nie len symbolickú rovinu, no mala za úlohu i deklarovať konkrétne a záväzné stanoviská zúčastnených strán. Častokrát pri čítaní dobových textov prehliadame skrytú symboliku rituálov a uniká nám tak pravá podstata vykonaného aktu. Nepoznajúc ukrytý zmysel si tak môžeme akt vykladať mylne, máme tendenciu mu neprikladať význam, alebo nám nedáva zmysel. Téma hlbšieho preskúmania rituálov a ich významu vo výkone stredovekej moci ma zaujímalo odjakživa. Odkiaľ sa vlastne rituály vzali? Odkiaľ zúčastnené strany vedeli ako presne majú postupovať? Panovala u všetkých zhoda v chápaní a rovnaká akceptácia výsledku rituálu? Za pomoci konkrétnych historických udalostí sa pokúšame nájsť odpovede a pochopiť zmysel a konanie stredovekých elít. Musím však priznať, že mi nie úplne vyhovoval príliš akademický štýl autora, veľakrát som mal dojem, že sa pridlho a komplikovanie venuje rovnakej téme no nikde sa vlastne neposúva. Ako celok však knihu hodnotím skôr pozitívne a určite stojí za pozornosť.“... celý text
— Montcalm
Temný oheň
„Veľmi dobré historické čítanie s intrigami a super kriminálnou zápletkou.“
— technik1965
Dvůr mrazu a hvězd
„A mě se to moc líbilo, byla to velmi příjemná vsuvka, takové pohlazení s útulnou vánoční atmosférou ve Velarisu.“
— AlcaLou
Pošťák vždycky zvoní dvakrát / The Postman Always Rings Twice
„Frank Chambers, tulák po Státech, který nikde nemá stání se zastaví v Kalifornii v motorestu U dvou dubů, kdy majitel motorestu Nick Papadakis mu nabídne, aby zde zůstal a pracoval u něj. Frank sice není typ, který se narodil pro práci a zájem nemá, ale až do chvíle, kdy uvidí manželku Nicka ... Coru a v tu chvíli se pro něj život změní. Jenže jak získat Coru? Co třeba zbavit se Nicka? Jenže jak to provést, aby se na to nepřišlo. A tak začíná příběh o důvěře, přátelství, lásce a kdy drobné náhody a nedorozumění mohou změnit životy všech lidí.
Oči měla úplně černý a prsa neměla nahrocená a namířena na mě, ale měkká a rozplizlá do dvou velkých růžových skvrn. Vypadala jako prababička všech kurev světa. Ďábel si tu noc vybral svoje peníze i s úrokama.
Výborně napsaný příběh, kdy ve své době byla tato kniha hodně kontroverzní díky násilí a lehké erotice. Troufám si říct, že v dnešní době už v lidech žádné pobouření nevyvolá, ale naopak zanechá dobrý pocit, ze skvěle napsané knihy.“... celý text
— n.ezn.amy
Afghánci: Tři příběhy z jedné země
„Neuvěřitelné, jaké životy jsem nyní prožívala. Asne Seierstad je těžkými tématy, které ve svých reportážích zpracovává proslulá, a jinak to není ani u její poslední knihy Afghánci. Nyní totiž prožíváme tři životy, jež od narození dělí desetiletí. Každý tento život tudíž prochází různými stádii nebo cykly hospodářského vývoje země, zde konkrétně Afghánistánu. Autorka precizně zpracovává vyprávění, kterého se jí dostává z jejích zdrojů a detailně vykresluje situace, pocity a celkové vnímání změn, až je to pro reportážní literaturu vyloženě nezvyklé. Díky tomu se mi otevřel celkový pohled na Afghánistán, který je z velké části formován mediálními zprávami, které vyloženě obraz této země zkreslují. Ohromil mne rovněž náhled na Korán a jeho znění, které se v originále jeví jinak než ve svých překladech do jiných nářečí. Neřekla bych, že se výklad této knihy jeví čistě jednostranně, a to na stranu práv žen ve společnosti, ač z velké části jde především o rovnoprávnost žen a mužů a jejich práva na vzdělání. Každé desetiletí si žádá své. Asne zde totiž předkládá téměř století jedné země, která procházela a dodnes prochází temnými časy, kde se jako všude nehledí na národ jako celek, ale na jednotlivce. Protože ať se k moci dostane kdokoliv i vrah, chudák zůstává stále chudákem. A kde nejlépe prosadit své konzervativní ba radiální postoje, které ani tak nemají základ v islámu jako jsou zakořeněné hluboko, hluboko v minulosti potažmo podvědomí převážně negramotný lidí, ač se mezi nimi najdou i ti, kteří si pro své děti přeji lepší budoucnost.
Anse Seierstad má plný počet hvězd. A jestli Vás dané téma zaujalo, určitě doporučuji i její knihu Knihkupec z Kábulu, který měl i zajímavou dohru…“... celý text
— Janamed
Zima čarodějnice
„Předchozí dva díly mě opravdu bavily a přečetla jsem je s chutí. U trojky jsem měla už trošku problém. Závěrečný díl se mi místy poměrně táhl a něco mi tam zkrátka chybělo a něco zase přebývalo. Líbil se mi tu ale vztah mezi Vasjou a Mrazíkem, to mi přišlo popsané moc hezky.
Celkově je trilogie zajímavá a dobře napsaná, ale třetí díl mě osobně bavil nejméně. Ale i tak jsem ráda, že jsem si ho přečetla.“... celý text
— Thalin
Tentoraz je to skutočné
„Milý romantický príbeh, v ktorom autorka spracovala tému vymysleného vzťahu. Jej štýl písania je príjemný a nenútený, nie je núdza ani o úsmevné situácie.
Autorka nič neunáhlila a dopriala postavám dostatok času, aby sa vzájomne spoznali. Dvaja mladí ľudia, pochádzajúci z iných svetov, sa postupne zbližujú a odkrývajú svoje radosti či trápenia. Hoci námet neprináša v podstate nič nové, príbeh dokáže nielen pobaviť, ale aj pripomenúť myšlienky, pri ktorých sa oplatí pristaviť.
Musím súhlasiť s postrehom niektorých čitateľov, že dynamike deja by prospelo, keby autorka ponúkla aj pohľad do Cazovej hlavy. Bolo by zaujímavé sledovať, čo sa odohrávalo v jeho vnútri, keď obom došlo, že im to celé prerastá cez hlavu a uvedomili si, že už niet cesty späť.
Odporúčam tým, ktorí majú chuť siahnuť po roztomilej oddychovke so sympatickými hlavnými hrdinami. Aj keď miestami cítiť, že príbeh je primárne určený pre mladších čitateľov, aj vekovej kategórii mimo young adult dokáže ponúknuť kvalitný únik z reality.
Viac si môžete prečítať tu :) - - - http://precitane.sk/recenzia-ann-liang-tentoraz-je-to-skutocne/“... celý text
— dencuska
Mihotání: Na konci Grónska
„Mihotání je druhou z knih Ilony Wiśniewsky, kterou jsem nyní otevřela. A s překvapením musím podotknout, že každá je jiná. Trošku jsem se obávala, že se budou informace, které reportérka střádá opakovat, ale není to tak. Ľad a Mihotání se nereplikují, ale doplňují. Mihotání je surové, citově ploché a mrazivé. Pro milovníky zvířat vyloženě asi nevhodné. Nechci tím jednoznačně říct, že já zvířata nemiluji, ale respektuji vzorce chování, které jsou pro národ, jehož se týkají obvyklé, ač se nemusí zdát košer. Drsné prostředí sentimentalitu neodpouští a Grónsko je tím pravým příkladem. Reportérka se pohybuje okolo Baffinova zálivu ve společnosti nejsevernější komunity Grónska a postupně čtenáře seznamuje s jejich vlastním způsobem života. Života, kterému leckdo nemůže rozumět. Života, který je závislý na živých zdrojích, nikoliv na plné pulty potravin. Ono je nádherné jít a vygooglovat si Grónsko. Fotky, které nás zaplaví jsou panoramatické, panenské a vybízejí k probádání dané země. Ale v kontextu autorčina svědectví se za tímto pozlátkem skrývá těžký život, který mnohdy postrádá smysl. I takové může být poznání… Tak proč se vrací do ledové země? Některé z odpovědi naleznete právě v této knize…“... celý text
— Janamed
Dvůr křídel a zmaru
„V tomto díle se mi stalo to, co jsem tak trochu očekávala - že už nic nebude tak dokonalé jako druhý díl, který nasadil laťku velmi vysoko. Strašně mi tam chyběl ten vyvíjející se vztah mezi Feyre a Rhysandem. Tento díl byl více o politice, což by nebylo špatné, ale trochu se mi děj vlekl. Jakmile však došlo na bitvu, byla jsem opět pohlcena a bylo to epické. Jen se úplně nemůžu vyznat v Lucienovi...Přijde mi, že mu autorka trochu změnila povahu, než jakou měl v prvním díle. A i přes to, že jsem rozhodně team Rhysand, nemůžu si pomoct, ale nevím, jestli si Tamlin úplně zasloužil až tak to, co mu Feyre nachystala.“... celý text
— AlcaLou