Nejnovější komentáře

Poslední šachmat

„V půlce knihy jsem si říkala, že to je takový “klasický příběh s touto tematikou. Četla jsem silnější příběhy, které ve mně rezonují do teď, takže bych to zhodnotila 3 hvězdami. Ale když jsem dočetla knihu, tak jsem si říkala, že tato tematika si zaslouží 4 a navíc, jsem byla překvapená v závěru knihy, kolik věcí bylo autentických a jakou práci si s tím autorka dala.“... celý text
— petulesa

Aquitania

„Byla to první kniha od autorky v rámci čtenářské výzvy. Kniha se četla dobře, příběh obsahoval všechno, co správný historický román obsahovat má – lásku, zradu, intriky, nějaké úmrtí. Trochu mě mrzelo, že se příběh podrobněji věnoval převážně mladosti Eleonóry. První polovina mě bavila více, pak mi přišlo, že se děj dost opakuje, i když s jinými měnami. Popis života šlechticů v 12. století byl zajímavý, včetně vybavení sídel. Eleonóra byla vykreslena jako silná a průbojná mladá žena, která se v průběhu života naučila dost na to, aby přežila a hledala skutečného vraha svého otce. V mládí se mi však zdála hodně naivná a že prežila s tou mentalitou do dospelosti působí trochu nevěrohodně. Na 5* mi tam ale něco chybělo, možná to bylo stereotypností poslední třetiny.“... celý text
— Allys

Snoubenci zimy

„Na začátek musím říct, že úplně chápu zdejší rozporuplné komentáře. Není to zdaleka bezchybné a hlavně je to psané prostě jinak než knihy od Angloamerických autorů. Síla hlavní hrdinky nespočívá v tom, co se klasicky očekává. Její hlavní devízou je její opravdovost, ale díky tomu, jaký je introvert to prostě ne každého osloví. Vůbec se mi nezdála pasivní... Ten svět a prostředí.... Prostě mě to zaujalo i přesto, že se mi nezdá, že by to nějak drželo pohromadě. Nebyla tu žádná akce, přesto jsem to nemohla odložit. Takže na jednu stranu bych nejraději jen chválila, ale na druhou stranu prostě nemůžu zavřít oči a nevidět... No a baví mě i Thorn... Připadá mi to trochu jako pýcha a předsudek a fakt jsem si to užívala. Je to prostě fajn změna. Takže pokud chcete zkusit něco jiného... A jste ochotni autorce sem tam něco dopustit...“... celý text
— Laféeverte

Růže

„Tuhle krásnou růži, alespoň symbolicky, bych chtěla položit na hrob Arthura Rimbauda. Růže....každý z nás se s nimi v nějaké podobě setkal, i když třeba jen v kytici pro/od milovaného člověka nebo obdivoval ( míjel ) rozkvetlý růžový keř při procházce, či v názvu knihy. Já osobně bych chtěla vzdát hold těmto nádherným a mnou milovaným květinám. Zjistila jsem, že růže jsou velmi odolné a přežily bez úhony první roky mých zahradnických pokusů o pěstování všeho kvetoucího. Dnes jsou informace o pěstování růží snadno dostupné a můžete během krátké doby zjistit vše potřebné a vybrat si podle svých představ. ALE já se přimlouvám za to, abyste před založením zahrady nebo před zakoupením sazenic navštívili výstavy růží a tam vás ta vaše růže osloví.... Vysoká duha sedmi stuh rozklenula se v jarním kraji. A co to voní? Voní vzduch. A ještě něco voní v máji; Šípkové růže. Ty její plátky nevinné jsou pozdrav zdávna, mně tak milý. Ne, nedal bych tě za jiné, byť krásnější to růže byly, Šípkové růže. Maminku vidím za mlada, jde z trávy, růžičku si nese, když z keře květ však opadá, obrázek mně zas rozplyne se. Šípková růže. Jaroslav Seifert“... celý text
— uxor

Zkaženost

„Další z výborných příběhů Briana Freemana. Tentokrát je to spíše krimiromán než thriller, nicméně o nic horší než jeho další knihy. Skvělá zápletka, těžko rozluštitelná před koncem, zajímavé postavy včetně detektiva Jonathana Strida a hlavně příběh ztracené Rachel. Vůbec mi nevadil poměrně detailně popsaný soudní proces, naopak, leccos se během něj odhalilo. A ten konec! Ano, dobře se to četlo a je škoda, že další díly série (zatím?) nejsou přeloženy do češtiny. Doporučuji.“... celý text
— ddkk

Černé písmo

„Z poetického díla Víta Slívy jsem před lety četl hostovský výbor Boudní muzika a utkvěl ve mně dojem, že mě jeho verše oslovily. Se zájmem jsem se tedy začetl do jeho druhotiny (vydané ovšem, asi i s ohledem na politickou situaci, krátce před čtyřicítkou) Černé písmo, kterou jsem náhodou objevil doma v knihovně, neschopen si vybavit, za jakých okolností jsem ji pořídil. Slívův básnický jazyk a přístup v této sbírce není ani mélicky ladný, ani atmosféricky sugestivní, ani řezavě přesný, ani aforisticky propastný (řekněme, že od všeho má špetku), a přesto z něho emanuje hlubina slova, bytostný smysl pro hru s ním (i práci s dvojtečkami!) i pro ohledávání toho ryzího v životě a životní reflexi. V něčem mi to připomnělo pozdější fáze Holanovy tvorby, ale nedokážu to teď určitěji specifikovat (nenajdu bohužel čas vrátit se v nejbližších týdnech k Holanovi a konfrontovat to). To vše – společně se dvěma jednoduchými, ale vynikajícími ilustracemi Miloslava Sonnyho Halase (skutečně: černé psaní na podkladě černých vrstevnic) i poněkud zvláštní (nejsem si jist, zda záměrně: byl chaos kolem roku 1990) typografií včetně číslování – činí z Černého písma ne snad prvoplánově prvotřídní, ale dozajista hutný, nebanální a komplexní poetický zážitek. Nejlepší básně: Slavnost letnic, V lásce, Nemoci, Ze snů, Na prahu noci, Sůl, Olé!, Na Nový rok, Znova, Synu, Co není slyšet. Poslední jmenovanou si zde dovolím uvést coby návnadu, třebaže nezachycuje typickou ani esenciální náladu sbírky: CO NENÍ SLYŠET To mluví o život, nebo se upíjí k smrti? – Ještě je ho slyšet: Ať vás ani nenapadne jít mi na pohřeb! Do hospody, ožrat se! Všecky dluhy platím. Co už ale slyšet není: jak by nejradši, až bude po tom, kdyby se k popelu navrátil oheň a vrátil ho tělu. A teď? Lahví, co právě dopil, drtí na prášek smůlu. Ještě to skřípe, ale báseň je u konce, a tu musí přijít metafora, ta poslední, co všecko mění na světlo!“... celý text
— V_M

Nikdo není sám

„Čtivá kniha zabývající se problémy sendvičové generace, je to román tzv. ze života. Zajímavý je také rozdílný pohled všech postav na určitý problém.“
— ledu

Po strništi bos

„Skvělé, ostatně jako všechno od Zdeňka Svěráka. Smutné, laskavé, poetické a báječné čtení.“
— martianekk

Pompeje

„Ty čtyři dny před definitivní zhoubou Pompejí jsem prožila s akvariem Marcem Attiliem Primem téměř bez dechu. S vědomím toho, co se nevyhnutelně stane, je čtení jeho příběhu napínavé víc než kdejaký thriller. Navíc je každá kapitola uvedena odborným popisem toho, jak se sopka - Vesuv, probouzí a co se v jejich útrobách právě děje, což na napětí jen přidává...Proč náhle mizí voda, kde se vzal popel zdálky připomínající sníh, jaký je původ zlověstného zemětřesení. A do toho každodenní život zdejších obyvatel, kteří si vůbec nepřipouštějí, že se blíží katastrofa...Napětí nepolevuje až do samotného konce... Robert Harris v knize předestírá skvělý popis nejen vlastního sopečného výbuchu Vesuvu, ale také běžného života bohaté vrstvy Pompejanů, jejich úplatnost, obžerství, nenasytnost i záludnost a chamtivost. A ovšem reálnou postavu nesmrtelného Gaia Plinia. Na druhou stranu ukazuje, jak je neuvěřitelné, co naši starověcí předkové dokázali vymyslet a vybudovat, třeba jen popisovaný systém aquaduktů je obdivuhodný dodnes... Výtečná kniha, kterou doporučuji a dávám jí plný počet.“... celý text
— ddkk

Pád Númenoru

„Perfektně odvedená cizelérská práce. Nikdy nevím, jestli mě u těhle kompilací baví víc hlavní část knihy nebo poznámky, a lepíkama se má vydání jenom hemží. Jsem moc ráda, že se hlavně Christopher a teď i Brian dali do té šílené práce Tolkienův chaotický výtrysk geniality uspořádat do čitelné a vydánímožné formy. Děkuju.“... celý text
— Vidlička

Děti matrixu: Jak interdimenzionální rasa tisíce let ovládá svět

„Na 100% súhlasím s komentárom Bedřich63. Pri čítaní tejto knihy a tiež aj iných od tohto autora je potrebné mať otvorenú myseľ..... veľa informácií, ktoré stoja za zamyslenie.....“... celý text
— Lolila

V posledním tažení

„Ze zvědavosti jsem začala číst příběh odkvétající norské lékařky, napsaný nevzrušivě, bez emocí, napětí a bez zajímavějšího děje. Moc mě to nebavilo, ale tak trochu jsem doufala, že se přece jen alespoň před koncem v životě Elin něco uděje. Bohužel, kromě zjevívšiho se bývalého milence se vlastně nestalo nic... Taková nijaká, trochu zbytečná kniha...“... celý text
— ddkk

Sebemilenec

„Krásně napsaná kniha o tom, jak neposlechnout "vlastního čertíka - našeptávače" a nechat si ničit život nezodpovědným, sebestředným partnerem. Jako mnoho předchozích komentujících, i já jsem téměř od začátku knihy věděla, že příběh je inspirován autorčinými vlastními zážitky.“... celý text
— Radka1911

Návrat diplomata

„Kdyby nebyl Dickoušek žokej a spisovatel, osvědčil by se jako vynikající psycholog. Jeho hrdina (ať už v jakékoliv knížce) pokaždé mrkne a vidí, každého má přečteného, sotva otevře hubu. A co je nejsympatičtější - nesoudí, nehodnotí, jen bere na vědomí. Ale umí díky tomu i trochu s lidmi manipulovat, pokud to poslouží vyšetřování nebo čistě jen dobré věci. Ano, poznali jste správně, jsem fanynka a pokaždé nevycházím z údivu, jak je hrdina perfektně napsanej. U této knížky bohužel musím ale jednu hvězdičku strhnout, protože byla léééhounce rozvláčná a milostný motiv naroubovaný trochu na sílu. Ale jinak jsem si zase nejen početla ale se i přiučila, tentokrát o rumpálu na koně a jiných vet-vychytávkách. Ještě že jich napsal tolik a Felix pokračuje!!“... celý text
— Vidlička

Kočička Hamley a první sníh

„krásný příběh s kočičkou Hamley , vánoční dobrodružství , mně bavila , těším na 3 a 4 díl :)“
— orangerose

Aristokratka u královského dvora

„Aristokratka Marie (a kastelán Milotic) zdatně pokračuje. Tentokrát příběh navazuje na předchozí díl, v němž se málem loupilo a při té příležitosti se cosi významného na zámku zjistilo. A Marie, dědička titulu i zámku, se zachovala skutečně jako pravá aristokratka... Bylo to o něco zábavnější než předchozí díl, nicméně smíchy jsem se opravdu neválela...za tři.“... celý text
— ddkk

Kronika zapomenutého kněze aneb hříchy na templářské tvrzi v Čejkovicích

„Templářský poklad a záhadné mordy – co víc si člověk může od historické detektivky přát? Děj byl napínavý i dramatický. Co mě ale nejvíc dostalo, byl konec. Ten hodnotím jako naprosto skvělý. Dokonce byl odhalen i obsah templářského pokladu. Prostě paráda.“... celý text
— Snílek1980

Nezkrotná říše

„Není těch únosů, ztracených příbuzných a frakcí trochu moc?“
— pollyn

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka

„Po delší době jsem se vrátila k Aristokratce. Po docela příjemném prvním a druhém dílu (a po vynechaném třetím pokračování) bohužel mně čtvrtý díl moc nenadchnul. Pan Boček vlastně jen těžil z tragického úmrtí princezny Diany a to je trochu málo. Tentokrát jsem se moc nesmála a knížku dočetla jen ze setrvačnosti. Naštěstí je dost útlá...“... celý text
— ddkk

Parfém: Příběh vraha

„Audiokniha. Neobvyklé. To je to správné slovo, jestliže mám popsat toto dílo. Námět je skvělý, zpracování už se mi líbilo méně, chvílemi jsem se dost nudila.“... celý text
— p.stranska

Námi to začíná

„Bylo to opět čtivé,i když musím říct,že první díl se mi líbil více. Mnohé se dovídáme o Atlasovi. Do děje vstupujeme matka, která mu připraví jedno velké překvapení. Lily je naivní, když si myslí, že Ryle vše přejde s klidem . Ale konec dobrý, všechno dobré.“... celý text
— Kaja1

Nelítostný souboj

„Až na pár nelogických věcí , které by špioni a nájemní vrazi určitě neudělali a myslím , že ani specialisté z SAS, je příběh čtivý od samého počátku a odpovídá kvalitám D. Silvy.“... celý text
— hnusák

Inspektor Šin'ja Kógami 2

„Buď je tenhle díl zatraceně špatně přeložený, nebo už samotný autor nedokáže psát dialogy. Postavy neustále melou pantem, motají jeden pojem za druhým, jmen je tady jak nastláno a příběh? Já vlastně ani moc nechápu, o co vůbec jde. Průměrné hodnocení ode mne dostává Psycho-Pass hlavně kvůli světu, ten mne ještě pořád zajímá.“... celý text
— Atlantis

Pomocnice

„Jako vždy u této autorky , kniha napínavá a čtivá. velmi dobrá.“
— Marietta77

Tajemství pomocnice

„Napínavá kniha , přečetla jsem ji hodně rychle.“
— Marietta77

Kde číhá vlk

„Manželé Lilach a Michael strávili větší část života v Izraeli, ovšem jejich syn Adam, který chodí na střední školu, prožil většinu života v Americe, v Silicon Valley, kde jeho otec Michael zastává velice lukrativní post... Město, v němž žijí, zasáhnou hned dvě tragédie - v synagoze mladý islamista ubodá židovskou dívku a později na večírku středoškoláků umírá jiný mladík, Džamál... Problém je, že se ukáže, že Džamál a Adam se znali... Další problém je, že Adam se dost mění, a to díky kroužku sebeobrany, který vede Izraelec Ori, jenž pobízí kluky k tomu, aby si nenechali líbit žádné bezpráví... Román v ich-formě vypráví Lilach a pro mě bylo mimořádně silné její vnímání toho, jak se jí syn mění před očima a jak s tím nemůže vůbec nic dělat, protože Adam zkrátka dospěl a ona už nemá prostor na to, aby ho ochránila tak, jako když byl miminko či malý chlapec... Lilach se musí smířit s tím, že její dítě už není jen její, že je to už celistvá osobnost, která jedná podle svého... Kniha přináší další závažná témata: řeší samozřejmě rasismus, to, jak k němu přistupovat, do jaké míry ho korigovat, řeší situaci v Americe - především lpění na nezdravé hyperkorektnosti a zároveň i pokrytectví, které to s sebou nese, věnuje se problémům výchovy, dlouhodobých manželských vztahů, rodinným vztahům, připomíná i otázku týkající se kariéry mužů a žen, věnuje se tomu, jak se žije v Izraeli... Kniha má až thrillerové ladění, jste pořád dost napjatí, jak se příběh bude vyvíjet dál, nicméně tempo je spíš pomalejší, hodně se tu pracuje s psychologií postav, to se mi líbilo moc... Na konci není explicitně řečeno vše, ale to mně nevadí, naopak to spíš vítám... Já osobně jsem z knížky nadšená a zřejmě se zařadí mezi nejlepší tituly letoška... Hodnocení: 5 * z 5 *“... celý text
— markej

Sběratel motýlů

„Audio-moc pěkná kniha i děj...nešlo se odtrhnout...sice jsem to jen poslouchala ,ale i tak jsem byla napnutá a čekala,co se z toho vyvine....“
— Veveruška320

Pravda o cukru

„Měla jsem trochu tendenci knihu přejít, kvůli jejímu názvu. O cukru už jsem knihy četla, tak jsem se bála, že to nebude nic nového. Jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla. Pracuji na svém přístupu k jídlu a lepšímu stravování obecně, a kniha mě obohatila o několik zajímavých poznatků a rad, které teď co nejvíce aplikuji v každodenním životě.“... celý text
— Snapeova

Nalezení

„Pátý díl série s detektivem Tomášem Volfem a soukromou vyšetřovatelkou Evou Černou... Tentokrát se Tomáš vrací do svého rodného městečka na jihu Čech, aby pátral po zmizelé dívce, případ se mu ve vzpomínkách propojuje i se zmizením a vraždou jiné mladé dívky, spolužačky ze základní školy, kterou velmi dobře znal... Jiří Březina píše svižné knížky, které neztrácejí tempo a velice rychle se čtou... Baví mě i zmínky o soukromých životech obou vyšetřovatelů a precizní vykreslení prostředí (v tomto případě jihočeského maloměsta)... Osobně bych přivítala ještě trochu větší ponor do nitra postav, ale to je ryze můj subjektivní problém, žádná objektivní výtka... Sérii přečtenou celou nemám, četla jsem snad jen jeden nebo dva díly, ale myslím, že nevadí číst na přeskáčku, to důležité je zmíněno a není nezbytně nutné znát předchozí díly, v každém novém příběhu se budete orientovat dostatečně dobře... Hodnocení: 4,5 * z 5 *“... celý text
— markej

Bez domova

„Jedním slovem: nádhera! Před 24 lety jsem viděla film s Pierrem Richardem, který mi zůstal v srdci. Knížka je úžasná, nadčasová, krutá i něžná, tlustá, ale nedá se odložit!“... celý text
— SonaH