Janamed komentáře u knih

Kniha Bílá voda vzbuzuje nespočet emocí. Zlovolnost, se kterou se totalitní režim zaměřil na řeholní řády, aby je zapojil do civilního života je obludná. Byly jim upírány úkony, které se s jejich rolí v církvi pojily. Vzepřít zlu se zdá být nadlidský úkol, natož pro řeholnice. A jako reakce na totalitní režim a jeho snaze vyhladit ženské řády došlo k prvnímu vysvěcení ženy na římskokatolického kněze pod záštitou tajné Organizace podzemní církve vedené otcem Felixem Davídkem, kterou tímto považuji za velmi pokrokovou. Dochází ke střetu tradice a postavení žen v církvi a společnosti.

Za mne to je kniha, která z řady jiných, které autorka napsala, rozhodně nevybočuje. Autorka tím dokazuje svůj zápal, s jakým umí pracovat s historickými prameny společně s uměním beletristického zpracování do románu, který určitě v české literatuře zanechává nesmazatelnou stopu. A protože o románu bylo řečeno už hodně, netřeba dalších slov.

17 30.01.2024

Beletrie, založená na rasové segregaci probíhající ve Spojených státech je jednoznačně stále silné, tristní, přesto přitažlivé téma, které citlivé čtenáře nenechává chladným. Je zvláštní srovnávat 60. léta 20. století v Americe s totožným léty v Evropě, potažmo u nás. Mentalita bílých zaměstnavatelek je nepochopitelná. Místo, aby se samy podílely na výchově svých dětí, tuto roli přenechávají ženám, které jsou podle nich špinavé a plné nemocí. Jedí jejich jídla příbory, které leští černé ruce, a přitom jim zřizují oddělené toalety. Zvláštní. Já jsem si Aibileen, Minny i slečnu Skeeter velmi oblíbila a těšila jsem se na jejich vyprávění. A tak jako u filmu, jsem brečela i tady. Oběti, které tyto odvážné ženy podstupují jsou obdivuhodné. Román, ač má velmi drobný text, je neuvěřitelně čtivý. Rozebírá složitá společenská témata, boj za rovnoprávnost a svobodu černošského obyvatelstva, ale i hlubokou lásku. Tady není o čem polemizovat, jednoznačně jeden z mých nejoblíbenějších příběhů.

17 12.12.2023

Knižní debut Anny mne neuvěřitelně vtáhl do děje. Kniha se díky své koncepci čte velmi dobře. Každou kapitolu jsem si opravdu užila. Autorka vyniká skvělou znalostí prostředí a rozhodně jí nechybí zaujetí pro téma. Však sama vystudovala japonská studia. A i zde (po Někrasovové Kůži) se setkávám s magickým realismem, který v tomto případě tkví v určitém rozdvojení hlavní hrdinky, jejíž spirituální entita je “uvězněna v japonské čtvrti Šibuja, a fyzická část se nachází v Praze. A víte co? Ono to propojení (nebo odpojení?) obou Jan výborně funguje. Postupné rozkrývání života pozapomenutého japonského spisovatele vnáší do příběhu jisté napětí a zvědavost, ale i lítost nad jeho smutným osudem, jež přetrvávají až do samého konce. Celý román na mne působil mladicky, svěže a svižně. Svým prostředím velmi přitažlivě. Tohle bylo prostě famózní!

12 31.12.2023

Zdá se vám název až moc fantaskní? Tak to vás název velmi klame. Příběh, který nám zde Nora předkládá není až tak kouzelný jako spíše okouzlující a ve své podstatě i velmi dramatický. A i když je postavený na rivalitě dvou konkurentů, nese si v sobě prvky tak typické pro 19. století, kdy čest jako morální kredit nebo chcete-li dobré jméno vítězí nad nepoctivými praktikami, což nemusí být pravidlem současné doby. Je úžasné sledovat, jak jsou oba muži rozdílní. Každý z nich do příběhu přináší něco jiného. Alfred je velmi konzervativní muž ve středních letech, kdežto Bartoloměj sálá vysokým sebevědomím a je opředen určitou mladistvou svěžestí. Autorka předvádí skvělý výkon, o své čtenáře pečuje, v příběhu nechybí náhlé zvraty a překvapení. Kdybych měla hádat autora, určitě bych zrovna netipovala českou autorku. Za mne obrovské ano, stojí za to!

11 16.03.2024

Magický realismus k japonské kultuře neodmyslitelně patří a Anna to ví! Po její prvotině Probudím se na Šibuji, jsem se na Vzpomínky na úhoře, multižánrovou, pěkně buclatou knihu s mystickou obálkou, velmi těšila. Tajuplný, investigativní příběh je příběhem o přátelství, nekonečném moři vzpomínek, ale i pochopení, to vše protkáno oduševnělou šintoistickou mytologií. Životy hlavních hrdinů se vyznačují určitou houževnatostí a navzájem se rafinovanou účelností propojují. Kompozice knihy je poutavě dělena do odstavců stejně jako autorčina prvotina. Rázovitá kniha o více jak sedmi set stranách se tak čte s velkým zaujetím, místy i napětím, každá strana se doslova hltá. Rozhodně se jedná o pozoruhodný čtenářský zážitek. Anna Cima je přesně ten typ autorky, který zbožňuji. Za mne má obrovitánské doporučení!

10 22.01.2024

Usedlost je skvostná záležitost. A patřím mezi její fanoušky.

Životní příběhy jedné rodiny tvoří úplný obraz života na usedlosti, který se formuje bezmála pět století. To nejsou příběhy, ale balady, prosycené venkovským folklorem a romantismem, ale i ne mnohdy přívětivou historií. Každý příběh je svým způsobem jedinečný, a přesto je tak důmyslně navázán na další. Měla jsem totiž zprvu obavy, že nerozpoznám v čase rodinné vazby, ale ty se úplně rozplynuly. Četbu jsem si náramně užila, a přiznám se, já si ji postupně dávkovala. Atmosféra, kterou autorka v knize vykresluje, ač se muže jednat i o smutné okamžiky, ale s životem tradičně svázané, pohladí na duši. Vlastně jsem si vzpomněla na svou prababičku, jak jsme za ní jezdili jako děti, chodili ke kravám, brodili se v řece Doubravce, váleli se v Kubatovic seníku, stanovali nebo vedli žabomyší války s místními dětmi… Díky Usedlosti od Marii Turtschaninoffé jsem se vrátila zpátky… A to pro mne moc znamená. Nádherné čtení!

9 02.11.2024

Kdo by neměl rád Jozefa Kariku! Doslova si libuji v tom, do jakých prostředí, a především ročních období zasazuje své chladné thrillerové romány. Zbožňuji, jak si autor pohrává a zpracovává historické prvky společně s fikcí. Obzvláště v případě Hlubiny to platí dvojnásob. Jasně, najdou se i jeho příběhy, kterým tolik nefandím kvůli “monopostavám jako ve Tmě anebo Propasti, ale směsice kriminálního a historického románu Hlubina mne k sobě na tvrďáka přikovala! Dusná, monotónní atmosféra šedého města, nad kterým se snášejí bílé sněhové vločky, jako byste se ocitli ve slovenském “Silent Hillu…

Do Rožumberoku, bývalé slovenské průmyslové velmoci, v době třeskuté zimy přijíždí Major Gavenda, estébák, který má za úkol vyřešit mrazivý případ zmizení dvou dětí s hrůzostrašným nálezem…

Nechci z tak napínavého, ale i tajemstvím opředeného příběhu, který se odehrává v raných dobách komunismu moc prozradit. Ale Karika je mistr v natahování rozuzlení. Gavenda je za mne vrah, estébák, a takový má řešit kriminální případ. Přesto vzhledem k vývoji příběhu prochází proměnou. A ta mne zatraceně bavila. No, a jak to u Kariky bývá, nic není jednoznačné, a ano, musím se přiznat, že jsem závěrečné odhalení četla s otevřenou pusou. Až tak na mne zapůsobil. Vkusně už do tak napínavého příběhu včlenil táhlý plíživý strach. “O nich jsem rovněž nedávno četla, je tedy znát, že téma tohoto zla je nyní aktuální. A kdo jsou “oni to už je na vás… Autor se drží toho svého, a to je zatraceně dobře.

Tohle mělo vibe!

9 11.05.2024

S každou přečtenou stránkou chci víc a víc…
 
Věta, kterou definuji tvorbu Verči Opatřilové. Nemůžu si pomoci, ale ona je neuvěřitelně chytlavá. Miluju její způsob gradujícího vzrušení, které do příběhu o rodící se tabuizované lásce, náklonnosti a důvěře klade. Latentní poselství a myšlenky, které nejsou vyřčeny, ale přece v myslích jsou…

S přečtením první části jsem se dostala do stavu, PROČ? Proč začíná úplně jiná druhá část… Způsob, jak si zaháčkovat čtenáře? Nikoliv, promyšlený tah, který mne naprosto dojal! Mě její bohatý a barvitý literární slovník baví. Nic si nemusíme nalhávat, ona to se svými čtenáři umí, se mnou tedy určitě! Nadšeně jsem přijala prostředí, ve kterém se děj odehrává, sama jsem se letos do půlnočního slunce zamilovala. I to, jakým způsobem je čtenářům předkládán. Kniha je členěna svádějícím způsobem. Žádné dlouhé úseky, přehledně a vkusně členěny texty. Knížka s více než čtyřstovkou stránek se pak čte svižněji. Bylo to vzrušující, citlivé a dramatické! Já její příběhy pouze nečtu, ale neskrývaně prožívám. Myslím na ně, přemýšlím o nich, a to je to gros všeho! Láska na první pohled! Nechci Verču ztrhat, ale už nyní se těším na další její jedinečný autorský počin.

Dva paralelní příběhy, dva životy, které se hledají…

7 29.07.2024

(SPOILER) Většinou jsou u mne strašidelné příběhy odehrávající se v lesích sázka na jistotu, ale v případně Mastersenova díla jsem, bohužel, na rozpacích. Námět je rozhodně zvolen originálně, ale zpracování už mi tak zajímavé nepřipadá. Sice v knize naleznete jisté strašidelné pasáže, hororovou atmosféru však přebíjí nespočet vzkazů ze záhrobí (proč?), rodičovský postoj otce k synovi (kdy otec poslouchá syna, protože trpí AS) přes bizarně provedené sebe/vraždy. I přesto, autor píše svižně, jednou se ocitnete v USA, pak v Polsku a zase naopak. Závěrečnou kapitolu jsem stěží dočítala, napětí zjistit, co se v příběhu vlastně děje se už od poloviny knihy pomalu vytrácelo. Asi to na mne působí takovou všehochutí. Kvituji však, že autor pracuje s ověřenou myšlenkou komunikace stromů, kterou krásně popisuje například Peter Wohlleben.

Rozhodně nemám nic proti autorovi, ale asi mi tento příběh o kapitulaci ochránců přírody tolik nesedl. Za mne to tentokrát budou slabé tři hvězdičky z pěti.

7 02.11.2023

Robert R. McCammon patří mezi autory, ke kterým se nadšeně vracím, a to hlavně kvůli jeho sklonu k multižánrovým příběhům. Sám sebe řadí mezi hororové autory, ale já bych před hororové ještě přidala kreativní. Nesnaží se své čtenáře šokovat hektolitry krve, ale hororovou podstatu vnímám v napětí a způsobu, jakým se hlavní postavy vyrovnávají se smrtelným nebezpečím. Toto platí i o románu Odejít na jih, který sleduje amerického válečného veterána na útěku před zákonem a který se stává pronásledovanou kořistí snad ze všech úhlů pohledu. Napínavý příběh je psán svižně, autor vládne bohatým, květnatým slovníkem. Rovněž vhodně používá hovorové výrazy, které se překlápí do vcelku groteskních scén. A jeho postavy, ač kuriózní, si oblíbíte. Na mě jednoduše opět udělal obrovský dojem. A panenky se mi při pohledu na jeho knihu v pevné vazbě už neprotáčí, já rozsah jeho děl přijímám s nadšením. Pokud jste se s autorem tedy ještě nesetkali, doporučuji začít s jeho knihou Smrt před úsvitem. Ta je má nejoblíbenější. Závěrem se však přiznám, že anotace k této knize ve mne vzbuzovala jistě pochybnosti, a to ve snaze autora vrhnout se do postapokalyptických vod s nádechem sci-fi, ale byla jsem vedle jak ta jedle… Však se sami přesvědčte.

6 16.09.2024

Fenomenálně jednoduchý vědeckofantastický hororový román, který by neměl utéct žádnému knižnímu fajnšmekrovi. Finney píše neuvěřitelně poutavě, ale i mrazivě. Příběh pojednávající o invazi mimozemských bytostí parazitujících na živých organizmech spatřil světlo světa v roce 1955 a patří mezi kultovní knižní sci-fi fenomény, které rovněž došly svému filmovému zpracování. Já jsem si velmi ráda, a s gustem, přečetla i jeho první české vydání, jehož překladu se zhostil Martin Světlík.

6 23.08.2023

Autor vládne neuvěřitelně poutavým vypravěčským talentem. Ačkoliv vám kniha svým obsáhlým, drobným textem může protočit panenky, obsahem vám nabídne nádherný příběh kombinující hned několik žánrů jako fantasy, detektivku, thriller přesahující do hororu. Vyniká rovněž bohatým literárním slovníkem. Napětí nabízí každá kapitola a já si ho náležitě užila. Bavilo mne, jak autor umí pracovat s dětskou fantazií a vlastně i inteligencí. Protože příběh pojednává o dětství dvanáctiletého chlapce, zařadila bych jej například po boku Marka Twaina, Dobrodružství Toma Sawyera (a to jsem ani netušila, že své místo mezi klasiky už zaujímá). Nicméně, svou působivou atmosférou, kumulujícím napětím, ze kterého mi místy vyrazila husí kůže je McCammon nedostižný. Jeho další dílo už si razí cestu do mé knihovny!

Rovněž patřím do generace fanoušků Harryho Pottera. Ve svých představách jsem si přehrávala moment, jak mi v naší poštovní schránce přistane tak toužebně očekávaný dopis z Bradavic (a jednoznačně nejsem jediná). Místo magického dopisu mi však v ruce přistál Tom Felton! Bohužel, na Bradavice jsem asi už dost stará, ale Feltona jsem otevřela! Jako předvoj k Alanovi a mé slabosti ke světu plného magie, jsem přeci nemohla udělat jinak

A Tom mne přesvědčil, že je vlastně úplně normální klukočlověk i se svými chybami. Alespoň jemu bylo v jeho rychlém dospívání dopřáno trochu té normálnosti a s postupnou zralostí i pokory. Upřímně, díky této autobiografii mi je blízký. Možná jsem ovlivněna svým aktuálním věkem a zralostí, v každém případě se na něj teď dívám jinýma očima, dívám se na něj jako na Toma, ne na zlomyslného Malfoye. Ba co víc, nadchly mne jeho eskapády s Anthony Hopkinsem, a úsměv mi vykouzlil moment jeho setkání s úžasným Gary Oldmanem. A konečně, kvituji jeho náhled na britské a americké herecké/životní prostředí.

Za sebe jako čtenářku, ale i fanouška Harryho Pottera mohu knihu určitě doporučit, nejen pokud se chcete seznámit se zákulisím z natáčení (nikoliv pouze Harryho Pottera), ale rovněž chcete porozumět mechanismu, jak se s dětskými herci pracuje. Memoáry se čtou neuvěřitelně rychle a lehce, jsou chvíle, kdy vám vykouzlí i úsměvný úšklebek na tváři. A pak se divíte, že vlastně otáčíte poslední stranu.

Takže ano, Tom Felton není jenom Draco! Je především Tom. A co si z memoárů asi odnáším nejvíce? To, že točit Harryho musela být velká legrace (řekla bych, že nejpoužívanější slovo v celé knize). A potom, že jsem opravdu bohatá. Mám svou rodinu (ale to jsem věděla. Někdy je potřeba si to připomenout.).

6 14.06.2023

Číst knížky, ze kterých dýchá sám život mi činí neuvěřitelnou radost. A takový je Indiánský erotikon.

Danka do svého vyprávění promítá záviděníhodnou indiánskou životní moudrost, osvobozující nadhled a slovanskou houževnatost! A já ji za to zbožňuji. Její kniha mě už podruhé pohladila po duši a ukázala, že život můžeme prožít i jinak, akorát si musíme najít toho svého Tammyho. Životní eskapády, které tropí slovanská nátura ve své nové čerokézké rodině v podhůří Velkých kouřových hor v Severní Karolině jsou laskavé, moudré, dojemné (motýli mě zase vzali) i lechtivé. Ale především humorné (čeští řidiče vs. indiáni) a oslavují život. A zase je to jednohubka! Tak rychlá, až to bolí! A pro ty, co s Dankou ještě neměli co dočinění - nemusíte nutné číst prvotinu, obě její knihy se dají číst samostatně. Danka i do své druhé knihy šikovně přenesla něco z té první, takže o nic nepřijdete (garantuji, že jak přečtěte jednu, budete chtít i druhou). Já však věřím, že Danku znáte a nebo ji minimálně po tomto příspěvku budete chtít poznat. Už teď se nemohu dočkat třetí knihy, o které sama prozradila, že snad brzy spatří světlo světa. Což sice může znamenat i rok, ale já si na ní s velkou radostí počkám. Howgh

5 02.11.2024

Od Philipa jsem četla vše, co na mě na instagramu vykouklo. Sacculina, Sirotčinec v údolí, ale jeho povídkovou knihu jsme si nechala až na konec. Záměrně jsem si ji nechala na podzimní období. Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše. Až nyní se mi potvrdilo, že Philipovou silnou stránkou jsou povídky než rozsáhlejší romány. Hleď, prázdnota se svými devíti kousky je neuvěřitelně zlověstná. V jistých bodech mi připomněla moji milovanou Shirley Jacksonovou, až na to, že Hleď, prázdnota je spojena převážně s nadpřirozenem. Povídky jsou psané poutavě, jsou relativně krátké, a v tom je autorova již ta avizovaná přednost. Hleď, prázdnota je tak oproti Sirotčinci komplexnější a rafinovanější. Tady z toho čtení mám opravdu radost a i husí kůži. Pokud bych měla vybrat tři povídky, které mi uvízly v hlavě, tak rozhodně Mandala, Surfer Girl a Bezpečnostní pojistka, potažmo Matka. Ale vlastně všechny umí upoutat čtenářovu pozornost. Moji tedy rozhodně…

5 24.09.2024

S Cormacem McCarthym jsem se poprvé čtenářsky seznámila asi před rokem, když jsem se vydala na jeho Cestu, na níž se svádí nemilosrdný boj o holý život. A ještě nyní mi běhá mráz po zádech. Umocnění celého čtenářského zážitku přišlo závěrem, kdy jsem bulela jako želva... Ale zpět ke Cormacovu poslednímu přírůstku do literárního světa. Diptych Pasažér a Stella Maris.

Je škoda, že zrovna Pasažér není mezi čtenáři tolik vidět, ale asi chápu příčinu. Autor totiž do své prózy komponuje nespočet fyzikálních, ale i matematických úvah, takže možná zrovna tato inklinace neimponuje každému čtenáři. Potom i dějová linka trosku zaostává za předešlou jeho prózou, ale tak moc mě Pasažér přitahoval. Kniha je baculka, ale klame vazbou. Díky ubíhajícím dialogům se čte rychle. Chvíli mi však trvalo, než jsem si zvykla, že autor nepoužívá u přímé řeči uvozovky. Jak se jeví Pasažér povrchně, obsahem nabízí náhled do života hned několika lidí, jímž kraluje odevzdaných, ponurý život Billyho Westerna, který se jako potapěč jedné noci roku 1980 přimotá k potopenému letadlu, kde nejenže chybí černá skříňka, ale zdá se, že i desátý pasažer... To se rovná spouštěči následných událostí, které si v sobě musí Billy srovnat. Začalo to pekelně zajímavé, sklouzlo to do jisté izolovanosti, ponurosti a smutku. Ale pořád mne to zajímalo! Nyní rozečítám Stellu… Jak tohle dopadne?! Pro náročnější čtenáře jasná volba!

5 15.08.2024

S Ianem Urbinou jsem podnikla podivuhodně weird cestu. Oceán a moře v nás obyčejných smrtelnících evokuje především dovolenkový čas, ale nikdo z nás už se tolik nazamýšlí nad tím, že i tam se děje bezpráví. Jako obyvatelku vnitrozemského státu pro mne není příliš přirozené pozastavovat se nad oceánským ekosystémem, ale Ian mne svou knihou Oceán mimo zákon vzal s sebou na nebezpečnou cestu za prozřením, protože oceán se netočí pouze kolem záchrany velryb, ale zachraňovat potřebují i jiní. Oceán rovněž není bezedný odpadkový koš, a rozhodně není tak svobodný a romantický, jak bývá oslavován… Ian podniká sondu do světa, který by nám měl být skryt a čtenářům tak předkládá poutavým a téměř vždy dramatickým způsobem patnáct případů, kdy zákon pozbývá svého významu a kdy se sami musíte stát pachatelem, abyste zabránili (nebo se aspoň pokusili) bezpráví. Setkává se s aktivistickou skupinou Sea Shepard, která brání mezinárodní vody před nelegálním rybolovem, poznává šokující podmínky, v jakých rybáři, často oklamaní a zneužití muži, na lodích pracují, že smrt na moři není výsadou jenom přírodních živlů, ale často lidí, kteří s životy beztrestně mrhají. Kde zákony nejsou vymahatelné. Oceán mimo zákon určitě stojí za vaše povšimnutí. A ač je to pořádná bacule, je čtivá a co do tématu hodně přitažlivá. A jak avizuje samotná kniha, na plechovku tuňáka se už opravdu budete dívat jinak.

Za mě má tato analogie donquichotova boje s větrnými mlýny obrovské doporučení.

5 26.06.2024

Ztracené dívky z Willowbrooku jsou prostě wierd! Napětí se mne drželo od chvíle, co dívka jménem Sage překročila brány této tajemné státní školy, která se spíše tváří jako Dantovo peklo! A hrůzostrašné na tom všem je, že takový Willowbrook opravdu existoval, a ještě hrůzostrašnější je fakt, že nebyl (není) rozhodně jediný! A co je úplně nejhorší, že na něčem tak odpudivém, je vždy něco přitažlivého

K tomuto psychologickému románu není co dodávat. Autorka vytěžila z předesílaného tématu maximum, a určitě tak vsadila na jistotu. Romány tohoto typu budou dle mého názoru stále velmi oblíbené. Beletrie založená na historicky doložitelných faktech obohacena o investigativní prvky s živou a věrohodnou (ohavnou) popisností prostředí jsou prostě tahounem. Z četby si rozhodně odnesete mrazivý čtenářský zážitek, i přesto, že v samotném závěru mi to trochu drhlo. Ale určitě se nestydím tento román o sesterském poutě, touze po spravedlnosti a bolesti těch nejzranitelnějších doporučit dále. Takže, pokud jsi fanoušek psychiatrického prostředí (navíc stavějící na reálných základech) nebo rychle odsýpajících investigativních, mrazivých příběhů, je tahle Wisemanová pro tebe jako dělaná.

5 05.12.2023

Mystický, hororový příběh z edice Světový horor nakladatelství Golden dog sice neoplývá složitou zápletkou, ale atmosféru, kterou nabízí, to plíživé zlověstné ticho a barvitá popisnost zrůdností a neméně tak pečlivě zahrnuté staré spiritistické techniky šamanismu, to povznáší Crotu nad rámec všedního, laciného hororu! Oceňuji, že autor jde tvrdě k věci a děj má dramatický spád, který má tendenci gradovat. Román se opět nečetl, ale hltal. Patřím tedy mezi ty čtenáře, kteří si Crotu užili a považuji ji za slušnou oddechovku. Tímto tedy přispívám troškou do mlýna.

5 21.09.2023

Tohle jsem fakt nečekala! A to jsem měla už po prvních řádcích mírné podezření, že to nebude takové to seriózní čtení (já a můj vztah k anotacím). Už jenom český překlad a slovní výpady v jednotlivých kapitolách! Everett kombinuje historická fakta dlouhodobě zakořeněné rasové nenávisti a s tím spojeného lynčování minulého století v Americe s populistickými komediálními prvky. Ryze detektivní příběh povyšuje na komediální horor, ano horor, který v sobě formuje obraz několik desítek ba sto let spící pomsty. Je to něco jiného, svižného, čtivého, a komu není cizí jednoduchý černý humor přecházející do frašky, tak pro něho. Mne jinakost velmi přitahuje, proto nemohl tento satirický, současný román, který na svém pozadí zpracovává temné období amerických dějin, zůstat stranou. Je však potřeba a na místě brát Everettův literární počin s nadsázkou. A o tom to všechno je.

5 20.09.2023