Luciela
komentáře u knih
Kde zpívají raci
Delia Owens
Neskutečně napsaný přírodovědný román s detektivní zápletkou a okořeněný láskou nejen k přírodě! Já teda v knize našla vše! Kniha mě vtáhla do děje, na místa v bažině a nejen tam, nedokázala jsem se odtrhnout.
Řekla bych, že nejlepší kniha, kterou jsem letos četla a možná i ze všech mých zatím prečtených. Vřele všem doporučuji!
Vila v Itálii
Julie Caplin
Moje prvotina od této autorky a musím říct, že nezklamala. Člověk vypadne, odpočine si od všedních starostí. Vše je předvídatelné a nakonec pohodový konec s náznakem na Hospůdku, kde by měl vystoupit do popředí Leonardo.
Kniha splnila má očekávání a ve výsledku se mi líbila z pohledu Itálie i umělecky (kreativita textilního umění).
Dcera Osvětimi
Tova Friedman
Kniha je moc pěkná, je čtivá, velmi citlivě napsaná. Není přeplněná židovskými výrazy. Myslím, že to byla 1.kniha, u které jsem se setkala s velmi rychlým vyprcháním radosti z osvobození Rudou armádou, kde popisuje autorka o opilosti a zvýšené agresivitě ruských vojáků.
Ale z této knihy číší láska mezi matkou a jejím dítětem... neskutečné štěstí, obě přežily a pak se setkaly ještě i s otce. Kolik takových rodin mělo takové štěstí se po válce znovu setkat?
Kniha se mi líbila a můžu jen doporučit. Obsahuje i pár fotografií, které doplňují samotné vyprávění.
U čtení jsem neměla pocit, jako by mi to vyprávěla stará paní, ale úplně mě vtáhla do samotné doby a na ty konkrétní místa.
Cilčina cesta
Heather Morris
Chtěla jsem Cilku číst hned po "Tatérovi", ale nešlo to. Tatér z Osvětimi mě tenkrát zasáhl jako rána z čistého nebe. Možná je to tím, že byl má první kniha na toto téma. A tak Cilka čekala a čekala... až letos jsem už vzala opět knihu do rukou a nelituji! Kniha se mi tak líbila jako "Tatér". Musela jsem číst dál a dál. Ten osud byl neskutečný, neuvěřitelný a přesto i v temnotě najde člověk světlo, radost, potěchu a možná i naději na lepší zítřky...
Jen a jen doporučuji!!!
Les v domě
Alena Mornštajnová
Věděla jsem, že to bude zase náročné čtení a taky, že bylo. Od autorky jsem přečetla všechny knihy, ale poslední dvě knihy jsou bolestné, náročné, násilnické... negativní. Stačí jednou a dost. Nelámu nad autorkou hůl a určitě po její další knížce sáhnu, ale doufám, že i trochu dobra v budoucnu v jejich knihách bude.
Moje vina
Mercedes Ron
Kniha mi ležela v knihovně dlouho a vůbec mě tyto románťárny nezajímají, ale prokládám těžké témata těmi odlehčenými. A padla volba na tuto knihu, jelikož jsem shodou okolností viděla film a tak jsem byla zvědavá na rozdíly.
Rozdíly samozřejmě byly! Ve filmu je závěrečná honička v autech, ta v knize není a najdeme tam více rozdílů, co je v knize, pak ve filmu vůbec není. Ale co mě neskutečně bavilo a těšilo, byly rozdílné kapitoly. Někomu to asi vadí, ale mě to nadchlo. Pohled Nicka a pak kapitola z pohledu Noah. Vždy jsem se těšila na Nicka. Mě se kniha líbila moc a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Chtěla bych si určitě přečíst pokračování, i když kniha končí, jako by žádné být ani nemělo.
Rusovláska z Osvětimi
Nechama Birnbaum
Knihy z 2. sv. války čtu často a pokaždé, když se k nějaké, kterou jsem ještě nečetla dostanu, moc si ji chci přečíst. I na tuto jsem se "těšila". Ale čím víc knih mám přečtených, tím lépe dokážu hodnotit. O samotném tématu nemluvím, téma těžké, náročné. Ale tyto životopisné romány z ortodoxních rodin se mi čtou velice těžce. Zvládám přečíst kapitolu, max. 2 na jedno čtení a musím knihu odložit. Určitě stojí za přečtení, ale podruhé bych se k ní už nevrátila.
Listopád
Alena Mornštajnová
Pocity z této knihy jsou opravdu diskutabilní. Na začátku si člověk musí uvědomit, že se jedná o smyšlený příběh, jak na to autorka upozorňuje. Moje tchýně ji odložila po pár stránkách, že takový blábol číst nebude. Jenže já jsem mladší, tak jsem toto období nezažila, tudíž jsem nebyla takto ovlivněna. Jako matka jsem nedávala situace, kdy matku oddělili od dětí, v podstatě na začátku knihy a pak se dělila kniha na dva pohledy a životy dcery a matky. Těžko si to člověk umí přestavit a ani nechce. A v knize čekáte snad v nějaké lepší zítřky, jenže už jsme si trochu zvykli, že paní Mornštajnová nemá ráda sladké konce, končí i tato kniha smutně.
Knihu bych určitě doporučila, stojí za přečtení, hned bych jí nezavrhovala, vtáhne vás do děje, i když až později.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Od autora je to moje první přečtená kniha. Je rozdělená na dvě samostatné knihy. Četla jsem nejprve Veroniku a pak Jáchyma. U Jáchyma jsem se nemohla dostat do toho čtení, přišlo mi to takové opakování, což bylo samozřejmé, ale i doplnění některých událostí, které u Veroniky nebylo dotažené do konce, asi záměr. Nakonec to byla pěkná kniha s dějovou linkou, která se ve skutečným životě prostě může takto stát a osudy lidí jsou někdy propojené víc než si myslíme.
Láska ve špičce italské boty
Blanka Malá
Moc pěkná kniha, dobře se čte, člověk se zasměje, je zde hodně italských receptů, romantika. Mě se líbí, když jsou knihy skutečné a tato je.
Porodní báby z Osvětimi
Anna Stuart
Kniha mě pohltila hned na začátku a nepustila do poslední stránky! Vím, že byly některé postavy vymyšlené (Filip a Ester), ale postava Anny byla převzatá podle skutečné ženy. Je to těžké téma, ale napsáno velmi dobře a s citem. Jsou tam odlehčené pasáže plné romantiky uprostřed války a to se mi na knize velmi líbilo. Můžu jen doporučit. Mám doma ještě jednu "Porodní bába z Osvětimi" a jsem zvědavá na srovnání. I když čekám, že to bude už těžší čtení.
Poslední restaurace v Paříži
Lily Graham
Kniha se mi moc líbila. Příběh ve dvou časových liniích. 2 část knihy se mi líbila nejvíc. Konec už byl takový opakující se, ale za mě pěkná kniha.
Srdce nemá vrásky
Blanka Malá
První kniha byla více romantická a vášnivá z pohledu lásky, tato je "vášnivá" ze vztahu italské matky/budoucí tchyně X synovy přítelkyně/budoucí snachy. Je i romantická z krásného popisu samotné Itálie. Jen pro mě bylo těžké si správně přečíst italské názvy měst, míst, výrazy, věty. Skoro vše si člověk domyslí v kontextu i když nebyl vždy doslovný překlad, ale číst jsem se to už později v knize nesnažila, rovnou jsem to přeskočila.
Kniha končí dobře a možná i po čase paní Blanka napíše další díl pod olivovníkem za garáži nebo na pokoji v Dolomitech nebo na Manhattnu a nebo na terase vysněného italského apartmánu... kdo ví, každopádně se budu těšit. A třeba si i konečně něco podle knihy uvařím. Opět je v knize i mnoho receptů.
Josefův osud: Jak jsem přežil šest koncentračních táborů a stal se lovcem nacistů
Josef Lewkowicz
Kniha se mi těžko četla. Někdy ty skutečné příběhy vedou myšlenky jinam než bych chtěla a to se mi poprvé stalo u této knihy. Asi v půlce knihy po skončení války se můj pohled na Josefa zprotivil a měla jsem opravdu problém číst dál. Nesouhlasila jsem s jeho rozhodnutím o odebrání děti... i když chápu tu jeho myšlenku. Celá kniha pojednávala o jeho životě. To co mě v začátcích knihy zajímalo nejvíc byl pan Schindler, ale o něm se tam jen letmo zmiňuje.
Zařadila bych tuto knihu mezi náročné čtení s tématem 2. sv. v.
Ale co musím vyzdvihnout, když jsem četla knihu, bylo to, že jsem měla pocit, jako by Josef seděl naproti mě a vše mi to vyprávěl. Vtáhl mě do svého obývacího pokoje a tam začal na mě mluvit... a jelikož tu byl obrovský věkový rozdíl, trochu to občas skřípalo. Hold rozdíl dvou - tří generací je pak znát.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Jaká kniha je? No, začátek je velmi depresivní, a jak tu jiní psali, i já měla pocit, že ji přes tu negaci odložím. Nakonec jsem to neudělala a knihu dočetla. Závěr: staré dávné ponaučení... Nelitovat! Vše co uděláme je z nějakého důvodu a jsme díky těmto rozhodnutí, tam, kde jsme. Trochu jsem se viděla v hlavní postavě... někdy ty nejjednodušší otázky, jsou ty nejtěžší a s tím spojené odpuštění sobě samotné.
Máme kolem sebe plno krásy jen nesmíme být slepí "není důležité na co koukáme, ale co vidíme".
Chlapec z bloku 66
Limor Regev
Musím říct, že kniha se mi velmi líbila. Měla jsem pocit, že už je toto téma na mě moc a opět budu mít problém knihu dočíst, ale ne. Byla napsaná velmi dobře, nenásilně, neměla jsem pocit, že mě někdo nutí číst bibli (se kterou nemám problém), ale někdy je těch cizích slov až moc, což u této knihy nebylo, i přesto, že je to životopisný příběh, je napsaný velmi dobře. Doplněny fotkami, což se mi líbilo, že k příběhu občas vidíte i obrazy lidí i místa. Dodává to tu reálnou podobu. Kniha je tenká a výstižná, i když jsem měla v některých odstavcích pocit, že se opakují. Ale možná to byl záměr, opakování je matka moudrosti.
Co se mi osobně líbilo a uchvátilo, že Antonín Kalina žil relativně blízko, což mě teď ještě víc láká město Třebíč znovu navštívit.
Takže opravdu tuto knihu doporučuji.
Dům na konci ulice
Karla Kubíková
Kniha se četla dobře, rychle, jen se mi nelíbily pasáže o jiných knihách. Je napsaná dobře, pěkné a s citem k tématu staří a zapomínání. Ale po přečtení jsem z ní neměla takový klidný duševní pocit.
Ozvěny run
Christina Courtenay
Neskutečný příběh, nemohla jsem se odtrhnout. Chtěla jsem nějakou odlehčenou knížku a zvolila jsem dobře. Je v tom příběh 2 časových linií, které nenarušují děj, vše do sebe zapadá. Plno pěkné nenásilné romantiky, která je do poslední chvilky velmi napínavá.
Historické romány nečtu, ale po tomhle možná změním názor.
Velmi dobře napsáno, čtení bez problémů, žádné komplikované pasáže a nudné stránky.
Osvětimská ukolébavka
Mario Escobar
Ta kniha mě úplně dostala. Nemám slov, pohltila mě, nutila číst dál a dál... a konec pravdivý... člověk chce doufat, že bude krásný, ale byl pravdivý. Kniha je víc realistická, vyvolá přímé pocity okamžiku té doby. Za mě ta kniha v mém žebříčku stoupá nahoru!
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Kniha se mi moc dobře četla, pohltila mě, netušila jsem jak skončí a najednou byl konec.
Oproti předcházejícím knihám se mi až tak nelíbila, ale nad paní Morštejnovou jsem nezanevřela a těším se na další knihu!
