marvarid komentáře u knih

Požadovat psychologicky dobře vykreslené postavy je myslím nepochopení žánru. Pokud se pustím do čtení knihy odehrávající se v hloubi černočerného vesmíru na palubě bojujících (a zanikajících) kosmických lodí, zapsané povětšinou formou rozhovoru (ať už vedeného slovně nebo písemně přes nejrůznější infokanály), nemůžu něco takového požadovat. To je naivní. A rozhodně si cením výtvarného provedení. Myslím, že tahle forma (lehýnce štrejchnutá komiksem) k ději sedí. Takže místy pravda trochu morbidní, ale jinak vtipné, svěží, rychle přečtené. A teď si zase půjdu zavařit mozek nějakou literární klasikou….

7 23.02.2021

Nápad je opravdu dobrý. Literárně není ale román nijak výjimečný. Autor vypráví jednoduše a v jaké fázi pokusu Charlie je, poznáme podle složitosti větných konstrukcí a pravopisných chyb v deníku. Kniha nastoluje řadu morálních otázek – jak jednat s lidmi s poruchou intelektu, jak podporovat rodiny s takto postiženými dětmi (aby byly motivovány se o ně starat), je úzce specializovaný vědec opravdu vždy kapacitou a nezpochybnitelnou autoritou ve svém oboru, i obecně ve společnosti? Je vysoký intelekt pro člověka výhodou, nebo vede k osamění. Je inteligentní jedinec „lepší“ člověk než ten hloupý, žije hodnotnější život… Autor naštěstí příliš nemoralizuje a ponechá na čtenáři, jaký názor si vytvoří.
„Včera večer jsem si nemohl vzpomenout, kde bydlím. Domů mě zavedl policista. … Nechce se mi to zapisovat, ale pořád si připomínám, že jsem jediný na světě, kdo může zaznamenat, jak to probíhá, když k tomuhle dojde.“
Románový Charlie určitě není jediný, komu se tohle děje. Stačí se podívat na ty zástupy lidí s počínající demencí v naší stárnoucí populaci. I já jsem nutně přemýšlela při čtení o tom, jestli se to bude jednoho dne týkat i někoho, kdo je mi blízký nebo mě samotné.

14 17.02.2021

Souhlasím s tím, co tu bylo opakovaně řečeno: obsah knihy je perfektní, Donner měl opravdu pozorovací i vypravěčský talent. Moc se mi líbilo, jak se v průběhu cesty měnil jeho vztah k Samojedům a po prvním (pochopitelném) kulturním šoku je postupně lépe pochopil a přijal. Dozvěděla jsem se hodně nového (z textu knihy i z toho, co jsem si dohledala o Sibiři na internetu).
A i já sesílám kletbu na nakladatelství Dauphin.

6 10.02.2021

Především bych chtěla moc poděkovat uživatelům databáze, jejich pozitivní komentáře mi k této knize navedly. Příběh je syrový a opravdu silný. Když opomenu všechnu poezii, vykreslení přírody a harmonického vztahu místních lidí k ní, zůstane mi jejich život osekaný na samou dřeň - na vášnivou lásku a smrt. Každá z postav je naprosto jedinečná a podaná tak výstižně, že mi ve vzpomínkách zůstane skoro jako skutečný člověk, kterého jsem poznala. Dočetla jsem před 2 dny a zatím jsem nedokázala vzít do ruky další román, myslím, že bych se na něj vůbec nedokázala soustředit.
PS: nechyběl mi závěr. Dina mi ani v nejmenším nelezla na nervy, chvílemi jsem ji obdivovala, chvílemi z ní šel strach.

13 26.01.2021

Přestože mi v mrazu a větru obličej zčervená a oteče a přestože moje prsty po několika hodinách lyžování v -10 naberou takovou barvu, že mi manžel nakonec koupil vytápění do bot, mám chlad a divokou přírodu severu moc ráda. Proto jsem si knihu koupila. A tu očekávanou atmosféru jsem tu povětšinou našla. Tak jako v každé sbírce povídek od různých autorů mi něco vysloveně sedlo - perfektní jsou Kilpi, Mukka, Liksom (měla bych velkou chuť přečíst si od těchto autorů něco víc). No a některé zase vypadaly jako nepodařená slohová práce žáků základní školy (Magga-Miettunen, Skiftesvik). Celkově ale hodnotím rozhodně kladně – krátký, ale příjemný výlet do finského Laponska.

4 11.01.2021

Vyprávění se valí mohutným proudem jako špinavá široká řeka, bez odpočinku. Antihrdina-vypravěč příslušník SS dr. Aue je inteligentní a všímavý. Hned v úvodu knihy shrne všechny podstatné otázky týkající se viny kolektivní i individuální. A pak se pustí do vyprávění toho, co zažil - na východní frontě na Ukrajině a u Stalingradu, v koncentračních táborech, v bombardovaném Berlíně. A vypráví puntíčkářsky přesně, včetně všech naturalistických detailů, až mi bylo občas nevolno.
Sám se během válečného běsnění, jehož je svědkem i spolupachatelem, citově nijak zvlášť neangažuje. Nepohoršuje se příliš nad tím co se děje, příšerné scény po něm kloužou, aniž by se ho podstatněji dotkly. Se zájmem studuje své pocity (některé jsou pravda občas nepříjemné), ale o všech těch mrtvých lidech příliš nepřemýšlí. Z jeho pohledu se jedná o problémy spíše organizační, logistické.
Jen místy, když už je všeho opravdu moc i na něj, se racionalita vytratí a vyprávění sklouzne přes groteskní absurdní scény až do psychózy. Ty pasáže na pomezí reality a absurdna mi bavily asi nejvíc.
Kritiky románu zmiňují perverzní incestní sexuální scény, ale ve srovnání s popisem válečného běsnění vyzní takový incest vlastně nepodstatně. Navíc mi po nedávném přelouskání Nabokovova opus magnum zas tak moc nešokoval (odnáším si, že femme fatale, které nejde odolat i přestože je to vlastní sestra, musí mít černé husté vlasy a bílou pleť.. Ať už se jmenuje Una nebo Ada).

18 30.12.2020

Sice vcelku zábavné čtení, charakterem ale spíše young adult literatura. Popravdě jsem na základě přečtených povídek od autorky čekala trochu sofistikovanější vyprávění. Ale není to špatná kniha, jen já jsem na ni asi moc stará…

6 09.12.2020

Nemám slov. Na tohle 5 * nestačí...

8 25.11.2020

Neuvěřitelně silný a intenzivní zážitek. Dospělý člověk je člověk, který přežil dětství. Každý si nese z té doby nějaké šrámy. A z některých se mohou stát přímo mrzáci. Nejsou schopni vytvořit fungující vztahy s jinými lidmi … a to ani tehdy, když se ten druhý opravdu snaží. Svět nahlíží svojí ustrašenou nebo agresivní optikou. Chybně přiřazují lidem motivace. Jsou ztracení a zřejmě bez šance se zařadit do lidské společnosti. O těch je tato novela. RM vypráví věcně, bez zbytečných emocí, jako bychom sledovali dění přes sklo. Ale neušetří nás jediného zlého detailu.

5 24.11.2020

Odpočinková, příjemná, kniha. Uhlazené vyprávění. Žádné extravagance, nic nechutného. Za pár dní přečteno. Takže jsem spokojená, přesně tohle jsem od dalšího historického románu AT čekala a čas strávený s knihou jsem si užila.

2 20.11.2020

Tak nevím, cítím určité zklamání, asi spíš při porovnání s mým vysokým očekáváním. Nevím, jestli všechny ty narážky a aluze mají nějaký jiný smysl, nežli demonstraci faktických znalostí autora. V mnoha případech působí samoúčelně a zbytečně, jen rozbíjejí samotný obsah sdělení. Troufnu si tvrdit, že většina čtenářů nejsou polygloti a i já musela každou chvíli jako blbec listovat a doufat, že překlad / vysvětlení najdu v poznámkách na konci knihy. Opravdu to má nějaký přínos pro samotné vyprávění příběhu? Jaký? Věřím tomu, že dobrý spisovatel dokáže napsat dobrou knihu, která žádné překlady a poznámky nepotřebuje. Věřím tomu, že i Nabokov by to při troše dobré vůle dokázal. Podezírám ho z exhibicionismu, narcismu a také arogance (pro příliš mnoho jedovatých poznámek na konto mnoha jiných spisovatelů, dramatiků, umělců). Závěrem knihy si mě ale přeci jen znovu získal. Úvahy o čase byly jedinečné a krásné. Zestárlý Van byl nakonec vcelku snesitelný.

2 09.11.2020

Moc dobrá detektivka. Vystačí si s přehledným vyprávěním příběhu, dobrou psychologií postav a s logickou úvahou. Nejsou potřeba žádné brutální scény ani efektní čerstvé mrtvoly. I tak je vyprávění dostatečně napínavé. Na podzimní večery ideální čtení.

8 21.10.2020

To, co zpočátku vypadá jako groteska, nabývá postupně ve všech dějových liniích čím dál vážnější podobu. Alexova angličtina přestává být legrační, protože i přes svojí pokřivenou podobu nám s obdivuhodnou autentičností dojemně sděluje fakta čím dál smutnější a děsivější. Magický realismus židovského štetlu přechází do hororu 2. světové války. Velmi silná kniha, budu si jí dlouho pamatovat.

6 13.10.2020

Pěkná kniha na deštivý víkend, dobré strašidelné povídky. Ale proč je v názvu odkazováno na upíry a vlkodlaky? Upír (resp. vlkodlak, vrykolak) je postava vystupující v mýtech převážně Řeků a Slovanů (spíše východních), je vcelku jasně popsaná – někdo, kdo zemřel za podivných, nepříznivých okolností, je pochován, ale jeho tělo nepodléhá rozkladu, vstává z hrobu a zabíjí (případně vysává, požírá) živé, preferenčně ty, které znal za života. Na toto téma je jedna, max. dvě povídky z celé sbírky - podle mého nejlepší Vlkodlaci od A. K. Tolstého a Škumpa od U. Daubenyho. Ostatní povídky se tématu drží jen velmi volně a opravdového upíra tam nenajdete (to mě trochu zklamalo). Jako překvapivě nejslabší pro mě vyzněly povídky od E. A. Poea, hodně patetické, prakticky bez děje.

5 29.09.2020

Skvělé, skvělé, skvělé. Se sbírkami povídek mám často problém spočívající v tom, že se náměty opakují, jednotlivé povídky vyznívají podobně a já mám pak někdy od poloviny knihy pocit, že jsem přečetla už dost velký reprezentativní vzorek a už mě nic nového nečeká. Ale ne tak u tohoto titulu. OT jen srší nálady. Každá povídka je jiná, liší se stylem vyprávění, náladou (některé jsou melancholické, jiné vtipné, další zase krajně znepokojivé), každá tvoří uzavřené vyprávění s jasnou pointou. I já jsem se snažila podobně jako další čtenáři o dávkování (ne víc než 1, dobře… max. 2 povídky denně), ale nešlo mi to. Limit jsem překračovala, kdykoli na to byl čas. Už teď vím, že se ke knize vrátím.

12 23.09.2020

Povedená detektivka. Přestože vraha jsem znala od začátku, skutečné řešení případu mě nakonec opravdu překvapilo. Kniha se četla dobře, japonské reálie a specifický styl vyprávění bavily. Za mě spokojenost.

4 22.09.2020

Příjemné odpočinkové čtení. Žádná závratná Literatura, spíš takové nezávazné povídání o cestování, cestovatelkách, středověkých umělkyních … Ke konci se to trochu opakovalo a po pravdě jsem úplně nerozuměla tomu, kde bere vypravěčka peníze na další a další cesty (když onu knihu píše již 2 roky a o žádném dalším „vedlejším příjmu“ se nezmiňuje). Ale četbu jsem si užila.

4 16.09.2020

Vypravěč popisuje všechny události tak věcně a bez emocí, tak úzkostlivě odtažitě, jako by mezi ním a celým okolním světem měla být skleněná stěna. Nepřipustí, nepřizná nám, posluchačům, že by se ho něco dotklo. Ať už se jedná o téma jeho práce (lidi, kteří se zabili - popis jejich života, motivací k jeho ukončení, vzhled mrtvol), o jeho vztahy k ženám. Jako by přiznání emocí znamenalo ztrátu kontroly nad vlastním životem.
A není nakonec ten nejspolehlivější způsob, jak si zachovat kontrolu nad životem, jeho ukončení? Jen tak zabrání tomu, aby ho něco zaskočilo nepřipraveného.
PS: konec knihy mě tedy osobně dostal… stejně se mi ale z celé trilogie nejvíc líbil Zama.

2 03.09.2020

Zajímavé. Pro mě jako pro laika místy trochu složité (ani předchozí přelouskání Sociologie zdaleka nestačilo), některé pojmy jsem si musela dohledávat.

2 15.08.2020

Fantazie MA je bezbřehá. Vrství příběhy přes sebe, nechává jeden vyrůstat z druhého. Jeho postavy cestují po celém světě a nespokojí se jen s lidmi, do děje se zapojí roboti, démoni... Ale tím klady končí, šanci na opravdu vynikající román autor promrhal. Všechny postavy mužského i ženského rodu jsou bohužel charakterově identické, naprosto emočně ploché (a tedy poněkud splývající). Nostalgická atmosféra je vylíčena bravurně, ale momenty, které přinášejí skutečný obrat v ději a měly by tedy být napínavé, jsou stejně sterilní a bezkrevné jako např. popis prázdného zákoutí náměstí na podzim. Podobně i vsuvky rozvíjející úvahy o prázdnotě jako o materii, ze které vyrůstá celý svět, vyprávění spíše nabourávají, nežli doplňují a jejich filosofická hodnota nepřesahuje brožury hnutí New Age. Je to škoda. Pokud by se podařilo v jednotlivých dějových linkách vystavět zajímavější postavy a tyto linky odlišit například jiným stylem vyprávění, pokud by napínavé okamžiky byly skutečně napínavé a dramatické, byl by román nejspíš výborný. V tomto případě jsem se pouze prokousávala vleklými nekonečnými stovkami stran nudného textu plného postav, které mi čím dál víc lezly na nervy, a těšila se, až to skončí.

6 15.08.2020