rada.klas komentáře u knih
Pointa mi přišla poměrně očividná a čekala bych, že hlavně první část knihy bude propracovanější, možná by pak nabyla trochu na děsivosti... ale je to dobře napsané a jako víkendová oddechovka u mě kniha splnila svůj účel.
Třetí hvězdičku dávám jen proto, že mám paní profesorku a její myšlenky ráda, jinak si je kniha nezaslouží. Jak sama paní Hogenová říká, dobře položené otázky jsou důležitější než samotné odpovědi. Já slyšela/četla docela dost jejích rozhovorů a naprostá většina z nich byla vedená mnohem lépe než tento. Spolu s grafickou podobou knihy se podle mě opravdu nejedná o úplně povedený počin.
Viktorie Hanišová je výborná autorka a vůbec jsem nepochybovala, že i Neděle odpoledne bude kniha, která bude stát za to. Jen mi stejně jako u Rekonstrukce přišlo, že trochu pokulhává psychologické vykreslení postav a odůvodnění jejich chování, hlavně Tea v první části příběhu.
Moc se mi líbilo, jak je příběh vystavěn, hezky to gradovalo a závěr mě oproti spoustě komentářů tady naopak překvapil. Možná je to tím, že s thrillery nemám tolik zkušeností. :) Za mě skvěle napsaná oddychovka na pár večerů.
Skvělá, v mnohém oči otevírající kniha.
Výhradu mám jen k překladu - jde vidět, že autorka je odbornice na danou problematiku, což je super, na druhou stranu ale text obsahuje spoustu doslovně přeložených vazeb a místy dost drhne. Knihu bych tedy doporučila spíš v anglickém vydání.
Stefanie Stahl je bezpochyby odbornice a její kniha má potenciál lidem pomoci. Nicméně české vydání je naprosto tragické. Celá kniha budí dojem, jako by překlad snad ani neprošel redakcí, protože tolik nesmyslů, nečeských vazeb a překlepů jsem v redigovaném textu ještě neviděla. Veliká škoda a je to nefér vůči autorce i lidem, co za knihu dají peníze.
Zhruba v půlce knihy, kde se zdánlivě nic moc nedělo, mě chytla lehčí čtenářská krize a říkala jsem si, že snad poprvé v životě nějakou Murakamiho knihu nedočtu. Naštěstí jsem ji odložila, za týden se k ní vrátila a pak už dočetla jedním dechem. Jedna velká krásná metafora s úplně poetickými obrazy. A japonský dům v horách i jámu v hájku za ním budu mít vryté do paměti už asi navždy.
Věnováno "těm, kteří jdou vlastní cestou a zakládají ohníčky". Kéž by takových lidí bylo ve společnosti víc.
Výborná kniha, která určitě stojí za přečtení. Jedinou výhradu mám k charakterům postav, které podle mě byly vykresleny poměrně ploše. Obzvlášť Mia mi přišla až zbožštělá.
Mám pocit, že aby si člověk knihu opravdu užil, je potřeba mít nějaký vztah k Vídni nebo k historii česko-rakouských vztahů obecně. Já jsem ze Srdce Evropy nadšená. Pavla Horáková má talent s lehkostí předat spoustu zajímavých informací a historických faktů a uvést je do souvislostí. Zároveň je to v kombinaci se zápisky Kateřiny příjemně osvěžující a na české literární scéně prostě "jiné", což je za mě velké plus.
Tato kniha mě praštila do očí, když jsem kolem ní procházela v knihkupectví, takže se ke mně jako jedna z mála dostala úplnou náhodou. A musím říct, že mi dala přesně to, co jsem od ní čekala. Pohlazení na duši, spoustu námětů k přemýšlení, ale i konfrontaci s mými vlastními přesvědčeními. V některých případech jsem musela pracovat s tím svým vnitřním "ne, takto to přece není" pocitem a někdy i lehkým odporem. A přesně za to tu knihu oceňuji.
Ach jo! Strach je takový pokus o psychologický thriller s detektivní linkou a mysteriózními prvky, ale za mě tyto tři roviny v tomto díle dohromady vůbec nezafungovaly. Nejvíce se mi asi líbila ta psychologická linka příběhu, bylo tam pár dobrých myšlenek, ale dohromady zklamání. Nijak zvlášť děsivé a občas vyloženě nelogické.
Tak tohle pro mě byl naprosto brutální útok na všechny smysly. Takto, ta kniha je bezpochyby svým způsobem geniální - ty metafory, paralely, obrazy. Přesně toto mám ráda, stejně jako magický realismus obecně, ale v době, kdy jsem knihu četla, to na mě prostě bylo moc. Měla jsem pocit, že už jsem totálně zahlcená a musela knihu někdy v poslední čtvrtině odložit. Hrozilo totiž, že se pro mě stane tou knihou, na které se seknu a přestanu na čas číst úplně. Zatím nehodnotím hvězdičkami a doufám, že se k Mistrovi a Markétce třeba jednou ještě vrátím.
Distopie jsou můj oblíbený žánr a mám na ně celkem vysoké nároky, proto jsem měla docela strach, jak se tohoto tématu paní Mornštajnová zhostí. A byla jsem příjemně překvapená, musím říct, že mě dlouho žádná kniha tak nezasáhla. Líbilo se mi, že se soustředila výlučně na osud hrdinek a nepopisovala celospolečenskou situaci, v mých očích to knihu dělá výjimečnou. Bylo to právě to explicitně neřečené, co způsobovalo, že mi šel občas až mráz po zádech. Za mě je tohle autorčina nejlepší kniha, díky za ni.
Praskliny jsou za mě na české literární scéně zjevení. Kvůli té šílené, tísnivé atmosféře jsem je musela číst po kouskách a jejich aktuálnost, i ve vztahu konkrétně k dnešní době, byla v některých případech až děsivá. Konec se mi oproti některým komentářům tady líbil moc a celkově na mě kniha zanechala vážně hluboký dojem, který přetrvává, i když už od toho, co jsem ji dočetla, uběhlo pár měsíců.
Nikdy jsem nečetla knihu s divnější atmosférou. Ale to beru jako velké plus. Od začátku jsem si nemohla pomoct a přemýšlela, jak tohle může dopadnout. Trochu poetické, trochu divadelní, prostě osobité. Rozumím, že to není kniha pro všechny a že na ni člověk musí mít náladu. Mně se ale moc líbila.
Nekupovala jsem si Princeznu s tím, že bych čekala řemeslně kvalitní poezii typu Seiferta nebo Hrubína, ale s plným vědomím toho, že jde o moderní, "instagramovou" poezii, která se snaží především zalíbit a oslovit co největší množství lidí. Proto Princezna přesně splnila moje očekávání.
Musím říct, že četba je opravdu taková instantní dávka emocí a upřímně obdivuji autorku, že byla schopna něco tak osobního pustit do světa.
Aristokratku jsem měla půjčenou z knihovny, ale plánuju si ji koupit a používat jako lék na špatnou náladu. :D Skvělá věc.
Normálně se těm knihám, co budí všeobecné nadšení a stávají se bestsellery, spíš vyhýbám, protože z nich bývám zklamaná. Pokud to tak máte taky, tak se ale tentokrát bát nemusíte - Hana je opravdu tak dobrá, jak vám všichni budou říkat. :)
Nepochybuji o tom, že je kniha v originále dobře napsaná a oceňuji práci obou autorů, zhostili se tématu výborně. Tím, co v mých očích ale knize hodně ubírá, je český překlad. Zbytečné anglicismy, nečeské větné konstrukce, podivná souvětí. Škoda, kniha by si zasloužila větší péči.