wendys93 komentáře u knih

Ufff tohle byla zase síla. Jiří Hájíček prostě žádným svým románem nezklame. A i tady přichází s velmi propracovaným, psychologickým příběhem o lidech z malé vesničky, jejich problémech, starostech pracovních i osobních a taky o jednom velkém korporátu, jehož zaměstnanci a majitelé mají pocit, že prachy a vliv jim dávají neomezenou moc.
Musím říct, že občas se mi u čtení chtělo fakt brečet a jakási tíseň tu pořád nějak přetrvává. Jasně s dědictvím po předcích jsou starosti, zvlášť, když jde o nemovitosti, ale zbavit se bez mrknutí oka a s vidinou zisku, není zrovna košér což?
Jirka Hájíček sice přijde na trh s jednou knížkou, co pět let, ale to čekání se setsakra vyplatí. Sice vás emočně dost rozebere, ale...co už. Život není peříčko, tak proč tvrdit opak?

5 13.02.2025

Drzá, ironická, eroticky otevřená, sarkastická, podivnost podivná. Taková je knížka @rosanacanc Smrdutý Kojot. Trošku western, trošku BDSM román, něco jako horor...
Drzej hlavní hrdina, kterej je vychovávanej místním starostou/scherifem, jeho ženou a trošku i kurvičkama, co vám splní všechna přání. Alespoň co se vašich sexuálních choutek týče. Mno, není divu, že má tenhle týpek dost specifický povolání.
Jen tak, pro prachy, možná trochu z morální stránky věci a taky proto, že si úplně nemůže vybírat, se nechává najmout na špinavou práci.
Dluží vám někdo prachy? Vyřešeno! Máte s někým nevyřízený účty jakýhokoli charakteru? Vyřešeno! Zkrátka si ho najmete, když je potřeba. Sere vás místní bandita, co si myslí, že mu patří svět a jeho banda se nebojí ničeho? Vyřešeno! Eee možná teda.
Tenhle román je stejnej jako jako autorka. Kontroverzní, svůj, osobitej, totálně ulítlej...ale skvělej. Pro někoho. A kdo jí a její knížky nerad, může číst cokoli jinýho.

3 11.02.2025

Jako bych se, aspoň částečně, v něčem, vrátila do dob svýho vlastního dospívání, který nebylo zrovna jednoduchý. Podivný nálady, silná rebelie, divný lásky...boj se systémem, rodinou, kantorama...no děs, co vám budu povídat.
S hlavní hrdinkou tohohle příběhu mám hodně společnýho. Možná víc, než sem si myslela. O to bližší mi byla, o to silnější pro mě ten příběh byl, tím víc a asi i intenzivnějc sem ho prožívala.
Ono když se mladá holka zamiluje do, o dost staršího, chlapa, tiše pozoruje jak žije po boku jiný ženský a do toho válčí s rodičema, který si k ní úplně nechtějí nebo nedovedou najít cestu, fakt není prdel. Jako by nestačilo, že máte hormony jak na kolotoči a tak nějak se ve svým životě drobet plácáte.
Je super, že autorka tohle všechno ve svý novele otevřela a naservírovala tak nějak čistě, naze, otevřeně
...bez pozlátka a s drzostí, která k tomuhle všemu prostě patří.

2 11.02.2025

Tohle byl fakt fascinující text. Populárně naučná záležitost položená roky výzkumů o tom, jak se děti mají uvnitř matek. Co vnímají, jak reagují na podněty, co všechno ovlivňuje to, kým sou nebo kým se stanou.
Fascinující je ten nejvýstižnější termín, kterej tuhle knížku vystihuje. Člověk se toho tolik dozví. O sobě, svojí minulosti, lidstvu... A víte co?
Našla sem v ní i velkou harmonii a opravdu silný souznění s tím, jak si chci sama tímhle procesem projít. Protože všechno souvisí se vším. Vždycky. A ani nenarozený dítě a jeho pocity by se neměly brát na lehkou váhu.

1 11.02.2025

V případě týhle knížky můj algoritmus fakt zafungoval. Za jedno byla vidět a za druhý sem si o ní mohla celkem úspěšně udělat obrázek a dojít tak k názoru, že tuhle epičnost fakt potřebuju číst.
Kagenovi nechybí akce, atmosféra a nekompromisnost s jakou jsou jednotlivé scény postaveny. Jo, Kagen mě trochu sral, občas byl až moc pasivní, trošku ufňukanej a takovej odevzdanej, ale postupně mu narostly větší koule a doufám, že i do budoucna se srovná a zapracuje na sobě. Ostatně, s tímhle světem se rozloučit nehodlám, takže...jen houšť a větší kapky. Já se toho nebojím.
Tohle se zkrátka Gnomu fakt povedlo a už teď se těším na další díly. No a taky bych nepohrdla audioknihou, protože by byla, myslím, věčná škoda, kdyby si tenhle mnohovrstevnatej a dokonale propracovanej svět nemohli užít i ti, kteří třeba nemají možnost si číst.

1 25.01.2025

Od babičky sem kdysi dostala krásnou porcelánovou panenku. Má dva blonďatý copánky, pletenou čepičku a kostkovaný šaty. Menuje se Anča Pečmanová a mám jí fakt ráda. Není totiž posedlá, což je její velká výhoda.
Porcelánová panenka, kterou dostane hlavní hrdinka novely Suzy od Jany Pacákové dostane takovouhle krásnou panenku. Ta sice nějakou dobu dělá parádu a radost, ale časem začne dost slušně vystrkovat růžky a odhalovat svoji pravou povahu. A místo radosti začne děsit všechny okolo. Takovou panenku doma mít nechcete no.
Suzy sklízí zatím spíš negativní, případně dost rozpačitý ohlasy, což asi chápu, pokud lidé nemají nějaké předchozí zkušenosti s autorčinou tvorbou, která je dost...řekněme osobitá, spíš metaforická, než nějak víc konkrétní a velmi atmosférická. Já už od ní, kdysi dávno, četla třeba Paní pijavic a tak i ta mi přišla skvělá a v podstatě na úrovni světovýho hororu.
No a Suzy je taky taková. I když je pravda, že je tady hodně znát jak se autorka literárně i životně posunula.

1 25.01.2025

Musím říct, že ačkoli mi tahle knížka podle anotace přišla jako kombinace těch, které už jsem v rukou měla tisíckrát, moc mile mě překvapila.
Jo, jakási inspirace světem Zaklínače a trošku i Hraničářova učně se autorovi upřít nedá, nicméně i přesto je to velmi milej, příjemnej a v mnohém originálně pojatej příběh, který slupnete za víkend. Navíc na jeho konci najdete i recepty na lektvary, takže odvážní si doma můžou zahrát na alchymistickou laboratoř.
Viktor Brázdil fakt mile překvapil a řekla bych, že si v týhle knížce přijde na své každej fanoušek tohohle žánru. Nechybí tu ani akce, dobře rozjetá zápletka, nějaký ty vztahový komplikace...vlastně sem docela zvědavá na další díl a s chutí si ho přečtu.

25.01.2025

S tvorbou Stephena Kinga žiju už....mnoooo...nějakých šestnáct let. Bože to je děsný číslo, když se nad tím člověk zamyslí. Každou jeho novou knížku si jdu hnedka s chutí koupit a užívám si každičkej další příběh. A je, myslím, skvělé, že se jeho velcí fanoušci z řad skvělých českých autorů tak trošku spolčili a kolektivně mu vzdali holt svými vlastními příběhy.
Každý z nich je jedinečný, je z něj cítit jeho tvůrce a přitom má vždycky trošku příchuť Kinga. Je to jako jíst skvělý jídlo, který vás překvapí každým dalším soustem, a navíc si každou jeho chuť budete pamatovat ještě po dojedení. Nebo ještě líp. Tahle antologie je brutální, chutná, opulentní hostina na královským dvoře, kde se stoly prohýbají a každej si tu vybere to, co mu chutná. I když vegetariány bych asi nezvala.

9 25.01.2025

Musím říct, že moc nerozumím tomu, proč se tyhle texty dočkaly knižního zpracování. Jako blog super a určitě terapeutický, nicméně na knihu je jich škoda - ufňukaná zpověď nespokojený ženský, která si neváží toho, co má a trpí pubertálním pocitem "nikdo mi nerozumí". Jazykově nezajímavý, příběhově vlastně taky. Kdyby zůstalo u blogu, bylo by to lepší

6 25.01.2025

Ne každej upír vypadá jako Edward nebo Angel. Ne každej touží po lásce a po tom opíchat lidskou holku. Normální upír ve vás vidí je kus šťavnatýho masa, do kterýho se touží zakousnout jako do toho nejlepšího steaku. A vaší krví tu hostinu zapije se stejnou chutí jako vy sami spláchnete mastnotu nedělního oběda dobrým pivem. Tak to prostě je. Smiřte se s tím. Jooo a fakt se netřpytí ve slunečních paprscích nebo podobný ptákoviny. Grail si je těch správných upířích předností vědom. A jeho Alfa savci to dokazují. Konečně upířina podle mýho gusta

31.10.2024

V první řadě je asi třeba říct, že se informace v ní nedají vztáhnout na český prostředí, kde v procesu "pohlavní přeměny" hrají roli rozdílné postoje, procesy a aspekty, který všechno hodnotí a posuzují jinak - a řekla bych, že ta různost bude obecně i v dalších zemích. Takže ji na naše poměry nelze brát moc vážně.
Ani autorčina fanatičnost, která je mnohdy až nezdravá tomuhle titulu nedodává na věrohodnosti a hodnotě. Chyběl mi tu zdravý odstup, podloženost zdrojů a naopak příliš převládaly osobní názory, což se mi do odborný práce novinářky fakt nehodí. Kdyby si na tohle téma napsala román, bylo by to asi lepší. A svádět všechno na toxický vliv sociálních sítí a jejich dostupnosti, přičemž "za mých mladých let bez techniky nám všem bylo líp" je vyloženě postoj pod úroveň.
Nicméně, ve světě mají s transgender identitou očividně docela problém a v celkovém právním, lékařském i třeba psychologickém postoji k celé věci mají v Americe docela brutální mezery a díry, což asi nikoho moc nepřekvapí. Jasně, tohle bude pořád téma vzbuzující kontroverzní postoje, ostré debaty a různorodé názory, ale Nevratné poškození není úplně kniha, o kterou bychom se měli v jejich utváření opírat.

Tahle knížka byla, aspoň myslím, moje první setkání s retelingem. A musím říct, že to vůbec nebylo špatný, takže dost uvažuju nad přečtením nějakýho dalšího. Autorka si tu vzala tak trošku na paškál čtyři nejznámější pohádky, které v dětství rozhodně nikoho z nás neminuly a trošku se pohrabala jejich protagonistům v duši i v hlavě. Nabídla nové možnosti, jak na tyhle známé příběhy nahlížet, rozvedla zápletku o kousek dál a zlehka zamíchala kartami, které doposud netknuty ležely na stole.
Došlo tak k dost zajímavým zvratům, přerodům a vyústěním, které se možná nabídly kdysi dávno i Němcový, Andersenovi nebo bratrům Grimovejm, ale nebyly tak úplně vyslyšeny. Takže si na svoji příležitost, na svého autora a vlastně i tak trochu na svojí druhou šanci musely ještě počkat. A to čekání se vyplatilo, řekla bych.
Pokud láska zvítězí, tak se může z netvora stát krásný princ, Růženka znovu procitne a třeba i chudák Sněhurka vyplivne to otrávený jabko...ale co když ne? Co když by to všechno mohlo být trošku jinak a třeba by Malá mořská víla zahubila prince ještě dřív, než by jí ten šmejd zlomil srdce pro jinou?

3 07.08.2024

Pfuuuu, tohle byla síla. Drsný, naturalistický, znechutilo mě to, rozplakalo, duševně rozebralo jak panáčka z lega - znáte to, nohy zvlášť, tělo zvlášť, hlava zvlášť - a vůbec sem z týhle knížky měla tak jako dost brutální pocity. Umocněný navíc tím, že se všechno opírá o skutečný místo a skutečný události.
Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak odporný chování může člověk k člověku projevit. Jak můžou rodiče odložit svý děti jenom proto, že nejsou perfektní a nestarat se o to, jak se mají, jak se k nim "odborníci" chovají a dál si žít svý životy ve snaze zapomenout na výsledek svýho sexuálního života, kterej podle společenských měřítek postrádá známky dokonalosti.
V tomhle románu je fakt všechna špína světa - a to jak ta duševní, tak ta fyzická. Autorka všechno na čtenáře pálí jak z kulometu a nedá mu moc prostoru vydechnout. Člověk tak může jen tiše doufat, že to bude mít dobrej konec - i když i ten je tu dost spekulativní. Mělo "Rekviem pro panenku" dobrej konec? Hrozně bych chtěla věřit tomu, že takový místa už na světě nejsou...ale víte jak.

5 28.07.2024

Lidi se občas dostanou do průměru ani neví jak. A když se jim úplně nedostane podpory, pomoci a vlastně i péče, začnou se v tom nejen plácat, ale i topit. No...a jakmile tohle začne, jakmile vám voda začne stoupat nad temeno hlavy a do úst se vám začne dostávat bahno, žabinec a kdejakej jinej bordel můžete se tomu buď poddat, nebo začít máchat rukama a kopat nohama. Možná se dostanete na povrch, když budete dost vytrvalý.
O všech těhle pocitech ví Zoe svoje. Zabila totiž člověka. Ne, že by vyloženě chtěla, rozhodně není žádná vražednice, ale život má občas dost ztvrácenej smysl pro humor. A věci se prostě stávají. Nicméně...její rodina ji tak trochu za vraha považuje a celou tu situaci tímhle přístupem hrdince nejnovějšího románu @lucie.huskova neulehčujou. No, nemá to holka jednoduchý.
Nejhorší je, že jako čtenáři jí můžeme tak maximálně tiše fandit a doufat, že se z toho vyhrabe. Přihlížet jednotlivým událostem, žasnout nad její vnitřní silou a pozorovat její konání a posun. Můžeme jen tajit dech a otáčet další stránky. Bez toho totiž nezjistíme vůbec nic. Bez další kapitoly se na konec příběhu nedostaneme.

STREAM S AUTORKOU: https://www.instagram.com/reel/C8U8_78Mn7w/?igsh=MWxyMnRkYnQ2OWttdg==

4 14.07.2024

Jasně, můžeme se bavit o tom, že ve svý aktuální pozici bych měla mít spíš tendence se takovejmhle knížkám vyhýbat, ale já to vidím tak, že o věcech se má mluvit za všech okolností. A ztráta dítěte je pořád brutální tabu, který se spíš schovává, než veřejně ukazuje.
O to větší dík @spocklidem patří, protože se s ním nezahrabala pod peřinu, ale všechno to moc hezky, přímo, pravda trochu tvrdě, ale taky s nadhledem sepsala a vydala u @argo.cz jako nesmírně intimní vyprávění vlastní zkušenosti. A to nejen s porodem mrtvého miminka, ale i těhotenstvím jako takovým, lékařským přestupem, vlastním cítěním tohohle období, který nutně vždycky nemusí být jen růžový a zalitý sluncem a tak.
Se spoustou věcí sem se strašně potkala. S tím, co mi přijde důležitý, jak bych tohle svoje období chtěla prožít a tak vůbec. Klára je prostě další Avenger. Dost možná ten nejsilnější.

4 14.07.2024

Pfuuuu tak tohle bylo špatně. Nedávno sem se zapojila do společnýho čtení Woodhillu, romantický fantasy s prvky hororu, která podle anotace i ohlasů vypadala dobře. Minimálně tak dobře, že i já sem na ní dostala chuť. Měla sem docela náladu na fantasy oddechovku a tahle navíc slibovala i napětí, ty horory a čtivej příběh. No, upřímně, za sebe musím říct, že sem v uspokojivé kvalitě nedostala ani jedno.
Postavy jedna jako druhá a to nejen v povahových, ale i vizuálních rysech, hororový prvky tak moc okrajový, že kdyby tam nebyly, dohromady nic by se nestalo a čtivost sem postrádala už tuplem. Na to, že už za sebou @knihozroutka_eleanorcorvin nějakou tvorbu má, bych čekala i na oddechovku víc. Protože i takováhle knížka se dá napsat dobře, zajímavě a poutavě aniž by připomínala slohovou práci s neustále se opakujícími slovy a frázemi.
Puberťáci a ti, co jim stačí fakt zrnko písku nějaký kvality, originality a spisovatelského umu pravděpodobně zaplesají, já odkládám nedočtené a vracím se ke svým stálicím.

Radka Denemarková je moje velká literární stálice. Každá její knížka je jiná, jazykem, příběhem, tématem, stylem vyprávění. Každá z nich je jedinečná.
Tahle tím pádem není výjimkou. Autorka tu zas rozehrává velkou hru se čtenářem a vlastně i s postavami, které se tentokrát postavily na divadelní prkna. Takže vlastně skutečně hrají. Jako kočovní komendianti inscenují svoje životy, v jednotlivých replikách přenášejí svoje pocity a myšlenky směrem k nám a po odmaskování si žijí svoje vlastní životy, ve kterých nelze nic hrát a předvádět.
A já pořád kdo to tluče je opět skvělým a jedinečným románem, ve kterém je toho tolik. Člověk nestačí žasnout, co všechno můžou lidé prožít během krátké doby.

3 14.07.2024

Tohle je fakt dobrý, mnohovrstevnatý román, který není jenom o další a další mrtvole a marném pátrání po vrahovi, kterýho může dostat jen nadinteligentní detektiv. Řeší se tu i uprchlická krize, rasová nesnášenlivost a agrese, která vede k dost brutálnímu násilí, poválečné trauma hlavního hrdiny, rodinné i partnerské konflikty...a do toho všeho i jeden aktivní vrah.
Strašně super je tu právě ta reálná historická linka, kdy navíc ve Švédsku řádil sériový vrah a obecně se tahle země potýkala s dost velkejma problémama, který si žádaly nejen zásah ozbrojených a záchranných složek, ale ovlivnily i její politiku a hospodářství.
Navíc je to čtivý, akční, dramatický a dost strhující a pokud vás tenhle příběh neutáhne na tý lince thrillerový, rozhodně vás zaujme i čímkoli jiným, co v něm lze najít.

2 02.06.2024

Tvůrce osudu velmi mile překvapil. Hlavní hrdina mě sice dost štval a rozhodně nepatří mezi mé oblíbence, ale člověk mu tak nějak v rámci jeho věku a celý tý situace ledacos odpustí. Autorka celý ten příběh zvládla skvěle, bylo to čtivé, nepředvídatelné, psychologicky velmi dobře zvládnuté a...takové netuctové, což je v dnešní době v tomhle žánru už máloco.
S Alicí sme si o tomhle příběhu navíc skvěle pokecaly na streamu, kde prozradila i něco málo o jeho pokračování, který rozhodně stojí za to. Tak mrkněte, jestli máte chuť.
STREAM: https://www.instagram.com/reel/C7hVc4FsivK/?igsh=Mm54bjM1dzMzOXlq

1 29.05.2024

Tahle autobiografie o autorově životě s handikapem a s ním spojenými omezeními by měla být povinností pro každýho, řekla bych. A sem ráda, že sem se na jejím vzniku mohla podílet.
Autor tu představuje formou rozhovorů a fotografií nejen svoje dětství a dospívání, ale i školní léta, dospělost a třeba i první pracovní zkušenosti. To všechno bez fňukání, otevřeně, s upřímností jemu vlastní, humorem a entuziasmem. Bez toho se totiž žádný život nedá žít tak nějak úctyhodně a s pokorou.

2 13.05.2024