Nejnovější komentáře

Tomáš a jeho přátelé - Knížka na celý rok

„Četly jsme s dcerami před spaním. Starší byla nadšená z úkolů, které doplňovaly příběhy. Mladší se pro změnu líbily nádherné ilustrace a knihu si zabaví kolikrát i teď a jen si prohlíží obrázky.“... celý text
— 1v8na

Pomalu hořící oheň

„Zvláštní detektivní příběh, ve kterém se v roli vypravěče střídá nejméně pět postav a řeší se de facto čtyři různé „případy“. Bylo to čtivé a postavy podivínské Laury mi bylo skoro až líto, ale přesto mi tam připadala spousta věcí nedotažených, a měla jsem pocit, že by to možná lépe fungovalo, kdyby si autorka třeba „případ“ z Miriaminy minulosti nechala do další knihy. Takhle to bylo takové roztříštěné, překombinované a možná až trochu moc podřízené snaze o originalitu. A vadila mi i jistá nejednoznačnost v minulých událostech (jak to vlastně bylo se synem Carly a taky s její sestrou), škoda, jinak bych možná dala i víc než tři hvězdičky.“... celý text
— Barbara182

Poslední sbohem

„Budu se opakovat, to byla jízda. Do poloviny jsem se musela dost soustredit, abych pochvala ty různé časové a dějové linky. Ovšem pak to do sebe začalo zapadat..... a to už se knížka jen velmi těžko odkládá.“... celý text
— Vlaďkaa4

Ženy s krátkými nehty

„" Nějak se mi teď nechce domů,a tak výjimečně zajdu do hospody poblíž domova. Dřív hlavně po rozvodu, jsem v podobných zařízeních téměř bydlel a málem se ze mě stal všepíč a lihumil....." Má první přečtená kniha od tohoto autora,je s hodnocením tak někde na úrovni velikosti prsou Jolany. 60%.“... celý text
— kilometr

Hranice zoufalství

„První část knihy (cca 80 stránek) byla pěkně čtivá a vypadalo to, že půjde o dobrou detektivku, ale pak se děj rozplizne do celkem nezáživného popisu pozvolného rozpadu manželství rodičů oběti. Nebavilo mě ani líčení ekologického aktivismu jejich dcery, který se časem zvrhne v ekoterorismus. Chápu, že tohle téma bylo v době vydání knihy poměrně aktuální a hodně se řešilo (zlatá éra Greenpeace apod.), ale autor ho neuchopil vůbec šťastně. Celá zápletka je nakonec taková nemastná neslaná a ve mně coby čtenáři rozhodně nevzbudila žádné vášně, ani nadšení. Knížku jsem dočetla jen proto, že jsem ji měla s sebou na služební cestě, jinak bych odložila nedočtenou.“... celý text
— Barbara182

Dopisy papeži

„Kniha, kterou jsem jako křesťanka potřebovala. Nejsem katolička, jsem u jedné z evangelických církví. Problémy, které Halík popisuje, se mě hluboce dotýkají a pomáhají mi znovu hledat cestu tam, kde mě v téhle nelehké době přepadají pochybnosti o vlastní víře. Stojí za přečteni.“... celý text
— 8182

Tajemství

„„Pokud jste si mysleli, že jste bezvýznamní a nemáte v tomto světě žádnou moc, zkuste se nad tím znovu zamyslet. Vaše mysl ve skutečnosti svět kolem Vás formuje.“ – aneb staré dobré: Každý svého štěstí strůjce; jaký si to uděláš takový to máš atd. atd. Ovšem často na to zapomínáme a čekáme, že štěstí, lásku, spokojenost nám zajistí někdo druhý. Kéž bych si něco takového uvědomovala třeba ve svých 15 letech, kdy jsem měla přesně takovou existenciální krizi a pokládala si otázky k čemu na tomto světě jsem? K čemu jsem dobrá, proč? K ničemu. Ale to asi k dospívání patří, člověk se musí najít. S ideou, že myšlenkami formujeme svůj život, v zásadě souhlasím. Když myslíme pozitivně, vyzařujeme určitou pozitivní energii i do okolí a to se nám vrací. Jsem milá na lidi, budou (většinou) milí i oni na mě a když ne, neberu si to osobně, každý má občas špatný den, ale nebudu na ně sama negativní. Je snadné své neúspěchy a prohry svádět na okolnosti, strašně snadné. Na druhou stranu kniha působí na můj vkus až moc sluníčkově (rádoby líbivá kniha, neustálé opakování toho samého dokola (dalo by se shrnout klidně na třetinu) – ale to prostě k americkým knihám patří, obrázky, potištěné celé stránky, krátké odstavce, různé druhy písma atd, což mě zpočátku odrazovalo a nepůsobilo na mě vůbec seriózně a vážně) a myslím, že není úplně zdravé a žádoucí negativní emoce a pocity ignorovat, potlačovat a dusit v sobě, i to patří k životu – abychom si uvědomovali dostatečně to pozitivní, musí někdy přijít i negativní pocit. Je to podle mě o tom, jak s tím negativním pracujeme, a s negativními emocemi, aby nás nepohltili abychom je přijali. Jinak několikrát jsem se v životě přesvědčila o tom, že když si něco představuji, vizualizuji, tak se mi to stane, proto mi kamarádka knihu doporučila, když jsme se o tom bavily. Funguje samozřejmě i opačně, každý to zná, když se nám nedaří, tak jsme naštvaní, frustrovaní, a nedaří se nám víc a víc a vše se víc a víc se*e a my jsme víc a víc naštvaní. Viděla jsem i film, a kdybych viděla jen film, tak to označím jako velký ezo blábol, protože lidé co ve filmu hovoří na mě působí jako sekta. Každopádně knihu jsem přečetla a myslím, že něco na tom určitě je, všichni známe jeden příklad za všechny a to placebo efekt. Že placebo funguje je dokázané, protože člověk věří ve vyléčení. Z knihy si určitě spoustu myšlenek vezmu k srdci.“... celý text
— Romanka89

Železný plamen

„Co jsem tak četla od vícero lidí, tak jim trvalo se začíst, zorientovat a prvních víc jak 200 stran se setkalo s chladnou odezvou. Možná ovlivněná tím, jsem si na začátku říkala to samé, ale vlastně už asi po 70. straně jsem byla doma. Doslova.. Pro mě to byl návrat domů do úžasného světa, na který jsem čekala a nezklamal mě! A ten konec.. Přiznávám se, že jsem hystericky vzlykala :D už aby byl další díl!! Kdyby vás zajímala celá recenze a recenze na jiné knihy, mrkněte na @knizni_rajdy na knižní rady :)“... celý text
— uzivatel9575

Pasažérka

„Velká horská jízda. Na začátku pomalý a celkem až nudný rozjezd, který dlouhou dobu se odehrával na moři, pak přišlo prudké zrychlení, cestování, děj utíkal jak na běžícím pásu, na konci opět zpomalení. Celkově ale knížku hodnotím velmi pozitivně, protože mě hlavní hrdinové velmi bavili. Byla mezi nimi chemie, napětí, láska. Oba navštívili hromadu míst... celkově si myslím, že knížka má slušný potenciál a říkám si, že si velmi ráda přečtu druhý díl. Nicméně by mě zajímalo, co se odehrávalo předtím, kde se vzali cestovatele času a celkově nějaké větší uvedení do děje. Třeba to zjistíme ve druhém díle a palec nahoru dávám i za zajímavý konec.“... celý text
— Carol1122

Válka dvou královen

„Pekne, ale už zdlouhavé.“
— nikca3882

Hotýlek na Islandu

„Příjemné čteni, sympatické postavy. Odpočinková serie“
— nikca3882

Neviditelný život Addie LaRue

„Tohle bylo tak nádherné čtení. Vůbec jsem netušila, co mám od knihy očekávat, ale dostala jsem poeticky napsaný příběh plný krásných myšlenek a spoustou pocitů. Už od začátku mě to chytlo a nepustilo až do konce. Kniha je hodně melancholická, kvůli tomu jsem si vždy musela přečíst jen pár kapitol a pak ji na hodinku dvě odložit - i tak jsem ji ale přečetla za týden. Addie jsem si zamilovala už od prvních stran a Henry byl také úžasný. Co mě hodně překvapilo je, že jsem si i dost oblíbila Luca. Posledních 30 stran jsem probrečela. Je to skvělá kniha, kterou rozhodně doporučuji.“... celý text
— ElessaRiverbow

Nastoupil jsem co redaktor...

„Pěkně zpracovaný katalog k výstavě, o které jsem se dozvěděl bohužel den poté, co skončila... Úvodní text je napsán čtivě, hlavní náplní publikace je velké množství fotografií dokumentů - rukopisů, dopisů apod.“... celý text
— Milton

Mizející dívky

„Kniha celkově (vizuální vjem i stylem psaní) mi připomíná Bryndzu. Naprosto mě pohltila, takže mám na delší čas vystaráno s výběrem =) Musím dodat, že téma tohoto dílu nemusí dělat dobře ženám a hlavně matkám. Kde ti spisovatelé na to chodí...“... celý text
— Fazolecek

Nečekané přiznání

„Série přináší čím dál krkolomnejsi rozuzleni.“
— veronika9761

Černočerné srdce

„Přesně toho jsem se obával na konci minulého dílu! V zásadě zajímavý námět byl autorčinou nezřízenou grafománií na více než jedenácti stech stranách roztahán a rozmělněn až k nesnesení. A ty nekonečné přepisy chatů… Narovinu přiznávám, že tato kniha se zařadila k několika velmi málo knihám, které jsem ani s nejlepší vůlí nedokázal dočíst. Všechny síly mě opustily ještě před polovinou. Tedy polovinou, která by u jiného autora vydala na jednu nebo i dvě plnotučné detektivky.“... celý text
— TeaPeter

Půlnoční vrah

„Celkem dobré čtení chvílemi nabízí i humorné scénky které dodávají příběhu šmrnc. Jediné co mě vadilo je obrovské množství postav kterým autorka udělala v příběhu docela zmatek. Tara opět řeší případ jako vždycky noblesně, Myšák je opět trouba k pohledání. Nenáročná četba u které nemusí čtenář moc přemýšlet.“... celý text
— rafan65

Ozvěna krve

„Od autorky jsem četla všechny knihy, které u nás doposud vyšly, líbily se mi a ani tato mě nezklamala. Její styl psaní mě jednoduše baví a v kombinaci s krátkými kapitolami u vás brzy vznikne na čtení závislost. Příběh mě vtáhl od začátku. Lehce se sice liší strukturou od těch předchozích, ale rozhodně to není něco, co bych považovala za nějaký zásadní problém. Hrdinky autorčiných sérií vychází z podobného vzorce - v životě je nepotkaly zrovna hezké věci, což z nich udělalo pomyslné lvice, které spoléhají jen samy na sebe a to je věc, za kterou má ode mě velké plus. Zbytek vyšetřovatelského týmu se mi též zamlouvá. Vypadá to, že se tu potkáme s romantickou linkou, která by mohla být příjemným zpestřením. Zapojení drogového kartelu za mě fungovalo hodně dobře. Při čtení jsem se cítila v napětí a došlo i na překvapivé momenty. Nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že předešlá díla mnou rezonovala víc - možná to bude tím, že zde znáte od začátku hlavního padoucha a nekoná se tu ten typický „wow efekt“. To nic ale nemění na tom, že po konci už se těším na pokračování a vám doporučuju jakoukoliv knihu od Isabelly, pokud máte rádi napínavé a promyšlené čtení.“... celý text
— _Brunetka_

Vzpomínky a vrazi

„Upřímně nechápu kapku nižší hodnocení na databázi knih, protože za mě jsou Vzpomínky a vrazi první díl fantasy série, který mě moc bavil. Autorka se s tím zbytečně nemazala, v podstatě vás hned hodí do děje a vy už pak zběsile pádíte každou stránkou dál a dál. Její styl psaní se mi líbil. Někdo by mohl namítat, že se nejedná o originální svět, ale já si na jeho vystavění nemůžu stěžovat, hezky to fungovalo a za mě by se tu našly i nějaké ty jedinečné prvky. Postavy... ano, Joslyn se chovala na facku, ale mám takový dojem, že to byl záměr. Naskytuje se vám tu totiž pak možnost sledovat, jak se tomu ufňukanému a povrchnímu frackovi otevírají zkušenostmi oči, až se nakonec promění v silnou hrdinku. Jericho byl po dlouhé době láska na první promluvení. Tenhle sarkastický a drzý zlodějíček mi jednoduše ukradl srdce. Romantická linka mezi nimi uvidíme, jak se vyvrbí. V průběhu čtení jsem absolutně neměla čas se nudit, spíš ve mně rostlo napětí. Čím více se blížíte ke konci, tím více tajemství a zvratů v příběhu se objevuje, až jsem to svými emocemi ani nedokázala pomalu zpracovat. Závěr zůstal otevřený a já nutně potřebuju další díl! Za mě se tedy jedná o doporučení, pokud si chcete přečíst povedenou fantasy zase z trošku jiného soudku.“... celý text
— _Brunetka_

Jako slon v porcelánu

„Pro upřesnění, hodnotím 4,25*. Autorčin Deníček psychiatričky se mi moc líbil, a proto když se naskytla příležitost přečíst si její další knihu, sáhla jsem po ní (spoiler: nelituju v žádném případě). Styl psaní Anny Moricové mě jednoduše baví a není to jen tím, že se její texty dobře čtou. Zkrátka na nich poznáte, že neprošly žádným překladem a použití přímo takového jazyka vám je blízké (což taky udělá hodně). Příběh jako takový si mě získal a užívala jsem si ho od samého začátku. Už je to navíc delší doba, co se mi dostal do ruky román, který „jako by napsal sám život“ – i takové je ale potřeba číst, protože právě v nich jsou ukryty myšlenky, s kterými se potkává každý z nás. Charaktery postav se povedly a můžu naprosto upřímně říct, že mi Radana a Adéla přirostly k srdíčku, přestože nebyly dokonalé a nedělaly všechno správně. Martin byl miláček a v případě kapitol s Davidem se ve mně zvedaly velké vlny vzteku – i tak si ale vážím toho, že tu nic není podáno jen černobíle a lidé v žádném životním okamžiku nejsou stejní jako v tom předchozím. Romantické linky zde zakomponované se mi moc líbily. Humor v knize je mi velmi blízký, a proto jsem se zasmála hned v několika situacích (ať už šlo o trapasy při randění nebo naši českou mentalitu). Emoce se ve mně při čtení bouřlivě ozývaly, protože to ani jinak nešlo. Našla jsem si tu zároveň spoustu hezkých myšlenek vhodných k poznamenání. Závěrečné propojení životů obou hrdinek mě překvapilo. Konec se autorce vydařil a je jím krásně vyjádřena myšlenka nepředvídatelnosti života. Jako slon v porcelánu vám tedy můžu s čistým svědomím doporučit a strčila bych ji do ruky každému, kdo říká, že nemáme talentované spisovatele.“... celý text
— _Brunetka_

První slovo platí

„Pro upřesnění, hodnotím 4,5*. Tahle knížka působila svou anotací tak tajemně, až mě navnadila k tomu, že jí budu muset sama přijít na kloub. Přiznávám, že ze začátku jsem vůbec nevěděla, co od toho mám očekávat, ale čím hlouběji jsem se ponořila, tím můj zájem rostl. Autorka má dobrý styl psaní a skvěle vymyšlenou strukturu, což dohromady funguje velmi dobře. Střídají se tu kapitoly z minulosti a současnosti, což jednak nenechává v klidu vaši zvědavost a taky vám postupně servíruje různé střípky, které se spojí do jednoho celku až mnohem později. Příběh mě bavil a cením si toho, že je jedním z těch originálních. V tomto žánru už je opravdu těžké přijít s něčím novým, ale tady se to povedlo a já můžu říct, že jsem se s něčím podobným nesetkala. Líbí se mi, že charaktery hlavních hrdinů nejsou vyloženě dobré a nedá se o nich říct, že stojí na té „správné“ straně, ale to vám nezabrání v tom, abyste si je oblíbili. Evie jsem hodně žrala. Romantická linka byla příjemným rozptýlením. Je nutno zde podotknout, že opravdu nenajdete čas se tu nudit – čím dál v ději se ocitnete, tím větší napětí budete pociťovat. Při rozuzlení se vám až zatočí hlava, protože tolik informací, které zapadnou do skládačky a zvratů, jež se objeví… to vaše hlava nebude zvládat zpracovat, přestože mozek pojede na plné obrátky. Já jsem nečekala nic z toho a zírala jsem s otevřenou pusou. Konec byl pro mě třešinkou na dortu. První slovo platí by jednoduše nemělo uniknout žádnému fanouškovi kvalitních a propracovaných thrillerů.“... celý text
— _Brunetka_

Spočítej hvězdy

„Moc pěkná kniha!“
— dájavídek

Až na dno

„Tento příběh od Joy Fieldingové se mi nezdál tak zajímavý, jako předchozí její kniha, kterou jsem četla „Jane utíká“. Hlavní hrdinka Joanne, vzorná manželka a matka, se po dvacetiletém manželství dostává do tísnivé situace. Opouští ji manžel, její nejlepší přítelkyně Eva se dostává do kolotoče podivných bolestí a je přesvědčena, že má těžkou nevyléčitelnou nemoc, přestože všechna vyšetření lékařů jsou negativní. Dcery Robin a Lulu jsou v pubertě, také s nimi má potíže. Ke všemu ještě dostává anonymní telefonáty, které jsou zpočátku hluché, ale později jí neurčitý chraplavý hlas vyhrožuje smrtí. Dostává se do hluboké deprese, má strach o holý život, má strach o přítelkyni Evu a o obě dcery i manžela, kterého pořád miluje. Kniha se sice dobře četla, místy byla i napínavá, ale dost často se opakovaly stejné nebo podobné pasáže. Její nekonečné rozhovory o nemocích s Evou, stálé a nepříjemné telefonáty se stejnými výhrůžkami, snaha kontaktovat manžela Paula při každé příležitosti, kdy se to dalo nějak omluvit, většinou ohledně dcer či zabezpečení a ochrany domu. Konec byl trochu moc uspěchaný, chybělo mi tam podrobnější vysvětlení, co se vlastně stalo jí samotné a jak to dopadlo s Evou.“... celý text
— jana-cisarova

Vesnice

„Protože poslední dobou ujíždím na detektivkách od českých autorů, vyloženě jsem se těšila na knížku od pro mě zatím neznámé autorky se skvělými recenzemi. Byla jsem ale dosti zklamaná. Celý děj a příběh byl na můj vkus velmi natahován, pro mě přemíra pasáží o osobních životech vyšetřovatelů (tohle u detektivek fakt nemám ráda), řekla bych až na úkor hlavního děje a místy jsem se opravdu nudila. Ale zápletka se mi zdála dobrá, zajímalo mě vyústění, tak jsem vydržela až na závěr, kde teda přišlo další zklamání v podobě otevřeného nedořešeného konce, což obecně u knížek nemám ráda, natož u detektivky, kde mě to teda vyloženě naštvalo.“... celý text
— sezonni.ctenar

Jezdec

„Poznate pocit, ked citate a citate a citate vzdy ked sa da a zrazu zistite, ze je koniec?! Tak teraz si vravim, ze je dobre, ze mam vsetky 3 diely lebo inak by ma kleplo. Toto bolo skvele a ja som zvedava ako to cele dopadne. A zahadny Gabriel sa konecne po troske odhaluje“... celý text
— Ewe291

Zlaté teľa

„nedokážem čítať ďalej, odkladám“
— netopýr088

Encyklopedie středověku

„Velkolepý encyklopedický slovník, který by měl mít po ruce (nebo alespoň v povědomosti) opravdu každý, kdo se zajímá o středověké dějiny. Koncentrovaný průvodce středověkem a vhled do středověkého myšlení. S knihou je tak záhodno pracovat jako s výkladovým slovníkem, maticí, příručkou. Jistě je pro odvážlivce možno číst od první do poslední stránky. Většina čtenářů však, jak věřím, k Encyklopedii středověku přistoupí tak, jak je uvedeno v názvu knihy. Jednotlivá hesla, zpracovaná velmi hutně, je možno vyhledávat podle jednotlivých témat (náboženství, politika, každodennost, umění) nebo oblastí zájmu (opět náboženství či hereze, ale také rytířství, šlechta nebo hospodářství). Namátkou a za sebe mohu zmínit, že mně velice zajímalo zpracování o Symbolech, barvách, kacířství, ďáblovi nebo životních období, vnímání přírody nebo vesmíru. Je toho opravdu hodně. Naprosto výborným podtržením je výběrová bibliografie u každého hesla, ještě doplněna o česká vydání dostupná v roce 2014 (pochopitelně se bibliografie v mnoha směrech za tu dekádu rozšířila). Nicméně jakkoli vyčerpávající do faktů a oblastí tato kniha může být, přece jenom má svá určitá "ale", o nichž je dobré vědět. Le Goff je vrcholným zástupcem francouzské historiografické školy Annales. Tím pádem je většina obsahu, chtě nechtě a dost možná mimoděk, zaměřena na středověk Západní Evropy. Ještě konkrétněji na oblast Francie a "blízké" okolí ve smyslu Itálie a Německa. A filozoficky na křesťanství římského ritu. V tomto je Encyklopedie středověku, troufám si říct, celkem omezující. Byť je tu zaneseno heslo Islám, občasná zmínka o Byzanci, případně britských ostrovech nebo Indii, naprosto opomíjí Skandinávii nebo Východní svět (ale i Ameriku), pokud není řeč o vzájemných válkách. Tak nebo tak, Encyklopedie středověku je jedinečná publikace, která v současnosti - pokud mě povědomí neklame - nemá konkurenci ve snaze o sjednocení a shrnutí současného vědění o středověku a jeho myšlení.“... celý text
— Kozel

Šalomounova pečeť

„Úplně náhodou pořízená, aby rozšířila řadu svejch barevnejch kamarádek, zatuchlá, jako kdyby se válela v mokrým sklepě, tlustá jako obálka s pětitisícovkama, kterou jsem nikdy nedostal a plná tajemství. Tak nejdřív jsem se lekl, protože to tam byl samej žid, minaret, pejz a fez. To mě trošku mátlo, ale Bosna s přilehlejma vesnicema asi jiná nebyla, a to nikdá. Taky jsem myslel, že je to jeden příběh, ale zase je to paklik povídek, plnej divnejch židovskejch slov, názvů, zvyklostí a z vysvětlivek se mi točila hlava. Taky mě zajímalo co je to za kořena, ten Šalamoun, že má i svojí pečeť. Slyšel jsem akorát, jak někdo říká ty jsi snad sežral Šalamounovo hovno. To je docela zvrácenost, ale třeba to je s pepřem, octem a cibulí stejný jako tlačenka. Nebo to měl mít Šalamoun k svačině a někdo mu to sežral. Tak se radši uklidnim a vrátim zpět k tématu. Prokousávání se k Šalamounově pečeti bylo docela pracný. Nelíbil se mi styl psaní, ani to, co se v těch židovskejch dírách odehrávalo za příběhy. Ale někdy to bylo dobrý, všechno bych do kamen nesypal. Třeba nosič Rafael, nebo možná Samuel? A Rafael že by bylo dítě? Taky tam možná bylo Rafaelů víc a jeden Rafo určitě taky. No zkrátka ten nosič docela odsejpal a dokonce měl pokračování i v tý Šalsmounově pečeti. Tam se dozvíš, že tu pečeť dali Samuelově starý na čudlik. Je to taková permice na mlíko pro cizí dítě. Což je strašný, když je to dítě místního miliardáře, kterej zaměstnává ve svým Agrofertu i Samuela. Pak si předplatí ty čudliky oba a nezajímá ho, jestli Samuelovo dítě kvůli tomu půjde pouštět prdíky do hlíny. Jestli Samuel dá ban na čudlik pro bohatýho zmetka, dostane od šéfa ban na vejplatu, práci a jídlo. Čili, ban na život. Jak tohle kámo dopadne? Já z toho mám nervy na pochodu. Teda kecám, já už to vím, ale nikomu to neřeknu. Myslím, že ten Šalamoun je takovej průměr, možná horší. Samuel, nebo Rafael to tolik nahoru nevytáhnul.“... celý text
— žlučníkář

Přes písek

„Žádná pecka to není. Je, ale fakt, že je to o jednu hvězdu lepší než první díl. Opět chaotické ze spousty postav, otázek, které nejsou zodpovězeny a chvílemi hodně nudné. Přiznám se bez mučení, že už ani nevím jak skončil první díl a zda to nějak na sebe navazuje dějově, nebo postavami. Pokud nebude další díl, asi se nic hrozného ve světové literatuře nestane.“... celý text
— pobijecmuch

Po čem rabíni touží

„Zajímám se o Izrael a tahle knížka ... nevím, co napsat . Autor má zvláštní smysl pro humor , který mi nesedí . Knížka je napsaná s nadhledem a cítím tam i trochu výsměch, což by asi být nemělo . O to víc ,že je autor sám Izraelec . Za mě ztráta času .“... celý text
— Pavčule