Nejnovější komentáře
Řeka ztracených duší
„Pekné. Pekné - a drsné. Pekné a pekne drsné. Václav Votruba má dar písať skvelé, realistické dialógy. Toto v našich zemepisných podmienkach dokáže len prekvapivo malý počet spisovateľov. Prostredie českých bezdomovcov je neopozeraná, zaujímavá, istým tragickým spôsobom originálna téma. Chodíme okolo nich, niektorým sa hnusia, iní s nimi súcitia, pohodia im dve eurá a majú čisté svedomie, iní im pomáhajú prostredníctvom rôznych sociálnych programov, ale možno len málo z nás si naplno uvedomuje, ako málo stačí, možno jedna chyba, a ste na ulici spolu s nimi. Sám som o bezdomovcoch kedysi chcel napísať, ale ja by som išiel viac do hororu. Václav do hororu nejde vôbec. Z toho dôvodu by som skritizoval dve posledné vety anotácie na zadnej obálke, ktoré podľa mňa u niektorých čitateľov teoreticky môžu vzbudzovať dojem, že ich čaká horor. Samozrejme, toto je subjektívne, „temné stíny“ a „vnitřní démoni“ nemusia mať vždy podobu skutočných príšer. Niekedy je najväčšou príšerou sám život. A práve s touto myšlienkou Václav veľmi dobre, mrazivo a výstižne pracuje bez toho, aby moralizoval, vynášať rozsudky. Ešte by som skritizoval záver, kedy som mal pocit, že tu niekto jemne vykráda starého Pichandu z Tisícročnej včely, vrátane magického konca jeho psa Zanzibara. Inak ale skvelá, skvelá kniha.“... celý text
— Ivan Kučera
Sedm manželů Evelyn Hugo
„Čtenářsky jde o velmi přívětivou knihu, čte se svižně a příjemně, ale pro pět hvězdiček ji, alespoň pro mě, chybí důvod, proč bych se k ní chtěla po čase znovu vrátit. Klidně bych věnovala více prostoru novinářce Monique než Evelyn, u níž po nějaké době už poměrně jasně odhadnete, jak se dál zachová a jak příběh půjde dál, což trochu bere napětí. A s tím souvisí i to, že mi nesedly průběžné "spoileroidní" poznámky v ději typu "Byla jsem šťastná, což se mělo rychle změnit", "Rozuměla jsem jí, aniž bych věděla, že jí budu za týden nenávidět", "Byli jsme spokojení a pak jsem všechno zničila" atd., přičemž onen dějový zvrat se v nějakých případech stane třeba až po nějaké době, ale vy už celou dobu tušíte zradu. Autorka tím podle mě zbytečně bere čtenářům moment překvapení.“... celý text
— vavria01
Nemocnice
„Šílené vyprávění známého spisovatel z Holandska, který se dostal, jako pomocník do nemocnice v Houstonu. Až skoro k neuvěření v jakých podmínkách tam lidi ošetřovali.“... celý text
— rumund
Past na Popelku
„Ale moc pěkná kniha! Do poslední chvíle nevíte, tápete...bomba. Akorat me pletly ty zkratky Do a Mi.“
— viviann
Poslední upír 3
„Byla jsem prekvapena, jak se dej vyvijel ve treti knize, i tam me to prijde neukoncene.“
— Petra-Nela
Hercule Poirot: Vražda v Orient expresu (komiks)
„Dal jsem si tento příběh ještě jednou a to jako komiks. Celkem mě tato kniha lákala, těšil jsem se na úplně jiné zpracování příběhu. Musím uznat že grafické ztvárnění je zajímavé a volba této knihy mě plně uspokojila. Komiksy mě začínají hodně bavit.“... celý text
— rafan65
Pohledný horal
„Po delší době jsem se zase vrátila ke čtení historických romancí. Mám ráda příběhy se skotskými hrdiny. A tady jsem si to užila se vším všudy. Děj knížky je zasazen do skutečných reálných dějin, ale je samozřejmě upraven pro naše romantické duše. Zlo je potrestáno a dobro vítězí na celé čáře. Pokud si tady někdo splete hisorický román s historickou romancí, pak bude určitě zklamán.“... celý text
— kacenka6144
Příběh Arthura Truluva
„Mám ráda tyto milé a laskavé knihy, jejichž vnitřní krása a radost ze života se každou přečtenou stranou přenášejí i na čtenáře. A mám ráda i hřbitovy, kde se toho může tolik zajímavého odehrávat.“... celý text
— danazeskolky
Les prízrakov
„Po predošlej časti, vymykajúcej sa formou zbytku série, som opäť prelúskal ďalšiu, ktorá síce tiež úplne nezapadá, no viac sa približuje. A mne sa osobne aj oveľa viac pozdáva. Hoci Vlk a dýka bola skvelá vec, Les prízrakov má u mňa navrch, i keď aj v ňom cítim isté rezervy, pravdepodobne ako u iných, spôsobené absenciou Barbariča, bo pre mňa vzájomný vzťah Stein-Barbarič a interakcie medzi nimi dodávajú to správne korenie. No napriek tomu túto knihu radím k najlepším zo série. Atmosféra zimného Krkonošia a dobový kolorit sú mocné kalibre, ktorými Červenák útočí presne na moju signálnu sústavu. Ako bonus strhujúci dej plný zvratov.“... celý text
— Majto
Důvěra
„3,8
Konečně jsem tuhle knihu ukořistila, abych si ji mohla přečíst. Je úplně z jiného prostředí než první díl.
Četla se svižným tempem, přesto nějak cítím, že mám z příběhu smíšené pocity a je těžké popsat kvůli čemu a zároveň to vyjádřit tak, abych něco neprozradila a nebyl tak spoiler. Víc se mi líbil Konflikt. Tady mi prostě nějaké věci nesedly.
Líbili se mi chlupatí miláčci, ze kterých se vyklubali velcí mazlíci Přestože mi nesedla zápletka, tak přiznávám, že se v ní vyskytlo pár překvapení, které jsem nečekala. Byla tu zajímavá směsice postav - od svérázné Lexi, zahloubálaného Haltona, génia přes IT se srdcem na dlani, ....
I tak se ale těším, až u nás vyjde další díl
„Věděla jsem, že jste to vy,“ usmála se, když se ke mně otáčela.
„Intuice?“
„Smrad.“
„Jsme ve stáji,“ zamračil jsem se.
„No právě, i ti koně se diví.“
„Připomeňte mi, proč jsem váš ještě nevyrazil.“
„Dvacet pět,“ vyslovila pohotově se zdviženým obočí, a dráždivým úsměvem na rtech.
„Děkuju.““... celý text
— kniha_je_laska
Pražská ZOO - Její zvířata a lidé
„Sáhla jsem po této knížce v hotelové knihovně, abych ukrátila dlouhou chvíli, že si alespoň prohlédnu fotky. Nakonec jsem knížku přečetla celou. Nyní už je to tak trochu knížka po době minimální trvanlivosti :) ale alespoň člověk zavzpomínal, jak to v Zoo vypadalo dřív a je díky tomu i vidět, jak moc se s Zoo hnulo i po odchodu pana ředitele Fejka. Fajn knížka, neurazí, nenadchne.“... celý text
— Baushka
Třináctkrát proto
„Nestává se často, že se mi těžko hledají slova. Tohle ale JE ten případ. Při čtení mi bylo neuvěřitelně zle - čím více ubývalo stran, tím to bylo horší. Cítím se provinile že mě ale vlastně čtení TOLIK bavilo. Ten příběh je kompozičně dokonale vystavěný, vše (bohužel) působí neskutečně realisticky. Strašně jsem trpěl, ale tak nějak mi to bylo jedno, nešlo nečíst. Autor má očividně neskutečný talent, když mě a své postavy dokázal nechat takto trpět, a já mu vše věřil - proto se asi nepřenesu přes ten konec. Jasně, zabývat se následky či vykoupením některých postav by bylo na jednu knihu nejspíš příliš. Ale působí to na mě celé tak nějak nedokončeně - že je třeba s tou bolestí, kterou tahle knížka vyvolala pracovat dál…
Nepřijde mi to hvězdičkové hodnocení moc správné, možná na něj budu koukat za nějaký čas i jinak - ale 4/5
(No a na druhou stranu, seriál s tou knihou pracoval dál i po jejím konci… v mnoha ohledech bohužel ne moc dobře…)“... celý text
— knihy_a_filmy
Twisted Love: Láska na ostří nože
„Kniha ve mě vystřídala všechny emoce.
Smích vystřídal strach, který propukl v pláč, měnící se v hněv, jež vystřídalo střídalo uvolnění a radost ze šťastného konce“... celý text
— Helena Lacková
Zelená jako smaragd
„Posledního dílu jsem se trošku bál, protože si poslední film série pamatuju až nějak moc překombinovaný a plný podivné akce. Knížka byla ale naopak stejně klidná, vtipná (ten humor celé série jsem si fakt zamiloval) a roztomile hloupá jako předchozí dva díly. Konec byl na mě nějaký až moc rychlý, ale to možná proto, že jsem si postavy téhle série až příliš oblíbil. Někdo by mohl říct, že ta zápletka s cestováním časem není nijak složitá, ale mě teda vždycky pořádně rozbolí hlava, když se nad ní chci zamyslet. A pak jsou tam ještě ty krásné myšlenky “... celý text
— knihy_a_filmy
Modrá jako safír
„Četl jsem už podruhé - je to takovým naivním silly goofy způsobem přetažené za vlasy, a to je to, co mě na tom baví. Postavy mě tu baví, baví mě humor, baví mě zápletka. Nic převratného, ale pro mě to kouzlo má.
4,25/5“... celý text
— knihy_a_filmy
Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy
„Baví mě, když u knížek vybočuju z řady. Sérii Krutého prince jsem odložil, za to tohle jsem si moc užil. I přes to, že povídkám se většinou vyhýbám. Bavilo mě, jak celou knihou procházela trollí žena Aslog - příběh díky ní byl jakýmsi vyprávěním ve vyprávění -> tyhlety části se mi líbily vlastně nejvíc a bavilo mě se v nich vracet. Líbilo se mi i jak rychle plyne čas mezi povídkami z hlediska celé série. No a po grafické stránce je ta knížka prostě překrásná. Sice jsem si možná zásadní části série vyspoileroval, ale uvažuju, že jí dám další šanci…“... celý text
— knihy_a_filmy
Pokřivená zrcadla
„Anotace zněla TAK dobře. Vůbec mi nevadilo, že se v knize střídají dvě časové linie - obě v sobě měly zajímavé části příběhu, které do sebe jednoduše zapadaly. Bavily mě i postavy. Každá navíc v příběhu nese nějakou část na tom, proč všechny skončí v dané situaci. Jejich příběhy spojují tajemství, intriky a zrady… a taky nesnadný život na střední škole. To vše bylo na knížce skvělé, četlo se mi dobře a vše plynulo. Někdy od poloviny jsem ale začal tušit, kam to celé nejspíš povede, a já doufal, že to tak nebude - protože mi to z hlediska způsobu vyprávění absolutně nedávalo smysl. Bohužel jsem měl pravdu. Těžce se to popisuje bez spoilerů :) Ač byla zápletka i způsob psaní velice působivý, mělo to být vyprávěno jinou postavou nebo alepoň v jiné osobě - sice mi nakonec nepřišel ani sám motiv moc dobrý, ale zanechalo by to ve mně rozhodně lepší pocit. Dál by mě pak zajímalo nějaké právní řešení/trest pro pachatele, což už autorka nechala pro čtenáře otevřené [což je nakonec možná i dobře:(]“... celý text
— knihy_a_filmy
Převorství u pomerančovníku
„Tohle jsem si zamiloval! Je to trošku pomalejší, ale vůbec mi to skrz rozsah knihy nevadilo. Přímo vyhledávám koncept příběhu v příběhu > a Převorství se skládá jak z jednotlivých příběhů okolo hlavních postav, tak z příběhů postav minulosti/historie, ke kterým se vracíme a jsou pro celou knihu důležité. Fantasy je jeden z mých oblíbenějších žánrů a tohle je přesně to, co mě bavilo. Složitost… magie, světa (Ten je rozdělený a v každé oblasti pěstují jinou víru a přesvědčení o historii, a postupně se ukazuje, která strana žila ve lži. Značnou část knihy sledujeme tyhle odlišnosti odděleně, než se úhly pohledu kapitol začnou skrze pohyby postav propojovat) pro mě víc než splnili očekávání od knihy. Dál - je to historická fantasy - a ten vibe mi to taky předalo skvěle. Vlastně to má z nějakého úhlu pohledu dost společné se Hrou o trůny (ty draky tím myslím minimálně) - jen ty surové scény nejsou tolik explicitní. Postavy, které děj táhnou tu byly za mě naplno využity a celkově cením výrazné ženské hrdinky, které Samantha Shannon umí brilantně postavit do světla i do temnoty. Myslel jsem, že má vycházet druhý díl, ale zjistil jsem, že jde o prequel - každopádně bych si pokračování představit dokázal.
Doporučení moc moc veliké!!!“... celý text
— knihy_a_filmy
Zkouška ohněm
„Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Cassie je profesionální hasička a na stanici v Austinu je ve skvělém kolektivu. Má dokonce našlápnuto i na povýšení, ale stěhuje se do Bostonu za svou nemocnou matkou. Tamější kolegové ji dávají velmi jasně najevo, že o ni nestojí a navíc se ještě musí starat o sexy zelenáče…
Ačkoli mě knihy od Katherine Center lákají díky krásným ilustrovaným obálkám, uvnitř na mě bohužel nečeká nic, z čeho bych byla nadšená. Prostě jen další průměrný romantický příběh s hlavními postavami, na které brzy zapomenu.
Je určitě skvělé, že si autorka vybírá povolání, která nejsou typicky ženská (nejdřív bodyguardka a teď hasička), a už kvůli tomu knížka rozhodně stojí za pozornost.
Já si ale holt už podruhé nesedla s hlavními hrdiny a té romantice jsem jednoduše nevěřila. Bylo tam pár klišoidních (skvělých!) scén, kdy např. došlo na první polibek, ale mně to bohužel nestačilo.“... celý text
— lena.o.knihach
Hra na vraždu
„Hra na vraždu se odehrává jednoho večera na párty, kam je pár přátel pozvaných, aby předstírali, že v roce 1920 vyšetřují vraždu. Obléknou se do šatů, odevzdají mobily a hledání vraha může začít.
Tento krátký příběh předchází young adult thrillerové sérii, kterou úplně zbožňuji. Díky Hře na vraždu máme možnost zjistit, jak to celé začalo, jak Pipu napadlo, že bude později vyšetřovat případ Andie Bellové.
A je to rozhodně fajn záležitost, která mi osvětlila pár věcí, ale jinak mě nijak neuchvátila. S hlavní hrdinkou jsem ráda strávila ještě nějaký čas, ale tohle je opravdu jen taková třešnička na dortu pro fanoušky Návodu na vraždu pro hodné holky a samozřejmě autorky Holly Jacksonové.
Děkuji @grada_cz & @cosmopolis_cz za knihu. #spoluprace“... celý text
— lena.o.knihach
Kolik barev má štěstí
„Tohle mně hodně bavilo. Musím přiznat, že devadesátník Algernon mně hodně štval. Jeho negativní energie na mně sálala z knihy a bylo to tak vlastně celý příběh. Postupem v jeho myšlenkách sledujeme jeho život, jeho posun a pochopení svých chyb, k čemuž došel ale až na sklonku svého života. O to víc dojemnější pak byly drobnosti a pomoci, které pro svou znovu nalezenou rodinu dělal. Jeho dcera Helena je donucena se, po dlouhých letech, vrátit domů, již po smrti své matky Evie. Přiváží do svého domova i svou dceru Annu, Algernonovu vnučku, se kterou se dědeček seznamuje až v jejích 16ti letech. Anna je nejdřív zděšena dědečkovým postojem a chováním, ale nakonec k sobě nacházejí cestu. Jejich vztah je nakonec moc krásný a dojemný. Všechny tři hlavní postavy udělaly ve svém životě spoustu chyb, které si uvědomují a snaží se posunout svůj život správným směrem. Tohle si přečtěte :)“... celý text
— Kenan
Řád sladkého sněhuláka
„Líbil se mi název, tak jsem ji v knihovně půjčila. Vůbec jsem netušila, že to bude knížka o cukrovce. A můžu říct, že je to velmi dobrá kniha o tomto tichém zabijákovi. Oceňuji, že je to kniha pro děti, napsaná s přesností a zároveň i vtipem. Vydržela nám 3 večery na předčítání před spaním, jak jsme všichni chtěli vědět co bude dál.“... celý text
— muchomurka
Hra s ohněm
„Začátek byl pro mě velice rozpačitý, ale po zlomu děje, to mělo úroveň a spád.“
— Papimami
Zavřu oči v modlitbě
„Slečna Marplová se do dnešních dob příliš nehodí. Není příliš uvěřitelné závěrečné krkolomné shrnutí případu vražd v kruhu podezřelých ani celkové pátrání soukromé vyšetřovatelky, vyšperkované hrami lásky a stalkování. Až tak špatné čtení to není, nezadrhnete, ale jiné knihy této spisovatelské dvojice mně připadaly přeci jen lepší.“... celý text
— čef
Mezi dvěma světy
„Kniha mi přijde taková neslaná, nemastná... Takový průměr. Příběh 3 žen, jejichž příběhy do sebe začnou postupem času zapadat. Dobře se to četlo, ale čekal jsem, že to bude nějaké strašidelné nebo mysteriózní... a nebylo...Škoda :( Takže 3 hvězdy.“... celý text
— marekB78
Pohádka
„Bylo, nebylo… aneb jak to vypadá, když pohádku vypráví Stephen King? Je temná, plná barvitých popisů, zvláštních osob i magických světů. Navíc se tentokrát otevřeně inspiruje příběhy jiných autorů a ať už jsou předobrazem klasické pohádky, Nekonečný příběh, Tři prasátka nebo díla H.P. Lovecrafta, Lewis Carrola, Ray Bradburyho, J.R.R. Tolkiena nebo J.R.R. Martina, vypráví King příběh svým neopakovatelným stylem velice poutavě.
Ta dokonalá směsice, převážně ponurých pohádkových motivů, z nichž Kingův román vychází, jsou příběhy, které jsme kdysi četli a už si je možná úplně nepamatujeme a některé jsou nám naopak důvěrně známé. Každopádně je to vyprávění o hrdinství, přátelství a lásce, o překonávání překážek a také o svědomí. A samozřejmě to nejdůležitější je, že příběh obsahuje i velkou dávku ponaučení …zkrátka tak, jak to má ve správné pohádce být.
Atmosféra, která nás po celou dobu provází, nejvíce připomíná atmosféru pohádek bratří Grimmů, pohádek temných a děsivých, kde většinou ne vše dopadne dobře. Ty pohádky moc ráda nemám, ale Kingova verze se mi líbila, stejně jako se mi líbilo i množství odkazů na jiné knihy.
Poslouchala jsem audio verzi a moc jsem si užila Matouše Rumla. Jeho projev byl, jako ostatně vždy, vynikající.
Mám ráda jak pohádky, tak Kinga jako vypravěče, proto jsem si příběh užila a doporučuji ho i vám.“... celý text
— Mabie
Tahle kniha ti změní život
„Moc pěkně a citlivě vedené rozhovory.
V knize jednou zazní rada, jak se dívat na „divné“ lidi, řekněte si: „To jsem přece já.“ Asi všichni v knize promlouvající lidé někdy byli pro okolí hodně divní. Ale dneska jsou to bez výjimky inspirativní osobnosti. Někteří o svém příběhu mluví obdivuhodně otevřeně, a že to nejsou ledajaké příběhy! Většinou je v nich hodně bolesti, tápání, samoty, bezradnosti nebo frustrace. Všechny znovu nastartovala nějaká kniha. Je totiž málo takových věcí, které můžou dospělému člověku přinýst pevnou útěchu nebo trvalou inspiraci, když mu ji neposkytuje okolí, když se ocitne sám a bezradný, onemocní mu nejbližší člověk, sám trpí chronickou bolestí, prochází rozvodem nebo nějakou duchovní krizí. Ale kniha, okno do světů jiných lidí, dokáže osvítit cestu, ukázat východ pryč ze sebe sama a přinutit člověka si uvědomit, že žít se dá i jinak, a že on to taky dokáže. Povznášející čtení.“... celý text
— Myshkin
Poslední člověk
„Ačkoli je román prezentován jako dnes velmi populární "postapo", čtenáři zvyklí na tento žánr z něj mohou být nepochybně zklamaní. Nejsou v něm totiž žádné technologie budoucnosti, žádná alternativní realita ani nic šokujícího. Kniha naprosto odpovídá době svého vzniku a působí spíš jako historický román a budoucnost, do které je děj zasazen, naprosto odpovídá Anglii někdy v devatenáctém století. Samotná zápletka o titulním posledním člověku přebírá vládu až v závěru, kdy jde o skutečně posmutnělý román o konci jedné éry, kterou ukončila neznámá pandemie (podobnost s covidem je až mrazivá). Předchozí dvě třetiny románu jsou spíše jakýmsi melodramatem, romancí a politickou úvahou o tom, jak by fungovala Anglie jako republika. Nechybí tu ani mnoho filozofických úvah o vztazích, lidech jako takových i celkovém významu státu pro lidský život. Je pravda, že z dnešního pohledu je román místy šíleně zdlouhavý, vleklý a pomalý, čemuž nepomáhají ani extrémně dlouhé kapitoly psané prakticky bez odstavců. Českému vydání a překladu patří díky za doplnění všech odkazů na anglické klasiky (především Shakespeara, Byrona a Shelleyho), které běžný čtenář nemá šanci sám rozklíčovat a navíc ukazují, jak moc velký vliv měli zejména poslední dva jmenovaní na tvorbu Mary Shelley. Podařil se zachovat i specifický až básnický jazyk, kterým je kniha napsána a tím pádem i zvláštní melancholická a ne úplně veselá, přitom ale ne tak temná atmosféra. The Last Man je náročnější počin, který rozhodně vyžaduje čtenářovou součinnost a mohl by být o něco kratší, když se jím ale čtenář prokouše, odměnou mu je solidní zážitek. 70 %“... celý text
— callahanh
Pes baskervillský
„Klasika je holt klasika. Atmosféra se tady povedla na jedničku, stejně tak mě baví to, že velkou část knihy tu máme Watsona sólo a je schopný přicházet na věci i bez Sherlocka.“... celý text
— Krabat13
Temné touhy
„Pěkné. Celou dobu jsem nechápala, proč jí nic neřekl a vysvětlení bylo až na konci.“
— Senza Jenka