Nejnovější komentáře
Mucholapka
„Emotivně popsaná amnestie v devadesátých letech a její důsledky. Zrovna tak i utrpení rodiče, kterému zahynulo dítě násilnou smrtí. Zoufalství policisty, který nemá kam volat o pomoc. Detektivka k zamyšlení...“... celý text
— kopeceli
Po otřesech
„Povídky, které se mají vztahovat k zemětřesení v roce 1995. Kvalita povídek graduje a není to náročné čtivo. Naopak bych řekl, že se čtou velmi lehce. Žabák, který zachránil Tokijo a povídka s medovníky mě bavili. Příjemné čtivo.“... celý text
— misantroop
Smrtící tajnosti
„Třetí Brynza, kterého jsem četl. Hodně anglická detektivka, trochu jako Jack Rozparovač . :-) Závěr zamotaný a překvapivý. Erika nemá lehký život i v soukromí. Na holocaust se musí upozorňovat stále a nyní možná i více.“... celý text
— mirek7450
Čtvrteční klub amatérských detektivů
„Pěkné čtení. Ten životní nadhled člověk závidí. Doufám, že bude stáří takové .“
— Pavlnka
Nemusíš!
„Marie a Kateřina. Obyčejné ženy, které nemají na první pohled vůbec nic společného. Obě se plácají v životech a snaží se zavděčit. Partnerům , rodičům , dětem. Musí ujít docela dlouho cestu , než zjistí, že vlastně NEMUSÍ ...
Pro mě velmi inspirativní kniha .“... celý text
— Val
Železnice, cukr, noviny a odvaha: Osudy Beniesů v Čechách i jinde
„Čekal jsem od knihy více rodinných událostí než kolik vyrobili cukru v roce 1925. Chápu, že autoři čerpali z archivů, a tam asi nebylo kdy si koupili první osobní vůz. Jestli jezdili na dovolenou k moři… Začátek a závěr knihy je poutavý, střed je spíše o produkci a číslech.“... celý text
— Jenda91
Alchymista
„Tak s tímhle jsem se bohužel vůbec nesešla. Připadalo mi to jako takové naleštěné pozlátko, které si hraje na bůhvíjak duchaplný text. Spousta neskrývaného moralizování a pseudofilozofování. Sledovat myšlenkové pochody v druhé části knihy už pro mě bylo doslova utrpení. Nevím jestli bych v některé fázi svého života z tohoto mohla být nadšená jako mnozí jiní čtenáři, ale v současné chvíli mi tento vypravěčský styl ála starověký mudrc přijde spíš k smíchu.“... celý text
— Kniholenka_DK
Design vraždy
„Průzkum české detektivní tvorby mou osobou se zastavil u prvotiny pro mne dosud neznámé autorky. Zpracovala hodně zamotanou zápletku a tu na závěr podrobně osvětlila prostřednictvím hlavní policejní postavy. Připadalo mi, že se děj v některých případech vlekl, nebo byl natahován, někdy i opakováním obdobných scén. Průměr, ale pokud by vyšla další kniha na pokračování, přečetl bych si ji.“... celý text
— konicekbily
Naslouchač
„Konečne som si našiel čas aj na Naslúchača a musím priznať, že som bol celkom prekvapený. Jedinou nevýhodou bolo, že som nedávno podobnú tému čítal a bolo to omnoho lepšie. Táto kniha vrhá veľa vášní medzi čitateľmi. Niektorí ju budú milovať a niektorí ju budú nenávidieť.
Ja patrím do sorty niečo medzi tým.
Súhlasím s niektorými negatívami aj pozitívami, ktoré písali ľudia nižšie. Obzvlášť by som vyzdvihol autorkin svet. Bol vynikajúci. Temný, záhadný, s trochou nádeje. Najviac mi asi vadilo, že sa to skôr podobalo na dievčenský román ako na temné fantasy. Mám pocit, že autorka niekedy nevedela, aký žáner píše. Trochu v tom bol guláš. Otrokársky svet mal tiež obrovské diery, hlavná postava sa niekedy správala nelogicky, akoby zabúdala na to, že je otrok, a to isté sa vzťahuje aj na družinu. Páčilo sa mi aj využitie Ďatlovej expedície. Tento úsek príbehu mi pripadal najlepší. Možno bude pokračovanie lepšie.“... celý text
— NemmamSlov
Krev pro divoženku
„"Nehľadaj problémy, zlato. Hľadaj riešenia."
Opäť sa vraciam do sveta rusaliek, divožienok a horaliek. Krv pre divožienku je voľné pokračovanie, v ktorom sa zoznamujeme s novými postavami. Hlavnou postavou je tentokrát Eliška Blažková. Je špeciálnou detektívkou v malom oddelení, kde sa samozrejme nenudí a hneď rieši obrovský prípad rusalky. Príbeh je opäť temný a napínavý a časom sa objavujú aj starí známi z prvej časti. Číta sa to skoro samo, človek sa nenudí a dej ubieha ako po masle. Vyzdvihol by som hlavne prácu na postavách. Autorka si dala obzvlášť záležať. Smelo odporúčam a dúfam, že bude pokračovanie.“... celý text
— NemmamSlov
Mara
„Na pár stránkách je rozehraný tragický příběh jedné rodiny farmářů Fergusonových. Otec rodu umírá na rakovinu, matka se o něj obětavě stará, ale nemůže mu zapomenout, že měl milenky.
O to více nenávidí svou snachu, Srnku. Srnka je mladá, je krásná a je jí teprve dvacet let.
Svého manžela Bruce se bojí, má poměr s jeho bratrem Allenem.
Všichni o tom poměru tuší či vědí. A Bruce? Ten je vězněm své prchlivosti a hloubavé povahy, o poměru své ženy podvědomě ví, ale zdráhá si ho zpočátku připustit, potom se ho snaží racionalizovat, nakonec podlehne žárlivosti. A k tomu se mu zjevuje Mara, jakýsi démon našeptávač, s kterou Bruce pravidelně komunikuje...
Krása a drsnost přírody v kontrastu s lidskými emocemi.
Děj se odehrává na počátku druhé světové války, ale mohl by se odehrávat kdykoli.“... celý text
— Lucienka220
Číslo 20
„Páni, tak to byla zase jízda. Za mě super. Těším se na další díl.“
— Jamalu
Porodní sestra z Osvětimi
„Další holocaustová selanka útočící na čtenáře především koncetrákovanou silou dobrého marketingu.
Ačkoliv je příběh založen na skutečných událostech (na konci jsou i zdroje), a dokonce zde vystupuje skutečná osvětimská porodní sestra Stanisława Leszczyńska, celé to smrdí lacinou komercí, která se jen přiživuje na současné módní vlně osvětimských *doplňte si libovolné povolání* a stojí a padá na nevalných literárních kvalitách.
Styl vyprávění je zmatený (rádoby)postmoderní bordel, nepřehledný volný sled různě drastických epizod z lágru, navíc z pohledu různých vypravěčů, prolnutý unylými a opět úplně náhodnými scénami ze života "před" a "po".
O celkovém praktickém fungování téhle méně známé "porodnické" části tábora (nebo Polska před válkou a během ní) se dozvíte jen kusé a útržkovité informace. POV postav je silně zaměřeno na emoce, prožitky a vnitřní pochody - a přesto to působí neuvěřitelně sterilně a neosobně.
Paní Stanisława má příběhu dodat punc věrohodnosti a místo toho působí jako bezduchý maskot. Názory "umělkyně" ohledně ženství a porodu místy zavání jakýmisi moderními ezo-feministickými směry (což se do té doby absolutně nehodí), až jeden přemýšlí, jestli do ní místo své babičky nepromítla autorka spíš kus sebe samé.
Úplně chucpe mi přišla snaha dívat se v některých kapitolách na svět Mengeleho očima, jednoduše protože paní autorka na něco takového prostě nemá.
Už jsme bohužel v době, kdy pamětníci skoro vymřeli, dorůstají generace, které je ani nezažily vyprávět naživo, a z tohohle tématu se stává čistý byznys a komerce. A je to škoda. Za mě holocaust není téma pro laciné a špatné romány, které se navíc snaží tvářit, že špatné a laciné nejsou.“... celý text
— yaoiyuri
Vražda v zastoupení
„Vsechno nize recene plati. Luxusni detektivka, navic laskave humorna, napsana takovou češtinou, az srdce plesa. Korunu tomu nasadil Lukas Hlavica coby interpret audioknihy.“... celý text
— VOšesT
Železný plamen
„Z druhého dílu jsem měla obavy, ale byl stejně dobrý jako první. Čtení bylo napínavé, plné dramatu a neočekávaných zvratů. Zároveň doplněno i úsměvnými slovními potyčkami mezi draky, které příběh odlehčovaly. Já jsem si to moc užila a nemůžu se dočkat třetího dílu.“... celý text
— Megien
Hospodyně
„Psychologie je mocná čarodějka. A kdo to umí, je trpělivý a má silný žaludek dokáže zajít hodně daleko. Pokud mi v příběhu něco nesedělo, tak se to dalo lehce přehlédnout. Kniha se četla na výbornou. Otáčela jsem jednu stranu za druhou.“... celý text
— Beáta753
První osoba jednotného čísla
„Murakami opět nezklamal. Tuto knihu vnímám jako jemný náhled do autorových vzpomínek. Části povídek sihrají na autobiografičnost. Ale nebyl by to Murakami, kdyby se do příběhu, který začne velmi autenticky, nenápadně nevkradla fantazie a snový svět. Ani si nevšimnete, jak se to stalo, a už jste úplně v jiné realitě.
A navíc! pokud jste fanoušky a máte od toho autora přečteno více knih, pobaví vás odkaz na povídku z jiné sbírky. Stejná zápletka, ale tentokrát úplně z jiné perspektivy Poznali jste?
O hvězdičku méně dávám jen proto, že obecně vnímám krátké povídky jako slabší než Murakamiho romány. Jakoby byl jejich potenciál ne úplně využitý. Ale přiznávám, že je to velmi subjektivní. Nejsem zkrátka povídkový typ čtenáře.“... celý text
— Robodruh
Volání Kukačky
„První případ soukromého detektiva Cormorana Strika.
Opět kniha, která na mě čekala v knihovně nějakou tu dobu. Každá stránka mě bavila a prostě jsem musela vědět, jak to dopadne - kdo zabil Lulu Landryovou… Bylo to napínavé a bylo to ze současného Londýna. Pěkný!
Těším se na další případy Cormorana Strika a jeho asistentky Robin“... celý text
— JHoralka
V lesích
„Zdlouhave a pachatel mi byl podezrely asi tak od pulky knihy. Uplne prekvapeni to teda nebylo.“
— Vladi_S
Kudlanky
„Moc pěkná vášnivá, ale i drsná pohádka pro dospělé. Collins krásně popisuje svět bohatých a úspěšných. Intriky, pomsta erotika ale i láska“
— Beáta753
Špína
„Detektivky obvykle moc nečtu - tak jednu, dvě ročně. Když už se do nějaké pustím, sáhnu většinou po českém nebo slovenském autorovi. Kniha Špína mě zaujala už na první pohled svou mrazivou obálkou a následně i anotací.
Špína je druhý díl ze série Kapitán Dávid Meizner. Když jsem to zjistila, váhala jsem, jestli nezačít prvním dílem, ale jeho anotace mě příliš neoslovila. Navíc jsem měla pocit, že by na mě mohl být příběh až příliš děsivý (jsem totiž hrozný strašpytel).
Příběh je velmi čtivý. Autorka píše dynamickým, svižným stylem a krátké kapitoly tomu ještě dodávají na tempu. Skvěle se jí podařilo vykreslit nejen hlavní, ale i vedlejší postavy, a prostředí, ve kterém se děj odehrává. Nejsou zde žádné hluché momenty ani přehnané akční scény jako z Kobry 11. Oceňuji i to, že se autorka věnuje i osobnímu životu postav, což příběhu dodává lidskost. Všechny situace jsou uvěřitelné, což podporují realistické dialogy, které dokonale odrážejí problémy dnešní doby.
Kapitoly jsou psané v ich-formě a vypravěčem je kapitán Meizner. Tenhle chlap buď okamžitě padne do oka, nebo ho nesnášíte. Mně naštěstí sedl. Líbilo se mi, že to není žádný slušňák, je mu spousta věcí jedno, ale právě to dělá jeho charakter trefně vykresleným a hodícím se k práci kriminalisty.
Průběh vyšetřování je výborně zpracovaný – od výslechů učitelek, studentů…. …až po dedukci samotných vyšetřovatelů. Autorka postupně předkládá střípky informací, a tak si můžete zkusit sami tipnout, kdo je vrah.
Pokud máte rádi detektivky s promyšleným vyšetřováním a realistickým dějem bez přehnané akce, Špína vás rozhodně zaujme.“... celý text
— Wajny
Čtvrté křídlo
„Musim rict ze to je bomba ….
Audio: do ruky - usi se mne dostaly dvě verze - s jinou výslovnosti jmen - “xaden/ “zeiden. Jména i ostatních. Jak jim říkáte vy - čtete.?“... celý text
— LenaBilkova
Prosím vás, sestřičko
„Knihy paní Körnerové čtu ráda. Tato kniha opět nezklamala. Četla se dobře. Byla to zvláštní doba, ve které lidé prožívali každodenní radosti i starosti. Velice hezky jsou popsané charaktery lidí, mezilidské vztahy, lidské city...“... celý text
— leona0568
Ateliér špičatých klobouků 1
„Tak tohle byl super začátek manga série. Hrozně milé, svižné a překvapivě napínavé. Navíc mi to dost připomíná HP, což je vždycky značka úspěchu.“
— katallinka
Sladká lítost
„Průměrná romanťárna, která ale uměla vyvolat emoce. Obsahem příběh ničím nepřekvapil, měla jsem během čtení pocit, že už jsem to četla. Vince mě svým rádoby sebemrskačstvím lezl na nervy, ale zase ne natolik abych jeho myšlenkové monology musela přeskakovat. Přečtení nelituji. Příjemná oddechovka na večer.“... celý text
— Megien
Malá biblická dějeprava: David a Goliáš
„Syn četl sám. Miluje tyto 3D knihy.“
— Luky110812
Sametový rozvod
„SAMETOVÝ ROZVOD je kniha poněkud rozvleklá s mnoha zbytečnými a zdržujícími kapitolami. Běžně nemám nic proti retrospektivě, ale tento příběh díky ní působil tak zmateně, že čtenář místy nevěděl, kolik je zrovna postavám let, kdy a kde se co odehrává...
Autorka jako by se také nemohla od určité stránky rozhodnout, zda bude psát příběh Kataríny nebo Viery. Vlastně už jsem tak nějak přestala vnímat, co čtu a na konec jsem dospěla jen proto, že má kniha pouhých 155 stran.
Myšlenka, prostředí, podobenství nebyly špatným nápadem. Ale děj neustále přeskakující z jednoho roku na druhý, vrtkavý, a pak zvláštně strnulý většinu toho, co mělo potenciál zaujmout, udupal.
Nečetlo se příjemně. Velice odosobněné vyprávění.
Nedoporučuji.“... celý text
— Anna 13
Šel jsem světa kraj...: Od plavčíka k spisovateli
„Jako dítě utíkal z domu, protože nechtěl dělat to, co se po něm vyžadovalo. Chtěl jít svou cestou, a na tu se taky dostal. Chtěl cestovat a poznávat svět, poznávat lidi a různé kraje. Chtěl být dobrodruhem, i přesto, že byl italským emigrantem. Proplul a poznal skoro celý svět. A o tom je tato kniha, občas zábavná, občas smutná, občas né moc pochopitelná. Ale byla to cesta jednoho mladého člověka, který si šel za svým. A nakonec se stejně stal spisovatelem, i když poslouchal narážky, jak by se tomu měl vyvarovat.
Hezké čtení, na tři hvězdičky dostačující. :)“... celý text
— JointlieKat94
Trápení s bludičkou
„Co je to bludička? Zvláštní stvoření vyskytující se jen v pohádkách a knihách pro děti jako je tahle.
Autor ale po seznámení s jednou takovou už ví, že bludičky jsou také rodu mužského a nejsou vůbec hloupé.
Spisovatel si jen vyhledal pojem v naučné knize. O ostatní se postaral možná slovník, možná kouzla, která nakonec nevidí jen děti. Vůně mateřídoušky provoní nejen celý pokoj, ale dá najevo přítomnost toho malého nic. Krátký příběh je psaný pohledem autora jako otce.“... celý text
— simca9342
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
„Hodně super vyposlouchala jsem to jako audioknihu a teda musím uznat že to snad nemělo chybu. Jediné, co se mi trochu nelíbilo, byla sprostá slova u jedné z postav. Ale je pravda, že to tam sedělo.
Ale jinak doporučuji“... celý text
— Theryinka