Nejnovější komentáře
Zbroj světla
„Na nový díl jsem se velmi těšila a musím napsat, že mne docela zklamal. Začátek vypadal follettovsky dobře a pak dlouho nic. Utahané, nezáživné, nic se velice nedělo, nebo spíše je to napsáno tak, že nemáte pocit, že by se něco dělo, jak slibuje obsáhlá anotace, tentokrát chybělo i drama ve vztazích, místy jsem se i nudila. Ani bych nepoznala, že čtu Folletta. Poslední třetina z války už byla lepší. Nicméně konec hrc prc a bylo po všem. Je mi to líto, že knize pokazím hodnocení, ale pro mě opravdu zklamání...“... celý text
— Lenya12
Smrt přichází na prohlídku
„Detektivní počtení na dovolenou které asi nikoho neurazí. Jen mi přijde zbytečné to odkazovaní na Agathu Christie - přiznejme si, že ta je uplně jiný level. Tady asi každý milovník detektivek odhadne vraha již na začátku, přestože motiv nemusí být hned jasný...“... celý text
— bastes
Nebýt či být: O utrpení, které přináší příchod na tento svět
„Antinatalismus, larvální stádium ultimátního filozofického trollení (viz. dále) Formálně takřka bez-vadné* jako i bezbřeze smutné; vždyť nositelé této šlechetné ideje jen uvolňují místo bezohledným zájemcům o život, jež se derou na jejich místo.
Ostatně, nebylo by záhodno típnout život jak takový? (včetně rostlinného; jakýkoli život má potenciál nabýt elementární formy vědomí a tedy počitku strázně; takovou možnost nelze riskovat a jestliže nemáme spolehlivý mechanismus jak takovému vývoji zamezit, pak je nejetičtější udusit jej v samém zárodku) Tolik zbytečného utrpení na světě...a tak zbytečný svět bez života; velmi bio-centrický pohled na smysl matérie, jenž odvozuji od její biogenity...vím a stydím se.
Však ani stud, ani bol, mi nezabrání vyzvat totalitu všehomíra na férovku: V uzel singularity sviň se kosme, ať "nic" má (ne)prostoru víc! Zvolání toto nechť je ustavujícím požadavkem Kvantového Anti-fluktuacionismu, či lidově slulejšího "NoBangu" (dvojsmysl je záměrný); mic drop do prázd.................
* Benatarova axiomatická asymetrie vytváří falešnou etickou nerovnováhu, kdy není nemorální, když potenciální (ještě neexistující) osobě upřete možnost zažít libost (neboť nebude nikoho, kdo by jí mohl zažít) ale zároveň považuje za morální, když potenciální osobě upřete možnost zažít nelibost (proč, když stejně jako v předchozím případě nebude nikoho, kdo by jí mohl zažít?). Na oba případy buď lze aplikovat morální hledisko a tím pádem je první případ morálně -1 a druhý +1 , nebo aplikovat nejde a je to v prvním, jako i v druhém případě po nule (tedy 0+0)...autor se při tom tváří, jakoby šlo o rovnici 0+1. Tenhle rozpor žádné verbální žonglérství ve vzduchu neudrží. Hlavně ale chovám podezření, že se Antinatalismus sytí/kanibalizuje ponejvíc svou skandální podstatou; ano, jde o zvráceně kolmou linii uvažování a v tomhle smyslu je osvěžující o ní zavadit...ale jít/šplhat/spouštět se po ní vede tak nějak od nikud do nikam (o čemž něco vím)...a v tom je její lesk i bída, neboť toto "od nikud do nikam" implicitně ospravedlňuje a rámuje záchytnou sítí ideologie v níž se mohou podobně stižení najít. Dost extrémní, kognitivně-behaviorální terapie, ale to je křesťanství, gender, nebo třeba larping taky ;-)
PS: Bych Benatarovi rád poslal obrázek (domeček, sluníčko) někdy stačí maličkost a udělá člověku radost, máte adresu někdo? Nevadí, stačí když se třeba jen častěj usmějem na blízké...tolik slonovinověžní vážnosti tady, že by se jeden pomalu bál skrz půlky fouknout vítr. Málo humoru...či spíš příliš hořkosti v něm? Toť problém.“... celý text
— józi.odkudkam
Cyklus vlkodlaka
„Zarytí fanoušci a čtenáři Kinga si toho v Cyklu vlkodlaka moc nenajdou, protože povídka samotná je ničím nepřekvapí. Vzhledem k tomu, že je krátká, nemá autor moc prostoru na svou tradiční propracovanou psychologii, přesto má velmi jednoduchý a filmovou terminologií řečeno "béčkový" příběh své kouzlo, ačkoli jsou v něm použita prakticky všechna žánrová klišé. King ale umí vytvořit jedinečnou atmosféru specifických obav, která čtenáře obklopí a udrží ho v napětí. V tomto případě přidává ještě docela překvapivou pointu, v níž se hrdinou stává ten nejméně pravděpodobný. Na trochu jinou úroveň navíc knihu povyšují parádní ilustrace, které temnější atmosféru ještě dotváří a jsou velmi působivé. Cycle of the Werewolf rozhodně není tím nejlepším, co King kdy napsal a je na něm až moc vidět jeho dětská láska k pokleslým filmům, je ale ideální příležitostí k tomu seznámit se s jeho stylem psaní, viděním světa a důrazem na obyčejnost a vnitřní sílu postav, protože tu chybí zdlouhavé popisy a libování si ve zvláštních detailech. A je také škoda, že se nikdy neodhodlal napsat pokračování, protože některé postavy mají veliký potenciál. 75 %“... celý text
— callahanh
Dáma z popela
„Složitá kniha o smrti, ve které je jasné, že tam musí všichni
- od šlechty až po nejnuznějšího tvora planety.
Jen těch způsobů je mnoho...
Kniha popisuje příběhy ze staré viktoriánské Anglie, dobře a čtivě napsané.
Poznámky autorky jsou zajímavé a je vidět, že nastudovala
opravdu spoustu odborných knih.
Za mně - doporučuji.“... celý text
— evineckY
Krvavý slib
„Já vlastně vůbec nevím, jak mám tento díl ohodnotit. První polovina byla vleklá a nepodstatná, rozhodně se dala zkrátit minimálně o padesát stran. Být za půlkou knihy a cítit, že jste se v příběhu nikam neposunuli, není nic příjemného. Jenže ono se to pak celé zboří a najednou je z toho nejintenzivnější díl celé série? Z poslední třetiny knihy jsem byla úplně na větvi a velké finále s Dimitrijem bylo neskutečně napínavé a silné, ani jsem nemohla uvěřit, že mne to tak vtáhlo. I přes první půlku knihy, která byla mdlá, musím dát 5*, VA zase nezklamala.“... celý text
— sangreseth
Klabzubova jedenáctka
„Tahle fotbalová pohádka z pera Eduarda Basse z roku 1922 je tak skvěle nahrána, že vtáhne do děje i fotbalového analfabeta.
Příběh o starém Klabzubovi, který ze svých jedenácti synů složí fotbalové mužstvo, které si vykope okresní přebor, porazí Spartu i Slavii a vymete pavučiny v brankách všech fotbalových velmocí, je vskutku geniální a při poslechu prožívám celou vítěznou šňůru týmu a radost z každé výhry.
Supraphon tuto povídku v 87 připravil na poslech naprosto geniálně a já si poslech na Audiotéce jako správný fanda kopané moc užila.“... celý text
— Limonadovyjoe
9. listopad
„Tahle knížka mě dostala i dojala zároveň- příběh, láska, vina a odpuštění. Skvěle napsané…prostě to musíte přečíst“
— marcela9850
Druhý spánek
„Zajimavy namet, pribeh postaveny na obycejnych lidech, k tomu kousek tajemstvi a citatel se muze take zamyslet. U mne plny pocet, naprosta spokojenost“
— krtko
Manchester United: Příběh úžasné sezony
„Velmi dobrá kniha, která vezme diváky za kulisy památného roku v historii Manchesteru United, v němž se mu podařilo získat ojedinělý treble, navíc vítězství v Lize mistrů se zařadilo k těm nejpamátnějším. Dickinson nic nevymýšlí a klasickým reportážním stylem popisuje to nejzásadnější, co se v oné sezóně dělo a tak trochu demytizuje legendárního Alexe Fergussona, který nebyl žádným svatouškem a mnohdy šel malinko přes mrtvoly, aby jeho klub uspěl. K tomu si dokonce vymyslel i vlastní taktiku s pokukováním po hodinkách s blížícím se koncem, která překvapivě fungovala a dostávala rozhodčí pod tlak. Jelikož byl autor mnohdy v kabin, tak přichází i s docela exkluzivním materiálem, který může sloužit dalším koučům jako inspirace v tom, jak tým udržet pohromadě i při těch nejvyšších výzvách. Je moc fajn, že těm největším "hrdinům" sezóny se autor věnuje samostatně a k celému dění se s nimi vrací o mnoho let zpátky a je potěšující, že dnes to někteří z nich vnímají zcela jinak. Možná je škoda, že se zaměřil jen na ty zásadní duely, které povětšinou přinesly buď pořádnou bitku o vítězství, nebo vyčnívaly zcela zaslouženě. Tím pádem pak ono výjimečné období působí jako z rychlíku, což je asi ta jediná výtka, která za autorem může reálně jít. Kniha určitě nepatří k těm, k němž se čtenář bude pravidelně vracet, ale jakožto památka na jeden výjimečný úkaz v dějinách fotbalu funguje víc než dostatečně. 80 %“... celý text
— callahanh
Jan Werich vzpomíná... vlastně Potlach
„Miluji pana Wericha a jeho knihy. Jeho moudra, podávaná s jistou ironií k životu. Měla jsem tu čest projít se jeho domem od sklepa po půdu a nasát kousíček jeho osobnosti, i když s patřičným projevem komerce a s prodejnou s odznáčky s jeho portrétem v přízemí jeho domu. Pan Werich pro mě zůstává symbolem moudra a jeho knihy symbolem něčeho , co se možná nedá nějak slušně vyjádřit... při vší úctě k němu, snad určité "neposranosti" v životě.“... celý text
— Villon
Zuzanin dech
„Ako netradične povyprávať už tisíckrát vyprávaný príbeh židovského národa.
Milostný trojuholník zatienený dobou zla a dobou temna. Krátke, úsečné vety, žiadne dlhé popisy. Všetko sa dozvedáme akoby mimochodom. Mnohé si musíme domyslieť. Dramatičnosť tým stúpa, ako keď robíte malé kroky a zrazu zistíte, že ani neviete ako, ale vyliezli ste na horu. Tento štýl mi pripomína Hemingwaya. Dosť dobré.“... celý text
— Čand@
Hlas kukačky
„Knihu jsme četla před pár lety, kdy jsem o recenzích na zdejší databázi ještě nevěděla. Vrátila jsem se proto v čase a do knihy se znovu začetla. Před lety jsem od knihy odcházela s tím, že je to nesmírně krásná, čtivá a k zamyšlení hodná kniha. Nyní , po přečtení , se ve mně hádají pocity, zmaru, zloby ale i něhy a naděje. Irma, Edita, Kristýna.... Kdo na tom byl v životě lépe? Čí život se nepovedl a kdo za to mohl? Život? Osud? Irmu jsem litovala, Edita mě , přes počáteční sympatie naprosto odbourala a Kristýna? Ta ve finále mohla za co? Kniha o tom, že život dokáže nadělit spoustu lásky , krásy a štěstí , ale bere si za to i daň v nesmírné bolesti a krutosti. A lidem zbývá jen to, aby ho přežili a nějak to všechno vydrželi. Smutné, ale pravdivé. Tím, že jsem se právě dozvěděla, že se příběh skutečně odehrál, to ve mně vyvolává o to větší smutek v duši a jsem vlastně ráda za svůj stávající život - trochu hektický někdy až k zbláznění , ale přece jen klidný život se zdravými dětmi a vnoučaty. S nadějí, že vždycky může být lépe.“... celý text
— Villon
Nespoutaný milenec
„Jane i V. mě bavili, samozřejmě s dalšími díly si jsou příběhy čím dál víc podobné, ale BČD prostě baví. Těším se na další díly, nejvíc tedy na Phuryho.“... celý text
— Mi-šu-le
Jackpot hry
„Hokej, střední škola, rodinné vztahy, první láska, tajemství, zármutek, přátelství
Musím říct, že anotace i příběh celkově zní hodně slibně. Určitě kniha svůj potenciál měla, ale mě osobně několik věcí nesedlo. Každopádně si myslím, že kniha bude pro cílovou skupinu mladších, kdy lidé zažívají první lásky, první doteky, kdy hledají sami sebe a dospívají.
Pohledy obouch hlavních hrdinů byli skvělé, jsem ráda, že jsem se mohla podívat do hlavy i Denisovi a vidět i jeho pohled do celé jejich situace.
Hokejové pasáže bych klidně více rozšířila, více přidala napětí, atmosféry při zápasu, protože z vlastní zkušenosti vím, že hokej je jedna velká emoční jízda. Ale zároveň byli pasáže, které byli krásně popsané. Co se týká rozšíření některých scén, tak ty bych uvítala hlavně v té erotické sféře. Přidat pár popsaných pikantností a bylo by to skvělý. Protože chemie mezi hlavními hrdiny byla, a já už jen čekala jak se to vlastně bude vyvíjet, ale bohužel, tady mi to chybělo. Zároveň bych rozepsala více i jiné situace a u jiným ubrala, ale to už je možná jen moje mínus.
Autorka rozhodně zaujmout umí. Čtivá kniha je, zápletky tu jsou a člověk pouze čeká, kdy se ukáže pravá pravda. Ale kdyby byla kniha bez poslední zápletky, za mě by to bylo lepší, jedna věta mi přišla už moc. Taky mi přišli některé pasáže nedotáhnuté, někde jsem byla navnaděná a najednou konec kapitoly.
Co se týká postav, tak Denis rozhodně celou knihu táhne. Ví co chce, mluví rozumně, přemýšlí, myslí na druhé a zároveň je to idol mnoha dívek a ještě skvělý hráč. Ale Lia mi víc jak půl knihy.. No nebyla mi úplně sympatická. Nechápala jsem její chování, její tajnosti, její naštvání a uzavření. Na druhou stranu během knihy prošla nějakou změnou a uvědomovala si, co by vlastně od života chtěla.
Vedlejší postavy byli taky zajímavé. Ukazuje se právě zde, jak určité události dokáží změnit vztahy v rodině, vytvořit nové přátelství.
Autorka psát umí a věřím tomu, že v budoucnu se dočkáme mnohem více "nabušené" knihy, zde sice byli z mého pohledu nedostatky, ale kniha své čtenáře mít určité bude.
Mockrát děkuji vydavatelství Venupress za poskytnutí knihy k recenzi.“... celý text
— Marry001
Čtvrté křídlo
„Musím uznat, že se rozhodně jednalo o čtivou knížku, přečetla jsem ji za 2 dny, byla jsem zvědavá jak dopadne. Bohužel asi nejsem úplně cílová skupina.
Nejlepší na celém příběhu byli samozřejmě draci. Sice se tu našlo pár šokujících zvratů (na posledních 30 stránkách), logika celého světa se ale rozpadne jakmile se nad tím člověk zamyslí víc než na 2 minuty.
Ano, jsme ve válce už víc než 400 let, ale jen tak pro zábavu tady zabijeme 75% bojeschopných mladých lidí, i když bychom je mohli převelet k pěchotě (která mimochodem nic nedělá, jen tam prostě je). Vlastně všechny ostatní kvadranty existují jen jako podpora pro jezdce. Pěchota se jen tak válí. Léčitelé křísí zraněné jezdce. Písaři zapisují bitvy jezdců a učí o nich budoucí jezdce.
Taky je docela výhodné, že na postižení/nemoc hlavní hrdinky zapomeneme hned jak není potřeba ukázat, že je tady outsider. Ani není pořádně vysvětleno, co s ní vlastně je. Rozhodně se nejedná prostě jen o slabost někoho, kdo není v kondici, protože v první polovině nezapomenou několikrát za kapitolu zmínit, že Violet si před nástupem k jezdcům každou chvíli něco zlomila a klouby jí samy vyskakovali. Samozřejmě ve chvíli, kdy dojde na nábytek drtící sex s nebezpečným, černovlasým, stíny ovládajícím Xadenem, který má čelist tak ostrou, že by vás mohl podříznout, Violet a její slabé kosti jsou zázrakem vyléčené.
Romance mezi Violet a Xadenem je jedním z hlavních taháků knížky. A já se omlouvám, ale já tam prostě neviděla to spalující sexuální napětí. Ta sex-scéna byl fakt sexy, to uznávám. A samozřejmě, že hned po prvním sexu byla Violet zamilovaná. A rozhodně se nejednalo o enemies to lovers. Nepřátelé byli možná tak minutu. Violet hned od začátku dokáže myslet jen na to, jak je Xaden sexy, a jak nám Xaden sám později prozradí, do Violet se zamiloval pomalu na první pohled.
Kromě Liama a Daina žádná z vedlejších postav nenabídla nic zapamatovatelného. Taky protože jakmile se Violet a Xaden dají dohromady, všichni ostatní jdou stranou.
Styl psaní, i když čtivý, byl místy krkolomný, to samé dialogy postav. Hned na začátku na čtenáře hlavní hrdinka vychrlí historii a geografii Kontinentu, což je později důležité, ale v tuhle chvíli to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Proč tu na akademii nebyla hodina dějepisu, kde bychom se to dozvěděli? Protože hodiny na akademii nedávaly vůbec žádný smysl. A co má magie společného s plnícími pery? To je ta nejvíc zbytečná magická schopnost.
A přestože se na akademii pořád něco dělo, místo mi přišlo, že se vlastně neděje nic a jakmile jsme se dostali k nějaké akci (kromě finálního boje), po 2 stránkách byl konec. Rozhodně by nevadilo knížku o takových 100 stránek zkrátit.“... celý text
— adelact
Cesta kolem světa
„Jak se píše v dalších komentářích, je kniha opravdu chvílemi jen strohý deník z cesty, který je na hony vzdálený dnešním cestopisům.
ALE!
Zhruba v polovině jsem si přečetl v předmluvě k jedné z kapitol myšlenku, po které jsem na knihu změnil názor.
Cook zcela bez zaujetí a vymýšlení vlastních teorií popisuje život původních obyvatel tichomořských ostrovů tak, jak nikdo před ním a nikdo po něm, poskytl nám tak svým "strohým zapisováním" faktů jedinečné dědictví o životě na ještě Evropany nezkažených ostrovech a mořích plných života.
Když jsem si toto uvědomil, tak uznávám, že to je skvělá kniha!“... celý text
— Kvetak1994
Hodiny
„Mám rada autorkine detektívky, bola fajn, ale má aj lepšie. :)“
— Dani25
Šťastně až do smrti
„Milé završení. Některé příběhy byly sice zbytečné, ale k uspokojení lačných čtenářů jistě došlo.“
— Gilnien
Heřmánkové údolí
„Tahle kniha vás přikurtuje do křesla a všechny vaše starosti, související s malichernostmi jako například že je rozbitá myčka, případně sušička a na účtu máte tak akorát na inkaso a na splátku na hypotéky, tak ty jsou vám na míle vzdáleny. Protože co prožila a se vztyčenou hlavou přežila hlavní hrdinka knihy Anna, k tomu dokázala vychovat a postavit do života děti a nesklonit hlavu před ničím a před nikým....Nechtěla bych žít její život, ale pokud byla nějaká takováto postava jako předloha ke knize, tak se před skláním s hlubokou úctou. Já bych padla před první větší překážkou a čert vem, co by po mě zbylo. ..“... celý text
— Villon
Šedík a Bubi
„Je to velmi super knížka. Moje nejoblíbenější.
Lehce se čte. Tak akorát textu a hezké obrázky. A hezký příběh.“
— loria
Po stezkách
„Přitáhla si mě krásnou ilustrací, netušila jsem pořádně o čem je, ale tušila jsem, že tuhle knížku chci číst.
Úplně cítím s Ray, s její potřebou cítit vítr a cítit pohyb. Při čtení jsem si několikrát prohlédla místa kudy prošli a co viděli, vtáhlo mě to tak, že bych si ihned vzala svůj batoh a taky vyrazila na túru.
Krásný příběh, moc hezky napsaný a moc se mi nechtělo ho dočíst, nerada se loučím s příběhy, které mne vtáhnou. Nicméně už teď se těším na první díl - Pobřežní cesta. Jen doufám, že jsem to nevzala ze špatného směru a autorka mne dokáže pobláznit i svou prvotinou.“... celý text
— ikka
Na jih od hranic, na západ od slunce
„Tuhle knížku a Norské dřevo jsem měl v maturitním seznamu četby a musím se přiznat, že kvůli této knize jsem od 17 let začal číst. Příběh jde krásně chronologicky za sebou a magický realismus přidává příběhu možnosti interpretace čtenáři, což miluju.“... celý text
— K.R.
Velvet
„Já jsem nadšená. Skvělá špionážní a napínavá kniha-komiks. Nádherné ilustrace a super zápletka. A Velvet?
Prostě super hrdinka.
Rozhodně zdařilejší, než Criminal, alespoň pro mě určitě.“... celý text
— janina66
Lovec
„Pre mna najslabsia z celej trilogie. Hoci sa mi celkom pacil ten steampunkovy namet, ocenila by som ho v samostatnom pribehu, mozno s nejakymi inymi postavami. Nejak sa mi Ajris do tohto pribehu velmi nehodil.
Miestami to bolo trochu derave, par krat som sa prichytila, ze som kontrolovala, ci som nepreskocila par stran. Cela linka okolo Krugera zbytocna, radsej mohol byt ten priestor venovany niecomu inemu, mozno nejakemu hlbsiemu skumaniu stop a dokazov. Koniec mi tiez prisiel uponahlany - ten Seifert sa tam zrazu objavil a proste mi tam k nemu chybala nejaka hlbsia "backstory". Alebo si ho len nepamatam z predchadzajucich dielov, co ma zase vedie k tomu, ze mal byt trocha viac zapamatatelnejsi, lebo takto mi to prislo trochu od veci.
Skoda.“... celý text
— petgona
Chudí v Lodži
„Strašné čtení, čeho je člověk schopen! Vůbec si neumím představit, kde brali sílu přežívat. Tuhle knihu jen tak nestrávím.“
— ira007
Bajkal-perla Sibiře
„Díky tomuto svazku se lze podívat až tam, kam nás srdce táhlo , ale život nám to neposkytl. Byl to sen mého otce, se podívat až tam, kde se ": vlní a šumí Bajkal " a já ten sen chtěla dotáhnout. Ej, stalo se, táta se tam již nepodívá, nebo možná už tam pomalu nahlíží , ale jinak nežli chtěl a tak si já tady s prstem na mapě a s tímto průvodcem, kterého jsem dnes vyštrachala v jeho starém psacím stole přemýšlím, jaké krásy světa nám sám život odpírá. Ale že tam musí být krásně....“... celý text
— Villon
Zázračný úklid: Pořádek jednou provždy
„Za mě krásná knížka, která, jak z názvu vyplývá, vás naučí pořádně a rychle uklízet. Abyste měli co nejvíc uklizeno, musíte mít co nejméně věcí, protože takhle vzniká nepořádek (zní to logicky xD).“... celý text
— K.R.
Holka přes palubu
„Vzhledem k tomu, že jsem první četla druhý díl, tušila jsem, co čekat. Za mě je to příjemná romanticko erotická oddechovka. Občas mi něco přišlo zdlouhavé, ale číst se to dá.“... celý text
— adela2230
Někdo klepe
„Mě se teda kniha líbila od první do poslední stránky. Konec překvapivý. Takové knihy mám ráda kde je vše jinak.“
— evin84