Nejnovější komentáře
Nezadaná
„Hezké ilustrace, občas vtipné, občas trapné vtipy. Splňuje to, co od ni čekáte. Určitě se, alespoň s jedním příkladem single slečna někdy setká.“
— CarollDashie
Krajina roztavených zvonů
„Jan Štifter mě moc baví a ani tentokrát mě nezklamal!
Krajina roztavených zvonů vás povídkovou formou protáhne skrz minulá dvě století. A občas i možná trochu zapomenete, v jakém roce vlastně jste.
I když se povídkovým knihám většinou bráním, nového Jana Štiftera jsem nemohla minout a dobře jsem udělala. Autor má krásnou češtinu a jeho knihy je radost číst.
Nejvíc se mi líbila povídka z 19 století, jejíž hlavním tématem byla cholera. Holt ty epedimie tu byly, jsou a budou. Naopak o něco míň se mi líbila závěrečná povídka, kterou jsem úplně nepochopila a nevěděla, co si z ní mám vzít.
Kniha je opět i nádherně graficky zpracovaná a já mám holt pro tuhle edici z Vyšehradu slabost. Už jenom ta obálka je krásná a to vás čekají i ilustrace uvnitř!
Mám moc ráda, když autoři pojmou českou historii z trochu nového úhlu pohledu a Janu Štifterovi se to opět povedlo. Tleskám a doporučuju!“... celý text
— mag097
Opalin podraz
„Opal Kobai opět zuří hrozí válka mezi světy“
— Luigi1
Trable
„Smutný a zároveň úžasný příběh Mii a Jordana.
Strašně jsem Mie fandila, že se od násilníka dokázala oprostit. Není to vůbec jednoduché. Naštěstí na své cestě při hledání své matky, jí osud přihrál do cesty Jordana, který s otcem vedou penzion v Coloradu. Za mě i nečekané rozuzlení na konci s Miinou matkou. To jsem vážně neuhádla.
Já jsem taková psí máma, takže mě i strašně potěšila i psí postava Dozer :-) Psí úžasňák a parťák.
Autorka umí psát a čtenáře zaujmout a vtáhnout do děje.
"Ne každý, kdo bloudí, je ztracený."“... celý text
— Pája699
Král železný, král zlatý
„Celou sérii jsem poprvé četla asi před dvaceti léty a vlastně mne přitáhla k vyhledávání knížek o Přemyslovcích a Lucemburcích. Teď jsem se k ní vrátila a hodnotím ji o trošku hůř než před lety. Nicméně pořád mně vyhovuje víc, než například knihy od Vlastimila Vondrušky. Jen bych možná ubrala počet zúčastněných postav nebo některé zbytečné rozhovory.
Přemysl Otakar II. byl můj nejoblíbenější český král, který se stal králem až po smrti svého staršího bratra. A stal se opravdu králem železným i zlatým, za jeho vlády jsme byli bohatá a silná země. Na postavu mé další oblíbené historické osobnosti Záviše z Falkenštejna mám rozporuplné názory. Nevím, co si o něm mám myslet, zda zradil nebo ne a zřejmě to neví ani historici. A týká se to spousty postav z historie. Holt historii píší vítězové... Proto beru knížku jako historický román s ne úplně podloženými historickými fakty.“... celý text
— fénix56
Oddanost
„Uff, myslela jsem si, že to bude jednoduché, rychlé čtení jen tak na uvolnění. Spletla jsem se. Přečetla jsem prvního bratra a myslím, že si dám na odreagování opravdu něco jednoduchého, než se pustím do dalšího bratra. Jinak knihy se čtou opravdu dobře má to spád. Jen těch čičin tam bylo fakt moc. Určitě si ale serii dočtu.“... celý text
— Žampion
Fake
„Tak tohle byla pecka. Za dva dny přečteno,nešlo se odtrhnout a na závěr mi padla brada. Prvotina od autora a těším se na další ...“
— attila1
Světla nad močálem
„Wow! Tohle byla prostě pecka! Já podobné příběhy milovala v pubertě a utvrdila jsem se v tom, že kvalitně napsané YA fantasy může být fajn i o 10 let později, když to YA už úplně nesplňuji
Lena mi přirostla k srdci hned od prvních stránek, když začala vyprávět o svém pozemském životě. Bylo mi jí líto. Holt srážka s blbcem bojí nejvíc a ne každý to dokáže ustát.
Příběh je plný dynamiky, akce, tvorů, prostě všeho, co kvalitní YA fantasy, za mě, má mít.
Rozhodně musím vypíchnout úvody kapitol, které někdy působí jako citát a někdy je to Lenino uvědomění si něčeho ze svého pozemského života. Hodně mi to dalo a autorka má tématiku nějaké zhrzenosti a psychických problémů nastudovanou opravdu skvěle.
Další věc, která mi byla velmi sympatická je to, že tady není žádná přehnaná romantická linka, která by převzala nadvládu nad světem, jak tomu často v tomto žánru bývá.
No a poslední věc, ač bych vám mohla psát plusy do aleluja, je břitký a často až černý humor autorky. To já můžu a fakt jsem se nasmála.
Celkově knihu doporučuji. Tohle prostě musíte mít!“... celý text
— Jidu
Dům na tekutých píscích
„Musím říct, že Mellick mi za poslední rok přirostl hodně k srdci. Když chci vypnout, ale zároveň nečíst fakt hovadinu (jako třeba Vlhká místa), tak sáhnu po jeho knihách.
Opět má příběh přesah, teda alespoň pro mě. Poukazování na dnešní uspěchanou dobu, kdy se často jen míjíme a vše nám utíká mezi prsty - život, dětství našich dětí apod. To nemyslím vůbec proti nikomu špatně, velmi často je to nutnost (zaměstnání apod), ale absurdní to je a autor na to zde dost poukazuje.
A pak se samozřejmě dostáváme k té bláznivé části, kdy jsem si opět říkala, jak ho tohle sakra napadlo . Stále bych se ráda podívala do jeho hlavy, ale nevím, jak bych po tom vypadala. To je prostě mazec, co on předvádí.
Je libo odepínatelná noha, kterou můžete použít při obraně? A to bych mohla pokračovat do aleluja. Prostě bláznovina.
Také je zde plno akce, kdy hlavní postavy bojují o život. Je zde i geniálně vykreslený sourozenecký vztah styl "někdy bych tě zabila, ale miluji tě". Polly a Klíštěk si prostě uměli zachránit zadek.
Tohle je pro mě zatím nejlepší kniha od autora, jakou jsem měla možnost číst. Fakt ji doporučuji všemi deseti.“... celý text
— Jidu
Slzotvůrce
„Wow, tohle byla krása! Když mi knížka přišla a já viděla její formát a písmo, tak jsem se trochu lekla. Však už to u mě znáte. Říkala jsem si - YA romantika na cca 650 normálních stran?? No..
Nika je typická jemná dívka, která má kolem sebe typického prevíta Rigela. Takže byste si řekli, že se nic nového a světoborného nechystá. ALE! Kromě povrchního příběhu, který zde samozřejmě je a je nám jasné, kam to spěje, je zde hlubší a temnější pozadí.
Obě postavy toho totiž mají za sebou za tak krátký život až až. Takže kromě lásky s nimi čtenář objevuje i neštěstí, nevážení si sebe, psychické problémy a vše možné, co si museli zažít.
Proto kniha mohla mít tolik stran a neztratit na dynamičnosti, a proto byla tak úžasná!
Ano, pár hluchých míst tady přeci jen bylo, za to beru jednu hvězdičku, ale bylo jich minimum.
Konec byl emotivní, smutný, ale hlavně krásný a přiznávám, málem byla i slzička.
Na závěr vám dám jednu radu - nekoukejte na film před čtením. Prozradí vám vše podstatné, ale zároveň je tak katastrofálně natočený a přetvořený, že vás ochudí o všechnu tu chemii a napětí mezi postavami. To byl děs.“... celý text
— Jidu
Volání temnoty
„WOW WOW a ještě jednou WOW, takhle bych mohla knihu vystihnout v rychlosti, ale pojďme se na ni mrknout trochu podrobněji.
Upřímně, kdo miluje horor, tak tohle je must have. Nechápu, jak je to možné, ale autor nás v knize vezme do tolika subžánru tohoto žánru, až jsem měla pocit, že to snad nemohla napsat jedna osoba. GENIÁLNÍ.
Duchařina, slasher, poezie, zkrátka, za mě, vše, co by čtenář mohl chtít. Já osobně jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou, protože jsem si i rozšířila obzory a do hororu se zamilovala zase o kousek víc.
A teď už k samotným povídkám. Vypíchnu 3 nejlepší. První je jednoznačně Afraid of the dark. Povedená duchařina, která kolem sebe má spoustu tajemna a donutí vás v noci rozsvítit lampičku.
Druhá je Kdo přivedl prasátka na porážku, protože tohle já můžu. Krev, tajemství, nechuťárny, jojooo, to jsem si zaplesala!
A třetí je právě zmíněná báseň Strom z kostí, která mi ukázala, že můžu mít v oblibě i poezii.
Další plus je pro mě to, že povídky mají návaznost na obálku. Neřeknu co, ale je to zkrátka promyšlené do posledního puntíku.
Nebudu to protahovat, jsem totálně nadšená a doporučuji na 100%.“... celý text
— Jidu
Daisy Jones & The Six
„Druhá kniha od autorky, která se mi dostala do rukou, a já jsem opět nadšená. Člověk má tendence postavy googlit, hledat a zkrátka má pocit, že sedí vedle něj a vypráví mu svůj životní příběh. Fakt, autorka umí absolutně dokonale.
Příběh je vyprávěn zajímavým stylem. Jakoby dokumentárním. Vždy dostane slovo nějaká postava, která řekne, jak viděla danou situaci, kapelu, Daisy apod. Vyprávění se ujmou všichni členové kapely, ale také jejich producent a mnoho dalších. Ze začátku jsem si na styl musela zvykat, ale ve výsledku se to k této tématice hodilo úžasně.
Samotný příběh kluků a Daisy je plný všech možných emocí. Od radosti ze slávy, z peněz apod. po smutek, závislosti a nevydařené vztahy. Někdy jsem jim fandila, někdy bych je propleskla a někdy mi jich bylo líto. Moc a sláva hne asi s každým.
Samotný konec knihy byl skvělý. Něco jsem nečekala a celkově to bylo dost emotivní. Sedm manželů se mi líbilo o maličko víc, proto hodnotím na 80% a vřele doporučuji.“... celý text
— Jidu
Adept
„Wow, wow a ještě jednou wow! Tohle byla jízda! Jsem totálně nadšená.
Jak nám hlásá anotace, ocitáme se ve Varšavě, která není úplně tak Varšavou. Monstra přicházejí a mají obrovskou sílu.
Absolutně mě dostalo, jak autor vykreslil postavy. Ať už Rudnického, Samarina, nebo Anastázii, všechny tam měly svůj úděl a společně mě provedly dokonalým příběhem.
Kromě sci-fi světa a fantasy příšer zde máme i bravurně popsanou politiku, která by v této alternativní historii mohla být nastolena. Vím, že někdo si na to stěžoval, ale za mě to bylo úplně akorát a bez toho by to bylo jednoduše povrchní. Jsem ráda, že to tam auto zakomponoval.
Zároveň autor nečeká s akcí a "střet světů" lupne hned do první kapitoly. Tím si mě získal. Popis světa a jeho fungování tedy probíhá postupně a s příběhem, není zde žádný sáhodlouhý úvod. Což pro mě bylo ideální a lépe jsem si vše zapamatovala.
Za zmínku stojí určitě i precizní ilustrace, které příběhu přidaly na dokonalosti a krásně to vše doplnily.
Co víc říct, tohle je skvost. Komplexní dílo, které mě osobně zaujalo úplně vším. Jsem nadšená.“... celý text
— Jidu
Vzpomínka na modrou planetu
„"Neslané a nemastné" dobrodružné putování vizí sluneční soustavy Alatlstaira Reynoldse, s mnoha zajímavě zpracovanými nápady z autorova oblíbeného šuplíku hard SF. Přitom o "Slanost" by se klidně postarala špetka surovosti a "mastné" by mohl zastoupit místy svižnější děj (ale nejspíš mám jen přehnaná očekávání vlivem autorovi předchozí tvorby). Takhle mi přijde, že se Reynolds rozhodl jít širšímu okruhu čtenářů naproti a kniha mi zůstala balancovat někde na hranici žánru Young Adult.
Jenže právě zájem o Reynoldsem zpracované sci-fi nápady, které tohle dílo táhnou, mi zřejmě nedají abych nenakoukl i do dalšího dílu trilogie Poseidonovi děti, takže nezbyde než doufat v lepší díly.“... celý text
— Adam84
Mráz
„Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Jiřího Žáka a rovnou jsem kvůli tomu ubrala hvězdičku. Opravdu mi to nesedlo, přišlo mi, že šišlá a u některých anglických výrazů (třeba názvy písní, kapel) mi výslovnost rvala uši.
Každopádně Servaz je sympaťák, zápletka a prostředí opravdu zajímavé. Jen ten konec mi přišel zbytečně natahovaný.“... celý text
— lapagerie
Hana
„Hanu jsem četla před několika málo lety a její obsah mi zůstal hluboko v duši. Tragičnost celého příběhu je v tom, jak strašlivě moc je reálný. Život, který začína jak rozkvetlé louka v létě a končí smutným padáním podzimního listí. Kolik ale takových příběhů v době holocaustu bylo opravdových...
Měla jsem v životě to štěstí, že jsem vyrůstala v láskyplné rodině, moje děti se narodily do doby, kdy jsem se nemusela bát toho, že mi je z náručí někdo vytrhne a jejich dětská dušička bude někde o samotě bloudit neznámým, zlým světem. Moje návštěva Březinky a Osvětimi a sálu s dětskými botičkami a kufříky popsaným čísly mi přesto neodpověděla otázku PROČ...Jaké bytosti, byla-li to lidská bytost dělalo dobře takovéto neskutečně lidské utrpení....“... celý text
— Villon
Bible svatá
„Bible, Kniha knih...člověk se k ní obrací, když mu přijde, že život už není k žití, když balancuje nad životem nad jeho smyslem. A
každy v ni najde to, co hledal. Povzbuzení, naději...I proto ji moje babička měla na svém místě a probírala i usínala s ní. Není to kniha na jedno přečtení, je to kniha k zamyšlení, kde i nevěřící najde to, co ho zaujme, uklidni a nastartuje do dalšího života.“... celý text
— Villon
Malý princ
„Malý princ..Kniha, která zasáhne každého člověka, který má srdce tam, kde má být. Na první pohled naivní čtení o hodnotách, které by měly být tak automaticky na tom nejvyšším žebříčku ..o lásce k bližnímu, k věcem a žijícím bytostem. Pro děti těžce pochopitelná, pro dospělého, který už zná ty nejdůležitější hodnoty života však něžně depresivní. Každý člověk, ať už chtěně či nechtěně v životě někomu blízkému ublížil a pocit viny si nese sebou. Kniha je i o odpuštění, o tom, že chybovat je lidské a odpouštět je božské. Malý princ nám ze vzdálené planety donesl spousty dobra, chvíle, kdy se při čtení noříme do svého hlubokého JÁ , život nám svým během ukázal svoji konečnost a my bilancujeme. Nad konečnosti života, nad jeho smutky, ale i nesmírnou něžností a laskou, která nás všechny životem provází. Ať už láskou dětskou, partnerskou či rodičovskou. Každý dostane v životě tu pomyslnou růži ..a je jen a jen na něm, jak s ní naloží.“... celý text
— Villon
Poslední dívka
„Toto byla naprostá bomba! Quincy je Poslední dívka – dívka, která přežila masakr, všichni její kamarádi jsou mrtví. Ona si ale tu jednu hodinu, kdy se tato hrůza stala nepamatuje.
Quincy se tak nějak se svým životem vyrovnala (s pomocí vína a Xanaxu), pak ji ale navštíví další Poslední dívka Sam. S tou přijde i strašná zpráva – úplně první Poslední dívka spáchala sebevraždu. Co je na tom ale pravdy?
Sam se mi nelíbila od začátku. Nutila neustále Quincy do stresových situací, dostávala ji do problémů a já absolutně nechápala, proč ji sakra nepošle někam. Postupně padá vina na samotnou Sam – je možné, že by zabila první Poslední dívku? Mezi touto dějovou linií čteme i to, jak postupně probíhal Quincy den, kdy všichni zemřeli.
Za celou knihu jsem měla tolik pochybností i o samotné hlavní hrdince. Říkala jsem si, že to není možný, že snad ona je nakonec ten vrah, to ona zabila své kamarády.
Ano, bylo to někdy dost psycho. Ale co na tom bylo to nejlepší? To šokující odhalení, kdo je tedy vrah. Když už zbývalo pár stránek do konce a já už VĚDĚLA, tato kniha mi ukázala, že nevím vůbec nic, a čelist mi spadla podruhé!
https://www.instagram.com/turnovapetra/“... celý text
— Galloway
Krutá hra o tvé zdraví
„Kniha nepřináší nic nového, jen shrnutí myšlenek a názorů jiných autorů, příp. výsledků výzkumů, to vše napsané dost agresivním a manipulativním způsobem.“... celý text
— Elea
Jehovista
„Pro mě , ateistu ,zajímavý pohled do života svědku Jehovových .“
— mysterygirl
Zběsilost
„Nechápu zdejší hodnocení, pro mě je to červená knihovna říznutá kapkou zločinu. Jak tu hodně lidí píše, kdo je vrah se dá uhodnout velmi rychle a nějaký velký napětí v tom není. Ještě bych měl podotknout, že jsem to poslechl v audioformě neznámého původu a ten expert, co to načetl, by mohl z fleku uspávat hady, což na zážitku rozhodně nepřidalo.“... celý text
— Stromm
Tady nikdo není, jen já: Židovské příběhy z Vysočiny a přilehlých krajů
„Zajímavých devět příběhů lidí do kterých se prolínají dějiny minulého 20.století. Příběhy pro nás neznámých lidí, ale každá ta pro nás neznámá postava je spjata s někým známým např. venkovský lékař - oblíbený strýc Franze Kafky nebo třeba lipnický přítel Jaroslava Hašky atd.“... celý text
— Doubravka1975
Úzkosti a jejich lidé
„U tohoto spisovatele mám zvláštní problém, nedokázala jsem se začíst ani do jedné z jeho knih, ale několik jsem jich slyšela v audio podobě. U této jsem opět v začátku byla na rozpacích, zda to nevzdám, ale mistrné podání pana Brouska ml. mě vtáhlo do děje a už neopustilo. I přesto, že Ove v podání pana Vlasáka zůstane zřejmě napořád TOP, pan Brousek ml. dokázal, že po počátečních rozpacích hodnotím knihu pěti hvězdičkami.“... celý text
— snoopylady
Blaze
„Přesně jak píšou ostatní...
"Prosím Vás, pane K., tohle rozhodně není příběh do šuplíku, krabice, sklepa či kamkoli jinam. Tam (a ještě hlouběji) bych schovávala jiné poklady (ne ty Vaše, samozřejmě)."
Pokud ve mně někdo vyvolá sympatie k antihrdinovi , kvůli kterému po nocích zadržuji slzy, zaslouží si mých 5 hvězdiček.“... celý text
— Agatha84
Pod rouškou šikany
„Popisy činností zdravotních sester plných různých mezipersonálních střetů. Z jednotlivých vyprávění řady sester lze vyvodit pouze to, že to mají hodně blbý. Velká zodpovědnost a nejenom málo ocenění, ale navíc vše prošpikováno nedůvěrou, pomluvami, mobbingem, bossingem, staffingem, shamingem, defamingem, a bůhvíčím ještě. Snad to pomůže studentům medicíny, aby se duševně připravili na nejhorší, ostatním snad příběhy ukáží, že vždy může být ještě hůře.“... celý text
— čef
Až najdu klíč
„Měla jsem dát na hodnocení většiny ale chtěla jsem si udělat vlastní názor. A toto se tedy opravdu nepovedlo.“
— ivulka15
Podnikavá dívka
„Paní spisovatelka psát opravdu umí a ani tentokrát mne nezklamala :) ...
Za mne určitě 5* :) ...“
— beruska
Já a ty, navždy
„Napsáno s vtipem, někdy poněkud trapnějšim..romantika, dojetí i něco málo k zamyšlení.. celkově oddechovka, tak proč ne?.. váhala jsem jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky, ale knížka S láskou tě nenávidím se mi líbila více..“... celý text
— p. Rochesterová
Konec jedné služební jízdy
„O soudním procesu a „jeho“ lidech. Povídka z Böllova vrcholného tvůrčího období a určitý zlom v jeho tvorbě z hlediska formy – po typických příkladech tzv. Trommelliteratur (tvorby, zachycující období bezprostředně po konci 2. světové války v Německu) přichází do popředí kritika soudobé společnosti (60. léta dvacátého století) ve smyslu střetu jednotlivce a jeho touhy po svobodě se společností a jejími konvencemi, často spjatými s odlidštěním a morální licoměrností.
V provinčním fiktivním městě Birglar (archetyp maloměstského prostředí v tehdejší SRN) se odehrává netypický soudní řízení proti dvojici místních truhlářů, otci a synovi. Obžaloba je viní z výtržnosti a poškození cizí věci – dvojice zapálí služební auto Bundeswehru (synova zaměstnavatele) v rámci jakéhosi deklarativního uměleckého happeningu. Soudní proces je posledním případem místního soudcem, který se po jeho dokončení chystá do penze, známého udělováním mírných trestů, na druhé straně je zástupcem obžaloby mladý ambiciózní státní zástupce, toužící po kariéře. Nezvyklostí soudního přelíčení, kromě šetřeného činu, představují jeho svědci a osazenstvo – ve většině případů známí dvojice obžalovaných. V jakési protiváze reflexe přelíčení mezi místními lidmi se ocitají svědci a znalci povolaní soudem „zvenčí“ – různorodá směsice odborníků, zástupců armády a justice, i politiků a novinářů. Tito lidé, s jejich zaměřením a přesvědčením, se prolínají a svým způsobem reflektují jak soudní líčení, tak určitý „uvolněný“ duch jeho průběhu (obžalovaní se těší sympatiím většiny místních i soudních vykonavatelů). Soudní líčení reflektuje i mnohé aspekty soudobé společnosti (snaha o bagatelizaci a zamlčován nacistické minulosti a provinění v nich spáchaných, „normalizovanost“ a přebyrokratizovanost společnosti a její technicistní a odcizující pohled na jednotlivce a jeho úlohu v ní. Soudní proces končí mírným trestem, který si ovšem dvojice obžalovaných již odbyla ve vazbě a ti jsou tedy po skončení soudního řízení propuštěni na svobodu.
Motiv zdánlivě banálního popisu soudního přelíčení a jeho náležitostí je zde dán do kontextu jeho reflexe. Happening obžalovaných je jako symbol lidské svobodomyslnosti se dostává do kolize se státním byrokratickým aparátem, který nereflektuje jednotlivce a jeho touhu po svobodném jednání, naopak se snaží normovat a organizovat pokud možno každou oblast lidského konání - a tím do ní zasahovat a usměrňovat ji podle svých pravidel. Happening zde také představuje jakýsi společenský apel – znepokojení nad stavem společnosti a její zdánlivou normalitou, na pozadí tzv. hospodářského zázraku. Antimilitaristický náboj díla je pak obsažen v kritice fungování Bundeswehru, jakožto instituce, která potlačuje přirozenou touhu člověka po smysluplnosti jeho konání, jako organizace „jejíž smysl pozůstává v produkci absurdních nicotností, v produkci téměř totálního nic“. Kritika míří na fungování Bundeswehru ve spolčenosti a jejího soudobého napojení do struktur NATO v prostředí studené války – to vše necelých dvacet let od konce druhé světové války. Cílí na jeho nehospodárnost, absurditu jeho fungování a personální vyprázdněnost důstojnického sboru. V zásadě jde tedy o kritickou sondu do soudobé západoněmecké společnosti, na pozadí střetu jednotlivce s její represivní mašinerií.“... celý text
— tomas6658