Nejnovější komentáře
Svedu tě
„To se opravdu nedalo číst. Od prvních stránek to bylo dost trapné a bez nějaké hlubší úvahy.“
— Zlatinka.Emilly
Tajemný protivník
„Nebyla to vůbec špatná kniha, taková příjemná lehká detektivka. Ale nebylo to přesně podle mého gusta, Poirota a Marplovou jsem si zkrátka oblíbila víc a jejich případy mi přijdou lépe a hlouběji propracované. Navíc jsem se zde místy trochu ztrácela v postavách. Tommy a Pentlička jsou však tak sympatičtí vyšetřovatelé, že jsem se nad knihou dobře bavila a čtení jsem si užila.“... celý text
— Kerriova
Bídníci
„Jedna z knih, ke které mě přitáhl a to doslova , můj tatínek. Nic nedbal na to, že jsem zrovna byla zamilovaná do Stanislava Rudolfa, podle něho mi četba románků pro dívky do života nic moc nadá. Osudy Jeana Valjeana zůstaly v mé čtenářské dušičce navždy a když jsem ji , jako dospělá dostala od otce k Vánocům i s věnováním , slzička ukápla a to nejedna. A dodnes je tato kniha ozdobou mé knihovny...
Takhle precizně vypracovanou knihu s pravdivou historií a dokonalým popisem charakteru lidí , kteří si svou nálož starostí, radostí, žalu ,bolestí a nadějí nesou celoživotně na svých bedrech-smekám před tímto dílem a jsem ráda, že jsem se nechala přitáhnout.“... celý text
— Villon
Co když zůstaneme
„Bavila mě mnohem víc než první díl, i když byly velmi podobné.“
— hnilda3
Anička a její kamarádky
„Kde byly takové knížky, když jsem měla sedm a šla jsem do druhé třídy? Nebyly, tak jsem si ji přečetla o padesát let později a uchvátila mne jako malou holku.
Psáno mile, vesele a holčičí bezstarostnost a radost z maličkostí je nakažlivá. Nad malými holčičími starostmi se člověk pousměje. A ten dalekohled, když bydlíte na kopci s výhledem, tak to je něco! to by chtělo každé dítě!
Necelý rok u babičky na vesnici (od posledního srpna do posledního června) a tolik společných dobrodružství s novými kamarádkami Eliškou a Irenou. Další postavy - velká introvertka nebo dokonce aspergerka Eliška Jiráčková a rozverný divoký kluk Zdeněk Parašín, asi s ADHD. Byl to záměr a bude autorka tyto postavy dále více rozvíjet v dalších dílech? Chtěla bych, aby jo.
Oceňuji mapu vesničky na obale knihy, hned si člověk udělá představu, jak to tam vypadalo. Růžová houpačka s růžovým polštářkem Elišky Jiráčkové lákala nejen na houpání, ale hlavně jako skvělé místo na čtení.
Deníkové zápisky Aničky, psané v knize psacím písmem, budou pro některé malé čtenáře velkou výzvou, pokud se učí číst a psát pouze písmem Comenia Script.
Jedno bych autorce vytkla. Aničku a její kamarádky schovala během bouřky do jeskyně ve skále nad tůňkou. Na stránkách Hasičského záchranného sboru jsou pravidla ´Jak se chovat během bouřky´ a jedním z bodů je, že největší nebezpečí zásahu bleskem hrozí pod převisy nízkých skal či v malé jeskyni ve skále a v bezprostřední blízkosti vodních ploch. Co kdyby tam do nich udeřilo? Pak bychom se už nemohli těšit na další pokračování příběhů o Aničce a na její občasný deníček.
A rada babičky hned v úvodu knihy a na začátku „psacího“ života Aničky je k nezaplacení. Kéž by mi tohle někdo kdysi poradil!
„Tak tohle bude, Aničko, tvůj deník.“
„Deník?“ nechápala Anička.
„Přesně tak. Můžeš si do něj psát všechno, co tě napadne. Všechno, co prožiješ. Všechno, co by sis chtěla navždy zapamatovat. Ale musíš si ho dobře schovat.“
„Proč?“
„Protože až budeš velká, tak si v něm budeš ráda číst.“
„A proč bych si v něm měla ráda číst?“
„Třeba na něco zapomeneš a deník ti to připomene.“
„Ale já nikdy na nic nezapomenu.“
„Tím líp,“ usmála se babička, „ale ten deník si stejně schovej. A piš si tam,“ dodala skoro prosebně.“... celý text
— Petra1324
Anansiho chlapci
„Gaimanova imaginace je zkrátka unikátní. Příběh se mi líbil, postavy jak které. Pavouky mám teď zase o něco radši než dřív. Jen ten závěr nebyl úplně mého gusta... (tím myslím úplný závěr, v němž se řešilo, jak postavy dopadly).
Mimochodem, došlo mi, že si už vůbec nepamatuju Americký bohy. Trochu se bojím, že i Anansiho chlapci se mi za čas vykouří z paměti.“... celý text
— Sidonie
Černé světlo / Svědek
„Mé první setkání s autorem... jsem nadšená skvělou psychologickou studií lidských charakterů a především postupným odkrýváním zla. Také oceňuji nevídanou slovní zásobu v popisu přírody. Ještě si chci přečíst román Rozhraní, na který upozorňuje doslov.“... celý text
— džej
Ďáblova dcera
„Na pribeh s Westem se tesim od prvniho dilu. Prirostl mi nejvic k srdci svym trapeni, svou zmenou, humorem a laskou. Uz chapu, proc nekdo tvrdi ze je mozne se zamilovat do knizni postavy .- )“... celý text
— Nada-ctenarka
Setkání s cizincem
„Opet trefa do cerneho, uz je tim, ze v tomhle dile nemame ani tak slechtice, jako vic obycejne lidi, i kdyz jen stavem. Garret je napsana skvele, zadny afekt a opet krasna romantika.“... celý text
— Nada-ctenarka
Deník kastelána
„Po Aristokratce jsem se pustila do Deníku kastelána a rozhodně nebudu porovnávat neporovnatelné. Obě knihy byly napsány pro potěchu čtenáře a svůj účel rozhodně splnily. Tady jsem ocenila nádech hororu, který vám nedovolí se při čtení v posteli pohnout, protože... co kdyby náhodou...a lampička nad postelí svítí až do rána . Jinak jsem ji poprvé četla v domě plném lidí, kdy tříská výtah, hádají se sousedi a odkudsi hraje naplno televize a jinak v domě, kde jste jen v sami, široko daleko nikdo a cesta ve dvě ráno do koupelny se stává dobrodružstvím. Za mě bezva čtení na dovolenou- ale ne pod stan na samotě u lesa...“... celý text
— Villon
Souhvězdí osudu
„Chjo, tak tohle bylo děsná slátanina. Dost mě štvalo, že naše hlavní hrdinka se chová dost divně, dávám příklad:
Imagine že jste vyrostli v totální izolaci od okolního světa, a za svůj celej život jste viděli jenom svoji chatu, a pár stromečků okolo a nebe.
Ale jednou vás jistý hvězdný znamení pobídne k tomu, abyste odešli. Váš fotřík vás nechce vzít s sebou, tak uděláte co holky? No, přece podpálíte barák, uhodli jste správně.
.....
A kdo by to čekal, hlavní hrdinka má úplně v p, je jí jedno, že doslova podpálila svůj jedinej domov.
Další postižená akce byla, že ona je poprvý ve venkovním světě a A ASI PO TŘECH DNECH TAM, PROSTĚ ZDRHNE TÁTOVI UPROSTŘED NOCI, girl, víme že máš málo času na tu misi k zachránění světa, ale seš venku asi tři dny.
Jak jste asi pochopili, nemám ráda Vegu a ani nikoho jiného v téhle knize. Jsou to hrozně nezajímavě napsané postavy
A Vega je prostě ten typ postavy, který máte chuť profackovat po prvních padesáti stranách.
.....
Je to napsaný tak, že hlavní postava působí, že moc dobře ví, co se tady sakra děje a co udělá, až se dostane, tam kam se dostane. Ale absolutně čtenářovi odmítá prozdradit víc něž tyhle informace:
-Musím najít Architekta
-Musím jít k moři
-Musím zachránit svět
-Teoretici jsou parchanti
-Noah je taaak hot
Neočekávejte žádný vysvětlení, až asi do tří čtvrtin knihy a až ho dostanete stejně nedává smysl.
..….
Jak jsem už zmínila, konec nedává vůbec žádnej smysl. Představte si tuhle situaci:
Zachraňujeme svět před černou dírou a to tak, že najdeme kosmickou loď, aktivujem ji a doletíme s ní do druhý kolonie, tam řeknem, ať doletí k nám a vyzvednou nás, takže zachrání a převezou někam do bezpečí na jejich planetu.
Ale tohle všechno logicky nemůžu stihnout, když ta černá díra už ničí tu planetu. Je to nedomyšlený a narychlo uplácaný.
....
Styl psaní je ale nádhernej,potenciál to mělo velkej, ty plot twisty taky mohly bejt dobrý, kdyby to paní Shea tolik nezvorala. Fakt to mohlo bejt dobrý, ale není sakryš.
P.S. Takhle černá díra nefunguje, to vím i já, a to jsem na základce a ani náhodou nestuduju astrofyziku. Ten konec byl snad ten úplně nejvíc náhodnej, přišlo mi že všechny ty plot twisty vy mýšlela spisovatelka za chodu. Tohle by měla být spíš červí díra, než černá díra, ne?“... celý text
— Bookworm345
Ďábel na jaře
„Jaky otec takovy syn? No ani ne, ale krome, jako vzdy, skveleho pribehu jsem byla rada, ze se tu mihly postavy s cekanek. Prislo mi to jako potkat stare zname.“
— Nada-ctenarka
Eugenie
„Čtivý příběh z období Velké francouzské revoluce za vlády Robespierra. Hlavní postava, Eugenie, dcera hraběte de Talcy je nucena po smrti svého otce uprchnout do Anglie, aby neskončila pod gilotinou. V Anglii poznává spoustu nových přátel, kteří se jí ujmou a pomohou jí se sžít v nové situaci.
Knihou se vine spiknutí proti lidem, kteří pracují pro Robespierra a kteří usilují o život Eugenie. Kniha se velmi dobře četla.“... celý text
— Shardlake
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
„Dojemná zpověď, která je ovšem doplněna klasickým "Chandlerovým" humorem.
Doporučuji přečíst.“
— Hanathor
Svatba s Winterbornem
„Jak ja bych si prala tam byt. Lisa umi dokonale vykreslit armosferu a jeji hrdinky me snad nikdy nestvou, protoze se proste chovaji primerene svemu veku a postaveni, tak jak to byvalo.“... celý text
— Nada-ctenarka
Sharpova rota
„Od Sharpových střelců jednoznačně největší jízda. Velmi akční a se zapojením Obadiaha i kriminální a psychiatrické téma.
Jako jeden z nej dílů celé série.
P.S. to jako nikoho nezajímalo jak se Hakeswill dostal z té indické kobky plné hadů?
P.P.S. kde Harper ztratil tu mladou Portugalku?
No nic, i tak fajf starz.“... celý text
— Jochen77
Chladnokrevný ničema
„Lisa proste umi, vzdycky zahraje na tu spravnou notu. Je to proste krasa cist a vypnout. Nejvic ocenuji, jak ma narozdil od ostatnich autorek nastudovane realie a v jejich pribezich se proste ocitam ve stare anglii. Dokonala romantika.“... celý text
— Nada-ctenarka
Dítě z trosek
„Dítě z trosek nabízí již tradičně neradostný pohled na situaci poválečného Německa; konec války pro civilní německé obyvatelstvo rozhodně neznamenal konec strádání a umírání. Jako bonus se tady objeví rodinné tajemství i zajímavý příběh osvojení - naše kořeny jsou určitě důležité, ale nejsou zdaleka tím jediným, co určuje charakter každého z nás.
Autorka, která je (prý) oceňována za své krimi romány, nám i v téhle knize nabízí doslova detektivní pátrání, o to náročnější, že se vrací nejen do doby před téměř padesáti lety, ale aby to nebylo tak jednoduché, také do doby, v níž bylo pro spoustu lidí zcela nezbytné, aby dokumentace jejich dosavadních životů buď zcela zmizela ze světa, anebo se aspoň zásadně pozměnila . . .
Není to nijak ohromující příběh, ale rozhodně stojí za přečtení.“... celý text
— broskev28
Hadohlavec
„Začátek odpovídal skvělému krimi thrilleru, ale pak se ukázalo, že Peter May se dal na psaní absurdních románů. Takže např.
1. USA mašinérie řešící ohrožení populace smrtícím virem nechá propustit Liho sestru na základě žádosti provinčního právníka a ta se může s Liem pohybovat bez jakéhokoliv dozoru přes celé Spojené státy, i když se ví, že je spícím virem nakažena, a neví se, čím se infekce spouští
2. Ví se, že se v USA pohybuje tisíce až desetitisíce nakažených Číňanů, kteří většinou ani nejsou podchyceni v karanténě. Přesto jsou na konci knihy všichni happy, protože zjistili, čím se vir spouští. Kávou. Všichni se chovají, jako když tím se vše vyřešilo a žádný z nakažených Číňanů pohybujících se neznámo kde, se kafe nikdy nenapije......
3. Jinak ten spouštěč je čtenáři jasný u první zmínky toho, že Číňani nemají rádi kafe.
4. Při četbě toho, jak 3 čínští hrdlořezové vniknou do bytu Li a jeho sestry, jsem se musel smát. Líčení toho, jak tam o sebe navzájem zakopávali, Číňané se trefovali sekáčky do Liho baseballové pálky, nárazem do HiFi soupravy ji nerozbili, ale spustili tím reprodukci operních árií - to byla "skvělá" absurdita zcela v intencích Růžového pantera.
5. "Dobré" také je, jak si vyšetřovatelé nechali od nakaženého umírajícího vojenského lékaře, u kterého se vir aktivoval, udělat seznam potravin, které požil (že je spouštěčem nějaké jídlo se ví), a pak se v celé knize tím seznamem nikdo nezabývá .....
6. Podruhé Růžová panter. Li s jedním zločincem "jezdí" na zatahovací střeše baseballového stadionu, který je přestavěným nádražím. Střechu spustila a světla rozsvítila Margaret, zcela náhodným mačkáním tlačítek v řídící místnosti.
7. Málo Růžového pantera? Margaret chce přivést k umírajícímu vojenskému lékaři jeho dceru a manželku, s kterými nežije. Do karanténního střediska dorazí zrovna ve chvíli, kdy se rození alarm oznamující Steveho krizi a umírá. Tak, aby to měla malá dcerka se vším všudy, místo toho, aby ji nepustili dál, pokračují s ní do hloubi nemocnice a strčí ji podívat se bezpečnostním oknem do místnosti, kde její otec chrlí krev a zmítá sebou na posteli pod těly ošetřovatelů v záchvatech posledních smrtelných křečí. Střih a lakonické konstatování, že dcera má zážitek na zbytek života.
8. Hlavním monstrem z hlediska viru je zhrzený Kolumbijec, který vše "uklohnil" u sebe ve stodole jako solitér. Ovšem jak probíhala jeho spolupráce s tou celou zločineckou mašinérií mafií, jak jí vše předával a jak tedy spolu spolupracovali, není v knize vůbec vylíčeno. Asi jim to i s návodem shazoval z jiné dimenze časoprostoru.
9. A znovu Růžový panter. Motající se a padající Margaret pod silným vlivem Rohypnolu rozstřílí kolumbijského padoucha v autě brokovnicí přesnými zásahy na hlavu. Velmi uvěřitelné. A ten hlavní padouch ji nesrazí autem a na poslední chvíli před ní zabrzdí (budiž, tajně ji miloval). Ovšem brzdí i ve chvíli, kdy je mrtvý. Takže Margaret pak v bezvědomí několik hodin leží před kvílícím nastartovaným autem se zařazenou rychlostí, ve kterém sedí aktivně brzdící mrtvola.
10. A naposledy Růžový panter. Li je se sestrou v kavárně a tam au-pair začne přesvědčovat nakaženou sestru, ať se napije kávy. V tu chvíli samozřejmě Limu zavolá Margaret, aby mu oznámila, co je spouštěčem. Ovšem v kavárně je hluk, tak Li vychází na (klidnou?) ulici. Margaret sděluje novinku, Li přes výlohu vidí, jak jeho sestra nese k ústům kelímek (samozřejmě Starbucks) s kávou, Li vbíhá do kavárny, vše drtí jako buldozer, sestře odtrhává od úst kelímek, který se dotýká rtů a ..... všichni jsou happy.
11. Závěr. Margaret je také nakažena (jak jinak), a přitom je zcela happy s názorem, že teď bude vše OK a bezstarostné, protože kafe přeci nemůže nikdy ani náhodou v nějakém jídle pozřít...... V jejím životě se přeci z hlediska normálního fungování přeci nic nemění.......... To, že do ní jako čerstvě těhotné naprali spící smrtelný vir, koňské dávky antivirotik, skoro smrtelnou dávku Rohypnolu a byla fyzicky poraněna přeci také nezavdává vůbec žádné obavy k tomu, jak se těhotenství bude vyvíjet.......
No a jestli je spící virus zakódován v DNA člověka, tak by měl být dědičný a to pak teprve bude v budoucnosti něco :-).
Jako abusurdní román tři hvězdičky, jako krimi thriller odpad“... celý text
— sarkafarka1900
Cesty hrdinov
„Velmi prijemne prekapeni. Pribeh me bavil, konecne neco, kde jsem si nerikala, ze tam autor jen opakuje fungujici klise a ma vlastni hlavu a predstavivost. Bravo.“
— Nada-ctenarka
Poslední slib
„Zacatek je rozvlacny a konec to uz moc v tempu nezachrani. Ale kniha je vhodna na delsi vecery, kdyz nespechate a chcete si pribeh vychutnat a nehltat ho po strankach. Ale cetla jsem lepsi.“... celý text
— Nada-ctenarka
Dědečkův rok
„Jsou knihy, ke kterým se vracíte, protože je v nich něco skryto, něco co ve vás i po letech vzbuzuje pocity klidu a míru. Pro mě je to tato kniha. O dětství mého dědy, který mi knihu četl, když jsem já ještě neznala písmenka, Je v ní popsaná rodinná soudržnost, která se nerozpadne ani po odchodu nejstarší generace. Touha po tom, mít někde svojí rodinu, kam se člověk vrací , když rodiče, ta pevná spojnice rodiny, odejdou. Tak jednoduché a přitom tak těžké. Naši předci byli v tomto dalece před námi- uměli ocenit soudržnost rodiny, vážili si pospolitosti a ...prostě spolu žili...“... celý text
— Villon
Liliana
„Knihu jsem našla díky AZkvízu. Asi bych o knize asi nikdy nevěděla. Takže díky. Vlastně ani nevim jestli bych do knihy šla je to trochu něco jiného než normálne čtu.
Ale byla jsem ráda, že jsem si knihu koupila a nakonec si ji i přečetla. Opravdu mě bavila hned od první stránky.
Hlavní hrdinka mi byla trochu nesympatická nazačátku, ale nakonec byla fajn. Prožila si toho chudák tedy požehnaně, musím říct, že to byl někdy fakt mazec…i to jen číst.
Trochu jsem tedy za celou dobu nepochopila, proč tam byl ten syn.. proč ta nemoc. Ale dobrý no.
Kdo miluje tetování tak tohle byl prostě krásný bonus.
Malvína byla skvělá. U té nemám žádné výtky.
Mat, ten mi teda zezačátku byl taky docela nesympaticky, ale pak jsem si ho zamilovala.
Musím říct, že kniha mě překvapila a opravdu jsem ráda, že jsem se do ní pustila.“... celý text
— Tessininka
Nezlobte se na boha
„Kniha už podle anotace řiká, že jde o příběhy různých lidí, z různých zemí.
Jednou čtete o Kristýně z československa a pak se dostane úplně jinam.
Kniha byla čtivá a opravdu zajímavá a napínavá.
Trochu jsem se ze začátku ztrácela v tom přeskočení, ale pak mi to sedlo. Kniha se opravdu četla jedna radost.
Byla napínavá a vlastně jste četly, aby jste se dozvěděly jak to ze všema skončí… protože to vše se dozvíte až na úplném konci.
Musím říct, že konec byl teda mazec. Opravdu doporučuji knihu si přečíst.
Opravdu kniha byla napsána hezky. Každý příběh Vám dá něco jiného nějaké ponaučení. Je to prostě ze života, opravdu reálné příběhy a věřím, že tohle se prostě ve světě děje. Nebo by se mohlo stát.
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a budu ráda když zaujme i někoho z Vás a přečtete si tuto knihu.“... celý text
— Tessininka
Kuňky z žabí tůňky
„Pěkné a poučné příběhy s žabkami v hlavní roli. Moc pěkně se to četlo.“
— yellow
Nel - Příběh Cornelie Fetterlyové
„Kniha byla jedna velká jízda. Trochu jsem se bála, že se mi nebude líbit toto téma. Ale musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Opravdu se kniha četla sama. Kniha byla čtivá, napínavá a zajímavá.
Hlavní hrdinka Nel, která je s námi celou dobu, byla fajn a hned mi sedla.
I další postavy v knize byly fajn… snoubec Nel mi neseděl od začátku.. moje pocity se jen potvrdily. (Ale víc se dozvíte v knize)
Třetí světová válka byla popsaná tak věrohodně, že tohle fakt zažít nechceme. Opravdu bych věřila, že tohle všechno se může stát.
Je i zajimavě popsáno co se vlastně z Nel stalo a autorka to pojala opravdu zajimavě.
Rozhodně se těšim na další díly.. protože to skončilo tak že nutně potřebuji další díl.
Rozhodně všem doporučuji knihu přečíst… je opravdu skvělá.“... celý text
— Tessininka
Noc tisíce hvězd
„O Argentině jsem toho moc nevěděla, nejvíc asi z muzikálu Evita a potom nějaké kusé informace, které časem zapadly dosti hluboko. O to více mám radost, že jsem si tento příběh přečetla, i když to místy nebylo lehké čtení. Na pozadí politického pnutí a pronásledování všech odpůrců režimu sledujeme příběh studentů Valentiny, Santiaga a Maxima. A je to příběh, ve kterém se za lásku a odvahu platí. O dvacet tři let později přijíždí dcera významného diplomata Santiaga Larrey,Paloma, z New Yorku do Buenos Aires, netušíc, že tato návštěva otřese všemi životními jistotami, které dosud měla. Silný příběh, který přečtete jedním dechem. Emocionální příběh, který propojí politické dění s životy hlavních hrdinů a nedá Vám vydechnout. Skvělá kniha, posílám velké doporučení.“... celý text
— Mandlevest
Sexy profesor
„Dobre napsana oddechovka, jak ma byt. Autorka postavy umi a clovek si je uziva a pak ten pribeh hned lepe plyne a predstavivost jasa.“
— Nada-ctenarka
Něžná náruč větru
„Jednohubka k přelouskání s překvapivým a nečekaným závěrem.
Odpočinkové čtení, u kterého není potřeba výrazného hloubání, prostě se jen pročtete ke šťastnému konci :-)“... celý text
— Martule44
Papírová princezna
„Srdcovka od prvni stranky, tohle je kniha podle meho gusta. Ctu ji kazdy rok znovu.“
— Nada-ctenarka