Nejnovější komentáře
Proč? 13x proto
„Námět zajímavý, ovšem celkově to byla děsná nuda. Seriál byl v tomto případě o hodně lepší.“
— picris
Kartosský gambit
„Boží. Ještě lepší než první díl . Je zde všechno, draci, vlci, trpaslici atd.. Bože, jak se jedná o draky tak já jasam. Miluju draky. Moc krásné“
— Princezna22
Ignis fatuus
„Nevím, co napsat. Mám takové rozporuplné pocity. Možná až je vstřebám to bude lepší. Od autorky jsem četla U severní zdi a to mě tenkrát dostalo.
Protože jsem na Šumavě několikrát byla a něco o ní četla, tak jsem některá místa, osoby nebo příběhy znala. Jsem ráda, že byl příběh ke konci dovysvětlen prostřednictvím zápisů.“... celý text
— tittanie
Vraní oko
„Takové pohodové čtení. Česká detektivka s uvěřitelnými postavami a zápletkou. Vyjadřování uspokojivě obratné, zdařilé popisy prostředí - jak je dobrým zvykem. Byla jsem spokojená.“... celý text
— Zemlja
Pavel Juráček - Černé svědomí moci
„O Juráčkově složité osobnosti více vypovídají jeho vlastní deníky. Tato kniha, zaměřená spíše na jeho tvorbu, obsah a okolnosti vzniku filmů, je velmi vhodně doplňuje.“... celý text
— Lenka4
Válečný deník
„Určitě jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale určitě z ní nejsem tak nadšená jako třeba z Farmy zvířat nebo 1984.
Deníky jsou zajímavým pohledem na válku z pohledu Angličana.“... celý text
— tittanie
Dvě ztracená srdce / Zapovězená touha
„Skvělé oddechové čtení“
— pegasek
Jackpot hry
„3,5/5
Osobne som dva príbehy z tejto série ešte čítala v čase, keď ich autorka zverejňovala na knižnej platforme a bola som zvedavá, ako dopadne knižná verzia. Príbeh by som zaradila medzi oddychovky, aj keď sa tu nájdu prekážky, ktoré Lia-maturantka a Denis - hokejista musia prekonať.
Príbeh je rozdelený na dve časti, čo bol podľa mňa skvelý krok. V prvej časti sa Lia a Denis spoznávajú a v druhá časť je viac dramtickejšia. Musím povedať, že druhá časť sa mi oveľa viac páčila.
Kniha je písaná z oboch pohľadov, čo zbožňujem. V prvej časti sa mi páčilo ich zbližovanie a uvedomovanie si citov. No veľakrát mi medzi nimi chýbalo viac interakcie, najmä, čo sa týka rozhovorov. Niektoré rohovory medzi nimi mi prišli až primálo podstatné. Lásku z oboch cítite, hlavne, keď čítate kapitoly z oboch pohľadov, len tie rozhovory mi prišli také nijaké. Mne osobne sa páčila tá veľká dráma na konci prvej časti. Toto je presne to, čo ma zdvihlo zo stoličky.
V druhej časti si Denis aj Lia prešli “nazvime to premenou, keďže mi obaja prišli už vyspelejší. A konečne nastala lepšia komunikácia medzi nimi. Aj keď obaja sa vyrovnávali so svojimi problémami po svojom. Oboch som ich určitým spôsobom vedela pochopiť, celá tá záležitosť medzi nimi nebola veľmi jednoduchá. Páčilo sa mi, že v tejto časti bolo aj viac hokejového prostredia a hlavne sme mohli lepšie spoznať ich priateľov.
Denis a Lia to mali v druhej časti veľmi ťažké, obaja musia odhaliť všetko a mnoho tajomstiev vypláva na povrch. Imponovalo mi, že napriek všetkým prekážkam sme mohli vidieť ich boj o šťastie a lásku. A hlavne tu bol výbuch emocií medzi nimi omnoho lepší.
Dúfam, že autorke vyjde aj ďalšia časť z voľnej série, lebo ďalšia časť je …Ach jaj“... celý text
— Anna195
Pan Kdybych hledá kamaráda
„Zajímavá myšlenka, moc hezký konec i vykreslení postav, ale je to opravdu krátké, brala bych kdyby byly příběhy popsány více do hloubky.“
— Dasa1313
Seržant
„Pamatuji si, že když jsem ji četl před lety poprvé, tak jsem si říkal, že je to spíše ta slabší z Žambochových knih a Koniášovi se nevyškrábe ani po kolena. Teď po letech a na druhé čtení, tak jsem ji teprve docenil (určitě pomohlo, že jsem předtím přelouskal dvě průměrné knihy, takže ve srovnání s nimi ještě více vyniklo, jak je Žamboch dobrý autor). Kniha si na nic moc nehraje, je jednoduchá a přímočará se sympatickým archetypem hlavního hrdiny a jeho společníků - podobně jako kvalitní "béčkový" akčňák není nutné se snažit základní šablonu komplikovat, stačí ji jen udělat dobře. Na závěr jen dodám, že závěrečný zvrat jsem si napodruhé užil mnohem více.“... celý text
— uzivatel90562
Nevítaný host
„Tak u mě asi trochu jiný názor než Šárka 5875, kniha byla má první od této autorky. Začátek trošku... je potřeba vydržet, ale pak se to celkem rozjede a chtěla jsem knihu dočíst, abych se dozvěděla kdo tedy vraždí?! :-) A jak jinde už v polovině knihy vím, kdo je vrah , tak zde jsem to neuhodla. Což náruživou milovnici detektivek thillerů potěší. A další věc k zamyšlení - jak má každý nějaké tajemství .Já knihu doporučuji, třeba na dovču .“... celý text
— Lucy
Pekař příběhů
„Upřímně kniha Knihonoš mě tak nadchla, že jsem se na Pekaře příběhů těšila, ale nenadchl mě tolik jak Knihonoš. Nedokázala jsem se vžít do postav, situací a měla jsem pocit, že se děj vlekl. Za mě trochu zklamání.“... celý text
— Simona317
Holly
„„Fajn.
Popravdě
téměř s jistotu zemřete.
Ale chcete
umřít žížnivá?“
„Ve vzduchotěsné místnosti nemá smysl křičet.“
PAN King vždycky věděl, že největší terno na celém světě dokáže jen člověk. Lidstvo samo o sobě je hororem. Kam se hrabou zombie, upíři nebo vlkodlaci. Všechno zlo pochází z člověka. A tak našel způsob, jak vyjádřit zlo a nepotřebovat k tomu tajemné, mýtické či mimozemské bytosti. Začal se věnovat detektivkám. V těch vlastně může popisovat zlo, které pochází z lidské duše. Román Holly nás nenechává na pochybách, že mistr to ví, a dokáže to náležitě využít.
Jen pro informaci: Knihy ze světa PRÁVO NÁLEZCE jsou: Pan Mercedes, Právo nálezce, Konec hlídky, Outsider, Když teče krev (povídka ve stejnojmenné sbírce) a Holly.
Citát: Rodina drží při sobě, i kdyby měla společně vraždit.
Hnacím motorem v tomto příběhu ze série (myslím, že už se to tak dá napsat) PRÁVO NÁLEZCE, je bělošská dvojice, která se snaží o prodloužení života, tak trochu neortodoxním způsobem. Jsou to velmi inteligentní lidé, ale podlehli vidině nesmrtelnosti. Z příběhu přímo vyzařuje rasizmus. Bílí zde opovrhují černými a černí zase nemaj rádi bílé. Je to snad poprvé, co jsem si všiml, že pan King jasně dává čtenáři na zřetel, která z jeho postav je běloch a která ta, „kterým se kdysi říkalo na N“. Skoro až povinné informace nám sdělují, kdo je kdo. Nevšiml jsem si v Kingovo předešlých románech, krom série PRÁVA NÁLEZCE, že by to čtenářům dával tak jasně na zřetel. Ovšem je to jasné, protože všechny tyto romány vyšly v letech 2014 až 2023.
Citát: Všichni savci jsou kanibalové, ale jen hommo sapiens z toho dělá takové hloupé tabu, které je v rozporu se všemi známými medicínskými fakty.
Holly Gibneyová žije ve starém městě, které už není v příliš dobrém stavu, což platí i o jezeře. Ale místní lidé se snaží město udržovat v poměrně udržitelném stavu. Avšak jsou tu místa, kde se dá páchat zlo. Opuštěné průmyslové zóny, kinoskála (kde můžete zdarma sledovat filmy i když neslyšíte zvuk) a tak zvaná Křoviska. Jakoby tu King popisoval hroutící se společnost, která už jako samostatný jedinec nedokáže fungovat. A v takové společnosti se rodí jednotlivci, kteří se snaží světový řád ještě víc narušovat. A takový jedinci dokáží ostatním udělat ze života peklo. (Bill Hodges o tom kdysi vyprávěl) Naštěstí se Holly nenechá zviklat nebezpečím a nebojácně se žene za vyřešením několika zmizení a možná i vražd místních obyvatel. Netuší, že jí to bude něco stát.
Citát: Ten, kdo drží dietu, nemá zakázáno číst si jídelníček.
Příběh je dramatický, smutný (pro vyvolené s dobrými játry), má napětí a jisté pochybnosti. Když už si totiž myslíte, že víte víc než Holly, vyvede vás PAN King z omylu. Co napadne vás napadne i Kinga. Jen si to nechává pro sebe, aby byl čtenář spokojenej, že to jako ví. Pak vám nasadí ránu, a vy zjistíte, že vlastně nic nevíte. Nedělá z Holly kdoví jak inteligentní vyšetřovatelku, protože jednoduché věci jí nenapadají a ty složitější jí dojdou až později. Někdy už je možná až moc pozdě. Sem tam jí vesmír hodí lano a ona jej pevně chytne a . . . pochopí. Ne jinak jsou na tom i její společníci. Jerome i jeho sestra Barb se sice nevědomky dozvídají pravdu trochu dřív, než Holly, jenže vesmír mlčí, lano nikde a čtenář to ví.
Malá ochutnávka:
Cestou z kanceláře si vzpomene na reklamu, kterou viděla v televizi. Několik puberťáků v ní utíká před mužem, který vypadá jako Kožená tvář (Leatherface TERVA). Jeden navrhne, aby se schovali na půdě. Další chce do sklepa. Dívka řekne: „Co kdybychom prostě nasedli do toho nastartovaného auta?“ a ukáže na něj. Čtvrtý z nich, její přítel, řekne: „Zbláznili jste se? Schováme se za těmi motorovými pilami.“ A schovají se tam. Vypravěč pronese: „V hororovém filmu prostě děláte špatná rozhodnutí.“
Holly se ovšem nenachází v hororovém filmu a řekne si, že nedělá špatné rozhodnutí. Má pepřový sprej, a kdyby to bylo nutné, i Billův revolver . . .
Klišé s mobilními telefony, které neberete, když je to zrovna životně důležité, beru jako vtip PANA Kinga. Bylo by to totiž o hodně jednodušší, ale zároveň by divák přicházel o to napětí. A další klišé věc je ta s nabytým revolverem. Tu chybu jsem pochopil dřív, než došlo k výstřelu. Holly si na návštěvu k již „skoro“ jasně a nepochybně jisté dvojici sériových vrahů bere Billyho kolt. Ten jí naučil, že první komoru pod úderníkem má nechat bez náboje, protože zbraň nemá pojistku a může dojít k nechtěnému výstřelu. Jenže zbraň vystřelí hned napoprvé . . . dalo by se říci „chyba ve filmu?“ Netuším. Pan King v doslovu sice uvede na pravou míru význam syrových jater na životní prostředí, ale o prázdné komoře se nevyjadřuje.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )
Citát: Většinu filmů na Netflixu považuje za průměr, včetně těch s vyšším rozpočtem.“... celý text
— Terva
Jizvy
„„Když je to mrtvý,
tak je to mrtvý.
Nechápu
v čem je
kurva problém.“
Komiks, který byl přidán jako bonus k příběhu Agent Strachu bych si stejně koupil, i kdyby nebyl součástí balíčku. Když jsem totiž v ukázce viděl, jak je krásně černobíle nakreslený, řekl jsem si, že to chci. No a teď jsem jej rozbalil z igelitové ochranné fólie, otevřel, očuchal a s jistým uspokojením jsem se do něj pustil. Jak tvrdí Matt Fraction v úvodu ke knize, je lepší ji hned odložit. Na konci téhle knihy je prý monstrum. Tak ji odložte. Odejděte. Tahle kniha vám zlomí srdce. Jaké lepší positivní nakopnutí by čtenář měl dostat jako varování? Já si myslím, že to stačí. Knihu sem zavřel a odešel . . .
Citát: I ničení důkazů po sobě nechává důkazy.
. . . odešel jsem do vedlejší místnosti a dal si nejdříve před čtením lehký oběd. Lehkej, to abych moc nezvracel. Škoda vyzvracet tři obědy, ne? Warren Elliot i Steven Grant v doslovech mezi kapitolama přiznávají, že Jizvy stvořil na bázi rčení: Chceš-li chytit monstrum, musíš se monstrem stát. Akorát to neříkají takto, ale trochu oklikou. Asi aby to nezanechalo jizvy na čtenáři. Říkají: Jakým monstrem se policajt musí stát aby mohl chytat monstra? A protože se děj stupňuje a „brutalizuje“, čtenář by to monstrum na konci opravdu mohl najít.
Citát: Kvůli tomuhle světu si nemůžu dovolit mít dítě. Protože by mohlo skončit ve třech krabicích na chodníku.
Jizvy ve mně zanechaly jizvy. Měl jsem sto chutí vyjít večer ven a „sehnat“ si svojí vlastní mrtvolu. Filmové horory mi tuto zkušenost prostě nedokážou dát. A stupidní seriály jako Kriminálka Las Vegas . . . darmo mluvit. Pravou a nefalšovanou mrtvolu prostě musíte vidět na vlastní oči, aby jste pochopili tu pravou nefalšovanou hrůzu. A co teprv, když je to mrtvola dítěte. Rozřezaná a ve třech krabicích pohozená na chodníku? „Chybí tomu ten prožitek.“ Jo, to pak zanechá pořádnou jizvu. Bohužel mi stále víc připadalo, že policista John není monstrum, ale blbec. A konec příběhu mě o monstru také nepřesvědčil. To je má jizva.
Citát: Je to jen další rána. Nakonec po ní zbyde jen další jizva.“... celý text
— Terva
Zlý pes
„Knihu jsem “četla ušima. Detektiv šéfinspektor Robert Kett rozjede zase super jízdu. Velmi dobře zpracovaná detektivní série. Zajímalo by mě, jestli by mě takhle moc chytla, kdybych ji četla, ale jako audioknihu jsem si ji užila na maximum.
První i druhý díl jsem vyposlechla v jeden den. Od toho prostě neobejdete, to si raději najdete ještě nějakou činnost, jen aby jste ji doposlechli.
V lese je nalezena mrtvá žena, která vypadá jako napadená velkým zlým psem, až na rány, které nemohlo udělat zvíře…Robert se pustí do vyšetřování naplno a opět je v ohrožení života. Pozdě si naříká, že by měl být opatrnější kvůli dcerám o které se stará.
Jeho detektivní práce ho vždy pohltí dokud neodhalí vraha. Přednes Martina Stránského je jako by jste byli přímo na místě a velmi se mi líbili doplňující zvuky v audioknize na ještě opravdovější zážitek.
Z konce mě opravdu mrazilo. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Všem milovníkům thrillerů moc doporučuji.“... celý text
— EvikU.
Tři mušketýři
„Knihu jsem si přečetl v tomto novějším překladu a fakt nebyla vůbec marná :). Četlo se to jedna báseň a těch skoro 700 stránek uteklo jako voda :). A hlavně tam bylo všechno, co mám rád, jako dobrodružství a napětí, takže za mě velká spokojenost a pět stars to jistí! :)))“... celý text
— Čmeláček
Svátek hada
„Nebylo to vůbec špatné. Kniha sice nejde moc do hloubky, ale aspoň netlačí prvoplánově na city. Čte se dobře, i když je o smutných tématech.“
— iveta3689
Boss
„Moja prvá kniha od autorky, nevedela som sa od knihy odtrhnúť....prečítaná za večer. Je tam všetko...plynulý dej, zápletka, humor i trochu erotiky i lásky... Vrelo doporučujem!!!“... celý text
— suzan
Národní divadlo vzpomíná desátého výročí smrti Otakara Ostrčila
„Ne, tenhle sborník mi v seznámení s Otakarem Ostrčilem nepomohl. Navzdory odlišné perspektivě jednotlivých přispěvatelů je svorně chladný, odtažitý a nekonkrétní. Skoro bych řekla, že z Otakara Ostrčila udělal pojem - neživé cosi, co nemá tvář, nedělá chyby.... // Jeho život zde symbolizuje pouze jeho práce – viz pečlivě sestavené chronologické soupisy her (str. 17-37). Tyto dnes však směle nahradí online archiv Národního divadla, konkrétně odkaz: https://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/3081, od něhož se lze proklikat k jednotlivým inscenacím, obsazení, k fotografiím a dokumentům.
-------------------------
CITÁT:
Nepocítíte ani okamžik, že přestal tvořit.“... celý text
— milamarus
Za války, 1918: Příslib naděje
„Pátý díl a poříd mě to baví. Nevím, jak to autorka dělá, ale prostě dokáže po tolika dílech a stranách pořád udržet moji pozornost a chuť číst dál. Takže mi nezbývá, než se pustit do dalšího dílu, ať vím, jak to všechno dopadne.“... celý text
— ivousekk
Válka dvou královen
„Troufám si tvrdit, že autorka je fanynkou Xeny a zároveň má řadu milostných fantazií o trojce.“
— Lenynek
Poslední lež
„Sager začíná být další z mých TOP autorů. Tu atmosféru, jakou umí vytvořit, miluji.
Emma je pozvána zpět na tábor, na kterém byla v dětství. Bohužel tam moc času nestrávila, její tři spolubydlící z chatky zmizely a už se nenašly. Emma si to dává za vinu.
Skvělý příběh, který se pomalu rozplétá. Je možné, aby se znovu opakovala historie a další dívky se ztratily?
Kniha je skvěle napsaná, do poslední chvíle jen pochybujete, co se stalo dívkám. Ať jsem si v hlavě vymyslela tolik možností, co se mohlo stát, ani v jedné jsem se netrefila. A konec? Opět mi poklesla čelist a v hlavě mi jen běželo: NE! To sakra není možný!!!
https://www.instagram.com/turnovapetra/“... celý text
— Galloway
Zlatá
„Když jsem si od Marissy Meyer přečetla knihu Bez srdce, připadalo mi, že jsem objevila další spisovatelku, která svoje řemeslo skvěle ovládá a navíc má talent pro psaní pohádkových retellingů. Avšak po přelouskání této knihy, musím říct, že jsem byla ve svém úsudku unáhlená - tohle se jí totiž vůbec nepovedlo.
Zpočátku jsem měla dojem, že moje nespokojenost tkví "pouze" u hlavní hrdinky a romantické linky, ale poté mi došlo, že kamenem úrazu byl nápad na toto dílo - tedy spojení příběhů o Rampelníkovi (Rumplcimprcamprovi) a Králi duchů/divokém honu.
Abych to vyjasnila - hlavní hrdinka Serilda mě neskutečně vytáčela. Je přesně tím typem postavy, který byste pohlavkovali od rána do večera, aby se mu konečně rozsvítilo a začal používat to, co má na krku. (Ačkoli si nejsem jistá, jestli by to něčemu pomohlo. Dle jejího uvažování a jednání se zdálo, že má v lebce místo mozku slámu, které bylo v příběhu i tak víc než dost.)
A že Serilda perlila hned od začátku! Konkrétně - její odpověď Králi duchů, že umí spřádat zlato ze slámy, byla přece naprosto neškodnou lží. Koneckonců, proč by někdo jako on, kdo vyhledává a loví všechno výjimečné a zvláštní, měl mít zájem o smrtelníka s tak běžnou dovedností, že ano?
Dále stojí za zmínku Serildin pud sebezáchovy - od Krále duchů dostane za úkol upříst zlato ze slámy a pokud ho nesplní, pak za úsvitu zemře. S tím jí může pomoci Zlat, nicméně jeho pomoc vyžaduje jistou platbu. Serilda sice vlastní šperk, kterým by Zlatovi mohla zaplatit, jenže ho dostala od lesních bytostí a ráda by si ho nechala na památku. Takže co udělá...? Marní cenný čas, kterého má i tak málo, úvahami a dohadováním se Zlatem, zda mu šperk opravdu musí dát!
Na to navazuje další do nebe volající nelogičnost jejího přemýšlení - je si dobře vědoma, že ji při příštím úplňku Král duchů znovu povolá a jelikož Zlatovi dala všechny šperky, které měla, nebude mu mít čím zaplatit za jeho služby. Co by si tedy normální člověk na jejím místě počnul? Samozřejmě by si sehnal nějakou "věc", kterou by mohl využít jako platbu. Jenže tohle je Serilda a ta, ačkoli má celý měsíc čas, si nesežene nic a na hrad přichází s prázdnýma rukama! A poněvadž chce přežít, tak Zlatovi slíbí, že pokud jednou bude mít dítě, dá ho jemu jakožto splátku za jeho pomoc. Za vymyšlení i uzavření téhle dohody by si Serilda, která sama v dětském věku trpěla absencí matky, vskutku zasloužila potlesk vestoje.
(V zájmu zachování celistvosti své lebky a zdi v pokoji, tu nemíním psát další věci, které mě na Serildě přiváděly do bodu varu. A nakonec si to každý může přečíst sám, pokud po téhle knize sáhne.)
A teď k romantické lince (ačkoli si nejsem jistá, jestli se tomu tak vůbec dá říkat). Mezi Zlatem a Serildou jsem nevnímala žádné "jiskření", jejich dialogy mi občas připadaly zvláštní a krom toho se počet jejich setkání dal spočítat na prstech jedné ruky, přičemž korunu tomu dodalo čtvrté střetnutí, kdy spolu měli sex.
Jakože co?! Co to jako autorku napadlo?! Sice se zdržela explicitních popisů, ale cpát teenagerům pod nos takovýto "vztah", kdy sex pasovala na chtíčem a zvědavostí nasáklou zkušenost, kterou je potřeba zažít a nezáleží na tom, zda dotyčnou osobu milujete ani jak dlouho ji znáte... Vážně?! Marisso Meyerová, že tě hanba nefackuje!
(Btw tohle se bude dávat číst dětem od 12 let, jak je uvedené na přebalu knihy?!)
A ještě dvě připomínky si neodpustím.
Zaprvé, Král duchů víc jak tři čtvrtě knihy působí nadmíru lstivě a vychytrale a pak na konci se před Serildou OMYLEM prořekne ohledně svých plánů? Fakt?
Zadruhé, temné na hradě Zlat/poltergeist otravuje a dělá jim naschvály a jim trvá celou věčnost, než ho polapí... A když se jim to konečně podaří, tak ho stejně posléze pustí, protože je nebavilo poslouchat, jak vyváděl a chřestil řetězy, kterými byl spoutaný.
Uf! Co k tomu dodat? Snad jen, že logika v tomto příběhu je tak logická, že by ji záviděli i v Kocourkově.
Tím jsme se dostali k jádru pudla - tenhle příběh je odfláknutá a špatná splácanina několika pověstí a pohádek. Aby fungovala, musela ji autorka procpat nelogičnostmi a udělat ze Serildy totální blbku, jejíž vlastní hloupost a lži ji přivedou k zaprodání svého budoucího dítěte, které (jen tak mimochodem) stihne zplodit s "duchem", se kterým se setkala pouze čtyřikrát, a po celou dobu se diví, proč se jí pořád lepí smůla na paty! No proč asi?!
Jediný, kdo tenhle příběh držel nad vodou, byl překvapivě záporák - Král duchů a jeho divoký hon. Ačkoli to bylo místy nechutné, temné, hororové a Král duchů byl pořádný neřád a psychopat (a i kvůli tomuto je naprosto nevhodné, aby byla kniha pro čtenáře už od 12 let!), jednalo se de facto o jediné pasáže, u nichž jsem neměla pocit, že mi klesá IQ.
Do pokračování se tudíž pouštím jen ze zvědavosti, jaký osud Jeho Ponurost, Perchtu i divoký hon nakonec potká.“... celý text
— Cara.17
Laco Deczi – totálně vytroubený mozek
„Co víc říct ke všem komentářům již napsaným ? V podstatě nemám co, jen to, že rozhovor se mi líbil a Tomáš Poláček umně z týdenního pokecu udělal knihu o životě.“... celý text
— Ulala
Tajemství domu v L.
„Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou psychologický román s propletenými mezilidskými vztahy, román, kterému nechybí napětí a vyhrocené situace, a který provokuje vaši fantazii a nejednou vás přiměje k zamyšlení.
Budu se těšit na další autorčiny knihy.
Více v recenzi:
https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/prokleti-domu-v-l-105382“... celý text
— honeybee
Trinásť balád pre Lucifera
„Autorova poviedka v Krvavom Považí patrí medzi to najlepšie. Táto zbierka pochádza pravdepodobne aj z autorských začiatkov, je zrejmá značná nevyrovnanosť. U mňa je celkom dobrá, ale to sa považujem za nadšenca žánru. Musím poukázať na tri veci. Prvou je výber tém a príbehov. Nemá význam čakať čosi inovatívne, ale toto sa až príliš drží zabehnutých šablón a priamočiarosti. Postavy sú príliš rovnaké. Rovnako dialógy, neprirodzené a nezodpovedajúce charakterom. Druhou je jazyk plný archaizmov a výrazov, ktoré sa nepoužívajú, určite nie v modernej literatúre - načúvať, činiť, gániť, hlavne 58x započul... A treťou sa mi zdá prílišná jednotvárnosť v budovaní atmosféry, dookola to isté, až to začne otravovať. Takže pre nadšencov povinnosť, ostatní si už niečo nájdu:)“... celý text
— Pampalini
Doručovatelky
„Souhlasím s komentářem pode mnou a chtěl jsem napsat úplně to samé. Je to svižné, pěkně se to čte, se sympatickým šéfinspektorem Robertem musí sympatizovat všichni čtenáři. Detektivní linka je hezky odvyprávěna, zamotané je to tak akorát. Autor vás nejdřív donutí knihu rychle přečíst a pak vás donutí se hned začíst do dalšího dílu série.“... celý text
— Pája.151
Skóre
„Je tam moc kundi*ek, tohle fakt nedám. Jako fakt? To se sakra nějaké ženě líbí?!“
— Niu
Nádherně krutý
„Tak tohle já můžu, potetovaný mafián samozřejmě dost dominantní,to je můj šálek kávy.Sice to v půlce knihy trošku drhlo a bylo to takový táhlý,ale jinak super.Moc se těším na Killiana“... celý text
— Ála1968
Nebe se bude třást
„Nutně potřebuji poslední díl!!“
— mi-nul-o