Nejnovější komentáře
Drahá Avo
„Miluju. Dojemný a hluboký příběh lásky, bolesti a odvahy. Kniha je terapií pro všechny se šrámy na duši, krásnou ukázkou toho se nevzdat, nezanevřít na svůj osud, bojovat a jít dál, protože na konci čeká něco krásného.
Kniha prošpikovaná emocemi, kladnými i zapornými, v mém srdci zůstane natrvalo.“... celý text
— KlaraD851
Dobrodružství v Karibiku
„Mám ráda knihy od této autorky žádné velké zvraty, ale rýchle plynulý děj. A láska až za hrob. Na deštívé depresivní dny ideální.“
— Žampion
Stanice odložených lásek
„Mám autorku ráda a moc dobře se mi její knihy čtou. Ani tato nebyla jiná. Čtivá, pohodová. Hlavní hrdinky mi jsou věkově blízko, takže mě děj přenesl do vlastního dospívání. Jo jo, přesně takhle to tenkrát bylo...Doporučuji.“... celý text
— likaf
Olymp
„Tak nevím, jestli jsem dočetl geniální dílo, které sám úplně nedocením, anebo onanistický slepenec, který se na závěr autorovy rozpadl. Na jednu stranu vítězí bezesporu neskutečná čtivost i tahovéhle bichle, imaginace, originálnost, nepředvídatelnost a odvaha. Na druhou stranu je to i neskutečná epizodičnost (troufám si říct, že polovina knihy, jakkoli čtivá, je pro děj/příběh nepodstatná), překombinovanost, přezvratnost (pořád se řeší, kdo je víc, kdo je nejmocnější, kdo/co je největší nebezpečí a nakonec není vlastně vysvětleno nic), populární islamofobie, neskutečný počet deus ex machina. Všechny ty zápory se dají vysvětlit autorový záměrem: deus ex machina vychází z antického dramatu (autor i část knihy jako drama píše), počet postav/jmen odpovídá eposům, stejně jako epizodičnost, nedořecenost je "geniální tah, aby čtenáři museli přemýšlet" apod. Ale mně to prostě nesedí, mně prostě přijde, že měl autor nějaký záměr, ale prostě to neudržel. Ať už kvůli vydavateli, který mu to vrátil, ať to přepíše, nebo to jednoduše neměl domyšlené. Nejsilnější je Simmons bezesporu v budování hororové atmosféry, putování Daemana Kráterem Paříž je úchvatné, ale ty sci-fi prvky vlastně nejsou nic moc. Chápu ten rozdíl mezi lidmi starého typu bez kultury a moravci, kteří tak velebí lidskou kulturu (jejich rozhovory jsou vskutku to nejlepší v celé sérii a už jenom za to si Simmons zaslouží hvězdu navíc, rozhodně bych nečekal čtivé literárněvědné rozbory Prousta a Shakespearových sonetů ve sci-fi), ale prostě postavy postlidí/bohů a jejich motivace jsou buď nadobro vzdálené našemu uvažování, anebo to jen autor neukočíroval. Svědčí o tom i to, jak se ještě 50 stran před koncem pořád vrší další nové a nové věci bez toho, že by to spělo k nějakému finále. A pak jsou tam scény jako vycházení lidí z tachyonového paprsku, ketré jsou na úrovni sci-fi tak ze 60. nebo 70. let... Je to kniha, která by asi potřebovala opakované čtení. Ale obávám se, že na to mě zas tolik neoslovila. Myslím, že za rok si nebudu jistý, o čem vlastně byla. Normálně bych dal 3 hvězdy. Ale přece jenom na to, je to až moc originální. Takže 4, ale uchvácený jsem zas tolik nebyl.“... celý text
— R47
Notting Hill pod sněhem
„Vánoční příběh v létě? A proč vlastně ne.
Pro mě je to jedna z nejhezčích knih od ní. Tak moc se liší od romantických útěků, které ji u nás vystřelili na přední příčky oblíbených autorek.
Samozřejmě že je to romantické, ale také citlivé a dokáže to zahrát na něžné struny duše.
Ukazuje nám to, jak rychle lze ublížit křehké dětské duši a jak je těžké najít tu správnou rovnováhu, aby se mohlo zase smát a být tím malým dítětem a ne dospělým, který se v něm probudil díky okolnostem velmi brzo.
Kniha hodně cílí na rodinu a co jí má spojit. Romantická linka je velmi jemná a převládá kouzlo domova a blížících se Vánoc.“... celý text
— Medvědářka
Víš, že jsem hrozná
„Dobře napsaná YA kniha o psychických problémech. Kniha se čte velmi rychle, příběh rychle ubíhá.
Rozhodně budu knihu doporučovat dál. Je škoda, že kniha není známější.“... celý text
— CarollDashie
Zlovůle
„Tyto pozdější případy, ve kterých se na vyšetřování podílí vedle Williama Wistinga také jeho dcera Line, prostě nemají chybu. Kromě toho je mi velice sympatická jejich osobní, soukromá linka s malou Amálkou ;-). Tentokrát jde o brutálního vraha, který přislíbí ukázat, kam ukryl tělo své třetí oběti, ale (samozřejmě) toho využije k útěku. Při této akci jsou - částečně těžce - zraněni policisté a pátrání po uprchlém pachateli se rozjíždí na plné obrátky. Po určité době je zřejmé, že musel mít komplice, který mu (nejen) při útěku pomohl. A potom jsou nalezeny pouze jeho ostatky a nikdo stále netuší, kdo je onen tajemný spojenec. No a když je i tohle víceméně jasné, do nebezpečí a ohrožení života se dostane Line i s malou Amálkou...
Kniha je jedna velká jízda od začátku až do konce, proto si plný počet definitivně zaslouží. A já se budu časem těšit na další setkání se sympatickým Williamem Wistingem a jeho dcerou i vnučkou ;-).
PS: A co myslíte vy? Existuje zlo ve své čiré podobě? Já věřím, že bohužel ano...“... celý text
— 85098211
Severka
„Velmi silný a smutný příběh založen na reálných základech. Je to skoro až neuvěřitelné, jak to v Severní Koreji chodí.
Severky mi bylo v závěru líto. Člověk v něco celý život věří a pak postupně zjišťuje jak byl zapojen do nehezkých věcí. Nikdo si nevybere do jaké země/rodiny se narodí, a rozhodně by ho podle toho neměli lidé soudit.
Po přečtení se asi každý čtenář zamyslí, jaké máme štěstí, že žijeme ve svobodné zemi.“... celý text
— CarollDashie
Pokušení
„Hmm... Portia nesnáší hazard a spekulace. To chápu (otec, bratr). Je dost puritánská. Bryght ji považuje za silnou, odvážnou, tvrdohlavou oporu rodiny. Mně prišla spíš zatvrzelá, nerozumná a zbrklá. Navíc nespravedlivá. Hazard je možná zlo, ale provinil se hlavně Oliver. Bezmyšlenkovitě vsadit střechu nad hlavou bylo jeho rozhodnutí. Bryght se jí snažil pomoci, ačkoliv to nebyla jeho věc a sklidil akorát nevděk. A ona se také sázela, navíc ne moc chytře a poněkud v rozporu se svým puritánstvím.
Pravda, snažila se Bryghtovi vyhnout, když zjistila, že ji tak moc přitahuje. A ten s ní neváhal manipulovat, když se mu to hodilo. Také si mohli leccos vysvětlit včas a vyvarovali by se tak spousty problémů.
Ta záležitost s rotundou a veřejným vystoupením... to bylo úplně mimo mísu, ale autorka očividně ráda používá šokující prvky.
Jsem znechucena Fortem. Je to pokrytec.“... celý text
— Senza Jenka
Úzkosti a jejich lidé
„Má první kniha od Fredrika Backmana a musím uznat, že jsem si vybrala dobře.
Kniha se čte jedním dechem, krátké svižné kapitoly mi také vyhovovaly.
Určitě se postím do další knihy tohoto autora.“... celý text
— CarollDashie
Začít znovu
„Příběh o hledání sebe sama se špetkou hezké romantiky. Podle anotace bych po knize nesáhla (ale pomohl mi komentář sabi_z_knihy a knihu jsem si nakonec koupila a nelituji), bála jsem se, že se knížka ponese v utrápeném naladění po té chybě, kterou Andie a Connor udělali hned na prvních stránkách. Jenže to bylo jiné. Bylo to hezké hledání své cesty životem a vymanění se z předpokládaných očekávání ostatních a poznávání sebe sama. Krásná knížka pro mladé dívky, které pochopí složitá rozhodování hrdinky o vysoké škole a svém směřování v životě. Příběh byl psán poměrně hodně kontrastně k ostatním knihám, které popisují první semestry na vysoké škole. Až mne překvapilo, že tady nešlo o žádné bujaré večírky se spoustou alkoholu, žádné střídání vztahů jako ponožek a žádné neustálé hledání sexuálních zkušeností. Prostě kniha je skvělou alternativou, jak jinak a normálněji a obyčejněji taky může život na vysoké vypadat. Připomnělo mi to spíš můj čas na vysoké. Pro někoho možná naivní a nereálné, pro jiného opravdovější, sama jsem zvědavá, jak na knihu budou nahlížet v komentáři ostatní. Byla jsem po přečtení spokojená, kam se hrdinka posunula a jak všichni zvládli řešit zvraty, které ke konci knížky přišly. A smekám před tím, jak hezky to měla autorka promyšlené.“... celý text
— jitka_dankova
Velké naděje
„Jemná nemocniční romantika určená spíše pro mladší ročníky čtenářek. Sympatický příběh mladé lékařky a jejího školitele doplňují postavy mnoha kolegů i pacientů. Na konci knihy se ovšem stane dramatická událost kvůli které je nutné obstarat si ihned druhý díl...“... celý text
— alzbeta4340
Naděje umírá poslední
„Naděje umírá poslední, vzpomínkové vyprávění Židovky, která si prošla Varšavským ghettem, následně Majdankem, Osvětimí a nakonec pěším transportem na západ do tábora v Německu, kde se dočkala osvobození Rudou armádou. Já už na téma holocaustu a WW2 četl dost knih, ale musím říci, že tato mi přijde ze zatím přečtených asi nejvíce autentická. Člověk má pocit, že je vedle autorky přítomen v každé minutě strašidelného utrpení, které se do života vpije svým mechanizmem postupně tak, že jej vnímá jako prostou realitu všedního života, aniž by existoval způsob života jiný. Mluvím o autorce, ne o sobě, kdy v plném blahobytu odkládám knihu, abych si s určitou pokorou užíval současné svobody a míru, tedy toho v naší zemi.“... celý text
— Valyk
Chladnokrevně
„Opět klasická Bryndzovka. Musím uznat, že tato kniha mě chytla více, než předchozí díl. Pokud od toho čekáte skvěle propracovaný krimi příběh, raději bych sáhla po knihách jiných autorů.
V tomto dílu oceňuji, že vrah je známý již na prvních stranách.“... celý text
— CarollDashie
Lev, čarodějnice a skříň
„Až ve svých 21 letech jsem se k sérii dostala! V knihovně jsem přemýšlela, co bych si mohla přečíst, pak mě napadlo, že jsem vlastně viděla všechny filmy Narnie, ale nečetla ani jednu knihu, pročež jsem se zastyděla, zamířila do dětského oddělení a první díl si vypůjčila. Ještě ten den jsem knihu zavřela s pocitem, že nutně potřebuji další díl. Takže myslím, že tohle mluví za vše. :)“... celý text
— Venny345
Tauranga, můj osud
„Na téhle knížce mě nic nezaujalo - povrchní naivní čtení, taková doktorka Quinnová :-) Ani prostředí Nového Zélandu to nezachránilo ...“
— knihovna22
Monzun
„To se opět povedlo“
— Luigi1
Nezadaná
„Hezké ilustrace, občas vtipné, občas trapné vtipy. Splňuje to, co od ni čekáte. Určitě se, alespoň s jedním příkladem single slečna někdy setká.“
— CarollDashie
Krajina roztavených zvonů
„Jan Štifter mě moc baví a ani tentokrát mě nezklamal!
Krajina roztavených zvonů vás povídkovou formou protáhne skrz minulá dvě století. A občas i možná trochu zapomenete, v jakém roce vlastně jste.
I když se povídkovým knihám většinou bráním, nového Jana Štiftera jsem nemohla minout a dobře jsem udělala. Autor má krásnou češtinu a jeho knihy je radost číst.
Nejvíc se mi líbila povídka z 19 století, jejíž hlavním tématem byla cholera. Holt ty epedimie tu byly, jsou a budou. Naopak o něco míň se mi líbila závěrečná povídka, kterou jsem úplně nepochopila a nevěděla, co si z ní mám vzít.
Kniha je opět i nádherně graficky zpracovaná a já mám holt pro tuhle edici z Vyšehradu slabost. Už jenom ta obálka je krásná a to vás čekají i ilustrace uvnitř!
Mám moc ráda, když autoři pojmou českou historii z trochu nového úhlu pohledu a Janu Štifterovi se to opět povedlo. Tleskám a doporučuju!“... celý text
— mag097
Opalin podraz
„Opal Kobai opět zuří hrozí válka mezi světy“
— Luigi1
Trable
„Smutný a zároveň úžasný příběh Mii a Jordana.
Strašně jsem Mie fandila, že se od násilníka dokázala oprostit. Není to vůbec jednoduché. Naštěstí na své cestě při hledání své matky, jí osud přihrál do cesty Jordana, který s otcem vedou penzion v Coloradu. Za mě i nečekané rozuzlení na konci s Miinou matkou. To jsem vážně neuhádla.
Já jsem taková psí máma, takže mě i strašně potěšila i psí postava Dozer :-) Psí úžasňák a parťák.
Autorka umí psát a čtenáře zaujmout a vtáhnout do děje.
"Ne každý, kdo bloudí, je ztracený."“... celý text
— Pája699
Král železný, král zlatý
„Celou sérii jsem poprvé četla asi před dvaceti léty a vlastně mne přitáhla k vyhledávání knížek o Přemyslovcích a Lucemburcích. Teď jsem se k ní vrátila a hodnotím ji o trošku hůř než před lety. Nicméně pořád mně vyhovuje víc, než například knihy od Vlastimila Vondrušky. Jen bych možná ubrala počet zúčastněných postav nebo některé zbytečné rozhovory.
Přemysl Otakar II. byl můj nejoblíbenější český král, který se stal králem až po smrti svého staršího bratra. A stal se opravdu králem železným i zlatým, za jeho vlády jsme byli bohatá a silná země. Na postavu mé další oblíbené historické osobnosti Záviše z Falkenštejna mám rozporuplné názory. Nevím, co si o něm mám myslet, zda zradil nebo ne a zřejmě to neví ani historici. A týká se to spousty postav z historie. Holt historii píší vítězové... Proto beru knížku jako historický román s ne úplně podloženými historickými fakty.“... celý text
— fénix56
Oddanost
„Uff, myslela jsem si, že to bude jednoduché, rychlé čtení jen tak na uvolnění. Spletla jsem se. Přečetla jsem prvního bratra a myslím, že si dám na odreagování opravdu něco jednoduchého, než se pustím do dalšího bratra. Jinak knihy se čtou opravdu dobře má to spád. Jen těch čičin tam bylo fakt moc. Určitě si ale serii dočtu.“... celý text
— Žampion
Fake
„Tak tohle byla pecka. Za dva dny přečteno,nešlo se odtrhnout a na závěr mi padla brada. Prvotina od autora a těším se na další ...“
— attila1
Světla nad močálem
„Wow! Tohle byla prostě pecka! Já podobné příběhy milovala v pubertě a utvrdila jsem se v tom, že kvalitně napsané YA fantasy může být fajn i o 10 let později, když to YA už úplně nesplňuji
Lena mi přirostla k srdci hned od prvních stránek, když začala vyprávět o svém pozemském životě. Bylo mi jí líto. Holt srážka s blbcem bojí nejvíc a ne každý to dokáže ustát.
Příběh je plný dynamiky, akce, tvorů, prostě všeho, co kvalitní YA fantasy, za mě, má mít.
Rozhodně musím vypíchnout úvody kapitol, které někdy působí jako citát a někdy je to Lenino uvědomění si něčeho ze svého pozemského života. Hodně mi to dalo a autorka má tématiku nějaké zhrzenosti a psychických problémů nastudovanou opravdu skvěle.
Další věc, která mi byla velmi sympatická je to, že tady není žádná přehnaná romantická linka, která by převzala nadvládu nad světem, jak tomu často v tomto žánru bývá.
No a poslední věc, ač bych vám mohla psát plusy do aleluja, je břitký a často až černý humor autorky. To já můžu a fakt jsem se nasmála.
Celkově knihu doporučuji. Tohle prostě musíte mít!“... celý text
— Jidu
Dům na tekutých píscích
„Musím říct, že Mellick mi za poslední rok přirostl hodně k srdci. Když chci vypnout, ale zároveň nečíst fakt hovadinu (jako třeba Vlhká místa), tak sáhnu po jeho knihách.
Opět má příběh přesah, teda alespoň pro mě. Poukazování na dnešní uspěchanou dobu, kdy se často jen míjíme a vše nám utíká mezi prsty - život, dětství našich dětí apod. To nemyslím vůbec proti nikomu špatně, velmi často je to nutnost (zaměstnání apod), ale absurdní to je a autor na to zde dost poukazuje.
A pak se samozřejmě dostáváme k té bláznivé části, kdy jsem si opět říkala, jak ho tohle sakra napadlo . Stále bych se ráda podívala do jeho hlavy, ale nevím, jak bych po tom vypadala. To je prostě mazec, co on předvádí.
Je libo odepínatelná noha, kterou můžete použít při obraně? A to bych mohla pokračovat do aleluja. Prostě bláznovina.
Také je zde plno akce, kdy hlavní postavy bojují o život. Je zde i geniálně vykreslený sourozenecký vztah styl "někdy bych tě zabila, ale miluji tě". Polly a Klíštěk si prostě uměli zachránit zadek.
Tohle je pro mě zatím nejlepší kniha od autora, jakou jsem měla možnost číst. Fakt ji doporučuji všemi deseti.“... celý text
— Jidu
Slzotvůrce
„Wow, tohle byla krása! Když mi knížka přišla a já viděla její formát a písmo, tak jsem se trochu lekla. Však už to u mě znáte. Říkala jsem si - YA romantika na cca 650 normálních stran?? No..
Nika je typická jemná dívka, která má kolem sebe typického prevíta Rigela. Takže byste si řekli, že se nic nového a světoborného nechystá. ALE! Kromě povrchního příběhu, který zde samozřejmě je a je nám jasné, kam to spěje, je zde hlubší a temnější pozadí.
Obě postavy toho totiž mají za sebou za tak krátký život až až. Takže kromě lásky s nimi čtenář objevuje i neštěstí, nevážení si sebe, psychické problémy a vše možné, co si museli zažít.
Proto kniha mohla mít tolik stran a neztratit na dynamičnosti, a proto byla tak úžasná!
Ano, pár hluchých míst tady přeci jen bylo, za to beru jednu hvězdičku, ale bylo jich minimum.
Konec byl emotivní, smutný, ale hlavně krásný a přiznávám, málem byla i slzička.
Na závěr vám dám jednu radu - nekoukejte na film před čtením. Prozradí vám vše podstatné, ale zároveň je tak katastrofálně natočený a přetvořený, že vás ochudí o všechnu tu chemii a napětí mezi postavami. To byl děs.“... celý text
— Jidu
Volání temnoty
„WOW WOW a ještě jednou WOW, takhle bych mohla knihu vystihnout v rychlosti, ale pojďme se na ni mrknout trochu podrobněji.
Upřímně, kdo miluje horor, tak tohle je must have. Nechápu, jak je to možné, ale autor nás v knize vezme do tolika subžánru tohoto žánru, až jsem měla pocit, že to snad nemohla napsat jedna osoba. GENIÁLNÍ.
Duchařina, slasher, poezie, zkrátka, za mě, vše, co by čtenář mohl chtít. Já osobně jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou, protože jsem si i rozšířila obzory a do hororu se zamilovala zase o kousek víc.
A teď už k samotným povídkám. Vypíchnu 3 nejlepší. První je jednoznačně Afraid of the dark. Povedená duchařina, která kolem sebe má spoustu tajemna a donutí vás v noci rozsvítit lampičku.
Druhá je Kdo přivedl prasátka na porážku, protože tohle já můžu. Krev, tajemství, nechuťárny, jojooo, to jsem si zaplesala!
A třetí je právě zmíněná báseň Strom z kostí, která mi ukázala, že můžu mít v oblibě i poezii.
Další plus je pro mě to, že povídky mají návaznost na obálku. Neřeknu co, ale je to zkrátka promyšlené do posledního puntíku.
Nebudu to protahovat, jsem totálně nadšená a doporučuji na 100%.“... celý text
— Jidu
Daisy Jones & The Six
„Druhá kniha od autorky, která se mi dostala do rukou, a já jsem opět nadšená. Člověk má tendence postavy googlit, hledat a zkrátka má pocit, že sedí vedle něj a vypráví mu svůj životní příběh. Fakt, autorka umí absolutně dokonale.
Příběh je vyprávěn zajímavým stylem. Jakoby dokumentárním. Vždy dostane slovo nějaká postava, která řekne, jak viděla danou situaci, kapelu, Daisy apod. Vyprávění se ujmou všichni členové kapely, ale také jejich producent a mnoho dalších. Ze začátku jsem si na styl musela zvykat, ale ve výsledku se to k této tématice hodilo úžasně.
Samotný příběh kluků a Daisy je plný všech možných emocí. Od radosti ze slávy, z peněz apod. po smutek, závislosti a nevydařené vztahy. Někdy jsem jim fandila, někdy bych je propleskla a někdy mi jich bylo líto. Moc a sláva hne asi s každým.
Samotný konec knihy byl skvělý. Něco jsem nečekala a celkově to bylo dost emotivní. Sedm manželů se mi líbilo o maličko víc, proto hodnotím na 80% a vřele doporučuji.“... celý text
— Jidu
Adept
„Wow, wow a ještě jednou wow! Tohle byla jízda! Jsem totálně nadšená.
Jak nám hlásá anotace, ocitáme se ve Varšavě, která není úplně tak Varšavou. Monstra přicházejí a mají obrovskou sílu.
Absolutně mě dostalo, jak autor vykreslil postavy. Ať už Rudnického, Samarina, nebo Anastázii, všechny tam měly svůj úděl a společně mě provedly dokonalým příběhem.
Kromě sci-fi světa a fantasy příšer zde máme i bravurně popsanou politiku, která by v této alternativní historii mohla být nastolena. Vím, že někdo si na to stěžoval, ale za mě to bylo úplně akorát a bez toho by to bylo jednoduše povrchní. Jsem ráda, že to tam auto zakomponoval.
Zároveň autor nečeká s akcí a "střet světů" lupne hned do první kapitoly. Tím si mě získal. Popis světa a jeho fungování tedy probíhá postupně a s příběhem, není zde žádný sáhodlouhý úvod. Což pro mě bylo ideální a lépe jsem si vše zapamatovala.
Za zmínku stojí určitě i precizní ilustrace, které příběhu přidaly na dokonalosti a krásně to vše doplnily.
Co víc říct, tohle je skvost. Komplexní dílo, které mě osobně zaujalo úplně vším. Jsem nadšená.“... celý text
— Jidu