Nejnovější komentáře

Sny nové doby

„Trošku zmatené zkřížení detektivky, červené knihovny a dobrodružného historického příběhu, takže jsem příběh docela přelétla. Konec je stejně ale až moc otevřený, jako by se autorka chystala na další díle. Nic moc si asi pamatovat nebudu, snad kromě psa... :-)“... celý text
— Vojslava

Prokletí rodu

„Ilona Dobrovolná, další jméno, které si musím pamatovat. Moc se mi kniha líbila, tajemství, to já ráda... Doporučuji. Z nové generace českých autorek/autorů mám velkou radost, mám se na co těšit.“... celý text
— uxor

Ani sami bohové

„Dávám plný počet hvězd za absolutně geniální druhou část románu. Tato genialita druhé části zastíní jen mírně nadprůměrnou část prvou, která je vlastně jen uvedení do problému, rozvinutého ve stěžejní druhé části. Třetí část přináší vyřešení zdánlivě neřešitelné situace rozvinuté v prvých dvou dílech, celkově ale bych ji hodnotil jako podprůměrnou (jakoby to napsal někdo jiný, kdo ví jak to má skončit, ale neumí tak dobře psát, jako autor druhé části). Ale opakuji, vše je odpuštěno za úžasnou geniální druhou část románu.“... celý text
— Legens

Střet myslí

„Už to bylo nějakou dobu, co jsem četla minulý díly, takže naskočit zpátky do rozjetýho vlaku nebylo jednoduchý. Robokat se s váma nemaže a rozhodně vás na začátku nebude uvádět do obrazu. Pak se ale smiluje a sem tam něco pustí, abyste nebyli tak ztracení. A tak se seznamujete s novýma okolnostma, vzpomínáte na ty starý a dáváte si dohromady novej příběh, co stojí zato číst. Ty jeho vnitřní pochody a prupovídky prostě miluji. Bylo skvělý si konečně zažít delší dobrodružství a kdyby bylo na mě, už bych nikdy nekrátila. Ono ke prostě kouzlo v tom, když se to má čas pořádně podělat (a ne jednou), než to Robokat vyřeší. Takže pro všechny Robokatovy milovníky - je to super. A pro ty, co ještě neměli tu příležitost - šupejte pro první díl a neohlížejte se na čísla v hodnocení, fakt to stojí zato :)“... celý text
— MoireDeTardis

Láska bez obalu

„Strhávám * za Avu. Ta mě fakt nebavila. První díl byl lepší. Nicméně je to celkem čtivé a chlapce z Jackson Harbor miluju.“
— havrmoni

Dokonalé propojení

„Hodně dobře napsaná knížka. Až do konce jsem vůbec netušila, kdo by to mohl udělat...“
— derluc

Druhá světová válka. IV. díl, Karta se obrací

„Znovu se jedná o obsáhlé pojednání o druhé světové válce, který nám na základě dokumentů, zprostředkoval tehdejší premiér Winston Churchill. Situaci vystihl výrokem : Do dobytí Tripolisu spojenci v severní Africe prohrávali, po jeho dobytí vyhrávali.“... celý text
— rickiwolf

Zůstaň vzhůru

„Wouuu to byla jízda. Od začátku mě chytla až se nedalo přestat číst Prectena během jednoho dne.Muzu jen doporučit.“
— Paja1709

Železný plamen

„Železný plamen je pokračování série Empyreum. První díl Čtvrté křídlo se stalo naprostým fenoménem ve světě fantasy, troufnu si napsat, že snad není nikdo, kdo by o ní neslyšel a neznal ji. Čtvrté křídlo bylo naprosto úžasné, skvělý fantasy příběh o dracích. Mě naprosto uchvátil, po dočtení jsem netrpělivě vyhlížela pokračování. Tento druhý díl navazuje přesně tam, kde skončil děj prvního dílu. Violet přežila první ročník na Basghiatské akademii a nyní nastupuje do druhého ročníku, kde se společně se svými spolužáky učí zdokonalovat své dovednosti. Stejně jako v prvním díle i tady Violet neustále bojuje o svůj život. Nově zvolený zástupce velitele se na ni zaměřil a dělá jí pěkný peklo. Oporu nachází u svých nejbližších přátel a samozřejmě u Xandena. Linka mezi nimi je opět skvělá, začínají se více poznávat, odhalují minulost. Učí se jaké to je být spolu ve vztahu a tvořit pár, učí se komunikovat, důvěřovat jeden druhému i svěřovat si navzájem své vlastní pocity. Violet také zjišťuje, že informace, které jim celý život říkali jsou lživé. Lidé jsou v nebezpečí, zlo číhá za hranicí ochranného štítu a nejen tam. Celý druhý díl se nese ve znamení objevování, zdokonalování, odhalování pravdy, je o boji ale také o obřím přátelství i důvěře. První část knihy byla v pomalejším tempu, ale příliš mně to nevadilo. Bylo to jako bych se navrátila mezi staré známé. Prostřední část knihy bych trochu zkrátila, za mě to bylo zbytečně natahované. Pro mě byl tento díl o pocitech, při čtení mé emoce lítaly nahoru dolů jako na horské dráze. Bála jsem se, dojimala, smála i plakala. Uchechtávala jsem nad hláškami dračí puberťačky Andarny.:-) A když se na scéně objevila jedna postava, tak jsem použila i dost nevybíravý slovník. No a ten konec, co si pro nás autorka přichystala :-0 To jsem nečekala a dost mě to překvapilo. Měla jsem chuť s tou knihou hodit.:-D I přesto, že tentokrát nedávám plný počet * i tak knihu doporučuji, bavila mě a to moc. Těším se na pokračování, doufám, že bude brzy! .“... celý text
— blankacte

S miliardářem na hřišti

„Zůstala jsem u knihy jen díky postavám, mám ráda když je předchozí historie. Ale prakticky se dá kniha shrnout do jednoho velkého sexu a negativní myšlenky postav. Zklamalo mne jak rychle k aktu došlo, doufala jsem že jejich špičkování/ škádlení a jiné provokace bude mnohem více. Hodně, hodně přeslazene. Tak nějak o ničem.“... celý text
— miloslava3256

Nové psychohry

„Zajimavé příběhy“
— palka452

Černá lilie

„Opět skvělé čtení. Miluji příběhy Oldřicha z Chlumu. Čtou se doslova jedním dechem.“
— Dandulka

Postavy mých románů

„Hezké vyprávění o soukenicích“
— palka452

Básně

„Něco mi tu chybí“
— palka452

Léčba neplodnosti

„Příliš zpopularizované“
— palka452

S láskou z Paříže

„Tuto knihu ze série jsem četla jako první. Bylo to zajímavé jak člověk z luxusu si zvyká úplně od nuly ale tady hlavně pro ní bylo plus že na něco měla talent. Bylo to čtení na relax a o to tady jde.“... celý text
— trynitrix

U jezera

„Tohle mi dalo ze začátku zabrat. Nejdřív tragická akce, pak ale akce téměř žádná. Postupně jsem se na postavy dokázala naladit a čtení si užila.“
— ZuzanaZ83

Všechny cesty vedou do Santiaga

„Oproti (za mě) více ztřeštěné 40 dní pěšky do Jeruzaléma, se zde autor více zamýšlí. Knížka mě místy mile odbourala a taky občas mile dojala. Pěkné čtení!“... celý text
— PeterBahn

Ve staré cihelně se svítí

„Příjemné pokračování této série pro děti, které je za chvilku přečteno a ničím moc nepřekvapí, protože indicie ohledně tajemství jsou hodně zřejmé. To ale není na škodu. Opět hezké ilustrace. Hodně rychlý konec, až useknutý. Cihelna a její osud měla být nosné téma a najednou nikdo neví, jestli ještě někoho zajímá. Snad více o ní příště. Modleme se navíc za pana K.“... celý text
— Ristridin

Ve jménu cti

„Napětí a dobrodružný děj rozhodně vedou nad ojedinělými fantasy prvky (spíš duchařskými), které navíc v průběhu tak nějak mizí (prostě už nejsou potřeba?). Postavy mají hloubku, nejsou to žádní jednoduší panáci, nesou v sobě vlivy prožitého utrpení a jejich jednání je velmi uvěřitelné. Dějové zvraty jsou úžasné a překvapivé až do konce. Prostě lahůdka, u které mě mrzí jedině ta nespravedlnost - proč to není tak známé, jak je to dobré...“... celý text
— nicandra

Koruna z kostí a zlata

„Musím říct, že zatím se jedná o nejlepší díl ze série Z krve a popela. Konečně se mi začíná Poppy líbit, protože už není věčně "ubrečenou" holkou, ale stává se zní pořádně proradná mrška, která ví co chce a nebojí se zatím jít. A co se týče Kierana, tak ten je prostě nejlepší. Jeho trefné a vkusné narážky jsou boží.“... celý text
— katma

Odvaha

„Milé překvapení, tato kniha mi velmi sedla. Čtivě napsáno, postavy rychle a jasně vykresleny a hned se můžeme vrhnout na to, o co zde jde. Ano nebo ne? Nosné téma je poutavé, úvahy nad osudem, volbou a jejími důsledky mě fakt baví. Na pozadí období 50. let žijí lidé se svými problémy a musí se jim postavit. Nejedná se o historickou knihu a přesto se Lukášková snaží lehce čtenáři podávat soudobé informace. Komunisté jsou všude, Židi ani nyní po válce nenalézají svůj klid. Za některými postavami se skrývá tajemství a až postupně se čtenář dozvídá víc v paralelních rovinách příběhu. Originální a přitom tak jednoduché. Doporučuji. (Zajímalo by mě, o jaké se jednalo "popíchnutí" od Karin Lednické, o kterém se autorka zmiňuje v poděkování. Bylo to v přátelském duchu nebo ne? :))“... celý text
— Ristridin

Otevřený hrob

„Čtvrtý díl série, čtvrtý fofr a napětí, čtvrté nadšení ze stylu psaní, nápadu, postav, zpracování, překladu, jdu si hned v knihovně blokovat pátý díl, bo prostě pecka!!!“... celý text
— simona g.

Zloději zelených koní

„Kniha řeší dvě základní témata: mánie po vltavínech a následný rozpad manželství vlivem tohoto fanatismu. Jako vždy je v knihách autora špatná komunikace mezi partnery, neporozumění a odcizení. Opět skvěle napsaná kniha od pana Hájíčka.“... celý text
— booklover_mili

Prošla jsem peklem

„Já půjdu proti proudu nadšených. Námět je zajímavý, zpracování by však zasloužil rozhodně pokornější. Letem světem prolétneme životem, který by vydal na knihy tři. Kapitoly ze sanatoria byly divná červená knihovna, kdy se hrdinka příběhu chovala jako tele, byť zpětně není moc divu, když o ní zjistíme víc. Rodiče byli vyobrazení jako tyrani, kteří - hlavně otec - poměrně brzy naprosto otočí, aniž by to dávalo logiku. Protože mám ráda takováto témata, čekala jsem, že se půjde do hloubky, ale nedočkala jsem se. Hlavně rychle, přišlo mi. Hodněkrát mi vylétlo obočí vzhůru. A proč se hrdinka ze své pozdější pozice zazobané paničky navzdory tomu, že byla vykreslená pomalu jako lidský anděl, ani myšlenkou nepokusila zlepšit život svým rodičům? Ne, nelíbilo se mi to, už jsem to chtěla mít za sebou.“... celý text
— Knihozrousenka

Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě

„Mimořádná dáma, takových víc!“
— Slůník

KKRD Boys - Divokym kurvistánem

„Moje první setkání s KKRD Boys bylo pro mě velkým překvapením! Je mi jasné že to není čtení pro každého, spoustu lidí to může pohoršit či přímo zhnusit. I přesto některé příběhy mají takový náboj, že je nejde nemilovat! (Povídku Designer máme dokonce vytisklou v práci na nástěnce) Doporučuji k přečtení, nejlépe v hospodě po pár škopkoch a aj nekterym koc se to bude líbit! :-)“... celý text
— Kvetak1994

Dopis slečny Sophie

„Dopis slečny Sophie, resp. Sophronie Lattimorové, jehož přesné znění se čtenář dozví až bezmála v samém závěru a zase takový trhák to nebyl, aby osmadvacetiletou slečnu, v dané době již degradovanou na starou pannu, po odhalení totožnosti, tak opěvovali. I když udělala dobře, že pomohla dvěma párům najít své protějšky na základě jejich vzájemných citů, nikoliv díky postavení a majetku. Sophie byla osiřelá dívka, která přišla do rodiny své nevlastní tety Fosterové a její dcery Cecilii (18), kde se ze začátku necítila nijak vítaná. Po odhalení, že je autorkou daného psaní a zájmu vyšší společnosti, se na ní obě dvě začnou dívat jinak. Díky zájmu mají obě dvě dívky dva zásadnější ctitele, a to sira Edmunda a pana Maitlanda, a dále u sestřenky pana Hartwella a lorda Courtneyho. Kdyby nebylo toho váhání u Sophie, kdy to autorka trošku zbytečně protahovala a sympatickou holku s dobrým pozorovacím talentem nechala málem opětovně naběhnout, hodnotila bych lépe. Tohle mi trošku vadilo. Jinak je to poklidně plynoucí romance, kde se tančí, piknikuje, nakupuje, pletichuje, výletuje a neustále se řeší kdo a následně zda, je ten pravý. 3,5*“... celý text
— Kudík

Pařížská růže

„Zajímavý, ale neuvěřitelně krátký prequel k nové sérii, kde se střídá současnost a minulost. Paříž 1953, kam přijela mírumilovná Clara Lambertová a potkává zde Huga, pracovníka v nejmenované bezpečnostní agentuře, kde si je skoro od počátku jistá, že je to ten pravý, i když nikoho takového nehledala. Jenže si na ní dělá nárok i jistý arogantní hňup Branix a pomáhá mu jeho nohsled Calviorix. Přiznám se, že jejich "totožnost" mi také mohla dojít dříve, než ji sami sdělili. :) Každopádně pár stránková upoutávka na další příběhy, a to nejen z Paříže, ale i Londýna, Benátek atd.“... celý text
— Kudík

Na křídle větrného mlýna

„Malířka Zdenka Braunerová je výrazná osobnost přelomu 19. a 20. století. Velice si cením precizní práce Františka Kožíka, který prostudoval všechny dopisy, které Zdéna psala své sestře Anně do Paříže, kde se provdala za francouzského malíře. Odtud čerpal věrohodné informace o životě a soukromí Zdény. Dozvěděla jsem se spoustu informací o spisovatelích a básnících, se kterými Zdéna udržovala kontakt. Jí nejbližší byl Julius Zeyer, ale samozřejmě že se stýkala i s Vrchlickým, Sovou, Březinou, Sládkem. Intimní vztah měla s Vilémem Mrštíkem, jejich svatba však nedopadla a chování Viléma je i do dnešních dnů odstrašující pro všechny dívky, které chtějí ryzí a upřímný vztah s partnerem. Velice si rozuměla s literárním kritikem F. X. Šaldou. Byla ženou, která v době národního obrození udělala mnoho pro Čechy. Ráda bych zmínila i významné osobnosti jako je mecenáš Vojta Náprstek, bez kterého by žádný sochař Bílek neexistoval. Kniha je hodně mnohomluvná a podrobná. Někdy jde až do příliš extrémních detailů v rozhovorech.“... celý text
— EvaHonsová