Nejnovější komentáře
O princezně, která žrala mrtvoly: Německé hororové pohádky
„Pohádky s trochu drsnějšími konci, než jsme na to v českých luzích a hájích zvyklí. Německé pohádky si spojujeme nejčastěji s bratry Grimmovými, kteří taky pro usekané končetiny a mrtvé děti nešli daleko. Spoustu pohádek z téhle knihy známe i u nás, jen někdy dopadají úplně jinak.
Co mě na knize mrzí jsou obrázky vytvořené AI. Některé vypadají fajn, ale spousta z nich, když se na ně člověk podívá pořádně, tak je nefunkční a ošklivá.“... celý text
— KadetJaina
Skleněný trůn
„Tak takhle kniha se mi těžko hodnotí. Na jednu stranu se to četlo moc dobře, děj také utíkal, ale mé pocity ohledně Celaeny jsou smíšené. Přestože je vykreslováná jako ta nejkrutější vražedkyně, chová se po většinu času jako rozmazlený spratek, kterého zajímají jen pěkné šaty a místní princátko, což mi k sobě moc nejde. No, zatím ji teda hodnotím jako krajně nesympatickou postavu, tak snad se to v dalších dílech zlepší.“... celý text
— apq
Komu zvoní hrana
„Po 55ti letech se vracím k této knize. Nedojímá mě už ani tak zmařená láska Jordana a Marie, zato si velmi silněji uvědomuji, komu zvoní hrana – což je motto knihy. Zvoní tobě, tedy mně a vám všem. Válka je kurva, zazní z úst románové postavy a vy si uvědomíte, jaké krutosti se dějí. A vlastně je to celé zbytečné, jako ta jakoby ofenzíva, která je jen dalším omylem této války. Hemingway nemohl přehlédnout sovětské čistky v povstaleckých řadách, kdy ve jménu ideologie a „opravdového“ komunismu vraždili rudí komisaři své spolubojovníky, anarchisty a trockisty. Vlastně ani hlavní hrdina nebyl žádný komunista. A zcela správně je zde napsáno: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva.
V knize se objevuje řada Hemigwayových přátel a známých. Tak např. Maria nese jméno zdravotní sestry, kterou potkal v roce 1938 u Matará. Robert Jordan měl některé rysy majora Roberta Merrimana z 15. brigády. Pilar se jmenuje po Hemingwayově jachtě. 32. kapitola je pak cynickým intermezzem, v kterém ukazuje svůj hněv, který cítil k oběma bojujícím stranám. Té ideologie na něj bylo opravdu moc. Stále živý válečný příběh. Ty občanské války jsou nejhorší…
Za jak dlouho se dá prožít celý život? Děj se odehrává v 68 hodinách a Robert Jordan leží na borovém jehličí jako na jejím začátku...“... celý text
— Pablo70
Eleanor se má vážně skvěle
„Skvěle napsaná kniha se zajímavým dějem. Líbilo se mi pasáže s Raymondem, ale to co mě zarazilo byl samotný konec knihy. Stojí za přečtení.“
— Vendula39
Neohlížej se
„Tuto knihu jsou si vyhlídl když byla vydána, ale dostal jsem se k ní až mnohem později a následně při čtení jsem se nemohl prokousat do konce. Příběh pěkný, ani mi nepřišlo že by měla “hluchá místa, ale napsáno to bylo prostě nudně“... celý text
— kazatell
Dětské zoubky
„Zajímavá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Nedokážu si dost dobře představit, jaké by to bylo, kdybych měla mít takovou dceru jako Hanna. Ale věřím, že tady hodně záleží na výchově a přístupu k dítěti. Proto bylo i chování matky divné a pro mne nepochopitelné. Kniha mě ale zaujala a byla dobře napsaná, jen ten konec mohl být jiný, takový víc dovysvětlený.“... celý text
— m_martina
Host
„Tak ten konec?! Wow. Luxusní kniha. Přečteno jedním dechem. Doporučuji.“
— TerezaJágrová
Žízeň
„Řádění ztělesněného démona, všemi obdivovaný Harry Hole a dokazování jednoho poněkud zvláštního vědeckého výzkumu. To je spojnice se kterou přichází Žízeň, už jedenáctý díl v řadě. Musí být náročné stále vymýšlet něco nového a na vzrůstající četnosti sériových vrahů v Norsku je znát, že překonávání sama sebe také není jen tak.
Nesbova řada o Harry Holeovi je kvalitou pořád někde na vrcholu současné krimi, ale připadá mi, že série už vyzrála a otázkou je, co přijde teď? Jakmile začne příběh víc upadat do nostalgie, je to pro mě známka, že spíš začíná přezrávat.“... celý text
— Haloon
Pesimismus? – a další úvahy
„Německý autor Oswald Spengler, známý (a přitom spíše zapomenutý) především svým monumentálním 'Untergang des Abendlandes' se ve sbírce esejí 'Pesimismus? – a další úvahy' vyslovuje k několika tématům (texty jsou většinou přednášky z let 1921-1936), v úvodním textu 'Pesimismus?' víceméně obhajuje/vysvětluje svoji pozici z výše zmíněné publikace, snaží se být přesným ve formulaci. Líbila se mi druhá esej o Nietzschem a Goetheovi "Nespočetné množství Němců bude Goetha uctívat, žít s ním, pozvedat se s ním, ale on je nepromění. Nietzscheho vliv proměňuje, protože melodie jeho pohledu jím samým neskončila. Romantické myšlení je nekonečné, co do formy občas, co do myšlenky vždy. Chopí se stále nových oblastí, pohltí je, nebo přetaví." Další dvě eseje stejný zájem nevyvolaly (Stáří amerických kultur, Bojový vůz), ačkoliv i předtím mě Spengler zaujal hloubkou svých znalostí, antických řeckých jmen, o kterých jsem nikdy neslyšel, nebo německých OG filozofů, o kterých jsem sice slyšel (Schopenhauer, Hegel), ale prokousávat se jejich texty se mi doposud nechce. OS je ten typ autora, kde, pokud ho chcete pochopit plně, stálo by vás to desítky dalších knih a času. Je to hutné, ale ne překombinované, dá se tomu rozumět... a je na vás jak moc to chcete pochytit. K autorům jako tenhle mě láká ta prorocká vize z minulosti, směrem k dnešní současnosti/budoucnosti, protože dnešní doba příliš nepřeje skutečným myslitelům, lidi konzumují a hádají se o slupky, přemýšlí jestli budou mít to či ono pohlaví, jestli je horší levá nebo pravá, do hlavy se vám valí content kam se podíváte a tak si říkáte, nebyl tady už dřív někdo, kdo věděl a řekl něco, co tu zůstalo, jako odpověď... někdo, kdo byl prostě "ahead" a tak se začnete vracet zpátky a zjistíte, že je tu hodně, co se dá učit o dnešku. Spegel sice poněkud sráží hodnotu umění, ale jeho pojetí historie je i z tohohle mála zajímavé, jinak bych se asi po probuzení nezasekl a nedal z fleku šedesát stran jeho textů. Snažím se pochytit a obohatit, co se svou úrovní dávám. Zajímavou odpovědí je poslední, velmi krátká, spíše než esej, jen odpověď, na to, zda je možný světový mír:
"Na otázku, zda bude někdy možný světový mír, může odpovědět jen znalec světových dějin. Být znalcem světových dějin však znamená znát lidi podle toho, jací byli a vždy budou. Většina lidí nikdy nepochopí, že veliký rozdíl spočívá v tom, zda o budoucích dějinách uvažujeme podle toho, jaké budou nebo jaké bychom je chtěli mít. Mír je přáním, válka faktem a lidské dějiny se nikdy nestaraly o lidská přání a ideály. Život je bojem mezi rostlinami, zvířaty a lidmi, bojem mezi jednotlivci, společenskými třídami, národy a státy, ať už se odehrává v hospodářské, sociální, politické či vojenské formě. Je to boj o moc, o prosazení vlastní vůle, výhody nebo vlastního názoru na to, co je užitečné a oprávněné, a pokud selžou ostatní prostředky, člověk se vždy chopí toho posledního, totiž násilí. Jednotlivce, který používá násilí, můžeme nazývat zločincem, třídu považovat za revoluční či za vlastizrádce, národ za krvežíznivý, ale na věci to nic nemění. Dnešní světový komunismus má své války za povstání, koloniální říše za pacifikaci cizích národů, a pokud by byl svět jednotným státem, nazývaly by se války povstáními. To vše jsou jen rozdíly ve slovech. Nebezpečným faktem je, že dnes mluví o světovém míru jen bílé národy. Dokud tak mluví jednotliví myslitelé a idealisté - mluvili tak ve všech dobách -, nemá to účinek. Pokud se však stanou celé národy pacifistickými, jde o symptom sešlosti věkem. Nejedná se o silné a nepotřebované rasy, ale o zřeknutí se budoucnosti, neboť pacifistický ideál znamená konečná stav, který je v rozporu se skutečností života. Války budou do té doby, dokud bude existovat lidský vývoj. Kdyby se však bílé národy unavily válkou natolik, že by je k ní vlády již za žádných okolností nepřiměly, stal by se svět obětí barevných, jako římská říše padla za oběť Germánům. Pacifismus znamená přenechat panství rozeným nepacifistům, mezi nimiž budou vždy i bílí, dobrodruzi, dobyvatelé, nadlidé, kteří, jakmile uspějí, naleznou příznivce. Pokud by dnes došlo v Asii k velkému povstání proti bílým, připojilo by se k němu bezpočet bílých, protože je omrzel život v míru. Pacifismus zůstane ideálem, válka faktem, a pokud se bílé národy odhodlají nevést již žádnou válku, udělají to ty barevné a stanou se vládci světa." -Oswald Spengler, 1936“... celý text
— JP
Za humny je drak
„Tuhle pohádku miluju i jako dospělá, i když film je film. Ten je asi o něco lepší díky hereckým výkonům.“
— mia.com
Špionka v knihovně
„Příběh o ženách,které pomohly jedné mamince se synkem uprchnout z okupované Francie.Příběh Elaine byl napínavější,protože byla zapojená do odboje,ale svoji napínavost měl i příběh o Avě.Pěkný příběh.“... celý text
— Szilvia1
Mauglí a zlatý poklad
„Jedna z klasických disneyovek, kterou jsem měla ráda.“
— mia.com
Fimfárum
„Četla jsem jako dítko a moc se mi pohádky líbily.“
— mia.com
Sběratelka polibků
„Časy, kdy jsme s kámoškou byly na druhém stupni a chodily do místní knihovny na Lanczovou a milovaly jsme všechny její knihy, na které jsme byly ještě moc mladé.“... celý text
— mia.com
Zlodějka snů
„Časy, kdy jsme s kámoškou byly na druhém stupni a chodily do místní knihovny na Lanczovou a milovaly jsme všechny její knihy, na které jsme byly ještě moc mladé.“... celý text
— mia.com
Mokrá náruč léta
„Časy, kdy jsme s kámoškou byly na druhém stupni a chodily do místní knihovny na Lanczovou a milovaly jsme všechny její knihy, na které jsme byly ještě moc mladé.“... celý text
— mia.com
Osmnáct pod nulou
„Wow!! Opět skvělé. Napínavé, neskutečné.“
— Havrnka
Česká služka aneb Byla jsem au-pair
„Takové to, když zrovna došla Lanczová :) A knihy s tímto typem obálky jsem žrala úplně stejně.“
— mia.com
Adrianin druhý případ
„Takové to, když zrovna došla Lanczová :)“
— mia.com
Medová holka
„Takové to, když zrovna došla Lanczová :)“
— mia.com
Zrádné srdce
„O 1.5 hvězdy lepší než první díl. Víc akce a dokonce jsem občas byla vývojem trošku překvapená ... což se mi u prvního dílo rozhodně nestalo ani jednou. Přiznávám se bez mučení, že jsem opět nějaké ty nudné popisy exteriérů či hlavových interiérů přeskakovala .... rozhodně mi to zážitek z četby znatelně pozvedlo :) Třetí díl rozhodně přečtu.“... celý text
— hlupec
Tesáno do kamene, psáno na papyrus
„Jádro knihy tvoří fundovaně komentované úryvky děl z dochovaných egyptských památek. Co mě hodně překvapilo, je bohatství žánrů (například kapitoly: Knihy moudrých rad do života; Literární historie; Politické a propagační spisy; Povídky, pohádky bajky; Cestopisné povídky; Básnictví…). Takže je tam snaha uvést ukázku z každého dochovaného žánru. Na začátku autor každopádně stručně rozebírá historii Egypta, dále jak se třeba vyráběl papyrus, na co všechno se literární památky psaly, problémy spojené s překlady a interpretací děl, nejvýznamnější vědce atd. V knize najdeme i fotografie (barevné i černobílé), ale jsou už trošku horší kvality.
Sám autor v úvodu píše, že překlady vlivem času zastarávají, protože jsou nacházeny další a další části děl, které poté význam upřesní. Často se najdou novější opisy starších památek a u nich je obtížné rozhodnout, co je opravdu čistý starý text a co tam bylo přidáno. Celkově je knížka velmi zajímavá, ale někomu bude přidat, že je psána sušším jazykem. Netroufám si říct, jak moc aktuální dnes ještě je, jenom přeci, byla vydána v roce 1968. Celkově bych hodnotil 85 %.“... celý text
— xulij01
Bílá Masajka
„Když kniha a film vyšly, totálně jsem to žrala.“
— mia.com
Dinosauři - malá kniha
„Hezká mini encyklopedie.“
— mia.com
Lucy v sedle - Trojí hrozba
„Jako dítko jsem tyhle knížky měla moc ráda.“
— mia.com
Králova milenka
„Krásné romantické čtení nejen pro ženy :-)).“
— Havrnka
Veselé příhody z pátrací služby
„Milé počteníčko.“
— mia.com
Můj kamarád Blesk
„Četla jsem v dětství a moc se mi líbila.“
— mia.com
Zkáza létajícího města
„Tuto sérii jsem si půjčovala od bráchy a hodně mě bavila. I když byla často dost smutná. Každopádně pamatuju, jak jsem si zkoušela pilovat nehty do špičky :D.“... celý text
— mia.com
Ve skrytu stínů
„Jedna hvězda z těch tří je čistě pro Shawa ;) Jinak to bylo takové bez nápadu, akce málo a když už, tak nic objevného. Chemie mezi hlavními hrdiny funguje dobře, bohužel interagují celkem pomálu a většinou se jen dozvídáme, co Roxy právě dělá (sprchuje se, převléka se, jde po chodbě, jde po schodech, jede výtahem ....). Nejsem si jistá, jestli chci číst další díl, zvlášť když jsem s hrůzou zjistila, že Shaw v něm nefiguruje jako hlavní hrdina :´(“... celý text
— hlupec