Nejnovější komentáře
Strážce sadu
„No tedy, uff. Tohle bylo mnohem náročnější sousto než jsem čekal. Přesto jsem od McCarthyho prvotiny dostal směs pro autora tak typickou - drsný a krutý svět v poetickém kabátku (velmi zjednodušeně řečeno). Mohl bych se sice snažit rozepsat nějakou košatější poctu dílu, které nyní považuji za velice hodnotné i přesto že mi po jeho prvním dočtení nebylo z příběhu jasné skoro nic, leč... Bych akorát nosil dříví do lesa, protože český doslov tento úkol zvládl naprosto geniálně. Nebýt textu Aleny Dvořákové, byl bych jen okouzlený a zmatený. Díky němu jsem však okouzlený, fascinovaný a vděčný. Je to kniha vyžadující soustředění a značnou schopnost doplňovat si v hlavě mezi řádky. Především však touží, abyste si ji přečetli vícekrát za život. A já jí tohle přání v budoucnu jistě splním, přestože vím že to bude bolet. :)“... celý text
— Knihomix
Dívka z vyšší třídy
„Ačkoliv v hodnocení často bývám přísná, tak tady jsem naopak docela měkká, nechci autorce příliš naložit. Proto hodnotím 2,5*. Určitě by kniha měla potenciál, kdyby prošla klasickým procesem v nakladatelství. Bohužel autorka zvolila snazší cestu - samonáklad. Kniha tak obsahuje poměrně velké množství gramatických chyb, ty bych ještě odpustila.
Co ale nemohu odpustit je naprostá schizofrennost hlavních postav. Margaret žije ve zlaté klec, ve dvaceti neměla sex, neumí jet autobusem, netuší kolik co stojí. Pokud ji rodiče nedrželi ve sklepě jako Fritz, tak je to pro mě těžko uvěřitelné. Pokračujeme dále. Rozhodne se vzít život do vlastních rukou, rozuměj - vezme dvacet dolarů a rozhodne se cestovat přes polovinu Států za ženou, která jí před dvaceti lety porodila a vzdala se jí.
Potká se s o dvacet let starším chlapem, který se náááhodou objeví, aby pomohl dívce v nesnázích. A ona, která doteď žila ve zlaté kleci, prostě nasedne na motorku ke staršímu týpkovi a vyrazí spolu na cestu. Během té čtenář nedostane žádné náznaky jiskření, chemie mezi nimi nulová, pak najednou našemu hrdinovi přepne a ze správňáka se stane žárlivý blbec.
Zcela absurdní je pro mě pak postoj rodičů. Holka musí ze školy hned domů, ale zavolá z hotelového pokoje, že tam je s chlapem ve věku otce a matka jí řekne - V pohodě dcerko, užívej života. WTF?
Takže já knihu doporučit bohužel nemohu, ale jak vidím v komentářích, tak některé čtenáře nadchla, takže je to jako u každé jiné knihy - sto lidí, sto chutí.“... celý text
— PosPol
Host
„Tak tohle bylo....
Docela dobré čtení.“
— ČtenářDanub
Troufalá vášeň
„Podle komentářů jsem čekala, že to bude skvělé. A bylo to skvělé.
Na rozdíl od jiných knih o "zakázané" touze/lásce, které jsou často postavené na chatrných základech (zákaz vztahů na pracovišti, nevlastní sourozenci, mladší sestra kamaráda, rozdílné poměry) tady měli oba opravdový důvod držet se zpátky. A taky díky tomu nás autorka dokázala držet v napětí pěkně dlouho. Jordan a Pike byli velmi sympatické postavy a chovali se adekvátně jejich věku. Pike úplně a Jordan byla na svůj věk vyzrálejší, ale to není nic výjimečného. Zvlášť pokud dětství není ideální. Myslím, že je to nejlepší kniha s generačním rozdílem ve vztahu, co jsem četla.“... celý text
— Leído
Lovec přízraků
„Hojer, Straka, Kadlec a další jména spojuje jeden člověk, vyšetřovatel Jiří Markovič. Právě on pracoval na těch nejhrůznějších případech, co se staly v tehdejším Československu, hlavně teda v Praze. Ani se mi nechce psát, že příběhy byly poutavé. Protože činy, o kterých se v knize dočtete, jsou opravdu brutální. O to víc, že jsou doplněny i fotkami z místa činů a rekonstrukcí. Každopádně vám to dá zajímavý pohled do světa pražské mordparty a také do psychologie jednotlivých vrahů. Kromě popisu činů, zde totiž najdete i rozhovory z výslechové místnosti nebo rozbory psychiatrů. Nejsou zde žádné zbytečné zdlouhavé pasáže. Pro čtenáře true crime je tato kniha samozřejmostí.“... celý text
— Anushka1
Co ukrývá jezero
„Asi jsem byla moc natěšená... a s velkým očekáváním po tom skvělém prvním dílu... Tady cítím zklamání. Začalo to slibně, postupně ale příběh ztrácel. Četla jsem a pak byl konec... Tak by se ten můj dojem z knihy dal jednoduše vyjádřit... Úplný propadák to nebyl, jen ten první díl asi nasadil laťku hodně vysoko.
Na třetí se netěším, tak tam by to, doufám, mohlo klapnout :-).“... celý text
— alca-212
Duch domu Ashburnů
„Doposloucháno jako audiokniha.
Slýchávala jsem od svých kamarádek a známých, že Darcy Coates píše velmi dobře. Když jsem dostala "Duch domů Asburnu" jako dárek, sáhla jsem po ní a dala se do poslouchání.
Přestože se toto dílo řadí k hororům a strašidelným příběhům, nazvala bych ho spíše pohádkou s nádechem tajemna, kdy hlavní hrdinka zdědí nemovitost a odhaluje její minulost.
Jelikož nečtu moc často horory, ocenila jsem tuhle oddychovku.
K tomu bych doporučila autorce, aby dala víc prostoru rozvoji přátelství.“... celý text
— Teddy2023
Teória lásky
„Další roztomilá romance z vědeckého prostředí, tentokrát se autorka věnovala teoretické a experimentální fyzice a jednomu nelehkému výběrovému řízení na vysněnou pozici. Vždycky žasnu, jak prokreslené tady ty vědkyně jsou. Tolik nejistot, problémů, různé bolístky a traumata, ale perou se s osudem a v hlavě jim běží krásná přirovnání ke známým teoriím i teoretikům. Užívám si tyto prokreslené detaily, vždycky mne v knihách Ali Hazelwood dostanou.
Co se týká zápletky, je tam jasně patrný autorčin rukopis. Prostě víte v obrysech, jak bude hlavní hrdina působit, co se tam asi stane, jak to bude gradovat. Nijak mi to nevadilo, vždyť právě pro ten autorčin specifický rukopis jsem to přece četla. Krásně autorka prokreslila povahu hlavní hrdinky a její snahu o dokonalost a jaký stres jí to způsobovalo. Rozhodně mi po přečtení zůstalo v hlavě několik věcí k přemýšlení. Bylo milé poznat tuhle Elsie. Knihu jsem četla ve slovenštině a koupím si ji i v češtině.“... celý text
— jitka_dankova
Slušní lidé
„Dovolte mi přemýšlet nahlas. Kdo vyndal identifikační štítek z transportního inkubátoru Davidovi víme. Kam se však poděl ten Theův? Aby byla záměna vůbec možná, musely by se pochopitelně ztratit oba! Celou dobu jsem čekala na vysvětlení. Konec i příslušné pasáže četla několikrát, ale marně. Na "zakopaného psa" jsem nenarazila. Kdyby se to někomu přece jen povedlo, napište mi prosím sem nebo do vzkazu. Budu za to vděčná. Takto bych řekla, že v knize autor nechal parádní díru. Nechává nesmyslně polemizovat manželku Petera o všelijakém poposunutí inkubátoru a přitom to hlavní nikoho nezajímá a všem jakoby uniká. I zde v komentářích mohu vidět, že tato chybějící - a přitom pro knihu tak zásadní - informace nikomu nechybí. Nechápu. Pominu-li však tuto nesrovnalost (jedna taková byla i u knihy Ta přede mnou, zřejmě tedy autorův nešvar), musím přiznat, že mě příběh bavil velmi. Krátké kapitoly mě jen stěží dovolovaly knihu odkládat a já četla při všem, při čem se to jen trochu dalo. :-D
Obdržela jsem zprávu od jedné milé uživatelky se zmínkou o tom, že Theo elektronický náramek neměl. Bronagh nedodržela předpisy. Uvádím zde odpověď, abyste lépe pochopili, o jakou věc mi jde: Dobrý den. Jste moc hodná, že píšete. Když rovnou přejdu k věci, tak říkám: To samozřejmě ano, elektronický náramek neměl. Nebo ne hned. O té zmiňované pasáži s krytím Bronagh a důkazní fotkou vím. Nicméně tento náramek se v knize připevňoval právě na základě papírového převozniho identifikačního pásku, který - jak také padlo v rozhovoru Bronagh s Peterem (str. 191 a 192) - se umísťoval buď do převozního inkubátoru před cestou ze soukromé do statní nemocnice, nebo se vkládal přímo do převozního vaku k miminku. Bylo tam zmíněno, že se raději volí varianta štítku v převozním inkubátoru, aby dítě otevřením vaku nepřišlo o teplo... Davidovi tento papírový pásek z inkubátoru ještě před umístěním do klasického inkubátoru vyjmula Lucy a sestře Paule nahlásila, že se v inkubátoru nachází její dítě a dle toho byl právě touto sestrou zaregistrován do PC (str. 360). Jenže pak přece musela Bronagh přijít pro druhé dítě a dříve či později by pásek s označením jména musela najít. I kdyby automaticky předpokládala, že jde o dítě Petera, když dítě Lucy odjelo s Paulou, musela by na štítek zkrátka narazit, když ho nikdo nevzal ani nevhodil k Davidovi. Takže stále nejsem přesvědčená, že je kniha bez chyby, ale mnohokrát vám děkuji za snahu.“... celý text
— D.-e.-e.-
Hlava plná lásky
„Kniha se celkem dobře četla, i když musím uznat, že je spíš pro mladší ročníky. Naskytla se mi však jako vhodná do čtenářské výzvy, tak jsem se do ní pustila.
Mladou doktorku Bee jsem občas nechápala, co vlastně chce, na co je vůbec zaměřená. Bylo tam toho hodně o mailové korespondenci, výměna názorů na téma: "Co by na to Marie".
Zpočátku jsem nechápala, proč byla tak skálopevně přesvědčená, že Levi ji nesnáší již od doby, kdy spolu studovali. Často jí dával najevo city opačné, mnohokrát jí pomohl z nesnází, ale ona pořád si stála na svém, až do samého konce.
Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři, závěr knihy byl zajímavý a kniha čtivá.“... celý text
— jana-cisarova
Pláňata
„Kniha je velmi čtivá, o tom, že autorka psát umí, mě přesvědčila svými předchozími knihami. U Pláňat jsem postrádala jakési splynutí s postavami, jakoby zde autorka pouze plavala po povrchu. Při čtení na mě padla úzkost, která se znásobila po dočtení závěrečné kapitoly. To, že autorka nepíše úplně oddechovou literaturu, mi bylo jasné, u této knihy tomu není jinak. Jen postrádám nějakou hlubší dějovou linii a ideu, myšlenku celého díla. Klouzání po povrchu, aniž by mě kniha vtáhla a oslovila (tak jako např. Vrány, Zahrada). Ale i tak je to kniha, která stojí za přečtení, jen už autorka napsala lepší.“... celý text
— Ophelie
Zločiny beze cti
„Skvěle zpracovaná kniha na téma zločinů ze cti. Je obdivuhodné, že sama autorka sbírala informace od hlavních hrdinů příběhu, včetně vraha svoji vlastní dcery.“... celý text
— Peťula91
Volání temnoty
„Hodnocení 4,5*
Napsat horor, který by měl atmosféru, byl strašidelný a nebyl přitažený za vlasy, není vůbec jednoduché. Horory čtu moc ráda, ale zatím jsem nečetla moc takových, u kterých bych se bála.
V této sbírce devíti hororových povídek a jedné hororové básně jsem si ale našla pár favoritů :-) Na povídkách je skvělé to, že většinou mají pár stránek a tím pádem není prostor na hluchá místa, ale rovnou jdeme do akce :-)
Mně se z této knihy nejvíc líbila hned první povídka „ Afraid of the dark", byla temná, měla super atmosféru, originální zápletku a skvělý závěr :-)
„Cítila, jak se jí tma dotýká olizuje ji svým jazykem, spojuje za jejími zády své ruce a tiskne ji blíže do svého nitra.“
„Místo toho, abychom si užívali čas s rodinou a svými blízkými, trávíme každý den vyděláváním peněz. Pořád dokola a dokola, naprosto beze smyslu, jen aby se točila kolečka ekonomiky."
V těsném závěsu jsou pak povídky „V kleci", „Víla", „Jelení vrch" a „Smrt je jediným východiskem“. Každá z nich má to své zlo v něčem jiném. Moc se mi líbila ta rozmanitost. Zbývající povídky nebyly vůbec špatné, ale až tolik mě bohužel neoslovily. Což ale neznamená, že u někoho jiného to bude stejné. Každý z nás má ten „práh bojácnosti“ někde jinde :-D Jednoho víc děsí duchové a jiné nadpřirozené entity, druhý se víc bojí té lidské zrůdnosti a krvelačnosti. A tak je to správně, tak to má být :-)
Jsem moc ráda, že jsem si autorovi o knihu napsala a měla možnost si ji přečíst. Celkově byla vážně skvělá a proto opravdu doporučuji :-)
„Ta bolest vás trhá na kusy, pak vás nechá se znovu poskládat dohromady, ale jen proto aby vás vzápětí smetla ještě mocněji."“... celý text
— kramlinka88
Stačí si počkat
„Dospělácká slow burn romance, kde se hlavní děj motá především kolem nesnadné výchovy dvou synovců na malém městě. Oddychovka pro všechny, kteří si prostě chtějí přečíst každičkou knihu od Mariany Zapaty. Pro mne to tentokrát nebylo to pravé, nevyhledávám takové obyčejné dojemné a posmutnělé příběhy ze života. Více než o nějaké romanci a jiskření mezi dvěma hlavními hrdiny byla hlavní dějová linka o nesnadné výchově dětí a pocitech, které si v sobě musela hlavní hrdinka srovnávat. Když odejde ze života člověk (tady bratr) ve věku kolem třicítky a nechá po sobě děti, je to prostě hrozně smutné. Asi musím mít na takové příběhy náladu. Děj je velmi pozvolný, takový obyčejný až nudný, bez zásadních zvratů. Myslím, že k této knížce se tentokrát vracet nebudu.“... celý text
— jitka_dankova
Vodník
„Napínavé, čtivé. Zkusím další knihu autorky.“
— Janaves
Anděl smrti
„Moc jsem se těšila na další knihu o Erice, ale bohužel jsem byla zklamaná. Tento příběh mě nebavil, připadal mi rozvleklý, vůbec ne napínavý. Několikrát jsem při čtení usnula, chybělo mi napětí, které bývalo hlavně v počátečních knihách z této série. Chybělo mi podrobnější vysvětlení některých situací, připadalo mi to, jako kdyby knihu ani nenapsal R.Bryndza.“... celý text
— ctenarkaEva
Mrtvé vzpomínky
„Na rozdíl od jiných mně návraty do Kimina dětství nevadily, právě naopak. Protože jsem nečetla první díly série, pomáhá to odhalovat, proč je Kim taková, jaká je. Takže tohle byl velmi zajímavý díl. Ovšem knihy se trochu opakují jakoby stále podle stejné šablony. A stále víc vnímám podobnost se sérií o Evě Dallasové, i když jejích kvalit nedosahují.“... celý text
— mariva
Levá strana světa
„Velice zajímavá kniha,která pojednává o nemoci o které jsem nic nevěděla. Od této chvíle už vím ,jak velice je to složitá nemoc. Autorce moc děkuji.“
— anezur33
Den je krásný
„Super kniha na letní odlehčení.“
— anezur33
Tři sestry
„Od fiaska, kterým pro mě byla kniha Vrány zpracovávající velmi podobné téma, jsem si od podobných příběhů dal dlouhou pauzu. Tři sestry mě ale zaujaly jednak díky tomu, že se tento hrozný příběh opravdu stal, a jednak kvůli vlastním zkušenostem autorky, které měla do knihy promítnout.
Celá kniha je zpracována velmi zajímavě. Nesoustředí se pouze na tyto dva osamocené případy, ale zachycuje celkovou problematiku v myšlení Ruska. V tom mně přišla nejpřínosnější. Asi nikdo z nás nemá o Ruské mentalitě přehnané iluze, ale že se na poli domácího násilí dějí až taková zvěrstva (kdy policie zcela záměrně nehodlá nikomu pomoct), je příšerné. Vše vám vysvětlí staré ruské přísloví: „Bije tě? Tak to tě miluje!“.
Příběh 3 sester je zpracován velmi dobře. Autorka šla do největších podrobností a odkáže vás na několik dalších zdrojů. Ačkoliv to nebude znít dobře, tak mě úplně nenadchl její osobní příběh, protože se zase vrátil do problematiky, kterou mám i s již zmíněnou knihou vrány. Autorka zpracuje vlastní zkušenost a je jen obdivuhodné, že se s ní dokázala svěřit, na druhou stranu ji předala jen velmi povrchově. Nic hlubšího se z ní nedozvíte. A když přičteme ještě autorčiny další náhodné vsuvky z jejího života v Rusku, musím říct, že mi to přišlo vedle příběhu tří sester jen rušivé.
To je také důvod, proč jsem knize strhl na hodnocení. Jedná se ale o povedený počin a pokud vás zajímá, jak strašně to v Rusku na tomto poli nefunguje, určitě vám její čtení doporučuji.“... celý text
— Sigurd_Lesandi
Třináctá svíce
„Ke knize od autora jsem sáhla po mnoha letech, abych zjistila, že můj dnešní pohled na svět a názory se velmi odchýlily od názorů spisovatele.“
— MirrorIsis
151 důvodů proč (ne)cestovat s tátou po Skandinávii: Dobrodružství holky s bucket listem
„Tuto knihu jsem si užila, cestování po mé oblíbené Skandinávii s krásnými výhledy mě nadchlo. Na Lofotech jsem sice strávila jen pár dní, ale ty prudké kopce si moc dobře pamatuji. A líbil se mi i styl psaní, takový bez příkras, jak to Lucka a Marvel cítí. Už se chystám na další autorčinu knihu.“... celý text
— Bubo19
Pojízdná čajovna splněných snů
„Pojízdná čajovna splněných snů je zajímavý příběh Rosie, která ztroskotané manželství vyměnila za „kočovný život“ v obytném autě plným voňavého čaje dobrot, a ještě našla přátelství Arie spolu s jejími knihami. Na závěr nás čeká poučení ..., jaké? Přečtěte si sami. Doporučuji a dávám 4 hvězdy.“... celý text
— knihovniceS
Co stálo ve hvězdách
„Moc hezký příběh“
— Ludmila91
Bez dechu
„Detektivka, kterou nechci zatracovat, ani vyzvedávat do výšin. Hlavní hrdina komisařka Frankie má za sebou hrůzu, z které se sotva psychicky i fyzicky dostala, a už znovu má na hřbetu vyšetřování smrti. Jenže to není sebevražda. A rozhodně mrtvá žena tajila spoustu o sobě. Komisařce se do toho stále plete i starý případ.
Je tu skvělý vyšetřovací tým, každou chvíli jiný možný vrah. Nezůstane jen u jedné oběti.
Případ, kdy se karty rychle obrací a před čtenáři se ukazuje manipulace nevinných, sex ne pro každého a hlavně touha ovládat druhé.
I tak zkusím další díl.“... celý text
— moudivlacek
Arsène Lupin kontra Herlock Sholmes (Blondýnka)
„Hluboce nesympatický a těžce samolibý Herlock Sholmes versus vtipný a nápaditý lupič-gentleman. Hádejte, komu budete držet palce. Autor mu je drží taky, od začátku knihy je to jasné. A k tomu je tu spousta temných koutů, tajných úkrytů a chodeb, prostě secese jako vyšitá.“... celý text
— jungwirth5318
Hospodyně
„Napínavý thriller pro ženy, přečetla jsem během jednoho dne a se zatajeným dechem.“
— Radka1911
Zrazená
„P. C. Cast & Kristin Cast - Škola noci 2 - Zradená
Počet strán: 272
Vydavateľstvo: @vydavatelstvo_ikar
Žáner: #yafantasy
Druhá časť Škola noci.
Na čo sme prišli v tejto casti?
Zoey nie je neviniatko, to teda nie Heath, Erik a Loren... Dievča zlaté brzdi
Zoey a jej partia najbližších spolu prežijú prvý obrad Dcer temnoty a zistia, že spojenie zo živlami nema len Zoey.
Afrodita nie je až taka mrcha ako sa na prvý pohľad zdá.
A Neferet? Na čo prišla Zoey v spojitosti s ňou?
Táto časť nás opäť posunula o mesiac dopredu, Zoey ako nová vodkyňa dcer temnoty má starostí vyše hlavy, chystanie obradu a uvažuje nad novým fungovaním školskej rady na škole aby zabránila šikane. Do toho starosť o babku a nove spojenie s Heathom. A jedno veľké
A to najdôležitejšie to čo si myslela, že vidí duchov vôbec nie je tak ako si myslela, záverečný boj bol opäť výborný a hlavne išlo opäť o životy jej milovaných.
Za aktivne #spolocnecitanie ďakujem Petra Turnová Lucia Tomková Magda Raszková Lucia Štrbová
#recenzieTerka #kniznarecenzia #skbookstagram #milujemeknihy2 #skolanoci #houseofnightseries
Obsah:
Zradená je druhým pokračovaním série Škola noci.
Upírske mláďa Zoey Redbirdová si už zvykla na život v Škole noci a vyrovnala sa s nezvyčajnou mocou, ktorú dostala od bohyne Nyx. Stala sa vodkyňou Dcér tmy, najväčšmi ju však teší, že si našla skutočných a oddaných priateľov, a napriek pokusu nevlastného otca a matky verejne ju ponížiť si získala aj úctu profesorov i veľkňažky Neferet. Konečne má pocit, že niekam patrí. Dokonca má chlapca... a možno aj dvoch...
Vtedy sa nájdu telá dvoch zavraždených chlapcov a stopy vedú do Školy noci. Zoey cíti, že niečo nie je v poriadku. Zrazu je toho na ňu priveľa – prvý obrad, ktorý povedie ako vodkyňa Dcér tmy, omamné zakázané flirtovanie, ktoré jej komplikuje život, a smrť v Škole noci. To všetko ju zasiahne naraz, ale musí to ísť bokom a Zoey hľadá odvahu i silu postaviť sa zoči-voči zrade a využiť svoju nevšednú moc na záchranu blízkych.“... celý text
— TerkinKnižnySve
Eugenie: Příběh české hoteliérky
„Knihu jsem četla na Čtenářskou výzvu a musím říct, že jsem mile překvapená. Jako těžký romantik ovšem protestuji proti z mého pohledu dosti rychlé změně Eugeniiných citů, ale co jako... ;-) Každopádně mohu doporučit, i jako knihu odehrávající se během války.“... celý text
— Netopyr07
451 stupňů Fahrenheita
„U kamarádky jsem v knihovně sáhla po knize, kterou jsem již dříve četla. Občas to dělám a srovnávám pocity.
Fascinovala mě stejně jako tehdy. Úžasný a hlavně nadčasový román.
Bohužel mi připadá, že k tomu, o čem se tu píše se blížíme mílovými kroky ...“... celý text
— Belanna