Kopretina_aku
komentáře u knih
Vetřelec
Kristýna Trpková
Za ty poslední stránky dávám * dolů, to byl hodně velký úlet, tohle by se mohlo stát tak akorát v americkém béčkovém filmu. Asi je to dobře, že série skončila, říká se, že v nejlepším se má přestat. Další díly o Linhartové, která si dělala co chce a nedbala předpisů, by už byly jen plné stereotypně se opakujících obratů o pití hektolitrů kávy a svačinách na benzínové pumpě. Určitě ale příjde nějaká další skvělá detektivka z pera autorky a já se na ni moc těším.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Román Prameny Vltavy byl pro mne zklamáním, ale tato kniha je naprosto jiná. Autorka dokázala dokonale vykreslit atmosféru 50. let, která vyvolává až mrazení. Uvědomění si, že ta mozaika různých osudů se skládá jen ze zla a všechny mají stejný konec, zůstane dlouho po přečtení viset ve vzduchu.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Přes rok mi ležela v knihovně a pořád jsem čekala, až uzraje čas. Čas na to se do ní ponořit a užít si ji. A jsem ráda, za ty hodiny a dny, co jsem jí ze svého času věnovala. Přiznávám, byly těžkopádné pasáže, které mě nebavily a to vesměs vsuvky jako jsou zápisy a usnesení, ale přečetla jsem poctivě každou stránku. Kateřina Tučková má tak bohatý jazyk, že je bezpochyby jednou z nejtalentovanějších spisovatelek a umí se věnovat tématu, o kterém nikdo jiný nepíše. Přesto už to bylo moc zdlouhavé a určitě by knize neuškodilo, kdyby se některé věci nerozebíraly zbytečně pořád dokola. Občas jsem měla pocit, že víc než o román, už jde o badetelskou práci.
Chalupa
Pavlína Křivánková
Měla jsem podle názvu a povedené obálky (za tu jedna * navíc ) asi trochu jiné očekávaní spojené více především s valašskou přírodou. Nakonec z toho bylo klasické klišé, nenáročná jednohubka na jedno odpoledne. Konec useknutý, nedořešený. Mé sympatie si nezískala ani jedna z hrdinek, ale líbilo se mi jejich vykreslení, které se dá i chápat. Stejně tak autorka dokázala velmi dobře vystihnout mezigenerační problémy a nedorozumění. Babička byla v knize jako skvost. Studnice moudra, působí až pohádkově.
Stvůra
Kristýna Trpková
Líbí se mi, že se nic nezdržuje, nechodí se kolem horké kaše a pěkně to odsýpá. Zkrátka, že se s tím případem policisté nepárají. Jen mě strašně štvalo, že jim některé souvislosti došly mnohem později než mně a tak jsem byla dlouho netrpělivá, kdy jim to konečně docvakne.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Musím přiznat, že začátek pro mne nebyl vůbec jednoduchý. Sice je v knize uveden seznam osob, ale než jsem pochopila, kde je kdo a ke komu patří, měla jsem v hlavě chaos. I styl psaní byl pro mne ze začátku krkolomný. Časem jsem se do knihy začetla a zajímala mne čím dál víc už z důvodu, že se odehrává v nedaleké oblasti. Líbilo se mi, jak autorka do knihy dala právě ty důležité dějinné události a osoby, jako byla třeba postava Hanče a protržení přehrady na Bílé Desné. Události v knize byly zpracovány skvěle a je mi jedno, že žádná postava nebyla úplně dobrá. Byla těžká doba a těžký život.
Pod sněhem
Petra Soukupová
Úplně mi nevyhovuje autorky styl, ale zvykla jsem si rychle . Příběh tři hašteřivých a urážlivých sester by měl mít nějaký konec. Třeba prozření, co je potřeba v životě nebo na sobě samé změnit, ale nic takového se nekonalo. Jediná jejich matka dokázala se svým životem na stará kolena něco udělat. Takže na konci má čtenář pocit, že to celé čtení vyšlo úplně naprázdno.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Nechápu, proč kniha budí tolik pohoršení. Z 50 odstínů si mnozí sedali na zadek a přitom v této knize je ze 400 stran 10 (možná 20 ať netroškařím), které by mohly prudérní osoby pohoršit. A vulgarismy? V knize je používali především mladí a kdo s tím má problém, asi nikdy nestál na autobusové zastávce před nějakou školou. Možná kniha budí pohoršení, protože to napsala TA Třeštíková, co provokuje, vybočuje z řady, je krásná, má skvělou postavu a nebojí se vyfotit nahá v odrazu v konvičce. Mně to je jedno. Já hodnotím knihu. A ta mě bavila. Přeházet kapitoly byl skvělý nápad, kdo to nepobírá, muže číst podle čísel. Já v knize tu hloubku viděla. To zoufalství žit s někým, kdo jen shazuje, uráží a šlape na palce u nohou. A šanci z toho utéct za pomoci kohokoliv, třeba i kdyby to byl feťák.
Dívka v zeleném svetru
Daniel Paisner
Obdivuhodné, smutné, strašné a nepochopitelné. Jakou sílu a houževnatost ti lidé měli, aby přežili. Je to historie, na kterou se nesmí zapomínat.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Uvítala bych méně časových linek, ta z roku 1989 mě nebavila vůbec. Naštěstí to vyvážila část z Baťova Zlína, i když linka s Anežkou a Tomášem zaváněla červenou knihovnou, přesto byla velice čtivá a přínosná v informacích, jak fungoval Baťův podnik. Vadilo mi, že v knize šlo vše až moc hladce (např. získání údajů z matrik, emigrace, celé to působení Tomáše u Bati ..), tak nějak jsem to sledovala s pozvednutým obočím.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Účel splnila - pobavila. Ale film se mi líbil víc, viděla jsem ho už několikrát a vždy se bavím. Kniha stačila jednou.
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
Musím přiznat, že na začátku jsem byla možná i zklamaná, že pointu čtenář pochopí po přečtení pár stránek. Ale poté mě naprosto pohltila ta šachová partie mezi lží a pravdou. Sledovat, čeho je člověk schopný, jak dokáže ve víru manipulací a přesně promyšlených tahů dát mat čemukoliv a komukoliv , co by ho mohlo ohrozit, je až strašidelné . Kniha mě uchvátila svým zpracováním a jazykem a je škoda, že se o ní (ve stínu jiných) moc nemluví.
Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala
Jiří Sankot
Není to román, ale spíše dokument, který obsahuje Věrky deník, záznamy z archivů a fotografie. Zpracování je přehledné, ale jako celek průměrné.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Tato kniha se mi líbila víc než kniha o samotářích. Zaujal mě kontrast, mezi sebetřednou pozérkou, které jsem nic nevěřila a která sama sobě diagnostikovala autismus (duševní nemoc tam očividně bude, ale rozhodně ne autismus) a skutečně těžce osudem zkušenými ženami Janou, Sieglinde a Apolenou.
Josefíně všichni lžou
Kateřina Pantovič
Byla to jednohubka plná mezilidských vztahů. Na tak útlou knihu je v ní až příliš mnoho postav a myšlenek, ale celé to působí nedotaženě. Styl psaní se mi líbil, ale pod kůži se mi nedostala.
Návrat nežádoucí
Lenka Potůčková
Téma zajímavé, i když poválečné Sudety jsou téma časté a možná už vyčerpané. Děj se od půlky knihy někdy zbytečně vlekl a měla jsem pocit, že se pořád zbytečně točí kolem samých jedniček, prázdnin v Praze a Štědrého dne. Někdy bylo zbytečně mnoho patosu. Myšlení Marie jsem občas vůbec nechápala, nebylo mi jasné, co vlastně chce.
Balada o snech
Markéta Prášková
Taková pohádka pro dospělé. Kniha se četla dobře, autorka umí psát čtivě.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
To nebylo vůbec lehké čtení, ale na to jsme u této autorky zvyklí. Absence uvozovek mi vadila, ale časem jsem ji přestala vnímat, protože přímé řeči bylo minimum. Což byl vlastně asi ten největší problém v rodině - téměř vůbec spolu nemluvili a každý si žil sám ve své ulitě se svým pohledem na svět. Část s Teodorem se mi četla asi nejhůř, občas se mi zdálo, že se trochu vleče. Když přišly na řadu části matky a otce, vše se začalo vyjasňovat a postupně nabíralo na rychlosti. Oceňuji, že Hanišová opět vybočila z řady a vytáhla na světlo neobvyklé téma.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Autorka rodinné tajemství rozplétá postupně s pořádnou dávkou syrovosti a celou knihu doprovází lež ve všech možných podobách. I když jsem velmi brzy pochopila, stejně ve mně kniha vzbuzovala tíseň, vztek a beznaděj. I tak ve mně po přečtení rezonuje pocit, že toto téma dokázala lépe zpracovat Viktorie Hanišová ve své knize.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Jako vždy skvělé. Až mi je líto, že jsem si knihu víc nešetřila a zhltla ji za dva dny. A bonus ke skvělému prostředí a napětí je ten, že pachatele detektiv i čtenář, odhalí až ke konci.
