Nejnovější komentáře
Zatloukání hřebů
„Napínavé, čtivé a povedené. Určitě bych doporučila.“
— Katania
Bezmocná
„Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Už se párkrát stalo, že jsem šla proti davu, když byl kolem knihy nějaký obří boom. Sice málokdy, ale stalo, a proto jsem na jednu stranu čtení Bezmocné oddalovala co nejdál, protože co kdyby se mi nelíbila a na druhou stranu jsem se nemohla dočkat, až zjistím, co na ní všichni mají.
A můžu s klidem říct, že všechen ten hype je zcela zasloužený a já mám další top knihu letošního roku. Témata v knize nejsou nijak originální, protože je známe už z jiných příběhů, ale Lauren Roberts ta klišé napsala takovým způsobem, že mě to neskutečně bavilo.
Paedyn jsem si oblíbila v podstatě ihned a s Kaiem to byla láska na první pohled. Jsou to postavy, které se mi zaryly do srdíčka a určitě stojí za to je poznat. I když nejste čtenář Maas nebo Collins, tak vám tuto fantasy doporučuji. Bezmocná je čtivá (přečteno vkuse za pár hodin), plná akce, jiskření a já ji nečetla naposledy.“... celý text
— lena.o.knihach
Krev Pradávných
„Je to skvělá, romantická, smutná i veselá fantasy,
která si určitě zaslouží pokračování“
— evineckY
Světelný klam
„Další díl z této pro mně úžasné série, kdy, i když jen, jako čtenář, jsem tichý pozorovatel všech postav, které se nadále otevírají a vyvíjejí. Tady je to návrat inspektora Gamache s jeho týmem a zase do odlehlé vesničky, která není zanesená ani na mapě, Three Pines. Clara oslavuje svou první samostatnou výstavu v muzeu v Montrealu. Následně všechny známé osobnosti i obyvatele vesničky pozve na domácí oslavu. Ráno , na její zahradě plné květin, naleznou mrtvou ženu.
Jak je psáno v anotaci, ožívají stíny minulosti, které ovlivňují přítomnost.
Líbí se mi Gamachova rozvaha a klid při jeho vyšetřování. I zmínka o AA a začátečnickém žetonu anonymních alkoholiků. Je zde hodně emocí a komu věřit? Alkoholikem se může stát kdokoliv a pomoc může přijít, když ji přijme. A odpuštění taky k životu patří a to ve smyslu pozitivním i negativním.
Slova na začátečnickém žetonu AA si vezmu pro sebe, jako mantru, protože je o životě.
Bože - dej mi klid
Přijmout to, co změnit nemohu,
odvahu změnit , co změnit nemohu
a moudrost jedno od druhého rozpoznat.
Bohužel pro mne ta "moudrost"
Už se těším na další díl, bude mě zajímat co Clara a Peter, Ruth a její husa, prostě všichni.“... celý text
— Han-nah
Vášnivé doteky
„Čo toto bolo, ľudia moji... Achjaj... JAJ!!! Akože ani po uznaní, že je to harlequinka, ani odložení okuliarov a nechápavom krútení hlavou, toto sa proste nedalo brať vážne. Pretože aj v červenej knižnici musí byť aspoň minimálna logika v chovaní postáv, následnosti deja a nejaká nosná linka, ale tu proste nie je nič. Tu nedáva zmysel ani ten sex, pretože dvojica sedí, naraz urobia nejaký úkon v stoji, následne zas v sede, to asi ani ten recenzent nečítal. A výkriky do tmy "dokonca ju vzal na výlet balónom po svojom ostrove", ale vlastne spolu nekomunikujú... Nie, skrátka toto nejde :) Jedna hviezdička za ružového sloníčka-pomocníčka, inak proste... sorry...“... celý text
— Hradčiatko
Krajem blanických rytířů
„Já cestopisy zas tak moc nečtu, ale narazil jsem v knihkupectví na tento, a jelikož je od autorky kterou mám v oblíbených a taky musím s ostudou přiznat že jsem u naší posvátné hory a jejím okolí nikdy nebyl, tak jsem si ji pořídil a rozhodně nelituji. Dostal jsem vyčerpávající popis historie jak jsem vlastně zjistil obou Blaníků a krajiny kolem nich a spoustu historek o lidech žijících dříve i nyní v jejich okolí.
Při tomto čtení si člověk uvědomí, jak moc byla naše historie spjata s církví a náboženstvím, snad na každé straně je zde popis nějakého kostela, kapličky, posvátných křížů, nebo aspoň studánky zasvěcené místnímu světci, to vše popisuje paní Koubková v takovém odlehčeném příjemném stylu, takže rozhodně doporučuji.“... celý text
— nero 13
Slavík
„Knížku se mě dostala do rukou jako audiokniha a moc hezky se poslouchala. Krásná a zároveň děsivé pravdivá kniha. Doporučuji přečíst.“
— Buchtičkajani
Unesená dědička
„Instagram misha_cte_eroticke.romany
mafiánská dark romance ve stylu Kráska a zvíře
polská mafie, násilí
únos a zajetí, pomsta
nevinná baletka vs sociopat
slow-burn/pomalé poznávání
protiklady, které se přitahují
enemies to lovers/z nepřátelů milenci
střídání pohledu Nessy a Mikolaje
Máme tu pokračování úžasné série. Příběh Nessy byl hodně rozdílný oproti prvnímu dílu. I tak jsem se nenudila a užívala jsem si příběh od začátku do konce. Nessa nebyla žádná bojovnice, přesto se mi moc líbila.
Tentokrát je tady více z prostředí mafie a to polské. O polské mafii jsem četla poprvé.
Příběh na motivy Krásky a zvířete, odehrává se ve starém gotickém sídle, které ještě dodává temnou atmosféru. Prožíváme vztah vězenkyně a únosce, takže romantizovaný stockholmský syndrom.
Dlouhá slow-burn linka, takže je toho sexu celkem málo a dlooouho na něj čekáme (naštěstí nemá kniha 500 stran). Nessa a Miko měli fajn chemii.
Miko byl prakticky sociopat, nic necítí, dokonce ani sexuální vzrušení. Je více mrtvý, než živý. Takového mafiána potkat nechcete, protože proti němu nemáte šanci. I jeho vzhled odpovídal upírovi - bledý, kruhy pod očima, plavé vlasy, světle modré oči a štíhlá postava. Nebyl to ten klasický typ mafiána - velký a svalnatý a to se mi i líbilo.
Ale pak potkal Nessu - nevinná, vystrašená dívka, která je zvyklá poslouchat rozkazy. Neumí se vzpouzet, ani bojovat. A přesto tahle drobná baletka dokázala polibkem změnit Netvora v člověka.
Nessa, nejmladší dcera mafiánské rodiny. Není součástí rodinného podniku, je tak trochu mimo hlavní dění. Žije si život bohaté holky - studuje a její vášní je balet. Nemá žádné velké ambice. Únos ji nějak nepřekvapí, přece jenom ví, co je její rodina zač.
Mikolaje převálcuje nevinností a laskavostí. Není pro něj soupeřem, se kterým musí bojovat. A přesto se mu dostane přímo do srdce a probudí v něm člověka.
Příběh nepřinese nic extra nového, přesto mě bavil. Děj plynul rychle, kniha není moc dlouhá a tak se pořád něco dělo, nebyly zde žádné hluché místa.“... celý text
— Mishaacka
Aristokratka pod palbou lásky
„Já jsem četl pouze předešlý díl "u dvora" a moc jsem se bavil, takže mé očekávání na závěr bylo asi nereálné.
Jako by se spíš jednalo o sbírku fejetonů, než o příběh.
Ale humor je potřeba, to není vůbec lehká disciplína a toho si cením.“... celý text
— Honzin
Rituál
„Zábavička. Přečteno za den. Vztahy něco jako první dvě knihy Dvora, akorát že dobře napsaný a bez explicitních scén.
Miluju, že za A) hrdinka není krásná (ačkoliv souhlasím s tím že to nemuselo být zmiňováno tak často, a obecně jsem rozpolcená v tom, zda je to skvělá kritika toho, jak společnost hodnotí ženy pouze podle vzhledu, nebo spíš jen pokračování tohoto chování – přece jen "happy end" spočíval v tom, že ona je pro nějakého muže krásná...).
Za B) není to vyvolená hrdinka, kterou osud vyvolil k záchraně světa, ale dost průměrná normální holka, kterou taky zůstane až do konce.
Za C) i tak má charakter a není úplná Mary Sue, co všechno umí, ale je odvážná a inteligentní.
Postupné sbližování bylo fajn, ačkoliv uznávám, že z její strany by bylo hezký trochu víc nadšení pro něj. A samozřejmě stále zůstává problém vztahu 200+letého muže s tak devatenáctiletou holkou. To je prostě prokletí tohoto typu knih.
A konec mi přišel dobrý, nenapadlo by mě, že by to někdo považoval za otevřený konec, a i kdyby tak tomu jen prospělo, že neproběhlo žádné "žili šťastně až do smrti" klišé.“... celý text
— eliska2669
Poslední léto
„Za mě prostě průměr, nesdlím to nadšení kritiků ani čtenářů. Takových knih jsem četla stovky. A přijde mi trochu ulítlé vyzdvihávat, že kniha neřeší sociální problémy. Ale co čekat od české literární kritiky...
Není to špatná kniha, ale není ani nijak výjimečná...“... celý text
— lounovad
Smrt přichází na prohlídku
„Pohodová detektivka, nic drastického, takové vraždy v Midsomeru. Milé počtení s trochou humoru, těším se na další díl.“
— Awča
Narušení děje
„Kdybych mohla, přidala bych půl hvězdičky. Hlavní problém s tímhle textem je podle mě nedostatečná redakce. Emma Kausc má šílený, ale opravdu šílený talent, vlastně bych řekla, že takhle ze současných autorek nikdo neuvažuje. Možná ale právě studiem v Anglii trochu přišla o schopnost psát nekostrbaté věty v češtině, některé konstrukce přímo křičí anglismy.
Děj samotný kniha spíš nemá, což za mě není vůbec špatně. Ohledávání zmizelé partnerky, osobní, rodinné i české paměti mě bavilo, je to hodně sebaldovský text, v něčem mi připomíná i knihy Maggie Nelson (snad se někdy dočkáme překladu). Co je za mě ale opravdu problém jsou některé pasáže, obzvlášť dialogy, které působí úplně šroubovaně, jako bychom četli učebnicové ukázky a autorka nám na nich demononstrovala, o čem teď chce psát, co vše ví a co vše na stránkách dokáže. Bez nich by byl text mnohem lehčí, klidně bych se nebála říct, že by to byla i kniha roku.
Jeden příklad za všechny je několik dialogů, kdy jiné postavy autofikční Emmu nepřímo chválí, obdivují její schopnosti, nikdy se k ní nevyjadřují kriticky. To je něco, co dobrý editor podchytí, není to chyba autorky, bohužel nakl. Host asi zrovna na tomhle talentu potřebovalo šetřit, aby peníze mohli nasypat do pí Mornštajnové a spol.
Trochu umělá mi přišla část s americkou herečkou a ledovcem. Ano, klimatická krize je závažný problém a v literatuře se na můj vkus řeší až příliš málo. Tady mi ale připadá spíš jako šperk, pozadí, na kterém se odehrávají příběhy bohatých, krásných, úspěšných a přesto stále smutných lidí, kteří neví co se sebou. A už samo o sobě nezní tak inovativně.
Nu, co dodat. Těším se, s čím Kausc přijde příště a až si nakladatel uvědomí, jaký talent má v rukou a bude se textu trochu víc věnovat, škrtat a dopisovat... Zatím je to takový příslib do budoucna, i když musím říct, že na můj vkus trochu příliš křečovitý.“... celý text
— lounovad
Přístav u řeky Styx
„Musím předeslat, že autor je výrazně silnější v kratším formátu povídek (Studené světlo hvězd), ale i tento příběh mě velmi bavil: jednoduchý a vůbec ne prostoduchý. Místy velmi hutně atmosférický!“... celý text
— kralika
Pamatuji si vás všechny
„Yrsu čtu velmi ráda. Líbí se mi vykreslení postav, přírody, i to, jak se stupňuje napětí. Knížka je velmi čtivá, střídají se různé úhly pohledu, nikde se zbytečně neutápí, nezasekává. Měla jsem pocit, že jsem s hlavními hrdiny v nehostinné krajině, opravuji podlahu, třesu se zimou, bojím se nečekaných zvuků.
Jen úplně nemusím duchařinou, proto o jednu hvězdičku méně.“... celý text
— Awča
Divná planeta
„Hřeje. Překlad velice obstojný! Příjemné překvapení.“
— moonell
Růžová apokalypsa
„Antologie miluju i proto, že člověk se seznámí s novými autory. Zjistí zda jim jejích způsob psaní a vyprávění sedí a poté díky tomuto mohou na jistotu podpořit určitého autora zakoupením jeho knihy. Hlavně člověk ví, co už od dotyčného čekat a tak není zklamaný třeba jeho světem a nebo neobvyklými jmény.
Knihu vydalo nakladatelství Canc a díky tomu je každá povídka speciální a trochu v cancovském stylu..
Přesto jsem moc ráda, že jsem tuto knihu vyhrála a mám ji ve své knihovně. Určitě časem dám re-redin“... celý text
— Lilibeth_Noir
Dům zelených přízraků / Akce L
„Naprosto dokonalá kniha - četl jsem jí snad sedmkrát a pořád je top“
— pupopony
Marilyn. Soukromý život ikony Hollywoodu
„Číst životopisné knihy osobností je občas různorodé, záleží na tom, kdo téma zpracovává ....
Tento příběh z dětství Normy je podložen fakty a je smutný ....
Norma neměla pěkné dětství, žila v sirotčinci a velmi brzy se provdala ....
Její sny nebyly shodné s jejími partnery - a kdo z nich se zajímal o to, jaká je Norma doopravdy ....
Nyní je opravdu těžké zjistit, kdo stojí za jejím brzkým odchodem ....
Ale jako sex symbol se rozhodně necítila šťastná .... a čas byl krátký na to, aby přesvědčila i o hereckém umění ....
Kniha určitě stojí za přečtení.“... celý text
— intelektuálka
Zvon
„Po za mne slabším druhém dílu, jsem se potěšen začetl do velkého finále.
Bavilo mne sledovat tolik rozdílných postav a nevědět, kdy se ke které z nich vrátíme. Rád jsem se seznámil s dalšími postavami nebo poznal staré známé více do hloubky. Kupodivu poznat Nimba více se mi povedlo až zde, ne v předchozím díle.
Děj má jiný spád než předchozí díly, ale taky se pohybujeme na větší ploše, s větším množstvím postav a neřekl bych, že to ubralo ději na akraktivnosti. Líbilo se mi opět řešit nějaká morální dilemata, byť jich bylo samozřejmně méně než v prvním díle, kdy jsme se se světem seznámili. A závěr, přestože spousta věcí jsem čekal, v pár příjemných bodech mne finále příjemně překvapilo.“... celý text
— Žraloun
Čtyři mimózy
„Kniha mne ihned vtáhla do děje a už jsem ji nedala z ruky. Autorka nádherně pracuje s kontrasty-jemnost postav v rozporu s náročnými situacemi, které překonávají.
Propletené příběhy čtyř hlavních mimóz Vás zkrátka pohltí a nepustí, dokud neobrátíte poslední list. Těším se na pokračoání. Autorčin styl psaní mi sedl jako p**el na hrnec.
Pět hvězd!“... celý text
— ConsuellaBanana
Underground
„Noo chvíli jsem si myslel že to bude trošku jako ciberpunková variace osobního strážce s kevinem kostnerem jen trošku lepší trošku sprostčí ale nakonec se to rozjelo jen ty zbraně mě pořád neštimujou“... celý text
— Holofaust
Jsi tam, brácho?
„Skvělá kniha, která je od začátku až do konce doslova nahuštěná zásadními a důležitými informacemi! Dlouho se mi nestalo, že bych dočetla knihu a chtěla číst hned znovu. Je čtivá a vtipná, bez zbytečné omáčky a často s příklady z praxe. Někdy vtipnými, často je to ale spíš tragikomické... Což je trochu smutné“... celý text
— eaver
Malý princ
„Pro mě nehodnotitelná kniha. V dětství jsem ji vůbec nepochopila, teď jsem to s ní zkusila znovu - a zase nic. Taková pohádka pro dospělé, malé dítě ji nemá šanci pobrat. Výjevy s liškou a růží jsou notoricky známé, ale obecně je ta knížka asi nad mé myšlenkové pochody.“... celý text
— jeany23
Trhlina
„Neubráním se pocitu, že kniha mohl být klidně kratší. Po slibném začátku se dost vleče. Ústřední čtveřice je děsně nesympatická a po většinu děje se hašteří a chodí po lese. Když se poslední třetina knihy trochu rozjede a dojde konečně na bloudění a podivné jevy, brzy je konec. Určitou atmosféru to má, je to takové věřte-nevěřte, ale něco tomu malinko chybí.“... celý text
— jeany23
Přístav u řeky Styx
„Na knihu jsem se hodně těšila. Začátek dobrý, hned mě to chytlo, tenhle typ sci-fi mám ráda avšak konec byl zvláštní až zmatený a pro mě trochu zklamání...“... celý text
— DandyN
Okamžiky štěstí
„Slovy autora - byl to totální megaprůser. A to je citace, za kterou někde na světě zemře roztomilé koťátko. Nejen neuvěřitelně chudý a omezený, ale také vulgární jazyk používaný ve vyprávění, mimo přímou řeč, byl skoro až odpudivý. Měla jsem pocit, že knihu píše středoškolák na slohovém cvičení. Plochý děj, spíš se snaží šokovat, než pocity postav zkoumat, ty zmíněné vulgární popisy mi spíš evokovaly náčrty a poznámky k ději, které měly být později upraveny, ale nebyly. Už mi přijde trochu (dost) okoukaný styl propojených příběhů á la Láska nebeská (ale uznávám, že kniha je už pár let stará, tehdy to byl asi pořád trend).
Ano, bylo to zároveň i čtivé a chtěla jsem se dozvědět, co bude dál, ale spíš z takového toho nutkání, jako když sledujete tisící epizodu špatného seriálu. Zajímavý osud postav byl tím pádem nevyužitý, nevysvětlený, vše jen na efekt, se snahou šokovat. Škoda, mohlo to být jinak docela zajímavé, ale není.
Byla to má první kniha od autora a myslím, že i poslední.“... celý text
— Paige.Turner
Rok pandemie
„...kniha má opravdu špatné zpracování, je dosti těžkopádná a málo poutavá, příběh se sice vleče ale atmosféru, která mě nutila číst dál to mělo...“
— ...Máca...
Vila nad mořem
„Mé první setkání s Grabinskim. Mám sice jeho obsáhlou sbírku povídek V domě Sáry, ale ještě na ni nedošlo. Začal jsem touto útlou knížečkou a moc nadšen nejsem. Prodává se pouze jako příloha časopisu Protimluv. Stojí za to?
Desky jsou hororové, pěkné - ale s obsahem vlastně nesouvisející. Stejně nepravdivá je anotace zde: o žádný okultní souboj nejde. Děj by se dal popsat jako detektivka, kde odhalení vraha napomůže jakýsi telepatický přenos představ a myšlenek. Snad by se dalo říci i jakési vlámání se do cizí mysli - ale Lovecraftův Dexter Ward nebo Věc na prahu to věru není. Není to ani horor - detektivka, snad z okruhu duchařských příběhů (podobné třeba v knihách Šťastné a hrůzostrašné: Antologie štědrovečerních hororů).
Obsáhlý úvod i doslov (včetně kopií dokumentů) se věnuje překladateli a tomuto překladu Grabinského vůbec - s popisem těžkostí s tím spojených. To může být ovšem zajímavé leda pro polonisty. Bohužel, i snaha zachovat původní překlad bez leckde potřebných korektur mi nepřijde šťastná. Poněkud archaické vyjadřování postav jistě nevadí, ale Je například dost rušivé číst třeba špatně přeložené (z italštiny, i když originál hry je v polštině) slovo pro pocit, vjem (senzatione) jako senzace.
Pro jistotu jsem si přečetl i původní autorovu povídku (otištěna v knize V domě Sáry). Je to s malými odchylkami totéž jako tato dramatizace. Horor ne a přirovnámí k (polskému) Poeovi je podle této zatím pro mne první ochutnávky Grabinského zavádějící. Ale třeba, až se dostanu na ostatní povídky nebo román Tieň Bafometa, si spravím chuť.“... celý text
— Arminus
Vlkochodci
„4,5* Již před pár lety jsem viděla stejnojmenný animovaný film a velice se mi líbil, proto jsem teď byla mile překvapená, když dcera domů přinesla komiksové zpracování. Neodolala jsem a přečetla, pocit spokojenosti přetrvává i po přečtení. Velmi se mi líbil především námět a pointa celé knihy. V knížce najdeme dobrodružství, magii, emoce, kouzla, přírodu, prostě všechno, co by správná knížka měla mít a čtenář by měl chtít :-) Za mě rozhodně doporučit můžu, jak komiksové zpracování, tak filmové.“... celý text
— Zuzvil