Nejnovější komentáře
Může vyvolat plynatost
„Kniha "Život podle Norma: Může vyvolat plynatost" od Jonathana Merese je super čtení pro všechny, co mají rádi vtipné a lehké příběhy. Norman, hlavní postava, je prostě obyčejný kluk, který se pořád dostává do nějakých trapasů. Co se mi líbilo, je, že to, co se mu stává, je fakt směšné, ale zároveň to může zažít skoro každý teenager – jen u něj je to vždycky o trochu horší.
Styl psaní je rychlý a zábavný, takže tě knížka hned vtáhne do děje a ani si nevšimneš, jak rychle ubíhá. Normanovy příhody jsou plné smíchu a nečekaných zvratů, což z knihy dělá skvělou volbu pro kluky a holky, co hledají něco odlehčeného. Doporučuji všem, kdo si chtějí odpočinout od školy a jen se zasmát něčímu šílenému dni.“... celý text
— hugo¨
Tulák po hvězdách
„Návrat k oblíbenému autorovi mého mládí, kdy mě ale tato kniha nějak minula. Strhující příběh o nezničitelnosti lidské vůle, o neutuchající touze po svobodě a lásce je napsán velmi působivě a moderně, čas se na něm vůbec nepodepsal.“... celý text
— IvaKo
Matčino vyznání
„Další z knih, na kterou jsem narazila zde na Databázi. Byl to silný příběh, který ve mně rezonoval ještě dlouho po přečtení. Ta Tragédie, která se stala…měla jsem zase po nějaké době při čtení slzy v očích. A obálka knihy…, po přečtení ji pochopíte. Mám moc ráda jména Olívie a Zoe, a právě kapitoly z pohledu Olivie mě bavily více než vyprávění Ivy. Celá kniha je, i přes náročnost tématu, čtivá a překvapivá.
Čtení mi přinášelo spoustu otázek. Olivia byla hezká a inteligentní žena, věděla, čeho chce po studijní/kariérní stránce dosáhnout, měla milující (a jak sama řekla úžasnou) rodinu a pěkné dětství, měla se kam vrátit. Tak kdy a proč nastal ten zlom, že sebou nechala manipulovat až to přerostlo v domácí násilí? Proč si Davida vzala za muže, když už před svatbou věděla jaký je a jak se k ní chová? Kdy a proč přišel ten moment, že začala věřit tomu, že ona je zdrojem „všeho špatného“ a musí být potrestána?
A pak jsem se vrátila v příběhu a znovu si přečetla toto:
„…Když něco slyšíte dost často a když je vám lež opakovaná s dostatečnou upřímností někým, koho milujete celým svým srdcem, zdravý rozum nakonec ustoupí víře. Víra v sebe sama je velmi křehká věc – může se zlomit tak snadno, za těch správných okolností. … Nebylo to tak, že bych najednou jeden den byla přesvědčená Davidovou pokřivenou logikou – nebyl to jeden jediný okamžik, kdy bych si řekla: Aha. Je to moje chyba. Za všechno můžu já. Byl to sotva patrný proces, bylo to postupné prolínání jeho pohledu na věc s mým, docházelo k tomu tak pomalu, že jsem si vůbec nebyla vědomá, že k tomu dochází. …. Nějak jsem začala věřit, že když mi ubližuje, dělá to pro moje dobro. Stala jsem se obětí své vlastní pokroucené psychiky. … Začala jsem přebírat Davidův pohled na ošklivé aspekty našeho manželství – on byl dobrý člověk a já ho jenom neustále provokovala, kdo byl tedy nakonec na vině? (str.36)
„Protože jsem si, mami, myslela, že je to láska. Myslela jsem si, že on se změní – vždycky se dušoval, že to bylo naposled. Myslela jsem si, že si to zasluhuju, myslela jsem si, že jsem to celé vyprovokovala, myslela jsem si, že ho to mrzí. Myslela jsem si, že mu dokážu pomoct. Myslela jsem si, že mě potřebuje. Myslela jsem si, že by mě zabil. Později mi zcela jasně řekl, že by se zabil, kdybych ho opustila, a věděla jsem, že mi jenom tak planě nevyhrožuje. … Měl veškeré naše peníze, já neměla na svoje jméno ani cent. … A vážně jsem si myslela, že on je všechno, co mi zůstalo. (str. 239)
Kdo to nezažije na vlastní kůži to asi nedokáže úplně do detailu pochopit. Je pro mě prostě zvláštní, že se z někoho sebevědomého (a násilím „nezatíženého“) stane oběť domácího násilí.
Scéna, kdy Olivia „procitla“, a uvědomila si co se vlastně ve skutečnosti stalo, byla velmi silná a smutná.
Ivy. Bylo mi z té ženy zle. Psychopatka, která vychovala psychopata. Scéna, kdy malý David přešlápl při přeskoku do písku byla úplně absurdní. („Nemůže být nejlepší ve všem, Ivy. Je ještě dítě – tohle má být zábava. Nespočívá snad podstata všech sportů v tom, aby se člověk naučil, jak vyhrávat a prohrávat? Jak si hezky hrát s ostatními dětmi? Jak to zkoušet a třeba i neuspět a přijmout to, když to tak dopadne?….Pokud to nepochopí, bude si myslet, že má nárok na to, aby se s ním celý život zacházelo jako s někým, kdo je lepší než ostatní.“ str. 68). Z Davida, jejího smyslu a středobodu života, vychovala sebestředného člověka, který se ničeho neštítí. Štvalo mě, jak Davida za všechno špatné omlouvala, jak ho ponoukala, dávala brouky do hlavy, jak ho utvrzovala v tom, že Olivia ho provokovala a že si zaslouží potrestat. Nebyla schopná otevřít oči a připustit si pravdu. „Jsem na tebe tak hrdá. Přesně takhle jsem si tvůj život vysnila.“ (str.265)
„Tuctová, nudná Olivia už nikdy nesbalí tak mimořádného muže, jako je David. Měla by být ochotná dát všechno stranou, jen aby mohla být s ním, stejně jako jsem to udělala já s Wyattem.“ (str.200)
David. „Nehoda“ se štěnětem. Nejdříve mě napadlo, jestli už od mala měl zlou povahu, která byla podpořena špatnou výchovou, ale asi to byl „jen“ projev toho, že toužil po pozornosti, na kterou byl zvyklý a najednou se mu jí dostávalo o trochu méně. To, že Livvy nutil do těhotenství, i když na to ještě nebyla připravená, že ji hlídal menstruaci, to pro mě bylo nepředstavitelné. A dušení ve spánku, silný kalibr. Dobře, že si zvolil takový konec, jaký si zvolil, ale měl v něm figurovat jen on sám! Byl to slaboch.
Wyatt, manžel Ivy, buran, který svou ženu před Davidem občas shodil („Mamince už narostly boky natolik doširoka, že se dneska večer vůbec nevejde do svý židle.“) Možná to mohlo působit jako „nevinný vtip“, ale…
Sebastian. Jeho láska k Olivii byla úžasná, dával jí prostor, s ním se cítila v bezpečí…ale mohl nějak „zasáhnout“, dřív.. a ta věc se Zoe, ach, bylo mi ho líto.
Kniha končí happy endem a jsem za to ráda, protože jsem Olivii přála normální život. Doporučuji k přečtení.“... celý text
— Luciluc
Netěhotná
„Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale nakonec mne příjemně překvapila. Četla se moc dobře, velice rychle a líbilo se mi číslování kapitol na míle. Místy byl sice příběh hodně přitažený za vlasy, ale i tak to pro mne byla fajn oddechovka o přátelství.“... celý text
— Venneto
Slavnosti sněženek
„Tuto knihu som prečitala len koli čtenárskej výzve a fakt som sa nu natrápila. Niektoré poviedky boli dobré a niektoré nemali ani hlavu a ani pätu. Mne sa to dosť ťažko čítalo.“... celý text
— Rajka440
Co zmůže hvězdný prach
„Knížka čtená dceři. Knihy s vesmírnou tematikou jsou naše oblíbené a od autorky jsme četly příběhy o Zbrklíkovi a Bordelíně, které se nám líbily, takže to byla skoro sázka na jistotu. :) Líbila se mi jména hlavních postav (Onyx, Lea a Erida), i ilustrace byly pěkné. Kapitoly byly tak akorát dlouhé a jsou psány většími písmeny, takže ideální pro mírně pokročilé čtenáře, kteří čtou sami. Mladí Měsíčňané se vydají ze sluneční strany Měsíce do Temnotmy vypátrat ztracené Měsíčnany. Cestují na jednotlivé planety pomocí hvězdného prachu, kde se setkávají s jejich milými i nemilými obyvateli. V knize se vyskytlo pár ponaučení a pro mou pětiletou posluchačku byl, dle mého názoru, konec příběhu trochu složitější na pochopení. Ale celkově knihu hodnotím kladně a doporučuji k přečtení.“... celý text
— Luciluc
Sadie
„Tato kniha byla skvělá, opravdu se mi líbilo to, jak byl z části příběh vyprávěn z pohledu Sadie a druhý byl napsaný jako podcast. Kniha se zabývá opravdu těžkými tématy. A ten konec???? Potřebuji víc“... celý text
— Ivka14
Musím tě zradit
„Příběh se odehrává na pozadí vlády komunistického diktátora Nicolae Ceausesca. Rumuni žijí v neustálém strachu z vlády a jeden druhého. Bez adekvátního jídla, elektřiny, lékařské péče, oblečení, spojení s globální komunitou byli Ceausescu a jeho následovníci schopni spáchat některá z nejhorších lidských zvěrstev.
Příběh je vyprávěn v krátkých kapitolách, díky čemuž je kniha lépe stravitelná. V žádném případě to není snadné čtení. Koneckonců, tato kniha pojednává o rumunské revoluci, která se odehrává v roce 1989. Jednoduché věci, které někdy považuji za samozřejmé, jako je přístup k elektřině v noci, přístup do obchodu s potravinami, jsou pro Christiana a jeho rodinu jedny z nejtěžších věcí. Věci se ještě více zkomplikují, když se kniha začne zabývat počátky rumunské revoluce. Je opravdu srdcervoucí sledovat lidi, kteří tolik vytrpěli, jak povstanou, aby ukončili diktaturu, jen aby se ocitli zpět v podobné situaci.
Jednou z mých oblíbených částí každé knihy Sepetys je psaní. Je to vždy tak lyrické a dokáže skvěle zachytit emoce za postavami. Tato kniha nebyla jiná. Čtenáři pocítí Christianovo trápení, jeho touhu být někde jinde, jeho boj s první láskou a snahou přežít. Nasála jsem každý svět a spojila se s Christianem způsobem, který jsem nečekala.“... celý text
— Ivka14
Zóna pandemie
„...kniha je ze zoufalství poslepována náznaky oživení děje, ale celý příběh je zakončen trpkým zklamáním, nic víc se nedá dodat, těžko uvěřitelné téma zabijáckých nanorobotů už nikdy víc...“... celý text
— ...Máca...
Potkáme se v Praze
„Od knihy som čakala trochu viac. Bola to fakt rychlovka. Autorka sa mohla tej knihe venovať viac kniha je strašne krátka. Knihu mohla viacej rozpísať.“
— Rajka440
Parchant
„Parchant je prvá nie-LitRPG kniha Alexeja Osadčuka a prvá kniha, ktorú som od neho čítal. A je sakramentsky dobre napísaná.
Aj keď to nie je LiterárneRPG kde by sme sledovali levelovanie hlavnej postavy od začiatku, tak Osadčuk sa tohto rámca aj tak drží. Sledujeme postavu Jacka, ktorý sa ocitá v cudzom tele a začína ako nultý level - tučný, neschopný pohybu, bez zdrojov a v dlžobe, pričom sa môže spoliehať len na svoje schopnosti a znalosti, ktoré nadobudol v minulom živote. Ako hovorím, moc sa Osadčuk neodviazal.
Prečo ale ultimátne hodnotenie? Kniha je neskutočne pútavo napísanà, dej je inteligentný a dáva logický zmysel a postavy sú sympatické.V rámci žánru špička. Po prečítaní 50 strán som neodolal a objednal komplet série Mirrorworld od tohto autora, tak dobre je to napísané.
Poznámka: knihu som kúpil lacno ako prílohu časopisu Pevnost čísla 10/2024.“... celý text
— Alfimaster
Pláž v Chorvatsku
„Tento díl pokládám za nejlepší ze série. Asi to bylo i tím, že jsem knihu četla v Chorvatsku a mám i osobní vztah k Northumberlandu, odkud pochází Nick, takže jsem možná trochu předpojatá, ale kniha se mi trefila do dobrého rozpoložení.
Ano, je to pořád ten stejný příběh dokola, jen v jiných kulisách, zase jsem měla pocit, že občas byl děj tak nějak useknut, nejspíš v rámci redakčních úprav (ale díkybohu za ně, právě jejich nedostatek jsem vytýkala Kavárně v Kodani) a trochu mě mrzí, že se autorka nechává svést k prvoplánovým klišé a stereotypům (modelky jsou jednoduché bulimické slepice, bohatí jsou nafoukaní sobci, apod.), a to nejen v tomto díle, ale tak víc asi od autorky chtít nemůžeme...
Kniha byla čtivá, romantická (těch pár dní ráje v opuštěné zátoce jsem jim dost záviděla), prostě fajn oddechovka, přesně na tu prázdninovou pláž.“... celý text
— Paige.Turner
Katharinina šifra
„Na můj vkus trochu moc pozvolná detektivka, která ale nebyla bez napětí. Místo, kde skončila pohřešovaná, bylo jasné poměrně brzy a chytala jsem se za hlavu, že to policistům pořád nedochází. Naštěstí se vše obešlo bez obvyklých severských potoků krve a autor se víc zabývá vztahy a povahami zúčastněných postav, což oceňuji. Audiokniha pěkně načtená, příjemný rétor.“... celý text
— Galadwen
Supertajný seznam věcí
„Nevěděla jsem co od knihy čekat, ale byla jsem mile překvapena. Bylo to milé a vtipné.
Ráda jsem viděla Kita a Dannyho zase spolu, úplně jsem dostala chuť si přečíst Muffin a čaj znovu“... celý text
— Ivka14
Moje drahá nevěsta
„"Myslel jsem, že vím všechno, co potřebuju, než jsem tě poznal, ale pletl jsem se. Začínáme novou kapitolu našeho příběhu. Budeme psát knihu o štěstí. Knihkupectví patří nám, nejen mě. Určitě víš, že jsem ho koupil pro tebe. Uděláme z něj nejlepší podnik, kam se dá v New Yorku přijít a kupovat knihy a vidět fantastické výlohy. Jdeš do toho se mnou? Chceš mě ještě?"
Další krásná knížka od této autorky, která se četla úplně sama, jen škoda, že je vždy tak rychle konec. Jak píše "Raislin" - je to pohádka pro větší holky, na kterou si za měsíc už člověk ani nevzpomene - ale čte se to moc krásně. Doufám, že nás autorka nenechá dlouho čekat na nějaké to další počteníčko.“... celý text
— MAU256
Jestli to řekneš...
„Když už si nevšímá okolí, škola budiž ,ale co ty starší sestry, to jako je vážně někdo schopný odejít a nechat v tom svého sourozence a myslet si , že se to všechno už neděje. Nepochopím.“... celý text
— zimolka
Světy Duny
„Tak po přečtení jsem ze světa Duny nadšená ještě víc než jsem byla.
Zajímavý pohled na vznik jedné z nejoriginálnější sérii sci-fi.
Propracovaný svět, systém ekonomie, rodové linie,planety.... vymyšlený celý vesmír kterého celistvost byla vytvořena v průběhu několika let.
Frank Herbert se inspiroval v muslimských zemích,v problematice písečních dun v pouštích.V dílech samotnèho Shakespeara,v psychologii Freuda.
Vložil do Duny trocha svého života, poznání Quilletů,tradici býčích zápasů,zvrhlost Caliguly,nezapomněl ani na klišé jako je ,,bílý spasitel.,,
To všechno bylo správným kořením pro pohlcení vědomostí (při čtení jsem byla fakt jako savá houba) a doplněné nádhernými fotografiemi při kterých nechyběli popisky“... celý text
— Annkag
Povídky z jedné kapsy
„Pěkná sbírka vtipných detektivních povídek. Pan Čapek se vůbec nebál použít hrubější slova, což mě dost bavilo. Poslouchala jsem jako audioknihu a je to skvěle namluvené.“... celý text
— dzejkbeltygros
Přízraky noci
„Autorčina prvotina, která mne velice nalákala svou obálkou a také tématem slovanské mytologie. Inspirace v našich českých dějinách mi vůbec nevadila a příběh mi jako celek přišel originální. S čím jsem ale měla problém, byl styl psaní. Vůbec jsem se nemohla začíst tak, aby mne text maximálně pohltil. Přišlo mi, že se kolikrát skáče od jednoho ke druhému a to mne ve čtení dost rušilo. Musím ale uznat, že osud rusalek si mé srdce našel a pro autorku to byl určitě povedený debut.“... celý text
— Venneto
Chlapec z bloku 66
„Brala bych to spíše jako dokument. Na toto téma jsem těch kniha přečetla už hodně ,tak mě přijde ,že už se to skoro všechno tak nějak opakuje.“
— zimolka
Základy psychologie, sociologie
„Jedná se o základy, ale nejsou moc rozvedeny, takže se toho zase až tolik nedozvíme. Jako doplněk pro učitele je to asi fajn, že tam mají osnovu, které se můžou držet, ale pro samostudium to vhodné úplně nebude.“... celý text
— dzejkbeltygros
Černá čarodějka
„Tak tenhle příběh mě opravdu bavil. Chvílemi mi trošku připomínal šablonu Harryho Pottera, kdy se všichni univerzitní vyvrženci spojí a vytvoří podivnou skupinu kamarádů. Díky tomu jsem se tak trošku vrátila do mladých let a do doby, kdy jsem krásu četby právě díky Harry Potterovi objevila. Okamžitě jsem si oblíbila všechny postavy a celý svět je vystavěný opravdu zajímavě. Zároveň se mi líbí, že se zde po dlouhé době setkávám s hlavní hrdinkou, která není přebornicí v žádném bojovém umění a tak podobně. Je osvěžující císt příběh o normální dívce, která se musí spoléhat na pomoc a ochranu ostatních a zároveň musí najít svou vlastní sílu osobnosti. Přiznávám, že v jedné části příběhu jsem měla sto chutí ji nafackovat, ale chápu, že to jednoduše patřilo k vývojí její postavy. Už se nemůžu dočkat až se vrhnu na druhý díl.“... celý text
— VerronikaH
Houpačky
„Jako oddechovka dobrý.“
— zimolka
Proměna
„Zvláštní kousek, zvláštní námět, zvláštní myšlenky. Poslechnuto jako audiokniha. Dalo se to přežít, ale příběh o ničem, šlo tam hlavně o vnitřní myšlenky a postoje. Vracet se k tomu asi nebudu.“... celý text
— dzejkbeltygros
Vnučka
„Velmi zajímavý příběh. Kašpar se o existenci své „vnučky“, která vlastně ani není jeho biologickou vnučkou dozví až po tragické smrti jeho ženy, když se mu do rukou dostanou její zápisky a odhalí tak velké rodinné tajemství. Je to jedna z knih, co vás chytne a nepustí. Vztah dvou mladých zamilovaných lidí v 70. letech minulého století, kdy jeden pochází ze západního Berlína a druhá z východu, Birgitin útěk z NDR do západního Berlína přes Československo a Rakousko i to, jak si zvykala na život na západě a začala pít. Kašparovo pátrání po její dceři a pak asi nejsilnější část celé knihy, kde se Kašpar začne starat o svou vnučku, bere ji k sobě na prázdniny a s neskutečnou trpělivostí se snaží otevřít jí oči a změnit její pohled na holocaust, cizince, Hitlera, 2. světovou válku i její zločiny. Sigruniny názory jsou způsobené výchovou fanatického otce a prostředím neonacistické komunity, kde vyrůstala. Kašpar své vnučce dává číst kvalitní literaturu, platí jí hodiny klavíru, bere ji na koncerty vážné hudby a také společně cestují. Škoda, že kniha tak brzy skončila a tudíž nevíme nic o Sigrunině životě v Austrálii, jak se jí tam dařilo a zda se s Kašparem skutečně zase setkali. Nezbývá mi, než si to představovat. Zároveň jsem se dozvěděla zajímavé informace o poměrech v Německu v 70. letech a o neonacistických vesnicích, o jejichž existenci jsem do dneška neměla ponětí. Knihu vřele doporučuji a co nejdříve se pustím do Předčítače.“... celý text
— Myš007
Válka s pandemií
„...kniha pokračuje ve svém těžkopádném postapokalyptickému tempu ale příběh získává na čtivosti a postavy už začínají být propracovanější a to i napříč všem nesnázím...“... celý text
— ...Máca...
Hvězda v horské vánici
„Knížka čtená dceři. Vybrala si ji sama v knihovně. Je to druhý díl série, první jsme nečetly, ale nevadilo to. Hvězda je mladá kolie, která se učí být ovčáckým psem. Její maminka Henrieta je ovčáckou šampionkou a všichni od Hvězdy tak nějak očekávají, že půjde v maminčiných stopách. Ona ale nemá potřebné vlastnosti ovčáckého psa a ve zkouškách se jí nedaří. Nakonec ale prokáže velkou odvahu, postaví se nebezpečí a v horách zachrání člověka, čímž si vyslouží čestný odznak. Posláním knihy je to, že nemusíme dělat to, co se od nás očekává, že si můžeme jít vlastní cestou a být v tom dobří. Kniha obsahuje černobílé ilustrace a je určena dětem od pěti let, myslím, že starší čtenáři jí budou rozumět trochu více. Celkem milé počtení. 3,5*“... celý text
— Luciluc
Staré řecké báje a pověsti
„Tyto úchvatné báje by měly zůstat povinnou četbou do skonání světa. Jsou to úžasné poučné příběhy,které vtáhnou nejen dítě,ale i dospělého.
Krása střídá nádheru a ráda se ke knize vracím.“... celý text
— fis.rena
Zatloukání hřebů
„“Tohle je příběh jak z nějaké vykrádačky Kinga. Jen tedy oplácané českým bahnem."
A já jakožto zapřísáhlý kingofil musím souhlasit. Perfektně zvládnuté reálie, atmosféra hutná a plná rzi hřebů, které tnou pořádně hluboko. Koubek si zaslouží 100+1 hřeb za odvážný závěr k tomu.“... celý text
— Svatoslav
Tvář
„#tvar @johana_kral @nakladatelstvialpress
A mám dočítanú prvú časť s kriminalstami, Camille a Simonom. Julien je v príbehu tiež.
Za mňa sa priznám, že ma autorka prekvapila. Kniha ma bavila od začiatku a koniec mal pre mňa prekvapivý efekt. Tak ako v pokračovaní, aj tu by som vynechala medzi kapitoly o Jeromovi. Viem o čo autorke išlo, ale na mňa to nemalo želaný efekt. Autorka skvelo poprepletala jednotlivé situácie a som rada, že koniec nebol naťahovaný ako špageta a netocili sme sa do kruhu, kde by som prichádzala pomaličky, ale isto o nervy.
Napätie budovala pomaly, ale rastie každou kapitolou. Ak čítate moje príspevky, viete, že plusom sú u mňa krátke kapitoly. Tie ma poháňajú čítať rýchlejšie. Ďalším plusom je, že hlavné postavy majú svoj príbeh a svoje problémy. Camilla stratila sestru. Neozýva sa jej, na stretnutie neprišla. Čo je s ňou? Dve vraždy na stole a stratená sestra dá vyšetrovateľke riadne zabrať.
Falošné vodítka, čerství vyšetrovatelia, zima, vraždy...to a oveľa viac na vás čaká v knihe Tvář.
Ďakujem autorke za knihy.
4
Aká detektívka vo vás rezenuje až doteraz? Čítate detektívky?
#vrazda #zima #vysetrovanie #spolocnecitaniesnikou #podporujemeceskychautorov“... celý text
— recenzienika657