Nejnovější komentáře
Souboj na Araluenu
„Lalala....
Madie je nejlepší!
Lálálá!
(vůbec nejsem divná!)“
— Lovehorses365
Vůně šafránu
„Třetí díl a já musím říct, že se mi líbil zatím asi nejvíc. Autorka to prostě umí, vykresluje zajímavé prostředí i charaktery a nejde jen o romantiku, ale naopak o to, jak ženy v době, která jim nepřála bojují za svůj osud a to je na tom to krásné. Vybojují si lepší osud a jsou šťastné. Moc hezké.“... celý text
— pogmanka
Druhá půlka Augusty Hopeové
„Knihu rád přenechám mladým, inteligentním a vnímavým lidem s touhou se něco dozvědět ze života anglické půlky dívčích dvojčat a burundského imigranta ve Španělsku. Snad je, na rozdíl ode mne, ohromí jejich dospívání, hledání sebe sama a šmodrchy v dnešním podivném světě, kde nikdo nemá umetenou cestičku. Kvalita knihy je ovšem nepřehlédnutelně vysoká, ale já preferuji námětově jiné kousky.“... celý text
— čef
Sběratel očí
„Hezká obálka. Kniha se mi četla rychle a dobře, i když jsem viděla poprvé, aby stránky byly jinak než jsem zvyklá, ale i tak to bylo dobré. Postavy byly fajn, i když se mi některé nelibily. Jinak příběh byl zajímavý a taky napínavý a to zejména v té vodě,ale i v dalších oblastech této knihy.“... celý text
— nikca1994
Uvidíme se včera
„Šmarja tak tohle byla jízda!
Postavy byly komplexní a během děje se neskutečně rozvíjely. Autorka dokázala předat čtenáři přesně ty emoce, které byly potřeba. Český překlad byl vážně dobrý.
Příběh byl čtivý, a opravdu se mi líbil humor, kterým disponovala spíš Barrett, ale Miles jí neohroženě sekundoval. Nechybí napínavý a šíleně milý konec!
Tato knížka je pro mě vážně neskutečným překvapením a opravdu ráda se k ní vrátím, protože cítím, že se neomrzí ani po x-tém přečtení.“... celý text
— baslerka1
Poslední útěk Adama Drechslera
„Knihu jsem si vybrala,protože se mi moc líbil autorův román Tři tváře anděla. Bohužel jsem se zklamala. V knize je někoĺik dějových linek a to román tříší ,a ta která by mě zajímala nejvíc je jen načrtnutá. Kdyby autor dotáhl do konce co je zde jen naznačeno a to,že chtěl popsat život v jednom bytě v Pařížské ulici na příbězích jejich obyvatel napříč minulým stoletím,tak by to bylo jistě velmi zajímavé. Bohužel se ztratil v nesmyslných popisech myšlenek papouška Žaka,smyšleného goléma a nakonec ve zkuhrání emigranta,který se po sedmi letech od opuštění republiky, divý jak je to tady šedivé,jakoby by byl v cizině roků padesát. A jeho fňukání nad tím,jak přišel vlastní vinou o ženu,kterou miloval a proto nám musí sdělit,že i když byl borec a o další sexualní zážitky neměl nouzi,nikdy už nebyl šťastný. No a konec jsem vůbec nepochopila. Buď se hlavní postava zbláznila nebo snad usla a zdálo se jí ,že se sešla s postavama, které sama vymyslela,těžko říct“... celý text
— knihomol1819
Sen, který se naplnil
„I když dobře napsané, přesto jsem ne dočetla.“
— pavlinda
Útěk na venkov
„Sérii Romantické útěky jsem si od autorky velmi oblíbila, i když se nejedná o můj běžně čtený žánr. Tím, že právě tato kniha nespadá do této série, tak jsem ji původně neměla v plánu číst. Nakonec jsem po ní stejně šáhla, a jsem za to ráda.
Ella, hrdinka knihy, mi byla z kraje velmi, ale opravdu velmi nesympatická, ale postupem času, jsem si jí oblíbila, což předpokládám, tak byl autorčin záměr. Ale rozhodně mě to neodradilo. Naopak, Ellino chování k fence Tess, mě zase nepřišlo od začátku tak strašné, vzhledem k její prvopočáteční averzi. Samozřejmě, vím, ze se jedná o smyšlený příběh a jelikož sama psy nevyhledávám a neumím to s nimi, tak nevím, nakolik to její chování je nebo není špatné. Jen mě zkrátka přišlo celkem v pohodě a postupem příběhu už úplně v pořádku.
Příběh má klasickou dějovou linku, typickou snad pro všechny autorčiny příběhy. Jen, tady se moc neobjevují nova místa a nepoznavají nové chutě. Od začátku je vám jasné, jak příběh skončí, tím pádem nemůže překvapit. Nicméně je milý, nenáročný a ideální jako odpočinková četba.“... celý text
— Margarett_Lindd
U severní zdi
„Nečtěte to, pokud nejste v psychické pohodě a ani pokud vám nedělá dobře číst o vraždách miminek. (Já třeba po porodu nemůžu přečíst Porodní sestru z Osvětimi. Prostě to nedávám)
Ze začátku jsem měla problém se začíst, nedokázalo mě to vtáhnout. Ale pak to teda stálo za to. Několikrát jsem knížku odložila, protože mi bylo zle, párkrát se mi chtělo brečet a párkrát jsem to prostě nechtěla číst, ty hrůzy.
Mám načteno docela dost, o holocaustu apod. a stejně mě ta zvěrstva nepřestanou udivovat.
Fiktivní linka, která provází příběhy inspirované skutečností, také stojí za pozornost - honba za pomstou, odpuštění.
Ráda bych to uzavřela něčím vtipným, ale fakt jsem před chvílí otočila poslední stránku… se jmény mrtvých malých dětí, které se narodily na špatném místě…“... celý text
— VIVINKAR
Kyselé bonbony
„Trochu mi v příběhu chybělo odhalení toho, co jsou Stařešinové zač a proč dělají co dělají, ale jinak to byla příjemně kysele strávená hodinka před spaním.“... celý text
— LuckaLO
Motorkáři
„Za mě asi nejlepší díl celé série. Je trochu jiný, než ostatní díly, neboť asi třetina knihy je jen zaměřena na Danteho, jednoho z dalších cherubů a jak tato mise souvisí s jeho minulostí.
Sice ano, ve všech knihách jsou kapitoly z jiných misi a s jinými hrdiny, ale ne takhle celý příběh jednoho agenta.“... celý text
— Margarett_Lindd
Když přeskočí jiskra
„To bylo ták pěkné čtení !
Tisíc druhů marmelády :-)
Opětovaná i neopětovaná láska, přátelství a skvělá rodina, koza a papoušek,
ale hlavně nádherné SKOTSKO a jeho úžasná příroda !
Za mne obrovské potěšení a doporučení .“... celý text
— evineckY
Střípky z moře: Román o síle lásky a naději
„Milá a pohodová knížka na líné nedělní odpoledne. Lauren přišla o svou lásku Masona. Jako svatební koordinátorce jí připadá stále těžší připravovat šťastné konce pro cizí páry, když sama truchlí. Rozhodne se zkusit Masonův nápad odstěhovat se k moři a sbírat tam jen mořské sklo a relaxovat. Prodá firmu, a protože se bojí, aby pořád jen na novém místě nemyslela na Masona, přihlásí se jako výpomoc majitelce penzionu. Po dlouhé době se začne cítit trochu líp a vrhne se znovu do práce a postupně i do života.“... celý text
— KatieKuli
Les v domě
„Knihy od Mornštajnové mám opravdu ráda, ale tato mi přišla nejslabší. Dokonce jsem měla pocit, jako by ji snad psal někdo jiný než ona. Jak to myslím? Zkrátka, že se jen někdo snažil napodobit její styl. To je samozřejmě blbost, vím, ale asi to bylo šité horkou jehlou a kniha musela být co nejdříve vydaná, jinak si to vysvětlit neumím.“... celý text
— MagdaLENKA89
InTyMně
„Má nejoblíbenější kniha od Lukáškové. Vrátila mě do dob mého dětství a dospívání (u mě tedy částečně v jižních Čechách), kdy jsem se dokázala díky knize přenést zpět o skoro 20 let zpátky. Psáno s lehkostí a vtipem.“... celý text
— MagdaLENKA89
Syn podsvětí
„Nečetla jsem Dceru zimy, takže nemůžu porovnávat, ale fakt mě to bavilo. Přišlo mi to jako takovej mix Percyho Jackson a Šesti vran, akorát se slovanskou mytologií. Ty už zmíněné slovanské mýty, mě dost zaujaly a celej ten svět taky. Postavy byly dost cool a zajímavý, akorát by některé mohli dostat víc prostoru. Taky mi vadilo, že Matthew, kterej je úplně normální člověk a v podstatě hlavní postava, hodně zanikal mezi těmi ostatními polobohy, rusalkami, alkonosty atd. Byl fajn, ale taky mohl dostat víc prostoru. Rozhodně si přečtu i Dceru zimy, zajímá mě jestli je opravdu lepší. Tohle bylo samo o sobě dost dobrý.“... celý text
— Bookworm345
Až uvidíš moře
„Celkově se mi kniha moc líbila, téma pro mě bylo nové a zajímavé. Klidně přiznám, že jsem nevěděla, že Československo přijalo v roce 1948 tolik řeckých uprchlíků, byť jejich potomci tu s námi žijí dodnes. Rozhodně si díky této knize o tématu ještě něco přečtu.
Děj založený na reálných základech dokáže čtenáře vtáhnout a Řecko z něj úplně dýchá, byť se v něm odehrává spíš míň než víc. Čtenář je svědkem nadějí, ale také zklamání, snahy o zapadnutí, ale také lpění na kořenech, nových začátků, ale také starých jizev a bolestí. Kdybych měla román nějak charakterizovat, řekla bych, že je lidský a také "plný". Výtku mám ale k tomu, že ke konci už jaksi ztrácí dech, děj mi přišel až zbytečně natahovaný. Můžu ale zaručit, že po přečtení budete chtít říct v Řecku nebo ho minimálně navštívit.“... celý text
— tereza_p
Odvaha
„Myslím, že by bylo fér, kdyby v popisu knihy bylo uvedeno, že jde o tzv. young adult literaturu. Dle anotace a marketingové komunikace jsem čekala historický román ve styu Mornštajnové nebo Tučkové pro dospělé čtenáře, kteří se vyznají v historii. Bohužel pro mě toto byla zjevně kniha pro mladé čtenáře, kteří zatím o 50. letech nic moc netuší. Což je jistě bohulibé, takové knihy by rozhodně měly vznikat! A kéž by jich bylo co nejvíc, aby se mladí čtenáři dozvěděli o zvěrstvech komunistů. Ale od této knihy jsem čekala úplně jiný (dospělý) styl. Škoda. Nicméně vzhledem k tomu, že ostatní knihy autorky, které se odehrávají v součanosti, jsou super, věřím, že takové budou i další.“... celý text
— MagdaLENKA89
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
„Kniha je nepochybně čtivá. Otázka však je, jak moc je kvalitní. Málokdo se asi orientuje ve všech tématech, ale v těch, kde se orientuji lépe, mám jisté pochyby o plné kompetentnosti autora.
1) V kapitole o Rusku až nepatřičně naznačuje, že Rusko má oprávněnou potřebu ovládat Evropu přes Polsko, Německo, Benelux až do Francie. A Putinovi přičítá pouze obranné úmysly, jako by snad ruští vládci vždy mysleli jen na obranu a vůbec se nedostali ke zkolonizování celé Sibiře snahou o územní expanzi a podrobení si místních obyvatel a jejich přečíslení dovezenými kolonisty, ale patrně jen neustálou snahou zabezpečit si obranu hranic. A podsouvá mu smyšlené věty, kde lituje, proč bůh nestvořil na Ukrajině hory, jako by ho snad mrzelo, že karpaty jsou až na druhém konci Ukrajiny a rusko se nemůže zastavit dřív.
Je s podivem, že přitom nezmínil, že ruské obavy z uzavření Bosporu jsou prokazatelě doložené již od carských dob, a že sovětské rusko hradilo extrémně drahý program ekranoplánů s plánem jediného využití - obsazení Bosporu.
Také mu poněkud uniklo, že v posledním desetiletí se objevuje i nový termín "vnější Mandžusko" pro ruské území Přímořského kraje.
2)Ještě podivnější je, že v kapitole o Rusku i o Japonsku píše pouze okrajově o kurilských ostrovech, ale ani jednou nezmíní otázku Jižního Sachalinu, která také není uzavřená. Na Japonských mapách je důsledně zakreslována jako součást ruského území pouze severní část ostrova, zatímco jižní není značena jako součást jakéhokoliv státu. Zároveň u územích sporů s Čínou není zmíněno, že by se mohly potenciálně týkat i Okinawy.
3) blouznění o spolupráci všech národů u dobývání arktidy a zejména kosmu je absrurdní.
4)byl autor při smyslech, když za jednu z hlavních otázek arktidy označil společný boj proti terorismu? Když pominu, že ve vyhrocených časech se vytrácí hranice toho, co je to terorismus, tak nelze přehlížet, že klasicný terorismus páchají teroristé proti obyvatelstvu - které v arktidě není, a stěží si lze přestavovat pachatele, kteří se trmácí tisíce kilometrů pustinou, aby zaútočili na nepočetnou osadu těžařů či rybářů. Mnohem atraktivnější cíle byly vždy města.“... celý text
— Y2T
Pláňata
„Tak nebylo to opět moc pěkné čtení, ale to by asi u Petry Dvořákové nikdo nečekal. I když je děj knihy situován do relativně nedávné minulosti, tak věřím, že podobných rodin je kolem nás pořád mraky. Bohužel.
Na rozdíl od jiných knih autorky (Vrány, Zahrada) mě tahle tolik nevtáhla, celkem mi vadila epizodičnost vyprávění. Postavy (především teda matka Alena) mě rozčilovaly neskutečně, ale to byl jistě záměr, takže za to palec nahoru. Jinak pro mě ale prostě slabší, byť jsem na knihy s rodinnou tématikou celkem citlivá.“... celý text
— tereza_p
Elita
„Zkrátka natahování série, kniha moc nového nepřinesla.
Ale pořád chcete vědět víc a víc.. tak jdu na další díl!“
— Kskaja
Eva
„Váhala jsem, jak tuto knihu ohodnotit. Nakonec jsem se rozhodla pro plný počet hvězdiček. Jednotlivé části mi přišly trochu nedořešené, ale třeba to bylo schválně. Je to román, který podněcuje k přemýšlení. V hlavě mi zůstalo více témat, nad kterými přemýšlím. Navíc tento román není jen o různých pohledech na mateřství. Myslím si, že environmentální linka je také v knize docela silná.“... celý text
— Atisa
Dvakrát do stejného rybníka
„Příběh tří žen,které mají své rodinné trápení a tak se rozhodnou starosti hodit za hlavu a vydají se na vandr po krásách jižních Čech.Tato kniha mi moc neupoutala, ani jedna z těchto tří žen mi nebyla sympatická“... celý text
— alnahu
Tampa
„Na knize me nejvic zaujala primocarost vypraveni. Tady bych chtela vypichnout vynikajici preklad pana Pokorneho. Casto mi pripada, ze kniha prekladem utrpi, tady to rozhodne nebyl ten pripad.
Prenese nas do sveta pedofilni ucitelky. A to velice uveritelnou formou, za me hlavne tim primocarym jazykem, bez zbytecne omacky. Protoze tak nejak si predstavuju, ze takovy predator opravdu premysli. Naprosto oklestene od nejake emocionalni roviny, bez sebemensiho naznaku empatie.
Kniha jde opravdu na dren a neni to prijemne cteni. Ale za me je napsana opravdu mistrovsky a otevira tema, ze predatorem nemusi byt jen slizky, osklivy chlap. Divim se, ze hodnoceni neni vyssi. Za me plny pocet hvezd.“... celý text
— twigxi
Medvěd a šeptání větru
„Nevěřila bych, že tak tenkou knihu dokážu číst dva dny...
Jasně, mám rozečtené jiné, ale celkově chtě nechtě musím souhlasit s ostatními čtenáři. Příběh o zcestovatelém medvědovi tentokrát stál za nic :(“... celý text
— Knihomolka506
Severka
„Tohle bylo silne a emotivni cteni. U neceho jsem nevericne kroutila hlavou, jak je to vubec mozne. Knizka se cetla dobre, ma kratke kapitoly. A i kdyz mi tam neco chybelo, tak urcite stoji za precteni.“... celý text
— monishek
Deníček Camille G aneb Sranda příběhy z dětství i dospělosti
„Některé příhody byly vtipné, ale jako celek mě kniha příliš nenadchla. Fekální humor nemám moc ráda, navíc se domnívám, že autorka má nějaký zdravotní problém, protože v dospělém věku poměrně často nedokáže udržet moč a stolici, což je trapné, nikoliv vtipné. Do dalších dílů se určitě pouštět nebudu.“... celý text
— EmillyT
Dva brehy oceánu
„Existuje veľmi veľa románov z obdobia 2. svetovej vojny, veľa takýchto kníh som aj prečítala, ale tento je naozaj iný. Príbeh o dvoch rodinách žijúcich na opačnej strane Atlantiku, ktoré spája jedno dievča. Všetky postavy som si zamilovala. Štýl písania bol veľmi pútavý, kapitoly sa striedajú z pohľadu rôznych postáv. Naozaj veľmi odporúčam všetkým milovníkom vojnových románov.“... celý text
— Balenka
Volání o pomoc
„Tento díl je ještě lepší než předchozí, zřejmě proto, že už není třeba popisovat minulost Natea a Madison a autorka šla rovnou na věc.
Čtenář se může těšit na chvíle napětí (já měla občas nervy nadranc), nečekaně dějové zvraty, akci a stránky budou lítat před očima.
Na krátké kapitoly jsem si zvykla, už tolik nerušily.
Přečteno za víkend a doporučuji.“... celý text
— Ciarra
Po Valentýnu
„Tak tohle byl fakt mazec. Psychiatrovi muselo srdce zaplesat, těch diagnóz a krásně vykreslených narušených postav! Mně bylo sourozenců strašně líto, měla jsem pocit, že všichni potřebují obejmout, protože to, co jim scházelo nejvíc byla potřeba k někomu patřit a pocit, ze jsou milování. To, co se stalo a všichni tušíme, ze se něco stalo, byl vrchol ledovce. Byly chvíle, kdy bych jejich matce zakroutila krkem, ale ona si s nim vlastně kroutila sama. Hodně smutné čtení“... celý text
— Radimka