Nejnovější komentáře

Divotvůrcova koncovka

„V Kthol Mišraku, městě Nekonečné noci, se rozhoduje o osudu světa, lidí i bohů. Garion, třímající v rukou Aldurův Orb, se musí postavit probuzenému Torakovi, který se chce stát králem králů, jediným pánem a Bohem nad světem. Série Belgariad David Eddingse dospěla do svého závěru. Všechny cesty jsou skončeny, tajemství odhalena, milostné rošády uzavřeny… zbývá vybojovat poslední bitvu. Jednak tu mezi armádami Západu a Torakovými stoupenci, i tu osudovou mezi Garionem a Torakem, která vyjeví, které ze dvou proroctví dojde svého naplnění. V první půli knihy si Eddings pečlivě připravuje šachovnici a umisťuje do ní své figury, aby se následně pustil do hry a rozpoutal armageddon. Poprvé za celou dobu strávenou s Belgariadem čtu jedním dechem bez touhy se odtrhnout. V Thull Mardu je to o mohutných taktických manévrech a nelítostném soupeření tří armád, v Kthol Mišraku je to o božské velkoleposti a boji muže proti muži (respektive bohu, chcete-li). Obě partie jsou ohromující a klidně by to jimi mohlo skončit, protože závěrečný svatební ocásek je oproti nim už jen slabým odvárkem bez chuti i zápachu. Divotvůrcova koncovka mi každopádně připravila vpravdě divotvorný zážitek a za to jí patří skromné díky.“... celý text
— ludek.n

Dědic ohně a moci

„V první řadě mě zaujala obálka a anotace příběhu. Zatím je to pouze e-kniha ale možná se dočkáme i tištěné verze což bych určitě přivítala a měla ráda ve své sbírce. Tento příběh je o 18-ti leté dívce Daphne, která dostala pojmenování podle krásné, žluté rostliny podobné lilii. Rostlina se jmenuje Daphnia a rozkvetla v den jejího narození, proto jí rodiče pojmenovali právě podle ní. Daphne to nemá v životě jednoduché, protože v 5-ti letech jí zmizí rodiče a ona zůstane napospas tetě a strýci, kteří se o ni starají. Bohužel ji ale nemají rádi a mají Daphne spíš jen jako služku. Ve škole to není o nic lepší, jelikož pro ostatní je buď neviditelná, divná, tajemná a u některých i terčem posměchu a zloby. Nic ale není horké jak to na první pohled vypadá a Daphne je shodou okolností předurčena stát po boku králi démonů. Další z hlavních hrdinů je velmi tajemný Diego. Diego je nejen temný princ ale především král démonů z říše zvaná Danriso. Svět ze kterého pochází není jen temný a tajemný a plný tajemství ale především plný úžasných mýtických bytostí. Podle mě, je to příběh, který Vás doslova pohltí a vy se spolu s hlavní hrdinkou dostáváte společně do nového světa. Doslova to prožíváte a je to svět do kterého jsem ráda během čtení utekla. Říše ve které se to celé odehrává je velmi zajímavě popsána, nejen co se týká postav ale hlavně okolních míst. Autorka má velkou fantazii a ta se mi strašně líbila. Líbila se mi i romantická linka, která nás provázela po celou dobu tohoto příběhu. Jelikož je konec otevřený nejspíš nás bude čekat další díl. Doufám, že to bude brzy protože mě hodně zajímá jak to celé dopadne. Mám plno otázek na které zatím nemám odpovedi. Určitě doporučuji všem, co mají rádi nejen fantasy svět s romantickou linkou ale především fantasy/mýtické bytosti jako jsou draci, víly, elfy, feyové, sirény, ziely a mnoho dalších…Za mě povedený příběh, plný tajemství, lásky, přátelství, úžasně vykreslených bytostí ale taky zradě, nenávisti a chuti po pomstě.“... celý text
— Anet_jan_book

Věž černé magie

„Dle proroctví usedl na rivanský trůn nový král. Současně s tím se však ze svého dlouhého spánku probouzí i zlý bůh Throrak. Belgarat s Garionem se tak znovu vydávají na cestu, aby zažehnali hrozbu války a zkázy světa. Čtvrtá kniha Belgariad je tak trochu cestou tam a zase zpátky. Jen co jedno putování skončí, druhé začíná. Mezitím si užijeme vpravdě dechberoucí korunovaci rivanského krále, která je možná velkým překvapením pro většinu zúčastněných postav, ale ukažte mi čtenáře, který by netušil, co se chystá. Na druhou stranu je to po oné dlouhé a vyčerpávající road-movie, konečně pořádná, emočně vypjatá, show v nejlepších tradicích žánru. Škoda, že se v tomto okamžiku příběh zase hned zastaví, začne plandat okolo ničeho, točit se, přemýšlet, aby se posléze dal znovu škobrtavě a těžkopádně do pohybu směrem odkud přišel. Kromě Polgařina běsnění už bohužel mnoho dalšího nenabídne, proto jsem zamáčkl slzu a dal si ještě jednou slavný útěk před Taur Urgasovou armádou a onu velkolepou královskou korunovaci v Rivě.“... celý text
— ludek.n

Skrýt reklamy

Sivá krev

„Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to ubíhalo samo. Kniha má pohodovou a zároveň ponurou atmosféru, je psána jaksi lehce, jako by celou dobu o nic nešlo. Možná je to i tím, že je koncipována jako vyprávění o něčem, co se stalo dávno, takže chybí nějaké výraznější emoce a silné okamžiky, i akční scény jsou jaksi uhlazené a popisné, časté jsou dějové skoky a naopak podrobný popis soubojů a plížení podzemím... Celé mi to ale přišlo jako jakési zvláštní pohlazení po duši, ta atmosféra knihy je skvělá a neotřelá, moc jsem si to užila.“... celý text
— lenka0383

Nenasytní mrtví

„Darcy jako vždy nezklamala. kniha byla vážně skvělá sice ne strašidelná ale celkově příběh se mi hrozně líbil. musím říct že se čte kniha velmi rychle měla jsi mít za jeden den celou přečtenou a je mi líto že díly jsou pouze dva.“... celý text
— Jarmila97

S ďáblem v ráji

„Po prvním díle se mi do knihy moc nechtělo. Nebyl tam žádný děj ani si pořádně nepamatuji o čem to bylo. Jsem rada, že sem se hecla a knihu přečetla. Asi poprvé, kdy je druhý díl lepší nez první. "Slib mi, že si dáš pozor." vybídne mě s těsně zaťatou čelistí. "Budeš dělat malé krůčky. Půjdu těsně za tebou. A tak." "Chci tvoje skutečně já. V dobrém i zlém. Neředstírej, že je všechno v pořádku, když není." Místy napínavá kniha, i když víme jak to zkončí kniha má děj i akci.“... celý text
— B.Garden

Kouzelníkův gambit

„Aby získal zpět ukradený Orb a naplnil starodávné proroctví, musí se Belgarat se svými společníky vydat až do nepřátelského Kthol Murgosu, který se připravuje na válku. Třetí kniha Belgariad je přesně tím, čeho jsem se obával na konci předchozí knihy: poměrně únavným putováním, které kdesi cestou ztratilo směr a cíl. Dramatických momentů je poskrovnu, vlastně jen sbíráme figurky na šachovnici, abychom si snad někdy v budoucnu mohli zahrát partii této královské hry. Některé nevýznamné pěšáky při tomto sbírání pochopitelně vyřadíme, abychom se s nimi nemuseli vláčet napříč hrací deskou, ale je to takové opatrné a na věci to nic nemění. Hlavní hrdinové pak jakoby nám zamrzli v čase a nikam se nevyvíjejí. Pokud někdo očekával, že alespoň vedlejší postavy zaujmou vyhraněné stanovisko a projeví se přinejmenším hozením rukavice do ringu, bude nejspíš také zklamán. Celý příběh je postaven na detailech a drobných epizodkách, v celkovém pohledu však ztrácí vypovídací schopnost a pomalu, ale jistě, se do něho vkrádá nuda. Tu nevykompenzuje ani Eddingsův velice příjemný vyprávěčský styl.“... celý text
— ludek.n

Hastrman

„První půlka knihy skvělé, druhá půlka pomstychtivý odpad. Nutila jsem se doslova k dočtení..Filmová verze mě velmi zaujala, chtěla jsem si knihu přečíst, ale ta druhá polovina knihy byl teda boj.“... celý text
— klaraj093

Za zamčenými dveřmi

„Skvěle se to četlo, děj krásně ubíhal a přitom držel čtenáře neustále v napětí. Určitě si přečtu i další knihy.“
— cerna7151

Královna magie

„Pátrání po ukradeném Orbu pokračuje. Belgaratova družina se rozrostla o další společníky a pokračuje ve stíhání zloděje. David Eddings v podstatě navazuje přesně tam, kde skončil Pěšec proroctví a posílá své staré dobré hrdiny (a pár nových) na pouť napříč královstvími. Trochu se mu přitom ovšem vytratil smysl celého toho náročného a nebezpečného putování, a tak to malinko vypadá jako cesta pro cestu samotnou, nebo chcete-li, dokud se jde odněkud někam, je velká šance, že se narazí na nějaké to dobrodružství, zlovolného nepřítele, hordu nestvůr, v lepším případě pak princeznu nebo poklad. Ukradený Orb se vlastně připomene až na samém konci knihy, a to ještě jen tak mimochodem, protože naše hrdiny čeká hned za rohem další nebezpečný střet. Jednotlivé epizodní zápletky podél cesty jsou sice zajímavé, ale pokud budeme takto pokračovat i v dalších knihách, abychom se teprve v té poslední podívali zlému Torakovi na zoubek, bude to rutina a nuda. Přestože jsme v Královně magie přešli tři království, dá se skoro říct, že jsme se z výchozí pozice nikam nedostali. A pokud, tak jen o maličký krůček…“... celý text
— ludek.n

Román pro ženy

„Čtivá a vtipná kniha, love story dnešních žen. Kdo viděl film uvítá pozměněný děj. Kniha se četla dobře.“
— klaraj093

Zase zoufalé ženy dělají zoufalé věci

„Nenáročné čtení na pár hodin, člověk u toho nemusí myslet. Nijak zvlášť mě nenadchla.“
— klaraj093

Pěšec proroctví

„Mocný drahokam Orb, vytvořený samotářským bohem Aldurem, byl ukraden. Nebude-li nalezen a vrácen, hrozí světu smrt a zkáza. Výprava, která se vydává po zlodějových stopách, bude plná dobrodružství a nebezpečí. David Eddings otevírá svou Belgariad ságu historickým prologem o válce lidí a bohů, z něhož se mezi řádky dovídáme, o čem to celé bude a kdo budou naši hlavní hrdinové (opravdu netuším, kde vzal Jan Patrik Krásný onoho draka, kterého dal na obálku AndClassického vydání). Čerstvě poznamenán četbou famózní Feistovy ságy o Impériu mi Eddingsův Pěšec proroctví přišel mnohem méně dospělý a i v těch nejdramatičtějších momentech až příliš „hodný“. Možná za to mohou všichni ti strýčkové, tety, bratranci, nebo fakt, že v tomhle příběhu téměř nikdo nedojde újmy, a když už, tak je to jen takové klukovské pošťuchování, případně se to děje někde za rohem. Celé vyprávění má tak domáckou atmosféru, až jsem si chtěl nazout babičkovské papuče a jít si sednout ke krbu (myšleno v dobrém a samozřejmě jen za předpokladu, že by venku nepanovaly tropy). První kniha Belgariadu je prostě milé, klidné, příjemné a líbivé čtení, u něhož člověk nemusí moc přemýšlet.“... celý text
— ludek.n

Ptačí domek

„Každý, kdo zasvětí svůj život zvířatům, přírodě, má můj obdiv. Moc pěkně napsaná knížka. Len byla na svou dobu skutečnou průkopnicí nejen v pozorování ptactva v přirozeném prostředí, ale i v soukromém životě. Byla to skutečně čistá duše, která pro svá pozorování obětovala vše. I válka jí minula jaksi mimoděk, těžkosti lidí jí dvakrát nezajímaly, hlavně, aby nikdo nerušil její symbiózu s ptáčky. Ovšem napadají mně právě i otázky toho přirozeného prostředí. Protože domek, i když ptačí, a vazba na člověka mi moc přirozená nepřipadá. A bohužel peníze zničily i její přání, aby domek sloužil dále i po jejím odchodu, tomu říkám zrada od přírodovědného ústavu. Jak je vidět, peníze byly, jsou a budou pro někoho vždy na prvním místě.“... celý text
— Clara_C

Uloupené dívky

„Skvělá série, vždycky se moc těším na další díl. Jen u tohoto dílu mi trochu chybělo pořádné napětí. Je to úplně jiný styl vyšetřování, když se možný pachatel sám přihlásí. I když samozřejmě v dobré detektivce může být nakonec všechno úplně jinak.“... celý text
— ctenarkaEva

Nives, co to povídáš?

„Skvělé dílo! Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně a už od první stránky mě dost chytla. Doporučuji dál, nezabere vám víc jak jeden večer.“
— Clairka

Lincolnův mýtus

„fajn díl :)“
— Merlin_CZ

Gazely

„Pokud posuzuji v rámci žánru, řekla bych lepší průměr, a stejně jako Prvoka & spol. si i tuto knihu dovedu představit zfilmovanou. Ale ....Po přečtení více než poloviny jsem zjistila, že mě situace opakovaně přibližované z hlediska jiných osob (tří protagonistek) už nudí. Hartlův autorský rejstřík není natolik bohatý, aby mě upoutaly neobvyklá slovní spojení, neotřelé obraty, výstižné popisy dění nebo duševního rozpoložení postav. Takže jsem oželela detailní seznámení se s dalšími životními karamboly hrdinů a prostě jsem dolistovala.... Nechám tudíž bez udělených hvězd, konstatujíc, že Hartlovy knihy si určitě najdou jiné čtenáře.“... celý text
— HaHa11

Nezdolná

„Skvěle vytvořený příběh s mnoha mýtickými postavami. Možná moc dlouhé kapitoly, ale jinak čtivé. Další díly už si chystám.“
— Nelly

Hříchy pro pátera Knoxe

„Některé povídky byly docela zajímavé, ale u dobré poloviny z nich jsem trpěla a četla dál jen pro další "zářez" ve čtenářské výzvě. Nízké hodnocení mě překvapilo, ale v průběhu četby jsem jej zcela pochopila.“... celý text
— Hani77

Tyranie: 20 lekcí z 20. století

„Přelouskáno při návštěvě knihovny. Autor varuje před totalitarismem a hojně využívá historických poučení z dějin Německa a Ruska. Vtipné je, že cílem jeho snahy je sice zachování liberální demokracie, ale Ameriku, která by měla být garantem této ideje, v souvislosti s Trumpem analogicky srovnává s Putinovým Ruskem i Hitlerovým Německem. K čemu tedy směřovat? Selhala liberální demokracie, nefunguje kapitalismus, radikální levice zcela ztratila tah na branku... holt tekutá doba.“... celý text
— Metcheque

Dvacet milostných básní

„Jestli chcete na poezii balit ženský (muž), nebo se rády rozplýváte nad básnickými metaforami-hrátkami o lásce (žena), nehledejte dále! Za léta jsem vždycky slyšel jedince zmínit Pabla Nerudu, tu a tam, jako kdyby to byl snad nějaký básnický bůh, samá superlativa, citace, navíc byl v Československu, které i vícekrát navštívil, relativně hojně (ač ne kvalitně) překládanou osobou, už jen skrz náhodnou podobnost jmen s Janem Nerudou... ale jak říkal Kevin Smith, "mám tendence pře-kompenzovávat věci, protože jsem vyrůstal tlustej" a Neruda nebyl od pohledu žádnej Don Juan, takže to doháněl básněním. A hned od začátku je vám jasné, proč z něho všichni tak tečou - umí to se slovy, s jazykem poezie, s tou pravou kýčovitostí lásky a erotiky, která se přelévá z jedné nádoby do druhé a funguje, zaměňuje se, je současně metaforou i realitou. Je to ale taky poezie náladová, pokud jste zamilovaní, najdete si tu hodně a vleje vám to krev do žil, pokud se nad láskou trápíte, nebo ji snad považujete za méněcennou, taky si tu něco najdete... pokud jste cynikem (nebo jen prostě máte doopravdy smysl pro humor), pobavíte se nad Nerudovými způsoby o tom, jak se něco někam strká, sune dovnitř, zalézá, vtlačí atd. Jakožto člověk vystavovaný podobným sexuálním narážkám velmi často jsem se nad podobným lišáctvím nejednou, nechci říct zasmál, ale dokázal jsem ho ocenit a stejně tak cením ten level (tu úroveň), cením volný verš.“... celý text
— JP

Láska, vztahy a přátelství

„Útlá brožurka dočtená za 30 minut. Myšlenky v ní obsažené nejsou úplně hloupé, ale je to takový poměrně naivní návod na to, jak být obestřený nekonečnou láskou anebo "najdi si smysl života v pár praktických krocích". V praxi jde o celoživotní, většinou neúspěšný, proces.“... celý text
— Metcheque

Nick a Charlie

„Další jednohubka doplňující Srdcerváče. Pro neznalce asi o ničem, pro fanoušky must have.“
— Roscata

Letos v zimě

„Malá jednohubka doplňující Srdcerváče. Pro neznalce asi o ničem, pro fanoušky must have.“
— Roscata

Had a perla

„Kate Quinn je "moje" spisovatelka. Sedí mně její literární záběr, sedí mně její styl vypravování. Ke čtení nám nabídla několik italských dobrot a nalila jistě skvělé víno. Příběh Had a perla čtu svými všemi smysly.“... celý text
— milena9798

Srdcerváči. Kniha 4

„Miluju to. S kluky a jejich blízkými to ani jinak nejde. I když se to zdá jen jako jednoduchý romantický příběh o dvou klucích, opak je pravdou. Ale přes to, že se v každém díle objevují i těžká témata, je příběh pořád krásný a chcete ho číst.“... celý text
— Roscata

Srdcerváči. Kniha 3

Srdcerváči. Kniha 2

Srdcerváči. Kniha 1

Skrýt reklamy