Nejnovější komentáře
Džinové
„Džinové byli takovou 13. komnatou jedné rodiny. Nejvíce mě oslovily a zasáhly příběhy tří žen, dvou dcer a matky. Tolik bolesti, tolik nedorozumění, tolik předsudků...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.“... celý text
— Knižní střípky
Porodní báby z Osvětimi
„Příběh byl neskutečně dojemný, procítěný a parádně napsaný.
Anna byla hrdinka, která bojovala proti nacistické ideologii a bohužel na to doplatila. Nicméně byla houževnatá a nevzdala se.
Ester byla sympatická již od samého začátku, nicméně nechtěla bych zažít to, co ji v Osvětimi potkalo. O to víc mi přišla jako velmi silná osobnost.
Jedním slovem byl ten příběh BOMBA.“... celý text
— 1v8na
Záhada čínského hřebíku
„Velice mne překvapila výrazně emocemi nabitá atmosféra: vášnivost, nenávist, podivná láska, šílenství (rozdvojená osobnost), ale hlavně asi díky ženám, které v nejrůznějším vydání (od půvabných a chytrých až po téměř čarodějnice) tvořily úhelné kameny zápletky.
Mimořádně vypjatý byl akční závěr knihy, kdy soudci Ti v jeho 46 letech hrozil nejen konec kariéry, ale přímo smrt, pokud jako náčelník nezvládne situaci na severním okraji země, kde nejistou hranici s výbušnými Tatary hlídalo silné vojsko. Čest, poslušnost a spravedlnost dostaly soudce Ti až na okraj sil, naštěstí - díky ženě - získal včas potřebný vhled do celé zapeklité zápletky, ale nebylo to beze ztrát.
Hřebík, kotě, papírová skládačka nesporně oživily celý příběh.“... celý text
— soukroma
Továrna na maso
„" Pokud jde o gender nebo sexuální ustrojení postav, nechávám to na imaginaci čtenáře." MU.
Příběh ze smrdutých jatek Holešovic - Bubnů sliboval zajímavý příběh, ale nějak se to celé zašmodrchalo v něco, co mě nebavilo. 60%.“... celý text
— kilometr
Úvod do fenomenologické filosofie
„Úvod do fenomenologické filosofie - pro lidi, který maj za sebou tak dva roky univerzitního studia filosofie. Psaní tradičních filosofických pojmů v řečtině je sice pochopitelný, ale mohly by alespoň být přeloženy v poznámce pod čarou. Bez pečlivýho prostudování předcházející filosofický tradice si z toho člověk moc neodnese.“... celý text
— Dezz
Stopou toulavou (2)
„Více takových knih! Pastva pro duši vandrákovu. Zase přečteno rychle - začal jsem předevčírem. Ani druhý díl nemůžu ohodnotit jinak než plným počtem...“
— murdoch
Atlas: Otcův příběh
„Ach jo, já vím, že všechno má svůj konec a Otcův příběh je nádherným zakončením celé série ...Nejsmutnější je, že nám tady dole už paní Lucinda nebude dál vyprávět, ale tam nahoře? Kdo ví, třeba začne být pouhým okem viditelná další hvězda Plejád.
Já mohu dát hvězd jen 5, ale za všechny knihy paní Riley, které mně a milionům čtenářů přinesly tolik potěšení ...1000 z 1000.“... celý text
— uxor
Tomáš a jeho přátelé - Knížka na celý rok
„Četly jsme s dcerami před spaním. Starší byla nadšená z úkolů, které doplňovaly příběhy.
Mladší se pro změnu líbily nádherné ilustrace a knihu si zabaví kolikrát i teď a jen si prohlíží obrázky.“... celý text
— 1v8na
Pomalu hořící oheň
„Zvláštní detektivní příběh, ve kterém se v roli vypravěče střídá nejméně pět postav a řeší se de facto čtyři různé „případy“. Bylo to čtivé a postavy podivínské Laury mi bylo skoro až líto, ale přesto mi tam připadala spousta věcí nedotažených, a měla jsem pocit, že by to možná lépe fungovalo, kdyby si autorka třeba „případ“ z Miriaminy minulosti nechala do další knihy. Takhle to bylo takové roztříštěné, překombinované a možná až trochu moc podřízené snaze o originalitu. A vadila mi i jistá nejednoznačnost v minulých událostech (jak to vlastně bylo se synem Carly a taky s její sestrou), škoda, jinak bych možná dala i víc než tři hvězdičky.“... celý text
— Barbara182
Poslední sbohem
„Budu se opakovat, to byla jízda. Do poloviny jsem se musela dost soustredit, abych pochvala ty různé časové a dějové linky. Ovšem pak to do sebe začalo zapadat..... a to už se knížka jen velmi těžko odkládá.“... celý text
— Vlaďkaa4
Ženy s krátkými nehty
„" Nějak se mi teď nechce domů,a tak výjimečně zajdu do hospody poblíž domova. Dřív hlavně po rozvodu, jsem v podobných zařízeních téměř bydlel a málem se ze mě stal všepíč a lihumil....." Má první přečtená kniha od tohoto autora,je s hodnocením tak někde na úrovni velikosti prsou Jolany. 60%.“... celý text
— kilometr
Hranice zoufalství
„První část knihy (cca 80 stránek) byla pěkně čtivá a vypadalo to, že půjde o dobrou detektivku, ale pak se děj rozplizne do celkem nezáživného popisu pozvolného rozpadu manželství rodičů oběti. Nebavilo mě ani líčení ekologického aktivismu jejich dcery, který se časem zvrhne v ekoterorismus. Chápu, že tohle téma bylo v době vydání knihy poměrně aktuální a hodně se řešilo (zlatá éra Greenpeace apod.), ale autor ho neuchopil vůbec šťastně. Celá zápletka je nakonec taková nemastná neslaná a ve mně coby čtenáři rozhodně nevzbudila žádné vášně, ani nadšení. Knížku jsem dočetla jen proto, že jsem ji měla s sebou na služební cestě, jinak bych odložila nedočtenou.“... celý text
— Barbara182
Dopisy papeži
„Kniha, kterou jsem jako křesťanka potřebovala. Nejsem katolička, jsem u jedné z evangelických církví. Problémy, které Halík popisuje, se mě hluboce dotýkají a pomáhají mi znovu hledat cestu tam, kde mě v téhle nelehké době přepadají pochybnosti o vlastní víře. Stojí za přečteni.“... celý text
— 8182
Tajemství
„„Pokud jste si mysleli, že jste bezvýznamní a nemáte v tomto světě žádnou moc, zkuste se nad tím znovu zamyslet. Vaše mysl ve skutečnosti svět kolem Vás formuje.“ – aneb staré dobré: Každý svého štěstí strůjce; jaký si to uděláš takový to máš atd. atd. Ovšem často na to zapomínáme a čekáme, že štěstí, lásku, spokojenost nám zajistí někdo druhý. Kéž bych si něco takového uvědomovala třeba ve svých 15 letech, kdy jsem měla přesně takovou existenciální krizi a pokládala si otázky k čemu na tomto světě jsem? K čemu jsem dobrá, proč? K ničemu. Ale to asi k dospívání patří, člověk se musí najít. S ideou, že myšlenkami formujeme svůj život, v zásadě souhlasím. Když myslíme pozitivně, vyzařujeme určitou pozitivní energii i do okolí a to se nám vrací. Jsem milá na lidi, budou (většinou) milí i oni na mě a když ne, neberu si to osobně, každý má občas špatný den, ale nebudu na ně sama negativní. Je snadné své neúspěchy a prohry svádět na okolnosti, strašně snadné. Na druhou stranu kniha působí na můj vkus až moc sluníčkově (rádoby líbivá kniha, neustálé opakování toho samého dokola (dalo by se shrnout klidně na třetinu) – ale to prostě k americkým knihám patří, obrázky, potištěné celé stránky, krátké odstavce, různé druhy písma atd, což mě zpočátku odrazovalo a nepůsobilo na mě vůbec seriózně a vážně) a myslím, že není úplně zdravé a žádoucí negativní emoce a pocity ignorovat, potlačovat a dusit v sobě, i to patří k životu – abychom si uvědomovali dostatečně to pozitivní, musí někdy přijít i negativní pocit. Je to podle mě o tom, jak s tím negativním pracujeme, a s negativními emocemi, aby nás nepohltili abychom je přijali. Jinak několikrát jsem se v životě přesvědčila o tom, že když si něco představuji, vizualizuji, tak se mi to stane, proto mi kamarádka knihu doporučila, když jsme se o tom bavily. Funguje samozřejmě i opačně, každý to zná, když se nám nedaří, tak jsme naštvaní, frustrovaní, a nedaří se nám víc a víc a vše se víc a víc se*e a my jsme víc a víc naštvaní. Viděla jsem i film, a kdybych viděla jen film, tak to označím jako velký ezo blábol, protože lidé co ve filmu hovoří na mě působí jako sekta. Každopádně knihu jsem přečetla a myslím, že něco na tom určitě je, všichni známe jeden příklad za všechny a to placebo efekt. Že placebo funguje je dokázané, protože člověk věří ve vyléčení. Z knihy si určitě spoustu myšlenek vezmu k srdci.“... celý text
— Romanka89
Železný plamen
„Co jsem tak četla od vícero lidí, tak jim trvalo se začíst, zorientovat a prvních víc jak 200 stran se setkalo s chladnou odezvou. Možná ovlivněná tím, jsem si na začátku říkala to samé, ale vlastně už asi po 70. straně jsem byla doma. Doslova.. Pro mě to byl návrat domů do úžasného světa, na který jsem čekala a nezklamal mě! A ten konec.. Přiznávám se, že jsem hystericky vzlykala :D už aby byl další díl!!
Kdyby vás zajímala celá recenze a recenze na jiné knihy, mrkněte na @knizni_rajdy na knižní rady :)“... celý text
— uzivatel9575
Pasažérka
„Velká horská jízda. Na začátku pomalý a celkem až nudný rozjezd, který dlouhou dobu se odehrával na moři, pak přišlo prudké zrychlení, cestování, děj utíkal jak na běžícím pásu, na konci opět zpomalení. Celkově ale knížku hodnotím velmi pozitivně, protože mě hlavní hrdinové velmi bavili. Byla mezi nimi chemie, napětí, láska. Oba navštívili hromadu míst... celkově si myslím, že knížka má slušný potenciál a říkám si, že si velmi ráda přečtu druhý díl. Nicméně by mě zajímalo, co se odehrávalo předtím, kde se vzali cestovatele času a celkově nějaké větší uvedení do děje. Třeba to zjistíme ve druhém díle a palec nahoru dávám i za zajímavý konec.“... celý text
— Carol1122
Válka dvou královen
„Pekne, ale už zdlouhavé.“
— nikca3882
Hotýlek na Islandu
„Příjemné čteni, sympatické postavy. Odpočinková serie“
— nikca3882
Neviditelný život Addie LaRue
„Tohle bylo tak nádherné čtení. Vůbec jsem netušila, co mám od knihy očekávat, ale dostala jsem poeticky napsaný příběh plný krásných myšlenek a spoustou pocitů. Už od začátku mě to chytlo a nepustilo až do konce. Kniha je hodně melancholická, kvůli tomu jsem si vždy musela přečíst jen pár kapitol a pak ji na hodinku dvě odložit - i tak jsem ji ale přečetla za týden. Addie jsem si zamilovala už od prvních stran a Henry byl také úžasný. Co mě hodně překvapilo je, že jsem si i dost oblíbila Luca. Posledních 30 stran jsem probrečela. Je to skvělá kniha, kterou rozhodně doporučuji.“... celý text
— ElessaRiverbow
Nastoupil jsem co redaktor...
„Pěkně zpracovaný katalog k výstavě, o které jsem se dozvěděl bohužel den poté, co skončila... Úvodní text je napsán čtivě, hlavní náplní publikace je velké množství fotografií dokumentů - rukopisů, dopisů apod.“... celý text
— Milton
Mizející dívky
„Kniha celkově (vizuální vjem i stylem psaní) mi připomíná Bryndzu.
Naprosto mě pohltila, takže mám na delší čas vystaráno s výběrem =)
Musím dodat, že téma tohoto dílu nemusí dělat dobře ženám a hlavně matkám. Kde ti spisovatelé na to chodí...“... celý text
— Fazolecek
Nečekané přiznání
„Série přináší čím dál krkolomnejsi rozuzleni.“
— veronika9761
Černočerné srdce
„Přesně toho jsem se obával na konci minulého dílu! V zásadě zajímavý námět byl autorčinou nezřízenou grafománií na více než jedenácti stech stranách roztahán a rozmělněn až k nesnesení. A ty nekonečné přepisy chatů… Narovinu přiznávám, že tato kniha se zařadila k několika velmi málo knihám, které jsem ani s nejlepší vůlí nedokázal dočíst. Všechny síly mě opustily ještě před polovinou. Tedy polovinou, která by u jiného autora vydala na jednu nebo i dvě plnotučné detektivky.“... celý text
— TeaPeter
Půlnoční vrah
„Celkem dobré čtení chvílemi nabízí i humorné scénky které dodávají příběhu šmrnc. Jediné co mě vadilo je obrovské množství postav kterým autorka udělala v příběhu docela zmatek. Tara opět řeší případ jako vždycky noblesně, Myšák je opět trouba k pohledání. Nenáročná četba u které nemusí čtenář moc přemýšlet.“... celý text
— rafan65
Ozvěna krve
„Od autorky jsem četla všechny knihy, které u nás doposud vyšly, líbily se mi a ani tato mě nezklamala. Její styl psaní mě jednoduše baví a v kombinaci s krátkými kapitolami u vás brzy vznikne na čtení závislost. Příběh mě vtáhl od začátku. Lehce se sice liší strukturou od těch předchozích, ale rozhodně to není něco, co bych považovala za nějaký zásadní problém. Hrdinky autorčiných sérií vychází z podobného vzorce - v životě je nepotkaly zrovna hezké věci, což z nich udělalo pomyslné lvice, které spoléhají jen samy na sebe a to je věc, za kterou má ode mě velké plus. Zbytek vyšetřovatelského týmu se mi též zamlouvá. Vypadá to, že se tu potkáme s romantickou linkou, která by mohla být příjemným zpestřením. Zapojení drogového kartelu za mě fungovalo hodně dobře. Při čtení jsem se cítila v napětí a došlo i na překvapivé momenty. Nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že předešlá díla mnou rezonovala víc - možná to bude tím, že zde znáte od začátku hlavního padoucha a nekoná se tu ten typický „wow efekt“. To nic ale nemění na tom, že po konci už se těším na pokračování a vám doporučuju jakoukoliv knihu od Isabelly, pokud máte rádi napínavé a promyšlené čtení.“... celý text
— _Brunetka_
Vzpomínky a vrazi
„Upřímně nechápu kapku nižší hodnocení na databázi knih, protože za mě jsou Vzpomínky a vrazi první díl fantasy série, který mě moc bavil. Autorka se s tím zbytečně nemazala, v podstatě vás hned hodí do děje a vy už pak zběsile pádíte každou stránkou dál a dál. Její styl psaní se mi líbil. Někdo by mohl namítat, že se nejedná o originální svět, ale já si na jeho vystavění nemůžu stěžovat, hezky to fungovalo a za mě by se tu našly i nějaké ty jedinečné prvky. Postavy... ano, Joslyn se chovala na facku, ale mám takový dojem, že to byl záměr. Naskytuje se vám tu totiž pak možnost sledovat, jak se tomu ufňukanému a povrchnímu frackovi otevírají zkušenostmi oči, až se nakonec promění v silnou hrdinku. Jericho byl po dlouhé době láska na první promluvení. Tenhle sarkastický a drzý zlodějíček mi jednoduše ukradl srdce. Romantická linka mezi nimi uvidíme, jak se vyvrbí. V průběhu čtení jsem absolutně neměla čas se nudit, spíš ve mně rostlo napětí. Čím více se blížíte ke konci, tím více tajemství a zvratů v příběhu se objevuje, až jsem to svými emocemi ani nedokázala pomalu zpracovat. Závěr zůstal otevřený a já nutně potřebuju další díl! Za mě se tedy jedná o doporučení, pokud si chcete přečíst povedenou fantasy zase z trošku jiného soudku.“... celý text
— _Brunetka_
Jako slon v porcelánu
„Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Autorčin Deníček psychiatričky se mi moc líbil, a proto když se naskytla příležitost přečíst si její další knihu, sáhla jsem po ní (spoiler: nelituju v žádném případě). Styl psaní Anny Moricové mě jednoduše baví a není to jen tím, že se její texty dobře čtou. Zkrátka na nich poznáte, že neprošly žádným překladem a použití přímo takového jazyka vám je blízké (což taky udělá hodně). Příběh jako takový si mě získal a užívala jsem si ho od samého začátku. Už je to navíc delší doba, co se mi dostal do ruky román, který „jako by napsal sám život“ – i takové je ale potřeba číst, protože právě v nich jsou ukryty myšlenky, s kterými se potkává každý z nás. Charaktery postav se povedly a můžu naprosto upřímně říct, že mi Radana a Adéla přirostly k srdíčku, přestože nebyly dokonalé a nedělaly všechno správně. Martin byl miláček a v případě kapitol s Davidem se ve mně zvedaly velké vlny vzteku – i tak si ale vážím toho, že tu nic není podáno jen černobíle a lidé v žádném životním okamžiku nejsou stejní jako v tom předchozím. Romantické linky zde zakomponované se mi moc líbily. Humor v knize je mi velmi blízký, a proto jsem se zasmála hned v několika situacích (ať už šlo o trapasy při randění nebo naši českou mentalitu). Emoce se ve mně při čtení bouřlivě ozývaly, protože to ani jinak nešlo. Našla jsem si tu zároveň spoustu hezkých myšlenek vhodných k poznamenání. Závěrečné propojení životů obou hrdinek mě překvapilo. Konec se autorce vydařil a je jím krásně vyjádřena myšlenka nepředvídatelnosti života. Jako slon v porcelánu vám tedy můžu s čistým svědomím doporučit a strčila bych ji do ruky každému, kdo říká, že nemáme talentované spisovatele.“... celý text
— _Brunetka_
První slovo platí
„Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tahle knížka působila svou anotací tak tajemně, až mě navnadila k tomu, že jí budu muset sama přijít na kloub. Přiznávám, že ze začátku jsem vůbec nevěděla, co od toho mám očekávat, ale čím hlouběji jsem se ponořila, tím můj zájem rostl. Autorka má dobrý styl psaní a skvěle vymyšlenou strukturu, což dohromady funguje velmi dobře. Střídají se tu kapitoly z minulosti a současnosti, což jednak nenechává v klidu vaši zvědavost a taky vám postupně servíruje různé střípky, které se spojí do jednoho celku až mnohem později. Příběh mě bavil a cením si toho, že je jedním z těch originálních. V tomto žánru už je opravdu těžké přijít s něčím novým, ale tady se to povedlo a já můžu říct, že jsem se s něčím podobným nesetkala. Líbí se mi, že charaktery hlavních hrdinů nejsou vyloženě dobré a nedá se o nich říct, že stojí na té „správné“ straně, ale to vám nezabrání v tom, abyste si je oblíbili. Evie jsem hodně žrala. Romantická linka byla příjemným rozptýlením. Je nutno zde podotknout, že opravdu nenajdete čas se tu nudit – čím dál v ději se ocitnete, tím větší napětí budete pociťovat. Při rozuzlení se vám až zatočí hlava, protože tolik informací, které zapadnou do skládačky a zvratů, jež se objeví… to vaše hlava nebude zvládat zpracovat, přestože mozek pojede na plné obrátky. Já jsem nečekala nic z toho a zírala jsem s otevřenou pusou. Konec byl pro mě třešinkou na dortu. První slovo platí by jednoduše nemělo uniknout žádnému fanouškovi kvalitních a propracovaných thrillerů.“... celý text
— _Brunetka_
Spočítej hvězdy
„Moc pěkná kniha!“
— dájavídek
Až na dno
„Tento příběh od Joy Fieldingové se mi nezdál tak zajímavý, jako předchozí její kniha, kterou jsem četla „Jane utíká“.
Hlavní hrdinka Joanne, vzorná manželka a matka, se po dvacetiletém manželství dostává do tísnivé situace. Opouští ji manžel, její nejlepší přítelkyně Eva se dostává do kolotoče podivných bolestí a je přesvědčena, že má těžkou nevyléčitelnou nemoc, přestože všechna vyšetření lékařů jsou negativní. Dcery Robin a Lulu jsou v pubertě, také s nimi má potíže. Ke
všemu ještě dostává anonymní telefonáty, které jsou zpočátku hluché, ale později jí neurčitý chraplavý hlas vyhrožuje smrtí. Dostává se do hluboké deprese, má strach o holý život, má strach o přítelkyni Evu a o obě dcery i manžela, kterého pořád miluje.
Kniha se sice dobře četla, místy byla i napínavá, ale dost často se opakovaly stejné nebo podobné pasáže. Její nekonečné rozhovory o nemocích s Evou, stálé a nepříjemné telefonáty se stejnými výhrůžkami, snaha kontaktovat manžela Paula při každé příležitosti, kdy se to dalo nějak omluvit, většinou ohledně dcer či zabezpečení a ochrany domu.
Konec byl trochu moc uspěchaný, chybělo mi tam podrobnější vysvětlení, co se vlastně stalo jí samotné a jak to dopadlo s Evou.“... celý text
— jana-cisarova