Nejnovější komentáře
Vesnice
„Protože poslední dobou ujíždím na detektivkách od českých autorů, vyloženě jsem se těšila na knížku od pro mě zatím neznámé autorky se skvělými recenzemi. Byla jsem ale dosti zklamaná. Celý děj a příběh byl na můj vkus velmi natahován, pro mě přemíra pasáží o osobních životech vyšetřovatelů (tohle u detektivek fakt nemám ráda), řekla bych až na úkor hlavního děje a místy jsem se opravdu nudila. Ale zápletka se mi zdála dobrá, zajímalo mě vyústění, tak jsem vydržela až na závěr, kde teda přišlo další zklamání v podobě otevřeného nedořešeného konce, což obecně u knížek nemám ráda, natož u detektivky, kde mě to teda vyloženě naštvalo.“... celý text
— sezonni.ctenar
Jezdec
„Poznate pocit, ked citate a citate a citate vzdy ked sa da a zrazu zistite, ze je koniec?! Tak teraz si vravim, ze je dobre, ze mam vsetky 3 diely lebo inak by ma kleplo. Toto bolo skvele a ja som zvedava ako to cele dopadne. A zahadny Gabriel sa konecne po troske odhaluje“... celý text
— Ewe291
Zlaté teľa
„nedokážem čítať ďalej, odkladám“
— netopýr088
Encyklopedie středověku
„Velkolepý encyklopedický slovník, který by měl mít po ruce (nebo alespoň v povědomosti) opravdu každý, kdo se zajímá o středověké dějiny. Koncentrovaný průvodce středověkem a vhled do středověkého myšlení. S knihou je tak záhodno pracovat jako s výkladovým slovníkem, maticí, příručkou. Jistě je pro odvážlivce možno číst od první do poslední stránky. Většina čtenářů však, jak věřím, k Encyklopedii středověku přistoupí tak, jak je uvedeno v názvu knihy.
Jednotlivá hesla, zpracovaná velmi hutně, je možno vyhledávat podle jednotlivých témat (náboženství, politika, každodennost, umění) nebo oblastí zájmu (opět náboženství či hereze, ale také rytířství, šlechta nebo hospodářství). Namátkou a za sebe mohu zmínit, že mně velice zajímalo zpracování o Symbolech, barvách, kacířství, ďáblovi nebo životních období, vnímání přírody nebo vesmíru. Je toho opravdu hodně. Naprosto výborným podtržením je výběrová bibliografie u každého hesla, ještě doplněna o česká vydání dostupná v roce 2014 (pochopitelně se bibliografie v mnoha směrech za tu dekádu rozšířila).
Nicméně jakkoli vyčerpávající do faktů a oblastí tato kniha může být, přece jenom má svá určitá "ale", o nichž je dobré vědět. Le Goff je vrcholným zástupcem francouzské historiografické školy Annales. Tím pádem je většina obsahu, chtě nechtě a dost možná mimoděk, zaměřena na středověk Západní Evropy. Ještě konkrétněji na oblast Francie a "blízké" okolí ve smyslu Itálie a Německa. A filozoficky na křesťanství římského ritu. V tomto je Encyklopedie středověku, troufám si říct, celkem omezující. Byť je tu zaneseno heslo Islám, občasná zmínka o Byzanci, případně britských ostrovech nebo Indii, naprosto opomíjí Skandinávii nebo Východní svět (ale i Ameriku), pokud není řeč o vzájemných válkách.
Tak nebo tak, Encyklopedie středověku je jedinečná publikace, která v současnosti - pokud mě povědomí neklame - nemá konkurenci ve snaze o sjednocení a shrnutí současného vědění o středověku a jeho myšlení.“... celý text
— Kozel
Šalomounova pečeť
„Úplně náhodou pořízená, aby rozšířila řadu svejch barevnejch kamarádek, zatuchlá, jako kdyby se válela v mokrým sklepě, tlustá jako obálka s pětitisícovkama, kterou jsem nikdy nedostal a plná tajemství.
Tak nejdřív jsem se lekl, protože to tam byl samej žid, minaret, pejz a fez. To mě trošku mátlo, ale Bosna s přilehlejma vesnicema asi jiná nebyla, a to nikdá. Taky jsem myslel, že je to jeden příběh, ale zase je to paklik povídek, plnej divnejch židovskejch slov, názvů, zvyklostí a z vysvětlivek se mi točila hlava. Taky mě zajímalo co je to za kořena, ten Šalamoun, že má i svojí pečeť. Slyšel jsem akorát, jak někdo říká ty jsi snad sežral Šalamounovo hovno. To je docela zvrácenost, ale třeba to je s pepřem, octem a cibulí stejný jako tlačenka. Nebo to měl mít Šalamoun k svačině a někdo mu to sežral.
Tak se radši uklidnim a vrátim zpět k tématu. Prokousávání se k Šalamounově pečeti bylo docela pracný. Nelíbil se mi styl psaní, ani to, co se v těch židovskejch dírách odehrávalo za příběhy. Ale někdy to bylo dobrý, všechno bych do kamen nesypal. Třeba nosič Rafael, nebo možná Samuel? A Rafael že by bylo dítě? Taky tam možná bylo Rafaelů víc a jeden Rafo určitě taky. No zkrátka ten nosič docela odsejpal a dokonce měl pokračování i v tý Šalsmounově pečeti. Tam se dozvíš, že tu pečeť dali Samuelově starý na čudlik. Je to taková permice na mlíko pro cizí dítě. Což je strašný, když je to dítě místního miliardáře, kterej zaměstnává ve svým Agrofertu i Samuela. Pak si předplatí ty čudliky oba a nezajímá ho, jestli Samuelovo dítě kvůli tomu půjde pouštět prdíky do hlíny. Jestli Samuel dá ban na čudlik pro bohatýho zmetka, dostane od šéfa ban na vejplatu, práci a jídlo. Čili, ban na život. Jak tohle kámo dopadne? Já z toho mám nervy na pochodu. Teda kecám, já už to vím, ale nikomu to neřeknu.
Myslím, že ten Šalamoun je takovej průměr, možná horší. Samuel, nebo Rafael to tolik nahoru nevytáhnul.“... celý text
— žlučníkář
Přes písek
„Žádná pecka to není.
Je, ale fakt, že je to o jednu hvězdu lepší než první díl. Opět chaotické ze spousty postav, otázek, které nejsou zodpovězeny a chvílemi hodně nudné. Přiznám se bez mučení, že už ani nevím jak skončil první díl a zda to nějak na sebe navazuje dějově, nebo postavami. Pokud nebude další díl, asi se nic hrozného ve světové literatuře nestane.“... celý text
— pobijecmuch
Po čem rabíni touží
„Zajímám se o Izrael a tahle knížka ... nevím, co napsat . Autor má zvláštní smysl pro humor , který mi nesedí . Knížka je napsaná s nadhledem a cítím tam i trochu výsměch, což by asi být nemělo . O to víc ,že je autor sám Izraelec . Za mě ztráta času .“... celý text
— Pavčule
Májové růže
„Nebýt toho, že jsem neměla stáhnutou jinou audioknihu, nedoposlouchala bych. Příběh opravdu neuvěřitelný po všech stránkách. Střídání vyprávění er formou, ich formou a ještě du formou byl překombinovaný a ke čtivosti nepomohl. K mytí oken se tohle poslouchání hodilo, ale celkově autorku již znovu hledat nebudu.“... celý text
— katpas76
Kamenná opice
„Všechny knihy z této série u mě bodují skrze zajímavosti roztroušené napříč příběhy. Když jsem zjistila, že ústředním tématem tohoto dílu jsou ilegální čínští přistěhovalci, moc mě to neoslovilo. I přesto mě kniha po několika kapitolách pohltila a po přečtení nemohu jinak než konstatovat, že Kamenná opice byl ze série dosud nejlepší díl. Jistě, některé věci bylo možné předvídat a tu a tam to někde skříplo o hranu logiky, ale vzrušující pátrání po souvislostech to spolu s výběrem zajímavostí o Číně plně vykompenzovaly. Superhrdinka Sachsová mi k srdci nepřirostla a jsem ráda, že její vztah s Rhymem se napříč díly intenzivně nepřetřásá. Oživujícím charakterem v týmu vyšetřovatelů byl osobitý čínský detektiv Sonny Li. Líbí se mi, když autor přichází s novými postavami s nešacuje jen kostlivce ze skříně hlavních hrdinů.“... celý text
— JaniMa
Čtvrté křídlo
„Uznávám, že co se týká věku, nejsem ta správná cílová skupina, ale jsem přesvědčená, že i v době, kdy jsem jí byla, bych Čtvrté křídlo hodnotila stejně – jako brak. Vlastně jsem po knize sáhla spíš ze zvědavosti, abych zjistila, co je to slavné „romantasy“.
A co tedy dnešní mladé čtenářky považují za romantické?
Je to prostředí školy, v níž se ti, kteří by měli vlastně bojovat za stejnou věc, navzájem vraždí, lámou si kosti, tráví se a celkově si škodí? V níž se nedoporučuje uzavírat přátelství, ale spojenectví, protože postavy a jejich jména dějem často jen prošumí a zmizí? Líčení násilí a brutálních bojových scén?
Je to hlavní hrdinka se svou stále zdůrazňovanou křehkostí, která přitom tahá dýky z kapes jak králíky z klobouku a metá je po svých protivnících na milimetr přesně (těsně vedle jejich uší a penisů), neváhá své soupeře otrávit, a když už se jí něco stane, dají ji zase dohromady léčitelé a napravovači? Připadá ještě někomu překvapivé, že tato „outsiderka“ překoná všechny nástrahy a stane se vyvolenou?
Je to tolikrát omílané klišé, kdy hlavní hrdinka podlehne největšímu borci, který jí nejprve vyhrožuje smrtí, poté s ní kuje pikle, aby ji nakonec přiváděl k takovému orgasmu, až vzplanou záclony? Nebo pár podobně vášnivých scén, při nichž v českém překladu Violet nesténá, ale kňourá? (Což se možná víc hodí k její drobné tělesné konstrukci.)
Je to fakt, že se odehrávají v jiném světě, který je nastíněn jen velmi laxně, a je tedy možné se soustředit jen na jednu dějovou linku, což zvládnou i méně zdatní čtenáři a čtenářky hledající hlavně vzrušení?
Asi jste pochopili, že nejsem čtenářka (natož divačka) fantasy. Myslela jsem, že mě třeba Čtvrté křídlo, tolik vychvalované a propagované v knižních skupinách, směrem k tomuto žánru popostrčí, naláká, abych vyhledala další podobné knihy. Ale ani náhodou. I nadále zůstanu věrná příběhům z našeho světa, v němž sice nejsou draci, zato má ale bohatou historii a leckdy třaskavou přítomnost, jsou tu místa, která stojí za to navštívit a vidět na vlastní oči, a lidé, s nimiž je dobré se seznámit. A také knihy, jež je radost číst. Tato k nim navzdory své čtivosti a krásné obálce bohužel nepatří.“... celý text
— Aknel26
Nalezená minulost
„Není to kniha, kterou bych přečetla na jeden zátah, ale o to víc jsem si knihu vychutnávala.
Nezbývá mi, než udělit knize a hlavně její autorce plný počet za dechberoucí knihu, která zahrnuje ohlédnutí za generaci žen, které zažívaly krušné a nemilosrdné časy.
Autorka velmi pečlivě mapuje život své prababičky, babičky a maminky. Navíc se dozvídáme, velmi srozumitelným způsobem historii naší země.
Autorka připojila k textu i dobové fotografie, které celý příběh ještě více oživily a já jsem měla u čtení před sebou tváře jednotlivých postav.
Neuvěřitelné, jakou sílu a odvahu musely mít hlavní postavy. Někdy mě zamrazilo, když jsem si znovu četla o krutosti holokaustu a nejen tohoto období.
Je to jedna z knih, na kterou budu dlouho vzpomínat.“... celý text
— Jája92
Nebojím se tmy
„pěkná knížka pro děti“
— evca7271
Kam se schovala zvířátka v domě?: Hádanky pro nejmenší
„pěkná knížka pro nejmenší“
— evca7271
Co jsou to bacily?
„s dcerou se nám knížka moc líbila a něco nového dceru naučila“
— evca7271
Cesta za štěstím
„Nenáročná, odpočinková knížka s nádechem exotiky, romantiky a dávné historie.
Hlavní hrdinka sympatická, přála jsem ji, aby nalezla své štěstí, po všech těch peripetiích, které ji potkaly.“... celý text
— Jája92
Mazal tov!
„Původně jsem si myslela, že je to kniha spíš pro děti. Omyl! Pro zapálené mladé určitě, pro děti ke společnému čtení a rozmluvám, pro dospělé, kteří si chtějí rozšířit obzory! A kromě poutavého obsahu je kniha naprosto úžasná po straně zpracování (formát textu a překrásné doprovodné ilustrace). Tuhle si nechám jako poklad v knihovně“... celý text
— haannyys
Návrat z nicoty
„Tohle je jedno velké Vau!! Děkuju autorovi za skvěle napsanou knihu, která se hltá každou stránkou. Jste pro mě inspirací a naději, že se nikdy nemá nic vzdávat.“... celý text
— iv.ča
Ženy za mřížemi
„Tak já nevím.
Přišlo mi, že odsouzené ženy, jsou tam omylem. Je to tam strašné, to si nezaslouží. Zabití novorozence, no to se stane.Ve své podstatě, to vypadá tak, že za to, že sedí v kriminále může někdo jiný. Chápu, že jsou to většinou mladistvé, nevyzrálé děti, ale o to víc zaráží, co dokáží udělat. Všichni tady hodnotí knihu z pohledu ,jak se žije ve vězení ,ale vůbec nikdo se nezamýšlel nad tím, za co tam ty odsouzené sedí. A to je docela masakr.Člověku by jich mohlo být i líto. No, já to tak teda nemám.“... celý text
— katasukivasukim
Dcera krále močálů
„Výborně napsaná kniha, která se čte jedním dechem. Pasáže ze současnosti se prolínají se vzpomínkami na dětství a odkrývají se další a další části života dítěte, které miluje svého otce bezmeznou láskou, ačkoliv je to sadistický narcista. Doporučuju pro strhující příběh“... celý text
— maryska09
Město iluzí
„Celá seria Rainshadow bola úchvatná, tešila som sa aj na posledný diel, ten bol z nich podla mna najslabší, škoda že nie sú dalšie časti, odporúčam prečítať si celú sériu určite nebudete banovať.“... celý text
— brankaemka
Spalující lampa
„Kniha sa mi veľmi páčila, kludne by som prijala aj viac podrobností o Griffinovi a Adelaide. Prečítané jedným dychom, Za mňa 5 hviezdičiek určite.“
— brankaemka
Všude samí lháři
„Jsem ráda, že podle ostatních komentářů, nejsem sama, kdo si myslí, že chování 9ti leté dívky, je dost extrémní. Mám 10ti leteho syna s poruchou autistickeho spektra. Neovládá své emoce apod. Ale tohle myšlení této postavy bylo opravdu přehnané.“... celý text
— martina5360
Vábení Vln
„Poslední dobou jsem byla fantasy přehlcená a několik měsíců se tomuto žánru vyhýbala,ale kamarádka mi doporučila Vábení vln a já jsem ráda,že mi kniha ležela dva dny v ruce otevřená,protože takový krásný příběh by bylo škoda vynechat,opravdu se povedl.Emory mi padla do oka skoro okamžitě,takže velký palec nahoru :)“... celý text
— Verunka4444
Kdo ví, kde budu zítra
„Příjemný rozhovor s velmi zajímavým člověkem. Díky knize známe novinářův životopis. Sice bych uvítala některé kapitoly rozebrat podrobněji, ale o to více mě láká přečíst si nějakou knihu přímo od pana Etzlera.“... celý text
— mari.seri
Turbulence
„Od začátku zhruba do poloviny mě kniha příliš nebavila, zdálo se mi, že se děj hodně omílá dokola, ale konec se rozjel a vůbec nechápu, jak se v ani ne 100 stranách stalo tolik zvratů. Některé byly předvídatelné, jiné jsem moc nečekala.“... celý text
— Haňulilinka
Pozdě na hlasitou hudbu
„Zapletal situuje svůj příběh do imaginárního moravského města Mlín někdy v osmdesátých letech minulého století. Sleduje osudy čtyř mladých hrdinů (třicátníků): inženýra Pavla, chirurga Tomáše, vězně Mariana, vedoucího papírnictví Mirka a také jejich partnerek. Autor postupně ukazuje jak se rozdílně vyrovnávají s určitou rutinou, šedi a stereotypem, který běžný život přináší. Hrdinové jsou vybráni jako jakýsi reprezentativní vzorek celé populace. Román je napsaný čtivě, věrně vykresluje atmosféru a reálie zmíněného období a představuje obraz, typické znaky a postoje tehdejší mladé generace.“... celý text
— Lele61
Válka o pravdu: Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě
„„Nesmíme ani zapomenout, že uvažování státníků, inteligence i celého národa do značné míry určoval onen duševní zákon, který nám radí věřit tomu, v co sami doufáme. Tento svůdně jednoduchý způsob uvažování je třeba mít na paměti vždy, když se blíží velká rozhodnutí. Lidé doufali, že se baltským zemím podaří z důsledků smluv víceméně šťastně vyváznout, a proto tak ochotně věřili ruským slibům.“
„V článku 97 ústavy Estonské sovětské socialistické republiky je uvedena celá řada občanských svobod: svoboda slova, svoboda tisku, svoboda shromažďování a projevu. V praxi to znamená, že všechny tyto svobody smí využívat pouze osoba, která ústně i písemně chválí a ctí současný systém, komunistickou stranu a její opatření. Shromáždění a demonstrace smí pořádat pouze komunistická strana a na těchto setkáních se nesmí kritizovat vládní opatření.“
Historie se možná neopakuje, ale téměř jistě se rýmuje, abych parafrázoval Marka Twaina. Tahle útlá knížka je toho dokladem. Autor v ní zevrubně a z pozice přímého účastníka popisuje krátké období mezi podzimem 1939 a létem 1940 v Pobaltí, na jehož konci byly Litva, Lotyšsko a Estonsko obsazeny a začleněny jako svazové republiky do Sovětského svazu. Historicky jde o nesmírně zajímavé, nicméně neradostné čtení. Z dnešního pohledu je příběh mimořádně důležitý, nelze totiž nevidět podobnost mezi rozvratným úsilím a konáním tehdejšího Sovětského svazu a stejně rozvratným úsilím a konáním dnešního Ruska. Metody zůstaly, vlastně ani cíle se nemění.
Text začíná krátkým historickým exkurzem do novodobých dějin Pobaltí a Finska. Autor neopomene zmínit opakované pokusy o obsazení oblasti Sovětským svazem, resp. Ruskem po ustavení nezávislosti v roce 1920 (např. zmařený pokus o vyvolání bolševické revoluce v Estonsku v roce 1924, řízen a personálně zajištěn ze SSSR – nelze nevidět podobnost s událostmi probíhajícími od roku 2014 na východě Ukrajiny).
Následuje působivý popis procesu postupné likvidace nezávislosti pobaltských států. Čtenář má možnost podrobně se seznámit s kroky a událostmi, které nezadržitelně a neodvratně vedly ke ztrátě svobody. Ze strany SSSR šlo o klasickou propagandistickou válku, kterou poznáváme dnes. V první fázi využití vojenských incidentů jako záminek k podpisu nevýhodných a manipulativních „obranných smluv“, následně obsazení a de facto počátek okupace. V mixu nechybí patologické ruské lhaní, manipulativní výklad smluv, infiltrace společnosti, rozvrat morálky a úplná demoralizace. Nelze přehlédnou klíčovou roli lokálních komunistických stran v procesu obsazení a začlenění jednotlivých států do SSSR. Jejich význam nelze dostatečně zdůraznit, jejich role v lokální politice je pro Rusko extrémně důležitá. Jsou to dveřníci, jsou to klíčníci, otevírají dveře ruskému moru. Myslím, že máme dostatečnou vlastní zkušenost.
První část textu se zabývá politickou situací, časově do zmanipulovaných voleb, které proběhli ve všech třech pobaltských státech zároveň, dne 14. července 1940. Volby autor komentuje obšírně, vyjmenovává všechny podivnosti, odchylky od demokratické normy, roli komunistických stran, roli poskoků SSSR, roli bolševických komisařů – loutkovodičů, vše za jediným cílem – legalizovat připojení k SSSR.
Další část knihy se pak zabývá každodenním životem pod nadvládou Sovětů, dopady okupace, dopady začlenění, inflace, měnová reforma, zchudnutí, demoralizace, znárodňování, rychlá kolektivizace, prudké omezení svobod. Nelze se divit, že Pobaltí Rusáka svorně tak nenávidí, to, jakým způsobem jim ukradl jejich země je naprosto bezprecedentní.
To podstatné je však v názvu – Válka o pravdu – a je to pochopitelně mnohokrát zdůrazněno v textu, totiž ruský modus operandi, způsob vedení propagandistické války. Manipulace s veřejností, s veřejným míněním, demoralizace, demotivace, ale především lhaní, lhaní, lhaní, a ještě jednou lhaní. Pavučina lží. Klíčová je ztráta schopnosti rozlišit pravdu a lež, dobré od špatného, morální a amorálního. Stejně klíčová je ztráta důvěry v systém, v demokracii, v instituce a ztráta schopnosti se správně rozhodnout.
Text je psán čtivým reportážním stylem, autor však často sklouzává k subjektivitě, do příběhu vnáší vlastní názorové a hodnotové soudy. Neoddiskutovatelný je silný protiruský sentiment – s ohledem na události se však nelze ani v nejmenším divit.
Příběh o tom, jak se tři malé pobaltské státečky nechali Rusákem infiltrovat, zmanipulovat, rozvrátit, obsadit a poté připojit k impériu je strašidelný a dnes o to víc aktuální. Když se na všechny ty události a požadavky SSSR, nebo dnešního Ruska, člověk dívá optikou naplňování vize ruského mesianismu a hledání ruské spásy, dostává to všechno úplně nový rozměr. Zrádci jsou pak skutečně zrádci, ne pouzí oblouznění pomatenci, ale jedinci fakticky pomáhající Rusku naplňovat jeho národní spasitelské vize.
Doporučuji všem.“... celý text
— thorir
Emilka
„Emilka je příběh o celém jednom životě holky od narození až do stáří babičky, kdy došla na samý konec života a cítí volání odchodu ze života. Události ve 20. století, které přinesli lidem mnoho bolesti, moc ovlivnit nešlo.
Obě světové války, padesátá až osmdesátá léta komunismu, které byli pro spoustu lidí snad ještě horší než za války. A do té doby přicházejí nemoce a postižení jako v kterékoliv jiné době.
Emilka si toho prožila hodně, maminku v uvozovkách ztratila shodou okolností našla ve svém životě jiné dvě ženy Libuši a Andělu, které jí byli cizí, přesto ji v určitém období v životě byli bližší než matka Marie.
Svojí první lásku ztratila, svého manžela Rudolfa si vzala spíše z rozumu a tak nějak na ní zbyl, přesto se ho naučila svým způsobem mít ráda. Bolestných ztrát bylo v jejím životě hodně a až po letech dokázala pochopit svoji matku a odpustit jí. Život není nikdy černobílý a žijeme ho všichni tak jak nejlíp umíme.
Nějaké malé výhrady bych k psaní občas měla, ale knihu jsem si užila. Takový těžký životní osud nám ukáže, jak se máme dobře a přesto si stěžujeme.“... celý text
— EvikU.
S láskou, Eloise
„Pátý díl Bridgertonových je o pátém dítěti v pořadí, Eloise. Eloise je vtipná, bystrá a do všeho se vrhá po hlavě, ale na můj vkus moc všetečná a otravná :D Avšak moc se mi líbily části knihy, ve kterých je s dětmi a taky slovní přestřelky se sirem Phillipem. Phillip je ze začátku velmi náladový a nepříjemný, jeho chování k dětem je hrozné a být Eloise, hodně rychle bych odjela pryč :D ale postupem času se i on dostává ze svých traumat a učí se být dobrým otcem pro svoje děti a dobrým trpělivým manželem pro Eloise.
Co musím vypíchnout, byla část, kdy na panství přijeli Eloisini bratři. To bylo skvělý. Kajícný Phillip, škrtící Anthony, vtipkující Benedict, žrout Colin a Gregory, snažící se udělat dojem drsňáka. Nejlepší část knihy.
Jakoby, ani tenhle díl, ani žádný jiný ze série Bridgertonových si asi nezaslouží celých pět hvězdiček, ale všechny díly je dostanou, protože jsou moje guilty pleasure :D“... celý text
— knihárna
Hrad v Pyrenejích
„Náročné, náročné čtení. Steinn a Solrun, rozličné vnímání reality, rozdílné trávení života. Nejlépe fungují první dvě třetiny, tajemství jim sluší, odhalení záhady starorůžového šálu, která kdysi vedla k jejich rozchodu, z příběhu sice neudělá tuctovou detektivku, ale přece jen vzbudí lehké zklamání. To nejsilnější je pro mne schopnost Gaarderových slov čtenáře přivést k zamyšlení, ať už nad podstatou našeho světa, existence Osudu/ předurčení či původu a smyslu Magrittova Hradu v Pyrenejích, a to prostřednictvím popisu velmi konkrétních situací. Nebo prostě nad tím, co s člověkem udělá setkání s něčím, na co nemá vliv, permanentní nejistota či (spolu)vina. A mimochodem, tu krajinu bych ráda viděla...“... celý text
— petrarka72