Nejnovější komentáře
Kapitán Nemo: Nemova říše / Rozkazy z éteru / Neviditelná armáda
„Jako kluk jsem zbožňoval Troskovy knihy zbožňoval, dospělému už dnes připadnou možná místy naivní a jednoduché, ale o dobrodružství v nich nebyla nouze. Trilogie románů má sestupnou kvalitu, hodnotil jsem je samostatně, jako celek je to u mě v těsně pod lehkým nadprůměrem - 70 %“... celý text
— danny_21
Jeptiška pro markraběte
„,Osud zase nebývá tak krutý, aby to člověk neunesl. A vždycky, když něco vezme, něco za to i dá."
Historie Brna a jeho obyvatel pod drobnohledem.
Z brněnských nevěstek jsou počestné měštky, bylinkářky, vědmy i lazebnice.
Z brněnských měštěk jsou vdovy i obchodnice.
Z jeptišky je nevěsta pro markraběte.
Moravský markrabě Jan Jindřich stále dokazuje svoji mužnou sílu a pro novou ženu si tentokrát přijel do kláštera. Vedla ho láska, marnivost nebo jen nuda v Brně?
Bratr Karel se diví a papež?
Možná závidí...
Brněnský kat má stále plné ruce práce.
Krásně mi paní spisovatelka ozřejmila sňatkovou politiku mocných, jejich směnárnu lásky: kdo s kým a za kolik?
Tolik se snažili ve své mužné síle, šlechetní Lucemburkové...
Vítejte na českém trůně, Habsburkové...
Epilog tentokrát s patinou hořkosti.
Audiokniha: chronicky stabilně, po čtvrté čte Dušan Urban“... celý text
— evelýny
Rytíři z Vřesova
„Po přečtení celé série hodnotím jako super oddechovou četbu, pan Niedl píše za mě výborně. Nechybí nic - trocha historie, romantika, napětí - přesně tak jak to má u oddechovky být. Škoda několika chyb v textu, asi by měli mít v nakladatelství lepšího editora, ale všech 8 dílů za mě super!“... celý text
— Ilona70
Úkryt
„No, tak alespoň vím, že Nora Roberts nebude můj šálek kávy. Moderní červená knihovna, oškliví záporáci proti krásným kladným hrdinům, tááák naivní - a hrozně strojené dialogy. Zápletka po letech nepochopitelná, nepřesvědčivá. Nejvíc mě rozstřelila strana 360: "Tohle jsem ještě nikdy k nikomu necítila." " ...a jemu bylo jasné, že ji bude milovat do posledního dechu." :-)))“... celý text
— knihovna22
Veterán
„Po ochutnávce v Seržantovi jsem se pustila do této série, trochu mě překvapilo, že od Lancelota uplynula docela dlouhá doba a technika pokročila jen nepatrně (teď tedy myslím opravdu technika - auta, zbraně, možnosti komunikace), asi je ta magie, co tam tak nepěkně ohýbá přírodní zákony opravdu taková svině, když ani v oblasti vojenství, které je tradičně schopné chrlit novinky s plodností lumíka, se za tu dobu nedostali dál než k lepším tankům a samopalům. A trochu mi vadilo, jak se v knize pořád dokola opakovalo, že panáček po tak složité magickofyzické operaci bez patřičné magickopsychické rehabilitace nebude psychicky ok... to asi stačilo říct jednou, neboť další vývoj děje jaksi i bez toho naznačuje, že se nám z Maxe stává bezskrupulózní monstrum. Ale zatím dobře, mix military, fantasy (i když nám od Seržanta tak nějak ustoupilo do pozadí), gangsterky, jdeme dál, za Kapitánem... a slza za Guzyho, to byl fakt sympaťák (omlouvám se, nevím, jestli se tak tohle jméno píše správně, knihu jsem četla "ušima").“... celý text
— borufka
Truchlivý Bůh
„Vynikající čtení! Uživatelka Rihatama všechno řekla za mne... Variace na Kunderu jen do jisté míry - zde čtivější a nejednoznačnější, tolik nedávající na odiv autorovu výjimečnost (poslední věta boží!); Borghes také jen do jisté míry - v devadesátkách tento autor v Brně "frčel" (dokonce byl součástí přijímaček na neJmenovAnou Múzickou školU), ale bloudění v labyrintech včetně vlastní duše má rafinovanější a neprůhlednější... Od viselce k viselci. Od rodinného klanu ke gangu. Od undergroundu do podzemí. Od vůle neušpinit si ruce k touze po svobodě. Zkrátka bílovický knihovník, adept na Dušičku a (novo)manžel zevnitř i zvenčí, uprostřed hry, které nerozumí... Tohle ve mně bude rezonovat ještě dlouho. Včetně konce, který jsem vnímala jako přirozený, i když mi není úplně jasný. (Ale ten obraz, jak sedí před maringotkou a kouká do mlhy, je skvělý.)“... celý text
— petrarka72
Postel, hospoda, kostel
„Znám jednoho takového "lidového" faráře i osobně a jsem ráda, že takoví jsou. Jsou to také "jen" lidé, a je dobře, že se za to Zbygniew Czendlik nestydí a otevřeně říká co si myslí, i když se za to vyššího postu v církvi asi nedočká. Dobrá knížka.“... celý text
— Ilona70
Ježibabin vysavač
„Terry Pratchett je takový britský Miloš Macourek. Povídky/pohádky jsou spíš civilnější a nesedí mi místy „dospělácké“ dvojsmysly. Nejvíc mě bavila sci-fi „Televize pro cestování časem“ a feministická „Sochy v Postružinovském parku“. Ale jinak se Pratchett neodvázal tak, jako to umí Macourek a třeba jeho pohádka o holčičce Matyldě s náhradní hlavou, nebo když rodiče omylem rozmixují chlapečka v mixéru a upečou z něho šlehačkový dort, kluk má dorty velice rád a tak začne ujídat sám sebe a nerozmixovali zpětný, chodem do původní podoby, tak by se sám celý snědl.“... celý text
— jirka7470
Osm hor
„Životy, nad nimiž se vznášejí hory a procházejí jimi.
Tato kniha nesází na strhující filmový děj, ale na emoce, které však neždímá nýbrž jen naťukává a záleží na schopnosti každého z nás, prožívat hluboce či nikoliv. Je to čirá krása, tato kniha.“... celý text
— JanaProchazka
Mlčící pacientka
„Terapeut hrající si na detektiva, asi jsem čekal trochu víc.“
— jiri4861
Světoběžníci a Robinsoni
„Nějak jsem se do knihy nemohla ponořit. Přečetla jsem jen část, kterou oceňuji třemi hvězdičkami.
Nepopírám, že je kniha psaná dobře, ale přestala mě bavit a nemohu si pomoci. Knihu odkládám a odnesu na místo, kde si ji možná nějaký čtenář rád najde.“... celý text
— sajanka
V šedých tónech
„Stejně jako Sůl moře mě kniha chytla od první stránky. Díky krátkým kapitolám a čtivému napínavému ději vám stránky ubíhají pod rukama. Děj je zasazen do období druhé světové války, takže to vůbec není lehké čtení. Vše jsem prožívala s hlavními hrdiny a fandila jsem jim.
Pokud hledáte podobné čtení, tak doporučuji Jmenuji se Maryte od Alvydase Šlepikase.“... celý text
— lulucinax
Habermannov mlyn
„Četla jsem v češtině. Asi jsem čekala trochu víc. Víc dusivé hrůzy, která je ve filmu. Příběh s vyzněním, které se dalo očekávat. Oceňuji krásný jazyk, popisy přírody.“... celý text
— patch
A stromy ve Vídeňském lese stále stojí
„Korespondence, která graduje, ze které lze poznat tíživější a tíživější situaci, zoufalost, snaha udržet si naději, udržet pouto. Naprosto výjimečná kniha!“... celý text
— bob0985
Smrt šumavského poustevníka
„Zajímavé a pochopitelné rozuzlení. Ne vždy se totiž ve Vondruškových koncích orientuji na první dobrou.
Odpouštím slovní spojení "budou přenocovat", i když mi to nevýslovně rve uši.“... celý text
— Hoblinka
Ratajský les
„Kniha se mi ze začátku četla dost špatně, než jsem přišla na prolínání třech časových rovin, ale pak už to šlo samo a pokládám to za dobrý nápad.
Zajímavý příběh, i když nemám moc ráda, když se ke skutečným událostem přidá tolik fabulací, které autor udává především v částech z roku 2014. Každý to máme jinak, ale mně to potom celkovou tu historii skutečného příběhu kazí.
Není pochyb, že autor je dobrý, ale vadí mi přemíra expresivních výrazů, jakkoliv je to dneska snad "IN". Pro mě je však literatura něco jako kultura, a proto nemám ráda přílišnou vulgaritu, kterou se dnešní tvorba, jak literární i filmová jen hemží. (Pokládám to za úpadek národa.)
Tady dávám jednu hvězdičku pryč a druhou vysvětlím.
Je to pro absenci uvozovek. Špatně se mi to četlo a někdy jsem přemýšlela, kdo, co řekl. Možná, že se to v dnešní češtině používá a není to chyba, ale pro mě tedy je. Je to nešťastný nápad.
Rovněž pokládám za chybu, když někdo něco říká a vzápětí následuje věta o něčem jiném na stejném řádku. Pak je to matoucí a nepřehledné.
To, že jsem objevila sem tam nějakou chybku, to už pominu, protože se to stává téměř všude a každému.
Takže tři hvězdičky se mi zdají přiměřené.
Ale přečetla jsem se zájmem, i když tuto knihu už podruhé číst nebudu. Spíše bych si vyhledala něco jiného o tomto případu, protože ta místa, kde se odehrál, docela dobře znám.“... celý text
— sajanka
Hvězdy na cestě
„3,5* Knížku jsem četla ušima a musím konstatovat, že je to jedna z mála knih, kde interpret (manžel autorky - Richard Krajčo) zcela převálcovat obsah. Bez jeho interpretace bych hodnotila asi 3*, příběh je to takový příjemný, oddechový, ale za pár dnů už nebudu vědět o čem byl. V knize se přeskakuje v čase, aniž by byl čtenář/posluchač upozorněn, ale rychle se zorientuje, absolutně to není na škodu. K přečtení (či za mě lépe k poslechu) někde u moře na dovolené k přečtení doporučit můžu.“... celý text
— Zuzvil
Hudební výchova pro 3. ročník základní školy
„Příjemné“
— palka452
Duna
„Slyšeno jako audiokniha.
Co sem napsat? No prostě WOW! Jak mně Duna mohla tak strašně dlouho unikat? Jsem barbar a přečetl / poslechl jsem si Dunu až po filmech a sám se za to teď stydím.
Konečné hodnocení: 99%“... celý text
— Morfyk
Pomocnice
„Zase ne taková bomba, jak bylo uváděno. Ale četlo se to plynule a rychle. Krátké kapitoly mě docela bavily.“
— patch
Smrtící kolotoč
„Dost napínavý příběh.. dokonce jsem netušila, jak dopadne. Až pár posledních stránek..“
— Zuzulinka
Deníky ze Severní Koreje
„3,5* Tenký sešitek obsahující deníkové zápisky mladé koreanistky, která se v letech 2011 a 2012 dostala na studijní pobyt (vždy jeden měsíc) do Severní Koreji. Není to žádná vysoká literatura, jsou to opravdu zápisky, které jsou ale o to cennější, protože jsou autentické, upřímné a otevřené. Celkově autorku ráda čtu a téma mě zajímá, takže jsem si s chutí přečetla i tyto deníky. K přečtení určitě můžu doporučit.“... celý text
— Zuzvil
Pinocchiova dobrodružství
„původní Collodiho Pinocchiova dobrodružství, tedy žádná zkrácená ani převyprávěná či jinak idealizovaná verze, jsou (pro konec 19. století) typický výchovný román (s pikareskními prvky) pro menší chlapce
nejen díky ilustracím Zmatlíkové ("moje" české vydání z 60. let) jsem si Pinocchia vždycky nějak propojoval s Aškenazyho Pitrýskem
mimochodem český překlad vyšel ještě před první světovou válkou pod názvem Oříškova dobrodružství a české překlady z doby druhé světové Pinocchia jmenují také jako Otesánek nebo Nosáček
...a ty upálené nohy hned na začátku jsou fakt na dnešní děti drsné“... celý text
— los
Rumcajs
„Legendární loupežník z Řáholeckého lesa, kterého známe hlavně díky povedenému večerníčku. Dočká se někdy i hrané podoby?“
— Koty7
Město v oblacích
„Anthony Doerr píše tak, že jeho styl si buď zamilujete nebo zošklivíte.
Já jsem se první třetinu knihy potýkala spíš s tím ošklivením. Nedávalo mi smysl skákání mezi různými časovými rovinami a bylo těžké si zvědomnit společnou linku, která všechny příběhy propojovala.
Nicméně další dvě třetiny už jsem byla ke knize skoro přikovaná a příběh, ač na mnoha místech krutý a nelítostný, jsem si zamilovala. Nejvíce mi přirostli k srdci Anna s Omeirem a taky Konstance. Paradoxně vývoj současné linky se Zénonem a Seymourem se mi líbil nejméně, ale to je v pořádku.
Řekla bych, že už tak 200 stran od konce (možná i více) jsem tušila, jak dopadne dějová linka s Konstance a už od začátku mi něco napovídalo i rozzuzlení u Anny a Omeira, ale musím uznat, že nejvíce mě překvapil konec příběhu Seymoura a téměř jsem jej oplakala.
Ve výsledku se jedná o krásnou knihu, ve které čtenář najde všelijaké lidské charaktery, které v něm zmobilizují paletu různých emocí. Ale abych se přiznala, kniha mě neohromila natolik, abych měla někdy motivaci si ji přečíst znovu.“... celý text
— Gweny
Holomráz
„Wolrich je sketa, zmetek, totální hajzl, ale co bychom s jeho životní zkušeností čekali, že:-). Ale stejně udělá nakonec to, co je třeba, i když se tím nestane o nic sympatičtější. Pan Kopřiva je zvláštní autor, ale víte co, já ho mám ráda, on si totiž na nic nehraje, tedy pokud si nehraje na autora, kterému jsou jeho postavy úplně ukradené, protože on je potřebuje jen použít, využít a zneužít ve prospěch příběhu, a nějaké jejich vztahy, emoce, vývoj, to je fakt úplně buřt... Asfalt lepší, ale užila jsem si i tak, výborné byly bonusové povídky.“... celý text
— borufka
Ptáci v trní
„Byla to moje oblíbená kniha už od doby, kdy jsem byla o 30 let mladší. Nebyla to sice lehká odpočinková četba, musela jsem hodně při čtení přemýšlet, číst pomalu, abych si zapamatovala všechny osoby a jejich osudy. Jen rodina Clearyů, rodiče otec Paddy a matka Fee, měla celkem osm dětí bez malého bratříčka Hala, který zemřel na záškrt.
Kniha byla rozdělená do několika částí, každá z nich nesla jméno hlavní osoby, o které se v té části nejvíc jednalo. Meggie, Ralph, Paddy, Luke, Fee, Dane a Justina. Vyprávění mělo několik rovin. Osudy jejich rodiny, kněze Ralpha de Bricassarta, Paddyho sestry Mary Carsonové, a nakonec manžela Luka a Meggiiných dětí Danea a Justiny. Hlavním tématem byla hluboká celoživotní zakázaná láska Otce Ralpha de Bricassarta a Meggie Clearyové. Osudy všech hlavních hrdinů mne zaujaly a kniha se nedala odložit, i když se četla pomalým tempem. Zaslouží si všech pět hvězdiček.“... celý text
— jana-cisarova
Broučci
„Poměrně depresivní čtení pro děti, protože se tam často umírá. Ale tak nějak to patří do povinné literatury.“
— Koty7
Mikeš
„Krásná Ladova obrázková knížka o zvířatech, kterou zná snad každé dítě.“
— Koty7
Variace
„Poezie Roberta Creeleyho mě vždycky tak chytne za srdce. Básně byly úžasné a mrzí mě, že od autora není přeloženo víc děl.“
— Bětuu