Nejnovější komentáře
Absolutní zlo
„Celkem podařená detektivka. Vrah je sice znám od prvních stránek, ale v příběhu je několikrát hozená udička jinam, a ta zanechává čtenáře na pochybách. Romantická linka není moc uvěřitelná, je zde naprosto zbytečná. A ten konec? Ale proč ne, 4* si zaslouží.“... celý text
— maluck
Tma pod srdcem
„Jestli se vám líbil první díl, tak druhý je o několik stupínků výš. Velký vliv na to dle mého má krásně zapracované psychické rozpoložení hlavní hrdinky a jak se se svými klacky pod nohami více čí méně vyrovnává, jak se snaží žít.
Opět jsem si užila krátké úvahy (?) na začátku každé kapitoly, které nutí k zamyšlení nejen nad následujícím dějem, ale i v životě. Ne jednou jsem si pokývala hlavou, že s tím naprosto souzním.
Celkově za sebe mohu říct, že Tma pod srdcem nabízí možná a trošičku míň mystična a fascinace zasazení do světa slovanské mytologie, ale o velkou dávku víc rozpracovaných charakterů, jelikož se v příběhu motá prvek lidských emocí zasazený právě do drsného prostředí toho nejtemnějšího z temného. Vždy mě v příbězích nadchne úvaha nad tím, co by se stalo, kdyby byl někdo schopný prostě vypnout emoce.
Takže za mě naprosto perfektní příběh. Krásná nevtíravá romantická linka, která se udrží v uvěřitelných mezích i vzhledem k okolnostem (a ano, dojde i na to, že láska občas nedává smysl, ale opět je to pojato uvěřitelně). Témata jako rodičovství či psychické zdraví a to celé zaobalené do slovanské mytologie s kapku hořkosladkým závěrem, kdy je čtenáři naservírován fakt, že při cestě ke štěstí je většinou potřeba něco obětovat. Víc takových promyšlených knih, prosím.“... celý text
— Vjeerus
Kanibal z Nine Elms
„Kniha se mi líbila. Dobře se četla, žádná hluchá, nudná místa. Určitě to nebyla má poslední kniha od tohohle spisovatele. Doporučuji ! :)“
— Petrushka31
Mizera
„Sparrow z této série mě šíleně bavil a líbil se mi, ale Lovec mě nijak extra neohromil. Takže jsem měla docela strach, jak se mi bude líbit Mizera.
Ze začátku bylo obtížný se začíst a přijít na chuť Persephoně, která mi přišla jako šíleně naivní holka. Na jednu stranu se mi líbilo jak se snažila ulovit našeho Mizeru, ale občas už mě ta její snaha přišla šíleně otravná.
Persephona je celý svůj dosavadní život zamilovaná do Cilliana Fitzpatricka, který o ní nejeví žádný zájem. Po letech si najde lásku jinde, ale nedopadne to vůbec tak, jak si možná představovala. Zachrání jí díky tomu právě Cillian. Taková ta klasika, kdy se jedná o falešné manželství. Persephona se snaží v Callianovi vzbudit aspoň nějaké ty emoce a hoooooodně dlouho se jí to nedaří. Obdivuji, že to s ním nevzdala. Call potřebuje dědice a Persephona mu jej musí dát. Samozřejmě city z jeho strany se vytváření a ukazují velmi pomalu. Líbilo se mi zjištění proč se před světem Call tak uzavřel. Hodně zajímavý a důležitý téma. Tady má autorka u mě velký plus, že mluví o vážnějších tématech. Konec trochu klišé, ale jo bylo to nakonec víc než fajn.
Spicy scény za mě topka !“... celý text
— Bookish_Adria
Shledání
„Poslední díl o panském domě,v kterém bydlela Marie s Paulem a jejich děti,Lisa s manželem a dětmi, Paulova matka,její sestra Kitty s dcerou Henni a její druhý manžel Robert a samozřejme služebníctvo,které věrně jim sloužilo a pomáhalo v nelehké době(ve 1a 2 válce),mě bude chybět.Tenhle díl byl trošku smutný,protože začala válka,byly tam ruzne myšlenkové rozdíly,ztráty,ale na konci se vše obrátilo na dobré.Byla to pěkná série.“... celý text
— Szilvia1
Světluška
„Do rukou se mi dostala přímo od autorky tato e-kniha. Osm povídek, které jsou krátké, ale to jim neubírá na kvalitě. Jsou výstižné a některé vám vyrazí dech.
Právě povídka Prokletá zbraň, která vypráví o jednom podivném dědictví, mi dech vyrazila. Po jejím přečtení jsem dlouho seděla a rozdýchávala to. K srdci mi přirostly nejvíce Ti, kterých se bojíme a Společnice. Jsou smutné a bohužel pravdivé.
První povídka Buru byla z Palestiny. Muslimské země jsou mi blízké a něčím mě fascinují. Možná svou "jinakostí" a svým způsobem i exotikou. Připomněla mi jednu knihu z afrického prostředí o podivných adopcích. No a za mě nejsilnější byla ta, podle níž je kniha pojmenována. Toto téma se poslední dobou objevuje častěji a častěji.
Můžu všem doporučit, opravdu každý si v knize najde to, co je mu blízké. A na čtení před spaním je to fajn, takové večerníčky pro dospělé. Styl psaní autorky je příjemný, dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Ale klidně bych příště uvítala trochu delší příběhy.“... celý text
— JanaŠamšová
Na západní frontě klid
„Asi nejlepší beletristická kniha poukazující na zrůdnost a zbytečnost válek, jaká se mi kdy dostala do rukou. V jednoduchém příběhu sledujeme partu mladých kamarádů v zákopech 1. světové války. Chvíle v zázemí se střídají s nekonečnými hodinami na frontě. Celé to na mě působilo jako popis práce v pekelné továrně, kde vám ulpívá život podle rozpisu směn. Jenže tahle fabrika není o postávání u výrobního pásu, tady se krčíte s hlavou zabořenou v hlíně a čekáte, až přestanou konečně dunět děla nepřítele, abyste se mohli posunout zase o jednu díru blíž ke střelbě. Šrapnely, zoufale dlouhé minuty v jedovatém plynu, snad ta maska bude fungovat, snad jsem si ji dobře nasadil. Odnášení raněných spolubojovníků, lazarety plné lidí bez končetin, doslova plejáda toho, co všechno vám může strojově řízená válka utrhnout. A pak jste zase v zázemí. Ležíte na louce plné rozkvetlých vlčích máků a vzpomínáte na dobu před tímhle zlým snem, na školu, na spolužáky, z nich už téměř nikdo nežije a na učitele, představitele starší generace, který vám měl být vzorem, měl vás nasměrovat do života a místo toho vás nakazil svojí zapáleností a vy jste díky tomu tady. Jenže teď už na to koukáte úplně jinak, teď už máte úplně jiné pocity než při slavnostním odjezdu. Knihu jsem četl nyní podruhé a musím říct, že mě zasáhla více (možná kvůli aktuálnímu dění) než během povinné četby na střední škole. Doporučuji i výborné divadelní představení Na západní frontě klid / Zelené koridory v divadle X10 v Praze (syrové, temné vizuální ztvárnění a nechybí v něm všechny klíčové pasáže).“... celý text
— Mijagi
Šepoty v písku
„strašná blbost, opravdu...“
— Youn@n
Důvěrnost – Jak důvěřovat sobě a druhým lidem
„Krásné, jemné, pravdivé.. Doporučuju.“
— HelenBarbora
Chléb náš vezdejší / Mor v Aténách
„Autorovy básně (omlouvám se, že odbočuji) byly plné humoru, ironie, ale taky na mě působily až jaksi axiomaticky a autor sám mi přišel téměř jako úctyhodný mudrc... V těchto dvou textech je to trošku problematičtější. V prvé řadě u těchto dramat nenajdeme (lineární) děj, což čtenáře (jako já) rozhodně mate. Začátky a konce těchto textů však jasně rámují celek a forma je tak vlastně dokonalá, ovšem obsah je, za mě, přece poněkud rozplizlý s občasným vynořením se autorových "axiomů", ale též např. jakýchsi "lehčích" a samoúčelnějších hrátek s jazykem. Tož tak.“... celý text
— jaryn
Padesát odstínů šedi
„Tohle je prostě nesmrtelná klasika.
Vrátila jsem se ke knize po 10 letech, to mi bylo 14 let.
Myslím, že se k ní vrátím i za dalších 10!
Neznám lepší erotický román.
Filmy jsou také super, ale kniha je za mne lepší!
V knize za mne nechybí nic - láska, vášeň, chtíč, sex, poprvé...vše tam je.
Je to jedna velká emoční bomba.
Za mne kdo nečetl, jako by nežil.
Anna a Christian jsou prostě nesmrtelná dvojice“... celý text
— terezaterka2000
Roviny života
„Knihu mi donesla dcera. Profesorka jim ji prezentovala jako příklad TRUCHLENÍ.
Barnes si nejprve zvolil pro svůj příběh lidi nikterak bezvýznamné – herečku Saru Bernhardt (kterou mj. portrétoval i Mucha), ta byla ve své době nesmírně populární, v balónu se ocitá i Nadar, který pořizuje snímky krajiny. Barnes připravuje jeviště pro své tvrzení „Žal, stejně jako smrt, je jedinečná banalita.“ Pro ty, co už tu nejsou, jistě. Horší to je s pozůstalými.
Když uvidí obraz balónu na mracích, objeví se podobenství s naším životem téměř buddhistické. Obraz kolísá, rozplývá se a mizí – tak jako celý náš život. Ta jedinečná banatita! Sára je už dávno v hrobě, stejně jako Nadar.
V druhé části truchlí autor nad svou mrtvou manželkou. Zde je krásná úvaha o smrti: „Po bitvě u Abú Klea ležely všude kolem hordy mrtvých Arabů Každý měl na paži koženou pásku s modlitbou, kterou složil Mahdí. Sliboval v ní, že britské kulky dokáže proměnit ve vodu. Láska nám poskytuje podobný pocit víry a neporazitelnosti Kličkujeme mezi kulkami jako Sarah, která tvrdila, že dokáže proběhnout mezi kapkami deště. Jenže vždycky se nám náhle zabodne do krku nějaký oštěp, každý milostný příběh totiž v sobě skrývá příběh žalu.“
Vzpomínám na Shakespearův sonet 71. A doufám, že se nám moudrý svět pro naše truchlení nevysměje“... celý text
— Pablo70
Královna Margot
„Po Třech mušketýrech, k nimž jsem se vrátil po 35 letech, jsem si od francouzského spisovatele Alexandra Dumase (1802 - 1870) chtěl vždycky přečíst ještě román Královna Margot (La Reine Margot, 1846), který patří vedle Mušketýrů a Hraběte Monte Cristo (ten mi stačí z četných filmů a seriálů) k Dumasovým nejznámějším dílům. Rozsáhlý historicko-dobrodružný román se odehrává v letech 1572 - 1574 na francouzském královském dvoře a začíná svatbou Jindřicha Navarrského s Markétou z Valois řečenou Margot, dcerou zesnulého Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské a sestrou krále Karla IX. Sňatek měl usmířit katolíky a hugenoty, ale vyvrcholil naopak nechvalně proslulou Bartolomějskou nocí na 24. srpna 1572, kdy bylo zavražděno tisíce hugenotů shromážděných na svatbě. Jindřich Navarrský poté raději přestoupil na katolickou víru, ale ani tak nebyl v bezpečí v ovzduší plném intrik a spiknutí, jež ovládá zejména královna-matka Kateřina Medicejská.
Margot, zamilovaná do hraběte de La Mole, drží s Jindřichem, ačkoli je nespojuje láska, ale spíše odpor ke Kateřině. Slabošský nemocný a umírající Karel IX. si Jindřicha oblíbí, ale ani on mu zaručit bezpečnost nemůže. Dumas zachází s historií velmi volně a pod jeho perem se Kateřina Medicejská mění v temnou intrikující postavu, která se nebojí ani zabíjení jedy apod. Obává se proroctví, že po smrti jejího manžela budou postupně vládnout všichni tři její synové, ale že na francouzský trůn nakonec nastoupí nenáviděný Jindřich Navarrský, a dělá vše pro to, aby tomu zabránila. Leč marně, jak víme z dějin, nakonec se tak stalo...
Četbu jsem si docela užil, protože Dumas je čtivý a dílo má spád, i když těch složitých intrik a spiknutí je tam až moc a Dumasovy nekonečné dialogy jen zbytečně navyšují počet stran. Ale je to mé oblíbené historické období a prostředí a i když ne všechno bylo tak, jak to Dumas líčí, stálo to za to. A uvědomil jsem si, jak skvěle si počínali ve filmové verzi Královny Margot z roku 1994 (režie Patrice Chéreau, hlavní role Isabelle Adjani, Daniel Auteuil, Vincent Perez, Jean-Hugues Anglade a Virna Lisi), kterou miluju, kdy Dumasův spletitý děj zjednodušili a učinili přehlednějším.“... celý text
— milan.valden
Žena 50+ Co už nemusí řešit
„Takový mini dárek k narozeninám, ve kterém dává autor ženám 50+ vtipné, někdy však jen rádoby vtipné rady, jak se vypořádat s tímto životním milníkem. Docela úsměvná brožura, která snad nikoho neurazí, i když nejsme všichni ze stejného těsta...“... celý text
— 666Jitka
Rudý šál
„Furnivallová mě baví, vše o Rusku mě baví, takže super čtení. Smutné, ale i nadějné, jinak to ani o této době nejde.“
— Ilona70
Píseň L.
„Oproti knize Počkej na moře v textu ubylo všudypřítomných otázek vypravěče ke čtenáři, čímž se text zklidnil. Lyriky na mě občas bylo až příliš, pokrácení či vynechání jistých (repetitivních) pasáží by knihu odlehčilo. Prolínání dvou příběhů vzdalených od sebe několik staletí vytváří celkem příjemnou dynamiku a kontrast, přestože si příběhy nejsou rovnocenné, mnohem větší prostor je věnován historické lince. Knihu bych doporučila pro její atmosféru, má to jisté rozervané, ale něžné kouzlo. Na své si přijdou i eso nadšenci a milovníci romantických pasáží, umím si ale představit, že konzervativněji laděné čtenáře queer tematika úplně za srdce nechytne :)“... celý text
— pani.tau
Listonoš vítr
„První půlka je slabší. Rytmus působí, jako by se mu mírně sypal pod rukama, rýmy průměrné.
Druhá polovina je propracovanější, rýmy zajímavější a krásné metafory.
Dal bych 4 hvězdičky, ale ilustrace Pavla Čecha to prostě na tu pátou vytáhnou.“... celý text
— D.V.Spudil
Sluha dvou pánů
„Na mne to bylo moc zmatené, pořád jsem si pletla postavy, takže některé souvislosti mi unikaly. Hlavní postavou je Truffaldino - sluha dvou pánů, byl tak přihlouplý a zároveň mazaný. Beatrice to byla tedy velmi kurážná žena. Dílo v aknize je pro mne průměrné. Asi si dám závazek, jít na toto představení do divadla, třeba lépe pochopím.“... celý text
— Naďa2411
Nelituju ničeho
„Strašně zdlouhavá knížka plná lží a přetvářky, ovšem s Hollywoodským happy endem, kde je vše zalité sluncem. Druhá kniha autorky a asi to prostě nebude můj šálek čaje.“... celý text
— anavi2009
Encyklopedie hororového filmu
„Pre fanúšikov, od fanúšikov!
Vidno, že chlapci z Moviezone majú napozerané. Filmy zoradené podľa podžánrov a ich odnoží a podľa odnoží z odnoží, atď.. A to všetko ešte nejako logicky zoradené, zvlášť, keď niektoré presahy sú riadne zmixerované. Klobú dolu páni.
Páči sa mi, že "napriek tomu, že internet" je každý film opatrený výživným vizuálom z konkrétného filmu. Jednotlivé články sú síce subjektívne, ale svojské, odborné a vtipné. Sú tam vypichnuté zabudnuté zaujímavosti a dopady (nie len kultových a známych hororov) na publikum a ďalší filmový vývoj. Poukazujú na zabudnuté a polozabudnuté skvosty, hlavne pre dnešného mainstrimoveho diváka nepoznané. Sám mám napozerané a poznám takých 90 percent odprezentovaných filmov, ale takéto encyklopedické a fanúškovské nahliadnutia do článkov ako giallo, diela Fulciho, výroba čvachtavých trikov či rôznych plotačných odnoží je pre nadšeného čitaleľa pomyselným grálom v tomto smere. Akurát mi tam chýbalo označenie autorov jednotlivých článkov a výborný horor od naších poľských susedov Wilczyca z rokun 1982, (z ktorého som bol ako tínedžer riadne priposratý).
Zrejme prvotné spracovanie takého materiálu a v takomto rozsahu na našom trhu, čím sa táto encyklopédia stáva kultovou záležitosťou, ...pre mňa teda určite.“... celý text
— 1972Sixo
Kontrakt 3
„Po knihách od Melanie siaham vždy, keď chcem nejakú oddychovku. Ale autorka ma vie napriek tomu prekvapiť. Ich celú rodinu nejde nemilovať.
V tomto príbehu sa opäť stretávame s Richardom a Katy o niekoľko rokov neskôr. Obja majú spokojný a láskou naplnený život, plný radosti. Užívajú si nielen svoje šťastie, ale aj šťastie svojich detí. Autorka napriek tomu pre Katy a Richarda pripravila veľké životné prekvapenie.
Už po pár stránkach mi bolo jasné, čo život pripravil Richardovi do cesty. Ale bola som veľmi zvedavá, ako sa s tým popasuje jeho celá rodina, ale aj Ashley. Som rada, že k riešeniu tohto problému všetky postavy pristupovali opatrne, keďže na každého z nich to malo nejaký dopad. Síce sem tam sa tu našla nejaká dráma, kvôli rôznym emóciám, čo úplne chápem.
Zároveň sa mi páčil všetky tie postupné kroky medzi postavami. Všetci si boli oporou, hlavne pri pároch bola vidno ich láska. Napriek všetkým zisteniam bol Luc oporou pre Ashley, a zároveň bola Katy oporou pre Richarda. V tomto príbehu je dôležitá sila rodina a prekonanie všetkých prekážok.
A sila v tejto rodine je neskutočná, opäť ma to chytilo za srdce, aj keď minulosť celú rodinu prekvapila, ale zároveň to bola tá najlepšia minulosť, ktorá ich mohla zasiahnuť. Nečakala som, že autorka niečo takéto prichystá pre Richarda, ale musím povedať, že mne sa celé toto spracovanie veľmi páčilo.“... celý text
— Anna195
Alexandrova žena
„Námět románu určitě zajímavý, o Alexandrovi jich napsáno moc nebylo. Na knize mně nejvíce vadilo, že některé věty nedávaly smysl, někdy ani celé odstavce. Vyprávění bylo místy zmatečné, jako by bylo psáno v horečce :-/
Musím souhlasit, že hlavním tématem knihy je láska Roxany k Alexandrovi. Oproti jiným historickým knihám, kde hlavní postavou je muž, celkem nuda. Kdyby byl ten samý příběh napsán z pohledu Alexandra, byl by plný večírků, bitev, debat, možná i sexu.
Příběh z pohledu Roxany je jen o čekání, často o marném čekáním, na jedinou náplň jejího života. Navštíví jí dnes v noci před svítáním její král králů?“... celý text
— Natique
To prší moře
„Kniha nebyla špatná, ale celou dobu na mě působila hrozně depresivně. Hanka byla hrozný spratek. Chápu, že to měla v životě opravdu těžké, ale i přesto se nemusela chovat, tak otřesně. Ale líbilo se mi, jak se nakonci vzpamatovala a hlavně, že se zbavila Huberta.“... celý text
— hlavajda93
Lvi na výsluní
„Tak druhý díl se mi o trošku líbil víc než ten první. Možná to bylo tím, že byl zaměřený více na hlavní postavy a přišlo mi tam méně zbytečných stránek. Konec byl hodně smutný a dostal mě víc než první díl.“... celý text
— sladkovka
Nenávidím tě, Adame Connore
„Nebylo to špatné, Lucy byla sice někdy až moc praštěná a s tou posedlostí kozama a velkýma... víte čím, mi už trochu lezla na nervy, ale v druhé půlce knihy se mi začala líbit víc a víc. Dokonce tam nechybělo napětí. První díl se mi sice líbil víc, ale i příběh Lucy a super Adama stojí za přečtení.“... celý text
— Syma149
Žena pro třetího krále
„K Vaňkové jsem se vrátila po letech. Přinutilo mě k tomu přečtení Rytířů z Vřesova od Niedla a Lucemburské epopeje (1. díl) od Vondrušky. Všechno to jsou oddechovky, tak můžu porovnávat . Není to moc těžké Vaňková mě ani po letech nezklamala, Niedl se jí určitě vyrovná. Vondruška za mě vzadu o několik délek. Jak stárnu sahám po oddechové četbě častěji, a častěji se vracím ke knihám již přečteným, ne vždycky se mi líbí to co před lety, ale tady jsem chybu neudělala.“... celý text
— Ilona70
Zapomenutá zahrada
„Krásný příběh, od knihy jsem se nemohla odtrhnout.“
— Svoja
Posledních 41 kroků od smrti - proč?
„Perfektní kniha od oblíbeného autora. Jako vždy skvěle vypointováno. Příběh, krom toho, že je reálný a běhá z něj mráz po zádech, má i alespoň částečný happy end s potrestáním vrahů. Událost na bratrušovské střelnici nutí k zamyšlení nad smutným osudem obětí a svým způsobem i odkazuje k dnešní vyhrocené době.“... celý text
— bazyk21
Fosilie
„Taková průměrná kniha, která kromě tématu nepřináší nic nového. Vlastně téma je to jediné, co je na této knize pozoruhodné, literární zpracování je podprůměrné a bez literárních ambicí. Jako oddechové čtení dobré. Více zde: https://www.novykurz.wordpress.com/2024/03/15/zkamenela-kniha-fosilie-michala-kasparka-je-i-pres-sve-tema-oddychove-cteni/“... celý text
— Pneumatika
Historky z Rozmaru
„Povídka je takový zvláštní útvar, někdy je k vzteku, že už to skončilo, a někdy je člověk rád, že už to skončilo :-). Tak tady je kniha, kde je od každého kousek. Oceňuji, že se autor pustil i do příběhů s hrdiny, kteří v sérii nehrají prim, nebo jsou zcela mimo. Pro mě příjemné zpestření série.“... celý text
— borufka