Nejnovější komentáře
Kdo seje vítr
„85%
Tak to byl jedinečný díl! Napínavé bylo pátrání po odstřelovači v Karlshamnu, vynikající byla část s Billym a naprosto dokonalé bylo odhalení, týkající se tsunami, které se měl Sebastian dozvědět, jenže nedozvěděl.
A ten závěr nás jako obvykle ještě víc navnadí na další díl.
Přečetla jsem si tento díl znovu, zase tam moc jsem si z něj nepamatovala a chtěla jsem být v obraze před posledním dílem, který má vyjít v květnu.
K přečtení samozřejmě znovu doporučím.“... celý text
— ArwenAragorn
Nočný dom
„Tohle se nepovedlooo...
Doktor Proctor,verzia young adult,zahalený akože v kingovskom kabáte.
A nie je to ani King,ani Nesbo...
Nie každá zmena je ku prospechu.“
— Delewar
Vila na Sadové
„Pasaze z let 1942-1943 se mi libily urcite vice, nez pasaze ze soucasne Ostravy. Dojem mi jaksi kazil ostravsky humor, jestli se to tak dat. Obesla bych se bez gatek, spodar a mrcku a jinych vyrazu, ale asi to tam proste ma byt. Rida mi byl blizsi nez Bo.
Jinak je to ostravsky masakr motorovou maklerkou.“... celý text
— misssicccka
Život v papiňáku
„Kniha podporuje patologické stereotypy o HPO a v souvislosti s ní prohlubuje stigmatizaci této poruchy, možná je to dáno tím, že originální vydání vyšlo v roce 1998, za těch bez mála 25 let ale výzkum v oblasti psychiatrie a psychologie pokročil, kniha se vůbec nezaměřuje na vznik poruchy osobnosti, z nedávných studií vyplývá, že si až 70% lidí diagnostikovaných s HPO prošlo nějakou formou zneužívání v dětství.
Docela mě mrzí, že knih o HPO je v češtině naprosté minimum a když už, buď se jedná o odbornou literaturu nebo něco v tomto smyslu, což lidem s HPO prokazuje medvědí službu, protože tato kniha akorát prohlubuje stigmatizaci této poruchy, která velmi často vzniká v reakci na dlouhodobé zanedbávání a zneužívání v dětství.
Negativně mě zaujala pasáž o možných vznicích HPO, kdy je zdůrazněné, že zneužívání v dětství je často uváděno samotnými lidmi a tudíž se to nedá nijak ověřit a potvrdit.
Toto bychom mohli obrátit - mnoho lidí je s HPO diagnostikováno již v adolescenci, kdy ještě dochází na psychiatrii s rodinou. Problém spočívá v tom, že tito rodiče se nikdy nebudou chlubit s tím, že své děti bijí, nadávají jim nebo ve výchově jinak selhávají. (Tím samozřejmě netvrdím, že problém pochází vždy z domova, může jít i o dlouhodobou šikanu ve škole, přírodní katastrofy, nehody, války atp.) Ale jak jsem napsal - za těch 25 let výzkum ohledně HPO hodně pokročil a mnohé informace v této knize jsou dávno překonané.
Tl;dr Kniha extrémně démonizuje a patologizuje lidi diagnostikované s HPO, nezaměřuje se na léčbu ani skutečnou pomoc lidem s HPO, vyobrazuje lidi s HPO pouze jako manipulativní tyrany, jedná se o škodlivý a nepravdivý stereotyp, neexistuje totiž žádný univerzální model hraničáře. Kniha navíc plete dohromady NPO a HPO, jako kdyby se jednalo o tutéž diagnózu. Tato kniha pravděpodobně nepomůže ani vám, ani vašemu blízkému trpícímu HPO a už vůbec nepomůže vašemu vztahu. Celá kniha je psaná stylem, že HPO snad ani není skutečnou diagnózou, nýbrž volbou chování trpícího. Žádné techniky ke zvládání stresu pro obě strany. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo touto poruchou trpí, máte ho rádi a chcete společně pracovat na vašem vztahu, a skutečně pochopit vnitřní bolest vašeho milovaného doporučuji knihu : Loving Someone With Borderline Personality Disorder od Shari Manning a Marshi Linehanové, která sama trpěla HPO a vytvořila pro hraničáře nejúčinnější terapii s dlouhodobě dobrými výsledky (dialekticko-behaviorální terapie - DBT), kniha bohužel zatím nebyla přeložena do češtiny, ale popisuje skvělé techniky, jak se vyhnout katastrofám ve vztahu s hraničářem. Jedná se rozhodně o obsahově přínosnější knihu na toto téma.
Tahle kniha by se dala shrnout do jedné krátké věty : Hraničáři jsou manipulativní, narcističtí agresoři a měli byste se jim obloukem vyhýbat.
Nic víc vám tato kniha nedá. Tohle je prostě velký špatný, jak pro vás jako laika, tak pro někoho, kdo se vám v dobré víře svěřil s tím, že je hraničář.
Abych to vyvážil, tak mě napadá, že by kniha mohla být dobrý návod, jak se vypořádávat s narcisty, kteří se nám připletou do životní cesty.“... celý text
— abracadabra
Smrt morčete
„Tahle knížka je na sobě naházená hromádka příběhů o zvláštních lidech, vyprávěná dost zvláštním stylem. Stylem, kterej mám u tohohle autora tak rád. Hejbe to se mnou skoro stejně, jako mísa chilli con carne, velká jako koš na basketbal. Celý to nastartuje skrz smrt morčátka stará dobračka, paní Kadloubková. Docela by se mi líbilo, kdybych věděl, co se nakonec stane s jejím starym. Pokračujeme přes nějaký kusy, který bych klidně vyměnil za pokračování paní Kadloubkový. Jsou to třeba kámoši pani Alerheiligový. Lepší by bylo, kdyby se pani Alerheiligová ožrala vaječňákem a ztropila nějakou nepřístojnost, že by se tomu podivil i pan Veroným Strom z vedlejší ulice. Jinak pan Strom se mi fakt líbil.
Počáteční smrt chlupatýho tvorečka přebíjí pořádná jízda na pramici, plná bohatejch židů. Je to jako kdyby s náma vyrazila na čundr banda metrosexuálů. Doufal bych, že je dřív někde vytrousim, nebo se z nich zabiju já. Největší frajer z nich je rabín. Vsadil bych se, že kdyby rabín šel do nějaký trosečnický reality šou, dotáhl by to hodně daleko a před svým odchodem by ještě zbývajícím soutěžícím morálně namlátil koule tak, že by odmítli pokračovat.
Četl jsem to už vícekrát a pokaždý jsem z toho měl stejnej pocit. U bandy židů moje kroucení hlavou nad jejich nepraktičností tlumil pouze dojem, že už od startu z Vídně jsem nevěřil, že v Černým moři čeká loď, nebo že se tam dá dojet. Ty vole, na pramici si dát Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a obce přilehlé, bez možnosti vystoupit z lodi, to je trošku moc. Nemám nic proti bandě zoufalejch židů, který opravdu jedou do zaslíbené země. Jenom mě fascinovala ta nepraktičnost, a to, že si nedokážou utáhnout opasek a dělaj, jako kdyby je někdo vozil na lodičce po jezírku v parku, před odpoledním kafíčkem a bucnutím na otomanu.
Takže, divný lidi, zvláštní způsob vyprávění, divný jména a nedobrý konce. To mám rád. Díky pane Fuksi...“... celý text
— žlučníkář
Smrtící vzdělání
„Zatím se jedná o mojí druhou knihu od NN, ale autorku si již řadím mezi své oblíbence, protože již "Ve stínu Hvozdu" se mi zamlouval její styl, fantazie a dokonale nedokonalá hrdinka.
Galadriel byla také svá. Mám ráda sarkastické, občas ironické a hlavně svým způsobem atypicky vyčnívající hrdiny, což El naplňovala vrchovatě. Byla tak skvěle odmítavá a nepřátelská, hlavně vůči Orionu Lakeovi a privilegovaným z různých enkláv, ale přesto zásadová, protože i přes své schopnosti se nestala malefikou. Při Orionových hrdinských činech, kde byla (ne)účastnicí i El, jsem se skvěle bavila, hlavně v knihovně a při likvidaci malého hejna hltoňů, když se stali čerstvými čtvrťáky. Ještě přesně nevím, co si mám o něm myslet, ale jsem zvědavá na pokračovaní a vývoj jeho postavy a jejich (ne)přátelství. Líbí se mi vizualizace ložnic El a Chloe, i když v prvním případě je to spíše cela. Osobně bych uvítala i zobrazení některých příšer, přestože mi fantazie jela na vysoký výkon.“... celý text
— Kudík
Před sebou neutečeš
„Nepodceňujme staré dámy! Tahle vážně není Missis Sympatie, ale žije bohatý život a s pocitem viny (oprávněným? zbytečným? kdo to posoudí?) zachází většinou vědomě a ku prospěchu světa. Znalost Chlapce v pruhovaném pyžamu není nezbytná, ale násobí požitek z četby. A nenápadná úvaha, co z člověka dělá zrůdu, nakolik je možné se samostatně rozhodovat a co lze překonat a co už ne, je propletená se silným příběhem.“... celý text
— petrarka72
Pavučina lstí
„Tak opravdu nevím, ale mě Pavučina lstí až tak moc nebavila. Jednoduše mi nesedla, téma realit není pro mne až tak zajímavé, dlouho mi trvalo než jsem se rozečetla a i jsem váhala, zda knihu neodložit. Ale dočetla jsem. Tento román je příběhem dvou žen - Kat a Meg. Děj se odehrává v současnosti i minulosti, je zejména o pomstě, o odhalení indentity, o trestu i vině... Je plný lží a intrik, které čtenáře matou a zavádí. Místy mě čtení bavilo víc, místy vůbec.
Našla jsem ale v knize krásný citát od Charlotty Brontëové, o který se podělím.
Snažím se nedívat dopředu ani dozadu, snažím se upírat pohled vzhůru !!!“... celý text
— zuzana2599
Znalost
„Konečně fantasy se smysluplným světem a magií, co není jen pro efekt. Další hodnocení po dočtení celé trilogie“
— SergeiRota
Hodiny
„V této knize je spousta konspirační teorie a žalostně málo Hercula Poirota. Spousta vedlejších postav, které s dějem nemají tolik společného a čtenáře spíše matou. Naopak Hercule Poirot, který opět vše vyřeší a na kterého se čtenáři těší, je zde upozaděn a vyskytuje se v podstatě na pár stránkách - jedním slovem, skandál :-)
Pro mne jedno z nejnudnějších děl s Herculem Poirotem. Nebavil mne motiv, postavy, odhalení vraha - prostě příšerně překombinované i na Christie.“... celý text
— Devorah
Gazely
„Překvapivě oddechova kniha s běžnými problémy každého z nás, ale i s prostorem pro zamyšlení. Líbilo se mi zpracování a hlavně skvělá hláška....ANANAS“
— stojinek
Stín bohů
„Jedním slovem: PARÁDA!
Svět Vigrid a jeho hrdinové si mě zcela získali a já měla často problém knihu odložit (jednou jsem kvůli tomu dokonce přejela stanici).
Parádní fantasy se severskou tématikou, kde samotný svět je sám od sebe krutý a když se k tomu přidají kouzla, nestvůry, boje, krveprolití, intriky či mytologie, tak je to pak jednoduše bomba. V knize se prolínají tři příběhové linie. Kde každá postava je jedinečná a díky tomu je děj svižný a nestane se, že by se čtenář začal nudit.
Za sebe určitě doporučuji a doufám že John Gwynne bude v psaní dál pokračovat (svět potřebuje víc takových příběhů).“... celý text
— Katelienes
Pojízdný krámek snů
„Nevíš, co můžeš dělat, dokud to nezkusíš.
Pohodová oddechovka plná knížek, romantiky, hledání smyslu života a sebe sama a úžasných popisů malebné skotské krajiny. Pohlazení po duši pro každého knihomola! Něco takového jsem zrovna potřebovala.“... celý text
— Kokoska92
Složka 64
„Severské autory mám opravdu ráda a Adler Olsen není výjimkou. Skvěle se čte, musím tedy pochválit i překlad a vtipné a sarkastické poznámky. Příběh ve třech rovinách mě seděl, je to svižné a byla jsem až do konce napjatá, jak to dopadne. Určitě budu pokračovat s dalšími díly.“... celý text
— Veronika2692
Muž jménem Ove
„Vybrala jsem si knihu s nejvyšším hodnocením, z těch co mi tu leží.....ale tedy bohužel! Pro mne toto opravdu není. Mám pocit, že to o ničem nebylo a furt sem si říkala, ještě 50 strana a ono se to třeba rozjede.....ale když sem si to řekla i na 250. straně.....ne! Spíš sem mu fandila, ať se mu už ten jeho záměr povede a bude konec.“... celý text
— zimka.r
Ďáblové jsou tu
„Bylo to opět famózní. Autorka nás zavedla tentokrát do Paříže a tam rozvinula celou škálu podrobností ze života inspektora Gamasche a jeho rodiny. Řečeno jejími slovy: "tato kniha je o lásce, o sounáležitosti, o rodině a přátelství. Je o tom, jak naše životy formuje, jak věci vnímáme a jak si naše zážitky pamatujeme." Dle mého názoru je to jeden z nejlepších dílů této série, i když se nekonal u tří borovic.“... celý text
— Ulala
Unesená dědička
„Tak tahle mafiánská série se skvěle rozjíždí. Snad bude brzy další díl.
Nessa se do mafiánských aktivit své rodiny vůbec nezapojovala. Byla mladá, věnovala se baletu a byla takové to zlaté dítě (ale nerozmazlená). Měla laskavou povahu a každý si ji za krátko oblíbil.
Mikolaj byl oproti tomu drsný gangster se smutnou minulostí, který měl v plánu pomstít svého otce. Zpestřením byl jeho vzhled. Byl hubený, neopálený a plavovlasý, což se často nevidí.
Asi to bude znít divně, každopádně obou ten únos prospěl. Nessa si zvykla jak na Mikolaje tak i na nové prostředí a tato kombinace ji inspirovala k nové choreografii. I Mikolajovi se začala jeho malá baletka dostávat pod kůži a začal se pomalu zamilovávat. I když ji v celém domě neustále sledoval, nikdy se k ní nechoval hrubě ani násilnicky.
Oproti prvnímu dílu se tu zlepšil překlad intimních scén, kterých tu bylo tak akorát a byly vydařené.
Osobně bych uvítala, kdyby mezi nimi bylo ještě více interakce, třeba další večeře a ták. Jinak si ale nemůžu stěžovat, přečetla jsem to skoro na jeden zátah.
4,5*
- únos
- gotické sídlo
- protiklady
- menší věkový rozdíl (7 let)
- polská, ruská a irská mafie
- oba pohledy
- kráska a zvíře vibes“... celý text
— 0197
Kladivo Boží
„Opět se mi do ruky dostala zajímavý historický příběh ze severu a z Anglie. Příběh je čtivý a dobře napsaný. Dějiny Skandinávie jsou pro mě zajímavé právě proto, že jsou trochu jiné, než-li naše středoevropské. Několik historických příběhů jsem již z této oblasti přečetl a zaujaly mě jak historické souvislosti, tak i mentalita místních lidí. Těším se na další pokračování.“... celý text
— petr_
Ztraceni ve hře
„Pěkná a poutavá knížka“
— Antoniak
Ostrov zasvěcení
„Poslouchá naše devítiletá dcera, jednu hvězdičku strhává za ošklivých prvních 10 kapitol v děcáku. Kouzelný svět ji baví a podobnost s Harry Potterem, kterého už četla, nevidí.“... celý text
— marketa3815
Skleněné děti
„Hezky se čte“
— Antoniak
Skleněné děti
„Pro děti geniální knížka“
— Antoniak
Prodloužená jízda
„Já se celkem bavil. Už jsem objednal pokračování.“
— JiříM
Skleněné děti
„Když chcete číst a nevíte co tak doporučuji tuhle knížku. Hezky se čte.“
— Antoniak
Radost z vědy
„Útlá knížečka je něco jako průvodce, který pomáhá lidem vyznat se v dnešním bláznivém světě mnoha informací a informačních toků. V našem světě se zaměňují pojmy jako "názor" a "vědecky podložená fakta", kdejaký jouda si myslí, že když se podívá na dvě videa na youtube, tak je hned odborníkem větším než lidé, kteří se problematikou zabývají dvacet let. V pralese komentářů, diskuzí i internetových a mediálních plků se obyčejná doměnka může stát absolutní pravdou nikoliv tím, že odpovídá realitě, ale tím, že někomu zrovna padne do jeho pohledu na svět. A ten může být všelijaký, každý někdy ve škole na něco chyběl, že. Al-Khalili se svým osobitým stylem snaží čtenáře s otevřenou hlavou (který už nepodlehl nějakému sebeklamu o absolutní pravdě, pardon, názoru) provést tímto komplikovaným bludištěm. Občas to skřípe a občas to dost drhne, protože problematika není jednoduchá. Ale už za to, že tuhle výzvu - aktuálnější než kdy jindy - přijal, dávám místo čtyř hvězdiček plné hodnocení.
(čteno v EN originále)“... celý text
— jooosev
Kniha pro ženy
„Jaj, to bylo utrpení... Ani jsem ji nedočetla, ale zbývalo mi asi 25 stran. Nicméně autorem je Olga Šípková a Milan Studnička. Kde jsou, prosím, pasáže, které psal on? Celé mi to přišlo jako deníkoleták - Olga psala o tom, jaký měla těžký život a teď ho má dokonalý a Vy můžete taky. Do toho spoustu úžasných, ohromujících příběhů jejich klientek, které díky jejímu koučinku mají též dokonalý život. Rozsekaly mě asi 3 rádoby vložené recenze, kde klientky psaly, jak jim paní Olinka pomohla... Aneb Jděte ke mně a taky budete šťastné. Protože pak bude paní Šípková ohromně ráda, neskutečně vděčná atd.
Pardon, nejsem cílovka. Fakt ne. A upřímně mi chybí jakási pokora. Jestli tohle měla být kniha koučinku pro ženy... Ups, milé ženy, raději si přečtěte Coveyho nebo Robbinse. Tam na to půjdete i bez té srdceryvné omáčky okolo. ;-)“... celý text
— Potolu
Mazel
„Vlastní anotace Mazla je zavádějící. V prvé řadě bych netvrdila, že se jedná o román. A už vůbec to není román o hledání vlastní identity. Identita hlavní postavy je tu zajímavým prvkem, ale rozhodně ji tu nehledá. Ví přesně kdo je a její okolí to okamžitě přijme. (Navíc už ve vzdálenější minulosti.)
Alespoň o hledání pravdy tenhle příběh je. Začátek se mi hodně líbil a zaujal mě, ale většina příběhu mi přišla trochu natahovaná.
Narozdíl od jiných komentujících, mi knížka nepřipadala divná. Díváme se tu na určitou situaci v lidské společnosti, jejíž rysy pomáhají zvýraznit použité fantasy prvky. Postavy si během příběhu uvědomují nové skutečnosti a vyvíjí se. A celé je to docela pěkně a srozumitelně podané.
Hlavní myšlenka příběhu je zmíněna vícekrát a v závěru silně vyzní.“... celý text
— Hobitka
Kamenní andělé
„Geniální knížka“
— Antoniak
Jedlová samota
„Tak jsem si dle komentářů také pustila audioknihu a dobře jsem udělala. Bylo to děsivé a výborné :o) Také mne překvapilo jak krátká kniha je. Také určitě doporučuji audioknihu.“... celý text
— Abikk
Odysseia
„Fantasy horror starověku s tématem pomsty , která je ovšem zcela v režii bohů, stejně jako zásahy do osudů lidí bez jakékoliv možnosti svobodné volby, což byla věc, jež mi v těch řeckých bájích docela vadí.
..,"Neboť snadno je bohům, co sídlí na nebi širém,vzezření smrtných lidí buď zvelebit nebo je zhyzdit.“....
Jinak ano, četba opakujících se veršů je únavná, chce to trpělivost a pauzy ve čtení,ovšem akční pasáže jsou docela čtivé a přiměřeně brutální.Za mě je to působivý monumentální epos hodný obdivu ztvárněním tématu, rozsahem a verši.“... celý text
— tonysojka