Nejnovější komentáře
Anatomie rodu
„Někdy může být dost šokující, nakolik se věci přirozeným během života promění _
_ a tak se zdá, že to jsou většinou životní náhody, co hýbe lidskými osudy, prostě se toho, třeba i za pár měsíců, může stát hodně ... „námořník totiž na moři tráví spoustu dní“ ... přihodit se pak může opravdu ledacos, zvlášť, když komunikační kanály na přelomu 19. a 20. století byly, řekněme dost omezené, spíš žádné, prostě, když vám někdo zmizel z očí, nevěděli jste většinou o něm vůbec nic, pokud jste nepotkali někoho, kdo dotyčného třeba někde zahlédl, možná několik strohých úředních záznamů by mohlo vydat svědectví, ovšem o konkrétním lidském osudu vám nic moc neřekly, dokud se dotyčný nevrátil domů, nebo nezmizel navždy – můžete, pokud si na to troufnete, jen spekulovat.
A přesně to udělal Simon Mawer – vzal několik strohých úředních záznamů, pár starých fotografií a rodinných historek a dal se do psaní – to tedy stálo na začátku – spíš jen tušený, než skutečný příběh, který se začíná tam, kde se nejspíš opravdu začal – kdesi na blátivém pobřeží Britských ostrovů, odkud se (někdy v druhé polovině 19. stol.) jen tak nedostaneš, většina zdejších na to totiž nemá dost sil, a tak se jen zcela výjimečně stane, že se to někomu podaří.
A přeci se to stalo a jednoho z dávných předků pana spisovatele přivítal studený východní Londýn – náhody se daly do pohybu – mlha nad domy, všudypřítomný kouř, přelidněné uličky, páchnoucí doky – místo, kde by mohl Abraham začít „psát“ historii své rodiny – kdyby psát uměl!
Život v této části Londýna nebyl o moc jednodušší než na pobřeží, i tady se ze všech koutů ozývala všudypřítomná bída – ale oni přežili – bídu, i velkou válku, a pak i tu druhou, světovou – tohle je totiž houževnatá rodina
Příběhy Simona Mawera mám ráda, jeho styl psaní mi sedne. Přečetla jsem několik jeho knížek (Skleněný pokoj, Mendelův trpaslík, ) a všechny mají něco společného, totiž, jsou postavené na nějakém historickém faktu, inspirované historickou osobností, nebo událostí – to ostatní je pak fikce, autorova fantazie. Podobně píší i některé známé české autorky (které taky ráda čtu) – hned jsem si vzpomněla na Karin Lednickou a její Životice /dokumentární kronika jedné historické události propojená s alternativním příběhem kde platí, že zrovna tak by to mohlo být/, nebo /trochu jinak/ Kateřina Tučková a její Žítkovské bohyně /doplněné dobovými záznamy výslechů STB/ - kde, v obou případech, se spíš bojíte – že zrovna tak to opravdu mohlo být!
U Anatomie rodu je to pak taky víc patrné než u jiných Mawerových knížek /historická fakta, dávné skutečně zaznamenané události, skutečně žijící lidé/, fakta, která, když poskládáte do příběhu, vše mohlo být ve skutečnosti úplně jinak – jenže tady mají hlavní slovo Mawerovy skuteční předci – tedy i ústně předávaný rodinný příběh, který dělá tuto alternativní kroniku rodiny autentičtější, zvlášť, když je přímo v textu doplněná o skutečné záznamy, a také o pár skutečných fotografií.
Vlastně to tak nějak klidně mohlo být!“... celý text
— alef
Dravec
„Co se musí Markovi Epstainovi nechat je, že vybere vždy naprosto neotřelé postavy. Tedy za mě palec nahoru. Vyprávění ze tří pohledů také zajímavé. Nejvíc je za mě ale opravdu děsivé, jakým způsobem můžou mít muži nad svými ženami moc a dokážou je připravit o všechno - vyvést peníze, odebrat děti apod. Ty ženy nemají ani na advokáty a jsou opravdu otroky a věžni. Takovou knihu by si měl povinně přečíst každý soudce, který rozhoduje o dětech a péči, protože někdy mám pocit, že jsou úplně zaslepení.“... celý text
— juliesze
Tichá pošta
„Já jsem opravdu nadšená, kniha mě opět velmi bavila, byla zábavná, ale i vážná, rozebírá důležitá témata a hlavně se vracíte ke svým oblíbeným postavám ze Schovávané. Přišla mi taková vyspělejší, ale zachovává si vtip a nadhled. Rozhodně doporučuji, pokud chcete romantiku, která ve vás něco zanechá.“... celý text
— Mikey
Život s panikou
„Většina z nás ten pocit, spojený s nějakým traumatem nebo velkým stresem zažila. Úzkost, tlak na hrudi, pocení, slabost, nemožnost se plně nadechnout na nějakém místě, před některými lidmi nebo v určité situaci.
Co když takové pocity vyvolává jen cesta na nákup, procházka v parku a jiné zdánlivě obyčejné situace? Autorka na základě svých zkušeností představuje v dnešní době čím dál častější úzkostnou poruchu. Deníkovou formou popisuje dennodenní strasti, ze kterých ale vždy vychází s motivací a snahou s nemocí a se sebou samou bojovat dál.
Vhled do této poruchy se knize povedl, je to čtivé, mnoho lidí se v tom pozná, jediné minus je, že se četba často opakuje a vlastně nikam nevyvíjí . I když pokud mě otravuje už čtení o člověku s touto nemocí ..jak náročné potom musí být s takovým člověkem fungovat a jak nesmírně těžké musí být tímto člověkem ? Takže vlastně k zamyšlení dobrý.“... celý text
— Limonadovyjoe
Černé léto
„Černé léto, díl druhý.
Naprostá delikatesa. Určitě lepší jak všech čtrnáct chodů, které si dal Poe s Tilly na obědě dohromady:).
I když první kapitola je naprosto otřesná a dělalo mi velký problém ji přečíst, tak zbytek knihy už takové scénáře neobsahoval. Ale psychopatický šéfkuchař Jared Keaton mě také dost cuchal nervy. Nemám ráda lidi, kteří si o sobě moc myslí.. a Jared Keaton se svým egem zašel opravdu hodně daleko. Emoce samozřejmě jen ukazují, jak je kniha skvělá.
„Tilly mám problém.“ Na tu větu jsem čekala a bylo to naprosto neuvěřitelné.
Propracovaný, napínavý příběh. Skvostné!“... celý text
— Dasa1313
Cejch
„Moje oblíbené téma, ale ten styl? Kolikrát jsem nevěděla o kom, nebo kdo ke komu mluví. Je potřeba hodně času a soustředění. Kniha mě trápila přes týden. Podruhé už se trápit nenechám, 3/5*.“... celý text
— Barbievitko
Mistr X
„Bylo to napínavé čtení. Jen jsem predtim četla Skládačku od lutze a je to pořád na stejné brdo, hlavně ty popisky poprsí a úchyláky s erekcí.“
— anája
Nevíš dne, nevíš hodiny
„Děkuji Črozhlasu za příjemný zážitek. Dominik Dán a jeho detektivové v čele s
det. Krauzem nezklamou.“
— hanap
Láska mezi řádky
„Na Lásku mezi řádky jsem slyšela samou chválu, mě ale nijak extra neuchvátila. Příběh i samotné čtení bylo dobré, ale nenabídly nic, co bych nečetla v mnoha jiných knihách tohoto žánru.
Příběh byl předvídatelný a plný klišé, chyběla mi hloubka a originalita ve vyprávění, které by knize dodaly na kvalitě. U čtení jsem se ale bavila, protože tu je dost vtipných pasáží.
Moje největší očekávání směřovalo k prostředí Dreamlandu. Bohužel se prostředí zábavného parku nevyskytovalo tolik, kolik jsem čekala, a působilo spíše jako kulisa k nalákání čtenáře.
Příjemně mě překvapilo, že schéma šéfa a podřízené nebylo zpracováno tradičním způsobem. Autorce se podařilo vyhnout klišé zakázaných vztahů či pracovních intrik a vytvořit realističtější podobu vztahu, která byla více uvěřitelná.
Autorčino rozhodnutí vyprávět příběh z obou pohledů přineslo nadhled, ale přesto jsem měla pocit, že postavy zůstaly ploché. Oba hlavní hrdinové mají své šrámy z minulosti, avšak jejich vyřešení mi přišlo příliš rychlé a povrchní, což působilo nevěrohodně. Působilo to jako by tyto problémy sloužily pouze k zdůvodnění chování hlavních postav.
Rowan mi připadal jako hrozný snob (ve skrytu se samozřejmě skrývá zlomená bytost), ačkoliv se později jeho postava trochu zlepšila, tak ani potom jsem si ho nedokázala oblíbit. Zahra byla milá a sluníčková, ale občas mi připadala falešná.
Velké plus je, že ti dva spolu byli skvělý! Jiskřilo to mezi nimi a bavilo mě postupné poznávání. Ani erotické pasáže nebyly špatné. Byly dobře napsané a nezačínaly příliš brzy.
Nemohu zapomenout zmínit, že kniha má opravdu krásnou obálku! Když jsem ji poprvé uviděla, myslela jsem si, že se jedná o fantasy Každá romanticko-erotická kniha bez polonahého muže je pro mě velkým plusem!
Láska mezi řádky nepřináší nic nového a vše je hodně přeslazené. Nicméně si myslím, že občas si člověk potřebuje přečíst takovou pohádku o princích v soukromých letadlech Těším se na další knihy ze série, zejména na příběh Declana a Iris.
3,5/5
Nikmakbooks“... celý text
— Wajny
Mešuge
„Podivný příběh o světě, ve kterém měl či ještě má poměr kdekterý Žid
s kdekterou Židovkou, ti všichni ale mají jedno společné - díla hlavního hrdiny, jímž je židovský spisovatel,
všichni četli a čtou a všichni ho velice obdivují. Podle knihy mě ale není jasné proč, jeho život je docela slušný binec a rozdávat moudra v románech na pokračování a rozhlasových relacích je troufalost.
Prostě - mešuge! Od Singera jsem rozhodně četl lepší knihy.“... celý text
— exlibris470
Trainspotting
„Velmi naturalisticky a syrově napsaná kniha o životech lidí, kteří žijí své životy v heroinovém opojení, leckoho úplně odvaří, protože toto je velmi silné kafe a pro spoustu lidí absolutně nestravitelné čtení. Ale právě způsob, jak je kniha napsaná, kdy si autor vůbec nebere servítky a bez skrupulí čtenáři naservíruje životy lidí na pokraji společnosti, dělá z tohoto počinu vynikající a pravdivou záležitost, při jejímž čtení "normální" člověk ani nemůže věřit tomu, co čte, pokud u knihy vůbec vydrží. Tato kniha je neskutečná jízda a výborná sonda do života feťáků a alkoholiků, z jejichž způsobu života až mrazí. Nikdy nezapomenu, jak mě sestřelil stejnojmenný film natočený na motivy této knihy v hlavní roli s Ewanem McGregorem. Tentokrát jsem poslouchala jsem ve vynikajícím přednesu na Radiu Vltava.“... celý text
— 666Jitka
Za zamčenými dveřmi
„Po Pomocnici prišla na rad knižka Za zamčenými dveřmi. Nedalo sa od nej odtrhnúť, hodnotím 5*. Tip na vraha nevyšiel :-)
Bavia ma autorkine krátke kapitoly, stupňované napätie. Priznám sa, že ma tentokrát nedostalo besnenie sériového vraha, ale prezývka Handyman... brrr všade okolo seba som videla uťaté ruky. No a keď idete potme do kúpeľne a cestou si v chodbe chcete zažnúť a v ten moment Vám prdne žiarovka, tak - no skoro som do tej kúpeľne nedobehla.
Iba ten koniec mi pripadal taký trochu rýchly a možno trošku neuveriteľný, ale autorke som to odpustila.“... celý text
— Aivlis
Noční pták
„knihu jsem přečetl jedním dechem, s koncem jedné kapitoly jsem s napnutím chtěl vědět co bude dál.“
— vessa
Letní děti
„To, že sa jedná o tretiu časť série som si uvedomila, až keď som si knihu požičala z knižnice. Ale myslím, že to nejak nevadilo, väčšina potrebných vecí tam bola vysvetlená. Lenže kniha ma aj tak až tak nenadchla. Prípady boli zaujímavé a veľmi znepokojivé, keďže v strede udalostí sú týrané deti. Lenže nejaké vyšetrovanie je veľmi v pozadí a to mi vadilo. Neustále sa riešia vzťahy medzi kolegami, ktoré sú na môj vkus až nadštandardné a nejak sa mi to nezdalo. Taktiež vzťahy s bývalými obeťami, ktoré zachránili pri minulom prípade pôsobili prinajlepšom zvláštne. Štýl písania ma tiež nejak neuchvátil, ako bolo to čtivé, ako to pri takýchto knihách býva, ale občas som sa pozastavila nad skladbou viet alebo nad tým, že mi vety nedávali úplný zmysel. Ako to nebolo to až tak zlé, ale do ďalších kníh od autorky sa už nechystám.“... celý text
— Deia
Trainspotting
„Zpočátku trošku zmatené, ale časem jsem se zorientovala. Musím přiznat, že tohle není vůbec můj šálek kávy. Ke knize jsem se dostala vlastně náhodou, nikdy by mě samotou nenapadlo po takové knize sáhnout. Ale díky audioknize jsem měla možnost seznámit se s příběhem. Mě to nezaujalo, nic mi to nedalo (maximálně ještě větší přesvědčení, že takhle člověk opravdu žít nechce...).“... celý text
— lejera
Jezovita Balbinus
„Na román příliš zatížené akademickými odkazy a faktografií, na odbornou knihu zase dost domýšlení a fabulace. Možná tahle žánrová neukotvenost (jakkoliv byla zřejmě záměrem autora) mi brání dát plný počet.
Ale neznamená to, že bych se nebavil a nepoučil. Komárkův styl je lehký, takže i tuto "obrozeneckou" ikonu představuje s vtipem a skutečně z Balbína dělá člověka z masa a krve. A občasná srovnání jeho doby s dneškem prostě nemají chybu.
Takže asi 4,5*.“... celý text
— vlkcz
V zimě se u nás netopýr
„Jako velký fanoušek E.T. jsem si knihu samozřejmě pořídila. K jejímu přečtení, které jsem z různých důvodů odkládala, mě nakopla návštěva Husovky v Karlových Varech, kde měla Eva T. autorské čtení. Po přečtení pár kousků nejenom z této knihy, kdy jsem se upřímně bavila a zasmála, jsem hned druhý den knihu otevřela a ponořila se do skvěle napsaných příběhů ze života, které jsou ještě více osobnější než ty v Turnových hájích. Autorka pod rouškou ironie a sebeironie odhaluje mimo jiné i zážitky z dětství, které jí poznamenaly na celý život. Několikrát mě úplně zamrazilo, protože jsem měla pocit, jako by psala o mém životě. Ale přesně jak napsala "deefha" - pouze a jenom Eva ví (možná ještě Vráťa B.), do jaké míry se jedná o autobiografii. Každopádně to pro mě byl skvělý čtenářský zážitek.“... celý text
— 666Jitka
Budu ti nablízku
„Kniha se čte dobře ale první dvě jsou podle mého lepší. Cyrus a Evie patří k sobě jen to nedokáži si přiznat že je tam víc než spolubydlící. Bohužel mě krimi zápletka přišla zbytečně moc velká kombinace možného a nemožného tohle mě tolik nebavilo. No uvidíme co bude dál Kniha je lepší průměr.“... celý text
— m2056
Útěk ze světa
„Útěk ze světa je první dílko od Lucindy Berry, na které jsem, čistě náhodou, narazila. Psychologické thrillery jsou mi žánrově nejbližší, takže jsem se těšila, jaký tenhle příběh ze prostředí sekty bude.
Trochu mě zklamala šablonovitost postav, od osvíceného gurua, přes pubertální dcerušku až po správného detektiva s neomylným instinktem. Naopak se mi líbilo střídání pasáží ze současnosti a minulosti. Vyprávění o technikách a fungování sekty bylo zajímavé a díky téhle části příběhu měla kniha rychlý spád. Pasáže z přítomnosti byly o poznání nudnější a tak nějak zacyklené. Nebylo těžké uhádnout, jak se která z postav v konkrétní situaci zachová.
Celkově jde o čtivý, ale trochu průměrný kousek, který nejspíš v paměti dlouho neutkví. Tak či tak doporučuji k přečtení.“... celý text
— Eistee
Zimní hrob
„Zajímavé téma, jako vždy skvělé popisy krajiny, které mě nutí vyhledávat si fotky konkrétních v knize zmiňovaných míst. Od mého oblíbeného autora už jsem ale přeci jen četla lepší knihy, proto jen 3 hvězdy...“... celý text
— Luňajda
Andělé smrti
„Bavilo mě to, i když je tam dost postav, trochu se to plete. Chystám se na další díl.“
— schvomis
Prapůvodní chaos
„"...nakonec po mně zbudou jen tyhle řádky.
A když je budeš číst, budu na chvíli vedle tebe zpátky."
První sbírka básní jedné toulavé duše. Zápisník plný příběhů o osudových setkáních a prastarých silách. Vydejte se na cestu mezi nebem a zemí pod křídly samotné Naděje.
Do rukou se mi dostala sbírka básní od samotného autora a já měla tu čest nechat se nést do míst, jež jsou blízká mému srdci (Lužické hory a přehrada Naděje).
Autor opěvuje přírodu, lásku, naději, hrdiny a utvrdil mě v tom, že pokud se na svět díváš srdcem, opravdu Tvoji ruku povede.
Tyto básně jsou mi blízké, protože sama jich mám v šuplíku několik. Jsou napsané velmi citlivě a skutečně pohladily mou romantickou duši. Jen málokdo má ten dar vidět svět očima básníka a ještě méně lidí umí tak citlivě svá slova skládat ve verše.
Děkuji za každé slovo.
Nejkrásnější pro mě byla báseň Hotel“... celý text
— JanaŠamšová
První, která zemře
„Moje první kniha od autorky. Bavila mě.“
— schvomis
Kořeny zla
„Zase skvělý příběh. Devadesátky, doba, kdy si někteří mysleli že jsou víc a mohou si dovolit víc. Mafie si vymezuje území a začíná tvrdý boj mezi nimi. Skvělá banda z oddělení vražd a jejich úžasný smysl pro humor.“... celý text
— Aligator805
Vrby
„Úžasný strašidelný příběh staré školy z pera úžasného Algernona Blackwooda jsem četla od začátku do konce se zatajeným dechem. Skvěle vykreslená temná atmosféra, měnící se nálada a napětí hlavních postav, všudypřítomný plíživý děs a strach z neznámého - jako bych tam byla chvílemi s nimi. Vůbec se nedivím, že H.P.Lovecraft tohoto vynikajícího autora nepokrytě obdivoval a myslím, že otisk jeho způsobu psaní lze přečíst i v jeho vlastních tajemných příbězích. Vynikající !!!“... celý text
— 666Jitka
Nevhodný návrh
„Mohla bych kopírovat to, co jsem napsala u předchozích dílů - skvělá první polovina, slabší druhá polovina a nechutně přeslazený konec. Asi bych vlastně ve čtení série nemusela pokračovat, ale autorka vymyslela geniální tah s lady Whistledownovou a já jsem zvědavá :)“... celý text
— haWranka
Špinavá tajemství
„Čtivá, mě to bavilo :)“
— schvomis
Pošťák
„Hrozně se mi líbí filozofie Mighty Boys, co se vydávání uzavřených a nevšedních komiksů týče, a i kvalitní zpracování samotných bichlí, kvalitní pevná vazba, pevný papír. Držet Pošťáka v ruce je radost. Ale bohužel uvnitř se pro mě skrývá dost průměrný příběh, jenž mě na začátku zaujal, ale postupem času se z toho vyvrbilo něco, co mi úplně nesedlo, ani postavy mi nesedly a nepřirostly k srdci. Dočetl jsem už prakticky s nezájmem. Na druhou stranu má to své zajímavé momenty, ale čekal jsem něco daleko víc a proto nemohu jinak než hodnotit jako průměr.“... celý text
— Politre
Dny v knihkupectví Morisaki
„Takako mi bylo líto, co jí provedl ten bídák a ještě jí to oznámil jako mimochodem. Kniha se mi četla dobře.
První polovina knihy mě zaujala, jak se dostane do knihkupectví a ke strýčkovi, kterého jsem tipovala na šedesát let, protože byl téměř nemohoucí, starší a bolela ho často záda. A pak se dozvíme, že mu je čtyřicet! :)
Druhá polovina už mě tolik nebavila. Hlavně když se na scéně objevila Momoko, která mi byla protivná. Dělala jako kdyby se vrátila z pětidenního výletu, přitom zmizela na pět let.
Možná je to odlišnou kulturou, možná mým rozpoložením, ale zkrátka mi moc nesedla.“... celý text
— lulucinax
Jeden z nás
„Kolik podezřelých je moc podezřelých? Díky štafetě od @betcinyknihy jsem měla možnost konečně vzít do ruky knihu jedné z nejznámějších autorek thrillerů dnešní doby. Shari Lapenu jsem samozřejmě po jméně znala, ale její knihu jsem měla možnost číst poprvé. A jsem nadšená!
Ačkoliv se kniha prezentuje jako “strhující psychothrillerc plný nečekaných zvratů, i přes svou spokojenost moc nesouhlasím.
Klidné newyorské předměstí naruší zmizení jedné z místních obyvatelek a mezi sousedy se začne šířit anonymní dopis oznamující “Omlouvám se, můj syn se k Vám vloupal. A nejen k Vám.
Mají tyto dvě události něco společného? Čí je vlastně ten syn a kdo má na svědomí smrt mladé, mezi muži příliš oblíbené sousedky?
Ze začátku knihy jsem se v jménech poměrně ztrácela, ale když jsem se do příběhu začetla, šlo to samo.
Vývoj děje a samotné rozuzlení jsem si odhadla několik stran před samotným odhalením, i když autorka podezřelými opravdu nešetřila a vlastně každý z obyvatel měl svůj motiv.
Na první setkání s autorkou jsem se moc těšila a nakonec se mi to líbilo. Seženu si od ní určitě i ostatní knihy, protože i když jde o thriller pro mě ne úplně 100%, byl velmi čtivý a já si delou jízdu užila!
*3,5“... celý text
— marrie5227