Nejnovější komentáře
Ona
„10 z 10. Čtěte!!!!“
— Vevy
Klekánice
„Vcelku napínavý příběh, který nás přivádí na Příbramsko, má nádech tajemna a velmi rychle čtenáře strhne do děje. Během pátrání vychází postupně najevo dávné zločiny a různé jiné okolnosti, které nemají s hlavní linkou příběhu vůbec nic společného. Některé věci v knize postrádají logiku a spojení s Klekánicí jsem asi nepochopila - tedy obálka je velmi povedená a odpovídá Kytici K.J.Erbena, kterou si autorka vybrala jako kmotru pro názvy svých knih. Připojuji se k názoru, že rozuzlení je opravdu nečekané a jenom doufám, že takové praktiky známé spíše z Černé sanitky, jsou z větší části spíše autorčinou fantazií, čímž netvrdím, že se taková svinstva ve světě nedějí. Nicméně na mě příběh působí prvoplánově s tím, že chce čtenáře zřejmě šokovat a vyděsit hlavně rodiče malých dětí.“... celý text
— 666Jitka
Dobrodružství tajného agenta Pankráce Tangenta
„Asi jsem se málo soustředila, nějak mě to nebavilo, ztrácela jsem se v postavách a místech, kde se děj odehrává. Možná jsem ji měla číst mladší.“
— kopeceli
Zimní lidé
„Jennifer McMahon - Zimní lidé
Počet strán: 320
Vydavateľstvo: #ediceknihyomega
Žáner: #horor #thriller
Ak hľadáte knihu pri ktorej sa chcete báť ale nie až tak, že by ste sa schovali pod perinou pred bubakom, toto je to prave orechové.
kniha rozpráva príbeh Sáry, príbeh Ruthie a príbeh Katherine.
Príbehy, ktore sa vam zdajú byť niečim spútane ale stále hľadáte to pojitko, ktorým by sa spojili.
Sára, obyvateľka domu z roku 1908, ktorej sa svet zhrúti a roztriešti na tisíce úlomkov, žena, ktorá sa napriek všetkému snaží pomoct samej sebe, hoci i parkovaním s na mesačnými.
Ruthie, dievča z tejto doby, ktorej sa stratí mama a ona sa snaží prísť na to , co sa stalo.
Katherine, žena z prítomnosti, ktorá sa prisťahuje do mestečká aby zistila, čo boli posledne kroky jej nebohého manžela.
Výborný dej, ktorý vás núti čítať ďalej a ďalej, pribeh, ktorý vas zasiahne a príbeh z ktorého mrazí v najbližšom vnutri vášho tela.
Veríte na duchov? Verite, že sa mŕtvi dajú opäť prebudit a byť medzi nami?
Za štafetu ďakujem @katarina_filek
Kniha č. 53/2024
Štafeta č. 148
#recenzieTerka
#kniznastafeta
#kniznarecenzia
#stafetovyzavislak
#kniznizavislaci #milujemeknihy2 #jennifermcmahonauthor #zimnilide
Obsah:
West Hall ve Vermontu bylo vždy město podivných zmizení a starých legend. Nejzáhadnější z nich je smrt Sary Harrison Shey, která byla v roce 1908 nalezena mrtvá na poli za jejím domem jen několik měsíců po tragické smrti její dcery.
Nyní, v současnosti, žije devatenáctiletá Ruthie na tomtéž statku se svou matkou Alicí a mladší sestrou. Jednoho rána Ruthie zjistí, že její matka zmizela. Ve snaze najít nějakou stopu prohledává matčinu ložnici a pod podlahou nalézá starý deník Sary Harrison Shey. Ruthie je náhle vtažena do prastarého tajemství a zjistí, že není zdaleka jediná, kdo na tomto statku hledá někoho zmizelého. Ale může být jediná, která tuto stále se opakující historii zastaví“... celý text
— TerkinKnižnySve
Vodník
„Dle názvu a dalších indicií očekáváte mysteriózní záležitost spjatou s českou kotlinou, dostane se vám poměrně plochého vypravování - jakoby bez energie, bez originálního nápadu, postrádajícího vlastně i napětí. Čtenář se prokousává stránkami, sleduje lopotné přejíždění mezi maloměstem a jeho okolím, jehož se zúčastňuje ústřední dvojice vyšetřovatelů (ve snaze o "lidovost" jejich mluva nepostrádá občas peprnější výraz, jinde autorka nepříjemně inklinuje k jazyku jiných žánrů - "holčina" ?!?), totéž činí i samozvaná detektivka amatérka, prosta pudu sebezáchovy. Pokulhává motivace činů, klopýtá logika všeho možného (babička nechá pětiletou vnučku vyzpovídat neznámou soukromou osobou, a o samotě ?!).
Překvapilo mě vysoké čtenářské hodnocení - za mě maximálně průměr, rychlé čtení na dlouhou nudnou cestu vlakem, s nezáživnou krajinou za okny. Česká detektivka to umí rozhodně lépe (ale v zájmu objektivity i hůře)!“... celý text
— HaHa11
Mort
„Pratchett se opět ukázal a přinesl nám lehkou a vtipnou knížečku o... smrti. Tedy přesněji o Smrťovi, vcelku veselém pánovi s kosou, který touží po dlouhé dovolené, ale jeho náhradou je pak někdo jako čerstvě zamilovaný Mort, čímž začínají potíže.
Na odbornou práci mají být holt odborníci.
Knížky ze Zeměplochy jsou báječnou protiváhou těžších fantasy ság a nabízí zajímavé pohledy na všelijaká témata a hlavně pobavení. Ještě že toho Pratchett napsal tolik a je kde navázat.“... celý text
— Haloon
Dvakrát sedm pohádek
„Knížku jsem si koupila hlavně kvůli Trnkovým ilustracím. Ve finále jsem nadšená z textu, protože v knížce jsou zastoupeny Hrubínovy notoricky známé básnické příběhy, naopak Trnkovy ilustrace mě lehce děsí.“... celý text
— mataaskorice
Třetí světlo
„Dojemný příběh.“
— asam
My
„První dystopický román z roku 1920 musel být opravdu ojedinělou novinkou na trhu knih a musel leckomu svými myšlenkami zamotat hlavu. Není divu, že tato kniha nebyla pochuti totalitním režimům, jejichž myšlenky a pravidla se v knize dají krásně rozpoznat. Všeobecně přijímané DOBRO Jednotného státu zbavené emocí, fantazie a vášně, které, jakmile vybočujete a onemocníte "duší", vás nekompromisně, avšak za souhlasu všech správných členů společnosti, vymaže ze světa - to by tak scházelo, aby někdo měl jiné názory a postoje, než ty uzákoněné a nejlepší pro všechny. Proto bude lepší, když všichni podstoupí Velkou Operaci pro své dobro, aby už byli všichni jenom spokojení a v soukolí státu šlapali jako hodinky. Pro mě byla kniha jako prvotina dystopie povinnost. Místy je vyprávění napsané trochu zmatečně a nepřehledně, člověk se tak trochu ztrácí, nicméně poselství knihy je zřejmé a nedivím se, že příběh ovlivnil i další dystopické průkopníky.“... celý text
— 666Jitka
Človíčkova dobrodružství a nové objevy
„Prima čtení, ačkoli i nám se první díl líbil víc. Možná je to prostě jen tím, že čtěte podruhé v podstatě totéž s drobnými obměnami.“
— mataaskorice
Rituál
„Příběh trošku slabší než předchozí dva díly, ale dalo se to....Blecha byla fajn :-)“
— Ráčkajda
Červenka
„Série s HH má vzestupnou tendenci, a to je jen dobře, tenhle díl už pro mě byl na pět hvězd. :)
V knize se setkáváma s Harrym, který musí být kvůli shodě nešťastných událostí převelen k tajné policii. A tam to začíná být zajímavé, narazí na případ týkající se vzácné zbraně propašované do Norska. Ponoří se do vyšetřování, aby zabránil možnému atentátu. To ho zavede napřed do prostředí neonacistů, ale kořeny všeho sahají mnohem dál, až do zákopů u Leningradu během 2. světové války...
Kniha má skoro 600 stran (a přesto ji přečtete rychle) a vyskutuje se v ní hodně postav, navíc se přeskakuje ve dvou časových rovinách, což mi trochu ztěžovalo orientovat se v tom kdo je kdo, ale v závěru do sebe vše krásně zapadlo.“... celý text
— Anette99
Ten, co kráčí se Smrtí
„Ilustrace mě bavily. Autorce to muselo dát spoustu práce. Příběhem jsem zpočátku byla naprosto unešená, protože to bylo tak své, jiné a barevné. To udržovalo pozornost. Ačkoli jsem byla naladěná, že půjde o detektivní pátrání, úplně se to tam ztratilo. Občas to vyplulo na povrch jako mastné oko, aby čtenář nezapomněl. Více převážilo seznamování se světem nadpřirozena skrz dialogy. Co je na začátku supr boží, ke konci už ztrácelo šmrnc a já si říkala: "Hej! A kde je ta detektivní práce?" Ke konci knížky jsem se až nudila a očekávanou katastrofu jsem prostě nikomu nevěřila. Zvraty, drama, emoce, napětí se nekonalo. Postrádala jsem pocit, že bych rozlišila Londýn, Austrálii a Paříž, kdybych zavřela oči. Sam vším tak nějak proplul. Příběhu to sice nechybělo, ale přišlo mi zvláštní, že nejde poznat, kde Sam bydlí.“... celý text
— GošaGoša
Tři kamarádi
„Taký smutno pekný príbeh. Vzorový príklad Stratenej generácie.
Remarque píše veľmi obyčajne. Úplne bežné príbehy ľudí z davu. Ale veľmi vnímavo, takže čitateľ sa dozvie veľa o dobe a prežívaní práve tých bežných občanov, ich subjektívne postoje.
Pekná kniha. Mám v pláne vrhnúť sa aj na ďalšie diela E.M.Remarqua.“... celý text
— Anikkk
Romeo, Julie a tma
„Byli jsme na inscenaci v divadle V Dlouhé, tehdy jsem v tom vnímala téma mladistvé a mladické rebelie a živosti kontra válka a život v omezeních a strachu.
S knížkou se ale ten vjem rozšířil o silně citovou rovinu, jakousi naléhavost a tíseň mladého člověka. K tomu ta válka dostala konkrétní časové body - protektorát, atentát na Heydricha, masivní represe, popravy v Kobylisích na denním pořádku, pátrání po skrytých kolaborantech, a navíc se děj odehrál jen během těch tří týdnů. To všechno najednou přidávalo na intenzitě.
Pořád ale tohle drama proplétala něha, laskavost, lidskost a niterná krása. Jazyk byl malebný a chvíli zase útržkovitý, jen dojmy, vjemy, střípky.
Prostě hluboce krásné.“... celý text
— ivetka859
Boží potměšilost
„Dobrý námět, ale styl psaní mi bohužel nesedl... rozvleklé, několikrát dlouhé vyprávění nedůležitých historek. Čekala jsem to svižnější. Až na konci to začalo utíkat. Škoda, protože hl. postavy mi sedly a i jejich příběh.“... celý text
— Iva2020
Na západní frontě klid / Cesta zpátky
„Mám rada Remarqua. Vlastne píše veľmi obyčajne. Úplne bežné príbehy ľudí z davu. Ale veľmi vnímavo, takže čitateľ sa dozvie veľa o dobe a prežívaní práve tých bežných občanov, ich subjektívne postoje.
V tejto knihe je toľko citu...bolesti, sklamania, zúfalstva, radosti z maličkostí, lásky...verím, že takých osudov a podobných bolo počas 2.svetovej vojny nespočetne.
V kontexte súčasnosti, keď za našou hranicou je vojna, teda zabíjanie, v plnom prúde, sa to o to vnímavejšie čítalo.
Veľmi pekná kniha. Mám v pláne vrhnúť sa aj na ďalšie diela E.M.Remarqua.“... celý text
— Anikkk
Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky
„Ten fakt, že držím v rukou základní kámen detektivního žánru, mnohonásobně převyšoval četbu samotnou.
E. A. Poe tvořil svoje povídky i básně systematicky, silně analyticky a hlavně odzadu. Tak vznikly detektivky - nejdřív vezmeme chronologicky poslední událost děje - smrt zavražděného, a pak analyzujeme, co jí předcházelo. Číst ale slovo od slova myšlenkové pochody a dedukce, včetně slepých uliček a důkazů sporem, je silně náročné na hlavu, porozumění a orientaci v textu. Trvalo mi naladit se na tenhle styl, proto mi asi každá další povídka přišla lepší než ta předchozí.“... celý text
— ivetka859
Za zamčenými dveřmi
„Stejně jako POMOCNICE mě i tato novinka moc bavila. A řekla bych, že možná i více. Je to již druhá autorčina kniha, kterou jsem přeletěla, ani nevím jak, opět to bylo velice čtivé, krátké kapitoly, které vás prostě nutí číst dál a dál, tak si já osobně thrillery/psychothrillery představuji.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.“... celý text
— Knižní střípky
Terminátor omnibus: Kniha druhá
„Lovci a zabijáci - 65%, Konec hry - 55%, Sebevražedná mise - 75%, Údolí smrti -78%, Temná doba - 50%. Celkem tedy 65% a první kniha byla rozhodně lepší.“
— Martin82
Hluboký sníh
„Moje první kniha od autora a jsem tedy opravdu mile překvapená. Knihu jsem téměř neodložila a ráda si přečtu další napsané knihy.“
— zimolka
Dvorní šašci
„S Viktorem Fischlem jsem objevila úplně nový tok myšlenek, nového autora co do obsahu a sdělení. Možná jsem si ale měla nechat delší prodlevu od Písně o lítosti, abych byla lačnější a vnímavější, možná jsem měla přehnaná očekávání.
Knížka je to skvělá, vlastně jí samotné není co vytknout, jen v porovnání nenabízí žádné posazení na zadek.
Líbilo se mi, že V. F. pojímá život Židů i po konci války, jejich všednosti a myšlenky, způsob vzpomínání. Znatelně se opakují autorovo myšlenky a polemika, které hrály prim v Písni o lítosti: Jsme nicotní, protože nikdy nebudeme vědět vše, existuje osud a k čemu jsme předurčení?, plníme naší roli na tomto světě?
V. F. se čte tak dobře, protože neplýtvá omáčkou, zbytečně a naprázdno. Na 150 stranách bylo tolik obsahu, děje a myšlenek, jako bych přečetla trojnásobek.“... celý text
— ivetka859
Dvě cesty do Brazilie
„s touto útlou okouzlující knížkou jsem se setkal v jedné chalupě na odvrácené straně orlických hor, kde jsme v šerém dávnověku trávívali mnohé opilecké silvestry. ležela tam na poličce, a já ji několikrát přečetl.
snad mi bude u posledního soudu připsáno k dobru, že jsem nenašel odvahu ji svým dobrým kamarádům tajně uzmout.“... celý text
— LukasB.453
Závod s časem
„Další perfektně napsaný díl, autorka prostě nezklame.“
— zimolka
Rozložíš paměť
„Tahle kniha učí lidi empatie. Jsem za ni velmi vděčná.
Dotýká se mi vulgarita a násilí ve vztazích a také život na okraji společnosti. Těžká práce, alkoholismus, žádné finanční možnosti. Není to až taková depka (a už vůbec ne kňourání!). Je to otevřená citlivá zpověď (možná terapie sdílením?), přemýšlivá, jedinečná.
A mámě díky, že "dovolila vyprávět o věcech, o kterých se těžko mluví, a ještě hůř se o nich čte."“... celý text
— Gabibi
Čaroděj Zeměmoří
„Tuto knihu jsem dostala s tím, že jsem vůbec nevěděla o čem příběh je, ale hrozně se mi líbila obálka, a tak jsem si řekla, že si ji přečtu.
Dlouho dobu jsem nečetla fantasy, kde by nebyla nějaká romantická linka, a trochu jsem se bála, že se budu nudit, ale opak se stal pravdou.
Naprosto úžasný příběh o tom, kam až může zajít lidská hloupost, jaké může mít následky a jak si s těmi následky poradit.
Kniha se mi četla sama. Nechybělo mi tam nic. Svět, který autorka vytvořila jsem si rychle zamilovala.
Moc se mi taky líbil vývoj hlavního hrdiny, který zjišťuje, že ne všechno se dá zachránit, ale může se o to pokusit.
Už se moc těším na další díl.
„Když půjdeš jako první, když budeš dál prchat, můžeš utéci kamkoliv, a stejně na nebezpečí a zlo narazíš, protože ta bytost tě žene. Ona ti určuje cestu. To nejde. Musíš jí určovat ty. Musíš hledat, co tě hledá, musíš pronásledovat, co tě pronásleduje.““... celý text
— Loch_Nessí
Závod s časem
„3,5*
Nemuzu si pomoct, ale Josie me cim dal tim vic stve. Hlavne jeji chovani a to, ze se trosku koupe v sebelitovani. Posledni dva dily jsem si diky tomu moc neuzila a celkove to kazilo dojem z knihy. Pribeh jinak super. Vubec mi nevadi, ze se to vicemene toci kolem ni a jejiho okoli. Prectu si dalsi dil? Jasne, ze jo :D“... celý text
— holkazaknihou
Dny v knihkupectví Morisaki
„Naproto milá a hřejivá kniha.
("Ty nečteš knihy?" .... "Ne, vůbec," odpověděla jsem s úsměvem. V tom okamžiku bylo možné v jeho výrazu spatřit démona. V očích se mu výhružně zablesklo.)
Příběh Takako neberu úplně jako "její příběh". Hlavní hrdina má často privilegium vybrat si, zda chce vyprávět o sobě nebo z pozice pozorovatele. Přičemž tam je jasně daná ta hranice, kdy se Takako z jedné pozice přesune do druhé v návaznosti na to, co se naučila předtím právě za pomoci místa, kam se dostala skoro spíš jako vyhnankyně. Takhle jsem knihu pochopila já. Pokud jste ji pochopili jinak, docela chápu tu zmatenost nad zmíněnou absencí toho, co je na obálce...
("Přece nezáleží na tom, jestli se v knihách vyznáte, nebo ne. Já toho vlastně o knihách taky moc nevím. Důležitější je, když najdete třeba jen jednu knihu, která vás zasáhne.")
Ale na druhou stranu připouštím, že je kniha napsaná trochu....no, fajn, trochu dost...lehčeji. Znamená to ale, že je o něco horší? To, co bylo účelem, tj předání myšlenky, předáno bylo. Navíc v dost milé formě, kde prostě není prostor jít nějak zvlášť do hloubky (není to román), ale na druhou stranu...tohle asi stejně nebyl záměr autora.
Dny v knihkupectví Morisaki jsou oddechové čtení, ne hluboká sonda do duší postav. A buď to na vás zafunguje, nebo nezafunguje. Jak příběh zapůsobí. To už je potom na každém jednotlivém čtenáři. Pokračování si přečtu ráda :)“... celý text
— Lenka.Vílka
Alenčina noční můra v Říši divů
„Kdyby nebylo čtenářského klubu, tak bych si knížku nevybrala, je to zajímavé, ale ne pro mě. Neustále otáčení stránek mě moc nebavilo, ale jinak příběh je určitě zajímavý.“... celý text
— alishek
Pod rouškou šikany
„Výborná kniha o šikaně ve zdravotnictví. Více takových knih.“
— majík1