Nejnovější komentáře

Běsnění Kojota Běsnění Kojota

„Příběh je poměrně jednoduchý. Kojot a jeho spojenci se snaží zabít Luthera i jeho dceru (která o celém konfliktu neví zhola nic) a Krkavec se tomu snaží zabránit. Aby toho nebylo málo, Kojot se jako správný záporák neštítí ničeho, a tak za sebou zanechává spoustu mrtvol. Tolik k titulnímu běsnění. Hororovou část příběhu obstarává dějová linka Lutherovy dcery, která je konfrontována s neznámým monstrem nejdříve díky podivným vzkazům, mezi něž patří třeba i mluvící mrtvola, a poté je vystavena i brutálnímu Kojotovu útoku. Ačkoli příběh plyne celkem pomalým tempem a díky zběsilému závěru působí lehce nevyváženě, střídání jednotlivých dějových linií nedává čtenáři vydechnout. Místy je tahle jízda hodně krvavá, zároveň však díky oživlým indiánským legendám i velice hravá. Například Lutherova cesta za dcerou zkratkou skrz zemi Galunlati či Krkavcovo putování hodně připomínají některé části Amerických bohů Neila Gaimana. Právě ctitelům téhle knihy by se Běsnění kojota mohlo líbit nejvíce. Ztraceno v překladu Martin Štefko se ujal nejen překladu, ale také redakce knihy. A ačkoli musím smeknout před jeho odvahou, je místy trochu kostrbatý. Věty jako „Mějte hezký den.“ prostě kazí výsledný dojem. Stejně tak i několik překlepů. Oko naopak potěší opravdu povedená grafická úprava a krásná obálka, jejímž autorem je Jiří Dvorský. Ta je dokonce hezčí, než u amerického vydání.“... celý text
— jan8470

Takový to byl muž Takový to byl muž

„Příběh má trochu pomalejší rozjezd, což dává prostor (nejen) pro lepší seznámení se světem malého města, kde každý zná každého, všichni se potkávají v jednom bistru a nejvyšším bohem tu není ani tak Ježíš jako spíš trenér místního mužstva amerického fotbalu. Protože okolo něj se tenhle příběh také otáčí. Ale nečekejte nijak zvlášť prokreslenou psychologii postav. Snad jen náznaky Earlova komplikovaného vztahu s otcem dávají nahlédnout do duše hlavní postavy. Zas na druhou stranu – co chcete od prvního příběhu z jižanského vidlákova, že? Drsný příběh, brutální kresba – promlouvá Jason Latour „Takže tahle kniha je pro ně. Pro ty sráče, za jaké Jižany asi považujete, pro ty křupany, protože máme strach, že takoví vážně jsme. Účelem téhle knihy je konečně ty šmejdy pohřbít. Plivnout jim na hrob. Protože já ty parchanty fakt nenávidím do poslední buňky v těle.“ (úryvek z předmluvy Jasona Latoura) Latourův výtvarný styl je stejně drsný, brutálně přímočarý a upřímný jako jeho výše citované vyznání. Temné stíny, tmavé barvy a brutalitou čišící strohé hranaté tváře místních dávají vzpomenout na Aaronovu sérii Skalpy (jeden její díl také kreslil) nebo na Briana Wooda a jeho DMZ. Ostatně, první velký panel, který komiks otvírá (panoramatický záběr na výpadovku s mnoha kazatelskými billboardy, kde zrovna bolestivě kálí pes) jasně ukazuje, jakým směrem se bude příběh i jeho výtvarná stránka ubírat. A to jsem ještě nezmínil expresivní násilí, kterého je někdy skoro až moc. Ale to se dalo od téhle série čekat. Takže, komu to vadí, tak ať táhne o kostel dál.“... celý text
— jan8470

Muži hněvu Muži hněvu

„Muži hněvu jsou jedním z nejlepších komiksů o duševně zmrzačených lidech a jedna z nejlepších kriminálek. Zároveň je (díky tomu, že jde o samostatný uzavřený příběh) dokonalou vstupní branou do Aaronova světa jižanských parchantů. Svůj díl na tom mají nejen geniální Aaronův scénář a Garneyho kresba, ale také skvělý překlad Štěpána Kopřivy.“... celý text
— jan8470

Bohem zapomenutá láska Bohem zapomenutá láska

„Naprostá emotivní bomba. Opravdu silný příběh, těžké téma, ale naprosto geniálně zpracováno. Tohle není na 5 ani na 6 hvězdiček, tohle je minimálně na deset!!“... celý text
— MajdaBukovičová

Cizinec v cizí zemi Cizinec v cizí zemi

„Příběh, jenž svým názvem odkazuje na biblický citát z knihy Exodus a který lze svým způsobem chápat jako podobenství o statusu mesiáše, podstatě dobra a zla a o svobodě, vypráví příběh Valentina Michaela Smithe, který se narodil na Marsu, a byť byli jeho rodiče pozemští astronauti, byl vychován Marťany. Mohli bychom zjednodušeně říct, že Cizinec v cizí zemi zkoumá Michaelův život na Zemi a jeho interakci s pozemskou kulturou. Ale ono je to mnohem složitější, protože hrdina, který je díky komplikovanému pozemskému právu jediným vlastníkem Marsu, je byrokratické pozemské vládě trnem v oku a nejedna zájmová skupina se ho snaží dostat do své sféry vlivu, nebo ho alespoň odstranit. Ke všemu Michael šlápne na kuří oko předním náboženským kultům Země, když založí svoji vlastní církev. Naštěstí má na své straně několik dobrých přátel, z nichž především novinář Bill Paxton, excentrický spisovatel a právník Jubal Harshaw a zdravotní sestra Gillian cizinci v cizí zemi na jeho pouti pomohou. Tahle kniha donutí člověka zamyslet se nad lidstvem jako málokterá jiná.“... celý text
— jan8470

Země v troskách Země v troskách

„Jestliže Město v oblacích působilo jako byste se vzbudili v divadelním hledišti a nevěděli o světě nic jiného než to, co se odehrává na jevišti, tak v jeho pokračování autorka prostě zapálila divadlo, a vy jste zděšeně vyběhli ven, abyste zjistili, že pravý svět je tam venku. A stejně jako čtenář jsou na tom Kristýnini hrdinové. I oni poznávají, že svět tam dole je zabydlený mnohem více než by se mohlo zdát. Města, osady a samozřejmě zrůdy. Ty na rozdíl od předchozí knihy přestávají být tím tajemným nebezpečným stínem, ale získávají pevný tvar a strukturu. Ovšem neztrácejí nic na své děsivosti a vražednosti. Tomu také odpovídá mnohem větší počet akčních scén a hlavně intenzita a brutálnost střetnutí s Cizinnci. Právě díky tomu je druhá část knihy mnohem akčnější než první, která se převážně odehrává ve městě. Zároveň však ani tady autorka nezapomíná na to, že její hrdinové jsou jen chybující lidé, nikoli Terminátoři. Nevěřil jsem tomu, že bude Země v troskách lepší než většina druhých dílů, ale rád přiznávám, že je. Nejen že tu autorka rozšiřuje svět, který vytvořila a přivádí na scénu nové silné charaktery, se kterými se můžete ztotožnit, ale nezapomíná ani na propojení obou knih. Jedinou vadou na kráse je lehce nevyvážené tempo, kdy střední část věnovaná sestavení týmu nepřináší ani moc zvratů, ani napětí. Přes tuto drobnou chybičku si myslím, že se dokázala vrátit do světa Města v oblacích se vší parádou, a potvrdila, že si své místo v srdcích čtenářů opravdu zaslouží.“... celý text
— jan8470

Paper Girls 1 Paper Girls 1

„si vážně nemá cenu řešit o čem příběh Paper Girls je. Stačí jen vědět, že se děvčata přimotají ke generačnímu střetu, který se táhne skrz všechna možná i nemožná časová kontinua, a že je to dost šílená jízda. Příběh má neskutečný spád, zvrat střídá zvrat a Vaughan chrlí jeden šílený nápad za druhým. A jediné co tu platí a co musí čtenář bezezbytku akceptovat je myšlenka, že Jen čas je nadčasový. Čtenáři se tak při čtení nejen tají dech strachem o sympatické hrdinky, ale především se mu v hlavě štosují otázky, na něž do konce knihy nedostane odpovědi. A to je asi jediná slabina Vaughanova scénáře. Nezbývá než doufat, že Nakladatelství CREW brzy vydá zbylé dvě knihy. Osmdesátkový look ve velkém stylu Výtvarnou stránku komiksu si vzal na starost Cliff Chiang, jenž spolupracoval s Brianem Azzarellem na sérii Wonder Woman. Chiangova relativně jednoduchá kresba hezky koresponduje s páně Vaughanovým osmdesátkovým duchem prodchnutým příběhem. Přitom i zdánlivě prosté tahy jeho pera dokázaly hrdinkám vtisknout celou paletu emocí od vzteku, přes strach až po údiv či smutek. Hodně tomu pomáhají i velké panely a jim odpovídající formát: 168 × 258 mm. Dobovou atmosféru pak hezky podtrhují také pastelové, nikoliv však křiklavé barvy.“... celý text
— jan8470

Rok Kozy Rok Kozy

„Dvojka je úžasné pokračování! Pokud jste četli první díl, tak předpokládám, že dvojka se Vám bude též velice líbit :-))). Takhle série zkrátka stojí za přečtení.“... celý text
— MajdaBukovičová

Detektivní kancelář Sirius Detektivní kancelář Sirius

„Lukačovičová nám ve své knize nabízí příběh, který více než klasickou detektivku ve fantasy kabátku připomíná magický realismus s příchutí tajemna. Zdařile v něm však využívá i své znalosti severské mytologie či asijských legend. To by pro potenciální čtenáře mělo být větším lákadlem než slovíčko detektivní v jeho názvu. Právě tady se totiž ukazuje nádherně temná autorčina imaginace. A druhou kouzelnou přísadou téhle neprávem opomíjené knihy nejsou ani tak hrdinové, ke kterým nestihnete díky relativně krátkému rozsahu knihy přilnout, jako spíš město, ve kterém se odehrává. Praha je magická a autorka si je toho dobře vědoma. Takže když své hrdiny pošle pátrat do Stromovky, nebo na Vyšehrad vyždímá genius loci těchto míst až do poslední kapky. Škoda že takových kapitol není v knize víc. Na druhou stranu by pak nezbylo tolik místa pro onu magickou říši za oponou, kolem které se všechno točí. Sečteno a podtrženo: chcete-li si užít Gaimanovskou fantasy z našich luk a strání, nebo spíš uliček a zákoutí, dejte Detektivní kanceláři Sirius šanci. Ale toužíte-li po fantasy detektivce, zabočte rovnou do jiné ulice.“... celý text
— jan8470

Rok blba Rok blba

„Za mne naprosto skvělá knížka. Myslím si, že sedne většině čtenářům, čte se velice svižně. Vyhovuje mi slovní zásoba, sloh. Krásný vztah Berušky a Adama, neustále depkařící Maruška ve Svazarmu i jeho milovaná Doubravka. Můžu jedině doporučit :-). Snad vyjde i trojka! P.S.: Velice bych si přála aby tak skvělý spisovatel byl víc vidět, poněvadž je škoda, že právě pana Hniličku moc lidí nezná. Klenot české literatury :-)))“... celý text
— MajdaBukovičová

Zakletý klášter Zakletý klášter

„Zakletý klášter je v první řadě dobrodružným příběhem, takže se v něm dočkáme takřka filmově ztvárněných přestřelek a bojových scén a místy až hororové atmosféry. Červenák jako správný profík vede příběh pevnou rukou, informace, o minulosti hrdinů, či ty, které je spolu s čtenářem dovedou až do finále, dávkuje průběžně tak, aby nás donutil trnout v neustálém napětí. Postavy, ať už jde o dvojici sourozenců, či jejich společníky, evangelického kněze Dobšinského či jeho schovanku Zuzanu, vykreslil naprosto věrohodně, přitom zdaleka nevyzradil o jejich minulosti vše a nechal si pootevřená vrátka k dalším dílům. Ty budou mít podle vyznění epilogu ještě blíže ke klasickým fantasy příběhům, jaké psával před zrozením Báthoryho a Steina. Na knize je také poznat, jak pečlivě si autor dělal rešerše k místopisu či k historii regionu. Ostatně kněz Pavol Dobšinský, který byl opravdu nadšeným národopiscem a sběratelem pověstí, je toho nádherným příkladem. Trošku zamrzí papírem šustící záporáci, kteří jakoby vypadli z autorových oblíbených westernů. V příběhu sice fungují dobře a Šarkanovi jsou důstojnými soupeři, přesto jsou až příliš černobílí. Ve výsledku je ale Zakletý klášter výbornou dobrodružnou jízdou ve stylu Indiana Jonese či Mumie se špetkou westernového koření a zasazeného do našeho prostředí. Tomu také odpovídá krásná obálka a ilustrace Michala Ivana. Ty jakoby vypadly ze starých mayovek. Knihu v pěkném překladu Roberta Pilcha vydalo nakladatelství Argo. To se domácí fantastice věnuje s velkou péčí, takže i Zakletému klášteru se dostalo pevné vazby a krásného snímatelného přebalu. Fanoušci dobrodružných příběhů s nádechem fantastiky si při četbě této knihy budou jistě s nadšením pobrukovat slovenské lidovky, ovšem ctitelé historických detektivek bez špetky fantastiky by k ní měli přeci jen přistupovat s opatrností.“... celý text
— jan8470

Tři tajná přání Tři tajná přání

„Po knihách v této sérii jsem sáhla, když jsem měla náladu na něco pořádně erotického a nutno dodat, že každý díl mě něčím v tomto ohledu překvapil. Ono zase není úplně běžné narazit v knihách na trojku nebo čtyřku :-). Tentokrát mi příběh přišel krapet jinačí, oproti předchozím, ale v dobrém. Možná kvůli té taneční soutěži, která dostala v knize hodně prostoru. Zase něco jiného a za mě zajímavého. Tara se nevzdávala a chtěla se tam dostat. Grantovi spadla přímo do náruče. Hned přeskočila jiskra a i když mívám často k instalove výhrady, tak tady to celkem fungovalo. Nejen že Grant neměl problém s její prací, ale ani mu nevadilo, že má dominantní pár, se kterým se občas vídá. Sice sám měl do dominanta, kterého Tara hledala podle mě zatím daleko, ale na tom určitě zapracují. Bavilo mě, že museli být vynalézaví, protože Regan a Silas Taře zakázali dělat určité věci, než ho osobně poznají. Rozhodně se ale do té doby jen nelíbali, uměli si poradit. No a ta závěrečná scéna to více než vynahradila :-). Nechyběl pohled i hlavního hrdiny a jen škoda, že jsem se ho nedočkali u všech dílů. Objevil se tu i můj oblíbenec Joseph, což mě potěšilo. Jinak co se týká dramatu, ke kterému se celou dobu schylovalo a následného odpuštění, chtělo to za mě aspoň ještě jednu kapitolu, kdy by si zašli třeba na kafe a probrali to v klidu a oblečení :-). Když celou sérii shrnu tak pořadí oblíbenosti je: 1. Tři drobné chybičky – úplně top 2. Tři hříšná tajemství 3. Tři tajná přání 4. Tři něžná slůvka 5. Tři (s)prostá pravidla 6. Tři drsné lekce – sice zajímavé prostředí, ale erotika mě bavila nejméně 4,5* - instalove - sex klub - hl. hrdina hraje na cello - taneční show“... celý text
— 0197

Třemšínský drak Třemšínský drak

„Ve finále je Třemšínský drak originálním příspěvkem do rodiny publikací mapujících dějiny podbrdského kraje. Fanoušky fantastiky zase zaujme zajímavým zpracováním místních pověstí a urban legend, které v těch osmi kapitolách Mikuláš Pešta pospojoval v zajímavou, byť ne čtenářsky úplně vstřícnou koláž.“... celý text
— jan8470

Šílenství v nás Šílenství v nás

„No dopr**** tohle jsem hltala od začátku do konce. Bylo to napínavý, měla jsem z toho husí kůži a furt jsem čekala jak to skončí.“
— lovemanner

Familiár Familiár

„Ač je to asi neuvěřitelné, Familiár je moje první setkání s Leigh Bardugo, která si získala tolik čtenářů. Několik jejích knih doma mám, ale ke čtení jsem se zatím nedostala. Na setkání bloggerů jsme ale v tašce našli recenzní výtisk Familiáru, a já to brala jako znamení. . Do recenzáku jsem se pustila docela brzy, ale po několika stránkách se čtení proměnilo docela v trápení. Nevím jak autorčiny ostatní knihy, ale Familiár je hodně popisný, i když je tak atmosféra popsaná úžasně, mně to přišlo zdlouhavé. . Zároveň mi moc nepomohlo, že je příběh zasazen ve Španělsku, konkrétně v Madridu, takže je tu hodně španělských slovíček a já si všechno hledám, jako správný štoural. To mě docela zdrželo a pak taky to, jze je to historická fantasy, a já se s historií úplně nekamarádím. . Co se týká postav, tady to bylo fajn překvapení. Hlavní hrdinka mě moc bavila. Všechna ta magie... Bylo to něco, co mě nutilo číst a pokračovat do konce. . Celkově musím říct, že jsem asi čekala něco jiného a dostalo něco, na co jsem neměla náladu. Rozhodně mám v plánu si od autorky přečíst její předchozí knihy, ale i tuhle. Jen si na ní potřebuju dát více času a klidu. Věřím ale, že fanoušci autorky budou nadšení. Já jsem si na první setkání měla zvolit něco.. ne tak historického.“... celý text
— Áňa 998

Případ komisaře Losta Případ komisaře Losta

„Poklidný a příjemný detektivní příběh se sympatickým obsazením. Mimochodem moc krásná obálka.“
— Katuska88

Sezona pomsty Sezona pomsty

„Veľmi pekné čítanie na obdobie medzi Halloweenom a Vianocami. Tá atmosféra z toho čiší. Farebná jeseň v NY a potom i mrazivá zima, čo môže byť lepšie. Ide o sladkú knihu s prvkami erotiky (ide naozaj o pikantnú knihu). Abbie bola láskava a krásna postava. Ja som vedela pochopiť jej lásku k totalnému idiotovi Richardovi, ktorý ju len využíval a potom ponižoval. Jej pomsta bola miestami i vtipná i keď by si zaslúžil naozaj do čumáku. Zato Damien ten bol zlatíčko už od začiatku. Vedel sa chovať k ženám a nemusel si nič dokazovať. Kniha sa číta úplne sama a mne dala to, čo som očakávala. Takže Šťastné a čitateľné Vianoce prajem :)“... celý text
— alzbeta2843

Nelítostný princ Nelítostný princ

„Šla jsem do toho trochu s obavami a ze začátku se to i potvrdilo. Nemohla jsem se začít, přišlo mi že postavy se vůbec nechovají na svůj věk. Postupem času jsem si ale asi zvykla nebo to začalo být nabité akcí a pak už jsem se začetla, přesto nemohu hodnotit lépe, čekala jsem víc.“... celý text
— pogmanka

Lapeni Lapeni

„Asi jsem od knihy čekala víc než jsem měla. Příběh nebyl špatný, líbila se mi inspirace Zemí Nezemí, postavy mi taky nepřišli špatné, dokonce jsem i chápala proč je Wendy tak okouzlená Jamesem. Líbilo se mi, že i některá její rozhodnutí nebyla stavěná na tom, že je dělala kvůli němu. Jenže jsem jim ten vztah nějak nedokázala uvěřit. Možná kdyby šla autorka více do hloubky, ale takhle mi to přišlo hodně ploché a málo uvěřitelné. Je to škoda, protože jinak se to četlo velmi svižně a dobře.“... celý text
— Roscata

Ztracená duše Ztracená duše

„Milence z Temnot jsem nečetla, tudíž mi ze začátku unikaly souvislosti. Dlouho jsem nečetla romantickou historicky laděnou knihu, kde je hl. hrdina upír. :-) Mohu směle tvrdit, že se jednalo o odpočinkové čtení, s odvážnou hrdinkou, upíry, ale i napínavými scénami. V poměrně krátké knížce jsem našla humorné čtení, s dávkou erotiky i nebezpečnými chvílemi. Nebylo to úplně typické klišé o upírech, viz konec Juliana...“... celý text
— Jája92

Příběhy spojené s objevy nových léčiv Příběhy spojené s objevy nových léčiv

„Kniha, která potěší každého, koho baví léky a ještě víc historie jejich vzniku. Takovéto literatury je v češtině pomálu. Jediná drobnost, která mi vadila je, že chemické vzorce léků jsou znázorněny v úsporné podobě. To jistě nevadí chemikům, ale jelikož si knihu rádi přečtou i někteří neodborníci, byly by lepší ty úplné.“... celý text
— LittleBoy

Mráz Mráz

„Mráz je kriminální příběh odehrávající se v prostředí mezinárodní věznice pro obzvlášť závazné psychicky poznamenané jedince. Tohle trochu připomíná Mlčení jehňátek, ale chybí tady dr. Hannibal Lecter. A místo Jodie Foster je zaprděný páprda, který nevyhraje cenu sympaťák roku ani kdyby se třikrát rozpůlil. Zkrátka hlavní postava nic moc. I Lysbeth Salanderová s tím bordelem v obličeji byla sympatičtější. Pokud jde o příběh, tak zápletka je uvedena situací, která se zdánlivě vzpírá racionálnímu vysvětlení. Na úvod dobré, ale rozřešení je v celku pragmatické a ne příliš originální. Navíc ta omáčka okolo, že se hlavní hrdina zaplete s manželkou kolegy, který je gay! No nevím, tak proč se k sakru brali?! Ale to je holt moderní trend, na kterém se spousta spisovatelů veze a proto zůstanou ve škatulce průměr a nikdy nevybočí z řady, což je i případ této knihy. Mráz je průměrná detektivka, která má celkem blbého a nesympatického hlavního hrdinu. A ani příběh mi nepřišel nijak výjimečný. Tohle zkrátka není kniha, ke které se chci vracet. Dávám tři hvězdy.“... celý text
— parxel

Manuál pro uklízečky Manuál pro uklízečky

„Povídková kniha z,pro mě neznámého prostředí.Čtivé,spíše smutné povídky ze života autorky.“
— Abroš

Prípad Najdúch Prípad Najdúch

„Trošku sklamanie po prečítanej knihe od tohoto slovenského autora Hanina hviezda. Oddychové čítanie a tuctový príbeh, akých je bezpočet medzi nami. Hviezdu naviac dávam za pekne vykreslené slovenské prostredie.“... celý text
— IvaZBlavy

Obsluhoval jsem anglického krále (5 povídek) Obsluhoval jsem anglického krále (5 povídek)

„Obsluhoval jsem anglického krále je mé první seznámení s Bohumilem Hrabalem. Současně je to má první kniha, kde jsem pochopil, že nemohu čekat až dočtu větu, protože bych se dřív počůral. :) Touto poznámkou narážím na jedinečný Hrabalův styl, kdy jedna věta obsahuje asi tak 30 čárek a zaplní klidně více než jednu stranu. Mimo vytříbený autorův styl mne zaujala "lehkost" s jakou hlavní hrdina proplouvá životem, dosahuje úspěchu a nakonec získává životní moudrost. Pro mne osobně zůstává poselstvím této knihy památná věta: "Moje štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí." Dýchá z toho na mne optimismus a životní nadhled. To se mi moc líbí. Styl Bohumila Hrabala je neobvyklý a žádnou podobnou knihu jsem dosud nečetl. Zároveň na mne z jeho textu promlouvá životní moudrost a zkušenost, kterou lze získat pouze tím, co člověk prožije. Přestože nemám nic, co bych této knize vytknul, tak pocitově to jsou 4 hvězdy.“... celý text
— parxel

Lieky, ktoré zmenili svet Lieky, ktoré zmenili svet

„Výborná kniha pro každého, kdo se zajímá o farmacii či farmakologii. Text je výborný, ale mám drobnou výtku ke grafické stránce knihy. Obrázky jsou miniaturní, nicneříkající a u takovéto knihy bych očekával např. uvedení chemických vzorců léků, obrázek historického balení léku nebo portrét jeho objevitele. Těch portrétků tu pár je, ale nevyvedených.“... celý text
— LittleBoy

Pár stránek navíc Pár stránek navíc

„Moc příjemný návrat do viktoriánského Londýna. Líbili se mi autorčiny poznámky, dopisy a ilustrace k některým postavám i příběhy postav, které neměli tolik prostoru zazářit v Kronikách. Nejvíc mě bavila povídka o vánocích v rodině Reedů. Krásná tečka na závěr.“... celý text
— Roscata

Stříbrná čarodějnice Stříbrná čarodějnice

„Krásný, napínavý a hlavně nepřekombinovaný fantasy příběh.“
— emilieselden

Teorie lásky Teorie lásky

„Povedená jednohubka!“
— Always a reader

Zmije a křídla noci Zmije a křídla noci

„3,5 Fantasy, kde nechybí upíři a je to na způsob Hunger games? Hned jak jsem to zjistila, tak jsem věděla, že tahle kniha mě nesmí minout. Akorát trvalo dlouho, než jsem se k ní dostala. U prvního dílu fantasy jsem zvyklá, že je pomalejší začátek a chvíli může trvat, než se začtu, ale tady to trvalo skoro do půlky knihy, takže přes 200 stran. Měla jsem z toho začátku smíšené pocity. Cítila jsem, že jsem se do čtení neponořila, jak bych čekala, ale zároveň jsem to nechtěla odložit, protože mě zajímaly některé věci. Tak jsem četla dál a jsem za to ráda, protože pak se to najednou zlomilo, já se začetla a vydrželo mi to až do konce. Ve světě jsem se trochu ztrácela, v některých druzích upírů a tak. Nebyly vysvětlené rozdíly mezi nimi, a až po půlce jsem se dozvěděla, že na konci jsou vysvětlené nějaké pojmy. (To je pro ty, kdo se teprve chystají, tak aby věděli a koukli, pomůže vám to) Je to drsné, krvavé a jakmile se to pro mě rozjelo, tak jsem otáčela stránku za stránkou, až jsem se dostala na konec. Líbilo se mi pozorovat ty dva, jak se snaží o druhém zjistit vše co se dá a co by mohlo být užitečné, ale zároveň neprozradit nic na sebe. Po nějaké chvíli už to nešlo a bylo jasné, že si oba uvědomují,že pokud na to přijde, tak nedokážou toho druhého zabít. Celkem jsem tipovala jak to skončí – když v turnaji může zvítězit jen jeden, tak jak to udělají – a tedy něco jsem neodhadla a byla jsem překvapená. Na druhý díl, který má vyjít začátkem roku 2025, se těším a určitě si ho přečtu. Věřím, že tentokrát mě to chytne hned od začátku“... celý text
— kniha_je_laska