Nejnovější komentáře
Ve službách andělů
„Ale jo...na novou sérii mě to naláká :)“
— MCGinger
Lazar
„Další skvělý díl od Keplera. Po celou dobu jsem byla napjatá, jak jen to jde. Jen mi zpětně připadá, že samotný Jurek Walter je až příliš nerealistický.“
— Potaato
Jenom nestvůra
„To musí být fakt peklo, když celý život dodržuješ pravidla, tvůj morální kompas ukazuje správný směr, zjistíš, že jsi vlastně TA ŠPATNÁ, jsi nestvůra. Jako celá tvoje milovaná rodina.
A co teď s tím?“... celý text
— lucakuca
Žert
„Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy. Dlouhý, vzláštní prolínání postav.“
— mcabr
Agáta a doktor Lupa - Černý rytíř
„Nostalgie, tuhle sérii s kouzelnou lupou jsem prostě žrala v pubertě, byla boží :D“
— Ančísek
Tajná služba
„Elizabeth Halton, dcera amerického velvyslance v Británii, je přes veškeré úsilí tomu zabránit, unesena islámskými extrémisty. Podmínky propuštění jsou jasné : Propuštění egyptského klerika z americké věznice. Podmínka, již nelze splnit. Začíná závod s časem...................
Celkem slušný špionážní thriller - pan Silva by snad ani neuměl napsat špatnou knihu - ale přece jen to není Smrt ve Vídni nebo Agent Mossadu. Čtyři hvězdičky.“... celý text
— Nofar197
Solitaire
„Na přečtení téhle knihy jsem úplně zapomněla, takže to asi mluví za vše... Vybavuje se mi jen ne úplně sympatická hrdinka a hrozně bizarní děj okolo nějaké hry na střední... Bizarnost je asi takový ten hlavní dojem, co jsem si odnesla :D“... celý text
— Ančísek
Těžké duše
„Líbilo se mi to. Vlastně mě i překvapilo, jak mi byl Johanes (hlavní postava, rozvedený padesátník) sympatický. Občas jsem si říkala, že přesně toto chování mi u chlapů vadí a zároveň, jak to bylo z jeho pohledu, jsem ho chápala. Akorát si říkám, na kolik to může být opravdové, když to psala žena z pohledu muže. Mně připadá, že takto nějak to můžou ti chlapi mít, ale třeba to tak není. Třeba to jsou jenom naše ženské představy o mužích. Jako když píše o ženách Hartl. Každopádně se mi to hezky poslouchalo a bavilo mě to.“... celý text
— Kackac77
Strašidelná vagina
„Přečteno jen proto, aby mi něco neuteklo a měla jsem povědomí i o něčem bizarním. Tak se mi to splnilo a můžu na to v klidu zapomenout. Jedná se o 3 povídky, přičemž už u první jsem se nestačila divit. Ale proč ne, vnitřní vesmír je v každém z nás jiný. Druhá povídka mi přišla sjetá. Každý něco zapomněl a já i tu povídku zapomněla hned po přečtení. Za to třetí mě fakt zaujala. Vidím v tom alegorii hamižnosti. Když se naskytne možnost další bizzaro fiction asi si ji přečtu, ale vyhledávat to nebudu.“... celý text
— mnohoknih
Žena ve fialové sukni
„To se tedy sešly dvě adeptky na cvokhaus, jen co je pravda.“
— Nofar197
Dny v knihkupectví Morisaki
„Co se Takako zdálo být životní prohrou, bylo nakonec velkým štěstím, které hlavní hrdince ukázalo nové životní obzory.“
— Nofar197
Stehlík
„Stehlík je román osudových ztrát..Theo a jeho život jakoby byli soukromé hřiště "pana Osudu", kde je všechno dovoleno. Na 730 stránkách sledujeme, jak Theo přichází o milované bytosti nebo alespoň lidi, které považuje za jakési jistoty, které by se jeho zraněné, labilní já mohlo držet. Den, kdy v muzeu bouchnou bomby, Theo ztrácí osobu nejdražší. Co hůř ale, v den výbuchu získává Stehlíka, který se stává otevřenou ranou, ze které bude mnoho let proudit stres a strach. Stehlíka, který ovlivní jeho kroky víc, než cokoli jiného.
V Las Vegas Theo potká Borise, bezprizorního kluka, syna přistěhovalce. Boris, celou dobu velmi rozporuplná postava, Thea na jednu stranu okradl, naučil ho pít, krást a fetovat, na druhou stranu se stal jeho nejlepším přítelem, jakkoli paradoxně to zní. V době života v Las Vegas mu poskytoval to, co Theo potřeboval nejvíce, pozornost, oporu, bratrství, které mu jeho otec neposkytl ani vzdáleně. Po letech se díky Stehlíkovi znovu setkají a my znovu nevíme, co od Borise čekat, bude Theův přítel nebo ho podrazí? Naveze ho do problémů, aby pak pro něj riskoval život. A Theo se věčně potýká se ztrátami, jak lidí, tak Stehlíka, což vnímá o mnoho bolestněji. Na rozkolísané houpačce nejistot se nedokáže podržet stabilních postav, které mu osud jako náplast přihrál a bloudí údolím zmaru, smutku a depresí. Hledá spřízněnou ženu, ale nebojuje o ni, ačkoli čtenář by mu už kousek radosti tolik přál.
Rozhodně zajímavá kniha, bohatá na krásné popisy citů a pocitů, vztahů k lidem i věcem a v neposlední řadě k osudu a spravedlnosti.“... celý text
— pedroK
Pravidla moštárny
„Jo tak tuhle knížku beru nebo žeru?“
— šlejfířka
Čajovna v Tokiu
„Tady byl trochu problém s nesympatickými postavami jako v Paříži, resp. hlavně s jednou. Naštěstí se to v půlce změnilo a já si mohla užívat tu cizokrajnost. Dokonalá obálka jako vždy. Tahle patří k tem nejkrásnějším.“... celý text
— kaca1530
Svět podle Garpa
„Zvláštně propletené téma a když jsem jí v 15 letech četla poprvé asi jsem jí moc nechápala.Druhé čtení dopadlo lépe.Možná jednou bude i čtení číslo tři.“... celý text
— šlejfířka
Lidi, nebuďte kreténi!
„Snad to lze kdesi v podnapilém podroušeném stavu poslouchat. Číst se to nedá. Škoda papíru.“
— uzivatel6780
Nevěsta
„Tak tohle bylo parádní! Kam se hrabou Danika a Bryce a celá JS Maas! Protože půdorys je lehce podobný, ale kvalita je úplně někde jinde.
Má to šťávu, sympatický postavy, prostředí je tak akorát. Jsem nadšená a doufám, že se zrodí nová vlkodlačí série :)“... celý text
— pollyn
Wilder
„kniha mě příliš neoslovila, Všemi smysly se mi moc líbilo, proto jsem čekala od knihy víc“
— valeria3149
2001: Vesmírná odysea
„Scifi klasika, která by neměla chybět v knihovně každého fanouška tohoto žánru. Příběh je poutavý, ale místy trochu zdlouhavý. V dnešní době babysteps AI autor předběhl svým pojetím dobu - klobouk dolů.“... celý text
— Palorizek85
Steward
„Že jsou jednotlivé povídky zároveň poučením je sice možné, ale našinec potřebuje dostat přes hubu, aby si vůbec nějaké poučení alespoň chvíli pamatoval. Jinak by se historie tak často neopakovala.
Co si osobně na této knize cením, jsou názvy některých lodí. Například Majestic – parník spuštěný na vodu 29. června 1889, který čtrnáct dnů držel Modrou stuhu za nejrychlejší přeplutí Atlantiku. Nebo Megantic. Tento parník spustili na vodu v roce 1908 a měl tonáž 14 878 BRT. V 1. světové válce na něj zaútočila německá U-ponorka. Toto se zde ovšem nedozvíte. Několik názvů je zřejmě výmyslem autora. Za mě průměr.“... celý text
— Česneksmedem
Kosti v srdci
„Kniha pro mladší čtenáře. Milá, čtivá kniha, kterou jsem zhltla za jeden den (většinu času ve vlaku). Pouze 2 věci:
1) To jako neslyšela, že přišla policie do toho domu?! Prospala celé zatýkání a probudilo ji až když ho odváděli? To si řekla policie, že půjdou po špinkách, aby nikoho nevzbudili?
2) Vážně dostal barák v hodnotě milionů dolarů jen tak pro svoji dobrou duši? To ten právník vydělával tolik, že mu ten barák po mámě byl jedno? Asi další drobné? To jako vážně?
Tyhle dva body mi přišli trošku přitažené za vlasy, ale jinak, čtivá, milá, pěkný příběh. Zas další téma, které vás donutí se zamyslet. Nikdy nevíme, co druhý člověk nese na bedrech.“... celý text
— Pajulk
Krutý princ
„Ľudské dievča Jude sa so sestrami dostane do sveta víl, ktorý susedí so svetom ľudí. Je tam unesená po tragických udalostiach, ktoré zapríčinili úmrtie oboch jej rodičov. Ocitne sa takto na dvore víl, kde vládne pretvárka, krutosť, manipulácie a mocenské boje. Zúfalo sa snaží zapadnúť a vybojovať si svoje miesto na dvore, ale odhaľuje tajné plány, ktoré majú priviesť do záhuby celé kráľovstvo.
Za mňa super fantasy, kruté a zároveň tak nejak viac uveritelné, kedže naše svety sú tam vzájomne prepojené. Dej je pomalý a opisný, ale nejakým spôsobom ma ten vibe chytil.
V drvivej väčšine prípadov by som reagovala úplne inak než hlavná hrdinka, ale tento kontrast vcítenia sa do rozdielnej osobnosti bola zaujímavá výzva. Napriek tomu musím vyzdvihnúť všetky morálne šedé postavy, je to hodne príjemná zmena.
To, že som mohla autorku naživo stretnúť vďaka Humbookfestu tomu dodáva úplne iný rozmer. Ďakujem Humbooku za túto možnosť.“... celý text
— Imaginárium
Interhelpo
„Četl jsem hned po Utopii v Leninově zahradě od Slováka Lukáše Onderčanina. Ta mne, než jsem si přečetl Interhelpo celkem uspokojila, uvádí dost dobových dokumentů, názorů „hrdinů“ i ukázek z dobového tisku. To vše bylo dobré, jen než jsem, zde, s knihou Interhelpo, měl srovnání. A z toho Utopie v Leninově zahradě, přes svůj atraktivní, až bulvární název, nevyšla dobře.
Interhelpo dává mnohem lepší pohled na celou historii, tedy nejen na přípravnou fázi celého šíleného komunistického projektu, první zážitky po příchodu do zaslíbené země a počátků toho slavného budování, ale i na neslavný konec. Zde se totiž Onderčanin nějak zasekl a po výčtu dosažených „úspěchů“ následující, skutečně tragický konec celého projektu za teroru v bolševickém státě je už jen stručně popsán víceméně nic moc neříkajícím textem. Tam, kde Marek popisuje na konkrétních životních osudech nadšenců, jak draho je přišla jejich mezinárodní pomoc při "budování komunismu" je Onderčanin velice skoupý na slovo… Proto z těchto dvou knih na stejné téma dávám Interhelpu jednoznačně přednost. Kdo se chce něco o tom všem dozvědět, stačí mu přečíst Markovu knihu.“... celý text
— Arminus
Sudetenland
„Trvalo mně asi 80 stran, než jsem se do knihy pořádně začetl, ale potom mě příběh celkem bavil a chtěl jsem vědět, jak se vše vyvrbí a dopadne. Nicméně uspěchaný a svým způsobem useknutý závěr knihy se mi moc nelíbil, takže román nakonec hodnotím pouze třemi poctivými hvězdičkami. Osobně jsem rád, že byla drtivá většina sudetských Němců po druhé světové válce odsunuta do Německa a Rakouska (myslím samozřejmě řádný odsun, nikoliv divoké vyhánění a násilnosti na Němcích), protože v opačném případě by se u nás skutečně mohlo odehrávat něco z toho, co Kyša popsal v románu Sudetenland. Kecy příslušníků Sudetenlandsmannschaftu a jeho českých příznivců, zejména v devadesátých letech 20. století, mně osobně docela stačily.“... celý text
— Kakho-Oto
Utopie v Leninově zahradě: Československá komuna Interhelpo
„Kniha podle anotace více slibovala než nakonec poskytla. Zvláště, když jsem si hned poté přečetl knihu českého autora Jaromíra Marka Interhelpo.
Celou historii komunistického šílenství s vysláním dobrovolníků pomáhat „budovat komunismus“ popisuje v počátcích autor ještě celkem dobře, s dostatkem odvolávek na dobové dokumenty i uvedením názorů stoupenců i odpůrců celého projektu. Včetně popisu některých (dosti pochybných) komunistických individuí, které se v tom angažovaly.
Mnohem horší je to při líčení historie už v zemi zaslíbené. Málo dokumentů? I dnes nějaký strach či nechuť autora se zabývat těmi nejhoršími stránkami celé historie? Proč to pak sepisoval?
Zcela totiž chybí informace, jak družstvo mohlo hospodařit ve stále více se utahujícím „sovětském“ hospodářském systému (dodavatelsko-odběratelské vztahy, politický nátlak na personální obsazení funkcí atd.), místo toho je zde jen jakýsi výčet „úspěchů“ družstva – skoro jako do Rudého práva. O politickém stalinistickém teroru je první zmínka na str.385 a nějaké další nformace o Velkém teroru jsou snad ve dvou následujících kapitolách, na celkem asi 20 stránkách z více než 400. Přesto, že tato „epizoda“ zabírá vlastně polovinu celé doby existence experimentu, a doplatilo na ni svými životy několik set Čechů a Slováků, žijících v SSSR, včetně mnohých českých a slovenských nadšených budovatelé komunismu. V tom je kniha Jaromíra Marka na stejné téma nejen mnohem zajímavější, ale hlavně objektivnější a kompletnější. To, co Onderčanin pomíjí, možná zamlčuje, je u Marka celkem slušně popsáno.“... celý text
— Arminus
Odvrácená tvář lásky
„Moje první kniha od Hooverové. Název děsný. Červená knihovna hadr..., takže jsem se toho dosti děsila. Ale kamarádka mi ji doporučila, prý že "dost letí mezi matkama"... No, už vím proč. Je to takové odpočinkové. Hodně. Děj odsejpá. Dost. Neřeší se tam děti, plíny, krmení apod. Sex? Jasná věc. V dnešní době je podle mě um sexuální scény dobře napsat. Často se totiž autoři ženou do extrémů až sadismu, jen aby to přilákalo čtenáře. Tady se to povedlo na výbornou. Čtivá oddechovka, hlavní zápletka i její rozuzlení taky velmi sympatické. Postavy by mohly být drobátko lépe napsané... ale jako... detail. Pro někoho, kdo chce u čtení vypnout kolotoč vlastních starostí - ideální volba. Takže.. červená knihovna to asi je. Ale teda dost vkusná a vůbec ne tupá. ;)“... celý text
— Maguša
Vražedná naděje
„Zase jízda! Rychločtivé, napínavé s exkluzivním koncem.“
— lucakuca
Soukromá vichřice
„Knihu jsem si zopakoval po nějakých více než 50 letech. Koupil jsem si totiž, do sbírky knih ilustrátora, v antikvariátu vydání s Rittsteinovými ilustracemi. To samo (ty ilustrace) je ovšem vlastně podvod (který šíří i Databáze) a na který jsem naletěl, neboť celé „ilustrace“ představuje barevný výřez z jednoho Rittsteinova obrazu na obálce a jedna malá kresba na frontispisu. A je „ilustrováno“…
Když už jsem ale knihu držel v ruce, tak jsem si ji znovu přečetl. A lze říci, že určitou aktuálnost neztratila ani dnes. V době, kdy na sociálních sítích, ale dokonce i v některých tiskovinách (včetně knih „historiků“!) a v projevech některých „politiků“ slyšíme či čteme, jak tehdy, za vlády komunistů, nebylo všechno špatné, ba dokonce bylo líp (než dnes). Vyráběly se kvalitní výrobky, byli jsme „soběstační“ a nezadlužení (jako stát) a „lidi měli k sobě blíž“. Na všechny tyhle žvásty je v románu odpověď – a ne napsaná nějakým dnešním „provládním pisálkem“ (častá dnešní reakce na odmítání lži, jak bylo líp), ale autentické svědectví toho, kdo to tehdy prožíval a popsal, co viděl kolem sebe. V druhé polovině šedesátých let už nemohl ani psát jinak – doba blábolů o „novém, socialistickém člověku“ a úspěších budování už skončila, to by ani tehdy už nikdo nečetl a snad ani nevydal. Takže si tu počteme o všudypřítomné zlodějně, o podvodech s kvalitou výroby a s plněním plánu, o frontách na všechno i o těch mezilidských vztazích mezi kolegy. O celkové ubohosti života za socialismu… Počínaje skvělým výběrem v závodní jídelně, přes zlodějny zaměstnanců na pracovišti (citát: „...nějaká kradlářka zdekovala funglnovej jutovej pytel, tobě je jedno ty svině, že sháníme pytle po celý republice a nejsou…“), zlodějnu samotného mistra, podvádějícího navíc – s vědomím nadřízených - při plnění plánu („...v pondělí z toho“ – samotným mistrem ukradeného materiálu ze skladu - „bude černá šarže za tu havarovanou 583, splněnou zatím jen tužkou…“) až po „… tady stojí fronta na diabetický párky, ale kolem zrovna vezou citrony, však my je přece jednou dostanem … šťastná pobíhala od fronty k frontě…“. Štěstí za socialismu, kdy bylo líp…
To nepsal žádný disident, ostatně Páral byl i režimem nejen trpěný, ale i uznávaný spisovatel a jako takový jistě nepsal pro vydání v zahraničí ani pro samizdat. O politice jako takové, metodách zasahování do všech oblastí života občanů, jsou tam jen nepatrné zmínky, politiku zde ovšem nejlépe popíší její důsledky na každodenní život lidí.
Bohužel, ti, na které dnes míří drzá lež o tom, jak "bylo líp", stejně nečtou. A jestli román něco řekne mladým, co to sami nezažili, jestli po něm vůbec sáhnou, nevím. Pro mne to bylo připomenutí toho celkového hnusu tehdejšího života (živoření) ve zdařilé knize.“... celý text
— Arminus
Koruna z kostí a zlata
„Myslela jsem si, že už mě v této serii nemůže nic překvapit. Ooo nemohla jsem se mýlit víc. Opět jsem nadšená. Baví mě vývoj událostí a vše co vychází na povrch. Ať už co se týče početí a schopností Poppy. Tak i toho co vychází na povrch ohledně Casovi rodiny. Moc se mi líbí jak je Poppy díl od dílu sebevědomějši a průbojnějši. Co bych vynechala a občas je toho tam až moc, jsou erotické scény. Taky je, ale pravda, že to knize dodává šťávu navíc :-) Těším se na další díl a válku dvou královen.“... celý text
— lenka5798
Dvanáctá karta
„Skvělé pokračování s Lincolnem Rhymem. Moje obavy na odkaz do minulosti sa nenaplnily, naopak. Bylo to skvěle napsané, čtivé a zajímavá zápletka srozumitelně vysvětlena na konci. Opět 5 hvězdiček.“... celý text
— olivie303